Ukrajina si 24. srpna připomněla 35 let od vyhlášení nezávislosti. Výročí, které mělo být demonstrací národní jednoty a odhodlání pokračovat ve válce, však zastihlo Kyjev uprostřed stále otevřenějšího politického konfliktu. Jeho podstatou už není jen odvolání populárního ministra obrany Michaila Fedorova, ale mnohem nepříjemnější otázka: jak dlouho může být válečný stav zároveň důvodem, proč občané nesmějí znovu rozhodnout o tom, kdo jim bude vládnout?

Nejtvrdší útok přišel podle očekávání z Moskvy. Ruský stálý představitel při OSN Vasilij Nebenzja využil zasedání konaného k 35. výročí ukrajinské nezávislosti k frontálnímu útoku na celý politický vývoj země po rozpadu Sovětského svazu. Ukrajinu popsal jako stát přivedený různými vládami na mizinu a Zelenského označil za diktátora s propadlým mandátem, který transformoval Ukrajinu na koncentrační tábor.

Jeho projev nebyl diplomatickou kritikou, ale obžalobou. Mluvil o potlačování opozice, věznění lidí s alternativním názorem, fyzické likvidaci odpůrců, pronásledování kanonické pravoslavné církve, přepisování historie, oslavování nacistických kolaborantů a o systematickém ničení ruského jazyka i společné rusko-ukrajinské minulosti. Ruské ministerstvo zahraničí zveřejnilo [1] jeho vystoupení v plném znění.

Nebenzjova slova lze na Západě snadno odmítnout jako stanovisko státu, který proti Ukrajině vede válku. Přesně tak bývá ruská kritika Kyjeva na Západě obvykle rámována. Tentokrát však Moskva nezůstala sama. Jen o několik dní dříve vystoupila v pořadu Christiane Amanpour na CNN Darja Kalenjuková, výkonná ředitelka ukrajinského Centra protikorupčního jednání, a popsala Zelenského způsob vládnutí slovy, která se západnímu televiznímu publiku poslouchala mimořádně nepohodlně.

Ruský narativ? Podobná obvinění zazněla přímo z Kyjeva

Kalenjuková sice zatím netvrdila, že Ukrajina je „koncentrační tábor“, ani nepřejala úplně celý Nebenzjův výklad, ale popsala mechanismy, které s ruskou kritikou v několika zásadních bodech rezonují: ignorování občanů, neochotu vysvětlovat personální rozhodnutí, korupci v nejbližším okolí prezidenta, obsazování funkcí podle loajality, sankce proti politickým odpůrcům, anonymní diskreditační kampaně na Telegramu, tlak na nezávislá média a útoky na protikorupční instituce.

To už nebyl hlas ruského diplomata, ale představitelky organizace, která se dlouhodobě zabývá korupcí uvnitř Ukrajiny. Oficiální přepis CNN potvrzuje [2], že rozhovor byl odvysílán 19. srpna a že tématem byla politická krize po Fedorovově výzvě k obnovení demokratického procesu. Moderátorka připomněla, že Zelenský tvrdí, že proti korupci bojuje. Kalenjuková však pokračovala a obrátila pozornost k tomu, co podle ní dělá samotný prezident a jeho nejbližší okolí.

Nejzávažnější část rozhovoru nespočívala v obecném tvrzení, že Ukrajina má problém s korupcí. To západní média až dosud zamlčovala. Kalenjuková popsala politickou asymetrii: volby jsou pro společnost zakázané, ale držitel prezidentského úřadu se na ně podle ní připravuje za pomoci státních prostředků a mocenských nástrojů. Opozice nemůže vést normální kampaň, zatímco prezident může každodenně vystupovat v celostátním vysílání, určovat personální složení bezpečnostních orgánů, ovlivňovat informační prostor a rozhodovat o sankcích proti svým soupeřům.

Jediný politik, který se může připravovat bez vyhlášených voleb

Takové prostředí může být pro úřadujícího prezidenta výhodnější než samotné volby. Není nucen podstoupit hlasování, ale zároveň může dlouhodobě budovat svou pozici pro okamžik, kdy bude termín hlasování konečně oznámen. Každý potenciální soupeř mezitím vstupuje do nerovného zápasu, protože nemá srovnatelný přístup ke státním zdrojům ani k jednotnému televiznímu prostoru.

Fedorovův případ tuto asymetrii odhalil. Po pouhých šesti měsících ve funkci ministra obrany byl odvolán, přestože byl spojován s technologickou modernizací armády, reformou nákupů a rozvojem dronových kapacit. Fedorov tvrdí, že narazil na korupční a klientelistické sítě. Zelenského kancelář naopak namítá, že po sobě zanechal obrovský rozpočtový problém. V rozhovoru s Reuters bývalý ministr varoval [3], že Ukrajina válku pomalu prohrává, státní aparát pracuje jen na zlomek svých možností a zemi brzdí korupce, patronátní sítě a nedostatek nezávislosti institucí.

Když se Moskva a ukrajinská protikorupční scéna shodnou na diagnóze

Nebenzja a Kalenjuková samozřejmě nemluví z téže pozice a jejich výroky nelze mechanicky ztotožnit. Ruský velvyslanec vykresluje Ukrajinu otevřeně jako represivní stát ovládaný diktátorem a jeho projev je součástí ruského válečného politického sdělení. Kalenjuková nepopírá ukrajinskou státnost, neobhajuje ruskou invazi a nestaví se na stranu Moskvy. Kritizuje Zelenského z pozice ukrajinské občanské společnosti, která chce zachovat funkční a odpovědné instituce.

Přesto se jejich diagnózy v několika bodech překrývají. Oba mluví o potlačování odlišných hlasů, zneužívání mocenských nástrojů, absenci skutečné politické odpovědnosti a koncentraci moci kolem prezidenta, a o obrovské korupci, která vede až do jeho prezidentské kanceláře, jak odhalila protikorupční agentura NABU. Lidé si všimli, že NABU natočila video s černým pozadím stejně, jako ve stejnou dobu Fedorov ve videu výše, kde vyzýval k vypsání voleb v době války. Obě videa si byla vizuálně podobná. To nebyla náhoda. Byl to vzkaz Ňuchačenkovi, že se mu čas krátí.

Právě tato shoda je pro Zelenského mnohem nebezpečnější než jakýkoli projev ruského diplomata. Kritiku Moskvy lze odbýt jako nepřátelskou propagandu. Kritiku šéfky respektované ukrajinské protikorupční organizace pronesenou živě na CNN už stejným způsobem odstranit nelze. Moderátorka Christiane Amanpour se pokusila připomenout Zelenského kroky proti korupci a odvolání jeho mocného spolupracovníka Andrije Jermaka.

Kalenjuková však rozhovor vrátila k jádru problému: prezident podle ní ignoruje případy ve svém okolí a důležité funkce obsazuje lidmi, jejichž hlavní kvalifikací je loajalita. Když se rozhovor chýlil ke konci, Amanpour už pouze poznamenala, že CNN bude muset tyto otázky znovu položit Zelenskému a jeho nejbližším spolupracovníkům. To byl výmluvný závěr. Kritiku nebylo možné jednoduše uzavřít obvyklým konstatováním o ruské dezinformaci. A to bylo pro CNN velký špatný.

Výročí nezávislosti otevřelo otázku závislosti na jednom muži

Pětatřicáté výročí ukrajinské nezávislosti tak nepřineslo pouze tradiční projevy o odolnosti, suverenitě a boji proti Rusku. Otevřelo také otázku, zda se politický systém země nestal příliš závislým na jednom muži a jeho nejbližším okolí. Nebenzja tuto situaci popsal jazykem Mosky. Kalenjuková ji popsala jazykem ukrajinské protikorupční aktivistky. Fedorov ji popsal jazykem bývalého člena vlády, který se po odvolání stal možným politickým soupeřem prezidenta.

Jejich motivace jsou rozdílné a jejich závěry nejsou totožné. Přesto už není možné tvrdit, že otázky kolem Zelenského mandátu, korupce, sankcí proti oponentům a koncentrace moci existují jen v ruských médiích. Zaznívají na kyjevských náměstích, z úst bývalého ministra obrany, od ukrajinských protikorupčních organizací a nakonec už i ve vysílání CNN.

Mykhailo Fedorov, dismissed as Ukraine’s defence minister in July, broke a taboo with a video in which he challenged Volodymyr Zelensky to hold elections and called out corruption. Government insiders sense that a reckoning is coming https://t.co/ETLWToqc0z

— The Economist (@TheEconomist) August 25, 2026

Zelenský může sice namítat, že okamžité volby by mohly zemi rozdělit a vytvořit bezpečnostní chaos. Nemůže však donekonečna ignorovat druhou polovinu otázky: jak má veřejnost kontrolovat prezidenta, který už více než dva roky vládne po skončení původního mandátu, nemá před sebou pevný termín voleb a podle svých kritiků využívá státní aparát k přípravě na politický střet, jehož zahájení může sám oddalovat?

Právě tato otázka zůstala po oslavách viset ve vzduchu. A čím déle na ni prezidentská kancelář nebude odpovídat přímo, tím méně přesvědčivě bude působit tvrzení, že jde pouze o ruský narativ. Moskva může takový spor využívat, ale nevytvořila jej sama. Dnes jej nahlas otevírají samotní Ukrajinci. Oni sami už mají Zelenského po krk, navzdory cinknutým průzkumům veřejného mínění.

Nicméně junta disponuje obrovskou mocí a silou, takže proti Zelenskému si otevřeně nikdo zatím jít nedovolil. Ani Fedorov. Ten používá k útokům proxy nástroje, jako jsou neziskovky v Kyjevě napojené na americké ministerstvo zahraničí a na americké financování, jako je právě neziskovka Darji Kalenjukové. Na ně si Zelenský své zabijáky poslat netroufne. Proto volby bude Ňuchač odmítat, minimálně do prvních mrazů koncem tohoto roku. Potom to začne.

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 6 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Nikdo nedokáže obyčejným lidem v západním světě vysvětlit tak dobře, co je to vlastně izraelský sionismus, jako to umí sionističtí rabíni v Izraeli. Jenže až dosud to zaznívalo jen jako soukromé názory jednotlivých rabínů, ale od 22. srpna se to změnilo. Hlavní sionistický rabín Státu Izrael David Yosef totiž prohlásil, že žádný národ Palestinců prý neexistuje, a že celá Gaza i Západní břeh prý patří jen a výlučně Izraeli.

Výrok hlavního rabína je určující, neboť zastává tzv. státní náboženskou politiku Izraele. Hlavní rabín tak světu znovu zopakoval hlavní tezi izraelského sionismu, kterou je plán na vytvoření jednotného Státu Izrael jako státního útvaru výhradně pro sionistické Židy a nikoho dalšího. Až dosud se tzv. Vrchní rabinát Státu Izrael držel v pozadí a k tzv. Velké sionistické otázce tzv. čistého Izraele jako exkluzivního státu Židů a žádného jiného národa se dosud nevyjadřoval. Nyní je to ale venku.

Myšlenka dvoustátního řešení, zformulovaná v historických rezolucích Organizace spojených národů i v Deklaraci zásad z Osla z roku 1993, tak čelí nejhlubší krizi od svého vzniku. Je to likvidace. Dlouhodobě deklarovaný mezinárodní konsenzus, který předpokládal existenci dvou samostatných a suverénních států – Izraele a nezávislé Palestiny na území Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy – naráží na realitu hlubokého posunu izraelské vnitřní i zahraniční politiky a na strukturální neschopnost západního společenství vynutit naplnění mezinárodního práva. Západ je poslušným vazalem Izraele. To je první realita!

Palestinci mají být oficiálně Izraelem vymazáni z existence jako národ a Gazu i Západní břeh čeká finální anexe

Rétorické vymezení vůči palestinské státnosti a samotné národní identitě Palestinců již v současnosti nepochází pouze z okrajových radikálních proudů, ale stále čitelněji se objevuje ve veřejných vystoupeních představitelů náboženských i vládních institucí Státu Izrael. Výše citovaný projev sefardského hlavního rabína Davida Yosefa v Muzeu Gush Katif otevřeně definuje nárok na celou oblast historické Palestiny.

A to nárok výhradně pro židovský národ. Z hlediska izraelského právního systému sice funkční úřad hlavního rabína disponuje dohledem nad náboženskými otázkami a nemá přímou pravomoc nad zahraniční či bezpečnostní politikou, nicméně jeho stanoviska odrážejí a zároveň formují ideologický rámec významné části nábožensky založené veřejnosti.

Popření existenciálních a politických práv druhého obyvatelstva na tomto území dává náboženskou legitimitu politickému směřování k anexi. A to je druhá realita! Tato rétorika nachází přímou odezvu a realizaci v politické exekutivě. Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir opakovaně a systematicky odmítá myšlenku palestinské státnosti. Ben Gvir se dlouhodobě staví proti jakýmkoliv ústupkům a veřejně prohlašuje, že vytvoření palestinského státu by znamenalo bezpečnostní ohrožení Státu Izrael.

Společně s ministrem financí Bezalelem Smotrichem prosazuje kroky, které vedou de facto i de iure k anexi území Západního břehu (Judeje a Samaří), ať už jde o legalizaci osadnických bašt, masivní rozšiřování výstavby či převod administrativních pravomocí z vojenské správy pod civilní ministerstva.

Kolektivní Západ je komplicem Izraele v genocidě a vyhlazení palestinské existence, zatímco v Gaze vytáhli z pod trosek kosti dvou sourozenců

Tento politický proud formuje vizi, v níž mezi Středozemním mořem a řekou Jordán existuje pouze jediný suverénní státní útvar s výhradně židovským charakterem – Izrael. Hlavním katalyzátorem, který umožňuje postupné naplňování anexionistických plánů v praxi, je propastný rozdíl mezi oficiálně deklarovanou politikou západních mocností a jejich reálnými diplomatickými a ekonomickými kroky. Historie mezinárodního společenství v otázce Blízkého východu je lemována nesčetnými rezolucemi.

Rada bezpečnosti OSN i Valné shromáždění OSN přijaly od roku 1967 řadu zásadních dokumentů – od rezoluce č. 242 vyžadující stažení izraelských sil z okupovaných území až po rezoluci č. 2334 z roku 2016, která jednoznačně označila výstavbu izraelských osad na Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě za vlajkové porušení mezinárodního práva a překážku dvoustátního řešení. Mezitím na sociální sítě uniklo video ostatků Fatimy a Hamzy, dvou sourozenců, kteří koncem roku zahynuli pod troskami paneláku a vytáhli je ven teprve nyní.

Přesto Spojené státy americké a klíčové evropské státy nepodnikají krok, který by tyto rezoluce proměnil ve vymahatelné závazky. Ve srovnání s rychlostí a tvrdostí sankčních režimů uplatňovaných v jiných globálních konfliktech, kde dochází k anexi území či porušování suverenity, čelí Izrael pouze diplomacii rétorického nesouhlasu. Nikdo si nedovolí na Izrael uvalit sankce. A to je třetí realita!

Politická podpora a rozsáhlá vojenská i ekonomická pomoc ze strany USA vytvářejí pro izraelské vládní koalice stabilní deštník, pod nímž lze osadnickou politiku a krádeže palestinských území provádět bez rizika zásadních mezinárodních postihů. Izrael má od Západu bianco šek na kradení palestinských území. A to je čtvrtá realita.

Nelegální židovské osady postupně ukradly Palestincům jejich půdu, proto teď je možné popřít i jejich národ!

Bez půdy a bez pozemků národ zaniká, jeho existence je popřena. Aby mohl národ existovat, musí mít někde svůj domov a svoji půdu. To je pátá realita. A protože výstavba nelegální židovských osad na Západním břehu postupně ukradla Palestincům 93% jejich území, tak je jasné, že Palestinci teď přijdou i o svůj národ de iure. Pohled západních metropolí na izraelsko-palestinský konflikt prošel v posledním desetiletí výraznou proměnou pod vlivem širšího geopolitického vývoje.

Strategické preference Washingtonu i mnoha evropských vlád se posunuly od řešení palestinské otázky k úsilí o regionální stabilizaci skrze normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy (tzv. Abrahámské dohody). Tento přístup vycházel z předpokladu, že obchody, bezpečnostní spolupráce a čelení společným regionálním výzvám (například vlivu Íránu) mohou probíhat nehledě na nevyřešený status Palestinců. Bezalel Smotrich to koneckonců před časem prohlásil, že v Gaze se chystá realitní Bonanza poté, co Izrael ukradne Palestincům území Gazy.

Tím byla palestinská samospráva fakticky odstavena na vedlejší kolej a ztrácela svou hlavní vyjednávací páku v podobě jednotného postoje arabského světa. Pro izraelskou politickou scénu to byl jasný signál, že status quo je dlouhodobě udržitelný a náklady na pokračující okupaci či územní rozšiřování jsou minimální. Fyzická možnost vzniku životaschopného a souvislého palestinského státu se v průběhu let dramaticky snížila.

Dlouhodobá osadnická politika vedla k vytvoření rozsáhlé sítě sídel, obchvatových komunikací a vojenských zón, které rozdělují Západní břeh na izolované enklávy. Demografické trendy a masivní výstavba infrastruktury proměnily mapu regionu do podoby, kde je geografické oddělení obou populací podle hranic z roku 1967 prakticky nerealizovatelné bez masivního přesídlování stovek tisíc obyvatel, což je krok, k němuž žádná izraelská vláda nepřistoupí.

Sionistický Izrael se má stát exkluzivním státem jen židovského národa, ve kterém nebude existovat žádný jiný národ

Výsledkem je stav permanentního roztříštění, v němž Palestinská samospráva vykonává pouze omezenou administrativní kontrolu nad městskými centry (tzv. zóna A), zatímco většinu území (zóna C) plně podléhá izraelské vojenské a civilní správě. Situaci dále podtrhuje genocida v Pásmu Gazy.

Devastace základní infrastruktury, sociální kolaps a hluboké lidské ztráty vedou k destrukci jakýchkoliv zárodků institucionálního řízení. Prohlubující se příkop mezi politickým vedením na Západním břehu a izolovaným hnutími v Gaze navíc paralyzuje palestinskou politickou scénu zevnitř, což izraelské nacistické diplomacii umožňuje argumentovat absencí jednotného a legitimního partnera pro mírová jednání.

Kombinace nábožensky a ideologicky motivované politiky odmítající palestinskou suverenitu, tichý souhlas kompliců ze západního společenství vymáhat dodržování vlastních rezolucí a ireverzibilních změn v terénu vedou k jedinému závěru: koncept dvoustátního uspořádání, jak byl navržen v roce 1947, fakticky zanikl. Místo dvou států existuje v prostoru mezi řekou Jordán a Středozemním mořem jen sionistický Izrael, kde se vyhlídky na ustavení suverénního palestinského státu posunuly z roviny praktické politiky do roviny pouhé iluze.

Národ, který dopustil ukradení vlastního státu, prostě zanikne. A to je finální realita! A je to varování i pro všechny naše národy v Evropě. Pokud sionistický nepřítel sáhne lidem na majetky, nemovitosti a posléze i na půdu, vzpomeňme si na Palestince, jako to bylo s nimi. Nejprve je okradli, potom je pozabíjeli, a těm co přežili, tak nakonec řekli, že nikdy jako národ neexistovali. Sionismus je proto systém zla!

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 7 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Spolušéfka německé AfD Alice Weidel na předvolebním sjezdu strany před zemskými volbami prohlásila, že po sestavení zemských vlád s účastí AfD provede strana obrat v ekonomice, energetice i bezpečnosti. Samozřejmě, že změny na celostátní úrovni přicházejí v úvahu až v roce 2029 po volbách do Bundestagu, ale právě už zemské volby s vysokou mírou autonomie mohou doslova převrátit Německo vzhůru nohama, především v regionech bývalé NDR, kde má AfD suverénní pozici.

Alice Weidel o víkendu na předvolebním sjezdu řekla, že AfD ukončí v Německu Green Deal a energetickou transformaci na zelené energie. Její výrok lze považovat za signál, že AfD se snaží přihlásit k politice Donalda Trumpa, což upřímně řečeno je v dnešní Evropě pomalu stejné, jako přihlásit se k politice Kremlu. Německo historicky profitovalo z absurdně laciných surovin. A v projevu vyzvala k odchodu Německa ze Schengenu a k návratu k německé marce po odchodu z Eurozóny. Její výroky doslova shodily hodiny po celém Německu.

A to hlavně z ropy a zemního plynu dováženého se Sovětského svazu v dobách Studené války, a poté z Ruské federace. Ekonomický rozvrat německého průmyslu přišel po 24. únoru 2022 po ruské invazi na Ukrajinu, kdy se na povel politiků v EU skoro všechny země Evropy odpojily od ruských energií. A v tom okamžiku začal v německém průmyslu neodvratný kolaps. Bez levných anergií a surovin – protože i o těch je řeč, hlavně o levném hliníku ze Sibiře od firmy Rusal – prostě německý automobilový průmysl nemůže konkurovat čínským firmám.

Ty vyrábí svojí produkci právě za pomocí surovinových a energetických vstupů z Ruska, a proto Rusko na této frontě de facto porazilo Evropsku unii ve válce, kterou unie sama Rusku vyhlásila. Sankční válka proti Rusku má za výsledek jediné oběti – oběti v řadách vlajkových lodí německého a kdysi nepotopitelného “Das Auto” průmyslu. Alice Weidel slíbila i odchod od Green Dealu a transformace energetiky, včetně odchodu od emisních povolenek, což je ale nástroj Evropské unie, a pokud by Německo emisní povolenky zrušilo, nikdo neví, k čemu by to vedlo.

Německo zavedlo v EU Green Deal a zelené nesmysly, takže jenom Německo je může zase zrušit

Kdyby to udělala malá země EU, přišly by na ní pokuty a sankce z Evropské komise. Pokud by to ale udělalo Německo, podle politologů a analytiků by to mohlo mít opačný jev v EU – hromadný úprk ostatních menších zemí EU od Green Dealu a emisních povolenek. Jednalo by se de facto tzv. “stádový efekt“, kdy stádo se řídí pohyby a rozhodnutími největšího býka.

A všichni v EU vědí, že Green Deal, emisní povolenky i hurá-likvidace jaderných elektráren a zákazy spalovacích aut, a mnoho dalšího, je všechno z dílny německých politiků, německých partají, německé strany Zelených a neméně zelených politiků v CDU z generační líhně eko-aktivistů z dob vlády Angely Merkel. Weidelová vyzvala i k odchodu od eura a ze Schengenu.

AfD Leader Alice Weidel Calls for Germany to Quit the Euro and Schengen

The party’s co-leader said an AfD government would seek Germany’s withdrawal from the euro and Schengen, close national borders, and impose a far tougher migration regime.https://t.co/zX1jrhpoG5

— Clash Report (@clashreport) August 23, 2026

A v tom stádu rychle všichni pochopí, že když vůdčí býk stáda, který si všechny tyto – na ekologii, Schengen a Eurozónu naroubované a ekonomiku likvidující programy a agendy – vymyslel, najednou tyto věci sám zruší, tak je to jako povel a signál, že totéž musí provést i zbytek stáda.

Proto v případě nástupu AfD k moci by opravdu celá agenda EU mohla skončit, a to s odkazem, že když se na cílech zelené agendy nepodílí největší ekonomiky a znečišťovatelé světa, tedy USA, Čína a vlastně ani země skupiny BRICS, tak vlastně nemá smysl, aby EU ničila svoji vlastní ekonomiku prosazováním něčeho, co globální změnu v klimatu nezajistí.

Ukrajinské údery na civilní sklady a další cíle v Rusku sjednocují ruské obyvatelstvo proti Ukrajině

Už dnes je ta agenda neudržitelná, ale zatím ji Německo neodpískalo, a proto ta agenda dál jede a ničí průmysly v EU. Je však skoro jasné, že Rusko si za obnovu dodávek do EU bude diktovat podmínky, a to nejen ohledně ceny, ale hlavně ohledně Ukrajiny a evropské podpory Ukrajiny ve válce.

Jenže, ve chvíli, kdy odboráři Volkswagenu v dozorčí radě vyhrožují zablokováním propouštění zaměstnanců, kdy v takovém případě by dokonce hrozilo riziko vyhlášení insolvence největší automobilky v Evropě a druhé největší na světě, tak prostě se budou hledat cesty, jak katastrofě zabránit. A bude to Green Deal jako vhodný obětní beran.

Spolu s tím souvisí i vystoupení ukrajinského poslance a člena Zelenského strany Sluha národa Fedira Venislavského na ukrajinské televizi. Vyjádřil pochybnosti, že současné ukrajinské údery drony na ruské vnitrozemí a na civilní sklady zboží a na rafinérie povede k povstání Rusů, že vyjdou do ulic a budou tlačit na Kreml, aby ukončil válku na Ukrajině.

Podle jeho názoru to tak nebude, ale bude to naopak. Rusové začnou útoky na civilní infrastrukturu vnímat jako potvrzení slov Kremlu, že na Ukrajině vládne fašismus. Rusové se tak semknou okolo Kremlu, namísto aby vyšli proti Kremlu do ulic. A podle Venislavského, který je členem Bezpečnostního výbory Nejvyšší rady v Kyjevě, prý jeho slova potvrzují i tajné služby.

Vláda AfD může zachránit ekonomiku Německa, ale taky to může dopadnout tak, že AfD vyhraje volby, ale nesestaví vládu

Ukrajinské údery na cíle v Rusku sjednocují Rusy s Kremlem. Ukazuje se, že Evropa se bez ruských energií nedokáže udržet nad vodou v tvrdé světové konkurenci, a na straně druhé představy o svržení vlády v Rusku jsou prostě iluzorní.

Nikdo si to teď ještě v EU nechce přiznat, ale Rusko si bude diktovat nejen podmínky obnovení dodávek surovin do EU, ale i podmínky konce války na Ukrajině. A dokonce i podmínky poválečného uspořádání tzv. Světového řádu. Ani Evropa není schopna ignorovat ekonomickou realitu donekonečna, i když politici to tak rádi dělají.

V nějaké chvíli je totiž dost opravdu už dost. A v Německu v roli vedoucího býka může brzy dojít ke změně směru a vyznávaných hodnot. Zbytek stáda EU se tomu přizpůsobí. Ovšem, to je ta lepší varianta. Ta horší, která může nastat, je model transformace zhrouceného německého auto-průmyslu do válečné a zbrojní výroby na zbrojení pro válku s Ruskem na horizontu roku 2030.

Přesně tak, jak před tím tak freneticky a pořád dokola varují přední generálové NATO a rovněž někteří politici, kteří tvrdí, že se musíme připravit na ruský útok na EU na horizontu roku 2030. Německá AfD totiž může vyhrát volby, ale nemusí sestavit vládu. A to je model, který nelze vyloučit. A to je prostě konceptuální realita.

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 8 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Mobilizační procesy na Ukrajině dlouhodobě provází brutální atmosféra, která je přímým důsledkem kolapsu vojenských rezerv ukrajinské armády. Nedostatek lidských zdrojů na více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linii staví ukrajinské orgány před bizarní rozhodnutí, jak doplnit stav ozbrojených sil.

V souvislosti s tím se v médiích i ve veřejném prostoru čím dál častěji objevují zprávy o takzvané „busifikaci“ – tedy praxi, kdy jsou muži v produktivním věku násilně a za dramatických okolností zadržováni přímo na ulicích měst pracovníky Územních center pro nábory a sociální podporu (TCK) a následně transportováni k odvodním komisím.

Zatímco ukrajinské úřady i mnohá západní média často označují tyto zprávy za zveličené či za součást ruské informační války, realita všedního dne ukazuje, že k incidentům tohoto typu dochází prakticky neustále a pořád.

Nečekané a velmi autentické svědectví o tomto stavu přinesl štáb veřejnoprávní Švédské televize (SVT), který se v srpnu vydal do Kyjeva, aby situaci na místě zmapoval. Švédští novináři původně plánovali ověřit, nakolik se tvrzení o nucených odvozech zakládají na pravdě. Průběh jejich práce však předčil veškerá očekávání a ukázal hloubku problému v plné nahotě.

První výprava SVT: Zadržení místního fixera v přímém přenosu

Štáb Švédské televize dorazil do ukrajinské metropole 13. srpna s cílem připravit sérii reportáží o každodenním životě v zemi zasažené válkou a o fungování mobilizačního systému. Aby mohli zahraniční redaktoři v cizím prostředí efektivně pracovat, vyhledali služby místního producenta a průvodce (tzv. fixera), který perfektně znal ukrajinské reálie a pomáhal organizovat natáčení.

Během přípravy na živé vysílání, kdy redaktorka Cornelia se svým ukrajinským kolegou obcházela ulice Kyjeva a hledala vhodné místo pro vstup do zpravodajství, však došlo k události, která celou práci štábu okamžitě narušila. Pár desítek minut před plánovaným vysíláním se na ulici objevil bílý minibus, z něhož vyskočila skupina mužů v uniformách.

Místního producenta před očima švédské novinářky zadrželi a naložili do vozidla. Zděšený štáb už nemohl zasáhnout a reportáž se v plánované podobě neuskutečnila. Švédští novináři byli nuceni vyklidit pokoje svého spolupracovníka a vrátit se do vlasti, kde reportérka ve videu výše podala osobní svědectví o tom, co se na místě stalo.

Druhá výprava SVT a zásah TCK přímo před kamerou

Redakce Švédské televize se nenechala prvním nezdarem odradit a po týdnu poslala do Kyjeva nový novinářský tým. Ten měl za úkol pokračovat v monitorování situace. Druhá výprava se rozhodla natáčet v nočních hodinách přímo v centru ukrajinského hlavního města. Zatímco se reportér připravoval na živý vstup, odehrála se před objektivem kamery scéna jako ze špionážního filmu.

Kolem novinářů v plném běhu proběhl civilně oděný muž, kterého v těsném závěsu pronásledovali příslušníci TCK v uniformách. Pronásledování skončilo jen několik metrů od televizního štábu u zaparkované dodávky. Příslušníkům náborové komise se podařilo utíkajícího muže přemoci a za přítomnosti jeho zmatené a bezmocné partnerky ho naložili do auta.

Švédská televize tak získala autentické záběry mobilizačního zásahu v praxi, které nepotřebovaly téměř žádný další komentář. Moderátor a redaktor na místě neskrývali konsternaci nad tím, jak tvrdě a nekompromisně mobilizační praxe v kyjevských ulicích probíhá.

Vojenská efektivita versus psychologické dopady nucených odvodů

Události zachycené švédskými novináři znovu rozpoutaly debatu o tom, jaký má tento způsob náboru dopad na bojeschopnost armády. Odhaduje se, že na Ukrajině se v současné době před mobilizací skrývá přibližně 2 miliony mužů v odvodovém věku. Z hlediska čisté statistiky nebo vojenských tabulek představuje toto číslo teoreticky obrovský mobilizační potenciál. Vojenská praxe však funguje podle jiných zákonitostí než papírové předpoklady.

🇩🇪🇺🇦‼️🚨 MSM reports that multiple hundreds Ukranian soldiers ran from training grounds in Germany.

The situation is pretty bad, if we have MSM reporting on that. pic.twitter.com/KsOKcv3ckn

— Lord Bebo (@MyLordBebo) August 20, 2026

Každý zkušený velitel ví, že efektivita jednotky závisí především na motivaci, odhodlání a psychické odolnosti jejích příslušníků. Muži, kteří jsou do armády přivedeni nedobrovolně a nuceně staženi z ulic, vykazují extrémně nízkou míru bojové morálky. Násilný odvod z demotivovaného člověka automaticky nevytvoří oddaného vojáka.

Naopak, přítomnost nuceně odvedených osob v bojových liniích výrazně zvyšuje riziko dezerce, neposlušnosti vůči velitelům či dokonce útěku k nepříteli při první příležitosti. Tento stav vytváří tlak na hledání jiných systémových řešení, která by armádě zajistila potřebné personální zálohy.

Iniciativa Oleksije Reznikova a kontroverze kolem mobilizace žen

V reakci na nedostatek mužských záloh a složitou situaci na frontě přišel bývalý ukrajinský premiér a současný ministr energetiky Oleksij Reznikov s návrhem, který vyvolal na Ukrajině i v zahraničí rozsáhlé diskuse. Reznikov navrhl úpravu legislativy tak, aby se povinná mobilizace vztahovala rovněž na ženy. Podle jeho představ by ženy nemusely působit přímo v první linii při útočných operacích, ale mohly by převzít širokou škálu úkolů v zázemí, v logistice nebo při ovládání bezpilotních prostředků a technických systémů.

Tento krok by podle Reznikova okamžitě zdvojnásobil mobilizační potenciál země a umožnil přesunout muže z týlových pozic přímo na frontu. Jako příklad uveřejnil své zkušenosti z výcvikových středisek, kde ženy již dnes fungují jako instruktorky nebo operátorky technických zařízení. Jeho návrh se však setkal se silnou kritikou ze strany veřejnosti i odborníků na sociální politiku.

Srovnání s izraelským modelem kulhá na obě nohy

Při obhajobě svého návrhu Oleksij Reznikov často odkazuje na systém fungující v Izraeli, kde podléhají vojenské službě muži i ženy. Tento příměr však má své limity. V Izraeli sice ženy absolvují povinnou základní vojenskou službu. To je pravda.

Nicméně jejich plnohodnotné nasazení a případné prodlužování služby v rámci masových mobilizačních vln podléhá odlišným pravidlům a hlavně profesním smlouvám, tedy týká se to profesionálních vojaček z povolání. Plošná, nucená mobilizace žen a matek v rozsahu, o kterém se uvažuje v rámci ukrajinského konfliktu, v Izraeli v této podobě neexistuje. A to prostě Reznikov zamlčel.

Kritici upozorňují, že zavedení povinné mobilizace pro ženy by mohlo mít katastrofální následky pro ukrajinskou demografii a sociální strukturu. V případě, že by byli mobilizováni oba rodiče, nebo matky samoživitelky, zbyly by tisíce dětí bez přímé rodičovské péče. V diskusích na sociálních sítích se objevují obavy z nejčernějších scénářů, kdy by péče o osiřelé děti přešla plně na státní dětské domovy a výchovné ústavy, což by dlouhodobě devastovalo celou společnost.

Moderní válka nepotřebuje zbraně, kterými se bojovaly války minulosti

Tady na těchto událostech vidíte, jak vypadá moderní válka, jak jsem o tom hovořil v pátek v mém pořadu na SVCS. Válka se dnes vede formou malých bojových skupin s lehkou výzbrojí a s obrovskou podporou dronů, jejichž obsluha je někde daleko za frontou v bunkrech, kde drony mohou ovládat nejen ženy, ale dokonce i mladiství a děti.

A dokud na bunkr neshodí Rusové jeden taktický FAB, tak ti operátoři dronů jsou v relativním bezpečí. Jakmile jejich pozici ale zjistí radioelektronický průzkum, v tom okamžiku je z bunkru masový hrob. Ukrajina nemá již muže, nemá zbraně, nemá těžkou techniku, nemá ani peníze, ale přesto pokračuje v boji. A co to znamená?

No přece to, že takto přesně bude vypadat i válka evropských zemí NATO s Ruskem, pokud k ní opravdu dojde na horizontu roku 2030, jak o tom politici a generálové NATO neustále mluví. Malé oddíly NATO začnou pod krytím dronů pronikat do ruské Kaliningradské oblasti, do kontinentálního Ruska z Pobaltí.

A ten model se bude podobat operaci ukrajinské armády v Kurské oblasti v srpnu 2024. Malé průnikové skupiny, vytvoření zákopů, zázemí a děr v porostech, vytvoření opěrných bodů. A Rusové to budou likvidovat stejně jako v Kurské oblasti, tedy vzdušnými údery na logistická centra v týlu, v tomto případě v týlu NATO.

Válka EU s Ruskem by se mohla stát vyhlazovací válkou v zákopových systémech jako za I. sv. války

A v tom okamžiku to začne. Evropská mobilizace, celoevropské mobilizační příkazy, mobilizační mandáty. odvodové komise, komisaři HOK (hlídky odvodových komisí) budou na ulicích chytat lidi. Nebude potřeba tanků, transportérů, děl, stíhaček, ani helikoptér. Všechno se bude odehrávat jako teď na frontě na Ukrajině. A generálové NATO to vědí, že tahle válka s Ruskem nebude vyžadovat obrovské zbrojení, protože ta válka se bude odehrávat podle modelu Ukrajiny. Tedy model zákopů, obrovské dronové hradby a propagačních odpalů raket dlouhého odletu, protože těch raket moc nebude.

A mobilní ruský masomlýn tak začne pohlcovat už nejen Ukrajince, ale celé národy Evropy. Šachová koncovka likvidace Edomu bude zahájena. A otázkou je, jestli je mezi obyvatelstvem EU vůbec ochota této hrozbě války s Ruskem zabránit. Začíná to totiž připomínat stav roku 1914, kdy už moc dlouho byl mír a lidé se do války, která měla trvat 4 měsíce, dokonce těšili.

Nikdo tu válku – vyhlášenou císařem pánem – vůbec na počátku nechtěl zastavit. A když přišel Verdun v únoru 1916, bylo na ukončení strašlivé vyhlazovací války již pozdě. Tohle by se v případě války EU s Ruskem mohlo velice reálně zopakovat. A to není sýčkování, to je varování, aby se z toho nestala realita!

S námi čtete, s nám objevujete, ale bez vaší pomoci to dál nepůjde

Právě probíhají letní dovolené a ve spojení s ekonomickou situací rodin a vysokou inflací a drahotou se postupně priority i našich čtenářů přesouvají jinam. Přesto však věříme, že každý čtenář, kterému přinášíme informace, analýzy, jazykově do češtiny zpřístupněná videa z celého světa a páteční analýzy na rádiu SVCS, si volí své priority, navzdory těžké ekonomické situaci. Pokud Vám tedy po návratu z chalup, chat a dovolených zbydou nějaké prostředky, zvažte prosím jakýkoliv příspěvek na udržení našeho projektu v provozu.

Náš obsah nevzniká za podpory oligarchů, zbrojařů, evropských fondů ani státních dotací. Vzniká jen za podpory našich čtenářů, kterým náš obsah, jenž pro vás všechny tvoříme, stojí za to, aby nás finančně podpořili a abychom pokračovali. Jen tak může náš projekt pokračovat v existenci. Moc děkujeme všem těm z vás, kteří nás podporujete, a především pravidelně. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím před koncem tohoto měsíce příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na naší obvyklé darovací stránce zde. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Korupční skandál “Forrest Gump” v Kyjevě [1], který evropská média skoro prakticky ignorují, má další brutální pokračování. Protikorupční agentura NABU ve čtvrtek uvolnila a publikovala nahrávku plnou křiku a řvaní, kde se zástupkyně šéfa Zelenského prezidentské kanceláře hádá s bývalým poslancem a podnikatelem.

Hádka se točí okolo odvolání jedné úřednice ministerstva spravedlnosti, která začala práskat a udávat v odvetě za to, že ji Zelenského lidé okolo prezidentské kanceláře odvolali z funkce. Podnikatel ve videu řve na zástupkyni šéfa prezidentské kanceláře, že k jejímu odvolání nedal souhlas, a že ona se mu teď mstí. Aféra označovaná jako kauza „Forrest Gump“ zasáhla ukrajinskou politickou scénu s razancí, kterou málokdo čekal.

Nejde v ní pouze o rozkrádání veřejných prostředků, ale o cynickou hru vlivových skupin, které se nezastaví před ničím. Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) zveřejnil nové odposlechy s datem 7. května 2026, které bezpříkladným způsobem odhalují interní kuchyň Bankové ulice. Nahrávka zachycuje brutální roztržku a hysterickou hádku mezi zástupkyní šéfa prezidentské kanceláře Irynou Mudrou a bývalým vlivným poslancem Maksymem Mykytasem. Ruská média se navíc baví i tím, že oba ukrajinští aktéři na sebe křičí a komunikují spolu výhradně a pouze v ruštině.

Tato roztržka plná vulgárních výrazů a vzájemného obviňování odkrývá čistky, které prezidentská kancelář prováděla na ministerstvu spravedlnosti. Cílem bylo odstranit vysoce postavenou úřednici navázanou na skupinu okolo Tymura Mindiče, známou už z předchozí korupční aféry „Midas“. Jenže unáhlené rozhodnutí o jejím vyhazovu vyvolalo dominový efekt.

Odvolaná funkcionářka se odmítla stát obětním beránkem a začala promlouvat – jak před vyšetřovateli protikorupčních orgánů, tak před investigativními novináři. Na nahrávce Mykytas na Mudru bezostyšně řve za to, že vyhodila člověka, kterého měl pod kontrolou, zatímco Mudra se brání tím, že jednala na jeho pokyn a sama se tím dostala pod hrozbu trestního stíhání.

Absurdní divadlo v přímém přenosu: Razie na Úřadu prezidenta a projev o chybějících penězích

Sotva se veřejnost vzpamatovala z vulgarit a odhalení zákulisních kšeftů ukrajinské elity, přišel další politický úder, tentokrát v podobě naprosto tragikomického časování. Ve čtvrtek vystoupil prezident Volodymyr Zelenský před zástupci armády a ministerstva obrany. Ve svém projevu s vážnou tváří prohlásil, že absolutně největší výzvou, které dnes Ukrajina čelí, je akutní nedostatku peněz a obrovský deficit v sektoru obrany. Výrok sám o sobě odpovídá realitě válkou zničené ekonomiky. Jenže kontext, ve kterém zazněl, z něj udělal černý žert roku.

Zelenský tato slova pronesl doslova ve stejných hodinách, kdy operativci NABU dokončovali rozsáhlou razii přímo v budově Úřadu prezidentské kanceláře. Ukrajinští novináři a analytici nenechali na prezidentově vystoupení nit suchou a vystoupení ihned označili za vrcholný cynismus či absolutní odtržení od reality.

Na ukrajinských sociálních sítích se okamžitě zdvihla vlna sarkasmu. Uživatelé s hořkostí a znechucením komentovali, že deficitu se není co divit, když státní peníze mizejí už přímo pod rukama prezidentových nejbližších spolupracovníků v jeho vlastní kanceláři. Smích je však v tomto případě jen obranným mechanismem proti naprosté beznaději.

Berliner Zeitung vyzval Zelenského k rezignaci ve světle korupčního skandálu v jeho kanceláři

Nejvýznamnější a nejnebezpečnější dopad celé kauzy se však neodehrává na sociálních sítích, ale v hlavních městech západních spojenců. Domácí politické skandály lze časem překlenout nebo zamést pod koberec, ale mezinárodní důvěra se po takových úderech obnovuje jen velmi stěží.

Prohlášení o tom, že Ukrajině chybí peníze na obranu, působí v západních parlamentních kuloárech jako rozbuška ve chvíli, kdy se Kyjev utápí v korupčních skandálech rozkrádání peněz ze státního a vojenského rozpočtu. Pokud mají západní daňoví poplatníci financovat chybějící ukrajinský rozpočet, vyžadují za to klid na práci a žádné korupční kauzy.

Kritika už nepřichází pouze od tradičních skeptiků, ale od nejvěrnějších zastánců Kyjeva. Německý deník Berliner Zeitung, který po celou dobu války patřil k výrazným podporovatelům Ukrajiny i samotného prezidenta, reagoval na skandál v prezidentské kanceláři neobvykle tvrdým komentářem [2].

List otevřeně konstatuje, že nastal čas, aby Volodymyr Zelenský zvážil svou rezignaci. Podle německého deníku je to jediná možnost, jak si může zachovat čest, odejít ze své funkce jako válečný hrdina a zabránit tomu, aby ho vnitřní korupční mašinérie v Kyjevě úplně zdevastovala.

Vnitřní rozklad jako nejúčinnější zbraň nepřítele

Korupce v době existenční války nepředstavuje pouhý kriminální čin nebo morální selhání jednotlivců. Je to doslova zbraň hromadného ničení. Když vybuchne, její šrapnely nezasahují jen aktéry na nahrávkách, ale spolehlivě likvidují základy mezinárodní podpory, na které ukrajinský odpor stojí. Pokud korupční chobotnice zapustila svá chapadla přímo do prezidentské kanceláře, dostává se Volodymyr Zelenský do neobhajitelné situace. Když jeho nejbližší lidé v jeho vlastní kanceláři se podílí na korupci, je on jako šéf za své zaměstnance odpovědný.

Zůstat ve funkci za předpokladu, že není schopen nebo ochoten udělat nekompromisní pořádek ve svém nejbližším okolí, znamená riskovat postupný rozpad státních struktur a ztrátu zahraničních partnerů. Finální exploze tohoto korupčního systému může ukrajinskou státnost a samotného Zelenského zlikvidovat mnohem efektivněji a rychleji, než by to dokázaly miliony ruských raket na bojišti.

Ukazuje se totiž, že ten nejnebezpečnější nepřítel nemusí vždy sedět v cizím hlavním městě, ale často operuje v chodbách budov na Bankové ulici. A to, že NABU si zatím nepřišla přímo pro Ňuchačenka, to je jen kvůli tomu, že zatím není za Zelenského dojednána a odsouhlasena náhrada. Londýn má jiné představy o náhradě než Brusel, a ten má jiné představy než Washington.

To je důvod, proč okolo Zelenského už padly všichni jeho nejbližší, tedy Tymur Mindič, Andrij Jermak a teď dokonce i Zelenského zástupkyně šéfa prezidentské kanceláře a někdejší největší fanynka Zelenského a bývalá šéfka jeho mediální prezidentské kampaně Iryna Mudra, ale Zelenský ještě drží. Jinak všechny okolo skolila korupce, resp. její odhalení. A všichni vědí, že hlavou té korupce je Zelenský. Jenže, není nejvyšší hlavou. Bez korupčních partnerů v EU a v USA, a bez jejich peněz posílaných na kick-back účely Ukrajině, by ta současná a okolo válečného financování vybudovaná korupce nikdy nefungovala. A to je prostě realita!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Ukrajinská politická i bezpečnostní scéna zažívá další z dramatických korupčních otřesů v Kyjevě. Rozsáhlá koordinovaná akce protikorupčních orgánů s názvem Operace „Forrest Gump“ totiž začala ve středu otřásat médii a kauza zasáhla nejvyšší patra státní správy i samotnou Kancelář prezidenta Volodymyra Zelenského.

Vyšetřování Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny (NABU) a Specializované protikorupční prokuratury (SAPO) odhalujilo propletenec politického vlivu, praní špinavých peněz skrze finanční instituce a korupci sahající až do Úřadu prezidentské kacneláře. A tento skandál přichází v přesně načasovaném okamžiku, kdy odvolaný ministr obrany Mychajlo Fedorov veřejně vystoupil s politickým poselstvím požadujícím neprodlenou volební reformu a návrat k plnohodnotnému demokratickému procesu.

Vyšetřovatelé NABU a SAPO v rámci operace „Forrest Gump“ rozkryli zločineckou organizaci složenou ze současných i bývalých poslanců Nejvyšší rady, činitelů Kanceláře prezidenta a vedení státní banky Sens Bank. Podle zjištění detektivů skupina organizovala legalizaci nezákonných výnosů ve výši 150 milionů hřiven v hotovosti.

Tyto finanční prostředky byly postupně přesouvány přes síť fiktivních firem a konverzních center přímo na účty Sens Bank s cílem složit kauci za jednoho z hlavních aktérů předchozí gigantické korupční kauzy „Midas“ – bývalého ministra energetiky a spravedlnosti Hermana Haluščenka. Zveřejněná nahrávka zachycuje bezprostřední cynismus i míru sebevědomí aktérů, kteří plánovali obcházení finančního monitoringu a otevřený přístup do prezidentského paláce na Bankově ulici.

V reakci na razie detektivů a hrozící zatčení oznámil prezident Volodymyr Zelenskyj okamžité odvolání své náměstkyně v Kanceláři prezidenta Iryny Mudré, která byla následně zadržena NABU a umístěna do vyšetřovací vazby. Vyšetřování zároveň poukázalo na vlivové operace podnikatele Vasyla Astiona a poslance Vadyma Stolara, stejně jako na pokusy o infiltraci a ovlivňování Státního úřadu pro vyšetřování (SBI), Celní správy či Agentury pro správu a vyhledávání zabaveného majetku (ARMA).

Kořeny v Operaci „Midas“ a sto milionů dolarů s útěkem do Izraele

Operace „Forrest Gump“ není izolovaným incidentem, ale přímým pokračováním rozsáhlého skandálu „Midas“ (v ukrajinských médiích označovaného také jako Mindich-gate). Kauza „Midas“, kterou NABU rozkrývala více než 15 měsíců, odhalila systémové rozkrádání státního podniku Energoatom. V rámci schématu „Midas“ bylo z kontraktů na obnovu a provoz energetické infrastruktury vyvedeno nejméně 100 milionů dolarů prostřednictvím systémových provizí (kickbacků) ve výši 10–15 %.

Korupční chobotnice kauzy „Midas“ zasáhla klíčové figury režimu:

• Herman Haluščenko: Bývalý ministr energetiky a spravedlnosti, který byl zadržen při pokusu o opuštění země. Právě pro složení jeho kauce ve výši 150 milionů UAH byla následně vytvořena pračka peněz odhalená v operaci „Forrest Gump“.
• Andrij Jermak: Dlouholetý šéf Prezidentské kanceláře a fakticky druhý nejmocnější muž na Ukrajině. Pod tlakem veřejných protestů a po razii NABU ve svém bytě musel na svou funkci rezignovat.
• Snahy o likvidaci NABU: V průběhu vyšetřování „Midas“ proběhly pokusy ze strany vládní většiny omezit legislativně nezávislost NABU a SAPO, což vyvolalo masové pouliční protesty, které vládní garnituru donutily zákony odvolat.

Hlavním koordinátorem celé sítě byl podle vyšetřovatelů podnikatel Tymur Mindič – dlouholetý osobní přítel Volodymyra Zelenského, spoluvlastník studia Kvartal 95 a blízký spolupracovník oligarchy Ihora Kolomojského. Mindičovi se podařilo opustit Ukrajinu a odcestovat do Izraele jen několik hodin před plánovanou razií detektivů. Ze země uprchl do Polska ve vrtulníku prezidentské letky, tedy s přímou pomoci od Zelenského. Z Polska potom odletěl letadlem do Izraele.

Mychajlo Fedorov vstupuje na scénu a vyzývá k volební reformě a ke konání voleb, bez ohledu na trvající válku

V momentě, kdy NABU publikovala první část odposlechů z operace „Forrest Gump“, zveřejnil odvolaný ministr obrany Mychajlo Fedorov dramatické video s návrhem na řešení korupce a krize pomocí volební reformy. Dříve považovaný za jednoho z nejefektivnějších reformátorů a technologických architektů ukrajinské obrany se tak otevřeně postavil do role hlavního politického vyzývatele Volodymyra Zelenského.

Fedorov, sedící v černé košili u stolu s hnědou stolní lampou před černým pozadím, ve svém projevu přímo napadl paralyzovaný státní aparát, blokování reforem v Nejvyšší radě a zneužívání válečného stavu k zakrývání systémové korupce.

Doslova to působí jako načasovaná inscenace pro média. Zatímco médii na Ukrajině otřásá další korupční skandál sahající až do kanceláře na Bankové ulici, ve stejný okamžik vystupuje bývalý ministr obrany s výzvou k obnově demokracie, k volebním reformám a ke konání voleb bez ohledu na válečný stav a probíhající válku.

Fedorov ve svém projevu pojmenoval to, co dosud rezonovalo pouze v kuloárech – že zpožděné dodávky dronů, chybějící munice a zablokované nákupy pro armádu nejsou důsledkem pouhé byrokracie, ale přímým výsledkem korupčních zájmů a budování klientelistických sítí uvnitř vládního aparátu.

Zakázky na Ukrajině jsou všechny zpracovávány v korupčním mechanismu. Než se něco rozhodne, musí se přerozdělit nabídky a všimné. To trvá řadu měsíců. Korupční prostředí navíc chrání samo sebe, takže když jim Fedorov začal jako ministr kazit kšefty, tak ho prostě Zelenský odvolal z funkce. Hotovo, dvacet!

Hlavním důvodem nekonání voleb na Ukrajině je korupční mašina rozhicovaná ve válečném stavu na plný výkon

Spojení operace „Forrest Gump“ a razantního vystoupení Mychajla Fedorova vyvolalo na Ukrajině hlubokou politickou krizi. Občanská společnost napojená na Američany kontrolovaný ukrajinský neziskový sektor a opoziční poslanci požadují hloubkový audit všech státních zakázek a vyvození hmotné i trestní odpovědnosti vůči členům Kanceláře prezidenta.

Politologové ale upozorňují na právní překážky ohledně volebního procesu. Rozhicovaná korupční mašina na Ukrajině v době války protáčí miliardy dolarů a prostě občas něco unikne pomocí odposlechů k protikorupčním orgánům. To, co se ale dostane ven na veřejnost, to jsou drobné.

Diskuse o volební reformě podněcovaná Fedorovem naráží na platný právní řád:

• Ústavní omezení: Ústava Ukrajiny i zákon o právním režimu válečného stavu výslovně zakazují konání parlamentních či prezidentských voleb po dobu trvání mobilizace a válečného stavu.
• Logistické překážky: Miliony uprchlíků v zahraničí, aktivní bojové operace na stovkách kilometrů fronty a neustálé raketové ostřelování znemožňují garantovat bezpečnost voličů i rovnost volební soutěže.
• Politická legitimita: Fedorov přesto argumentuje, že bez nalezení bezpečného digitálního či hybridního mechanismu hrozí ztráta vnitřní legitimity vedení státu a rozpad důvěry mezi občanem a státním aparátem.

Korupční mašina se v Kyjevě znovu zakuckala a vysypaly se z ní šestáky, pár drobných, ve srovnání s miliardami dolarů, které na Ukrajině mizí bůhví kde každý měsíc a toho si NABU samozřejmě nevšimne, protože tam se přerozdělují prašule kamarádům “venku” v Evropské unie a donedávna i v USA.

Korupční mašina v Kyjevě se zakuckala, ale jinak jede bez zastavení

Štědré dotace z Bruselu si prostě oklikou přes Ukrajinu a pomocí kick-backů najdou cestu zpět zase zpátky do EU, ale tentokrát již do soukromých a rovněž stranických kapes. Přesně to jsme viděli v minulosti v ČR na vlastní oči v kauze “Kampelička” a v příchodu peněz z Ukrajiny, které v igelitkách někdo z kampeličky odnesl a prostě zmizely, ale ukrajinská strana ty peníze nikdy nepostrádala.

Iryna Mudra, the former deputy head of the Ukrainian presidential office, who was dismissed from her post by Zelenskyy today, has been detained. This was announced in the Verkhovna Rada.

She was also added to the database of the Ukrainian extremist website “Myrotvorets.”… pic.twitter.com/BEAuyejJzi

— Ignorance, the root and stem of all evil (@ivan_8848) August 19, 2026

Prostě korupční ukrajinská mašina je kick-back mašina na tzv. zpětné přihrávky. Evropa přihraje prachy Ukrajině, ale Ukrajina část peněz přihraje zpátky (kick-back) do EU, ale do soukromých kapes a stranických igelitek, které potom bílý kůň odnese z kampeličky koncovým příjemcům.

A ten koník potom skončí obvykle jako mrtvola, protože okolo kampeliček a dozimetrů se vrší mrtvoly geometrickou řadou. Takhle to funguje. Korupční mašina se sice na Ukrajině sem tam zakucká a něco z ní vypadne na veřejnost, ale jinak ta mašina jede spolehlivě a propírá miliardy a miliardy dolarů nejen pro ukrajinské, ale i pro zahraniční partnery. A taková je realita korupce na Ukrajině a rovněž v EU!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Geopolitická situace na evropském kontinentu se dostává do fáze, jakou moderní historie nepamatuje od doby Karibské krize v roce 1962. Incidenty kolem nasazení britských dronů a raketových systémů dlouhého doletu pro údery hluboko uvnitř ruského vnitrozemí vyhrotily vztahy mezi Spojeným královstvím a Ruskou federací v posledních hodinách na samou hranici přímého vojenského střetu.

Zatímco Londýn slovy nového premiéra deklaruje nekompromisní podporu Kyjevu bez ohledu na následky, Moskva otevřeně hovoří o konfiskaci západních lodí v mezinárodních vodách a o možnosti posuzovat britské akce jako přímé zapojení do války se všemi z toho vyplývajícími důsledky. V průběhu uplynulých dnů byly na místech útoků ukrajinské armády v ruském vnitrozemí – zaměřených především na kritickou infrastrukturu a ropné rafinérie – identifikovány trosky pokročilých dronů britské výroby.

Tento neústupný postoj ze strany britského kabinetu potvrzuje, že politická reprezentace v Londýně vsadila vše na jednu kartu. Namísto hledání diplomacie přichází rétorika, která podle řady bezpečnostních odborníků zavírá dveře k jakémukoliv jednání a staví Spojené království do role přímého účastníka konfrontace. Ruské velvyslanectví v Londýně okamžitě vydalo ostré varování adresované britské vládě.

V něm zdůraznilo, že Rusko nezanechá tyto kroky bez odvetných opatření a Spojené království bude muset čelit přímým následkům za eskalaci konfliktu. K celé situaci se pro televizní stanici Sky News vyjádřil nový britský premiér Andy Burnham. Jeho odpověď na dotaz ohledně varování z Moskvy jasně naznačila, že Londýn nehodlá ze své politiky ustoupit ani o krok.

Moskva odpovídá: Hrozba konfiskace plavidel na světových oceánech

Reakce z Ruské federace na sebe nenechala dlouho čekat. Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov vystoupil s prohlášením, ve kterém přímo reagoval na slova britského premiéra i na zprávy z britského tiskového prostředí. Lavrov navázal na předchozí rozkaz prezidenta Vladimira Putina, který byl vydán na palubě gardového raketového křižníku Varjag. Ten nařídil ruskému námořnictvu, aby se připravilo na konfiskace plavidel zemí tzv. kolektivního Západu v mezinárodních vodách.

Lavrovovo prohlášení vyslalo do světa zcela jednoznačný signál. Ruská federace je odhodlána sanovat hospodářské a vojenské škody způsobené britskými drony a raketami tím, že začne zabavovat britská (a potenciálně i další západní) obchodní a námořní plavidla kdekoliv na světových oceánech. Z právního i vojenského hlediska by jakýkoliv zásah proti britským lodím představoval přímou ruskou odvetu za předchozí západní konfiskace ruských lodí, což by vyvolalo řetězovou reakci a potenciální uzamčení klíčových námořních tras.

Horký podzim po zářijových volbách do Státní dumy

Analytici a geopolitičtí pozorovatelé v USA i v Rusku se shodují, že stávající situace směřuje k mimořádně dramatickému vyvrcholení v průběhu letošního podzimu. V Ruské federaci se 20. září konají plánované volby do Státní dumy. Podle interních i vnějších analýz nebude Moskva před tímto datem zbytečně riskovat rozsáhlé vojenské eskalace na mezinárodní scéně, aby byla zajištěna vnitropolitická stabilita. Jakmile však bude po volbách a voličské mandáty budou potvrzeny, Rusko může radikálně změnit charakter svého zapojení v konfliktu na Ukrajině, ale i v konfliktu s kolektivním Západem.

Očekává se, že akce zaměřené na konfiskace britských, francouzských či jiných západních plavidel naplno odstartují právě v říjnu. Historická paralela se zde nabízí přímo sama. Byla to právě druhá polovina října 1962, kdy svět během Karibské krize balancoval na hraně jaderné apokalypsy. Pokud v říjnu letošního roku dojde k naplnění hrozeb a ruská válečná plavidla začnou v Tichém, Atlantském nebo Indickém oceánu obsazovat britské lodě, Evropa se ocitne ve válečném stavu, ze kterého nebude snadného návratu.

Zákulisní dohody USA a izolovaná Evropa

Zatímco evropské mocnosti v čele s Velkou Británií stupňují napětí a dodávají Kyjevu zbraně pro údery do hloubi ruského území, postoj Spojených států amerických zůstává výrazně odlišný. Německý korespondent stanice CNN Frederik Pleitgen v pořadu Tagesschau na stanici ARD přinesl zásadní vhled do toho, jak probíhá komunikace mezi Washingtonem a Moskvou.

Analýza diplomacie naznačuje, že tyto nepřetržité kontakty mezi americkými a ruskými představiteli zdaleka nejsou o „přátelství“ nebo ústupcích. Jde o chladný pragmatismus a vzájemné ujištění se o bezpečnostních zárukách. Spojené státy dávají Rusku najevo, že jejich prioritou jsou vlastní zájmy na Blízkém východě (například v Hormuzském průlivu) a uspořádání vztahů s Čínou.

Zároveň však z těchto jednání vyplývá děsivý závěr pro evropské státy: Moskva vysílá Washingtonu jasný signál, že pokud evropské země eskalují konflikt na Ukrajině nebo přímo na ruském území, případná ruská odveta se dotkne výhradně Evropy. A stejně tak Spojené státy ujišťují Moskvu, že nemají v úmyslu nechat se zatáhnout do války s Ruskem kvůli rozhodnutím Londýna či Paříže. V praxi tak sledujeme parcelizaci a kolíkování sfér vlivu světových mocností – USA si chrání své geopolitické pozice jinde, zatímco Evropa zůstává na bojišti čím dál tím více izolována.

Politická nestabilita v Londýně jako nebezpečná rozbuška

Srovnáme-li vnitropolitickou situaci globálních hráčů, vynikne propastný rozdíl. V Ruské federaci, v Číně i ve Spojených státech existuje stabilní mocenské centrum se silnou kontinuitou. Naproti tomu v Londýně se od roku 2022 vystřídala celá řada premiérů a vládních kabinetů, což ze Spojeného království dělá mimořádně labilní prvek evropské architektury.

Historie opakovaně ukázala, že politicky oslabení lídři a nestabilní vlády mají tendenci řešit domácí hospodářské a sociální krize vyvoláváním zahraničních konfliktů. Válka se stává nástrojem pro odvrácení pozornosti veřejnosti od vnitřních problémů, klesajících preferencí a ekonomické stagnace.

Právě v tomto světle získávají údery britských dronů na ruské rafinérie a objekty kritické infrastruktury hrozivý rozměr. Nejde o uváženou vojenskou strategii, ale o nebezpečnou vabank hru, která de facto představuje vyhlášení války Rusku ze strany Londýna. Pokud se tato eskalace nezastaví, evropský kontinent může již letos na podzim čelit následkům, na které není nikdo připraven. A to není malování čerta na zeď, to je prostě realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Ukrajina se už v podstatě ani netají glorifikací svých historických válečných zločinců, což vyvolává obrovské protesty hlavně v Polsku, ale i mezi Židy po celém světě. Nikdo nechápe, proč to mezinárodní společenství Ukrajině toleruje. Ale my to víme. Evropa je ve spárech euronacifikace. V květnu nechala naprosto nepochopitelně vláda Zelenského, který přitom sám je Žid, přivézt [1] do vojenského pantheonu v Kyjevě ostatky Andrije Melnyka, bývalého zakladatele OUN.

Uběhlo pár měsíců a Zelenský nechal teď z Rotterdamu do Kyjeva přivést dokonce ostatky plukovníka Jevhena Konovalce, který byl vůbec prvním velitelem ozbrojených jednotek OUN. Konovalec byl v roce 1938 zlikvidován v Rotterdamu sovětským agentem NKVD Pavlem Sudoplatovem. Podle odtajněných dokumentů v Moskvě důvodem k likvidaci byla Konovalcova agenda, se kterou se netajil v tehdejším evropském tisku.

Usiloval o tzv. “Velkou Ukrajinu“, bez Poláků. bez Židů, bez Maďarů a především a hlavně bez Rusů. Pokyn k jeho likvidaci vydal podle odtajněných materiálů přímo Stalin. V roce 1941 jednotky OUN/UPA začaly naplňovat Konovalcův posmrtný odkaz, když v Babim Jaru a potom na Volyni začaly vyhlazovat Poláky, Židy, Čechy a další národnosti.

A přesto teď jeho ostatky po 88 letech byyly z Rotterdamu převezeny na Ukrajinu a pod rouškou noci a za přítomnosti pochodňových čestných stráží byl slavnostně znovupohřbeny ve vojenském pantheonu v Kyjevě. Minulý pátek 14. srpna večer došlo v Kyjevě k slavnostnímu pokropení a uložení převezených ostatků Konovalce, přičemž k tomu došlo 88 let po jeho smrti. A bývalý velitel Azovu Andrij Bileckyj měl u jeho rakve projev, který máte na videu výše.

Bývalý vůdce Azovu vyzval k dokončení Konovalcovy práce 88 let po jeho smrti

V Polsku je z toho doslova Boží dopuštění a židovské obce ve světě neví, co to má znamenat. Tohle je to, co chce Evropská unie? Tohle je to, co chce evropské společenství, které si dlouho hýčkalo myšlenku, že nepřítel našeho nepřítele je náš spojenec, a kvůli tomu budeme tomu nepříteli Ruska tolerovat a přehlížet jeho různé “mouchy“, tak tohle již Ukrajině přehlížet nejde.

Glorifikace předáků OUN a UPA, jejichž organizace za II. sv. války řídily a dohlížely na masakry Poláků, Židů, ale i Čechů na Ukrajině, je už dalece za čárou a nelze to Ukrajině tolerovat. Tahle slova Bileckého doslova vyvolala v Polsku explozi. Bileckyj vyzval k dokončení “věci”, tedy práce, kterou započal Konovalec. Jenže ta jeho práce byla vytváření prostoru pro Velkou Ukrajinu, ale bez Poláků, Židů. Maďarů a hlavně bez Rusů. Jedna věc je tedy pomoc EU Ukrajině ve válce proti Rusku, ale druhá věc je blahořečení ukrajinských nacionalistů / nacistů z OUN.

Ukazuje se, že politika EU založená na principu “nepřítel našeho nepřítele je náš spojenec” je vysoce nebezpečná sázka s katastrofálními důsledky. Ceremonie navrácení a znovupohřbení ostatků plukovníka Jevhena Konovalce, zakladatele a prvního předsedy Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) je prostě důkazem, že nacifikace Ukrajiny probíhá zběsilým tempem.

Konovalcovo tělo bylo po 88 letech exhumováno z hřbitova Crooswijk v nizozemském Rotterdamu, kde byl v roce 1938 zavražděn agentem NKVD. Rakev zahalená do ukrajinské státní vlajky byla do Banderalandu přepravena přes západní hranici s nejvyššími poctami za koordinace Kanceláře prezidenta Ukrajiny a Hlavního ředitelství rozvědky (HUR).

Tento krok navazuje na květnové navrácení ostatků dalšího z lídrů OUN, Andrije Melnyka. Ukronacistická junta v Kyjevě řízená prezidentem, který je Žid, je prostě to největší myslitelné chucpe. Představte si Poláky a Židy, kteří zahynuli rukama těch vrahounů OUN/UPA, kterým veleli tito velitelé, jejichž ostatky teď z ciziny sváží na Ukrajinu k uctívání právě židovský prezident Zelenský. A dokonce už vlastně ani není prezident, jenom diktátor a vůdce.

Volyňský masakr: Etnická čistka v režii OUN a UPA

Pojďme si proto zopakovat dva největší masakry na Ukrajině. Jednou z nejčernějších kapitol v moderních dějinách střední a východní Evropy je etnická čistka prováděná na území Volyně a Východní Haliče v letech 1943 až 1945. Hlavním strůjcem a vykonavatelem této systematické kampaně byla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), ozbrojené křídlo radikální frakce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) vedené Stěpanem Banderou.

Vedení OUN využilo válečného chaotického stavu a nacistické okupace k naplnění své vize etnicky homogenního ukrajinského státu podle mustru “Velké Ukrajiny” nastíněné právě Konovalcem před jeho smrtí. Podle představ ideologů hnutí bylo nutné západoukrajinské území před příchodem sovětské armády a před koncem války zcela zbavit polského obyvatelstva, které zde žilo po staletí. Kampaň vyhlašovaná jako „očista území“ vyvrcholila v létě roku 1943, konkrétně v takzvanou „krvavou nedělí“ 11. července, kdy jednotky UPA zaútočily současně na téměř stovku polských vesnic a osad. Útoky se vyznačovaly mimořádnou brutalitou.

Vražděni byli všichni obyvatelé bez rozdílu věku či pohlaví, včetně žen, dětí a starců. Metody vyvražďování často zahrnovaly masové upalování v kostelích, mučení a devastaci celých vesnic, které byly následně srovnány se zemí, aby se přeživší neměli kam vrátit. Historici odhadují, že obětí volyňského masakru se stalo 50 000 až 100 000 Poláků.

Současně však při útocích přišly o život tisíce civilistů z řad Čechů, Židů, Arménů a samotných Ukrajinců, kteří odmítli s nacionalisty spolupracovat nebo ukrývali své sousedy. Masakr na Volyni hluboce zasáhl také volyňské Čechy. Česká komunitní sídla, jako byla například vesnice Český Malín, se ocitla uprostřed brutálního konfliktu mezi ukrajinskými nacionalisty, polským odbojem a německými okupačními silami. Vyvražďování českých sousedů a vypalování vesnic zanechalo v paměti pamětníků nesmazatelné jizvy a dodnes zůstává klíčovým bodem v polsko-ukrajinských i česko-ukrajinských historických relacích.

Babi Jar: Symbol holokaustu a kolaborace

Zatímco Volyň byla svědectvím etnické čistky řízené ukrajinským nacionalistickým hnutím, rokle Babi Jar na předměstí Kyjeva se stala celosvětovým symbolem „holokaustu kulkami“ (Holocaust by Bullets). Ve dnech 29. a 30. září 1941 zde nacistické jednotky Einsatzgruppe C, za součinnosti s Wehrmachtem a místní ukrajinskou pomocnou policií sestavenou z řad příslušníků OUN, zavraždily během pouhých 36 hodin 33 771 kyjevských Židů. Byla to jedna z největších masových vražd uskutečněných na jediném místě v historii Druhé světové války.

Na počátku německé invaze do Sovětského svazu v roce 1941 část představitelů OUN (jak křídla Andrije Melnyka, tak Stepana Bandery) věřila, že nacistické Německo umožní vznik samostatného ukrajinského státu. Z členů OUN byly zakládány oddíly ukrajinské pomocné policie (Ukrainische Hilfspolizei), které v Kyjevě zajišťovaly pořádkové služby, vyhlášky vyzývající Židy ke shromáždění a asistovaly při nahánění prchajících Židů a zatýkání a transportu obětí k rokli a především pracovali na pozicích vápnařů a zahlazovačů těl v jámách v Babim Jaru, což byla tak odporná práce, které se prostě němečtí vojáci štítili. O jakou práci šlo?

Vápnaři chodili po mrtvolách v jámách a rozhazovali po nich vápno, přičemž většina obětí, po kterých chodili, zapáchala močí a výkaly. Vražděné oběti se samozřejmě před zastřelením strachem pomočily a pokálely, takže v jámách byl nepopsatelný zápach výkalů a ještě větší zápach tlejících těl vycházející z nižších vrstev hromad, takže tam pracovali jen ukrajinští pomocníci z řad OUN, jak vypověděli po válce svědci u Norimberského tribunálu. Němečtí vojáci tam nikdy nevlezli, štítili se toho, jen mačkali spouště pušek a kulometů. Masakr Babího Jaru se v následujících měsících a letech dále rozrůstal.

Rokle se stala masovým pohřebištěm nejen pro více než 100 000 Židů, ale také pro sovětské zajatce, Romy, pacienty psychiatrických léčeben a politické odpůrce. Masakry na Volyni i v Babím Jaru ukazují na odkaz znacifikované Ukrajiny. Pro sousední státy, zejména Polsko a Rusko zůstává jakékoliv zlehčování úlohy OUN a UPA v těchto masakrech zcela nepřijatelné.

Nelze se proto divit rozhodnutí Kremlu dokončit denacifikaci Ukrajiny za každou cenu. Rusové totiž vědí, že když nezasáhnou a nechají ukronacismus v Kyjevě bujet, tak se ty masakry prostě budou opakovat. A všimněte si, že Evropa mlčí, když kyjevská junta si sváží z celé Evropy své nacisty a jejich ostatky, aby je mohla uctívat. Ukronacismus jde totiž ruku v ruce s euronacifikací. A to je bohužel tvrdá realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Neuvěřitelně konceptuálně nadupaný rozhovor mezi americkým nezávislým komentátorem Alexem Jonesem a předním ruským novinářem a moderátorem Vladimirem Solovjovem doslova rozboural sociální sítě a především sám Solovjov rozjel celou plejádu mých vlastních tezí, které znáte odtud z Aeronetu a z mých pátečních pořadů na SVCS.

Solovjov je jedním z nejvýše postavených ruských židovských moderátorů a válečných zpravodajů. Rozhovor nabídl pohled na současnou geopolitickou krizi z perspektivy, která se zásadně rozchází s hlavním proudem západních médií. Oba aktéři se podrobně zabývají otázkou, kdo ve skutečnosti drží moc v USA i na Západě, a poukazují na nástup takzvaných „technofašistů“ a nadnárodních korporací, které obcházejí vůli voličů.

V rozhovoru zaznívají ostré kritiky na adresu vojensko-průmyslového komplexu, korporace Palantir či finančních gigantů typu BlackRock, kteří z probíhajícího konfliktu dlouhodobě profitují na úkor běžných občanů. Neméně závažná část diskuse se věnuje dění na ukrajinském bojišti, kde Solovjov popisuje taktický postup ruských sil a selhávající západní strategii. Oba novináři si všímají rostoucího napětí na Blízkém východě i vlivu izraelské politiky na globální bezpečnost.

Diskuse se dotýká také postupné likvidace tradičních, rodinných a křesťanských hodnot v evropském prostoru a systematického odbourávání demokratických procesů v EU, kde o zásadních otázkách války a míru rozhodují nevolení byrokraté. Sledujeme-li dynamiku současného geopolitického vývoje, je zřejmé, že riziko otevřeného jaderného konfliktu dosahuje nejvyšší úrovně od dob Karibské krize. Zásadním posunem v rétorice i doktrínách západních i ruských představitelů je nebezpečná normalizace myšlenky, že taktické jaderné zbraně představují pouze jakési širší rozšíření konvenčního arzenálu.

Jaderné zbraně si postupně pořídí úplně všichni. A to potom bude peklo na zemi!

Pokud politické a vojenské elity ztratí původní odstrašující respekt z jaderného kladiva a začnou operovat s předpokladem, že lokální použití atomové zbraně lze udržet pod kontrolou bez vyvolání globální anihilace, otevírají tím Pandořinu skříňku. Absence funkčních diplomacií a přímých komunikačních kanálů mezi mocnostmi jen zvyšuje pravděpodobnost, že k fatální eskalaci dojde na základě špatně vyhodnocených zpravodajských informací nebo technického selhání.

Solovjov dokonce v rozhovoru vyjádřil přesvědčení, že jaderné zbraně se brzy použijí proti Íránu a postupně se jaderné zbraně začnou používat běžně, jako se dnes používají konvenční zbraně. Pokud nemáte čas na téměř hodinové video s českými titulky výše, tak tady níže máte přepis videa:

Rozhovor je doslova americko-ruskou variací na mé páteční pořady. Vidíte ale zcela jasně, že Solovjov konceptuálně přesahuje Alexe Jonese o několik řádů. Nicméně ani jednou v pořadu nezaznělo ani od jednoho z nich slovo “sionisté” nebo “sionismus“, ani “Dům Rothschild“, přestože oba dva vědí, kdo je strůjce a hlavním viníkem toho, co se děje.

Ukázání na bankéře Banky pro mezinárodní platby (BIS) operující od 30. let minulého století jako na “globální světovou vláda” sice bylo přesné, ale chyběl poslední krok. Kdo byl zřizovatelem BIS? Samuel a Jacob Rothschildové v Londýně a v Paříži. Tedy hlavní předáci Domu Sion v Evropě. Samozřejmě, že ukázat na Rudé štíty není dovoleno ani u Solovjova, ani u Jonese. Ale i tak byl rozhovor už hodně blízko plnému pojmenování těch, kteří to řídí.

Ekonomika války přebírá kontrolu nad procesy v Evropě

Evropská unie i její klíčové členské státy zcela otevřeně opouštějí dosavadní ekonomiku míru, která byla po desetiletí budována na levných surovinách, průmyslové kooperaci a volném obchodu. Místo snahy o deeskalaci a hledání nového bezpečnostního uspořádání přichází přechod na trvalou ekonomiku války.

Masivní zbrojní investice, státem garantované zakázky pro vojensko-průmyslový komplex a rozšiřování výrobních kapacity munice se stávají primárním motorem jinak stagnujícího evropského průmyslu. Politickým elitám tento narativ vyhovuje: zbrojení a vnější hrozba slouží jako pohodlné zdůvodnění pro strukturální ekonomický úpadek, vysokou inflaci i vynucené snižování životní úrovně obyvatelstva.

Kondice, v níž se Evropa nachází, odhaluje hlubokou krizi legitimity nevolených orgánů v Bruselu. Válka se pro unijní byrokracii stala nástrojem, jak upevnit centrální moc, umlčet vnitřní opozici a vytvořit permanentní stav nouze, v němž lze snáze prosazovat restriktivní opatření a dohled nad společností.

Namísto diplomatického úsilí o obnovu stability se z války stal výnosný obchodní model pro úzkou skupinu korporací a mocenských struktur. Z dlouhodobého hlediska je však tento kurz pro Evropu zničující – reálná ekonomika chudne, technologická konkurenceschopnost vůči Asii či USA mizí a neustálé balancování na hraně jaderné propasti vystavuje celý kontinent riziku, z něhož už nebude návratu.

Predikce Solovjova, že jaderné eskalaci už nelze zabránit, přestože Alex Jones věří, že tomu zabránit nějak jde, je nejděsivějším vzkazem celého rozhovoru. Rusko s pravděpodobností jaderné výměny podle výroků Solovjova počítá. A bohužel, výroky a hlavně činy politiků v Evropě tomu každý den nasvědčují.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov poskytl v pátek 14. srpna rozsáhlý a mimořádně otevřený rozhovor pro ruskou státní televizní a rozhlasovou společnost VGTRK. V tomto vystoupení se šéf ruské diplomacie podrobně věnoval klíčovým aspektům současné geopolitické krize. Jeho vyjádření nabídla komplexní pohled Moskvy na eskalaci napětí v Evropě.

Došlo i na strategické záměry Německa, neúprosný tlak Západu na Srbsko, kategorické podmínky pro ukončení bojů na Ukrajině i hluboké rozčarování z nepřehledné a protichůdné politiky nové americké administrativy pod vedením Donalda Trumpa. Lavrovovy výroky nebyly jen pouhým zopakováním známých rétorických tezí.

Šlo o systematické vykreslení globálního boje, v němž Moskva vnímá jednání západních mocností jako přímé ohrožení své národní bezpečnosti i historické identity. Jedním z nejdramatičtějších momentů rozhovoru byla Lavrovova tvrdá kritika současného politického směřování Spolkové republiky Německo. Ruský ministr se vymezil proti rétorice německého kancléře Friedricha Merze a ostře odsoudil jednání [1] německých novinářů, jmenovitě Michaela Martense z deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ).

Podle Lavrova se v německé společnosti pod vedením současného kancléře projevují nebezpečné tendence. Největší znepokojení a narativní rozhořčení v Moskvě vyvolává Merzovo prohlášení, že Německo se musí „znovu“ stát hlavní vojenskou silou v Evropě. Klíčovým trnem v oku je pro ruskou diplomacii právě slůvko „znovu“. V ruském vnímání dějin totiž naposledy představovalo Německo dominantní vojenskou mocnost na evropském kontinentu během druhé světové války pod vedením nacistického režimu.

Jakýkoliv náznak návratu k této roli je z pohledu Moskvy absolutně nepřijatelný a představuje oživení historických traumat. Při této příležitosti se Lavrov dotkl také nedávné tiskové konference ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a srbského prezidenta Aleksandara Vučiće, kde otázka německého novináře vyvolala zřetelné rozpaky. Lavrov zdůraznil, že od srbských partnerů by Moskva vzhledem k jejich obrovským obětem a přínosu v boji proti fašismu očekávala jasnější vymezující reakci.

Tlak na Srbsko: Mezi energetickou závislostí a evropskými integracemi

V návaznosti na hodnocení postojů Bělehradu přešel ruský ministr k detailnímu rozboru nekompromisního tlaku, kterému musí čelit srbský prezident Aleksandar Vučić ze strany Evropské unie. Lavrov vykreslil pozici Bruselu vůči Srbsku jako otevřené vydírání a manipulaci. Podle Lavrova Evropská unie staví Bělehrad před dvě nesplnitelná ultimativní kritéria pro posun v přístupových rozhovorech:

1. Formální uznání nezávislost Kosova.
2. Plné připojení se k sankčnímu režimu a protiruským opatřením Západu.

Ruský ministr vyzdvihl, že Bělehrad tento obrovský politický tlak snáší se značnou odvahou. Zdůraznil, že Ruská federace poskytuje Srbsku zemní plyn za výrazně zvýhodněných, netržních podmínek, aniž by si za to kladla jakékoliv politické podmínky – s jedinou zásadní výjimkou: Moskva kategoricky požaduje, aby se Srbsko jakkoliv nepodílelo na dodávkách zbraní ukrajinské armádě. Lavrov ocenil, že prezident Vučić v tomto ohledu přijal konkrétní právní a administrativní kroky, které export srbské munice a výzbroje na Ukrajinu zakazují.

Žádné příměří bez odstranění příčin konfliktu

V dalším bloku rozhovoru se Sergej Lavrov kategoricky vymezil proti myšlence pouhého zmrazení bojů na Ukrajině nebo uzavření dočasného příměří na stávající linii dotyku. Ruská federace podle jeho slov nehodlá přistoupit na žádný kompromis, který by neřešil kořenové příčiny celého konfliktu.

Moskva za tyto příčiny dlouhodobě označuje systematický útisk ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině, který započal po událostech na Majdanu v roce 2014 a následném sesazení prezidenta Viktora Janukovyče. Druhou zásadní příčinou je nezadržitelná snaha NATO o rozšiřování směrem k ruským hranicím a plánovaný vstup Ukrajiny do této vojenské aliance.

Lavrov varoval před útoky ukrajinských sil na civilní infrastrukturu a rekreační oblasti, které označil za teroristické činy. Prohlásil, že jakékoliv zastavení vojenských operací v této fázi bez trvalého, spolehlivého a garancemi podloženého urovnání by znamenalo zrazení odkazu generací, které ve druhé světové válce porazily nacismus. Nejde podle něj pouze o okamžitý komfort či úlevu od válečného stavu, ale o existenční odpovědnost vůči tisícileté historii ruského státu.

Dvoukolejná politika Washingtonu a diplomatický chaos kolem Trumpova týmu

Mimořádně zajímavá část rozhovoru byla věnována analýze chování americké administrativy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa. Lavrov neskrýval zmatení a nepochopení, které v Kremly panuje ohledně nečitelné a vnitřně rozporuplné zahraniční politiky Spojených států. Moskva vnímá americkou vládu jako hluboce nekonzistentní.

Na jedné straně stojí prezident Donald Trump a viceprezident JD Vance, kteří deklarují snahu o rychlé ukončení konfliktu a zprostředkování mírových jednání. Na straně druhé působí klíčové postavy kabinetu, jako je ministr zahraničí Marco Rubio. Rubio byl již před vstupem do vlády znám jako skalní zastánce tvrdé linie vůči Rusku a masivního vyzbrojování Ukrajiny. V zákulisí washingtonské politiky se spekuluje, že Rubiovu nominaci si prosadila vlivná donátorka Trumpovy kampaně a výrazná podporovatelka Izraele Miriam Adelson.

Tento vnitřní rozpor vede k situacím, kdy Marco Rubio posílá médiím zcela opačné signály než samotný prezident. Jednou zpochybňuje roli USA jako neutrálního zprostředkovatele kvůli pokračující vojenské podpoře Kyjeva, aby o pár týdnů později tvrdil, že jedině Trump dokáže přivést obě strany k jednacímu stolu.

Lavrov upozornil, že americká data z průzkumných satelitů a západní zbraňové systémy přímo umožňují Ukrajině provádět přesné údery hluboko na ruském území, což přímo odporuje mírové rétorice. Vzhledem k tomuto chaosu Ruská federace oficiální cestou zaslala americkému Ministerstvu zahraničí detailní dotazník s žádostí o jednoznačné vyjasnění: zda USA stále usilují o mírové urovnání, nebo zda přešly k přímé podpoře a organizaci hloubkových úderů vnitrozemím Ruska.

Další klíčová témata rozhovoru pro VGTRK

Rozhovor Sergeje Lavrova pro televizní stanici VGTRK poskytlo ucelený pohled na to, jak hluboký příkop dnes dělí Moskvu od západních metropolí. Z jeho slov je patrné, že Ruská federace se připravuje na dlouhodobou konfrontaci a rozhodně nepomýšlí na ústupky či pouhé zmrazení konfliktu bez dosažení svých maximálních strategických cílů.

🎙 Extrait d’une interview du ministre russe des Affaires étrangères, S.V. Lavrov, accordée à la chaîne de télévision VGTRK (Moscou, 14 août 2026)

Points clés :#CrimesDuRégimeDeKiev

Après chaque acte terroriste, les représentants du régime se vantent fièrement sur les réseaux… pic.twitter.com/k1aVmRBVOI

— Brainless Partisans 🏴‍☠️☢️☣️🪆 (@BPartisans) August 14, 2026

Ruská diplomacie se cítí pevná v kramflecích především díky stabilním vztahům s Čínou, podpoře multipolárního světa v rámci rozšiřujícího se bloku BRICS a neochotě klíčových zemí Globálního Jihu připojit se k západním sankcím. Kromě výše uvedených tří zásadních okruhů se Sergej Lavrov v podrobném rozhovoru dotkl řady dalších strategických otázek, které doplňují celkovou mozaiku ruského vidění současného světa:

Globální Jih a rozpad západní hegemonie

Lavrov se rozsáhle věnoval rostoucímu významu uskupení BRICS a rozšiřování jeho vlivu mezi zeměmi Globálního Jihu a Východu. Podle jeho slov se dominance západních finančních a politických institucí (MMF, Světová banka, skupina G7) nenávratně hroutí. Stále více zemí v Latinské Americe, Africe a Asii odmítá unilateralismus a požaduje spravedlivější, multipolární uspořádání světových financí a obchodu, kde nebudou národní měny zneužívány jako nástroj sankčního tlaku.

Situace na Blízkém východě a role USA

Šéf ruské diplomacie se vyjádřil rovněž ke kritické situaci na Blízkém východě. Odsoudil jednostranný přístup Washingtonu, který podle něj plně selhal při řešení palestinsko-izraelského konfliktu. Lavrov zdůraznil, že ignorování platných rezolucí Rady bezpečnosti OSN a snaha o separátní dohody bez vytvoření životaschopného palestinského státu vedou pouze k dalším vlnám násilí, z nichž USA nemohou sejmout svou spoluodpovědnost.

Energetická bezpečnost Evropy a „sebevražda“ evropského průmyslu

Ruský ministr komentoval i dlouhodobé dopady odmítání ruských surovin evropskými státy. Uvedl, že Evropa se odříznutím od levných ruských energií dobrovolně zbavila své hlavní konkurenční výhody. Zatímco USA z evropské energetické krize profitují prodejem drahého LNG plynu a přetahováním evropských podniků na své území, evropský průmysl podle Lavrova čelí postupné deindustrializaci, což se nejvíce projevuje právě na poklesu výkonnosti německé ekonomiky, což vyhovuje nacistům, kteří kolabující německé podniky chtějí transformovat na válečnou výrobu pro horečné zbrojení na válku s Ruskem.

Vztahy s Čínou jako pilíř nové stability

V závěru rozhovoru Lavrov vyzdvihl úroveň strategického partnerství mezi Ruskem a Čínskou lidovou republikou. Vztahy mezi Moskvou a Pekingem označil za nejlepší v historii, přičemž zdůraznil, že toto spojenectví není namířeno proti třetím zemím, ale slouží jako stabilizující prvek v době, kdy se Západ snaží o destabilizaci euroasijského prostoru vytvářením nových vojenských bloků v Indopacifiku.

Moskva obratně využívá vnitřních rozporů uvnitř západního znacifikovaného světa – ať už jde o nejednotnost v přístupu k Bělehradu, rostoucí ekonomickou skepsi v Evropě, nebo nečitelnou dvoukolejnou politiku Washingtonu. V nejbližším období lze proto na podzim očekávat další vyostření geopolitického i vojenského napětí. Pokud USA neposkytnou jasné odpovědi na otázky ohledně přímé zapojení do úderů vnitrozemím Ruska a bude nadále trvat na nekompromisním tlaku na státy jako Srbsko, diplomacie definitivně na podzim skončí.

Kreml bude pravděpodobně dále stupňovat své vojenské operace na Ukrajině a zároveň prohlubovat ekonomickou i bezpečnostní integraci se svými mimoevropskými partnery. Doplňovací volby do Kongresu v USA na počátku listopadu budou naprosto zlomovým okamžikem. A rovněž i v Rusku bude po zářijových volbách do Státní dumy nová vláda. Podzim v Evropě i v USA proto bude mimořádně horký, na to je třeba se připravit.

-VK-

Šéfredaktor AE News