Ve středu 23. ledna události ve Venezuele otřásly světem.  Mnoho lidí se teď zajímá, jestli tento den je koncem prezidentství Nicolasa Madury a začátkem nové kapitoly amerického intervencionismu.

Tady je pět důvodů, proč je nepravděpodobné, aby toto drama přineslo takové rozuzlení, o jakém tolik křičí hlavní světová média.

“Prozatímní prezident” … Kdo, co?

Ve středu, uprostřed masivních protizákonných akcí, Spojené státy a řada latinskoamerických států společně s Kanadou a některými regionálními organizacemi, jako je Organizace amerických států, uznaly samozvaného vůdce Národního shromáždění Juan Guaida za “dočasného prezidenta” Venezuely.

Tento 35letý člen opozičního Národního shromáždění ale nemůže jen tak jednoduše lusknout prsty a převzít prezidentství, a to ani když s ním souhlasí řada vlivných zemí v regionu nebo na celém světě. Takový krok by jednoduše odporoval ústavě a mezinárodnímu právu.

Guaido vstoupil do roztříštěného světa opozičních zákonodárců v roce 2015 a teprve v posledních měsících se z relativně neznámé tváře náhle stal člověkem, který je v centru pozornosti na národní i mezinárodní úrovni.

Soudě podle jeho činů dosud ale neexistují žádné známky toho, že jeho výzvy k převratu by byly úspěšnější, než četné neúspěšné pokusy opozice po převratu v roce 2002.

Mezinárodní aliance

Venezuela není na mezinárodní scéně sama. Řada mocných zemí odmítla podporovat Spojené státy, které nechtějí uznat zvoleného prezidenta Nicolase Maduru za legitimního vůdce země. Rusko, Čína, Írán, Turecko, Mexiko a řada dalších malých zemí jasně uvedla, že navzdory všemu budou pokračovat v obvyklých obchodních vztazích se svými venezuelskými partnery.

Vlády Velké Británie, Německa, Španělska a EU jsou na straně opozice, Brusel však dosud své stanovisko oficiálně nesdělil.

Takový rozkol naznačuje, že Venezuela není tak izolovaná, jak by si Spojené státy přály.

Armáda je dobře vyzbrojena, organizovaná a připravená k bitvě

Přes několik akcí ozbrojených sil,  vojenské vedení země stojí na straně prezidenta Madura.

Ve čtvrtek ministr obrany Padrino Lopez promluvil k lidem a popsal “kriminální americký plán, který ohrožuje svrchovanost a nezávislost národa”.  Vyzval Venezuelany, aby nezačali občanskou válku a zdůraznil, že armáda je na straně “našeho velitele, občana Nicolase Madura”.

Dobře vyzbrojená venezuelská armáda bude mít v celém dění rozhodující roli. Armáda má moderní vrtulníky, letadla, obrněné vozy a nejnovější AK-103 samopaly z Ruska. Kromě skutečnosti, že ozbrojené síly se skládají ze 120 tisíc lidí, existují i ​​ozbrojené milice v řadách civilních ozbrojených sil.

Nelze podceňovat podporu, kterou má vláda od národa

President Maduro má stovky tisíc, možná miliony odpůrců, nicméně to znamená, že opoziční vůdce nemá více příznivců.

Pokud by neexistovala taková podpora, Maduro už by nebyl. Díky různým zákonným manévrům se vůdce těšil lidové podpoře, aby neutralizoval masovou opozici na pozadí rychlého růstu inflace a recese.

Ale navzdory všemu, popularita Madury a nadšení pro myšlenku socialismu, která nadále inspiruje chudé země, dovolily jeho vládě získat srdce a mysl svých nejvíce vyčerpaných příznivců. Navzdory svým nedostatkům se většina Venezuelanů nezúčastní americké války proti vlastní vládě. Pokud je něco, co spojuje křehkou národní zemi, tak je to agrese cizího nepřítele.

USA nebudou riskovat válku

Po katastrofách v Iráku a Afghánistánu jsou Spojené státy připraveny riskovat takzvaný “humanitární zásah” proti zemi, která má zásoby zbraní dvakrát větší než měl Írák dvojnásobné velikosti Iráku, a jejíž kolaps by  způsobil sociální nestabilitu na celé polokouli?

Nebezpečí, že Spojené státy padnou do pasti, ze které nebudou moci uniknout, je zcela reálné. A Washington sotva potřebuje takové problémy, zvláště v době, kdy takoví konkurenti, jako je Čína, rostou a svět s velikou zvědavostí pozoruje jeho pokračující hroucení pozastavením činnosti vlády.

A ač USA mohou chtít “zůstat stínovým vůdcem” a řídit takové země, jako Kolumbie a Brazílie, tak kolumbijský prezident Ivan Duque Marquez ještě neprojevil připravenost k vojenskému vměšování a nový, tvrdý brazilský vůdce Zhair Bolshonar, se jeví jako jen, kdo více štěká, než skutečně kouše.

Spojené státy mohou ukládat sankce za bezohledného nedodržování mezinárodního práva, ale je velmi pochybné, že by byly schopny nést vojenské, politické nebo finanční náklady coby důsledek rozsáhlé války proti obyvatelům Venezuely.

Washington by měl vědět, že zahájení války je jedna věc a její konec další.

Článek je z ruského zdroje zde

………………………………………………………………………..

Jak uvádím v závěru, článek je převzatý. A vložila jsem jej, protože na rozdíl od většiny článků, které dění popisují jen optikou “USA – Venezuela”, tento je o stejném dění optikou stavu současného světa, globálu. A to je dle mého velmi důležité, protože tímto pohledem se může všechno ukázat v úplně jiném světle.

Že role Spojených států upadá, je už jasné každému, stejně tak je jasné, že jejich roli má nahradit Čína a že dalšími velkými hráči jsou Rusko a Írán.  Dominantní role USA prostě končí a než se vrátím k Venezuele, musím odbočit zdánlivě úplně jinam.

Konec dolaru/petrodolaru – přípravy na ekonomickou krizi, role Íránu

O odstavování dolaru jako světové měny se hovoří už dlouho, až nyní je téměř vše připraveno. A když svět hovoří o očekávání ekonomické krize, tak je to právě o tom.  Největším potvrzením je zvyšování úrokových sazeb bank všude po světě, které ještě nedávno měly úrokové sazby na hodnotách kolem nuly a dokonce banky po vzoru ECB, přecházely i na negativní úročení (zde).

V prosinci minulého roku zvedl FED úrokové sazby od roku 2015 už podeváté, zvedá i ČNB. A protože zvedání úrokových je přípravou na krizi, tak k tomu ze všech stran slyšíme, že přijde a že bude způsobena obchodní válkou mezi USA a Čínou.

To je pravda jen částečně, protože celý ten proces je řízený a jeho hlavním hráčem je D. Trump a jim zaváděné americké sankce na všechny strany. A jejich účel? Čím více zemím bude zakázáno obchodovat v dolarech, tím více jich od dolaru odstoupí a začne obchodovat v jiných měnách. A k tomu tady máme velmi důležitou aktuální zprávu: “V reakci na americké sankce vytvoří Írán a Švýcarsko systém, který sankce obejde” (zde)

A tato zpráva je důležitá m.j. z toho důvodu, že potvrzuje, jak významným hráčem je Írán. Byl to totiž Írán, kam Spojeným státům v rámci Arabského jara už nebylo dovoleno vstoupit, přesněji – tohle tažení skončilo v Sýrii, ve spojenecké zemi Íránu. A zatímco Spojené státy věřily, že rozbombardováním Blízkého východu získají dohled nad blízkovýchodní ropou, tzn. základ pro petrodolar, ve skutečnosti šlo o pravý opak – o odstavení USA od ropy.  Tento proces skončil zlikvidováním ISIL a dále tím, že blízkovýchodní zdroje mají nově říkat “pane” Íránu.

To byl zásadní krok k ukončení dominance USA a byl spojen s ukončením i jejich vojenského vlivu v oblasti –  stalo se tak pokusem o puč v Turecku, po kterém se Turecko od USA odvrátilo.

Venezuela a ropa – petrodolar žije?

Po ztrátě Blízkého východu, po odepisování role Izraele, hlavního spojence USA v oblasti a za současně sílícího vlivu Číny, Ruska a Íránu, Spojené státy vsadily na poslední kartu – venezuelskou ropu. Jen nějak nedomýšlejí, že v procesu odepisování dolaru, který právě vrcholí, je Venezuela kamínkem, který ještě chybí do mozaiky. Mozaika z doby, kdy Spojené státy světu velely, už je úplně jiná a že dnes má platit “žádná ropa=žádný dolar”. A když i za této situace se ve Venezuele chtějí o něco pokusit, tak nejdou proti Venezuele, ale proti kolosu “Čína, Rusko, Írán” – a nezapomeňme na Turecko.

A věřit, že za této globální situace, navíc s problémy, které mají doma, mohou ve Venezuele něčeho dosáhnou, může jenom blázen.

Venezuelu podpořily Rusko, Čína, Írán, Turecko. D. Trump Maduru nepodpořil

Ruská letadla nad Venezuelou pár dnů před pokusem o puč, íránský ministr ve Venezuele v době Madurovy inaugurace, to byly mocné vzkazy. Podpora dalších zemí (obzvláště Kuby), to byl den, kdy se svět rozdělil na příznivce Madury a příznivce Guaida.

Íránský ministr obrany Amir Hatami a Nicolas Maduro

Ve skutečnosti šlo ale o mnohem vyšší rozdělení – o rozdělení na příznivce neoconů/sionistů (státní elita USA) a příznivce Globalistů (globální elita, která pracuje na odpisu USA z dominantní pozice).  A největší pozornost si zasluhovalo to, na čí stranu se postaví D. Trump. A D. Trump nezklamal – postavil se proti Madurovi.

D. Trump, který jako hlavní postava Globalistů pracuje na odstavování neoconů/sionistů od moci, se postavil na jejich stranu…

Nyní si ale připomeňme, jak D. Trump jedno říká a jiné tím myslí.

D. Trump jako “papežtější než papež”

Vzpomeňme si na Trumpovo bombardování Sýrie, které Sýrii takřka nepoškodilo a které bylo s Putinem domluvené. A co tehdy dělal Trump? To bombardování prosazoval a hlasitě po něm volal… A jaký byl výsledek? Ve stejné době zrušil “nejlepšího ministra zahraničí” R. Tillersona, přičemž mu to oznámil jenom tweetem. A zatímco neoconi/sionisté byli nadmíru spokojeni, on si mezitím udělal další čistku kolem sebe.

Důvodem ke zrušení Tillersona bylo, že žádal tvrdší postup v Sýrii a byl proti vystoupení USA z jaderné dohody s Íránem – jak by pak ovšem Trump mohl sankcionovat Írán a dotlačit ho právě k tomu, aby společně se Švýcarskem udělal ten krok, o kterém píšu výše?

A jak to bylo se S. Koreou? To už byla válka “jako” na spadnutí a neoconi se radovali a jaký byl výsledek? Trump se sešel s Kim čong unem a následně se S. Korea začala sbližovat s Jižní, čímž mizí důvod, aby Spojené státy měly své základny v blízkosti Číny…

A nyní Trump neuznal Maduru. A neoconi se radují, ba co víc, všichni podpindosníci ve světě, pro které slunce vychází nad Washingtonem, Trumpa následují…

Co bude následovat tentokrát, uvidíme, dá se ale očekávat, že Trump svou politikou “papežštější než papež”/ “neokonštější než neokoni” právě všechny podpindosníky vyzval, aby se předvedli, na které straně stojí – a s kým bude nutné se rozloučit. A to nejen na půdě USA, ale i v těch zemích, které Maduru nepodpořily.

A Pompeo, kterému Trump řízení ohledně Venezuely předal, už na zasedání OSN, konaném na žádost USA,  plamenně vyzval země celé Ameriky, aby podpořily opozičního vůdce a prohlásil, že Spojené státy jsou připraveny Venezuele pomoct.

K tomu se Eliott Abrams, “jestřáb zahraniční politiky, který pracoval jak v administrativě Reagana, tak i v Bushově administrativě” stal zvláštním vyslancem pro Venezuelu (zde)

Shrnutí

Venezuela není suverénní zemí a ve své podstatě je jen kamínkem, který je právě nutné vyřešit v mozaice Globalistů –  v tomto případě v odepisování role USA. To ale nic nemění na tom, že za Venezuelou stojí taková ochrana a podpora, o jaké se neoconům může jenom zdát.  A připomínám jeden komentář, kde v čase od 25. minuty host říká: “Dokud za Madurou bude stát armáda, nikdo zvenčí nemá šanci jej zrušit do té doby, dokud Madura bude mít pro armádu peníze”- zde. Takže ono může stačit podporovat Maduru finančně a to jistě nebude problém.

Proces likvidace sionismu běží naplno (a týká se i Izraele, ale o tom až příště) a státní sionistická elita USA s tím nic nenadělá – kroky k tomu, aby žádná ropa (ani jiné světové zdroje) už neříkaly “pane” Spojeným státům” se blíží do finále. A pohled na dění  optikou stavu světa v globálu, ten je právě o tom, že dění ve Venezuele není o “neoconi vs. Venezuela”, ale o dění “neoconi vs. svět”. A to je mnohem pozitivnější závěr, než obavy, že USA ve Venezuele zopakují scénář a´la Blízký východ.

PS. Komu světové zdroje “pane” říkat budou/mají říkat, to už je na jiné téma (a m.j. je i o jiném právě aktuálním kamínku v mozaice Globalistů, který se jmenuje Superstát) .

-Pozorovatelka- 27.01.2019

Související:

Revoluční rozhodnutí, ECB zavedla negativní úrok 

Zabíjíte dolar, varují Trumpa Rothschildové 

Amerika first, krach 1929, izolace a protekcionismus 

Jak se dolar měnil v petrodolar a jak k tomu posloužil Izrael

Konec dolaru jako Izrael vs. Írán?

Andrej Babiš má opět jednou problém. A tentokrát to může být problém vážný, protože ač všeobecně panuje názor, že za akcí, aby Evropská komise zastavila dotace pro Agrofert, stojí neoconi a že důvodem je dostavba Temelína a Dukovan (článek na AE zde), skutečnost může být zcela jiná. A to především v tom smyslu, že kdyby to byla akce neoconů, A. Babiš by mohl být relativně v klidu, protože v tomto směru by mohl počítat s podporou prezidenta Zemana a  tedy s ochranou Globalistů. Pokud však za akcí stojí Globalisté (GP) – a vše na to ukazuje – tak A. Babiše by mohl čekat stejný osud, jakým prošel R. Fico.

A tady nepovažuji za podstatné to, kdo za iniciováním celé akce stál (a že to byla Transparency international), ale to, že EU reagovala tak, jak reagovala – a tedy reagovala ve stylu, který lehce parafrázuji “Když je třeba psa bít, každá hůl se hodí”.  Což přeloženo znamená, že (ač sice Babiš vadí i neoconům), tentokrát vadí EU. A když víme, že EU je projektem Globalistů (GP) a když ještě víme, že deník Sueddeutsche Zeitung, který o kauze rovněž (!) informoval (zde), je deníkem Globalistů (GP), tak není pochyb o tom, proti jakému soupeři A. Babiš právě stojí.

Za pozornost dále stojí, že Europarlament odhlasoval pouze výzvu, aby Evropská komise kauzu řešila tím, že Agrofert přijde o dotace. Z čehož plyne, že se tak stát může i nemusí, především z toho ale plyne to, že EU právě má v ruce nátlakový nástroj, jak Babiše (Česko) dostat tam, kde ho potřebuje mít. A my v příštích dnech a týdnech můžeme být svědky toho, jak lze přes jediného politika nasměrovat celou zemi tak, aby plnila tu roli, která jí byla v globalizačním plánu určena.

A než budu pokračovat, musím odbočit a alespoň stručně popsat, jaký plán právě běží – bez toho totiž není možné pochopit, čím se provinil A. Babiš.

Perestojka světa a přeformátovávání Evropy

Běží veliká perestrojka celého světa, v jejímž rámci jsou budována dvě nová centra koncentrace řízení – Čína a Írán. Role USA je odstavována a Evropa je přetransformována tak, aby už nespadala pod vliv USA (přesněji pod atlantickou stranu světa), ale pod vliv Číny a Íránu (pod euroasijskou stranu světa).  To se ale netýká V. Británie, která má zůstat součástí atlantické strany světa – a tento plán byl splněn Brexitem.  Po Brexitu dostaly Německo a Francie nový úkol: vymanit Evropu z vlivu USA a místo toho ji stále více vést směrem “Euroasie”. Merkelová tento úkol pochopila hned (resp. jej plní po celý čas své funkce),  zatímco Macron, který byl původně člověkem neoconů, musel být převychován (a o to se postaral D. Trump, když Macrona dlouze povodil jako pejska na obojku

a opětovně když mu setřásal lupy ze saka

V těchto bodech je v současnosti splněno: Británie už do EU nepatří (“jako” nepatří, ale o tom později) a Německo a obzvláště Francie/Macron už vědí, co se po nich chce.

Na propojení Evropy s Asií se ale pilně pracuje i na východní straně – a tam je hlavní postavou Globalistů (GP) V. Orbán,  resp. tam hlavní roli mají splnit země V4, a to právě s V. Orbánem v čele. Ale to není celé, protože zemí V4 je ve skutečnosti pět – nově k nim je třeba přiřadit i Rakousko. A ze spojení “V.Orbán – Rakousko” nám plyne co? Že Evropa je přeformátovávána tak, aby bylo obnoveno Rakousko-Uhersko.

Rakousko-Uhersko před 1.WW, nově ale v situaci, kdy Německo je zcela poturčené a kdy nové sídlo osmanů/turkotatarů je v Kazachstánu

Kdo si ale myslí, že je to. z nějakých bohulibých zájmů Globalistů (GP) s tím, že tato část Evropy bude před globalizací uchráněna, ten se mýlí. Nezapomeňme, že přeformátovávání Evropy je především o tom, že v ní mají vzniknout nové národy a nové jazyky, což je proces, který v Německu a Francii (a v celé západní Evropě) naplno běží už několik let. Kdyby však tento proces byl najednou spuštěn v celé Evropě, v chaosu by se ocitla nejen Evropa, ale celý svět.

Globalisté (GP) proto vsadili na to, že východní Evropa nebude k uprchlíkům tolerantní a migraci proto odmítne (což se děje přesně podle plánu a v souladu s rolí V. Orbána) a země V4 (resp. obnovené Rakousko-Uhersko) se na přechodnou dobu stane stabilizačním centrem Evropy – to za prvé. Za druhé totiž bude toto centrum propojeno se všemi východními zeměmi Evropy, tzn. jak s Balkánem, tak obzvláště se všemi postsovětskými zeměmi, a to jak na severu, tak na jihu.

A co nám ve výsledku vznikne? Na východě Evropy pás zemí EU, které budou obepínat ruskou hranici od severu až k jihu, tzn. od Litvy, Lotyšska a Estonska až ke Gruzii a Ázerbájdžánu, přičemž všechny tyto země budou členskými zeměmi NATO (v budoucnu Jednotné evropské armády). A co zůstane na západě Evropy ?Silné Německo a Francie, a to ve svazku se všemi zeměmi západní Evropy´.  Ve výsledku vznikne ROZDĚLENÁ Evropa, která ale stále bude patřit pod Brusel. Čímž se dostáváme k tomu, co má znamenat ta tzv. “dvourychlostní Evropa” – “Nová Evropa” (Nouvelle Evrope zde)

A jaký je základní prvek, pod kterým má dvourychlostní Evropa vzniknout? Je to vlastní banka zemí V4 – investiční a rozvojová banka. Co je ale nejpodstatnější, peníze do této banky mají přicházet především z Číny  a V. Orbán k tomu už dlouho připravuje půdu – “Když peníze Střední Evropě nedá EU, dá je Čína” (zde),  “Orbán chce utužit vazby Střední Evropy a Číny” (zde).

Za tím účelem vznikl v roce 2012 ve Varšavě formát “16+1”, který je o prohlubování ekonomické spolupráce. A tady jsou země, které jsou jeho součástí: vedle Česka je to dalších deset členů Evropské unie – Bulharsko, Chorvatsko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko a pět států mimo unii – Albánie, Bosna, Makedonie, Černá Hora a Srbsko. Peking na zatím posledním summitu platformy 16+1 loni v listopadu v Budapešti slíbil, že poskytne zemím střední, východní a jihovýchodní Evropy na rozvojové a investiční projekty přes tři miliardy dolarů (67 miliard korun).

V roce 2018 se summitu poprvé zúčastnil i Babiš a jako pozorovatel už i Rakousko. „Setkání jsem se účastnil poprvé. Myslím si, že je to velice důležitá forma setkání zemí střední a východní Evropy zastoupených premiéry s Čínou. Důležitost potvrzuje i to, že například Rakousko tady mělo zastoupení ve formě pozorovatele. Řecko usiluje o to se přidat k tomuto formátu,“ řekl Andrej Babiš k summitu. (zde)

To ale není jediný projekt, kterého země V4 mají být součástí, existuje ještě projekt “V4 a Země východního partnerství” rovněž z roku 2012, který má země Visegradu spojit s těmito zeměmi: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina (zde, zde)

V souhrnu je přeformátovávání Evropy m.j. o tom, že země V4 se mají stát součástí “pomalejší” části Evropy. Tato “pomalejší část” přitom ekonomicky spadne pod vliv Číny.  K tomu geograficky vytvoří pás mezi západní Evropou a Ruskem a demograficky se přiblíží Turecku a Kazachstánu/projektu “Astana” (turkotatarskému islámu a turečtině).

Pásmo mezi západní Evropou a Ruskem se rozšíří o postsovětské země – nově už téměř všechny jako členy NATO (do budoucna členy Jednotné evropské armády pod velením Německa) 

Aby tento plán Globalistů (GP) – namířený proti Rusku, ale o tom tento článek není – pokročil ve všech směrech, ze všeho nejdůležitější je vytvoření samostatné banky V4, jejíž vznik bude potvrzením, že Evropa se změnila v onu kýženou dvourychlostní, tzn. v Novou Evropu.

Když V. Pjakin opakovaně říká, že brexit byl vytvořen proto, aby Evropa mohla být přeformátována, tak na mysli má právě ten proces, aby 1) se země východní Evropy pod tlakem migrační vlny, řízené Německem, trhly směrem “Euroasie”, zatímco starobylého jádra Evropy se to týkat nebude a 2) aby země východní Evropy po “jako” odchodu V. Británie žádaly peníze od Číny a to prostřednictvím vlastní banky, kterou za tím účelem vytvoří. Argument EU přitom bude jasný: Odchodem/”odchodem” Velké Británie není dostatek finančních prostředků a “pomalá” východní Evropa je musí hledat jinde …

A zatímco Polsko a obzvláště Maďarsko po vytvoření takové banky volají už dlouho, viz “Polsko chce vytvořit rozvojovou banku pro země V4” (zde), Babiš si jede svou “Odmítám dvourychlostní Evropu”.

A po této odbočce se můžeme vrátit k tomu, čím se provinil Babiš.

Babiš před summitem V4 v lednu 2018: Regionální rozvojová banka není potřeba

“Vzniku středoevropské regionální rozvojové banky, jak o ní před časem hovořili premiéři Maďarska a Polska Viktor Orbán a Mateusz Morawiecki, není český premiér Andrej Babiš příliš nakloněn” – více zde.

Pak tady máme květen 2018 a projev: “Babiš zásadně nesouhlasí s dvourychlostní Evropou”

A přišel listopad 2018 a Orbán přijel do Prahy a Babiš pořád jede svou: poslechněte si čas od cca 33. do 35. minuty zde

A můj závěr je, že na otázku, čím se provinil A. Babiš, si můžeme odpovědět, že se “provinil” stejně, jako R. Fico. R. Fico totiž rovněž volal po tom, aby Slovensko zůstalo součástí jádra EU a tedy nenaplňovalo ty plány, jejichž lídrem je za V4 V. Orbán (a já opakovaně dodávám, že člověk Globalistů (GP), před kterým dlouhodobě varuji).

Pro potvrzení, že vytvoření samostatné banky V4 je žádoucí a že tento proces souvisí s brexitem, se podívejme na slova senátora Kubery, který se nedávno sešel s prezidentem Zemanem:

“Předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) uvedl, že země V4 se budou muset do budoucna vypořádat s úbytkem evropských peněz. Ocenil proto Orbánův nápad vytvořit společnou banku visegrádské čtyřky. “On měl na mysli samozřejmě investiční banku, ale já jsem tu myšlenku rozšířil na normální banku,” uvedl Kubera.” (více zde)

Shrnutí

Na dění kolem A. Babiše můžeme vidět, jakým způsobem probíhají procesy, resp. o jaké procesy v současnosti jde. A když tady dlouhodobě varuji před Orbánem, tak stejně, jako jsem fandila R. Ficovi, tak dnes fandím A. Babišovi, a to proto, že dvourychlostní Evropu (“Novou Evropu”) považuji za podraz Globalistů (GP) vůči Rusku, ve kterém se východní Evropa opět má stát hlavním nástrojem. Více se mi do tohoto článku nevejde, ale to podstatné jsem řekla: A. Babiš v současnosti není v boji s neocony, ale v boji s Globalisty. A je velikým paradoxem, že z jeho likvidace se chtějí radovat ti, kteří v něm vidí zrádce právě proto, že jejich pohledem jde na ruku Číně…. no, to nevymyslíš….

Související:

Brusel v šoku, Arménie na straně Ruska – to už neplatí. Demonstrace v Íránu a dohoda EU s Arménií

Před sto lety se Evropa změnila na “předtím a potom” – 11.11. v 11 hodin skončila 1. světová válka, v Evropě vznikly nové státy a národy, ovšem pouze v té východní 

Německo ať se učí turecky, je nejvyšší čas. Východní Evropa a země V4. Třetí pokus o evropský chálifát. Bělorusko a Kazachstán jako “kyjevská banda”. Valerij Pjakin a “Projekt Astana” – video

-Pozorovatelka- 16.12.2018

Tento článek je pokračováním mého článku ZDE a je dopověděním toho, co se mi do předchozího článku nevešlo.  Připomenu, že pointa předchozího byla v tom, že v současnosti běží válka mezi sionisty a Chabadem a že prohlášení prezidenta Miloše Zemana v Jeruzalémě v den, kdy Chabad slavil Nový rok, bylo stejným signálem, jako když o rok dříve totéž učinil D. Trump – že to byl vzkaz Globalistů o tom, že sionisté (neoconi) už nejsou žádoucí.

A z článku ocituji část, na kterou dnes chci navázat:

“... jako v dobách Hitlera, i nyní by sionisté v rámci tažení na Rusko jako první obětovali židy Ukrajiny, Běloruska, Ruska. Jenže tady sionisté narazili a narazili proto, že svět se změnil a 21. století už nebude stoletím USA/stoletím sionistů. A tento obrat popisuje mnou výše napsaná věta:  “A co teprve v situaci, kdy mocní světa rozhodnou, že ti, co dosud byli vlivní, už vlivní nebudou a naopak ti, co dosud vlivní nebyli, se naopak vlivnými stanou?” . Jinak řečeno: Globalisté už nechtějí sionisty a do boje proti nim postavili Chabad/chasidy – východoevropské židy (a jak jinak, když na všech vlivných místech napříč světem jsou židé…)  Což ale jinak řečeno znamená, že bez židů Globalisté žádné změny dělat nemohou…”

V té části jsem totiž napsala zásadní informaci a sice tu, že židé na obou stranách světa jsou řízeni. Což přeloženo znamená, že i nad židy stojí ještě nějaká jiná moc a že židé jsou pro ni pouze nástrojem. Všeobecné označení pro tuto moc je “Globální prediktor” a je to pojem, který už je téměř zprofanovaný proto, že nikdo neví (a nikdo neřekne), kdo to ve skutečnosti je. Od tvůrců KOB existuje informace, že jde o okultistickou vládu nad světem, kde v čele je “22 nejvlivnějších”, a to spolu s několika nejvlivnějšími rodinami světa – starobylými židovskými rodinami, kam m.j. patří i Rothschildové.

Dávno tomu jsem přestala pátrat, kdo tedy ve skutečnosti ten “Globální prediktor” je, když jsem ale před časem narazila na článek od ruského analytika Fursova “Rothschildové se opět chystají překreslovat svět” či ještě předtím na článek “Rothschildové a Rockefellerové, to je danajský chlapeček – čtyři ruce jedna hlava”, přestala jsem pátrat, kdo ten “Globální prediktor” je a za mnohem důležitější začala považovat to Pjakinovo “Sledujte procesy”.  Tehdy jsem usoudila, že než pátrání po identitě “GP”, že mnohem důležitější je chápat scénář. A že naprosto nejdůležitější je ten scénář nabourávat – tzn. nedovolit realizaci naplánovaných procesů!  Ale že k jejich pochopení jednak je třeba sledovat především Rothschildy – byť je Pjakin nikdy nejmenuje (což stále více vnímám jako taktiku v tom smyslu, že Pjakin nemůže polopaticky sdělovat/odhalovat “šachové tahy” Putina).

A podívejme se na současnost právě Pjakinem doporučovanou optikou “Sledujme procesy”. A podívejme se touto optikou především na boj “sionisté vs Chabad” a hlavně a především na Izrael a jeho roli v boji, kde smát se má až ten třetí (a jestli to bude Rusko nebo Rothschildové a spol, o to právě běží).

Když ale myslím optiku Pjakina, tak nemám na mysli časový horizont týdnů, měsíců či roku, ale časový horizont několika let.

Pjakin v roce 2012: “Globalisté (GP) vpustili do hry vyššího hráče, Katar. Izrael vstoupil do plné konfrontace s Globalisty (GP)”

Citované věty Pjakina jsou z videa z roku 2012, tzn. z doby, kdy v českém prostoru ještě nebyl překládán a já jsem na něj narazila v době, kdy jsem hledala více jeho názorů na dle něj připravovaný finální holokaust židů. Ale příležitost to video připomenout a vložit jsem našla až v době, kdy 1) se o Kataru začalo velmi hovořit a 2) v Íránu došlo k protestům, pro které nikdo neměl vysvětlení – stalo se před rokem, tzn. až o pět let (!) později, viz článek i psaný překlad videa s názvem “Záchrana Izraele” zde

K připomenutí onoho videa z roku 2012 mě ale ještě předtím navedla jiná událost z roku 2017 – událost, která se rovněž velmi týkala Kataru. Tehdy šlo o to, že Katar byl vyveden zpod vlivu Spojených států a převeden pod vliv Íránu, ale i na stranu Ruska, a zasloužil se o to D. Trump (člověk Globalistů – psala jsem o tom zde, kde m.j. doporučuji odkazy od T. Spencerové o tom, jak mocné je propojení Kataru a Británie).

Základní myšlenka, která mi v souvislosti s Katarem z roku 2017 utkvěla v hlavě byla ovšem ta, že převedení Kataru pod íránský vliv znamená přesně to, co Pjakin řekl už v roce 2012:  “Globalisté (GP) do hry (rozuměj: proti Izraeli) vpustili vyššího hráče, Katar”. Jinak řečeno: antiizraelské organizace Hamas a Hizzballah mají nového, velmi bohatého sponzora – ale co je nejdůležitější: ten sponzor pracuje pro zájmy Británie. Ale přesnější je – pro zájmy Rothschildů, protože jak jinak si vysvětlit, že podzim letošního roku přinesl takovou událost, že v britském London City (a zdůrazňuji London City!) došlo mezi Británií a Katarem k uzavření mnohamiliardových kontraktů (viz zde)

Listopad pak přinesl další zprávu – v Izraeli odstoupil ministr obrany a to z toho důvodu, že podle něj Izrael v konfliktu s palestinským Hamásem příliš ustupuje.  A k tomu ustupování cituji:

“Izrael udělal bezprecedentní vstřícné kroky – v pátek pomohl Kataru dopravit do Gazy 15 milionů dolarů v hotovosti, z nichž zhruba 60 000 zaměstnanců Hamásu, včetně členů ozbrojeného křídla, dostalo 60% dlouho nevyplácených mezd. Stejnou částku chce Katar rozdávat šest měsíců, celkem 90 milionů dolarů.” Více v mém komentáři zde

Kromě toho ale podzim v souvislosti s Katarem přinesl ještě dvě důležité informace:  První byla o tom, že Katar vystupuje z OPEC a informaci jsem označila jako zprávu s velkým “Z”. Přičemž souhlasím s názory odborníků, že tento krok fakticky nemá velký význam, ale že má význam politický – a mým pohledem ten, že totiž země OPEC již na Katar nemohou vykonávat žádný případný nátlak a že ten se zcela stal nástrojem ve službách Británie. Avšak především nástrojem antiizraelské politiky Británie/Rothschildů.

Hlasování OSN o Hamásu skončilo v neprospěch Izraele

Nebylo proto žádným překvapením, když v reakci na tento krok Izrael požádal o takovou rezoluci OSN, která Hamás odsoudí jako teroristickou organizaci. A tady přišla další zpráva, kterou jsem označila jako s velkým “Z” – v hlasování OSN rezoluce v neprospěch Hamásu neprošla. “Hamás, který od roku 2007 vedl proti Izraeli tři války, výsledek hlasování označil za „facku“ do tváře Trumpově administrativě a za „potvrzení své legitimnosti“. – viz např. tento odkaz , více o hlasování zde

Tady je ale důležité zdůraznit, že hlasování mohlo být zkreslené tím, že návrh ve skutečnosti nepředkládal Izrael, ale Spojené státy prostřednictvím N. Hallyové. A že tím lze vysvětlit, proč Rusko hlasovalo proti rezoluci – Izrael na straně sionistů není v ruském zájmu, čas 00:50 vloženého videa

Ale tak či tak – vítězem hlasování je Hamás=Katar=Británie a poraženým je Izrael. Ale s prohrou Izraele je poražených mnohem více – a teď se podívejme na to, kdo a proč si přeje zachování Izraele a komu se naopak Izrael už nehodí. Protože až tím se dostaneme k tomu, proč souboj “sionisté vs Chabad” má ještě jinou rovinu.

Kdo potřebuje Izrael – kdo se hlasováním v OSN stal poraženým?

V prvé řadě Izrael potřebují židé, obzvláště pak ti, kteří v něm žijí. Ale jsou tady ještě jiné zájmy. Izrael vznikl jako nástroj sionismu, ideologického směru z druhé poloviny 19. století, jehož duchovním otcem je Theodor Herzl. Když ale v pátrání po sionismu půjdeme dále, tak dojdeme k tomu, že sionismus je také název pro vrcholný kapitalismus, jehož představitelem se obzvláště pro 20. století staly Spojené státy. A protože kapitalismus dovedl svět do stavu, který je pro planetu nadále neúnosný, má být “nekonečný růst” ala Pax Americana nahrazen “udržitelným růstem” ala Čína. Jinak řečeno: kapitalismus má být nahrazen komunismem.

Protože však kapitalismus Západu po celé 20. století stál především na blízkovýchodních energetických zdrojích a protože Izrael byl vytvořen jako hlavní hlídač těchto zdrojů pro USA, ten hlavní subjekt, který nadále Izrael potřebuje, jsou Spojené státy/sionisté/neoconi.

Ale protože ta doba je dávno pryč a 21. století už nebude americkým stoletím, ale stoletím Číny, Izrael coby nástroj sionistů ztratil svůj smysl.  Ale jde zde jiný smysl – smysl, který Izrael má pro židovský národ v duchovní rovině. A tento zájem představují ortodoxní židé – chasidé a Chabad. Chasidismus je starší než sionismus – jeho kořeny sahají do druhé poloviny 18. století, konkrétně takřka do stejné doby, do jaké spadá vznik Spojených států (náhoda?). A z popsaného můžeme dedukovat, že je-li existence Izraele již bezpředmětná pro sionisty, rozhodně není bezpředmětná pro Chasidy/Chabad.

A teď se vrátím k tomu, o čem jsem psala v předchozím článku a k tomu, co zdůrazňuji v úvodu dnešního: Že totiž 1) Jak sionisté tak Chabad jsou řízeni ještě jinou mocí, mocí “GP” a 2) K informaci z roku 2012, že Globalisté proti Izraeli vytáhli zcela novou zbraň – Katar.

A to vše můžeme shrnout do sdělení, že jak sionisté tak Chabad mají prostě smůlu, protože Globalisté už si další existenci státu Izrael nepřejí! A největší smůlu v tom má Izrael, protože jeho další existence je nežádoucí bez ohledu na to, jestli chce nadále sloužit sionistům či přejít do služeb Chabadu. A teď si položme základní otázku: Kdo bude zlikvidován společně se státem Izrael? Odpověď je jednoduchá: budou to obě skupiny, které Izrael potřebují, tzn. budou to sionisté i Chabad. A v souhrnu všichni ti židé, kteří byli právě postaveni do boje proti sobě (a v historii to není žádná novinka).

Když se dva perou, třetí se směje

A tady zopakuji svou větu z úvodu: Bude tím, kdo se bude nakonec smát, Rusko anebo Rothschildové? A myslím, že tím hlavním, kdo o tom může rozhodnout, je – Chabad.  Současná situace je taková, že Rothschildové (a spol) upřednostňují Chabad proti sionistům/neoconům. Ale! Ale vzhledem k tomu, jak Rothschildové právě likvidují sionisty – má Chabad věřit, že je nepotká stejný osud? A v případě Chabadu obzvláště pak zopakovaný osud východoevropských židů z doby Hitlera, placeného Rothschildy i Rockefellery ??

Já to vidím tak, že židům se po všech těch pogromech, které na ně byly páchány, právě mohou velmi otevřít oči. A že ve volbě Rothschildové vs. Rusko mohou zvolit správnou stranu tak, aby tím, kdo se bude smát nakonec, bylo Rusko. A dění kolem Izraele a kolem Kataru rozhodně nahrává tomu, aby se tak stalo.

Atlantické a Euroasijské křídlo Globalistů – role Macrona

Teď odbočím zdánlivě úplně jinam, ale ono to dle mého všechno souvisí. Zapomeňme na chvíli na Rothschildy ala London City a vraťme se do doby, kdy Rothschildové (nikoliv pouze britští) přepisovali hranice nejen Evropy, ale – v souvislosti s objevem ropy – hlavně hranice Blízkého východu a severní Afriky. A to je doba první světové války, jejímž hlavním výsledkem byl rozpad všech monarchií  a místo nich vytváření republik (a občanů).  Kromě rozpadu Rakouska-Uherska tehdy došlo především k rozpadu Osmanské říše. Součástí Osmanské říše do té doby bylo území, kde později vznikl m.j. “britský mandát Palestina”. Ale to není celé, protože v této oblasti vzniklo i území, spadající pod mandát Francie  – a je to území, které známe m.j. jako Sýrie a Libanon

Ale Francie, to jsou rovněž a opět Rothschildové! A teď se znova ptejme: Přeje si Sýrie a Libanon, tito hlavní spojenci Íránu, další existenci Izraele? Odpověď je jednoduchá: Rothschildové, ať už britští či francouzští, si další existence Izraele nepřejí a nepřejí si ji ruku v ruce s tím, jak si nepřejí judaismus bez ohledu na to,jestli je reprezentován sionisty či Chabadem!

Judaismus je totiž náboženstvím biblickým a je proto nadále nežádoucí stejně, jako křesťanství (a jako celá Bible, která má být nahrazena Koránem).

Opět jednou se mi do článku nevešlo všechno to, co jsem chtěla sdělit a v závěru se pokusím už jen zdůraznit, proč mým pohledem je tak důležité to Pjakinovo “Sledujme procesy”. Proces, který totiž v současnosti vidím jako zásadní, to je likvidace Izraele.

A v souladu s tímto procesem běží naplno i řízená antižidovská rétorika –  a jaký to div, jeden z nejvýznamnějších hlasů zní z Francie z úst velmi vlivného žida (!), m.j. poradce všech novodobých francouzských prezidentů a ten hlas říká: “Likvidací judaismu zlikvidujeme i křesťanství a kapitalismus, jejichž základ tvoří židé”. K tomu ve Francii ani v Evropě žádný antisemitismus nevidí a mnohem hůř jsou na tom muslimové.

Jacques Attali a francouzští prezidenti, více zde, česky viz “Rothschildové a Macron“

Závěrečné shrnutí

V současnosti naplno běží boj mezi sionisty a Chabadem.  Mám-li to pojmout tak, že Rothschildové jsou přinejmenším důležitým představitelem globální moci/GP, pak mi vychází, že jejich snaha o odstavení sionistů/neoconů od moci se shoduje se zájmy Ruska a že v tomto směru se zájmy “Globalistů” a Ruska shodují. Zcela jiná je ovšem situace v případě Chabadu, kde se zájmy obou stran rozcházejí: Rothschildové chtějí Chabad využít k tažení na Rusko a pak jej obětovat stejně, jako dnes likvidují sionisty, zatímco Rusko chce Chabad získat na svou stranu a spolu s ním se postavit proti plánům Rothschildů/Globalistů. A že právě v tomto smyslu právě běží šachová partie “Kdo z koho”. Přičemž mediálně vítězí Rothschildové, protože davy napříč světem naplno přijaly žádoucí antižidovskou rétoriku (a když kdysi Pjakin řekl, že mnozí budou placeni za to, aby nadávali na židy, tak miliony dolarů, které do této kampaně investuje “náhodou” právě Katar, nevyznívají jako překvapivá informace).

Globalistům nejde ani o sionisty ani o chasidy, proto ani ani o Izrael, nejde jim ani o judaismus jakožto jedno ze tří monoteistických západních náboženství – jim totiž ve skutečnosti nejde o vůbec žádné náboženství a všechna náboženství mají pouze jako nástroj k ovládnutí celého světa.

A tady je nutné zdůraznit, že Globalisté mají dvě křídla moci: atlantické a euroasijské a zdůraznit proto, že dokud bylo upřednostňováno atlantické křídlo, hodil se judaismus, křesťanství i islám – ten navíc má být spojnicí mezi atlantickou a euroasijsou stranou světa. Jakmile ale bude atlantická strana od moci zcela odstavena (a to islámem), stane se nepotřebným i islám samotný a nastoupí náboženství blízká Číně a především Indii (indickým kastovním systémem má totiž být celý proces globalizace završen).

Rothschildové se jeví být hlavními aktéry/vykonavateli likvidace Izraele/sionismu. A sionismus si nepřejí proč? Protože do plánů o globalizaci se sionismus nehodí a nehodí proto, že sionismus ve skutečnosti je vrcholný kapitalismus a ten má být právě zničen a nahrazen “udržitelným růstem” – komunismem, v jehož čele má být Čína. A tomu procesu velí právě Rothschildové (a spol), a to stejně, jako dosud veleli kapitalismu, v jehož čele stály USA.

Aby nebylo málo, tak můj názor je, že Rothschildové (a spol) řídí i Chabad a právě tady vzniká v chápání něco na způsob schizofrenie: Rothschildové potřebují odstavit sionisty a v tom si jdou s Ruskem na ruku, současně ale potřebují, aby jim Chabad posloužil v rozkladu Ruska. A tady už se zájmy rozcházejí, protože Putin se snaží získat Chabad na svou stranu a tím z něj učinit prostředek, kterým zabrání globalistickým plánům – tzn. islamizaci a v její rámci i likvidaci jak křesťanství, tak judaismu (biblické kultury) – ale současně získá i spojence k ochraně Ruska. “Nepřítel mého nepřítele se stává mým přítelem”….

A hlavní myšlenka mého článku je tato: Za zásadní prostředek, jak bojovat s mocnými světa, považuji to, že nebudou naplňovány jejich plány=budou nabourávány procesy, které k těm plánům vedou. A protože v současnosti jako jejich veliký plán vidím likvidaci judaismu a křesťanství (biblické kultury), pak antižidovskou rétoriku nevnímám jako nabourávání plánů Globalistů, ale naopak jako napomáhání těm plánům. 

Ještě jeden závěr zcela “pod čárou” a jen pro ty, které to zajímá

Do článku, na který navazuji, jsem vložila video Eduarda Chodose, ve kterém banderovce školí k tažení proti chazarům/”chazarům”. Eduard Chodos je původně ukrajinský rabín, který v roce 2014 konvertoval k pravoslaví a z této své nové pozice Ukrajince/banderovce vyzývá k likvidaci ukrajinských židů. V červenci letošního roku přinesl video o tom, jak Pjakin a KOB škodí Rusku. Reagoval tím i na to, že Pjakin jej v roce 2014, tedy hned po Majdanu, v jednom ze svých pořadů označil za antiruského a za člověka, který slouží pražskému i dněpropetrovskému centru židů. Jde o video Pjakina, které se s českými titulky nikde neobjevilo, ale kde v čase od 5:40 hovoří o tom,  že světová esoterická/okultní moc si jako centrum své moci ponechá Prahu (“hlavní letiště”), ale že Dněpropetrovsk obětuje jako zcela nepodstatnou “leteckou základnu”. V. Pjakin tehdy odpovídal na dotaz : “Kdo ve skutečnosti je Eduard Chodos”

Připomínám, že video je z roku 2014. Eduard Chodos reagoval už v roce 2015, ale s hlavní reakcí přišel až v červenci letošního roku:

Nechávám na každém, ať si sám pro sebe probere, komu z těch dvou věřit, jen ještě vložím video, kde si E. Chodos bere na paškál i D. Trumpa

Všechna ta videa znám už nějaký čas, jak ten čas ale plyne a jak se mi stále více potvrzuje to, co v roce 2012 řekl Pjakin o Kataru a co ve spoustě jiných videí říká o finálním holokaustů židů, tak se stále více obávám, že tak, jako onen konvertovaný žid Chodos slouží Rothschildům (Globalistům?), tak do stejné pozice byla navedena i celá světová veřejnost. A že alternativa plní přesně tu roli, která se od správné “opozice” očekává – že spolu s Katarem/islámem a s Rothschildy jede na vlně antisemitismu…

A už jen doplním, že každé dění na Ukrajině se týká Izraele a každé dění kolem Izraele se týká Ukrajiny – mým pohledem jsou to spojené nádoby v tom smyslu, že porážka jednoho znamená i porážku druhého. Ještě jinak – dokud není válka na Ukrajině, žije i Izrael a dokud žije Izrael, žije i Ukrajina (a tím Rusko obzvláště!)

-Pozorovatelka- 09.12.2018

Tento článek nepíšu proto, abych okomentovala současné dění, ale proto, že je 27. listopad.  A to je datum, o kterém jsem už rok přesvědčená, že přinese nějaké zásadní události (či přinejmenším “jen” informace) a tedy datum, o kterém už rok vím, že až nastane, článek napíšu.  Po celý rok jsem přitom nevěděla, čeho konkrétně se ty události budou týkat a jasněji mi začalo být až před cca měsícem a zcela jasno jsem měla před třemi dny – tehdy už jsem totiž měla zcela potvrzenou událost, týkající se data 27. listopad. Když jsem si to potvrzení naplno uvědomila, automaticky mi naskočila myšlenka “To bude u neoconů panika!” A vybavily se mi pořady V. Pjakina z poslední doby, ve kterých velmi obsáhle vysvětloval, jakým způsobem vznikají války a celkově se velmi věnoval tématu války, a to na všech prioritách.  A pro sebe jsem si řekla, že Pjakin očekává nějakou podobnou událost, jakou mám na mysli i já.

A že jde o událost (resp. události, protože všechno souvisí se vším), která téměř jako přes kopírák opakuje dění z doby před rokem, o tom svědčí to, že dnes bych mohla téměř beze změny použít titulek z mého tehdejšího článku, který zněl “Prohlášení D. Trumpa o Jeruzalému. Izrael, Ukrajina, Rusko, ale i požáry v Kalifornii”.  V titulku by dnes stačilo změnit jméno aktéra a do roka a do dne tady máme naprosto stejná témata. A ani v největších fantaziích by mě nenapadlo, že události, na které jsem v souvislosti s 27. listopadem čekala, budou takřka totožné.

A že ač jsem to neměla v plánu, nakonec i já budu psát o tom, co v těchto dnech plní stránky všech médií – o návštěvě prezidenta Zemana v Izraeli a o konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Na rozdíl od ostatních médií ovšem s tím, že obě události spolu velmi souvisí! Skutečnost je totiž taková, že je to návštěva prezidenta Zemana v Izraeli, co způsobilo paniku u neoconů a jejímž výsledkem je opět do hry zatažená Ukrajina (jak jinak – od roku 2014 nejde o nic jiného).

Než budu pokračovat, krátce pohled z širší perspektivy, bez kterého není možné jednotlivé události chápat. V roce 1989 byl spuštěn veliký proces přestavby (perestrojky) světa, ve které po likvidaci SSSR má dojít i na perestrojku USA.  Oba tyto procesy jsou však pouze součástí mnohem vyššího procesu – procesu, který můžeme přirovnat k rozpadu Římské říše (včetně tehdejšího stěhování národů) a ve kterém jde o to, že Západ přestane hrát prim a dominující částí světa se stane Východ. Což v praxi znamená, že jedné straně se pomyslné žezlo moci předá což nebývá žádný problém, současně ale je nutné jiné straně to žezlo vzít – a to už problém je (obzvláště v době současných zbraní a v případě, kdy sesazovaná strana je vojenskou velmocí).

Proto se dnes války vedou mnohem sofistikovanějšími způsoby – viz Šest priorit řízení, přičemž nejúčinnějšími jsou kategorie ekonomická (banky) a ideologická (média), přes které je možné nechat celé země tu zbankrotovat, tu v nich vyvolat nějakou potřebnou revoluci a vyměnit vládu. Pro války na těchto úrovních je pak charakteristické to, že k nim není potřeba armáda vojáků, ale naopak armáda sofistikovaných lidí, kteří budou dosazeni na všechna potřebná místa.  Ale pozor – nemylme se, že se to týká pouze té strany, která ve světě hraje prim, protože stejně tak musí být potřební lidé dosazeni i na tu stranu, která má jinou část světa udržovat v podřízeném (zaostalém) postavení (viz donedávna fungující dělení světa – tandem USA vs SSSR) .

Aniž bych musela psát dál, mnozí už teď jistě křičí: “židé!”  A já s tím souhlasím – souhlasím s názorem, že židé jsou tím nástrojem, který byl s Biblí v ruce vyslán do světa (do celého! světa), aby tak plnili úkol pro několik nejvlivnějších a nejbohatších rodin světa, ovšem plnili jej s tím, že o židy vůbec nejde. To ale nic nemění na té klasické větě “všude jsou židé, na všech vlivných místech jsou židé”.

No, jo, to se krásně nadává, ale když jsou všude, co pak s tím,  když i mezi nimi jsou jedni vlivnější než druzí přesně v souladu s tím, jak jedna strana světa je vlivnější než opačná? A co pak v situacích, kdy ta vlivnější strana světa klidně zabíjí a vraždí ty méně vlivné jen proto, aby svou moc rozšířila na další území (viz 2.WW a tažení na Rusko, které začalo vražděním východoevropských židů)?

Nejsou židé jako židé

A co teprve v situaci, kdy mocní světa rozhodnou, že ti, co dosud byli vlivní, už vlivní nebudou a naopak ti, co dosud vlivní nebyli, se naopak vlivnými stanou? A tuto otázku považuji za zásadní, protože dle mého je v ní celá podstata současného dění. Jinak řečeno je v ní obsažen současný zásadní konflikt, a to konflikt “sionisté vs. Chabad”. Přičemž za “sionisté” si dosaďme neocony a za “Chabad” východevropské židy.  K tomu si dosaďme, že má-li proběhnout předání moci směrem od Západu na Východ, není důležitějšího úkolu, než na té západní straně odstavit od moci neocony = sionisty a na té východní posílit roli Chabadu-chasidů=východoevropských židů.

Čímž se dostáváme především a hlavně na tu kritickou Ukrajinu, kde konflikt “sionisté vs Chabad” v roce 2014 začal (a kde se v posledním zoufalství opět hrotí, ale o tom později). Jistě si všichni vzpomínají, jak celý Majdan začal barevnou revolucí a koláčky V. Nulandové a jak celý probíhal v režii neoconů/sionistů s tím, že přes Ukrajinu (a banderovce a vraždění ukrajinských židů) zatáhnou Rusko do války (a velmi tomu sekundovali Strelkov a globalista Dugin, kteří po válce přímo volali).

Mnozí namítnou, že žid proti židovi nikdy nepůjde, já tento názor ale nejen kvůli dění na Ukrajině nesdílím. Na Ukrajině leží Dněpropetrovsk, velmi významné židovské město, které se v budoucnu může stát jedním z nejvýznamnějších židovských měst světa – přesto neoconi/sionisté neměli problém vyvolívat na Ukrajině válku. Pak je zde významný představitel chasidů Oleg Carev, v roce 2014 kandidát na ukrajinského prezidenta, za Majdanu ovšem krutě zbitý – opět v režii neoconů.  Dále je zde sionistický ukrajinský žid, který vyzývá banderovce k vraždění chasidů

A můj názor je takový, že tak jako v dobách Hitlera, i nyní by sionisté v rámci tažení na Rusko jako první obětovali židy Ukrajiny, Běloruska, Ruska.

Jenže tady sionisté narazili a narazili proto, že svět se změnil a 21. století už nebude stoletím USA/stoletím sionistů. A tento obrat popisuje mnou výše napsaná věta:  “A co teprve v situaci, kdy mocní světa rozhodnou, že ti, co dosud byli vlivní, už vlivní nebudou a naopak ti, co dosud vlivní nebyli, se naopak vlivnými stanou?” . Jinak řečeno: Globalisté už nechtějí sionisty a do boje proti nim postavili Chabad/chasidy – východoevropské židy (a jak jinak, když na všech vlivných místech napříč světem jsou židé…)  Což ale jinak řečeno znamená, že bez židů Globalisté žádné změny dělat nemohou… A co velmi přesně popisuje právě výše zmiňovaný Oleg Carev:

Židovský svět je součástí našeho velkého světa. Je to velmi významná část. Procesy probíhající v židovském světě mají vážný dopad na kulturu, ekonomiku a politiku – na procesy probíhající v celém světě. Židovská společnost je velmi heterogenní a konfliktní. Konflikty jsou neodmyslitelné v jakékoli lidské společnosti a její židovská část není výjimkou. Vztahy mezi rychle rostoucím Chabadem a zbytkem židovského světa jsou velmi obtížné. Moji američtí židovští příbuzní odmítli uznat mé známé v Dněpropetrovsku, když zjistili, že jsou to chabadové. Ale bez pochopení vnitřních, hlubokých procesů probíhajících v rámci židovského světa nebude možné pochopit ani globální politické procesy.

Oleg Carev, chasidský kandidát na ukrajinského prezidenta a banderovci:

A vším, co jsem dosud popsala, jde o proces, kterému velmi dobře rozumí, jak Trump a především Putin (proto jeho Minské dohody co by čas k posílení vlivu Chabadu/chasidů), ale kterému velmi dobře rozumí i prezident Zeman. A nyní už k současnosti.

Listopad 2018 – v hlavní roli domácího i světového dění prezident Zeman

Informace, kterou jsem si ve spojení s 27. listopadem vyhodnotila jako zásadní, byla tato, cituji: “Hlavním bodem úterního programu bude slavnostní otevření Českého domu, které je podle Pražského hradu významným a symbolickým politickým gestem. Zeman se netají tím, že by ČR měla přesunout do Jeruzaléma z Tel Avivu svou ambasádu, s čímž zásadně nesouhlasí Palestinci či arabské státy. Podporu vlády, která  by takový krok musela schválit, zatím nezískal. Dá se předpokládat, že prezident opět před zástupci Izraele bude o stěhování velvyslanectví mluvit. A právě otevření Českého domu vnímá jako předstupeň k tomuto přesunu” (zdroj zde).

Až potud informace, která pro většinu nahrává názoru, že prezident Zeman prostě jen slouží židům a že v tom není v případě nejen českých politiků žádný rozdíl. Ale je tady jedno velmi významné “ale” – a tím je právě ono datum 27. listopad, kterému naprosto nikdo nikde nevěnoval pozornost – snad kromě sionistů/neoconů a jejich přisluhovačů, Česko nevyjímaje, kteří pochopili velmi dobře a které přesně tak, jak jsem předpokládala, ovládla panika.

Prezident Zeman otevřením Pražského domu v Jeruzalémě (!), tzn. nikoliv v Izraeli, ale na izraelské (!) části Jeruzaléma vyslal 27. listopadu 2018 do světa stejný vzkaz, jaký D. Trump vyslal 4. prosince 2017, a to vzkaz: “Neoconi, končíte!”

Data 27. listopad 2018 a 4. prosinec 2017 mají totiž jednoho společného jmenovatele: v židovském kalendáři je to 19. kislev. A to je den, kdy Chasidé slaví nový rok! Není to tedy stejný Nový rok, jaký židé běžně slaví jako Roš-hašana a který letos slavili 9. září, ale Nový rok na počest zakladatele chasidismu (více zde).

A zatímco většina světa tuto souvislost nechápe/nevidí, židé (ale také Globalisté a Trump, Putin i prezident Zeman) moc dobře vědí, že je to sdělení, že Izrael končí jako země sionistů a stává se zemí podle představ Chabadu. Tímto krokem můžeme prezidenta Zemana zařadit na stejnou světovou úroveň, na jaké jsou Putin i Trump a tím za stejně významnou postavu v procesu odstavování sionistů/neoconů od moci.

V této souvislosti vyznívá téměř paradoxně, že jedním z aktů, které prezident Zeman v Izraeli vykonal, bylo položení květin, cituji: “V neděli hned po příletu do Izraele zavítal český prezidentský pár k hrobce Theodora Herzla, otce sionismu. Tam prezident položením věnce uctil památku “izraelského Masaryka”, jak bývá Herzl někdy označován.” Ono to ale jako paradox může vyznívat jen do chvíle, než si uvědomíme, že Izrael je Globalisty určen k likvidaci společně se sionisty – a tady už se dostáváme do jiné roviny prezidentovy návštěvy, ale o tom za chvíli. Protože v této části si připomeňme ještě náš 17. listopad a puč proti A. Babišovi.

17. listopad, Praha, Babiš a prezident Zeman

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, chce se mi tady říct. A říct v tom smyslu, že sionisté už nejsou to, co bývali, a to nejen v USA, ale i Česku. Jinak řečeno – demonstracím a tedy “hlasu ulice” pro zájmy USA/sionistů, už dávno odzvonila hrana.  Celá akce proto dopadla tak, jak dopadla – prezident Zeman vzal do svých rukou záštitu nad Babišem a Babiše provedl další lekcí, ve kterých ho k chápání světa a procesů v něm vyučuje za pochodu. Přesto jsem tuto událost musela zmínit, protože jestli současná návštěva prezidenta Zemana v Izraeli je o tom, že neoconi/sionisté prohrávají na celosvětové úrovni, tak ta pražská listopadová byla o tom, že prohrávají i v Praze (a to vůbec není nepodstatná věc, protože Praha v tom procesu není nějaké bezvýznamné město, ale právě naopak!)

Prezident Zeman: “Hamas je teroristická organizace”

V jednom ze starších videí Pjakin řekl, že Izrael naplno vstoupil do boje s Globalisty.  A chce se říct, že totéž činí i prezident Zeman nejen svým prohlášením “Jsem žid”, ale i tím, co právě při návštěvě Izraele rovněž řekl, cituji:

“Na setkání s médii si tradičně nenechal ujít příležitost pustit se do českých novinářů. “Nechal jsem se inspirovat Vaší ideou jednoho státu se dvěma národy, pane prezidente, a vím, že tato idea je provokativní. Každá velká a hluboká myšlenka je provokativní. Jsem zvědavý na Vaše argumenty na podporu této idey, neboť po mnoho, mnoho dekád se diskutuje o dvou nezávislých státech. Upřímně však musím přiznat, že Pásmo Gazy nevnímám jako nezávislý stát, neboť Hamás pro mě není představitelem státu, nýbrž teroristickou organizací. I teď provokuji, pane prezidente, a dokážu si představit mnoho lidí, především novináře, kteří proti tomu budou protestovat. Ale já jsem v permanentním sporu s českými novináři a upřímně doufám, že situace zde v Izraeli bude lepší,” řekl Zeman (zdroj zde).

A tady máme ukázku, že česká mediální scéna se ze všech prohlášení prezidenta Zemana v Izraeli nijak neraduje:

Ale ještě k tomu Hamásu – jak uvádí i Wikipedie, Hamás je palestinská islamistická politická strana, jejíž ideologií je:

• antisemitismus
• antisionismus
• fundamentalismus
• palestinský nacionalismus
• islámský nacionalismus
• sunnitský islamismus

A tady si připomeňme, jak po dění v Chemnitzu palestinský aktivista vyzýval všechny muslimy, ať už se konečně spojí napříč celou Evropou – video a více zde. A k tomu nezapomeňme, že Palestina si nárokuje Jeruzalém jako své hlavní město

Což ladí s tím, že v rámci třetího džihádu (Arabové, Turci a Peršané) má být Izrael zničen ve prospěch Íránu.

Shrnutí

Návštěvou Izraele a aktem dne 27. listopadu prezident Zeman vyslal dva vzkazy. První se přitom týkal sionistů/neoconů a souvisel s tím, že jejich moc končí ve prospěch Chabadu. A druhý se pak týkal toho, že Izrael bude dál existovat, ovšem nikoliv již jako nástroj sionistů/neoconů, ale jako země, která tím, že bude bránit židy, bude bránit i euroamerickou kulturu před její likvidací islámem/Íránem. Shrnout to můžeme i tak, že český prezident vyslal z Prahy vzkaz jak neoconům, tak Globalistům.

A ještě dovětek k té Ukrajině, kde sionisté/neoconi právě předvádějí svou paniku: Porošenko vyhlásil stanné právo jen pro určené oblasti, přičemž mezi nimi je nejen Donbas a Luhansk, ale právě i ten chabadský Dněpropetrovsk (více zde)

A tady za důležité považuji to, že na rozdíl od doby, kdy Ukrajina naplno spadala pod vliv sionistů/neoconů, dnes D. Trump oznámil, že řešení tohoto konfliktu je na Německu a Francii – a jak oznámila i samotná Ukrajina a jak se vyjádřil i prezident Zeman, situaci řeší Merkelová (více zde, zde)

Související:

Prohlášení D. Trumpa o Jeruzalému. Izrael, Ukrajina, Rusko, ale i požáry v Kalifornii – jak to souvisí

Prezident Zeman o volbách 2017: “Skončila občanská válka.” Prezident Zeman: “Jsem Žid”. A V.V.Pjakin – Praha jako esoterické a okultní centrum Evropy, video

PS1: Pro úplnost zbývá doplnit, že nedávné požáry v Kalifornii, u kterých dosud není známá příčina, začaly 8. listopadu – ve výročí Křišťálové noci. A skončily tím, že počet obětí je 83… A připomeňme si, jak dlouho (a proč) mají sionisté na Kalifornii zaměřeno, viz související:

“Proč mě provokuješ?”- incident kvůli ruským vlajkám v přímém přenosu. Kolona kamionů s policejním doprovodem na cestě do Kalifornie. 

PS2: V souvislosti se vším, co jsem v článku popsala, mám dva dotazy: 1) Když Porošenko (sionisté/neoconi) se opět postavil proti Dněpropetrovsku (centrum Chabadu/chasidů) mám nadávat na Putina, že spolupracuje s Chabadem a sloužit tak neoconům? A 2) Když Globalisté chtějí zlikvidovat Izrael ve prospěch Íránu  (Palestiny, islámu) mám nadávat na Izrael/ židy a sloužit tak Globalistům? Otázky to jsou samozřejmě jen řečnické, protože mě už dlouho nezajímá “proti komu a čemu”, ale “pro koho a pro co”….

-Pozorovatelka- 27.11.2018

Aniž bych se o to přičinila, během nedávných dvou dnů jsem několikrát narazila na jedno a totéž téma a narazila tolikrát, až mě z toho docela zamrazilo – obzvláště pak tím, k čemu mě ty náhody (“náhody”?) dovedly.

Začalo to tím, že jeden čtenář vložil do diskuse odkazy na videa, která jsem už před hodným časem viděla v tv, ale tehdy na ně odkaz neexistoval. Odkazy jsem proto velmi uvítala a samozřejmě se podívala znova – jde v nich o tématiku dávného Egypta, obzvláště pak o roli Hyksósů, semitský národ, který svého času vládl polovině Egypta a pro Egypt to znamenalo násilnou smrt tehdejšího egyptského krále – což je téma, o kterém jsem psala v jednom ze svých článků. Dále je v něm zmíněna i jedna z bitev s Kadešany, což je  téma, o kterém jsem rovněž psala.

Co mě ale nově zaujalo, byla část o bitvě u Megida, údajně první historicky nejlépe zaznamenané bitvě, po které se egyptská moc rozrostla od Nilu až k Eufratu a Tigridu. Tehdy si podřídila celou oblast Kanaánu i území dnešní Sýrie. A protože Megido představovalo zásadní spojnicí mezi Egyptem a severními zeměmi, platilo, že kdo ovládá Megido, ovládá celou oblast – což se Egyptu podařilo.

Informace o Megidu mě ale zaujala především v tom, smyslu, že dnes jde o něco podobného – totiž o spojení Afriky a Blízkého Východu (a tím i Asie plus Evropy).  A že země severně od Egypta i v dnešní době mají být ovládnuty podobně, jako za Egypta, jen s tím rozdílem, že dnes jsou to především země Sýrie, Turecko a – Izrael.

Při hledání podrobnějších informací o tom městě na mě vyskočilo, že Megido je starobylé město, které je velmi propojeno s historií židů, že za svou historii zažilo několik válek, především ale to, že je to město, na jehož území má dojít k onomu Biblí předpovězenému Armagedonu.

Biblickou předpověď Armagedonu – konečné apokalypsy – znám dlouho, protože však Bibli považuji za dlouhodobý plán, nikoliv za soubor proroctví, pátrání po detailech o Armagedonu jsem nikdy nevěnovala pozornost. Přesto jsem si v souvislosti s pro mě novou informací, že jde o spojitost s městem Megido, tedy s Izraelem, vybavila americký film z roku 1990 “Hon na ponorku”. V něm vystupuje ruský agent KGB, který se jmenuje Putin a který je ve filmu zavražděn. Protože na ten film a roli “Putina” jsem byla kdysi velmi často upozorňována s tím, co si o tom myslím,  ty krátké scény mi utkvěly v paměti. A vybavilo se mi, že v jedné z nich “Putin” čte o Armagedonu… (viz krátké video “Co se stalo s Putinem?“

Tak to mi přišlo jako zvláštní náhoda – odkaz od čtenáře na videa, kde mě nově zaujme právě Megido a s ním informace o souvislosti s Armagedonem. Od Megida souvislost s nyní velmi aktuálním Izraelem (a Sýrií a Tureckem a Íránem) a přes roli Ruska na Blízkém východě vzpomínka na film, kde “Putin” čte o Armagedonu… Ale to není celé.

Ve svých cca dvou posledních pořadech V. Pjakin ze všeho nejvíce působí varujícím dojmem – v předchozím říká, že nebude-li zbytí a pokusy o vyvolání války s Ruskem v Sýrii (Idlib) neustanou, Rusko se bude bránit, ovšem ne na svém území, v posledním pořadu totéž opakuje, nově už ale zdůrazňuje nedávnou větu V. Putina “Rusko nestojí o svět, ve kterém nemá existovat”. Především ale vysvětluje, že ti, co si tu válku na území Sýrie přejí spustit, si neuvědomují, že s ní shoří v ohni celý svět. A tady je čas pro další náhodu – čas, abych část slov Pjakina ocitovala (a ocitovala s tím, že mě se opět jen potvrdilo, že Pjakinovi je třeba nejen naslouchat místo jej poslouchat, ale že naslouchat je třeba především tomu, co říká “mezi řádky”), cituji:

“Fakticky jsme se už dotkli následující otázky od Andreje, který se ptal, proč Západ chce od Ruska vždy jen to jedno, aby přestalo existovat? A Alexandr se v doplnění k tomuto tématu také ptá. Proč po dobu celých staletí dochází ve světě k takové nevyváženosti? Západ láme a ničí pilíře, mravní normy národů, likviduje přírodu a klima a ve výsledku vždy dostává lidstvo na pokraj zkázy. A zdůrazňuji, že to dělá souhrnný Západ. Podle mne není důležité, zda je to práce GP nebo státní elity. No a ve výsledku to musí řešit jeden člověk na úkor zdrojů Ruska? Vyvolává to otázku, jsou oni tak zabednění nebo my tak naivní? Proč bychom byli naivní?

Víte, všechno musíte dělat s tím, co máte. Co je ve vašich silách, to uděláte. My žijeme na jedné planetě. Nebo jsme všichni v jedné ponorce, pro příměr, a my se nacházíme ve svém úseku. To je přece situace, za které když nevyřešíte vzniklý problém, tak dojde ke katastrofě, při které zahynou všichni. Jestliže v sousedním úseku dojde k nějaké havárii a vy se v tom svém zabarikádujete, jak dlouho myslíte, že přežijete v té ztroskotané ponorce? Nebo třeba na kosmické lodi? V jednom úseku došlo k porušení těsnění a vy jste se v tom svém uzavřeli, aniž byste se pokusili zachránit celou vesmírnou stanici, kosmickou loď. Jak dlouho? A pro planetu Zemi platí to samé. Proto je Rusko nuceno v kritických okamžicích s vypětím všech svých sil zachraňovat život na planetě Zemi.” (Zdroj zde)

V citaci jsem zdůraznila podstatnou část, zopakuji tu větu: “Nebo jsme všichni v jedné ponorce, pro příměr”.  A proč? Film, ve kterém postava jménem “Putin” čte o Armagedonu, se jmenuje “Hon na ponorku”.  A jeden z trailerů k filmu je jako z dílny S. Bannona (jeho teorie “Zima přichází“, srovnávána se seriálem “Hra o trůny” ), či z dílny A. Dugina (jeho teorie o “Válce kontinentů“). To video vkládám a k pozornosti v něm doporučuji obzvláště opakující se slova “Rudý oktober” (později dovysvětlím).

Ke zmiňovaným S. Bannonovi a A. Duginovi (mimochodem – oba mají stejný vzor, fašistu a antisemitu Julia Evolu), ještě doplním, že oba chtějí likvidaci židů.

Idlib – cesta ke spuštění Armagedonu?

Ale jaká je společná nitka těchto náhod? Idlib – Sýrie. Nejen z posledních videí V. Pjakina, ale i z informací jak mainstreamu tak alternativy, zaznívají zprávy, že situace v syrském Idlibu je nebezpečná. A do všeho, co jsem výše popsala, mi jako další kamínek zazněla zpráva naší největší odbornice na dění v Sýrii, T. Spencerové, která přímo z místa dění napsala “Očekávám válku”  a informace doplnila článkem o tom, že Turecko, tato stále členská země NATO, otáčí směrem na Západ (o tomtéž hovořil v posledním pořadu i V. Pjakin).

Když se však na celé dění podíváme zcela pragmaticky, tak o co vlastně jde? Současným největším světovým projektem je Nová hedvábná stezka. Ta je nejen o tom, že Čína má zavést tzv. “udržitelný růst”, kterým má být ukončen tzv.  “nekonečný růst”, uplatňovaný USA (a pouze ve prospěch USA a jejich Pax Americana), ale také o tom, že v rámci globalizace už nestačí do velkých celků spojovat jen státy ve smyslu USA či SSSR, ale nově jde o spojování států a národů do příslušníků kontinentů. A Nová hedvábná stezka je o spojení Asie, Afriky a Evropy (a do budoucna už jen Asiaté, Afričané, Evropané… Američané…)

Ideologickým prvkem tohoto propojení je islám – náboženství jakožto nejmocnější prvek k ovládnutí národů napříč hranicemi. Náboženství však je pouze nástrojem (jako vždy v historii), protože to zásadní, co je třeba propojit, jsou skutečné a zcela reálné cesty. Cesty, po kterých budou světové zdroje distribuovány tak, aby všichni měli stejně. Pronásledovatel schůzek Bilderbergu D. Estulin to popsal slovy: “Za NWO nehledejte nic tajemného, je to jen firma ´Svět, s.r.o.´ a jde jen o to, že aby oni mohli jíst a pít, vy musíte zemřít”.  V souhrnu tím řekl, že všechno je pouze o zdrojích. A otrocích k tomu – v souhrnu přesně o to, co platilo pro dobu Egypta.

A tady se vraťme k úvodu, k části o bitvě u Megida: “A protože Megido představovalo zásadní spojnicí mezi Egyptem a severními zeměmi, platilo, že kdo ovládá Megido, ovládá celou oblast”. Všechny, kteří teď vyskočí, že konečně je jasné, k čemu a (hlavně komu) slouží stát Izrael, ve kterém Megido leží, zklamu. Můj názor totiž je, že stejně jako v dobách Egypta bylo Megido hlavní překážkou k tomu, aby Egypt ovládl území od Nilu po Eufrat a Tigrid (v současnosti jde o spojení Afriky s Blízkým východem a Asií, tzn. s Íránem a Čínou), stejně tak je i dnes překážkou Megido=Izrael.

A hlavní důvod je ten, že Izrael je spojencem USA, resp. byl vytvořen, aby na Blízkém východě hájil zájmy USA (a totéž platí i pro do nedávna spojence Izraele – Turecko).  Do současného projektu Nová Hedvábná stezka už se ale Izrael nehodí – proto ta slova hlavní postavy Globalistů H. Kissingera o tom, že Izrael přestane existovat

Když celou situaci přeneseme do doby Egypta, tak analogicky opět jde o ovládnutí území od Nilu po Eufrat a Tigrid, ovšem s tím, že nově jde o území, které bylo zapotřebí ovládnout nejdříve vně Nilu a Eufratu a Tigridu (území kolem celé zeměkoule) a až ve velikém finále půjde o to, aby bylo ovládnuto i vnitřně (území mezi Egyptem a Íránem). A ta vnitřní část, to je opět území Kanaánu, Turecka s Sýrie – stejně jako za bitvy u Megida.

Armagedon, závěrečná apokalyptická válka, pak nemá být o ničem jiném, než o velikém finále globalizace, – o náboženské válce, ve které proti sobě budou stát dvě náboženství: Bible a Korán, ve skutečnosti ale dva největší globální celky, jaké kdy na planetě existovaly!

A tady se ptejme opět zcela pragmaticky, a to hned dvakrát  – 1) Které náboženství je pro “udržitelný růst” přijatelnější, je to Bible nebo Korán? Každému je jasné, že Bible, resp. křesťanská kultura, představovaná především Spojenými státy, to není. A 2) se ptejme:  S kým stojí i padá Bible, resp. co je největší překážkou celosvětového zavedení islámu? Je to judaismus a křesťanství.

A vrcholným symbolem tohoto boje je Jeruzalém. A když si uvědomíme, že právě o ten je v současnosti sváděn největší boj, pochopíme, proč izraelské město Megida bylo označeno za místo Armagedonu a proč v současnosti tak velmi jde o Izrael – v Izraeli jde o finální střet dvou náboženství a symbolem tohoto střetu je Jeruzalém.

Ale to není celé, protože ve skutečnosti jde o střet Izraele, představujícího judaismus a křesťanství (Bibli) a Judee, od dob babylonského zajetí židů představující islám (Korán). A Izrael a Judea, to původně jsou dvě království, která jako celek kdysi představovala Izraelské království.

Ve skutečnosti ale Izraelské království nebylo ničím jiným, než tandemem, který Egypt po vzoru svého sjednocení a vládnutí vyslal do světa – na západní stranu Izrael (Bibli) na východní stranu Judeu (Korán).  Tandemově Egypt (dnes Globalisté)  řídil obě strany, aniž by některá ze stran věděla, že plní úkol.  Úkol, který Ramses II. po bitvě u Kadeše shrnul do slov “Za tři tisíce let se ukáže, že vítězem jsem byl já”.

Za tři tisíce let se ukáže, že vítězem jsem byl já

Když před cca 3 tisíci lety vznikala Bible a ze semitského kočovného národa byl vytvořen “národ vyvolený”, v té době existovaly tři velké říše: Egypt, Asýrie a Chetité. Chetité byli těmi, se kterými si Egypt neuměl poradit a se kterými svedl onu bitvu u Kadeše, po které faraon Ramses II. sice uznal remízu (první mírová smlouva v historii lidstva), po které ale prohlásil, že za tři tisíce let se ukáže, že vítězem byl on – Egypt.

Dnes máme obdobu oněch tří říší: civilizaci atlantickou, euroasijskou a ruskou. S nadsázkou můžeme říct, že atlantická je pod vládou Izraele (Bible) a euroasijská pod vládou Judee (Koránu). Ve finálním střetu obou má tentokrát být Izrael tím, kdo bude zrušen, zatímco Judea (dnes území Jordánska a Palestiny) bude hrát prim. O tom měl být onen Biblí předpovězený Armagedon na území dnešního Izraele, ve skutečnosti téměř na hranici mezi Izraelem a Palestinou.

A dílo se téměř zdařilo, problémem ovšem stále zůstává, co s civilizací ruskou – resp. kde zůstalo to Ramsesovo provolání, že za tři tisíce let se ukáže, že vítězem byl on? Připomenu, že říše Chetitů ležela na území dnešního Turecka, Iráku a Sýrie a že podle českého vědce Bedřicha Hrozného, který písmo Chetitů rozluštil a osvětlil historii této říše, byli Chetité prvním vyspělým indoevropským národem a údajně národem slovanským.

V mnohém opakuji to, co jsem popsala už v mnoha článcích, ale hovoříme-li o Biblí předpovězeném (naplánovaném) Armagedonu, nelze tyto souvislosti nezopakovat. A pro pochopení současnosti na ně nebrat ohled. A jaký je v těchto historických souvislostech závěr pro současnost?

Pro koho je Armagedon nadále žádoucí?

Na začátku byl Egypt, nejdéle trvající a prosperující říše v historii lidstva (tedy v té oficiální historii). Ten si kontinuální moc udržoval tandemovým řízením – centrálou, která upřednostňovala tu Horní, tu Dolní Egypt. Systém se osvědčil a po jeho vzoru bylo vytvořeno Izraelské království – Izrael a Judea. Židé se stali nástrojem poté, co Egypt neuspěl v boji s mocnou říší na sever od svých hranic, s Chetity.  Tandemovým řízením egyptská moc (Globalisté a egyptský systém vládnutí) spojovala země světa do stále větších a větších celků (například americká válka Severu proti JIhu = vznik USA, soupeření USA vs SSSR = sjednocení křesťanů, ˇBible vs Korán = finále globalizace)

Mezitím izraelská část tandemu ovládla západní stranu světa, zatímco judská část východní stranu světa. Co je ale podstatné – izraelská i judská část tandemu jsou stále židé. Jinak řečeno – Bible i Korán, za obojím stojí židé (myšleno židé jako nástroj moci, která má kořeny v Egyptě). A moc by se chtělo, aby probuzená judská část tandemu (dosud spáč Korán/Írán) převzala otěže a izraelská část (Bible/ Izrael) byla naopak uložena ke spánku věčnému. Ale stala se taková věc, že Rusko (ruská civilizace) se postavilo na obě strany onoho tandemu. mezi kterými má dojít k finální válce – k Armagedonu!!!

Převedeno do reality – Rusko nabízí řešení, kdy mohou společně existovat jak Bible, tak Korán. Čímž Rusko velmi maří plány o Armagedonu, ve kterém má zvítězit Islám (Írán) na úkor judaismu a křesťanství (Izrael).

Trump a Putin – když dva dělají totéž, není to vždy totéž. A Armagedon, to je Izrael vs. Írán

Mnozí namítnou, že na straně Izraele stojí jak Trump, tak Putin. Otázka je ale v tom, jaké jsou postoje obou ve vztahu k Íránu! Protože zatímco D. Trump jakožto člověk Globalistů dělá všechno proto, aby Armagedon byl naplněn (tzn. vztahy s Íránem hrotí a přes podporu Izraele a kritiku Palestiny posiluje nepřátelství Izraele a Íránu ), Putin dělá všechno proto, aby Armagedon naplněn nebyl (vztahy s Íránem upevňuje přesto, že podle plánů se Rusko mělo spojit s USA proti islámu a vyhrotit vztah křesťanů s muslimy , a současně vztahy s Izraelem nehrotí, ale naopak je rovněž posiluje).

Zde se opět dostáváme k tomu, co v době před vznikem Bible představovala říše Chetitů – že totiž byla pro dominantní moc Egypta tím největším nepřítelem. A že po bitvě u Kadeše byla rozložena a z mapy světa vymazána, a to “národy semitů a černých přistěhovalců, připlouvajících po moři” – tzn. bez bojů a bez dalších materiálních ztrát.

Armagedon, který byl naplánován jako finální boj s tím, že v něm zvítězí islám, zatímco judaismus a křesťanství budou poraženy, byl touto optikou naplánován především pro národy “severně od Egypta” – Rusko a Slovany. Jinak řečeno – s koncem Izraele mají skončit i Slované, resp. i židé Východu (a s nimi i křesťané).

A touto optikou vzato – Trump na straně Izraele není totéž, co Putin na straně Izraele: ten první totiž situaci hrotí tak, aby k finálnímu Armagedonu došlo, ten druhý dělá všechno proto, aby se tak nestalo. Ten první to dělá proto, aby naplnil zájmy Globalistů, ten druhý proto, aby jim zabránil. A teď se vraťme do současnosti, která je napjatá.

Rudý oktober – všechny dosavadní finanční krize probíhaly vždycky v říjnu, bude tato spojena s novou světovou válkou?

Výše jsem zmínila, že k těmto, ve videu traileru k filmu “Hon na ponorku” opakovaným slovům, se ještě vrátím.  A vracím se a to v souvislosti s mými nedávnými články o dolaru a Izraeli (zde a zde), ve kterých jsem psala, že 1) konec dominance USA se neobejde bez konce dominance dolaru a 2) že konec dolaru může souviset s nějakou blízkovýchodní válkou, do které ale může být vtažen i Izrael – do nedávných dnů ochránce blízkovýchodních energetických zdrojů, které USA potřebovaly/potřebují ke krytí dolaru – k udržení hegemonie petrodolaru.

V těch článcích jsem zmiňovala i jom-kipurskou válku, která měla velikou souvislost s přechodem dolaru na petrodolar. Čímž jsme opět u Izraele. Nemusím zřejmě vysvětlovat, že hlavní problém v Sýrii je ten, že Izrael ví, že jakmile bude v Sýrii vyhráno, přijde řada na jeho likvidaci. Izrael se proto brání a tím se stává zásadním zdržujícím prvkem v plánech Globalistů o celosvětovém zavedení islámu. Tím, že se opírá o pomoc USA, resp. amerických státních elit (neoconů) se ale současně stává nepřítelem nejen Globalistů, ale i Ruska tím, že tak brání zájmům, které má Rusko s Íránem přes Sýrii. Podobně se chová i dřívější spojenec USA a Izraele – Turecko.

To je důvod, proč nedávná schůzka o Sýrii, resp. o Idlibu, která proběhla v Íránu mezi Putinem, Ruhanim a Erdoganem, skončila neúspěšně – Erdogan otočil směrem k Západu, čímž se chová stejně, jako Netanjahu. Za důležité ale považuji, že příští se uskuteční 19. září. Což je den, na který v letošním roce připadne svátek Jom-kipur.  V roce 1973 stejný svátek přinesl začátek jom-kipurské války, ve které Izrael velmi tratil, která ale přinesla záchranu dolaru tím, že se změnil v petrodolar.  V naší době je ale situace jiná – už nemá fungovat ani petrodolar a Izrael dnes může ztratit úplně všechno stejně, jako dolar postupně ztratí svou roli světové měny.

A to dále souvisí i s tím, že všechny finanční krize začínaly vždy v říjnu. A že tedy “oktober” letošního roku může v tomto směru být opět aktuální. A jestli konec dolaru i jako petrodolaru má souviset i s koncem Izraele, o tom by mohl být i ten Biblí předpovězený/naplánovaný Armagedon.

Že po vzoru Egypta v tom všem jde pouze a především o zdroje, tím jsme opět u Ruska stejně,  jako v případě všech válek, kdy se Rusko muselo bránit. Tady ale vidím jednu velmi podstatnou věc: ti, co Armagedon naplánovali, zřejmě netušili, k jakým zbraním se lidstvo mezitím dopracuje. Přesto na jedné straně zoufalství Západu udržet si světovou moc a na druhé fanatismus těch, kteří uvěřili, že konec Izraele bude jejich vítězstvím, způsobuje slepotu, že taková válka může být pro někoho vítězná.

Ale co je nejpodstatnější – optikou těchto nejen současných, ale především dávných souvislostí, se dívejme na zdrženlivost Putina. A vnímejme to nikoliv jako slabost, ale naopak sílu – v souladu s jedním moudrem: “Neuhodit chce větší sílu, než uhodit”.  A děkujme Bohu, že Putin je – fanatiků, kteří uvěřili, že Armagedon je o spasení světa, je příliš mnoho!

Na závěr odkaz na videa o Egyptu, na která jsem se moc ráda znova podívala a která mě dovedla až k napsání tohoto článku.

Kdo raději jen krátký výtah o bitvě u Megida, tak video zde.

-Pozorovatelka- 17.09.2018

…………………………………………………………………………………………….

PS1: Summit G20 v Berlíně – ponorka a Gordický uzel, který už má jen dvě smyčky – zde

PS2:

Když v 18. století bouchla Katla, planeta se ochladila o několik stupňů a nastala malá doba ledová (zde). A jak to souvisí? Cituji :

Kdybyste byli NASA, Státní letecká a vesmírná správa, nebo „vládnoucí moc“, a věděli byste, že Slunce se stává stále víc a víc horkým, ale neznali byste konkrétní příčiny, protože byste poslouchali konvenční vědce s jejich obráceným hvězdným vývojem, co byste asi tak udělali? Asi byste přišli s nějakou dlouhodobou strategií, jak se vypořádat se stoupajícím horkem. Již v 50. letech byla vypracována studie o takové možnosti, a došla ke třem alternativám:

1. Použití jaderných zbraní k proděravění horní atmosféry, aby narůstající horko mohlo unikat
2. Vytvoření obrovských podzemních měst, kde by se dalo žít, dokud se Slunce nestabilizuje, nebo
3. Vypadnout ksakru ze Země

Více zde

-Pozorovatelka- 17.09.2018, 10:28

V neděli 26. srpna došlo v německém městě Chemnitz, dříve Karl-Marx-Stadt, k vražednému útoku na Němce kubánského původu dvojicí mužů z Iráku a Sýrie. Po celý týden ve městě probíhají demonstrace proti přistěhovalecké politice německé vlády, kterých se účastní i představitelé radikálního pravicového hnutí Pro Chemnitz, vzniklého v roce 2009. Výsledkem je nejen to, že demonstrace jsou vyhrocené až k fašistickým projevům, ale především to, že vláda se staví proti demonstrantům a policie zasahuje na obranu přistěhovalců.

Představitelka německé SPD Sawsan Chebliová a fašistické projevy demonstrantů

Samotné město pak je vykreslováno jako město extrémistů a xenofobů, z čehož jeho obyvatelé cítí velké zklamání. Pro to, že se na pondělní demonstraci skutečně hajlovalo, mají různá vysvětlení, někteří hovoří o spiknutí.

Tak či tak je to situace, která je vodou na mlýn proislámským aktivistům a politikům – demonstrace a protesty proti politice, která vedla k zavraždění dalšího německého občana, se paradoxně stávají prostředkem, jak vyzvat přistěhovalecké obyvatelstvo k akcím na obranu před radikálním nacionalismem a před fašismem, což obzvláště na německé půdě má před světem dokonalý mediální efekt.

Jedním z takových aktivistů je berlínský Palestinec Fuad Musa, který ve videu na sociálních sítích kromě jiného řekl:

Německý Palestinec Fuad Musa, zdroj fota zde

„Protiútok, koordinovaný společně, je absolutně nevyhnutelný“.Předtím pozdravil všechny muslimy obligátním salam alejkum a spustil: “Když nás nechce bránit stát, pak se musíme bránit sami. Musíme se zorganizovat a vydat se po desetitisících do Chemnitzu, aby jsme tam ukázali, že my jsme Německo a že do něj patříme. Nesmíme pouze přihlížet, jak naši muslimští spoluobčané stejně jako naši migranti a sourozenci jsou pronásledováni v ulicích Chemnitzu.” Dále apeloval na všechny muslimy, ať nedovolí, aby ulice ovládli nacisté a ať své bratry a sestry ochraňují v Chemnitzi, Drážďanech i v celém Sasku.

V závěru pak muslimy vyzývá: „Organizujte se konečně Vy Turci, Arabové, Albánci a všichni ostatní v celé Evropě”

Nebyl však první, kdo s takovou výzvou přišel, před ním tak učinila politička německé SPD, 38 letá Sawsan Chebliová. Ta pochází rovněž z Palestíny, odkud před léty přišli její rodiče. Má 12 sourozenců a je nadšenou a pravověrnou muslimkou a její politickou kariéru mimořádně podporoval německý prezident Steinmeier, pro kterého svého času pracovala

Rok 2015 – německý prezident Frank-Walter Steinmeier (SPD) a Sawsan Chebliová, zdroj obrázku zde.

Dále cituji: “V současnosti je státní sekretářkou Berlínského senátu a AFD nenávidí jako choleru či mor. Publicista a kritický muslim Hamed Abdel Samad, který žije v Německu, před ní varuje a označuje ji za trojského koně islámistů v řadách SPD, kritická média ji vyčítají její blízkost k extremistické organizaci Muslimské bratrstvo. Je atraktivní, mazaná a inteligentní a proto o to víc nebezpečná a je doslova posedlá svou politickou kariérou, přesto si ji SPD chrání jako oko v hlavě.” Konec citace ze zdroje zde

A právě politička Sawsan Chebliová byla první, kdo se k událostem v Chemnitzu vyjádřil ve stejném smyslu jako aktivista Fuad Musa – že totiž muslimové se musí bránit (viz zde).

Sawsan Chebliová a její twitter účet hodný pozornosti zde

Sawsan Chebliová je nejen zastánkyní politiky multikulturalismu a islámu, což jde ruku v ruce, ale jako Palestinka i odpůrkyní Izraele – více zde

Shrnutí této části – “Nacionalismus je žádoucí”

V německém městě, které kdysi bývalo součástí NDR a jehož dominantou je socha K.Marxe, došlo k ubodání německého občana dvěma přistěhovalci, kteří v Německu čekali na azyl. Podle uniklého policejního zápisu je zřejmé, že bodání bylo vedeno s úmyslem zabití, tzn. že smrt oběti měla být výsledkem akce. Ve městě původně východního bloku, ve kterém není zažitá zkušenost soužití s příslušníky národů zemí, které byly po dlouhá léta koloniemi západní Evropy, událost spustí mnohem větší vlnu protestů, než tomu v podobných případech bývá v západní Evropě. Celý týden probíhají protestní demonstrace, organizované především stranou AfD a hnutím Pediga, účastní se jich i příslušníci radikálního nacionalistického hnutí Pro Chemnitz, čímž se situace hrotí,neboť se objevuje hajlování a další projevy fašismu. Výsledkem je, že vláda i policie se staví proti demonstrujícím s tím, že musí bránit přistěhovalce. A aby nebylo málo, objevují se výzvy ke sjednocení všech muslimů k boji na vlastní ochranu – z menšiny, jejíž příslušník vraždil, se stává oběť, zatímco z většiny, jejíž příslušník zemřel, se stává viník.

Jestli toto byl scénář, který měl splnit účel k další islamizaci Evropy, tak se zdařil dokonale – poslední zprávy říkají například toto: “V místní části Markersdorf, která leží na jižním okraji Chemnitzu, tedy stranou míst, kde se demonstrovalo, byl podle policie v sobotu večer skupinou čtyř zahalených osob napaden 20letý Afghánec. Mladík utrpěl lehká zranění. “V rámci vyšetřování bude nutné ověřit, zda se v případě pachatelů nejednalo o někdejší účastníky demonstrace,” uvedla policie.”

A dále: “V pondělí se pod heslem Wir sind mehr (Nás je víc) bude konat koncert proti pravicovému extremismu. Mezi účinkujícími má být například punkrocková kapela Die Toten Hosen. V souvislosti s děním v Chemnitzu dnes německý ministr zahraničí Heiko Maas vyzval Němce k větší aktivitě v boji proti rasismu a v obraně demokracie. “V naší společnosti se bohužel rozšířila určitá pohodlnost, kterou musíme překonat,” řekl bulvárnímu listu Bild. Jeho vlastní generace podle něj vnímá svobodu, právní stát a demokracii jako samozřejmost. “Musíme občas vstát z gauče a otevřít ústa,” vyzval sociální demokrat.” (zdroj zde)

Jestli celá událost byla jen souhrou náhodných akcí, které budou mít ještě další pokračování (např. opravdu tím, že do ulic na oplátku vyjde deset tisíc muslimů) či za ní lze vidět plán, o tom teď nebudu konspirovat, co mi ale přijde jako jisté, je skutečnost, proč jsou nejrůznější radikálně nacionalistická hnutí v Evropě žádoucí – jsou totiž nástrojem, jak z viníka učinit oběť. Pro úplnost přidávám video, které v Chemnitzu natočil zřejmě jeden z přistěhovalců a přesto na něm žádné extremistické záběry nejsou, na rozdíl od médií, která jako by se přímo účelově zaměřovala především na ně.

K čemuž bych zopakovala citaci z úvodu: “Mnozí obyvatelé hovoří o spiknutí” a doplnila, že stačí do pokojné demonstrace nasadit nějaké provokatéry, resp. je už dávno předem vychovat s tím, že až nastane potřeba, zachovají se přesně tak, jak je žádoucí (v historii nic nového, stačí si vzpomenout na 89.) a z oběti se stane viník a naopak.

Ale pojďme dál, protože všechno až dosud byl pouze úvod k tomu, co za celým děním v Chemnitzu může být, resp. kam až to může dojít.

V Německu žijí čtyři milióny muslimů, z toho jeden a půl miliónu tvoří Turci. A Erdogan vyzývá: “Turci, převezměte už tu Evropu”

Často opakuji, že není většího mocenského nástroje, než náboženství, protože to je nástroj, který davy sjednocuje napříč hranicemi. A vraťme se k tomu, co ve výše vloženém videu říká palestinský islámský aktivista: “Organizujte se konečně Vy Turci, Arabové, Albánci a všichni ostatní v celé Evropě”. První věc, která mě u dění v Chemnitzu napadla, byla právě ta, co na to asi tak Turci? A napadla s jasnou odpovědí – samozřejmě se přidají na stranu muslimů, protože společná víra je přece víc, než jakákoliv národní příslušnost…

A ta představa měla pokračování – co když se situace skutečně vyhrotí a ke čtyřem milionům muslimů v Německu se přidají Turci/muslimové z Turecka a k nim i ti Albánci a Arabové a všichni muslimové v celé Evropě? Co když všichni jako jeden muž potáhnou na pomoc bratřím a sestrám v Německu? Co když Erdogan otevře brány všem uprchlíkům, které zadržuje a ti se vydají na cestu napříč Evropou z jihu ke svým bratrům, kteří už na ně čekají na severu Evropy? A čekají nejen v Německu, ale například i ve Švédsku a v dalších zemích? Výsledek této představy byl jasný: třetí džihád je velmi, velmi mazaný!

Počet muslimů v evropských zemích

Třetí džihád však je především o tom, že Turecko v něm nemá mít hlavní roli, Turecko v něm má splnit pouze roli spouštěče předtím, než hlavní roli převezme Írán. Než to dovysvětlím, zůstaňme u Turecka, přesněji u Erdogana (a jak jsem napsala jinde “blba” Erdogana). Ten se totiž nikdy nevzdal svých mocenských osmanských ambicí a pořád věří, že to bude on, kdo jednou bude islamizované Evropě velet. Odtud pramení i jeho výzvy, ať Turci už tu Evropu převezmou pod své velení (zde, další odkazy pod článkem Erdogan už vyzval Turky k převzetí Evropy!)

Tady musím připomenout perličku, která možná unikla pozornosti, a sice to, že v době protestů v Chemnitzu se v jiném německém městě v rámci umělecké akce objevila obří socha Erdogana, která ale nakonec byla odstraněna jako příliš provokativní

Socha Erdogana, zdroj obrázku zde

Kdo si ale na pozadí dění v Chemnitzu především uvědomil, že Erdogan je blb a že by celou situaci mohl využít pro své zájmy, to dle mého byla Merkelová. A ta Erdogana z dění odstranila tím, že hned za dva dny po vražedném útoku v Chemnitzu poskytla Turecku půjčku, aby ho tak zachránila v jeho nelehké situaci, vzniklé celní válkou s USA. A v titulku “Německo poskytlo Turecku naléhavou finanční pomoc” já čtu : “Merkelová umluvila Erdogana, ať na situaci v Chemnitzu a následné výzvy nereaguje”. Což vnímám jako záchranu/řešení situace, která by se za přispění Turecka mohla opravdu velmi vyhrotit. Což ale neznamená, že takové vyhrocení nehrozí jen proto, že mocenská role Erdogana (a Turecka) není žádoucí. A právě o tom totiž je třetí džihád, ke kterému se teď vrátím.

Arabové, Turci nebo Peršané – první, druhý a třetí džihád

Džihád je v tomto případě označení k ovládnutí Evropy a následně celého světa islámem. Od doby, co islám vznikl, proběhly už dva takové pokusy. první probíhal přes islamizaci Španělska, a to Araby (arabský islám) ze zemí Maghrebu přes Gibraltalský průliv v 8. století n.l. Nadvláda Arabů na Pyrenejském poloostrově trvala 8 století a skončila až v roce 1492. Druhý pokus byl proveden Turky (turecký islám) v 16. století našeho letopočtu, kdy byla v plném rozmachu Osmanská říše. Tehdejší pokus šel přes Balkán a skončil bitvou u Moháče, která se stala symbolem porážky uherského národa a nástupem Habsburků k moci, zatímco jižní Evropa až po Slovensko připadla pod hegemonii Turků (a s odstupem času můžeme říct, že Turci a Němci už tehdy spolupracovali podobně,jako to můžeme vidět i dnes a jak jsme to mohli vidět i u Hitlera).

13. divize SS – chorvatská, balkánská, islámská

Svět se ale změnil a pro 21. století už není žádoucí džihád ani arabský, ani turecký, ale džihád přes Írán (perský islám)  . Čímž se také dostáváme k tomu, že zatímco Arabové a Turci vyznávají islám sunnitský, Írán vyznává islám šíitský, tzn. “správný islám.

Čímž se ale dostáváme k jádru věci a sice k tomu, o čem V.V. Pjakin hovoří, když říká, že Evropu musí nejdříve ovládnout “špatný” islám, aby v ní pak Írán zavedl “správný” islám. Ono to ve skutečnosti ale vůbec není tak složité, jak to vypadá – ve skutečnosti totiž jde o to, že jediný, kdo může radikalizované islámisty, žádoucí k ovládnutí Evropy (západní civilizace, světa) umravnit, až svůj úkol splní, je pouze a jen představitel islámu!

Takže tady máme co? Do Evropy jsou vedeni příslušníci arabského islámu (Afrika, Maghreb), příslušníci tureckého islámu (Blízký východ, Erdogan, turkické národy v Asii) i příslušníci perského islámu (Írán, Sýrie, Libanon, nově už i Katar či i Irák).

A co z toho plyne pro dění v Chemnitzu? Výzvy ke sjednocení všech muslimů jsou žádoucí, ovšem s tím, že těmto muslimům už nemají velet Arabové (Maghreb a první džihád), ani Turci (Blízký Východ, Osmanská říše a,druhý džihád) ale Peršané (Írán a třetí džihád).

Což ale nic nemění na tom, že opětovné spojení/spolupráce Německa a Turecka v tom má splnit roli katalyzátoru. Čímž se dostáváme k tomu, že už před padesáti lety Německo otevřelo brány Turkům, že němčina je druhý nejpoužívanější jazyk v Německu, že Erdogan prosazuje, aby se každý Turek v Německu nejdříve naučil turecky, až pak se učil německy a že turecké volby naplno prožívá i velká část Německa (a k tomu, že Pjakinovo “Německo ať se učí turecky” není jen nějaká hloupá fráze).

Průšvih však je, že Erdogan si neuvědomuje svou roli “užitečného idiota”, protože on je pouze tím, který má připravit půdu pro třetí džihád – pro islám íránský. Kdo si to ale naplno uvědomuje, to je Rusko,které se ze všech sil snaží, aby Erdogan na své mocenské ambice zapomněl a roli užitečného idiota, který v Evropě rozpoutá válku mezi muslimy a křesťany (a judaisty) přestal plnit. Ještě jinak – současnou roli Erdogana lze přirovnat k roli Hitlera, jen tentokrát v opačném gardu: roli fašizace a banderizace Evropy má splnit Erdogan, a to především přes Německo.

Země V4, jejich role a obnova Rakouska-Uherska

U tohoto tématu se dovídáme, že už v roce 2014 byl plán o tom, že zemí V4 bude jednou ve skutečnosti pět (šest), že totiž jejich součástí se má stát i Rakousko (a také Slovinsko) a že na tom pracuje i náš prezident Zeman, cituji: “Země takzvané visegrádské skupiny (Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko) se rozhodly, že jejich schůzek se v budoucnu budou účastnit i Slovinsko a Rakousko v rámci takzvaného Visegrádu plus.” –  zdroj a více zde 

Tento plán se stal skutečností, když se rakouský kancléř Kurz v červnu letošního roku zúčastnil schůzky zemí V4 v Budapešti a kde si všichni  účastníci notovali

Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Rakousko – schůzka v Budapešti v červnu 2018

Národy zemí V4 i Rakouska tehdy s nadšením přijaly především shodu v odmítání uprchlíků a uprchlických kvót, proti čemuž žádný dišputát. Otázka ale zní, zda se tak stalo 1) skutečně rozhodnutím účastníků a 2) netýká se toto rozhodnutí pouze džihádu číslo jedna (Maghreb a Afrika) a džihádu číslo dvě (Turecko a Blízký východ),zatímco je odkladem pro džihád číslo tři (Írán)?

Ale pojďme dál k podstatě toho, co bylo už v roce 2014 ozvučeno a v roce 2018 realizováno – a to je obnova Rakouska-Uherska. A tady nelze jinak,než připomenout, že Rakousko-Uhersko už v Evropě jednou bylo, a to jako jedna z jiných tehdejších monarchií a vypadalo to takto:

Německá říše na severu Evropy, Osmanská říše na jihu, mezi nimi Rakousko-Uherská říše a Balkán

Historie se opakuje

Obrázek výše je obrázkem Evropy před první světovou válkou. Po ní se stalo to, že nejen že všechny tehdejší říše padly (a začalo to Balkánem!), ale především se po ní stalo to, že na území východní Evropy se přepisovaly hranice a vznikaly na něm nové nové národy.

Dnes můžeme pozorovat proces, který je obdobou Evropy z doby před první světovou válkou – sjednocené Německo na straně jedné, Turecko, které se sice trhá od USA, ale k tomu je velmi silně propojeno s Německem na straně druhé a mezitím země V4, které jsou v procesu obnovy Rakouska-Rakouska.

A Rakousko-Uhersko, o to dle mého v současnosti jde především, čímž se konečně dostávám k pointě článku. Historie se opakuje – ale dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Za první světové války se Turecko až postupně přidalo na stranu Německa a Rakousko-Uherska (“Ústředních mocností“), tzn. proti Rusku (“Trojdohodě“), dnes ale má Německo spojenectví s Tureckem pojištěno přes islám a turečtinu.

Další rozdíl, který s plány o zemích V4 a Rakouska vnímám, vidím v tom, že se mají stát předvojem spojení Evropy s Íránem a že až po nich je má následovat Německo a Turecko. Což dle mého ale nic nemění na tom, že země V4 plus Rakousko (a plus další země východní Evropy) se mají stát rukojmím pro tandem Německo-Turecko. Mám-li to říct jinak, tak země V4 (plus Rakousko a země východní Evropy) jsou v obklíčení islámu z jedné strany z Německa a z druhé z Turecka. A jsou to opět země východní Evropy, kde se opět mají přepisovat hranice stejně, jako před sto léty.

Merkelová to ovšem má velmi těžké – v Evropě musí zavést islám, ovšem nikoliv arabský či turecký, ale perský…A ten Erdogan to ne a ne pochopit ….

Pointa – Putin to ví

Média se pozastavují nad četností schůzek Putina s Orbánem, stejně tak se pozastavují nad tím, proč se Putin zúčastnil svatby rakouské ministryně zahraničních věcí. V neposlední řadě se už dlouho pozastavují nad tím, že Putin stahuje Turecko zpod amerického vlivu na východní stranu světa (což je v zájmu i Globalistů) a mnozí proto tvrdí, že Putin slouží Globalistům, aniž by domýšleli, že to je především v ruských zájmech.

Pokud jde o první dvě zmínky, tak v obou případech jde o to, že Putin se snaží obnovované Rakousko-Uhersko, které má spadnout pod íránský vliv, získat na stranu Ruska. A pokud jde o Turecko, tam se Putin snaží, aby se Turecko nevložilo do dění v Německu a nesplnilo tak roli katalyzátoru v naplánované válce mezi muslimy a křesťany.

A když to mám úplně shrnout – pokud země V4 (plus Rakousko a země východní Evropy) zůstanou pod ruským vlivem, pak je to cesta, jak zabránit třetímu – íránskému/perskému džihádu. A totéž platí i pro Turecko – pokud Erdogan pochopí, že přes Německo má pouze spustit proces třetího džihádu, aby byl poté zrušen a zlikvidován, pak je to rovněž cesta, jak třetímu – íránskému/perskému džihádu zabránit.

Rakousko-Uhersko, to je ale to, o co v současnosti ve velkém běží a optikou toho, že historie se opakuje, jsou země dřívějšího Rakouska-Uherska nově islámem zcela obklíčeny – na severu Německem a na jihu Balkánem a Tureckem. Představa, že by se k sobě muslimové z obou stran začali přibližovat a střed Evropy tak zcela pohltili, je neradostná, přesto ale záchranu vidím v tom, že střed Evropy si vybere směr Rusko místo směr Írán.

Úvodní video “Třetí džihád” jsem vložila především kvůli mapám v krátkém čase od 6:30, kde je vysvětleno o čem nbyl první a druhý džihád, ale jinak je celkově hodné pozornosti tím, jak je celá západní civilizace vším vedena k tomu, aby ji muslimové nenáviděli (ženy ve vedoucích funkcích, homosexualita atd.)

Související: “Před sto lety 11.11. v 11 hodin 1918 se Evropa změnila na předím a potom”

-Pozorovatelka- 02.09.2019

V nedávných dvou článcích jsem se věnovala tématu konce hegemonie amerického dolaru (zde) a jeho konce v souvislosti s Izraelem (zde) . Nyní dokončím, proč si myslím, že proces konce dolaru jako světové měny je spojen nejen s tím, co už běží (sankce, cla, izolacionismus USA – popsala jsem zde), ale že tento proces bude spojen i s nějakým blízkovýchodním konfliktem, který může být nějakým způsobem spojen i s další existencí/neexistencí státu Izrael (a to právě i v souvislosti s oněmi krvavými úplňky, které židovský národ vždy považoval za špatné znamení). A dokončím, proč v obou směrech očekávám rušný podzim letošního roku, obzvláště pak datum 4. listopad, což je den, kdy začne platit druhé kolo amerických antiíránských sankcí. A proč si myslím, že historie se opakuje – samozřejmě s tím, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.

V předchozích článcích jsem psala o tom, že za poslední tetrády (čtyři po sobě jdoucí krvavá zatmění Měsíce), ke které došlo na přelomu let 2014/2015 došlo ke spuštění stěhování centra světové moci do Číny/Íránu a skončila tím, že za předchozí, ke které došlo v letech 1967-1968 proběhla tzv. Šestidenní válka. Zapomeňme ale nyní na astronomické úkazy a vraťme se k oné Šestidenní válce – a možná i k tomu, proč vůbec stát Izrael vznikl.

Šestidenní válka proběhla ve dnech 5.–10. června 1967 a bylo to vojenské střetnutí mezi Izraelem a koalicí EGYPTA, SÝRIE a JORDÁNSKA. Izrael v této válce zvítězil preventivním útokem díky zpravodajským službám, tzn, informacím, že se takový útok chystá. Součástí izraelského vítězství bylo to, že obsadil i území Sinaje, které předtím patřilo Egyptu a oblast Golanských výšin, do té doby patřící Sýrii.

O šest let později ale Izrael o tato území přišel, a to v tzv. Jomkipurské válce, která vypukla na židovský svátek Jom-kipur  6.října 1973 a skončila 24. října (velmi zvláštní datum, později se k němu vrátím), ač příměří začalo definitivně platit až 25. října 1973.

Dne 6. října ve 14:00 byla jak na egyptsko-izraelské frontě, tak i na frontě syrsko-izraelské na Golanských výšinách zahájena dělostřelecká palba a letecké údery proti izraelským pozicím, poté se daly do pohybu pozemní jednotky a útok byl veden po celé linii fronty.

Po Šestidenní válce Izraeli připadlo území Sinaje na egyptské straně a území Golanských výšin na syrské straně, za Jomkipurské války byl Izrael z obou stran napaden 

Útok byl z důvodu fatálního selhání vlastních zpravodajských služeb pro Izrael překvapením a izraelská armáda se v prvních dnech ocitla v defenzívě a zaznamenala těžké ztráty.

Teprve po několika dnech, po dokončení mobilizace, se Izraelským obranným silám (IOS) podařilo na Golanských výšinách zastavit útok a zatlačit syrské jednotky zpět. V dalších dnech se Izraeli podařilo nejen stabilizovat frontu na Sinajském poloostrově a zastavit egyptský útok, ale i překročit Suezský průplav.

Z vojenského hlediska se jednalo o vítězství Izraele, z politického zvítězil Egypt, neboť původního cíle, vytlačit Izrael od Suezského průplavu a ze Sinajského poloostrova, se podařilo v dalších letech dosáhnout.

Ať už si o Izraeli a jeho roli od doby vzniku státu Izrael myslíme cokoliv, na pováženou je jedna věc: Za šestidenní války v roce 1967 Izrael díky dokonale fungujícím zpravodajským službám koalici Egypta, Sýrie, Jordánska a dalších arabských států porazil bleskovým preventivním útokem tak, že dokonce získal nová území. O pár let později, v roce 1973, o část získaných území naopak přišel, a to vinou “totálního selhání zpravodajských služeb”…. Jak se ovšem mohlo stát, že mezi lety 1967-1973 izraelské zpravodajské došly do stavu takového selhání? A za sebe odpověď vidím v dění na úplně opačné straně světa – v USA a v dění, kdy se dolar měnil v petrodolar. A tady se musíme podívat do hlubší historie

Zlatý standard aneb než se dolar stal petrodolarem

Existují různé měnové systémy, které bývají označovány jako „zlatý standard“, přičemž nejznámější je „klasický zlatý standard“ z let 1871-1914. Hodnota jednotlivých měn byla pevně navázána na zlato a americký dolar byl definován byl definován jako 1/20 unce zlata. Toto navázání znemožňovalo vydávat nové ničím nekryté peníze, enormní válečné výdaje během první světové však vedly válčící strany k opuštění zlata.

Všechny významné měny se tak znehodnocovaly, dolar o něco méně, neboť Spojené státy vstoupily do války později. Po skončení první světové války se už žádná země k původnímu standardu nevrátila. Ve Spojených státech byl zlatý standard zrušen za úřadu prezidenta F.D. Roosevellta ke konci roku 1933 – dvacet let po zavedení Federálního měnového systému a v době, kdy vrcholila velká hospodářská krize. V dubnu téhož roku Roosevelt vydal exekutivní nařízení, které každému obyvateli USA nařizovalo odevzdat veškeré zlato pod pokutou až 10 000 dolarů, 10 let vězení, nebo obojí.

Po druhé světové válce vítězné mocnosti ustavily Brettonwoodský měnový systém, který fungoval v letech 1945–1971. Jeho podstatou bylo napojení amerického dolaru na zlato a všech ostatních měn na dolar.

V oblasti Bretton Woods v americkém státě New Hampshire se roku 1944 setkala americká vláda s vybranými spojeneckými vládami, aby určily podobu poválečného měnového pořádku a podstatou bylo to, že Federální rezervní systém (FED) na konci války roku 1945 disponoval obrovským množstvím měnového zlata.

Když v září 1939 vypukla válka v Evropě a došlo k rozdělení Polska, byly Spojené státy doslova zaplaveny evropským zlatem. V roce 1935 se hodnota zlaté rezervy USA pohybovala kolem 9 miliard dolarů. Po vypuknutí války v Evropě stoupala a roku 1940 dosáhla 20 miliard dolarů. Zoufalé evropské země potřebovaly finanční prostředky na vedení války a jejich finance putovaly do Spojených států, kde nakupovaly nezbytné zboží.

Na konferenci v Bretton Woods, kam byla svolána mezinárodní měnová konference, vyšlo najevo, že 70 % veškerého měnového zlata patří Spojeným státům.do těchto 70 % nebylo zahrnuto zlato, které USA získaly od členů Osy, Německa a Japonska, po jejich porážce. O jak velké množství zlata šlo, stále zůstává záhadou.

Následující čtvrtstoletí vládl zbytku světa dolar krytý zlatem. Západní Evropa zpustošená válkou potřebovala dolary k zaplacení zboží dovezeného z USA, aby mohla obnovit svoji průmyslovou základnu. Dolar na tom byl mnohem lépe než britská libra v předchozím století.

Dolar v 60. letech – svět chce za dolary americké zlato, dolarů je ale více, než zlata

Dolarový svět prošel do roku 1960 značnými změnami. Ekonomika Francie a Západního Německa přišla se zbrusu novou moderní průmyslovou základnou, což pro zastaralé americké průmyslové zboží představovalo velkou výzvu. Americká průmyslová základna prošla naposledy modernizací před třiceti lety. Evropa a později i Japonsko se tak staly konkurenty amerického průmyslu. Dolarové výnosy německých společností Mercedes, VW, BMW nebo Siemens byly uschovány v německé centrální bance Bundesbank a ve francouzské centrální bance Banque de France. Ale banky na Wall Street (Citibank, JP Morgan a Chase Manhattan patřící Davidu Rockefellerovi) nejvíce znepokojovaly politické změny, které proběhly v 60. letech.

Francouzský prezident Charles de Gaulle se řídil radou svého konzervativního finančního poradce Jacquesa Rueffa a nařídil francouzské centrální bance, aby rychle se hromadící dolarové výnosy z obchodu směnila za zlato. Vše bylo podle pravidel brettonwoodského systému. Centrální německá banka následovala Francii a také požadovala směnění dolarů za zlato – dolarů však bylo stále více, zatímco zlata stále méně..

V roce 1968 Ústřední zpravodajská služba CIA spolu s americkým ministerstvem zahraničí svrhly prezidenta Charlese de Gaulla při nepokojích známých jako Pařížský květen 1968. Charlese de Gaulla v jeho funkci nahradil Georges Pompidou, bývalý rothschildský bankéř. Následně vypukla neuvážená válka ve Vietnamu a Washington potřeboval finance na válčení. Důvěra v dolar klesala a tak žádostí o vyplacení zlata z Federálního rezervního systému stále přibývalo.

V srpnu roku 1971 Paul Volcker, asistent ministra financí a bývalý vedoucí pracovník banky Chase Manhattan Bank, doporučil prezidentovi Nixonovi oprostit se od brettonwoodské dohody. Jelikož Washington odmítal devalvovat dolar pro opětovné upevnění celého systému, zahraničním centrálním bankám, které se obávaly dolarové inflace, nezbývalo nic jiného než zcela vyčerpat zlaté zásoby z Federálního rezervního systému. Jacques Rueff a Francie dokonce požadovali 100% devalvaci dolaru vůči franku a německé marce.

Brettonwoodskou dohodou byl dolar fixován jako 1/35 unce zlata. Směňovat dolary za zlato ovšem směly pouze vlády, nikoliv občané. Vlády Spojených států však postupně produkovaly více papírových peněz, než by odpovídalo tomuto kurzu. Ostatní země, zvláště Francie, na to reagovaly požadavky na směnu dolarů za kov, což znamenalo, že USA o své měnové zlato přicházely. Vzhledem k tomu, že Spojené státy americké měly po druhé světové válce značné zásoby zlata, se držel systém poměrně dlouho, ale koncem 60. let se začal rozpadat.

Spojené státy na to v březnu 1968 reagovaly úpravou, podle které mělo být americké měnové zlato obchodováno zcela odděleně (stále za cenu 35 dolarů za unci) od zlata na světových trzích. Ostatní vlády se zavázaly neprodávat ani nenakupovat toto zlato jinde. Tím, že Spojené státy přestaly držet světovou cenu zlata na 35 dolarech za unci, došlo k jejímu prudkému vzrůstu. Například na začátku roku 1973 byla cena zlata 125 dolarů za unci. Konečně prezident Nixon rozhodl o definitivním opuštění zlaté kotvy v roce 1971. Od toho okamžiku zlato ztratilo téměř veškeré své někdejší použití jako prostředek směny.

Nástupcem Brettonwoodského systému byla Smithsoniánská dohoda, podepsaná v prosinci 1971. Americký prezident Nixon ji nazval “Největší měnovou dohodou v dějinách lidstva”. Dohoda zafixovala kurzy mnohých evropských měn vůči dolaru. Spojené státy navíc devalvovaly oficiální kurz dolaru na 1/38 unce zlata. Pokračující inflace v USA ale vedla k tomu, že bylo stále obtížnější udržet stávající nadhodnocený kurz dolaru, a již v březnu 1973 se smithsoniánský systém zhroutil.

Krize dolaru v letech 1960-1973 a izraelsko-arabské války Šestidenní v roce 1967 a Jomkipurská v roce 1973 – náhoda?

Jedním z výsledků Šestidenní války bylo to, že Francie, do té doby spojenec Izraele a hlavní dodavatel zbraní, se přidala na stranu Egypta a tím na stranu arabských zemí, s nimiž spojenectví považovala za strategické z hlediska ropy. Nakolik to bylo svobodné rozhodnutí prezidenta de Gaulla a nakolik účel, aby Izrael hledal jiné spojenectví, v tomto případě s USA, můžeme spekulovat, obzvláště, když později byl De Gaulle odstraněn.

Co ale už víme je, že k Šestidenní válce došlo v době, kdy se nad dolarem už nějaký čas stahovaly mraky. A po zavření “zlatého okna” 15. srpna 1971 (konec Brettonwoodského měnového systému, potažmo dolarového zlatého standardu) začal klesat zájem o obchodování v této měně, neboť přestala být kryta zlatem či jakoukoli jinou komoditou. Spojené státy si obojího byly vědomy a převzaly iniciativu.

A s odstupem času můžeme říct, že součástí této iniciativy byly i obě zmiňované války, ovšem s tou opravou, že to nebyla iniciativa Spojených států (ani Izraele), ale iniciativa Globalistů. Hlavní postavou celého dění totiž byl po celý čas Henry Kissinger!

H. Kissinger – v hlavní roli Globalisté

V 60. letech se Kissinger stal Rockefellerovým zahraničněpolitickým poradcem a podporoval ho při jeho neúspěšné kandidatuře na prezidenta USA v letech 1964 a 1968. Kissingerovy služby využívali nejen republikáni, ale i demokraté, jako například J.F.Kennedy, který ho jmenoval poradcem Rady pro národní bezpečnost, což je orgán sloužící pro vypracování návrhů dlouhodobých strategií. V této funkci setrval i za vlády L.B.Johnsona a když v listopadu 1968 zvítězil v prezidentských volbách R.Nixon, stal se jeho poradcem pro otázky národní bezpečnosti, v roce 1973 se pak v jeho vládě stal ministrem zahraničí.

Krizi dolaru, vyvolanou nemožností jeho dalšího krytí zlatem, můžeme považovat za počátek konce dominance USA (a Západu) a počátek stěhování centra světové moci na Východ. Ta doba se totiž kryje s čínskou kulturní revolucí (příprava Číny na propojení Západu s Východem), s počátkem vyvážení amerických technologií do Číny a s přípravou na jinou světovou měnu, než je dolar. Protože v tomto směru ale šlo o proces na 50 let, bylo nutné vyřešit, jak tuto dobu překlenout – a k tomu by vytvořen petrodolar. Ten ale nemohl jen tak spadnout z nebe a vyžadovalo si to určitý proces, což v plánech Globalistů vždy znamená nějakou krizi (chaos, do kterého vnesou řád). A taková krize přišla v roce 1973 a jmenovala se “ropný šok”.

Ropná krize 1973 – zrod petrodolaru

Krize je známá tím, že benzín buď nebyl vůbec anebo byl na příděl, cena ropy tehdy stoupla až čtyřnásobně. V některých zemích platil zákaz nědělních jízd, omezená byla nejvyšší povolená rychlost. K tomu prudce stoupla i cena zlata, což mnohé přivedlo k bankrotům.

V USA v té době prudce stoupala i inflace ale také nezaměstnanost.

Prudký vzestup ceny ropy (červeně) následně prudký pokles hodnoty dolaru (modře)

Vzestup ceny zlata z cca 30 na cca 200 dolarů za unci

Celá krize byla vyřešena tím, že po několika jednáních se zeměmi OPEC z let 1971–1973 bylo dosaženo toho, že ropa byla na mezinárodních trzích obchodována exkluzivně v amerických dolarech – dolar se stal petrodolarem.

H.Kissinger uzavřel v Rijádu v prosinci 1974 dohodu se Saúdskoarabskou měnovou agenturou (SAMA), jejímž posláním bylo vybudovat nový vztah mezi Federální rezervní bankou v New Yorku a americkým ministerstvem financí a jeho výpůjčními operacemi. Asistent ministra financí Jack F. Bennett, který se později stal ředitelem korporace ExxonMobil, vysvětlil, že tímto se Saúdská Arábie zavázala k nákupu nových cenných papírů ministerstva financí USA, které dosáhnou splatnosti po uplynutí doby nejméně jednoho roku. Uzavřením dohody pověřil Washington bankéře Davida Mulforda, který pracoval pro investiční bankovní oddělení Credit Suisse First Boston.

Součástí tajné dohody mezi Washingtonem a Rijádem, byla záruka ze strany Saúdské Arábie, že OPEC bude obchodovat s ropou pouze v dolarech. Na oplátku Saúdská Arábie požadovala zaručení vojenské bezpečnosti a možnost velkorysé koupě amerického obranného vybavení. S ropou se tedy neobchodovalo ani v japonském jenu, ani ve francouzských či švýcarských francích nebo v německých markách navzdory jejich vysoké hodnotě, ale pouze v amerických dolarech.

Exkluzivní pozice amerického dolaru jako měny v obchodování s ropou Spojeným státům přinášela (a doposud stále přináší) mnohé výhody. Zájem o ropu jako surovinu s klíčovým významem (coby zdroj energie, výchozí materiál pro výrobu plastů, hnojiv, herbicidů, kosmetiky a mnoho dalšího) je ze strany energeticky nesoběstačných zemí stabilní a navíc vykazuje mírný ale neustálý růst. To stejným způsobem upevňuje hodnotu měny, ve které je ropa obchodována, tedy amerického dolaru (z toho mezi lety 1973–2000, kdy měl petrodolarový cyklus neotřesitelné postavení, exkluzivně).

Pokud země, která není členem OPEC resp. není soběstačná co do těžby ropy pro vlastní potřebu, chtěla nakoupit (na jedné z pěti světových ropných burz) ropu, potřebovala nejdříve americké dolary pro její nákup. Aby získala americké dolary, sjedná polobartelovou dohodu se Spojenými státy. Typicky tato země platí Spojeným státům ve zboží, tvořící její exportní portfolio. Federální rezervní systém na druhé straně požádá Státní pokladnu Spojených států, aby vytiskla americké dolary, použitelné k zaplacení za toto zboží.

Po tzv. ropné krizi dolar získal potřebnou komoditu, kterou mohl být krytý a zájem o obchodování v této měně na světových trzích opět stoupl.

Izrael musí opustit území, získaná Šestidenní válkou v roce 1967

Dalším výsledkem krize bylo to, že 5. listopadu 1973 vyzvali ministři zahraničí Evropského společenství Izrael, aby vyklidil území, která obsadil v roce 1967. A teď si těch 6 let shrňme:

V roce 1967, během bleskové šestidenní války proti Egyptu, Sýrii a Jordánsku, dobyl Izrael Sinajský poloostrov, Golanské výšiny, obsadil pásmo Gazy, západní Jordánsko a východní Jeruzalém. Poražené arabské státy posléze požadovaly urychlené stažení izraelských vojsk z obsazených území.

6. října 1973 využily Egypt a Sýrie největší židovský náboženský svátek “Den smíření” (hebr. Jom kipur) a vojensky napadly Izrael.Po krátkém šoku se židovský stát rychle vzpamatoval, převzal iniciativu a za pouhé tři týdny stály jeho vojska jen 100 kilometrů před Káhirou a 60 kilometrů od Damašku.

V reakci na válečný konflikt se již 17. října 1973 rozhodla “Organizace států vyvážejících ropu” (OPEC) snížit o 5 % svou nabídku ropy proti zářijové úrovni. Protože již tehdy arabské státy kontrolovaly velkou část ropného trhu a v organizaci měly hlavní slovo, nebyl pro ně žádný problém využít “ropnou kartu” k politickému a ekonomickému nátlaku. Arabští vývozci prohlásili, že výrazně utáhnou své ropné kohoutky na tak dlouho, dokud Izrael nevyklidí zabraná území a nebudou obnovena “práva palestinského lidu”. 

Jiné shrnutí – tandemové řízení

Od 60.let je postavení dolaru v ohrožení a aby si udržel světovou pozici, potřebuje jiné krytí, než zlato, které došlo (resp.dolarů přibývalo, zatímco zlata ubylo). Už nějakých 60 let svět zná cenu ropy, stačí tedy jen vyměnit zlato za “černé zlato” a dolar může žít dál – jako petrodolar. Ale to nejde udělat jen tak, to chce proces, kterému svět uvěří, že přišel spontánně a že ještě dokonce svět uvěří, že je zachráněn před nějakou pohromou.

H.Kissinger, R.Nixon a Saúdská Arábie – dolar je zachráněn, je petrodolarem 

A “černé zlato” leží na Blízkém východě (obzvláště poté, co v USA došlo) a je tedy třeba ovládnout země, které ropu vlastní. Kvůli ropě už sice byly hned po první světové překresleny hranice blízkovýchodních zemí i Afriky, ale to je k jejich ovládání málo – chce to tandemové řízení, maximálně úspěšné už od dob Egypta: chce to znepřátelit dvě strany a pak toto nepřátelství podporovat a obě strany přitom řídit tak, aby ani jedna nepoznala, že je řízená.

A teď se ptejme – kdyby nebylo roku 1967 (a tehdejších “perfektně pracujících informačních služeb” Izraele), mohl by Izrael  zabrat ta území, která zabral a naštvat tím celý arabský svět? A dále – kdyby Izrael ta území nezabral, mohly by v roce 1973 arabské země (tentokrát za naprostého “selhání informačních služeb” Izraele) dobýt kus těch území zpět a v reakci na to, že Izrael byl vytvořen jako spojenec Západu (Francie) ještě uvalit na západní země ropné embargo? A podotýkám, že embargo, které v západním světě způsobilo přesně ten chaos, který byl žádoucí pro přijetí petrodolaru…

Ale to není celé, protože hlavní otázka zní: mohl by se bez těchto dvou válek na Blízkém východě pravidelně objevovat zachránce H. Kissinger a jednat tu se S. Arábií a tu s Izraelem? A aby nebylo málo – protože že šlo o proces maximálního významu, byla náhoda, že na tehdejšího prezidenta R.Nixona se provalila aféra Watergate (H-Kissinger v čase 3:10-3:20).a pod jejím vlivem veškerá zahraniční jednání “spadla” na bedra H.Kissingera, poradce pro zahraniční politiku a později ministra zahraničí? Ten nejdříve R.Nixona všude doprovázel, později už cestoval bez něj.

G.Meirová za Izrael, R.Nixon za USA a H. Kissinger za Globalisty v roce 1973 

Celé tehdejší dění na Blízkém východě mělo ten efekt, že pod vedením H. Kissingera získaly ve Spojených státech spojence dvě země: arabská Saúdská Arábie (plus arabské země OPEC, kde je SA v čele) a židovský Izrael (který sice žádnou ropu nemá, ale pro Spojené státy se stal blízkovýchodním policajtem). V souhrnu tak ovšem tandemovým řízením H. Kissinnger docílil toho, že země, které spolu původně bojovaly, nakonec vzhlížely k tomu, koho obě strany potřebovaly – ke Spojeným státům.

Celý dosavadní obsáhlý popis toho, jak se dolar měnil v petrodolar však je především o tom, že to byl proces, nikoliv záležitost ze dne na den. A že součástí toho procesu byly dvě války, týkající se Izraele. A až nyní můžu přejít k pointě celého článku.

Konec petrodolaru – půjde opět o Izrael?

Tak jako dolar neskončil a petrodolar nevznikl ze dne na den, tak i konec petrodolaru a vznik jiné světové měny je procesem a nikoliv záležitostí ze dne na den. A ten proces běží. A tak jako v krizi roku 1973 jsme mohli být svědky už pouze finále poté, co vše bylo připravováno od Šestidenní války, tak i nyní to, co očekávám na podzim a v listopadu obzvláště, bude už pouze závěrečným krokem toho, co je připraveno přinejmenším od roku 2015. A když to mám říct jinak – už to chce jen nějaký finální spouštěč nějaké té opětovné krize.

A v tomto směru považuji za důležité datumy, kdy počínají běžet americké antiíránské sankce – první vlna odstartována dnes, druhá, mnohem tvrdší,připadá na 4.listopad.

Výše jsem zmiňovala, že se vrátím k datu 24.říjen, tzn.k datu, kdy v roce 1973 skončila Jomkipurská válka. Po ní – a opět cituji, co jsem napsala výše – 5. listopadu 1973 vyzvali ministři zahraničí Evropského společenství Izrael, aby vyklidil území, která obsadil v roce 1967.

Datum 24.říjen je totiž zvláštní tím, že dva krachy na newyorské burze proběhly právě 24. října (krach v roce 1987 rovněž v říjnu, i když 19.). Může se tedy stát, že i současný proces konce petrodolaru se nějakým způsobem posune právě v říjnu.

A datum 5.listopad 1973 je zajímavé nejen tím, že druhé kolo antiíránských sankcí připadá na 4.listopad, ale také tím, že start ropné krize 1973 je datován na 1. listopad s tím, že právě 4. listopadu měl přijít největší šok právě v souvislosti s prudkým nárůstem ceny zlata.

Tak či tak ale datum 4.listopadu vnímám jak nejvýznamnější v souvislosti s tím, že v roce 1973 byl Izrael vyzván, aby opustil území, obsazená v roce 1967.

Dle mého se totiž historie velmi opakuje, ovšem s tím, že pokud Izrael v minulosti posloužil Globalistům v jeho blízkovýchodní roli (a tedy v zájmech, které tehdy měli s USA), nyní už je jeho existence nežádoucí, A jestliže H. Kissinger, který sehrál hlavní roli v nahrazování dolaru petrodolarem za použití Izraele,v roce 2012 řekl, že do deseti let přestane Izrael existovat, tak dle mého velmi dobře věděl, co říká.

A shrnuto – petrodolar možná skončí tím, že všechny sankcionované země se domluví, že s dolarem končí a přestanou jej používat a přejdou na euro. Přesto si ale myslím, že rozbuškou se stane nějaký válečný konflikt na Blízkém východě, který ovšem přinese nejen prudké zvýšení cen ropy, ale současně bude snaha, aby Izrael přestal existovat – do plánů Globalistů se totiž už jeho další existence nehodí..

Použité zdroje: zde, zde, zde, zde, zde, zde

-Pozorovatelka – 07.08.2018

Zimbabwe je africká republika, sousedící i s Jihoafrickou republikou, tzn. republika, ležící v oblasti mezi obratníkem Kozoroha a Jižním polárním kruhem. Její klima je tedy analogické ke klimatu mezi obratníkem Raka a Severním polárním kruhem, tzn. ke klimatu mezi severní Afrikou přes Středozemní moře až po oblast severských zemí. Není proto nic překvapivého, že stát Zimbabwe dlouho fungoval jako tzv. “obilnice Afriky”.

V čele Zimbabwe stál 37 let Robert Gabriel Mugabe, druhý prezident země úřadující v letech 1987 až 2017. Vystudoval ekonomii v Londýně a v roce 1980 se po prvních všeobecných volbách stal prvním premiérem. Stalo se tak v roce, kdy Velká Británie uznala nezávislost svého bývalého koloniálního území pod názvem Zimbabwe (dříve bylo označováno jako „Jižní Rhodesie“). 31. prosince 1987 byl Mugabe zvolen prezidentem, postupně si získával stále více moci a jeho vláda se pomalu stávala diktaturou. V roce 2000 provedl zemědělskou reformu, která spočívala ve vyvlastnění majetku bělošských velkofarmářů, výsledkem však byla nejen genocida bělošského obyvatelstva (která dnes pokračuje v Jihoafrické republice), ale také vleklá hospodářská krize.

Po převedení zemědělství pod správu černošského obyvatelstva totiž došlo k prudkému poklesu produkce a to vedlo ke kolapsu celého zemědělského hospodářství tak, že nyní je země nucena spoléhat se na dovoz. Od roku 2000 klesla zemědělská produkce o 70 procent a po reformě vyšlo najevo, že noví majitelé, kteří nahradili bílé obyvatelstvo, nejsou schopni obdělávat půdu a řídit zemědělství. Tato neschopnost však mohla pramenit i z toho, že Mugabe reformou půdu ve skutečnosti rozdělil mezi lidi blízké jeho vládě a jejich rodinné příslušníky.

Následná inflace, ale i sankce USA a EU, vedly k hospodářskému kolapsu této dříve africké obilnice. V zemi je 85 % nezaměstnaných a sužuje ji rekordní hyperinflace – pro rok  2008 to bylo 231 000 000 %. Inflace v Zimbabwe je nejvyšší na světě částečně také proto, že Mugabe nechával nekontrolovaně tisknout peníze a pouštěl je do oběhu (zdroj a více zde, zde)

Americký dolar vs. čínský juan

R.G.Mugabe se přesto držel u moci až do roku 2017, jedním z důsledků jeho politiky však bylo to, že národní měna padla a místo ní začaly být používány jiné dvě měny: americký dolar a čínský juan! Zásadní změna přitom přišla v prosinci 2015, kdy byl v Zimbabwe čínský juan zaveden na stejnou úroveň jako americký dolar.

Čínský prezident Xi Jinping se zimbabwským prezidentem Robertem Mugabeem při příjezdu na státní návštěvu v Zimbabwe 1. prosince 2015, Zimbabwe má zavést čínský jüan jako zákonné platidlo poté, co Peking zrušil zimbabwské dluhy ve výši 40 milionů dolarů (zdroj zde)

V roce 2017 dochází v Zimbabwe k tzv. vojenskému puči, kdy je armádou do čela státu dosazován Emmerson Mnangagwa. Ten se těší velmi dobrým vztahům s Čínou, v 70. letech zde podstoupil vojenských výcvik, trénoval také v Egyptě (a zdůrazňuji ten Egypt-sever Afriky!), navštěvoval i Pekingskou školu ideologie, kterou provozuje Komunistická strana Číny (zdroj a více zde).

Rozbuškou k puči se však stalo to, že Mugabe odvolal Emmersona Mnangagwu z funkce viceprezidenta. Mnangagwa, nazývaný kvůli svému predátorskému působení v politice  krokodýl, byl přitom považován za přirozeného nástupce stárnoucího diktátora. Za odvoláním Mnangagwy měla stát Mugabeho manželka Grace, která se netajila mocenskými ambicemi a dokonce pomýšlela na post prezidentky – na tom je ale podstatné to, že zachováním mugabeovské politické linie by byl zachován proamerický (dolarový) směr a nikoliv pročínský (juanový), jaký představoval odvolaný vicepremiér Mnangagwa.

V době listopadového puče našel odvolaný vicepremiér azyl v Číně, následně Mugabe rezignoval a Mnangagwa se stal novým prezidentem.

Emmerson Mnangagwa v Číně, listopad 2017

Současné volby v Zimbabwe byly první po sesazení dlouholetého vůdce Roberta Mugabeho, který zemi vládl 37 let. Mnangagwa býval Mugabeho pravou rukou a zemi fakticky vládne od Mugabeho sesazení loni v listopadu.  A volby vyhrál úřadující prezident Emmerson Mnangagwa se ziskem 50,8 procenta hlasů. Ze všech stran můžeme slyšet, že opozice výsledek voleb napadne a především můžeme pozorovat až nebývalý a pro českého člověka až nepochopitelný zájem o volby v nějaké vzdálené africké zemi Zimbabwe. Ono ale jde o hodně – jde o ovládnutí Afriky a to o ovládnutí v procesu globalizace !

Blízký východ a severní Afrika na straně jedné a jižní Afrika na druhé – v obou ale jde o stejný proces

Jak můžeme vidět na obrázku níže, sever a jih Afriky jsou v souvislosti s klimatickými pásmy, odvíjejícími se od vzdálenosti od rovníku, analogická území.

Proto jsou analogické i procesy, které probíhají v severní Africe (a na Blízkém východě) s procesy, které probíhají v jižní Africe – tady aktuálně v Zimbabwe. Že opozice chce napadnout výsledek voleb v Zimbabwe, to už jen takový záchvěv zoufalství neoconů, kteří si přejí udržet moc dolaru, skutečnost je ovšem taková, že v Zimbabwe už zvítězili Globalisté (GP) a že Zimbabwe se stalo první zemí na světě, kde juan porazil dolar.

V Zimbabwe však došli Globalisté ještě dále – je to první země, kde proběhla genocida bílého člověka. Až nyní jde v těchto stopách Jihoafrická republika, kde bílé zemědělce zachraňuje Rusko, a viz také zprávy.”Jihoafrický parlament schválil vyvlastnění farmářů. Většinou jsou to běloši” či “Zastřel svého bělocha. Bílí obyvatelé Afriky se stávají lovnou zvěří” či čerstvá zpráva “Jižní Afrika míří k vyvlastňování půdy bez náhrad. Většinou ji vlastní bílá menšina”. (Jsou zprávy, kdy nejprospěšnější jsou odkazy na mainstreamová média a toto je případ, kdy to velmi platí)

A když se analogicky podívámep na sever Afriky, tzn. na oblast Středozemního moře plus Blízkého východu a na její propojení s Evropou, tak vidíme dvě věci: uprchlickou vlnu a snahu o likvidaci Izraele ve prospěch Palestiny. Plus směrování Evropy k Číně. Výsledkem obojího však má být to, co aktuálně vidíme v Zimbabwe: porážka bílého člověka a vítězství juanu nad dolarem.

A závěr?

Ten by se dal shrnout do věty “Teď,babo,raď”. Situace je totiž taková, že hegemonie dolaru (USA) je stejně špatná, jako bude hegemonie juanu (Číny) – je to totiž jen z deště pod okap. Čímž se opět dostáváme k tomu, že jediným řešením je ruská cesta.

PS1: Původně jsem chtěla o víkendu napsat článek o dolaru a o souvislosti mezi jeho koncem a žádoucím koncem Izraele, ale tento krátký považuji za důležitou vsuvku a ten avizovaný napíšu zítra.

PS2: Moje opětovná a veliká poklona bezkonkurenčnímu a ve všem konzistentnímu analytikovi panu Pjakinovi – čas 01:15 zde

-Pozorovatelka-  04.08.2018

Máme za sebou zatmění Měsíce, resp. tzv. “krvavý úplněk”, jaký bude opět viditelný až v příštím století. Jeho výjimečnost je nejen v tom, že byl “krvavý”, ale i v tom , že šlo o nejdelší zatmění Měsíce v našem století. A zatímco pro svět to byla “pouze” výjimečná podívaná, pro národy, které se řídí solilunárním kalendářem (vztah Slunce a Luny) jako m.j. Židé, ale také pro “architekty světa”, kteří se pasovali na bohy, šlo o jeden z dalších symbolů, kterými se řídí v ovládnutí světa.

Nejdelší zatmění Měsíce v našem století, zde i video

Pro “architekty světa” (GP) je symbolika nebeských těles těmi nejvyššími hodinami, podle kterých plánují a spouštějí své akce/kroky. Na druhou stranu jsou i lidé do této symboliky (a plánů) natolik zasvěceni, že v ní mohou číst i svůj vlastní osud – a takovým národem jsou židé. A co můžeme číst ze symboliky současného krvavého úplňku v souvislosti s Izraelem – a také s dolarem? Můžeme číst to, že konec obojího je na spadnutí poté, co půda byla ve všech směrech připravena. A protože současný “krvavý Měsíc” přibral i Mars (planeta boha války Árese), který jsme mohli vidět hned pod Měsícem a k tomu se úplněk (opozice “Měsíc-Slunce-Uroboros/Dračí ocas/Dračí hlava) odehrál v kvadrátu na planetu Uran (revoluce, změna) v Býku, můžeme očekávat revoluční změny (dolar), spojené s nějakým válečným konfliktem (Mars).

Že je konec hegemonie dolaru na spadnutí, o tom jsem psala už v předchozím článku, v souvislosti s proběhlým “krvavým” zatměním Měsíce dopovím, proč je na spadnutí i konec existence státu Izrael tak, jak o tom před časem hovořil i sám H. Kissinger

Podívejme se ale zcela pragmaticky na to, proč je další existence státu Izrael – pokud jde o plány Globalistů  – dále nežádoucí, resp. že stát Izrael vznikl pouze proto, aby v budoucnu mohl být spuštěn stejný holokaust, jaký se za Hitlera díky Rusku nepodařilo dokončit.

Palestina je Sýrie (Írán) – Palestina je marxismus/neomarxismus

Až do roku 1920 (do konce 1. světové války, po které Británie překreslila hranice Blízkého východu tak, aby měla přístup k ropě, kterou neměla a kde se následně Churchill ukázal jako veliký ropný magnát, viz zde) bylo území, které bylo označeno jako Palestina a které připadlo pod britský mandát, součástí Osmanské říše (z té po 1. světové válce zůstalo jen Turecko). Překreslováním blízkovýchodních hranic si Británie zajistila přístup k ropě, kterou velmi potřebovala, mj. pro naplánovanou válku s Ruskem poté, co v SSSR selhala marxistická revoluce. A na území, které dříve patřilo Osmanské říši, vytvořila území “Palestina” pod svým mandátem, které až do roku 1948 bylo územím arabským.

Vládu nad tímto územím tak získali Rothschildové (přičemž si můžeme všimnout, že území Sýrie a Libanonu, se kterými je dnes Israel v konfliktu, spadlo pod správu Francie – francouzských Rothschildů). O názvu “Palestina” a palestinském národu do té doby nikdo neslyšel, jak je zjevné i z videa níže, které je sice v ruštině, ale které i obrázky mnohé napovídá a jehož obsah je totožný s videem voženým v úvodu: “Co je Palestina a kdo jsou Palestinci?”

Když byl v roce 1947 vytvořen stát Izrael – viz video “Den, kdy byla rozdělena Palestina” – došlo především k tomu, že už tehdy bylo “zaseto” – byl zasazen strom, který měl vyrůst až za padesát let, plán “Leote” – k budoucí likvidaci židů a křesťanů ve prospěch muslimů. A stalo se tak tím, že původní území Palestiny bylo rozděleno na Jordánsko (předtím “Transjordánsko”, britský spojenec za 2. světové války)  a stát Izrael, který vznikl za vydatné pomoci Hitlera s tím, že židé toto území houfně obsazovali v záchraně před holokaustem.

Ale to zásadní se tehdy uskutečnilo tím, že z původního velkého území s názvem “Palestina” byly vytvořeny tři subjekty: Jordánsko, Izrael a to území Palestiny a Palestinců, které známe dnes (a které tolik bojuje o uznání a kterému tolik pomáhá OSN, EU i celý svět). Co je ale nejpodstatnější, současným Palestincům bylo přiřazeno území, které kdysi patřilo izraelskému království – Judea a Samaří.

Co byla dříve Judea (a Samaří, ale také Betlem a Hebron), to je dnes Palestina (a Jordánsko)

Geografická oblast Samaří odpovídá území starověkého Izraelského království, zatímco Judea odpovídá Judskému království. Po přibližně osmdesáti letech sjednoceného Izraelského království pod vládou krále Davida a Šalamouna se toto rozpadlo na dvě nezávislá království, mezi nimiž následně probíhaly i boje. Rezolucí OSN číslo 181 z 29. listopadu 1947, se však dřívější Judské království stalo už jen součástí  hranice mezi navrhovaným židovským a muslimským státem. A co z toho plyne? Že dnešní Palestina, to původně byla součást izraelského království, tvořeného, Izraelem a Judeou, dnes to ovšem je arabská oblast, která má spojence ve stejně arabském Jordánsku.

Samaří a Judea (plus města Betlem, či Hebron-  kdysi hlavní město izraelského království) – to je dnešní arabská islámská Palestina, k tomu město Jeruzalém, na které má Palestina také nárok a pásmo Gazy, o které se v současnosti vedou boje

Když nejen v tomto článku zmiňuji, že polovina Izraele už je islámská a že teď je zapotřebí islamizovat celou oblast (a tím ukončit dominanci židokřesťanské kultury a Bible),mám na mysli právě oblast dřívější Judee. Judea totiž skončila už babylonským zajetím v 6. století p.n.l. a z Judee zůstal jen mýtus o královně ze Sáby a etiopských/arabských potomcích! krále Šalamouna. Proto se vznikem státu Izrael tato část zůstala arabská/islámská, protože tím do budoucna spojenecká k Jordánsku (ale také k Libanonu, Sýrii a především – k Íránu!)

Vlajky Palestiny a Jordánska

Po dobu své existence se Izrael velmi hodil britským i americkým zájmům, neboť ochraňoval jejich ropné zájmy v oblasti, obzvláště pak v době, kdy dolar byl už jen petrodolarem. Z hlediska plánů Globalistů (GP), to však ale bylo jen přechodné období na čas, než bude celý svět převeden pod islám s Íránem v čele a než bude ukončena dominance biblické kultury, která je pro další proces globalizace již nežádoucí. Proto ruku v ruce s tím, jak probíhá proces odepisování USA a dolaru, probíhá i proces odepisování Izraele. A konci dolaru i Izraele právě zvoní hrana a letošní podzim bude velmi rušný. A krvavý úplněk je potvrzením, že bude spuštěn, protože platí “jak nahoře, tak dole”, nutno ale zdůraznit, že byl připravován velmi, velmi dlouhodobě, přičemž jeho finální kroky jsem v předchozím článku shrnula takto:

Rok 2015

• v březnu v Číně vzniká banka AIIB, ve slavnostním projevu šéfka MMF Lagardeová hovoří, že dosavadní nekonečný růst bude nahrazen udržitelným růstem
• v Evropě je spuštěna uprchlická vlna, u které íránský prezident volá, že Evropa přijímá málo uprchlíků
• v červenci je uzavřená jaderná dohoda s Íránem, kterou jsou z něj sňaty sankce
• na podzim přijímají s největšími poctami čínského prezidenta Obama a britská královna
• v říjnu vstupuje Rusko do Sýrie, kde ukončuje činnost ISIL (vliv neoconů na Blízkém východě a jejich přístup k ropě)

Rok 2016

• v červnu se Británie brexitem izoluje od Evropy, končí vláda Camerona, napojená na neocony, která je nahrazena loutkovou vládou T. May, Německo se stává lídrem Evropy
• ve stejné době F. Mogheriniová prosadí “EU Global strategy”, která je o rozšiřování EU na Blízký východ a do Afriky a o budování společné evropské armády s Německem v čele
• v červenci dojde v Turecku k pokusu o puč, obviněn je turecký duchovní Gülen, žijící v USA, Erdogan se od USA izoluje a přiklání se k Rusku (k východní straně světa je tak převedena druhá největší armáda NATO)
• v listopadu vítězí v amerických volbách D. Trump, odstavuje vliv neoconů a zavádí politiku izolace USA, ruší všechny dohody, ve kterých měly mít USA účast

Rok 2017

• Spojené státy ztrácejí vliv v Sýrii a na celém Blízkém východě
• v červnu D. Trump převede Katar na stranu Íránu (proti Saúdské Arábii a jako sponzora Hamásu i proti Izraeli)
• saúdský král je na historicky první návštěvě Ruska
• v červenci probíhá summit G20, kde je světu symbolicky oznámeno, že proces globalizace pokročil
• v listopadu NATO oznamuje, že vytvoří dvě velitelství
• v listopadu D. Trump podepisuje další sankce proti Rusku (tentokrát i proti ruským oligarchům)

Rok 2018

• v březnu v ruských volbách zvítězil V. Putin
• v dubnu D. Trump “bombarduje” Sýrii, současně vede “válku” s Kim čong unem, aby se s ním následně setkal jako mírotvůrce, ve skutečnosti připravil půdu, aby se Severní a Jižní Korea sblížily a Spojené státy tak ztratily důvod mít v blízkosti Číny vojenské základny
• vyhlašuje cla na čínskou ocel a hliník, cla rozšiřuje na další zboží, ale i na EU
• v květnu vypovídá jadernou dohodu s Íránem a vede s ním stejnou “válku” jako s Kim čong unem, uvaluje na něj sankce
• v červenci se setkává s V. Putinem, čímž neoconům symbolicky sděluje, že skončili, převzetím míče pak symbolicky sděluje světu, že vše je hotovo, připraveno

A události si srovnejme s tím, o čem židé říkají: “Za krvavých úplňků Izrael vznikl, za krvavých úplňků i skončí”

A srovnejme si události let 2015-2018 s daty čtyř po sobě jdoucích krvavých úplňků, s tzv. tetrádou, ke které za našeho letopočtu došlo jen sedmkrát a naposledy právě na přelomu let 2014 a 2015, kdy proces odepisování Izraele ve prospěch Íránu začal.

Tehdejší čtyři po sobě jdoucí krvavá zatmění Měsíce přibrala ještě zatmění Slunce a co bylo naprosto výjimečné,všechny tyto úkazy připadly na nějaký židovský svátek – jak je vidno na obrázku. A v březnu roce 2015 (zatmění Slunce) v Číně vznikla banka AIIB, následně OSN a EU začala proti Izraeli uplatňovat další sankce , v červenci pak svět uzavřel jadernou dohodu s Íránem, ze kterého tím naopak sankce sňal, za krvavého úplňku v září 2015 pronesl v americkém kongresu projev papež, ale především na půdě OSN zásadní projev pronesl Putin, po kterém 1. října Rusko vstoupilo do Sýrie – spojence Íránu.

A zatímco tetráda čtyř krvavých úplňků tehdy nastartovala procesy ke konci Izraele (a dolaru) a nástupu Íránu (Číny a nové světové měny), současný krvavý úplněk je symbolem, že už zbývá ten proces jen spustit.

Strategické Rudé moře – zabije dvě mouchy jednou ranou, dolar i Izrael?

A protože konec dolaru a konec Izraele (a obojí jako pokročení v procesu globalizace) spolu velmi souvisí, a k tomu souvisí s nějakým lokálním válečným konfliktem, proto se dnes objevují zprávy o možné eskalaci konfilktu mezi Saúdskou Arábií a Jemenem (proíránským!), viz “Jemenská válka je možná na rozcestí, Saúdové zastavili dodávky ropy přes Rudé moře ”  a podobné další, jako že Írán by mohl zavřít Hormuzský průliv.

Obrázek níže je velmi ukázkový nejen tím, že ukazuje důležitost Černého moře pro transport ropy z oblasti (Jemen a Adenský záliv a Egypt a Suezský průplav), ale především tím, že barevně je v něm sjednocena oblast těch energetických světových zásob, kterým má velet – Írán/Čína. A v souhrnu zásob, které chtějí 1) skončit s dolarem a 2) skončit s vlivem Izraele

Proto mám názor, že do případného konflktu mezi Saúdskou Arábií a Jemenem, by nějakým způsobem mohl být zatažený i Izrael, který v současnosti představuje největší problém tím, že místo aby řešil vztah “Izrael-Palestina”, tak  řeší vztah “Izrael-Írán”. A kritické místo tohoto vztahu se jmenuje “Golanské výšiny”

Na obrázku: Golanské výšiny na hranici Sýrie a Izraele. Zeleně Jordánsko a Libanon, černě území Palestiny (spojence Jordánska, Libanonu, Sýrie, Íránu). Jestli se podaří zrušit Izrael, vznikne islámská oblast, sahající od Íránu po Egypt a následně s vlivem v Africe a v Asii – velká Perská říše – plán Globalistů bude završen 

Nedávno jsem četla větu : “Antisionismus je marxismus/neomarxismus”. A zcela pragmaticky vzato s ní musím souhlasit.

Ale ať se vrátím k tématu krvavého úplňku, poslední tetráda čtyř krvavých úplňků se odehrála v letech 1967- 68 a pro Izrael znamenala šestidenní válku, ve které měl být zničen koalicí Egypta, Sýrie a Jordánska, jednotkami mimo to přispěl Irák, Saúdská Arábie a další islámské země.

Izrael tehdy zvítězil ofenzivním protiútokem – tehdy jej ovšem Spojené státy i Británie ještě potřebovaly, zatímco dnes je nežádoucí. Současný krvavý Měsíc, navíc ve spojení s Martem/Áresem, pro Izrael není dobrým znamením. A ať si každý sám posoudí (bez ohledu na názor na židy!), jestli případné nové antiizraelské koalici Egypta, Saúdské Arábie a případně ještě jiných zemí fandit. A jestli skutečným zlem je stát Izrael anebo plány těch, co Izrael sice stvořili, ovšem s tím, že polovinu původního izraelského království ponechali pod islámským vlivem a teď je pro ně v islamizaci světa největší překážkou to, že stát Izrael ještě existuje.

Ve stejném roce, kdy H. Kissinger přišel s prohlášením, že stát Izrael přestane existovat, proběhlo v OSN hlasování o přijetí Palestiny za nečlenský stát a svět hlasoval pro Palestinu

Zatímco EU zaváděla proti Izraeli bojkot 

a F. Mogheriniová začala být vařená-pečená v Íránu, viz “EU dá další peníze na uprchlíky“. Jak moc to všechno souvisí s dolarem, o tom v příštím článku za týden, už teď ale můžu předeslat, že to teprve jsou souvislosti! A že u termínů, kdy mají vstoupit v platnost antiíránské sankce, si říkám, že to by jeden nevymyslel, jak je všechno jako přes kopírák, jen s tím, že “dvakrát do stejné řeky nevstoupíš ….”

PS1: Plány mocných vždy probíhají tak, aby lidstvo tleskalo přesně tomu, co oni potřebují…

PS2: K části  v titulku “konec Izraele” je třeba doplnit otazník – díky Rusku se vše může vyvinout jinak (a pokud pochopí i Trump, tak možná i za spolupráce Trumpa s Putinem).

Předchozí články, na které navazuji:

Setkání Trump-Juncker: Evropa opět blíže k Číně a Íránu, USA opět blíže k izolaci. “Zabíjíte dolar, varují Trumpa Rothschildové” – konec dolaru na spadnutí

America first, krach 1929 a poté válka, plán evropské říše s Německem v čele, německá armáda táhnoucí na Rusko a Rusko jako strašák světa, proti kterému je nutné zasáhnout, to všechno už tu bylo. Zopakuje se historie?

Související článek:

Kdo potřebuje válku? Má se Izrael obávat světa anebo svět Izraele? Dračí hlava, Dračí ohon a dračí (Dragounská) jízda. Zatmění Slunce a Krvavý Měsíc

– Pozorovatelka – 29.07.2018

Závěrem ještě jedna prosba jménem redakce: Pokud se Vám líbí naše práce a informace, které přinášíme, zvažte prosím jakýkoliv finanční příspěvek na zachování provozu našeho serveru. Dva dny před koncem měsíce máme vybráno zatím jen cca. 71% z cílové sumy. Náš server se nemůže spoléhat na nadnárodní instituce a fondy, ani na dotace a mecenáše, stojíme a padáme s podporou našich čtenářů. Přispět nám můžete na naší obvyklé darovací stránce zde, a to bezhotovostně převodem na účet v ČR (a SEPA převodem v eurech ze SR), PayPalem, Bitcoinem anebo složenkou na účet. A samozřejmě děkujeme všem, kteří již přispěli!

Po nedávném setkání D. Trumpa s V. Putinem svět ostře sledoval, co přinese schůzka J.C. Junckera v Bílém domě. Jednat měli o stavu a budoucnosti obchodních vztahů USA a Evropské unie a debata se měla soustředit na obchodní spor, vyvolaný celním zatížením evropského zboží, který hrozí vyústit v transatlantickou celní a obchodní válku.

Kromě debaty o sojových bobech a povídání, jak k sobě mají USA a Evropa blízko, debata nic nepřinesla a ono je to logické, protože to hlavní s teprve bude odehrávat.

Jde o to, že zaváděním cel vůči Číně, Evropě a dalším zemím D. Trump naplno spustil obchodní válku a zatímco se očekává, že J.C. Juncker pro EU vyjedná lepší podmínky, D. Trump naopak hřímal a přitvrzoval, aby pak v jeho stylu řekl, jak je všechno skvělé a super.

A zatímco svět to vnímá jako spontánní kroky D. Trumpa v rámci jeho politiky “America first” – politiky americké izolace a protekcionismu, ve skutečnosti jde o velmi dlouhodobý proces, řízený Gobalisty (GP), jehož součástí v naší době je odstavování role Západu. A při hlubším pohledu na tento proces nelze od schůzky D. Trumpa s J.C.Junkerem očekávat nic jiného, než že k žádným ústupkům vůči EU nedojde, ale že právě naopak. A že tak, jako se USA od Evropy vzdalují vojensky (dvě sídla NATO, budování evropské armády), tak se nyní prohloubí i vzdálenost hospodářská (zrušení TTIP, americké sankce, které EU nevyhovují, cla)

Ale to není celé, protože současně se Evropa ještě více přiblíží k Číně a především muslimskému Íránu, tzn. k Euroasii, kde je hlavním ekonomickým (a globalizačním) projektem Nová hedvábná stezka. Přitom od tohoto zásadního projektu D. Trump Spojené státy izoloval zrušením dohody TPP, od Číny nedávno zavedenými cly a od Íránu odstoupením USA od jaderné dohody a obnovením sankcí.

Za nějaký rok a půl od nástupu tak D. Trump Spojené státy skutečně izoloval od ostatního světa, podstata tohoto procesu je však je v něčem, co není příliš vidět, ale co je zásadní – D. Trump ve skutečnosti izoloval ostatní svět od amerického dolaru. A protože ruku v ruce s tím se samozřejmě pracovalo na tom, aby Spojené státy byly odstaveny z Blízkého východu (zdroj krytí dolaru – a tady připomeňme Trumpovo divadelní “bombardování” v Sýrii po dohodě s Putinem), tak nyní už je vše připraveno, aby dolar svou pozici světové měny ztratil. A jak to udělat? Sankce, cla, obchodní válka. A čím více sankcí, tím lépe.

“Zabíjíte dolar”, varují Rothschildové Trumpa, “Svět stojí před hospodářskou krizí, jakou ve své historii nezažil”, varuje Putin

Čím více zemím bude zakázáno používat americký dolar, tím větší je předpoklad, že se tyto země proti dolaru spojí a začnou obchodovat v jiné měně – a o to jde. Írán přestal dolar používat hned v roce 2015 (po uzavření jaderné dohody), Rusko a Čína postupně rovněž stále více přecházejí na obchodování v eurech, ale především v rublech a juanech. Čína, Rusko, Indie už dlouho a ve velkém skupují zlato (za dolary, čímž se současně dolaru zbavují), stejně se tyto země zbavují amerických dluhopisů (zde, zde). A když britský The Economist přinesl článek, adresovaný Trumpovi: Zabíjíte dolar, tak je to opět o amerických clech a sankcích, se kterými Trump jako by roztrhl pytel.

Už v roce 2014, kdy Spojené státy za Krym sankcionovaly Rusko, Ron Paul řekl:

“Američtí politici si neuvědomují, že více než 70 let devalvování dolaru uvrhlo zbytek světa na hranu. Existuje důvod, proč vzniklo euro, existuje důvod, proč Čína přechází na národní měnu. Zbytek světa je unavený z dotování obrovských dluhů vlády a unavený z vývozu zboží za miliardy dolarů výměnou za bezcenné papírky. Pokud prezident Obama a jeho nástupci budou pokračovat v uvalování sankcí proti každé zemi, která se jim znelíbí, povede to pouze k vyhýbání se dolaru a k uvržení dolaru do bezvýznamnosti” (zdroj zde) .

Nejsou sankce jako sankce – ale pořád jsme u Íránu

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž – to, co američtí neoconi mohli používat jako nátlakový prostředek v dobách, kdy jim ještě blízkovýchodní ropa říkala “pane” (a kde jim zájem “Pax Americana”, aby to tak bylo napořád, nevyšel), to dnes D. Trump používá účelově – tedy právě k tomu, aby svět pod vlivem sankcí a cel přestal dolar používat a přešel na jinou měnu! A protože všechno už je připravené, zbývá jen vyřešit, jak to spustit. A tím spouštěčem se může stát právě schůzka “Trump-Juncker”, což ale nic nemění na tom, že stále jsme u Íránu.

A v souvislosti s Íránem je ve hře ještě další případný spouštěč – spouštěč, který by šokově mohl vyhnat ceny ropy (a tím i zlata) velmi vysoko, hovoří se až o 400 dolarech za barel. A to by byl pro dolar opravdový šok, protože čím dražší ropa (a zlato), tím levnější/bezcennější dolar… Což by ladilo s článkem, který jsem četla nedávno a který vychází z názorů ruského analytika M. Chazina , že krize může přijít nečekaně jako noční zloděj, kdy ráno (nebo o víkendu) může cena zlata stoupnout na deset až sto tisíc dolarů za unci.

Končící dolar – test Čínou

Malou zkušenost takového scénáře už má svět za sebou a s odstupem času se dá říct, že to byl test, jak to jednou bude. Stalo se tak v roce 2015, tzn. ve velmi významném roce tím, že Čína otevřela banku AIIB (viz “Konec amerického impéria a jeho dolaru, svět se přestěhoval do Číny“). a kdy svět zažil “černé pondělí” 24. srpna 2015. Čína tehdy devalvovala svou měnu “záhadnými” nákupy zlata, což otřáslo celým světem, cituji: “V důsledku toho ztratili nejbohatší světa 182 miliardy dolarů, společnost Apple 158 miliard a ztráty států, jednotlivců a obzvláště korporací pokračují – General Electric v jednu chvíli ztrácel dokonce 21 %.” /// “Čína bez varování devalvovala svou měnu a jako důvod uvedla posílení své ekonomiky. „Je to výstřel v globální měnové válce“ psal tisk a to se ještě nevědělo, že Čína provede devalvaci v následujících dnech ještě dvakrát – 12. a 13.8.” (více zde).

Tehdy se události psalo jako o “čínském šoku” s tím, že Čína mám větší potenciál ovlivnit dolar, než FED (více zde), o pár měsíců později, v dubnu 2016 pak Čína otevřela i vlastní zlatou burzu (viz “Čína si začala sama určovat cenu zlata v juanech”) . Co bylo otestováno a připraveno, to však stále nemohlo být spuštěno – muselo se ještě počkat na americké volby v listopadu 2016 (a na dění na Blízkém východě a na ruské volby a na různá jiná “vypilování”), od kterých jsme po cca roce a půl u toho, že odpis dolaru jako světové měny je na spadnutí a že D. Trump tomu velí . A kromě amerických sankcí a cel v tom zásadní roli hraje Írán.

Vztahy USA – Írán

Tady zásadní informací je, že v roce 1979 USA s Íránem přerušily diplomatické styky a dále, že tzv. Arabským jarem a plánem “Sedm zemí do pěti let” se přes jimi vytvořený ISIL dostaly všude, ale před  Íránem toto tažení skončilo (resp. skončilo v Sýrii, spojenci Íránu).

V roce 1979 šlo o to, že během íránské islámské revoluce došlo k zadržení zaměstnanců amerického velvyslanectví v Teheránu. 4. listopadu 1979 několik stovek íránských studentů obsadilo velvyslanectví USA a zajalo zde 66 amerických rukojmí. V noci z 24. na 25. dubna 1980 došlo k neúspěšnému pokusu o jejich osvobození. Neúspěch záchranné operace byl jedním z hlavních důvodů porážky Jimmyho Cartera v prezidentských volbách roku 1980 s Reaganem. K vyřešení krize pomohla až alžírská vláda, která vstoupila do vyjednávání o propuštění. Po 444 dnech v íránském zajetí byli rukojmí propuštěni. Stalo se tak v den inaugurace 40. prezidenta USA Ronalda Reagana 20. ledna 1981, oficiálně jednu minutu po složení přísahy. Od roku 1979 jsou oficiálně přerušeny diplomatické styky mezi USA a Íránem.

Za vlády prezidenta Ronalda Reagana, během níž byli rukojmí propuštěni, byl Írán považován za hlavní hrozbu v regionu, během irácko-íránské války proto USA podporovaly Irák, americké sestřelení íránského letadla vedlo k íránskému přijetí rezoluce Rady bezpečnosti v roce 1988, po níž následovalo uzavření příměří s Irákem.

Spojené státy se snažily získat podporu Evropy, Japonska, Ruska a Číny při nátlaku na Írán, aby nezískal zbraně a rozvojové půjčky od mezinárodních organizací a proti Íránu zavedly jednostranné sankce – v roce 1995 se v USA zakázalo obchodovat s Íránem, v roce 1996 se na základě tzv. D´Amatova zákona zavedly sankce, které se týkaly penalizování neamerických firem za jejich investice do ropného a plynového odvětví v Íránu po překročení jejich určité výše.

Sankce zasáhly Írán jak v politické, tak i v hospodářské oblasti, na druhé straně však Írán současně posílil své postavení ve Střední Asii a na Kavkazu v důsledku americké politiky v oblasti. V roce 2002, po 11. září 2001, zařadil G.W.Bush Írán mezi státy tzv. osy zla, které jsou nebezpečné pro USA, toto prohlášení vyvolalo v Íránu odpor celé společnosti.

Od 70. let Írán rozvíjel svůj jaderný program, který po irácko-íránské válce obnovil, v roce 2002 íránská exilová opozice oznámila, že Írán tajně vyrábí jaderné palivo. Jako reakce Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) byla v roce 2003 provedena inspekce v určených zařízeních a výsledkem bylo zjištění, že Írán zcela neinformoval o svých jaderných aktivitách a tím porušil Smlouvu o nešíření zbraní hromadného ničení. Důsledkem bylo přijetí rezoluce v témže roce MAAE, která po Íránu požadovala umožnění úplné inspekce v jeho zařízeních a pozastavení aktivit, kterými porušuje smlouvu. Tlak ze strany USA pomohl k jednání Íránu s Německem, Velkou Británií a Francií.

EU Íránu slíbila, že s ním začne jednat o Dohodě o obchodu a spolupráci, což se na konci téhož roku stalo, tato dohoda zahrnovala ekonomické, politické otázky a také podporu civilnímu jadernému programu. Írán návrh této dohody z roku 2005 odmítl a demonstroval, že začne s obohacováním uranu, v roce 2006 prohlásil, že obnovuje výzkum jaderného paliva. Na to MAAE reagovala přenesením záležitosti do Rady bezpečnosti OSN. EU, ani Rusku se nepodařilo se s Íránem dohodnout. Proto byla přijata rezoluce OSN, která opět vyzývala Írán k zastavení obohacování uranu a spolupráci s MAAE, týkající se hlavně inspekcí.

V témže roce navrhla Čína, Německo, Francie, Velká Británie, Rusko a USA (tzv. P5+1) Íránu možnost kompenzací, Írán naopak měl přesvědčit svět o jeho mírových záměrech.

V roce 2006 byla přijata další rezoluce jako reakce na nezastavení jaderného programu, která zahrnovala sankce, jejichž ukončení je podmíněno pozastavením jaderných aktivit a spoluprací. V roce 2007 byly sankce další rezolucí rozšířeny, následovaly další rezoluce, které rozšiřovaly sankce.

V roce 2006 Írán oznámil vytvoření vlastní ropné burzy, v roce 2008 vyhlásil, že ropu bude prodávat jen za eura nebo japonské jeny, nikoliv za dolary. Tím omezil svoji závislost na dolaru a současně tak reagoval na sankce USA.

Rok 1973 – dolar byl zachráněn, stal se petrodolarem za pomoci Saúdské Arábie, současně H. Kissinger začal přes R. Nixona vyvážet americké technologie do Číny – a Čína už je připravená a čas dolaru i petrodolaru dozrál… 

V roce 2012 byla proti Íránu přijata nejtvrdší a bezprecedentní sankce tím, že Írán byl odpojen od systému SWIFT. Centrální íránská banka plus dalších 30 finančních institucí se ocitlo v izolaci od mezinárodního obchodu. “Je to poprvé, co SWIFT, konsorcium se sídlem v Belgii a podléhající právním předpisům Evropské unie, podniklo tak drastický krok, který znemožňuje Íránu, aby elektronicky repatrioval výnosy z prodeje ropy v hodnotě miliard dolarů. Odpojení bank je pro SWIFT výjimečný a bezprecedentní krok.”  Stalo se tak den poté, co se Obama setkal ve Washingtonu s britským premiérem Davidem Cameronem a po nátlaku Izraele, že Írán pro něj představuje bezpečnostní hrozbu. (zdroj zde)

Prezidenti USA a Íránu spolu poprvé po 34 letech promluvili – začátek jednání o jaderné dohodě

V červnu 2013 v íránských volbách zvítězil Hasan Ruhání a vystřídal tak dosavadního Mahmuda Ahmádinežáda. A hned v září prezident Obama svému protějšku telefonoval s tím, že “věří, že obě země mohou dosáhnout dohody v oblasti íránského jaderného programu”. Oba prezidenti prý pověřili vyjednávací týmy, aby jednaly rychle (více zde)

Po tomto stručném exkurzu do historie vztahů Íránu s USA a světem jsme se dostali k tomu, že v červenci 2015 byla konečně a po dlouhých jednáních uzavřena jaderná dohoda s Íránem, kterou kromě USA podepsaly Británie, Francie, Německo, Rusko a Čína. Od ledna 2016 byly zrušeny sankce proti Íránu a svět se ve velkém chystal na investice v Íránu. Až do května letošního roku, kdy D. Trump oznámil odstoupení USA od dohody a ze strany USA obnovení všech sankcí, které platily před uzavřením dohody.

Mohlo by se zdát, že jsme tam, kde jsme byli, přinejmenším pokud jde o Írán, ale dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. A od uzavření jaderné dohody k jejímu současnému narušení Spojenými státy se udála spousta věcí.

Vše je připraveno k hlavnímu kroku v izolaci USA – k izolaci dolaru

Podívejme se nyní na hlavní kroky, jejichž výsledkem má být konec hegemonie dolaru. Jsou to kamínky, které až v uceleném pohledu ukazují mozaiku.

Rok 2015

• v březnu v Číně vzniká banka AIIB, ve slavnostním projevu šéfka MMF Lagardeová hovoří, že dosavadní nekonečný růst bude nahrazen udržitelným růstem
• v Evropě je spuštěna uprchlická vlna, u které íránský prezident volá, že Evropa přijímá málo uprchlíků
• v červenci je uzavřená jaderná dohoda s Íránem, kterou jsou z něj sňaty sankce
• na podzim přijímají s největšími poctami čínského prezidenta Obama a britská královna
• v říjnu vstupuje Rusko do Sýrie, kde ukončuje činnost ISIL (vliv neoconů na Blízkém východě a jejich přístup k ropě)

Rok 2016

• v červnu se Británie brexitem izoluje od Evropy, končí vláda Camerona, napojená na neocony, která je nahrazena loutkovou vládou T. May, Německo se stává lídrem Evropy
• ve stejné době F. Mogheriniová prosadí “EU Global strategy”, která je o rozšiřování EU na Blízký východ a do Afriky a o budování společné evropské armády s Německem v čele
• v červenci dojde v Turecku k pokusu o puč, obviněn je turecký duchovní Gülen, žijící v USA, Erdogan se od USA izoluje a přiklání se k Rusku (k východní straně světa je tak převedena druhá největší armáda NATO)
• v listopadu vítězí v amerických volbách D. Trump, odstavuje vliv neoconů a zavádí politiku izolace USA, ruší všechny dohody, ve kterých měly mít USA účast

Rok 2017

• Spojené státy ztrácejí vliv v Sýrii a na celém Blízkém východě
• v červnu D. Trump převede Katar na stranu Íránu (proti Saúdské Arábii a jako sponzora Hamásu i proti Izraeli)
• saúdský král je na historicky první návštěvě Ruska
• v červenci probíhá summit G20, kde je světu symbolicky oznámeno, že proces globalizace pokročil
• v listopadu NATO oznamuje, že vytvoří dvě velitelství                                                                        – v listopadu D. Trump podepisuje další sankce proti Rusku (tentokrát i proti ruským oligarchům)

Rok 2018

• v březnu v ruských volbách zvítězil V. Putin
• v dubnu D. Trump “bombarduje” Sýrii, současně vede “válku” s Kim čong unem, aby se s ním následně setkal jako mírotvůrce, ve skutečnosti připravil půdu, aby se Severní a Jižní Korea sblížily a Spojené státy tak ztratily důvod mít v blízkosti Číny vojenské základny
• vyhlašuje cla na čínskou ocel a hliník, cla rozšiřuje na další zboží, ale i na EU
• v květnu vypovídá jadernou dohodu s Íránem a vede s ním stejnou “válku” jako s Kim čong unem, uvaluje na něj sankce
• v červenci se setkává s V. Putinem, čímž neoconům symbolicky sděluje, že skončili, převzetím míče pak symbolicky sděluje světu, že vše je hotovo, připraveno

Co přinese 4. listopad?

Toto datum je dnem, kdy začnou naplno platit opětovné americké sankce proti Íránu, obnovené po odstoupení USA od jaderné dohody. Budou se ale vztahovat nejen na Írán, ale na všechny subjekty, které by v Íránu prováděly nějaké obchodní aktivity. A tady se dostáváme k tomu, že po jaderné dohodě z roku 2015 nastal doslova boom v plánech a investicích v této sankcemi týrané zemi, tady lze vidět, kolik těch plánů je. A kolika subjektů se tedy nové americké sankce mají týkat.

A až tady se můžeme konečně posunout k pointě článku. A k té musím zopakovat větu z úvodu z odkazu na Rona Paula : “Pokud prezident Obama a jeho nástupci budou pokračovat v uvalování sankcí proti každé zemi, která se jim znelíbí, povede to pouze k vyhýbání se dolaru a k uvržení dolaru do bezvýznamnosti” . Uvrhnout dolar v bezvýznamnost bylo nemožné v dobách, kdy blízkovýchodní ropa říkala “pane” neoconům a kdy neoconům “pane” říkala i Evropa. Za dobu od roku 2015 do současnosti se však svět velmi změnil a uvrhnutí dolaru v bezvýznamnost už naprosto nic nestojí v cestě! Teď už jde jen o to, jak to spustit. A vypadá to, že možnosti jsou dvě: Hormuzský průliv a SWIFT

Hormuzský průliv

V reakci na opětovné zavedení amerických sankcí Írán vyhrožuje, že uzavře Hormuzský průliv. Hormuzský průliv je nejdůležitější světovou spojnicí pro dovoz ropy, průlivem ročně proplouvá kolem 30% z celkového světového obchodu s ropou a ropnými výrobky. Hormuz je jediným přístupem k otevřenému moři pro vývozové proudy Íránu, Kuvajtu a Kataru, používají ho i Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Irák. Írán uzavřením Hormuzského průlivu vyhrožoval už mockrát, nikdy však k tomu nebyly takové podmínky, jako nyní. V takovém případě by cena ropy stoupla náhle a velmi prudce na 100 i více dolarů za barel (a s ní i cena zlata) a dolar by se stal bezvýznamným.

SWIFT

Tato možnost se zdá pravděpodobnější a tady musím zopakovat větu, kterou jsem výše zdůraznila v souvislosti s Íránem:” Je to poprvé, co SWIFT, konsorcium se sídlem v Belgii a podléhající právním předpisům Evropské unie, podniklo tak drastický krok, který znemožňuje Íránu, aby elektronicky repatrioval výnosy z prodeje ropy v hodnotě miliard dolarů.” Na ní je důležité právě to, že SWIFT sídlí v Belgii a že podléhá právním předpisům Evropské unie. Situace se tedy může zopakovat, ovšem s tím, že stejný bezprecedentní krok bude nyní použitý proti Spojeným státům. A skutečnost, že Čína, Rusko, Německo, Británie a Francie chtějí v jaderné dohodě s Íránem pokračovat i bez USA, by to nejen naznačovala, ale dokonce tomu nahrávala. S tím ladí i článek “Bod zlomu pro EU a USA – proč Írán neděsí americké sankce” a především článek “Jablkem sváru mezi USA a EU ohledně nových amerických sankcí proti Íránu se stává mezinárodní platební systém SWIFT“.

A vše ukazuje na to, že D. Trump dělá všechno k tomu, aby jedna z těchto možností mohla být použita. Současné vzájemné vyhrožování mezi Íránem a USA můžeme proto přirovnat k jeho “válce” s Kim čong unem – bez toho, ale také bez sankcí proti Rusku a bez celní a obchodní války s Čínou a Evropou, by celý ten proces konce hegemonie dolaru nemohl být spuštěn.

A zdůrazním ještě jednu větu z odkazu na Rona Paul´se: “Existuje důvod, proč vzniklo euro, existuje důvod, proč Čína přechází na národní měnu” .  Euro začalo oficiálně fungovat 1.ledna 1999. Téměř ve stejné době, v roce 2001, vzniklo uskupení BRICS, jehož hlavním cílem je odstavit americký dolar. V roce 2006 přišel Írán s vlastní ropnou burzou, která má fungovat jen v eurech (a juanech, rublech a jenech). A právě teď, ve dnech 26.-27. července, probíhá schůzka BRICS v Jihoafrické republice, na které je V. Putin. Těsně před ní se D.Trump s V Putinem sešel. A shrnuto – setkání D. Trumpa s J.C.Junckerem byla jen taková sranda pro světové publikum.  Za dveřmi je 4. listopad. A čím dalším je toto datum důležité, to se mi sem nevejde. Stejně jako v tomto článku nebyl prostor pro popis role Ruska v celém tom procesu. Přesto na závěr ještě jedno zdůraznění: Pouze v Íránu v S. Korei a na Kubě nemají Rothschildové svou banku.

Použitý zdroj: zde

PS: Vkládám přehled antiíránských amerických sankcí:

Sankce s platností od 6. srpna:                                                                                                                    Za nákup amerických dolarů íránskou vládou                                                                                Za obchod Íránu se zlatem a drahými kovy                                                                                              Za přímý nebo nepřímý dovoz a vývoz grafitu, surových kovů jako ocel a hliník a kovových polotovarů, uhlí a softwaru pro integraci průmyslových procesů                                                                              Za významné transakce spojené s nákupem nebo prodejem íránského riálu nebo udržování významných fondů a účtů mimo íránské území vedených v riálech                                                                                    Za nákup, upisování nebo zprostředkování emisí íránských státních dluhopisů                                            Proti íránskému automobilovému průmyslu

Sankce s platností od 4. listopadu:                                                                                                            Proti provozovatelům íránských přístavů, lodní dopravy a loděnicím                                                            Proti transakcím spojeným s nákupem ropy, ropných produktů a petrochemických produktů z Íránu      Proti transakcím zahraničních finančních institucí s íránskou centrální bankou a vybranými íránskými finančními institucemi                                                                                                                                Proti zapojení íránské centrální banky a vybraných íránských finančních institucí do mezinárodního mezibankovního systému SWIFT                                                                                                              Proti poskytování pojištění a zajištění                                                                                                      Proti energetickému sektoru

Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton naznačil, že na americké tresty za obchodování s Íránem by se měly připravit i evropské firmy, které už v Íránu podepsaly obchody za miliardy dolarů. Sám Trump uvedl, že vůči evropským podnikům nebudou USA dělat žádné ústupky.

Zdroj a více zde

-Pozorovatelka – 26.07.2018

Nezávislá žurnalistika je v jedné věci zcela závislá: na podpoře čtenářů

Závěrem ještě jedna prosba jménem redakce: Pokud se Vám líbí naše práce a informace, které přinášíme, zvažte prosím jakýkoliv finanční příspěvek na zachování provozu našeho serveru. Čtyři dny před koncem měsíce máme vybráno zatím jen cca. 55% z cílové sumy. Náš server se nemůže spoléhat na nadnárodní instituce a fondy, ani na dotace a mecenáše, stojíme a padáme s podporou našich čtenářů. Přispět nám můžete na naší obvyklé darovací stránce zde, a to bezhotovostně převodem na účet v ČR (a SEPA převodem v eurech ze SR), PayPalem, Bitcoinem anebo složenkou na účet. A samozřejmě děkujeme všem, kteří již přispěli!