Evropská unie se probudila do reality, kterou se léta snažila lakovat na růžovo. Bývalá šéfka unijní diplomacie Federica Mogherini, dlouholetý eurofunkcionář Stefano Sannino a vysoký manažer College of Europe Cesare Zegretti čelí formálním obviněním z podvodu při veřejných zakázkách, korupce, střetu zájmů a porušení profesního tajemství v kauze Evropské diplomatické akademie – projektu v hodnotě zhruba jedné až dvou miliard korun, financovaného z peněz evropských daňových poplatníků.

Plukovnice amerického letectva ve výslužbě a profesorka Karen Kwiatkowski v posledním rozhovoru s Rachel Blevins uvedla, že válka na Ukrajině byla obrovskou investiční sázkou, kterou Evropa prohrála, takže snaha o prodloužení války na Ukrajině je motivována snahou EU dosáhnout některých cílů, které měly by dosaženy vítězstvím ve válce na Ruskem, jinými metodami, i když jejich šance na úspěch jsou mizivé. A s tím spojená korupce ve špičkách EU pouze ukazuje, jak se Ukrajina a její politika překopírovala do Bruselu.

Tohle už není „nešťastné nedorozumění“. Tohle je přímý zásah do nervového centra bruselské elity – a zároveň hořká připomínka, že EU, která roky kázala Ukrajině o boji proti korupci, má dnes vlastní skandál až po uši podobný tomu, který explodoval v Kyjevě kolem Tymura Mindiče a obviněného šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka. Kolik mostů vede mezi korupcí v Kyjevě a korupcí v Bruselu? Čím dál víc to vypadá, že nejde o náhodné podobnosti, ale o sdílený modus operandi mocenských elit v EU i na Ukrajině.

Korupce v Bruselu: formální obvinění, jména, funkce, částky

To, co před pár dny vypadalo „jen“ jako razie a dočasné zadržení, má teď jasnější obrysy. Evropská prokuratura (EPPO) a belgické orgány formálně obvinily trojici vysoce postavených osob z podvodu a korupce kolem tendru na provoz Evropské diplomatické akademie – programu pro výcvik mladých diplomatů EU.

Akademii se občas přezdívá Euro-NAPOLA, tedy v odkazu na prestižní nacistické akademie Napola zřizované ve spolupráci NSDAP a Himmlerových jednotek SS v dobách III. Říše. Tato akademie v Bruggách plodí eurobyrokraty plně oddané bruselskému aparátu. A právě okolo této akademie byla rozkryta obrovská korupce.

Obviněni jsou:

• Federica Mogherini – bývalá vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, dnes rektorka College of Europe v Bruggách; podle vyšetřovatelů měla zásadní vliv na to, že její vlastní instituce získala lukrativní kontrakt na provoz akademie.
• Stefano Sannino – dlouholetý vysoký úředník EU a klíčová postava unijní diplomacie; spojovaný s přípravou a dohledem nad projekty, v jejichž rámci se tender rodil, a s rozhodovacími procesy uvnitř unijní mašinerie.
• Cesare Zegretti – spoluředitel exekutivního vzdělávacího a projektového oddělení College of Europe, zodpovědný za praktickou realizaci projektů, smluv a finančních toků souvisejících s akademií.

Vyšetřovatelé popisují schéma, ve kterém měla být pravidla soutěže a kritéria tendru nastavena a „vykloněna“ tak, aby prakticky předem zajistila vítězství College of Europe – instituce, v jejímž čele stojí právě Mogherini. Zakázka v hodnotě přibližně 1,5 milionu eur byla podle podezření dotažena tak, že konkurence de facto neměla šanci.

Policie provedla koordinované razie v sídle Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) v Bruselu, v kampusu College of Europe i v soukromých rezidencích obviněných. Zabavila dokumenty, elektronickou komunikaci a dopisy, které mají ukazovat na to, že část informací o tendru unikla předem „správným“ lidem.

Všichni tři byli po výslechu propuštěni, ale zůstávají formálně obviněnými a hrozí jim trestní stíhání za podvod s unijními prostředky, korupci, střet zájmů a porušení pravidel profesionální mlčenlivosti. Evropská média už mluví o „největším korupčním skandálu v EU za poslední desetiletí“, který může přerůst v institucionální krizi celé Komise pod vedením Ursuly von der Leyen.

Jak fungovalo schéma: „evropský způsob“ korupce

Na papíře vypadá všechno vzorně. Evropská diplomatická akademie má „budovat společnou evropskou diplomatickou kulturu“, trénovat mladé diplomaty z členských států a posilovat jednotu EU navenek. Kdo by proti tomu mohl něco mít?

Jenže za líbivými slogany se podle vyšetřovatelů skrývala docela obyčejná kšeftařina:

• zakázka byla nastavena tak, aby nejlépe „pasovala“ na konkrétní instituci,
• část informací o hodnotících kritériích se měla dostat předem k vybraným adresátům,
• ti pak připravili nabídku, která přesně odpovídala tomu, co bude komise hledat,
• a lidé s přímým nebo nepřímým vlivem na rozhodování seděli zároveň na straně zadavatele i příjemce.

Jinými slovy – něco, co známe z českých předražených IT zakázek, jen v bruselském provedení, s anglickými termíny a excelentním PR.

Evropská prokuratura mluví o „silném podezření na manipulaci s pravidly tendru, porušení rovného přístupu uchazečů a zneužití informací z prostředí EU institucí ve prospěch konkrétního příjemce“. Ať to zní jakkoli technicky, překlad do lidštiny je jednoduchý: někdo měl přístup k informacím a moci, které využil k tomu, aby zajistil, že peníze skončí u „našich“ lidí.

Evropská unie tu naráží na svůj největší paradox: navenek káže o „rule of law“, transparentnosti a boji proti korupci, ale uvnitř jejích vlastních struktur se mezitím odehrává scénář, za který by se nemusela stydět ani kterékoliv postsovětská republika v 90. letech.

Bruselský případ: „elitní diplomacie“ jako krytí pro tunel diplomatické akademie, která vyrábí elitní byrokraty

Projekt Evropské diplomatické akademie má být výkladní skříní unijní diplomacie. Devítiměsíční program pro juniory, stáže, semináře, simulace vyjednávání – všechno placené z rozpočtu EU. Na papíře excelentní kombinace vzdělávání a prestiže. V praxi však podle vyšetřovatelů i médií existuje vážné podezření, že se z akademie stal zároveň sofistikovaný nástroj, jak přesměrovat evropské peníze do jedné konkrétní kapsy.

Tendru se sice formálně mohly účastnit různé instituce, ale podmínky byly nastaveny tak, že College of Europe měla zřetelný náskok. Přitom právě zde sedí v čele osoba, která dříve vedla unijní diplomacii a měla dokonalý přehled o tom, jak se podobné programy připravují, schvalují a financují.

Reakce z Bruselu jsou trapně předvídatelné: všichni „důvěřují ve spravedlivý proces“, všichni „spolupracují s vyšetřovateli“ a všichni připomínají „presumpci neviny“. To vše samozřejmě platí. Ale pro veřejnost je klíčová jiná věc: Evropská diplomacie už nevypadá jako elitní klub profesionálů, ale jako uzavřený systém, kde se zakázky dělí mezi „naše“ – a kde se peníze EU používají jako tiché odměny pro loajální hráče.

A to ve chvíli, kdy šéfka komise Ursula von der Leyen chce ukrást Rusku zmrazená aktiva a Belgie konfiskaci zarytě odporuje, protože ví, že by u arbitrážního soudu, kam by Rusko najisto Belgii pohnalo, by Brusel prostě prohrál, a to by znamenalo pro Belgii státní bankrot. A v tuto chvíli praskne na Evropskou unii korupce.

Ukrajinská paralela: Mindič a Jermak – schéma, které Evropa zná až moc dobře

Zatímco v Bruselu se hádají, kdo co věděl o tendru na diplomatickou akademii, v Kyjevě už týdny běží jiný, ale až bolestně podobný příběh. Oligarcha Tymur Mindič, popisovaný jako vlivný zákulisní hráč a muž s kontakty hluboko ve státním aparátu, je spojován s rozsáhlými korupčními operacemi v energetickém sektoru. Část ukrajinských médií ho líčí jako člověka, který tahal za nitky tam, kde se rozhodovalo o velkých penězích, plynu a elektřině.

Do skandálu je zatažen i šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak – muž, který se na Západě prezentoval jako hlavní architekt ukrajinské diplomacie, klíčový koordinátor pomoci a „nestranný“ správce vlivu kolem prezidenta. Vyšetřovací materiály a úniky z médií naznačují, že kolem Jermakova okruhu mohla fungovat organizovaná struktura využívající státní zakázky, osobní vazby a politický tlak k obohacování „správných“ lidí. A teď přichází to nejdůležitější: Západ – včetně EU – tyto lidi roky legitimizoval jako partnery a tváře „reformní Ukrajiny“. A rezignace Mogheriniové z pozice rektorky univerzity v Bruggách to nespraví.

Mogherini resigns as College of Europe rector amid fraud probe https://t.co/TAgjBjNJbX pic.twitter.com/kUX5b2bL6K

— Euractiv (@Euractiv) December 4, 2025

Ukrajinské elity se v Bruselu tvářily jako horliví bojovníci s korupcí, zatímco doma běžely praktiky, které vypadají jako učebnicový příklad oligarchického státu. A dokonce i vlajky Ukrajiny a EU jsou totožné – kombinace dvou barev, modré a žluté, tedy barvy Domu Rothschild. Jenom abyste věděli, jak se určují barvy vlajek v dnešní nacistické Evropě. A teď, když se začínají rozplétat skandály v Kyjevě i v Bruselu, vyplouvá hořká pointa: strukturální problémy jsou překvapivě podobné.

Ironie dějin: EU chtěla „léčit“ korupci Ukrajiny. Místo toho se jí začala podobat

Evropská komise a Evropský parlament roky kritizovaly Ukrajinu za korupci. Často oprávněně. Ukrajina měla – a stále má – obrovský problém s oligarchy, klientelismem a tunelováním státu. Jenže dnes, po raziích v College of Europe a na EEAS a po formálním obvinění špiček unijního aparátu, vzniká jedovatá paralela:

• V Kyjevě – energetické zakázky, provize, oligarchické struktury a zneužívání státu k soukromému obohacení.
• V Bruselu – „akademické“ projekty, sofistikované grantové mechanismy a uniklé informace, díky nimž se evropské peníze přesměrovávají do rukou spřízněných institucí a jednotlivců.

Rozdíl je hlavně v estetice. V Kyjevě je to drsné, viditelné a někdy až primitivní. V Bruselu se to děje v perfektních oblecích, v klimatizovaných zasedačkách a za doprovodu květnatých projevů o hodnotách, demokracii a „evropském způsobu života“.

Je to, jako kdyby mezi EU a Ukrajinou existovala neviditelná osová linie:

• Na jednom konci – oligarchové, kteří ovládají stát přes prostředníky a „nepostradatelné“ poradce.
• Na druhém – eurobyrokrati, kteří ovládají proud peněz přes tendry, granty a projekty šité na míru „správným“ institucím.

Ukrajina bojuje o přežití a nutně potřebuje změnu. EU se roky tvářila, že je „hotová“, „stabilní“ a „morálně nadřazená“. Dnešní skandál tuto iluzi roztrhl.

Mezi Bruselem a Kyjevem se setřely všechny dělící hranice a máme před očima korupční syntézu euronacismu a banderismu

Ukazuje se, že naše tvrzení na Aeronetu o tzv. ukrajinizaci Evropské unie došlo svého potvrzení přímo z Bruselu, kde teď vidíme ty samé korupční kauzy jako v Kyjevě. V ničem se neliší ani procesy řízení. Brusel i Kyjev řvou stejně proti Rusku, obě centra sdílí protiruskou propagandu, obě centra chtějí vzájemné spojení pomoci přistoupení Ukrajiny do EU, a současně obě mocenská centra jsou prostoupena nacifikací a společně s ní i korupcí. To je prostě realita. Lze proto velmi snadno z toho vyvodit celkem 4 postřehy a zjištění:

První zjištění:

Brusel není morálně nadřazený Kyjevu. Obě centra moci podléhají stejné nemoci: klientelismus, pocit nedotknutelnosti elit, tlak zákulisních hráčů a ochota ohýbat pravidla, kdykoli je to pro „dobrou věc“ – nebo spíš pro dobrý vlastní účet. Pro dobrou věc se mají ukrást ruská aktiva, pro dobrou věc se ušijí výběrová řízení na míru vybranému dodavateli.

Druhé zjištění:

Západní podpora Ukrajině se opakovaně opírá o struktury, které nejsou důvěryhodné. Jestliže jsou mezi klíčovými hráči lidé typu Mindiče a Jermaka, je na místě tvrdá otázka: kolik z miliardové pomoci opravdu skončilo tam, kde mělo, a kolik z toho se rozplynulo v sítích politického byznysu?

Třetí zjištění:

EU riskuje, že se stane obětí vlastní pýchy. Tvrdila, že „přetváří Ukrajinu k obrazu svému“ – a mezitím se ukazuje, že se její vlastní instituce začínají nápadně podobat právě Ukrajině a těm problémům, které chtěla na Ukrajině „léčit“. Jak vážně potom mají občané brát morální kázání z Bruselu? Vždyť je to teď jasné i tomu, komu to dosud jasné, z důvodu konceptuální slepoty, nebylo – špičky EU jsou stejně zkorumpované jako špičky ukrajinské junty.

Čtvrté zjištění:

Pro Kreml je tohle dar z nebes. Kreml nemusí nic složitě vymýšlet – stačí ukázat na bruselské a kyjevské skandály a cynicky se ptát: „Tohle jsou ti, kteří nám dávají lekce o korupci a právním státě?“ A je jasné, že teď bude mít Brusel obrovský problém přesvědčit i své vlastní podporovatele, že je Evropská komise tím orgánem, který by měl ukazovat směr a vývoj Evropy ke světlým zítřkům, protože teď to spíš vypadá, že je to směr na východ do Kyjeva. A to rozhodně není směr, který by někdo zaměnil za cílovou destinaci pro světlý zítřek a etalon toho, jak by měla vypadat celá Evropa.

Ve stínu korupčního skandálu se Evropská komise snaží o konfiskaci ruských aktiv a premiér Belgie varuje před hrozbou státního bankrotu

Ukrajina má válku a zároveň největší korupční skandály za poslední roky, sahající až k nejbližšímu okolí dnes již fakticky bývalého prezidenta. Evropská unie má migrační, ekonomickou a geopolitickou krizi – a k tomu čerstvý skandál v samotném srdci své diplomacie. Výsledek?

Reformátoři nejsou reformátoři, „vzorné“ instituce nejsou tak vzorné a EU najednou nemá pevnou morální půdu, ze které by mohla Ukrajině mentorovat boj proti korupci, aniž by riskovala, že se jí někdo vysměje. Kyjev může – a musí – argumentovat: „Ano, máme problém, ale naše protikorupční složky zasahují i během války.“

Brusel naproti tomu vysílá signál, že o vlastních problémech se mluví jen tehdy, když je odhalí novináři, auditoři nebo prokuratura – a i pak se vše balí do uklidňujících frází o „výjimečných selháních“. A snaha o konfiskaci ruských zmrazených aktiv pouze ukazuje, že EU se transformovala na mafiánský spolek. Belgický premiér Bart De Wever v pondělí na konferenci v Bozaru varoval [1], že pokud EU schválí konfiskaci ruských aktiv, může to vést ke státnímu bankrotu Belgie. Wever uvedl toto:

Tlak v této věci je neuvěřitelný. Mám tým, který na tom pracuje dnem i nocí. Byla by to krásná historie: vzít peníze zlému Putinovi a dát je hodné Ukrajině. Ale ukrást zmrazené aktiva jiné země, její státní fondy, to se ještě nikdy nestalo. Jedná se o peníze ruské centrální banky. Ani během druhé světové války nebyly peníze Německa zabaveny.

Během války se státní aktiva zmrazí. A na konci války musí poražený stát odevzdat všechny nebo část těchto aktiv, aby odškodnil vítěze. Ale kdo opravdu věří, že Rusko na Ukrajině prohraje? To je bajka, naprostá iluze. Není ani žádoucí, aby prohrála a aby v zemi, která má jaderné zbraně, nastala nestabilita. A kdo věří, že Putin klidně přijme konfiskaci ruských aktiv? Moskva nám dala vědět, že v případě zabavení to Belgie a já osobně pocítíme „na věky“. To se mi zdá jako dost dlouhá doba.

Rusko by také mohlo zabavit některé západní aktiva: Euroclear má v Rusku 16 miliard. Mohly by být zabaveny také všechny belgické továrny v Rusku. A co kdyby Bělorusko a Čína také zabavily západní aktiva? Přemýšleli jsme o tom všem? Ne, nepřemýšleli. Zeptal jsem se svých evropských kolegů, zda jsou připraveni sdílet rizika, kterým Belgie čelí. Pouze Německo řeklo, že je k tomu připraveno… Bez tohoto sdílení udělám vše pro to, abych tento projekt zablokoval.

–Wever–

Belgický premiér a s ním i ministr zahraničí varují, že Rusko by reálně mohlo v arbitráži přivést Belgii k bankrotu

A belgický ministr zahraničí Maxime Prevot ve středu prohlásil [2], že plán Evropské komise použít ruská zmrazena aktiva jako formu reparační půjčky neřeší obavy Belgie z arbitráží, které by podle něj Belgie prohrála a musela by Rusku nejen vrátit všechna aktiva, ale rovněž i uhradit škody způsobené Rusku. Belgická vláda proto nadále odmítá využití ruských fondů.

Ministr zahraničních věcí Maxime Prévot uvedl, že návrhy Komise „neřeší naše obavy uspokojivým způsobem“, a obvinil Brusel z „bagatelizace“ právních a finančních rizik. Belgie drží největší podíl zmrazených aktiv, přibližně 185 miliard eur, prostřednictvím clearingového centra Euroclear. Níže je zmíněné pondělní vystoupení belgického premiéra Barta De Wevera v Bozaru, kde varoval před konfiskací ruských aktiv. Video je převzato z ukrajinské televize a má proto ukrajinský dabing.

Premiér Bart De Wever varoval, že tento plán by Belgii vystavil riziku soudních sporů a potenciálního finančního kolapsu, pokud by Rusko v budoucnu uspělo se svými právními nároky. „Pokud nás Rusko zažaluje u soudu, bude mít všechny šance na vítězství,“ napsal De Wever v dopise předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové. „My, Belgie, nebudeme schopni splatit těchto 200 miliard eur. To představuje ekvivalent celého ročního federálního rozpočtu. Pro Belgii by to znamenalo bankrot.“

Belgie požaduje záruky a garance po všech 27 státech EU, že v případě rozsudku v arbitráží uhradí Rusku ukradená aktiva celá unie

Nový plán se snaží tyto obavy vyvrátit. Jedním z klíčových návrhů je neutralizovat schopnost Maďarska blokovat obnovení sankcí EU, což Belgie považuje za kritický problém. Komise hodlá přeinterpretovat článek 122 smluv EU tak, aby sankce mohly být prodlouženy kvalifikovanou většinou namísto jednomyslně, čímž se obejde potenciální veto Budapešti.

Evropská komise rovněž zavedla mechanismus označovaný jako „solidární nástroj“, který by zahrnoval závazné záruky ostatních členských států, že se budou podílet na právních a finančních rizicích v případě soudního sporu nebo neočekávaného zrušení sankcí.

Belgie však trvá na dalších zárukách. Mezi ně patří právně vymahatelné závazky partnerů z EU uhradit náklady na odškodnění v případě úspěšných ruských nároků v arbitráži proti Belgii a povinnost ostatních zemí, které drží menší zmrazené ruské aktiva, jako je Francie a Lucembursko, podílet se na nich rovným dílem. Rusko reagovalo výhrůžkami. Andrej Kostin, předseda Vneshtorbank, varoval před „50 lety soudních sporů“ a prohlásil, že tento návrh je rovnocenný krádeži. Kreml prohlásil, že podnikne odvetná opatření proti každé zemi, která povolí použití svých suverénních aktiv.

Celá reparační “půjčka” je založena na tom že Rusko bude poraženo a odsouzeno k platbě reparací

Komise tvrdí, že tento plán nepředstavuje konfiskaci majetku. Finanční prostředky by zůstaly zablokovány a nedotčeny, zatímco Ukrajina by obdržela půjčku zajištěnou úroky z tohoto majetku. Ukrajina by půjčku splatila pouze v případě, že by Rusko neuhradilo budoucí reparace. Jenže Belgie namítá, že právě v tom je kámen úrazu.

Nikdo v Bruselu totiž nemůže Belgii garantovat, že Rusko válku prohraje, aby logicky bylo následně jako poražená strana odsouzena k placení reparací. Belgie proto logicky se bojí, že Rusko zvítězí, reparace nebude platit nikdo, nebo dokonce poražená Ukrajina, takže Rusko by Belgii na arbitráži přivedlo ke státnímu bankrotu.

US tells EU to hand back frozen Russian assets – Politico

EU leaders want to issue a €140bn “reparations loan” to Kiev using frozen Russian funds as collateral, despite opposition from bloc member Belgium.

That train has departed. Trump will make sure that Putin gets the €. pic.twitter.com/X9gmdrQSIx

— Alternative News (@AlternatNews) December 3, 2025

Kyjev odhaduje, že do roku 2027 bude potřebovat 130 miliard eur na udržení základních vládních a vojenských operací. Alternativní možnost, půjčka z rozpočtu EU, by vyžadovala jednomyslný souhlas všech 27 členských států. Maďarsko se pravděpodobně postaví i proti této možnosti. Premiér Viktor Orbán již dříve využil svého práva veta k zpomalení nebo zablokování opatření týkajících se Ukrajiny.

O této otázce bude rozhodnuto na klíčovém summitu Evropské rady dne 18. prosince. Předseda Evropské rady António Costa vyzval národní lídry, aby se na závěrečné rozhodnutí připravili. „Zasedání neskončí, dokud nebude dohodnuto řešení,“ uvedl jako výhrůžku všem premiérům 27 zemí.

A co dál?

Evropská unie bude muset přistoupit k bolestivému čištění, kterého ale podle všeho není schopna, ani ochotna. Ne jako PR akci, ale jako skutečný proces, ve kterém bude platit, že žádné jméno není příliš velké na to, aby nemohlo skončit před soudem. Ale podívejte se na Uršulu. Kvůli korupci ji vyhodili z čela ministerstva obrany, protože Bundeswehr dovedla pomalu k bankrotu, a aby to zahladili, tak to udělali jako soudruzi před rokem 1989 ve Východním bloku, tedy dostala vyhazov, ale směrem nahoru, do vedení EU komise.

Jestli EPPO tuto kauzu dotáhne do konce, tak to bude zázrak. Jestli ji politika udusí, bude to jen další hřebík do rakve důvěry v EU, která přitom nižší už ani být nemůže. Ukrajina bude muset řešit korupci dřív, než bude mluvit o plnohodnotném členství v EU. Ale otázka je, jestli bude vůbec vůle tu korupci odstraňovat, když je živená z venku. Skandály kolem Mindiče, Jermaka a státních podniků nejsou jen vnitřní epizody. Jsou to signály, jak by vypadalo rozšíření EU, pokud se problém nevyřeší včas.

Korupce není problém „Východu“ nebo „těch druhých“. Korupce je problém moci. Tam, kde se moc hromadí v rukou úzké skupiny všemocných lidí, kde jsou kontrolní mechanismy slabé nebo zkorumpované, tam se dříve či později objeví stejné vzorce: protekce, klientelismus, tunelování, zakázky pro „naše“ a na straně druhé šmírování občanů, jejich umlčování na sociálních sítích a s tím spojené okrádání skrze záplavu směrnic, jejichž cílem není ochrana klimatu.

Ani ochrana zvířátek, kytiček nebo evropských hodnot, ale obyčejné mafiánské vydírání obyvatelstva a inkasování výpalného za “pobyt” v jejich lágru s názvem Evropská unie. Otázka není, zda se to děje ve velkém nebo v malém v EU. Otázka je, kdo má odvahu tyto lidi pojmenovat, vyšetřit a odstavit – i když to znamená pro Brusel přiznat, že „jejich vlastní elity“ nejsou o nic lepší než ty, na které tak rádi ukazují prstem na všechny směry, nejen na Ukrajinu, nejen na Rusko, ale do celého “nezápadního” světa. Taková je prostě realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

V celé Evropě se počátkem tohoto roku rozhořely obrovské protesty zemědělců v celé západní Evropě a mainstreamová média tyto protesty ignorují a téměř o nich neinformují, případně jen okrajově a bez vysvětlení souvislostí. Celá Paříž čelí blokádě francouzských farmářů a protesty se už přesunuly přímo do hnízda globalistického nepřítele, tedy přímo do Bruselu a chystá se blokáda Evropského parlamentu.

Uvnitř Paříže se blokáda projevila okamžitě, a to prázdnými regály v supermarketech, kde chybí základní potraviny, jako jsou pekárenské a mlékárenské výrobky, maso a uzeniny, ovoce a zelenina. Velké supermarkety jako třeba francouzská divize Lidlu má prázdné regály v prodejnách přímo v centru Paříže, což je důsledek hned souběhu několika opatření vlády Emanuela Macrona proti zemědělcům. Níže máte video.

Protesty farmářů v Evropě mají hluboký původ a není to problém posledních několika měsíců. Přesně před 20 lety vstoupila ČR do EU, a to 1. května 2004. Málokdo si však dnes již vzpomene, co zásadního se před 20 lety odehrálo v Evropské komisi. Němečtí, francouzští, belgičtí a holandští farmáři si tehdy pomocí lobbingu u svých politiků vynutili podmínku poskytování dotací svým zemědělcům na kompenzování vlivu levného zemědělství nově přistupujících zemí do EU, především vliv Polska.

Konec dotací po 20 letech a k tomu Ukrajina a Green Deal

A tak bylo dohodnuto, že zemědělci ve Francii, v Belgii a v dalších západních státech budou dostávat kompenzace a dotace na svoji zemědělskou produkci, a to po dobu 20 let. Tento program skončil 31. prosince 2023, tedy zhruba před měsícem. To by přitom nebylo to nejhorší. Zemědělská produkce východních států v EU se postupně finančně srovnala, takže se nedá říct, že by zemědělci z východu konkurovali cenami francouzským farmářům, v tom problém ani tak není. Problém je totiž v likvidaci tzv. podpůrných subvenčních titulů a především v daňových úlevách, které najednou skončily a k tomu Evropská unie začala zavádět program tzv. emisních povolenek i na zemědělce, což jsou v podstatě uhlíkové a dusíkové daně.

Ve Francii se tato daň podle nového návrhu vlády má vypočítávat z metru hnojené plochy obdělávané produkční půdy, a to jak z umělých hnojiv na bázi dusíku, tak i živočišných hnojiv. Stejně tak má skončit zelená nafta pro zemědělce a na naftu se mají zavést emisní limity. Obrovským problémem se stal dovoz zemědělské produkce z Ukrajiny do Francie.

Přestože se podařilo zablokovat dovoz ukrajinského GMO obilí, tak ukrajinská živočišná produkce zaplavila francouzské supermarkety, především kuřecí, hovězí a vepřové maso. Odbory francouzských zemědělců ve čtvrtek ale vyzvaly k zastavení protestů, při nichž blokovali dopravu svými traktory a před vládními budovami vylévali hnůj a hnijící produkty, aby dali najevo svůj názor.

Blokáda Paříže částečně zabrala a farmáři si vydupali ústupky, ale ne všechny

Jejich poselství je jasné: V důsledku levného dovozu, nedostatku dotací a zvýšených výrobních nákladů v důsledku vysokých cen energií, paliv, vysoké inflace a emisních povolenek se již nemohou uživit. Francouzský premiér Gabriel Attal totiž ve čtvrtek oznámil řadu ústupků, včetně dohody o nedovážení zemědělských produktů, které používají pesticidy zakázané v EU, tedy myšleno z Ukrajiny, a také nových finančních dotací a daňových úlev. Nová politika – prozatím – uklidnila dva největší francouzské zemědělské svazy, Mladé zemědělce a FNSEA (francouzská zkratka pro Národní federaci zemědělských svazů).

Zatímco zemědělci v celé Evropě protestují proti nízkým mzdám a byrokratické politice v rámci svých zemí i EU, francouzský kontext se od ostatních zemí poněkud liší. Částečně je to dáno sebepojetím Francie a místem zemědělství v jejím národním povědomí, ale také francouzskou politikou, konkrétně nepopularitou prezidenta Emmanuela Macrona.

Zdá se, že francouzští zemědělci částečně zvítězili, ale zemědělci v Německu, Belgii a dalších evropských zemích přenesli svou frustraci do sídla Evropské unie v Bruselu, kde se ve čtvrtek konal summit Evropské komise. Někteří odborníci spojují toto hnutí s euroskepticismem, politickým hnutím, které zpochybňuje užitečnost Evropské unie a často prosazuje odchod jednotlivých zemí z ní.

VIDEO: Protesty se přesunuly do Bruselu

Ale i když se v protestním hnutí objevují některé odstíny této filozofie, frustrace zemědělců má více nuancí a složitostí. Obavy francouzských zemědělců jsou do jisté míry specifické pro jejich vlastní zemědělskou a politickou tradici a odrážejí širokou škálu zájmů. Někteří zemědělci, jako například malá, odborově neorganizovaná skupina v Toulouse, které je připisováno zahájení blokád dálnic, se minulý týden dočkali vítězství, když vláda oznámila řadu reforem, včetně zmírnění předpisů týkajících se výstavby vodních nádrží, odškodnění zemědělců za úrodu ztracenou v důsledku Covid-19 lockdownů a ústupu od navrhovaného zvýšení cen nafty pro zemědělce.

Další skupiny, včetně FNSEA, Mladých zemědělců a levicového svazu Confédération Paysanne, který zastupuje malé a venkovské zemědělce, však nebyly spokojeny a slíbily, že budou ve svých akcích pokračovat i další týden a postupovat z oblastí po celé zemi směrem k Paříži. Mezitím se belgičtí zemědělci přesunuli do Bruselu, aby vyjádřili svou nespokojenost s politikou EU, včetně velké obchodní dohody s latinskoamerickým hospodářským blokem Mercosur a levného dovozu z Ukrajiny. Obavy z této dohody mají i francouzští zemědělci. Ve Francii je obzvláště silná kultura protestu a pracovní síla a tamní zemědělci dokázali prosadit své požadavky a dosáhnout alespoň některých požadovaných změn.

Po vstupu Ukrajiny do EU bude hrozit kolaps zemědělců v celé EU, ale ukrajinské zemědělství v té době už bode ovládat Londýn (Rothschild) a BlackRock, nikoliv Ukrajinci

Jaký zásadní vliv budou mít protesty na volby do Evropského parlamentu letos v létě, to se teprve uvidí. Mohlo by to dopadnout jako vloni v Holandsku, kde došlo ve volbách po protestech zemědělců ke svržení globalistické vlády Marka Rutteho. Ve Francii se tak zemědělci bouří proti plánu zavedení manažovaného hladomoru v Evropě, jehož cílem má být introdukce “udržitelných” potravin nového věku, tedy z hmyzu a červů, čemu se nově říká Zelený stůl, což je výrazový novotvar pro kuchyni používající tzv. udržitelné potraviny.

Francouzi po 20 letech od vstupu nových zemí do EU, mají novou hrozbu, a to jsou farmáři z Ukrajiny a rovněž dovoz z Latinské Ameriky. Nasunování ukrajinské produkce do EU je přitom plán, jak zlikvidovat evropské zemědělce ekonomicky, protože holandský model direktivního zákazu a likvidace zemědělství selhal a skončil fiaskem pro globalisty a k moci po volbách se dostal Geert Wilders se svým protiglobalistickým hnutím.

Globalisté proto mají jiný paralelní plán na dosažení téhož, a to je vstup Ukrajiny a jejího zemědělství do EU. Vstup Ukrajiny položí zemědělce v celé EU, o tom nikdo nepochybuje. Zemědělci v EU zkrachují a globalisté skrze své korporace jako je BlackRock ovládnou za hubičku ukrajinské zemědělství, skoupí veškerou půdu na Ukrajině a tím ovládnou distribuci potravin do celé EU.

Prázdné regály v obchodech a blokády silnic ve Francii a nově i v Bruselu jsou pouze ukázkou toho, jak se lze pomocí síly bránit globalistům, pokud se lidé sdruží dohromady a dohromady táhnou za jeden provoz. Ale tohle vidíme jen ve Francii, viděli jsme to v Holandsku, v Německu a možná trochu teď v Bruselu, ale zbytek Evropy je jalový a poslušný.

Manažovaný hladomor jako nástroj na Total Control veškeré populace

To samo o sobě ukazuje, že globalisté mají odpor jen v malé části evropské populace a brzy se dá očekávat, že ve Francii i v Belgii přijdou další omezení na zemědělce, a to ve chvíli, kdy bude zajištěno převzetí kontroly nad ukrajinskou agrární výrobou. Nestačí totiž jen zlikvidovat evropské zemědělce, je potřeba zajistit kontrolu globalistů nad manažovanou distribucí potravin. A tuto distribuci oni zatím nekontrolují, nemohou prostě odstřihnout francouzské zemědělce a nahradit jejich produkci nějakou jinou, která se bude skládat z části z klasických a z části z udržitelných potravin nového věku a zavedení Total Control systému na distribuci a dostupnost potravin.

Naproti tomu v Česku se již globalistům podařilo zlikvidovat zemědělství před více jak 20 lety. V Česku se na polích pěstuje řepka a kukuřice. Z obojího se potom vyrábí bioethanol do paliv. Žádné velkopěstění potravin, nic takového v Česku už skoro 30 let neexistuje. Česko je plně zbaveno své potravinové soběstačnosti z konce 80. let a potraviny se do ČR kompletně, až na výjimky z tzv. farmářských trhů od malopěstitelů, dováží z ciziny.

Zákaz domácího pěstování plodin a chovu biomasa se pomalu plíží a blíží, na světě je první skandální studie

Globalisté tak mají v ČR hotovo. Kde ale nemají hotovo, to jsou páteřní producentské evropské potravinářské země, které bychom mohli seskupit do čtverce, Španělsko + Francie + Benelux + Polsko. Proto globalisté zavádí do praxe ty nesmysly s karbonovými a dusíkovými daněmi, aby zlikvidovali tyto největší potravinové producenty v Evropě a mohli tak zavést manažovaný hladomor, tedy nástroj totální kontroly nad distribucí potravin a kontroly obyvatelstva mnohem silnějším způsobem, než bylo povinné očkování. A pokud ten odpor zemědělců ve Francii někdy poleví, globalisté se už nezastaví. A pokud si myslíte, že se zachráníte pěstěním plodin na vlastním poli a zahrádce, že si budete krmit prasátko nebo slepice, tak pozor!

Právě byla publikována studie [1] o tom, že doma pěstované potraviny mají 5x vyšší uhlíkovou stopu než průmyslově a korporátně pěstované plodiny. Studie doslova jako na zakázku Světového ekonomického fóra s cílem zamezit dezolátům v pěstění plodin a chovu biomasa na vlastních pozemcích. O studii informoval britský list The Telegraph a nemusíte být géniové, aby vám došlo, co je tou studií sledováno. Prostě uvalení nejprve karbonových a dusíkových daní na soukromé pěstitele a potom později zákaz samopěstění a samochovu. Globalistická bestie se před ničím nezastaví, pokud se lidé hromadně a společně nepostaví na odpor jako ve Francii.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Český prezident Petr Pavel znovu vyrobil skandál, který ale má ve skutečnosti dvojitou razanci. Tentokrát k tomu došlo na univerzitě College of Europe v belgickém městě Bruggy, kde vystoupil u příležitosti zahájení akademického roku na univerzitě, který se nesl v duchu vzpomínky na bývalou ministryni zahraničí USA a českou rodačku Madeleine Albright, která si za své angažmá ve válce NATO proti Srbsku a za podnikatelské aktivity s kosovskou osvobozeneckou armádou UÇK vysloužila nelichotivou přezdívku “Krvavá Madla” a měla i rozsáhlé podnikatelské aktivity v Kosovu po odtržení území od Srbska.

Petr Pavel vystoupil s projevem, jehož celý přepis najdete zde, ale zásadní v projevu bylo jeho vyjádření k fungování EU ke konci projevu. Petr Pavel se totiž vyslovil pro omezení práva veta při hlasování v orgánech EU, především tedy v Evropské komisi a v Evropské radě ministrů, což by znamenalo ztrátu suverenity většiny malých a středně velkých zemí v EU, protože po ztrátě práva veta by byly už navždy přehlasovány populačně většími státy Evropy.

Petr Pavel svůj výrok lehce moderoval poznámkou, že právo veta by bylo zrušeno jen v některých oblastech, čímž ale myslel zřejmě oblast společné obrany EU, společné zahraniční politiky EU, společné migrační politiky EU a další extrateritoriální procesy směrem ven z EU, tedy zahraniční politiky EU, jak navrhuje Evropská komise už delší dobu. Jeho výrok vyvolal obrovský poprask uvnitř vládní ODS a rovněž v Hnutí ANO, protože omezení práva veta by mohlo znovu otevřít otázku odškodnění sudetských Němců za odsun v roce 1945, EU by mohla odhlasovat většinově migrační kvóty, mohutnou genovou dysplazii v bílé populaci, nahrazení bílého obyvatelstva migračním genofaktorem skrze demografické přepisy atd.

Petr Pavel vyzval i k omezení závislosti na USA a k vybudování Evropské armády

Česká média si všimla pouze tohoto skandálního výroku, ale už si nevšimla toho, co řekl Petr Pavel hned a těsně poté. Český prezident totiž vyzval ke snížení závislosti na USA v oblasti obrany a k posílení obranných struktur a výdajů na obranu v Evropě, čímž se de facto vyslovil pro zahájení budování základů tzv. Evropské armády, což je součást Aachenské smlouvy a německo-francouzského projektu Nové Evropy, tedy procesu Das Neue Europa. Petr Pavel totiž prohlásil, že snížením vojenské závislosti EU na USA se nejlépe posílí trans-atlantické vazby. Tento výrok musel ve Washingtonu způsobit takový tremor, že jim tam kromě Bidena popadaly na zem všechny hodiny, obrazy a malované talířky ze zdí.

Snížení závislosti je totiž prvním krokem před zbavením se závislosti na USA úplně. A přesně o to se teď hraje v rámci globalistických procesů v Evropě s cílem odpisu USA na starém kontinentu. Generál a prezident Petr Pavel tenhle výrok neřekl náhodou a ani omylem. Bylo to pečlivě připravené a zaznělo to v hnízdě globalčiků na Evropské univerzitě v Bruggách, zaznělo prostě to, co chtěli globalčiky slyšet a opravdu to zaznělo. Petr Pavel sice mluvil o potřebě a významu NATO, ale na závěr projevu to zazdil takovým výrokem, jako že snížení závislosti na USA posiluje transatlantické vztahy.

Petr Pavel znovu vystihl změnu větru v Evropě

Ne, snížení závislost EU na USA bude znamenat zbavení se závislosti na USA a zbavení se procesů řízení vycházejících z Washingtonu. Pavlův projev byl mistrovským rozprašováním maskovacího dýmu a mlhy, jak to umí nejlépe právě vojáci. Slova chvály a obdivu k NATO a na závěr slova o potřebě zrušit právo veta v EU a o potřebě snížení obranné závislosti Evropy na USA. Můžete říct jednu věc deseti různými způsoby během jednoho projevu, ale pokud na závěr řeknete, že chcete snižovat na někom závislost, tak to znamená, že do budoucna již nepočítáte s žádnou závislosti na daném subjektu. To je zcela zjevné.

Petr Pavel se vyhnul výbušnému označení Evropská armáda a místo toho použil termín “evropské strategické nástroje” ve stejném smyslu. Označení strategic enablers je vojenský výraz pro pozemní vojska, námořnictvo, letectvo, protivzdušnou obranu a raketové vojsko. Jinými slovy, pokud Evropa vytvoří svoji armádu, resp. zmíněná armádní tělesa, dojde k omezení a snížení závislosti EU na USA. A tohle zazní od člověka, kterého na Hrad přivedl pro-americký kádr a bývalý velvyslanec Petr Kolář a pro-američtí operativci z neziskovky okolo Evropských hodnot, panečku. Takový podraz!

Rusko bojuje za své zájmy? Podle podivného a nepochopitelného průběhu SVO spíše bojuje za globalisty s cílem nechat vykrvácet USA a jejich Pax Americana mocenského psa zevnitř

To je doslova zrada barev, protože tohle rozhodně nikdo z amerických páníčků nečekal. Snižování závislosti na USA a současně snaha o zrušení práva veta v EU je cestou k realizaci Evropské federace, která je konečným a cílovým úkolem globalčiků v EU. Právě proto Aachenská smlouva [1] je natolik důležitá a v rámci globálních procesů v Evropě se vyvíjí snahy o odpoutání Evropy od USA po II. sv. válce. Není to snadné a jednoduché, a proto bylo tímto procesem, podle mého názoru, pověřeno Rusko.

Rusko koná v zájmu globalistů na porážce americké moci Pax Americana! Pokud vám to připadá jako šílené a ujeté, tak se podívejte, kdo je dnes největším spojencem Ruska? Čína! Zbrusu nová centrála a ústředí světového globalismu! Kdyby Rusko šlo proti globalistům, nikdy a ani omylem by nekopírovalo globalistické procesy řízení a nepoužívalo by globalistické nástroje. Rusko by nepřecházelo na digitální rubl, nepodílelo by se na covidové agendě, nezavádělo by digitální identity a QR kódy pro public control, nevytvářelo by globalistické útvary typu BRICS, kde hlavní slovo a sílu má právě Čína.

Rusko přispěchalo globalistům na pomoc proti USA s cílem ukončit Pax Americana

Pouze Rusko může odstavit USA od světové globální moci, a to pouze na 6. prioritě a na Ukrajině skrze krvácející masomlýn, kde kromě Ukrajinců krvácí hlavně USA. Globalisté proto spoléhají na Rusko, že dokáže na bojišti Ukrajiny nikoliv porazit Ukrajinu, o to vůbec ani nejde, ale dokáže vykrvácet USA zevnitř. To je skutečná úloha Ruské armády na Ukrajině! Když se nad tím zamyslíte, s hrůzou zjistíte, že během té ruské operace na Ukrajině nejde o Rusko, tedy ne v první řadě, ale o globalistickou operaci na vykrvácení USA nejen vojensky, ale i ekonomicky a politicky uvnitř USA.

A protože Petr Pavel je generál a ví, co se vlastně děje, tak najednou jede do Brugg a na globalistické univerzitě začíná vypouštět slova o potřebě reformy hlasování v EU, rozhodování v EU a o potřebě vybudování evropských strategických nástrojů, tedy Evropské armády, aby se EU postupně zbavila závislosti na USA. Generál-prezident Pavel je jako rosnička, která dokonale předvídá přicházející počasí. Stačí sledovat jeho změny postojů v projevech a zjistíte, jaké procesy se chystají. V USA z toho bude jistě velké rozčarování, ale u vojáků je to známé, že když se mění stav na bojišti, je potřeba zaujmout novou pozici, což Petr Pavel umí naprosto dokonale, to se mu musí nechat. A ta nová pozice je jasná. Postupná demise americké moci Pax Americana v Evropě!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Veřejná lež o tom, že Evropa a svět čelí v současné době pandemii neočkovaných, dostává každou hodinou další a další trhliny a pravda se nezadržitelně dere na povrch. Belgická televize již minulý týden v pátek odvysílala reportáž s lékařem v nemocnici GZA v Antverpách, který narovinu a přímo televizním divákům přiznal, že v současné době leží na jednotkách intenzivní péče JIP u nich v nemocnici jenom a pouze očkovaní pacienti, nikdo jiný, osobně to prý kontroloval před natočením reportáže.

Něco podobného nepřipadá u českých ani slovenských médií v úvahu, protože platí generální zákaz na poskytování skutečných klinických čísel veřejnosti v obou státech. Jak v Česku, tak i na Slovensku pouští ministerstva zdravotnictví na veřejnost pouze upravená čísla, a dokonce se statistiky zpětně přepisují a upravují. Informoval nás o tom náš čtenář.

Manipulování se statistikami a čísly na ministerstvu zdravotnictví

České ministerstvo zdravotnictví čaruje s čísly a statistikami takovým způsobem, až z toho přechází zrak. Náš čtenář nám napsal toto:

Dobrý den.

Sleduji twiter Ondřeje Dostála (piráti). Dává tam denní reporty reinfekcí v nemocnicích pro poslance a senátory. A zjistil, že ministerstvo zdravotnictví zpětně změnilo a navýšilo počty reinfekcí. Ty nuly se jim asi nehodily do krámu. Ono se totiž ukazuje, že ten kdo covid prodělal, tak má tolik potřebných protilátek a zřejmě i na dlouhou dobu proti nákaze a hlavně proti závažnému průběhu. A to se jim nehodí. Hlavně očkovat a očkovat. Všechny, i když jste imunní. Mrkněte na jeho Twitter.

A náš čtenář k tomu připojil i tabulku, která ukazuje, jakým způsobem Vojtěchovo ministerstvo zahradnictví a zpěvného ptactva upravuje epidemiologické tabulky. Čarování s čísly v grafech má svůj vlastní název, říká se tomu cifrpropaganda a cílem je pomocí čísel a jejich změn vykreslit žádoucí mediální narativ. Pokud někde figurují nuly a malá čísla, tak to znamená, že nikde není problém.

Vysvětlení se jeví být prosté.
Ty nuly v denních přírůstcích hospitalizací u lidí s přirozenou imunitou po prodělání neseděly do komunikační kampaně MZ. Tak tam poslancům a senátorům strčili celkové počty (těch je pořád minimum, ale aspoň to není nula).
A takhle si tu žijeme.. https://t.co/S0DRlndjyu

— Ondřej Dostál (@dostalondrej) November 9, 2021

Pokud změníte nuly a malá čísla na jiná a vyšší, vyrobíte nový příběh a na tom můžete stavět politické procesy řízení. Podle Ondřeje Dostála je možné, že došlo ke změně metody produkce čísel. A když změníte metodu, tak se vám automaticky nuly změní na mnohem vyšší čísla. Takhle se dělá pandemie, jejíž konec je v nedohlednu, protože Evropská unie právě podepsala kontrakty na dodávky vakcín pro roky 2022 a 2023. No future!

Evropská komise nakoupí od další farmaceutické firmy další vakcíny na léta 2022 a 2023

Evropská komise dnes schválila [1] osmou smlouvu s farmaceutickou společností Valneva za účelem nákupu její potenciální vakcíny proti onemocnění COVID-19. Smlouva se společností Valneva umožní všem členským státům EU koupit v roce 2022 téměř 27 milionů dávek. Zahrnuje rovněž možnost přizpůsobit vakcínu novým variantním kmenům a členské státy budou moci objednat dalších až 33 milionů dávek vakcíny v roce 2023.

Smlouva se společností Valneva doplňuje již nasmlouvané rozsáhlé portfolio očkovacích látek, které se budou vyrábět v Evropě, včetně již podepsaných smluv se společnostmi AstraZeneca, Sanofi-GSK, Janssen Pharmaceutica NV, BioNtech-Pfizer, CureVac, Moderna a Novavax. Toto diverzifikované portfolio očkovacích látek zajistí, aby byla Evropa dobře připravena na očkování, jakmile se prokáže, že jsou tyto očkovací látky bezpečné a účinné. Členské státy se budou moci rovněž rozhodnout vakcínu darovat do zemí s nižšími a středními příjmy nebo ji přesměrovat do jiných evropských zemí.

Ďábelský plán globalistů na vymazání přirozené imunity v celé populaci, aby se stala závislou na komerční imunizaci

Jak tedy sami vidíte, pandemie je nejen naplánována na papíře pro pokračování, ale už jsou i schváleny smlouvy a jsou alokovány finance na toto prodloužení pandemických her. Ani na moment není nikde jen úvaha nebo myšlenka na ukončení pandemie, na její zastavení, na zreálnění pohledu na virus, se kterým je boj stejný jako s větrnými mlýny, tedy naprosto úchylně nesmyslný, protože v lidském těle jsou miliardy virů a každý nádech do plic nám denně přináší další stovky milionů dalších virů.

A pokud se lidé budou izolovat a držet si odstupy, pokud budou nosit roušky a respirátory, které bráni výměně virů mezi lidmi pro získání přirozené imunizace, tak zkrátka dojde k tomu, a ono k tomu již dochází, že když se lidé sejdou v práci, v hospodě nebo ve škole po delší době, tak najednou propuknou nemoci, protože lidé a děti po dlouhých lockdownech a izolacích přišli o přirozenou imunitu, která se buduje kontaktem mezi lidmi a přenosem kapének z plic do plic. A k čemu to povede? Povede to k velkém imunologickému resetu, kdy lidé přijdou o přirozenou imunitu a stanou se závislými na komerční imunitě.

Znovu to zopakuji, protože stále to mnoha lidem nedochází, jak je ten plán ďábelský. Když lidem zabráníte se stýkat, když zavřete obvyklá místa pro setkávání lidí, jako jsou hospody a restaurace, ale i koncerty a další, a když nařídíte lidem odstupy a izolace spojené s nošením roušek a respirátorů, tak dojde k tomu, že lidé si přestanou vyměňovat viry, jejich těla přestanou být trénována na přísun virů a na boj s nimi, takže po nějaké době dojde k děsivé události.

Celá lidská populace ztratí přirozenou imunitu a celou imunizační matrici ve svém těle, takže když ti lidé sundají roušky na pár dní a setkají se, může je to až zabít. Ten nával virů nebude o nic větší než před pandemií, ty viry budou pořád stejné, ale tělo a imunitní systém je bude považovat za nové, protože dlouhé izolační lockdowny a roušky vedly k vymazání imunizační matrice v lidském těle. A podívejte se na očkované osoby po 6 měsících. K čemu došlo?

Čím více lockdownů a roušek, tím méně přirozené imunity, a tím více závislosti na komerční imunitě

Po 6 měsících vyprchá vakcína, která zmírňuje průběhy nemoci, ale člověka nečiní bezinfekčním. Takže po 6 měsících, pokud očkovaná osoba nedostane další booster na dalších 6 měsíců, tak prostě onemocní, protože její tělo nemá naprosto žádnou přirozenou imunitu a viry jsou stále v něm, tělo nebylo vakcínou dezinfikováno, protože covidová vakcína to neumí. Tělo tak nemá naprosto žádnou imunitu, protože osoba se s nikým nestýká a nevyměňuje si viry přirozenou cestou.

Takže taková osoba je odkázána od té chvíle jenom na komerční imunitu, na pravidelné boostery, protože přirozenou imunitu už osoba mít nemůže a nebude, protože by ji to mohlo zabít. Ten nával přirozených virů naráz by osoba nedala. Vakcíny zaplaví plicní buňky, obsadí je, aby je nemohly obsadit jiné běžné viry, takže osoba neonemocní vážným průběhem, ale po 6 měsících plicní buňky odumřou postupně a nahradí se novými, které už nejsou vakcínou obsazeny, takže po 6 měsících se do nich nastěhují jiné běžné viry a nastane peklo, protože imunitní systém na tyto viry zapomněl vzorce.

Protože nedocházelo k tréninku a k setkávání lidí a k výměně virů, imunitní systém se přepnul do letargického režimu. A když je po čase vystaven návalu virů, protože lidé sundají roušky a sejdou se po roce v hospodě, nastane pandemie. Takže očkované osoby po 6 měsících bez boosteru končí na JIP odděleních. A je jich tam mnohem a mnohem více než neočkovaných, protože u těch se nic nezměnilo, vyměňují si viry s ostatními pořád stejně, takže mají přirozenou imunitu stále v tréninku a v plné zbroji. A doufám, že už chápete, proč teď po roce a půl je takový nárůst nemocí u dětí. Protože děti se nestýkaly, nebyly ve škole, nemohly si vyměňovat viry.

A teď po roce a půl různí Kubkové, Flégrové a Prymulove křičí, že je třeba očkovat malé děti, protože je u nich raketový nárůst nemocných. No aby ne, když děti rok a půl nosily roušky, držely si odstupy, anebo rovnou byly doma. Jedná se tak o řízený plán globalistů na likvidaci přirozené imunity u veškerého obyvatelstva. A když lidé přijdou o přirozený způsob získávání imunity, stanou se závislými na komerční imunitě a na nekonečných očkováních a boosterech už napořád a pořád dokola každých 6 až 9 měsíců. A není divu, že Židé v USA řekli dost a obrátili se na nejvyšší rabínský soud, který vynesl verdikt.

Rabínský soud v New Yorku vydal absolutní zákaz očkování vakcínami mRNA

Dne 1. listopadu totiž Rabínský soud v New Yorku rozhodl [2], že vakcíny mRNA jsou zdrojem infekcí a jejich šíření, takže vydal absolutní zákaz na očkování židovských dětí, mládeže a mladých žen a mužů, přičemž zákaz byl rozšířen i na reklamu a propagaci vakcín mRNA. V úvodu usnesení [3] soudu se dokonce píše, že úmyslem autorů je zahrnout do tohoto usnesení také adenovirové vektorové DNA vakcíny, tedy Janssen (Johnson & Johnson), AZD1222 (Oxford-AstraZeneca), Ad5-nCoV (CanSino Biologics / Pekingský biotechnologický institut) a Sputnik V (Ústav epidemiologického a mikrobiologického výzkumu Nikolaje Gamaleji). Nikdo z Židů tak nesmí vakcíny ani propagovat a doporučovat. Rabínský soud je nejvyšším justičním tělesem Chasidů nejen v USA, ale na celém světě a jeho rozsudky jsou závazné pro všechny etnické Židy hlásící se k Abrahámově linii a vyznávajících Tóru jako nejvyšší písmo židovského národa.

Jenom připomenu, že druhá velká část světového židovstva, konkrétně světových sionistů, se pro změnu přiklání k Talmudu jako k nejvyššímu písmu. Talmud je nejvyšším písmem světového globalismu. Proto válka mezi Židy a židy spočívá v elementární rovině právě o nejvyšší písmo, tedy o souboj tórického a talmudického principu. Izrael je ukázkovým válčištěm, kde sionističtí očkují chasidské a charedim, kteří tomu odporují. A tento rozsudek z New Yorku je opravdu zásadním usnesením.

Rabínský soud [4] je součástí izraelského právního systému a určuje zákony, které odrážejí učení Tóry. Rozhodnutí rabínského soudu je považováno za Boží zákon a židovská komunita se jím přísně řídí. Význam tohoto rozhodnutí nelze podcenit, pokud jde o jeho konečný dopad na židovské děti a mladé lidi na celém světě. Po několikahodinovém svědectví [5] lékařských odborníků, právníků a vědců 26. října 2021 vydal rabínský soud své rozhodnutí, které vyvolalo šokové vlny po celém světě. V rozhodnutí se uvádělo:

“Je naprosto zakázáno podávat nebo dokonce propagovat tuto injekci dětem, mladistvým, mladým mužům nebo ženám; i kdyby to mělo znamenat, že jim vláda nepovolí navštěvovat ješivu nebo seminář nebo studovat v zahraničí atd. Protestovat proti tomuto nařízení je výslovnou povinností a každý, kdo může zabránit tomu, aby byla injekce vnucována naší mládeži, tak musí učinit, a to otevřeně a důrazně.”

Dále soud zakázal těhotným ženám a všem zdravým dospělým, kteří jsou v plodném věku.

“Zdá se, že těhotným ženám je v důsledku injekce způsobeno mnoho škody (možná kvůli protilátkám, které si tělo vytvoří proti bílkovině zvané Syncytin-1, nebo kvůli SM102, nebo kvůli mikro krevním sraženinám způsobeným injekcí. Společným jmenovatelem je zde to, že je pro těhotnou ženu škodlivá a že může být považována za porušení zákazu sterilizace nebo zabránění plodnosti). Jako taková je pro ně zakázána tato injekce. Do toho jsou zahrnuti všichni zdraví dospělí, kteří jsou v plodném věku – i oni by se měli od uvedené injekce držet dál.“

Rozhodnutí se týkalo také starších dospělých a toho, že je třeba provést další upřesnění. Výslovně však určili, že “nejlepší je chybovat na straně opatrnosti“.

“Proto – je lepší chybovat na straně opatrnosti a zdržet se injekce, než ohrozit svůj život provedením úkonu, který může vyvolat okamžitou a přímou újmu. Zvláště když existují jiné lékařské postupy, které fungují, jak bylo uvedeno, a které nejsou škodlivé.“

Další významná část tohoto rozhodnutí se týká propagace nebo ovlivňování kohokoli, aby se od tohoto nařízení neodchýlil. Konkrétně se v něm uvádí:

“…napomáhání nebo umožnění osobě porušit mRNA – zahrnuje slovní povzbuzování, nabízení peněžních pobídek nebo jiných úplatků, slovní nátlak nebo skutečné výhrůžky s cílem přimět zaměstnance atd. k přijetí mRNA.“

Dr. Robert Malone, který je všeobecně považován [6] za vynálezce mRNA vakcín v době svého působení v Salkově institutu v roce 1988, zveřejnil po zveřejnění rozhodnutí následující prohlášení:

“Svědectví před chasidským rabínským soudem v New Yorku bylo zřejmě užitečné a rozhodnutí bylo vyneseno. Očkování proti SARS-CoV-2 je u dětí absolutně zakázáno a u dospělých je varováno.“

Advokát Thomas Renz, který je hlavním právním zástupcem americké organizace Frontline doctors, která žaluje CDC, prezidenta Joea Bidena, Anthonyho Fauciho a další, učinil toto prohlášení:

“V úterý minulého týdne se mi dostalo jedinečné cti svědčit u rabínského soudu v New Yorku s řadou nejlepších světových odborníků ohledně očkování COVID. Bylo mi potěšením poskytnout Božímu vyvolenému lidu podklady k tak důležité otázce a doufám, že to zachrání životy.“

Kompletní svědectví světových odborníků a oficiální přeložené prohlášení rabínského soudu si můžete prohlédnout zde.

Rabínské soudy Židů a Církevní koncily křesťanů

Jak tedy vidíte, ve válce mezi Ž a ž přišly ke slovu už i soudy a Rabínský soud jako dosud jediný na světě otevřeně zakázal vakcinace látkami na bázi mRNA technologie. Všichni Židé od této chvíle, a to i v České republice a na Slovensku, musí legálně odmítnout očkování sebe i svých dětí, a to s odvoláním na rozsudek nejvyššího církevního soudu Chasidů v New Yorku. Nucení nebo uvalování sankcí na občana židovského původu by v této souvislosti bylo v rozporu se soudním rozhodnutím a de facto projevem pohrdání soudem. Neuznání soudní autority Rabínského soudu v New Yorku by potom bylo de facto projevem antisemitismu.

Zajímavé je, že i křesťané mají, resp. měli v minulosti podobné církevní soudy nejvyšší instance, a to byl Církevní koncil. Církevní koncily měly formy soudů a ochrany věřících, víry, života a vyznání, ale postupem času funkce koncilů zanikla a soudy přešly pod světskou spravedlnost. A pokud se podíváme na Antikrista ve Vatikánu, který propaguje očkování svých oveček, tak vidíme ve skutečnosti Satana v převleku. Jako Rabínský soud v New Yorku by se měl zachovat i církevní koncil ve Vatikánu a měl by křesťanům zakázat očkování těmito látkami. Jenže k tomu nedojde. Vatikán je v moci sionistů a papež je jejich poslužníkem. O to lépe je vědět, že vyvolený národ má funkční obranu v podobě církevní justice. Křesťané nemají. I to o lecčems vypovídá.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Slovenský ministr zdravotnictví Vladimír Lengvarský před několika hodinami de facto odpálil na Slovensku první a oficiální fázi Total Control. Ministr totiž oznámil [1], že Slovensko přestane na státních hranicích uznávat uzdraveným lidem jejich přirozeně získanou imunitu a budou se muset při vstupu do země testovat pomocí PCR testů jako všechny neočkované osoby, pouze lidem s vakcínami bude umožněn volný průjezd hranicemi, a to poté, co se předběžně a elektronicky zaregistrují na serveru e-Hranica.

Ministr zdravotnictví to zdůvodnil novou mutací koronáčového viru Delta (Variant B.1.617), kde prý existuje malá pravděpodobnost, že by lidé mohli znovu dostat nemoc Covid-19, i když nemoc již prodělali v minulosti a mají protilátky. Pouze očkovaní lidé tak budou mít volný pohyb přes slovenské hranice. Na Slovensku tímto okamžikem došlo k vytvoření nového společenského řádu, kdy očkovaní mají na státních hranicích jiná práva a privilegia než zbytek ostatních lidí.

Zároveň zůstává záhadou, kde bere slovenský ministr zdravotnictví jistotu, že očkovaní lidé jsou odolní vůči nové mutaci Delta? Kde proboha přišel k takovému poznatku? Podle informací naší redakce dosud neexistuje žádná odborná studie, ani porovnání, které by ukázalo, jak které vakcíny jsou odolné proti Delta variantě viru. Dokonce ani WHO zatím nedisponuje takovou studií. Odkud tedy slovenský ministr zdravotnictví čerpal? Dosud neexistují naprosto žádná věrohodná data, která by prokazovala, že lidé s přirozeně prodělanou nemocí mají menší imunitu proti Delta kmenu, než lidé očkovaní různými a hlavně různě spolehlivými vakcínami.

Slovenské hranice překročíte volně už jen s vakcínou, ostatní lidé jsou nyní oficiálně 2. kategorií osob s omezenými právy na svobodu pohybu

Rozhodnutí slovenského ministra tak jasně ukazuje, že jediným cílem je prosadit na Slovensku očkování za každou cenu, jakýmikoliv prostředky. Prodělání nemoci a ani potvrzení o prodělání nemoci neumožní lidem svobodně cestovat přes hranice, jako tomu bylo ještě koncem roku 2019. Pouze vakcína lidem zajistí volný průjezd hranicí, ale až po předchozím elektronickém ohlášení. Všichni ostatní budou muset vytáhnout 50 až 120 EUR pro pořízení PCR testu. A tohle všechno kvůli čemu? Kvůli údajné nové mutaci. Mutace se použije jako univerzální záminka za každé situace a už napořád.

Mutace může napadnout i lidi s prodělanou nemocí, pouze očkované lidi nenapadne. Sice je to nehorázná lež a nesmysl, ale to dnes nikoho nezajímá. Pravda je pouze to, co řeknou v televizi a co řekne ministr. Znovu se tak potvrzuje, že nikdy nešlo o ochranu zdraví občanů, ale o děsivý plán naočkování a následného evidování a kontrolování zaočkované populace pomocí elektronických aplikací, přeshraničních příjezdových elektronických formulářů, zavedení segregované občanské společnosti rozdělené podle vakcinačního klíče na způsob apartheidového dělení populace a samozřejmě pravidelná a nekonečná přeočkování, a to právě kvůli nekonečným mutacím.

Registrační příjezdové formuláře pro všechny, i vakcinované osoby. Proč? Protože Total Control!

Tento systém absolutní a trvalé kontroly nad pohybem obyvatelstva se nazývá Total Control a je to jeden z pilířů Brave New World, nového společenského řádu, kde lidé ztratí status svobodných bytostí a stanou se nevolníky a otroky, kteří nebudou smět svobodně cestovat, svobodně se pohybovat, vstupovat do budov a nákupních center, nebudou moci využívat služeb, budou segregováni a izolováni, přičemž malé penzum svobod bude navráceno těm, kteří se dobrovolně a třeba i na sílu nechají pravidelně očkovat.

A spolu s očkováním i sledovat, pomocí aplikací v telefonech, pomocí příjezdových registračních formulářů na hranicích atd. K čemu třeba potřebuje stát příjezdový formulář? No, rozhodně ne kvůli tomu, aby zajistil vaše zdraví, anebo zdraví ostatních lidí. Stát potřebuje všechny lidi prověřit a zanést do mezinárodních vyhodnocovacích databází, jestli nejste terorista, jestli jste dobrý, jestli nemáte záznam.

Prověří, jestli jste očkovaný, jaký máte telefon a jeho číslo, které je okamžitě zaměřeno a po vstupu na území státu operátorem nahráváno a sledováno, jaký máte email, který je okamžitě ve spolupráci se sociálními sítěmi ztotožněn s vašimi profily na sociálních sítích, jak nedávno vylíčil děsivé sledovací praktiky pohybu populace Edward Snowden. Okamžitě algoritmy prověřují všechny vaše příspěvky a komentáře. A ihned je patrné a zjevné, jestli jste dobrý, anebo jestli jste odpůrce vakcín a Total Control.

Oni nepotřebují příjezdový formulář kvůli zdraví, ale kvůli vašemu sledování a prověření. Data končí na amerických analytických serverech NSA, kde se vyhodnocují pre-crime faktory příspěvků na sociálních sítích, jak už dříve odhalil pre-crime programy NSA analytik Edward Snowden. Když se zaregistrujete při cestě přes hranice nějakého evropského státu, vaše data skončí v mamutí databázi v NSA. A pokud jde o pre-crime opatření, tak kroky k zavedení preventivní kriminalizace se opravdu urychlují.

Belgický Rambo prý chtěl oddělat místního virologa zodpovědného za covidový teror, ale voják zmizel a nalezena byla jen jeho tlející a rozkládající se mrtvola

Včera jsme publikovali článek [2] o referendu ve Švýcarsku, kde zblblí Švýcaři si odhlasovali právo policie na preventivní kriminalizaci osob starších 12 let v případě, že policie pojme podezření, že osoba by teoreticky mohla v blízké době dospět do stádia radikalizace a provést teroristický útok. Švýcaři tak potvrdili, že jsou velice lehce zmanipulovatelní, jakmile dojde na vykreslení hrozby jejich bezpečnosti. Jenže, tento proces zavádění pre-crime pravomocí se právě odehrává i v Belgii.

Tam totiž došlo před měsícem opravdu k bizarní události. Tělo nalezené v sobotu v belgickém lese patřilo vojákovi, který před měsícem uprchl ze své jednotky s arzenálem zbraní a vyhrožoval, že zavraždí předního virologa v zemi, uvedlo belgické ministerstvo obrany [3]. Poté, co 17. května zmizel veterán a odstřelovač Jurgen Conings, bylo zahájeno rozsáhlé pátrání, do kterého se zapojila belgická armáda a policie a armády sousedního Německa a Nizozemska.

Šestačtyřicetiletý voják s bojovými zkušenostmi z Iráku a Afghánistánu ukořistil podle informací z vojenského skladu několik protitankových střel, samopal, pistoli a neprůstřelnou vestu a před svým zmizením zanechal vzkazy s výhrůžkami smrtí na adresu nejvyšších belgických představitelů. Známý národní virolog Marc Van Ranst, který se podílel na lockdownových omezeních kvůli Covid-19 v Belgii, byl rovněž na tomto seznamu a nakonec byl úřady převezen na bezpečné místo. V jednom ze svých vzkazů Conings vysvětloval, že “už nemůže žít ve společnosti, kde nám politici a virologové všechno vzali“, a varoval, že se nehodlá vzdát v klidu.

Nejprve napsal papír, co chce spáchat. Potom ukradl zbraně, odjel do lesa a zabil se… aneb mainstreamové pohádky Ovčí babičky

Byl okamžitě označen za “podezřelého z terorismu” kvůli svým krajně pravicovým a protivakcinačním názorům, které byly známy i vojenské rozvědce. Belgická média si hned kladla otázku, jak je možné, že osoba s extremistickými vazbami má přístup k těžkým zbraním. Přestože se jednalo o bezpečnostní hrozbu, stal se zběhlý voják také symbolem pro některé obyvatele Belgie, kteří jsou podobně nespokojeni s lockdowny a dalšími omezeními v souvislosti s koronavirem.

Stránka na Facebooku s názvem “Jako 1 za Jurgena” přilákala 50 000 příznivců, než se ji technologický gigant rozhodl zrušit kvůli tvrzení, že by mohla podněcovat násilí. Facebook rovněž podle informací nahlásil belgické policii IP adresy všech zhruba 50 000 fanoušků této stránky, včetně jejich soukromé pošty, kterou nyní prochází belgická policie.

Coningsovo auto bylo nalezeno na okraji národního parku Hoge Kempen nedaleko nizozemských hranic jen několik hodin po jeho zmizení. A tady celý příběh začíná smrdět. Ale opravdu hodně. Uvnitř auta se totiž nacházely raketomety a údajně vše bylo nastraženo granátem spojeným se dveřmi pomocí drátů. Později pátrači narazili v lese na místo, kde se voják mohl utábořit. Pátrání nepřineslo žádné nové stopy o tom, kde se Conings, kterého média nazývala “Rambo” kvůli jisté podobnosti jeho příběhu s akčním filmem Sylvestera Stalloneho z roku 1982, nachází.

Starosta si vyjel do lesa a ucítil smrad. Lovec narazil na vojákovu nohu. Místo akce se voják prý odjel zabít do lesíka, ale až potom, co vykradl muniční sklad a rozeslal papíry o svých úmyslech

To platilo až do neděle, kdy se starosta (jaká to náhoda, že zrovna starosta) města Maaseik Johan Tollenaere vydal do národního parku na projížďku na kole. Podle úředníka v určitém okamžiku ucítil z křoví silný zápach rozkládajícího se masa a informoval o tom záchrannou službu a armádu. Místní média však uvedla, že to nebyl starosta, ale místní lovec Leonard Houben, kdo na tělo narazil jako první a zalarmoval policii. Houben tvrdí, že při pátrání po zápachu narazil na Coningsovu nohu.

Prokuratura uvedla, že zápach pocházel z lidského těla a že podle prvních zjištění patřilo Coningsovi. Zběhlý voják si zřejmě vzal život, ale bude zapotřebí dalšího vyšetřování, aby se to dalo s jistotou určit, dodali. Belgické ministerstvo obrany později opravdu potvrdilo, že tělo patřilo Coningsovi. Jenže problém je v tom, že celý tento příběh nedává smysl. Pokud by veterán a sniper z Afghánistánu došel do bodu radikalizace, tak by rozhodně neukradl z vojenského skladu munici a zbraně, aby s nimi dojel k lesíku, a tam spáchal sebevraždu.

Takové dezinformační chucpe může vymyslet jen debil, a kromě debila samozřejmě mainstreamoví novináři. Tento příběh totiž nedává naprosto žádný smysl. Voják, který připraví plán, se neodjede zabít do lesa s autem plným odcizených zbraní. Proč by se voják zabíjel, aniž by nejprve oddělal někoho z organizátorů covidového teroru? Vždyť to nedává smysl. A proč by za sebou nechával nějaký stupidní papír, ve kterém by dopředu odhaloval, co má v plánu? Co je to za pohádky? A jak tento případ skončil?

Ano, skončil mrtvolou v rozkladu a podle patologie je to prý on. Nikomu se tedy nic nestalo, kromě vojáka, ale Belgie je na nohou a vláda se hodlá zabývat radikalizací občanů odporujících covidovému teroru. Nyní má vláda záminku, šíleného vojáka, který prý chtěl vraždit. Záminka je tedy na světě a belgická vláda už zkoumá 50 000 účtů na Facebooku a brzy se dočkáme pre-crime opatření v Belgii proti lidem, kteří by se mohli v budoucnu radikalizovat. A jako důkaz se lidem předhodí kauza zradikalizovaného a nyní prý mrtvého vojáka. Už vám to dochází?

Falešná vlajka s cílem legislativně uzákonit preventivní kriminalizaci do trestního řádu Belgie a všech dalších evropských zemí

Ti dobytkové globalisté od Klause Schwaba se snaží těmito falešnými vlajkami získat záminky a ospravedlnění v očích veřejnosti pro nemlich ty samé zákony a policejní pre-crime pravomoci, jaké si odhlasovali v referendu Švýcaři v domovské zemi šéfa Světového ekonomického fóra. Naprosto dokonale to zapadá do mozaiky, časově je to synchronizováno do jednoho segmentu.

Globalčiky vědí, že část veřejnosti nepřijme Total Control a bude se radikalizovat, ale nelze čekat na to, až jich budou miliony, to by globalisté nemuseli ustát. A tak se hledají cesty k dystopické vizi programovacího filmu Minority Report. Globalisté chtějí preventivně kriminalizovat kohokoliv, koho počítače, umělá inteligence a algoritmy sociálních sítí odhadnou, že by se mohl v blízké době radikalizovat.

A taková osoba bude monitorována, sledována, odposlouchávána, bude jí omezeno právo svobodného pohybu a vstupu do objektů s vyšším počtem lidí, bude jí zakázáno opouštět byt ve stanovené noční hodiny, bude jí zakázáno opustit město, opustit okres, městskou čtvrť, bude sledována mobilním telefonem, náramkem na ruce, později čipem. Osoba ještě přitom nic nespáchala, ale algoritmus policie vypočítal, že by v blízké době mohla. A k tomu jsou potřeba přijmout zákony.

Ve Swissu je hotovo, vymalováno, tam může poslední zhasnout. V Belgii po této false flag operaci rovněž. A ostatní země to čeká v příštích měsících. Total Control je právě nasunován v jednotlivých zemích do procesů řízení a globalčiky se nezastaví a půjdou i přes mrtvoly, ať už vojáků z Afghánistánu, nebo přes mrtvoly herců a hereček, kteří záhadně jako otočením kontrolního knoflíku umírají v posledních dnech jako na povel, jako na základě odvysílání vypínacího signálu. Nemyslete si, že oni se zastaví. Podřezat krky národům lze i bez jediné kapky krve a ještě si to budou mnozí pochvalovat.

-VK-

Šéfredaktor AE News

S námi čtete, s námi objevujete

Vážení čtenáři Aeronetu, pokud se vám líbí naše investigativní žurnalistika a komplexní analýzy, které pro Vás už 7. rokem děláme, pokud se vám líbí naše články, videa a pravidelné páteční pořady na SVCS, a chcete-li, abychom vám i nadále mohli přinášet nové informace a politické analýzy a komentáře, přispějte prosím jakoukoliv sumou v závěru tohoto měsíce na naší obvyklé darovací stránce zde, ale pouze v případě, že si to můžete dovolit, tedy podle svých možností. Každý příspěvek má smysl, každý se počítá, malý i velký. Zatím jsme vysbírali jen cca. 32% z cílové sumy a do konce měsíce zbývá 8 dnů. Přispět můžete bankovním převodem, PayPalem, Bitcoinem a poštovní složenkou na účet. Naše práce může pokračovat jedině s Vaší podporou, jinak to není možné a nemělo by to ani smysl, protože podpora musí být oboustranná. Náš server je tu pro vás. Za Vaši podporu a pomoc předem děkujeme!

Česká vláda prohrála v Bruselu další arbitráž. Již v listopadu loňského roku rozhodl belgický soud, že Česká republika v 90. letech porušila mezinárodní pravidla a smluvní dohody mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem ve věci ochrany investic lichtenštejnské firmy Diag Human, která počátkem 90. let chtěla v ČR obchodovat s krevní plazmou [1]. Šéfem Diag Human je Čecho-Švýcar Josef Šťáva, blízký přítel Miroslava Kalouska, který se Šťávova arbitrážního požadavku po ČR zastal v době, kdy byl Kalousek ministrem financí.

Belgický soud je již tak po Lucembursku druhý, který nařídil České republice vyplatit odškodné firmě Diag Human. Celá kauza se vleče od počátku 90. let, kdy tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar se k nápadu obchodu s krevní plazmou vyjádřil negativně a z obchodu tehdy sešlo, protože ministerstvo následně odmítlo smlouvu s Diag Human uzavřít, přestože předchozí dohody se zástupci ministerstva byly pozitivní.

Problém byl v tom, že firma Diag Human byla lichtenštejnskou společností a tehdejší zástupci ministerstva na jednotlivých jednáních poskytli přísliby a garance jednatelům Diag Human, že obchod je předjednaný, což se ukázalo jako nepravdivé. Počátkem 90. let, tedy v dobách divoké privatizace, to fungovalo tak, že do křesla ministra byl dosazen nýmand, aby nekoukal na prsty ostatních lidí, kteří prováděli v dobách divoké privatizace mohutné majetkové přesuny v jednotlivých resortech ministerstev.

Česká republika prohrála s Diag Human další arbitráž za 14,5 miliardy korun

Firma Diag Human byla založena v Lichtenštejnsku právě proto, aby měla mezinárodní a arbitrážní krytí. Můžeme se jenom dohadovat, jestli obchod byl myšlen vážně, anebo od začátku šlo o promyšlený plán, jak podojit český stát na arbitráži za zmaření investice. Že je situace vážná, o tom svědčí i fakt, že česká vláda tento rozsudek z Belgie dva měsíce tajila, protože belgický soud rozhodl již vloni v listopadu. Česká vláda prý připravuje tiskové prohlášení k této věci.

Rozhodnutí soudu v Belgii je pro Diag Human klíčová výhra, protože firma má tímto rozsudkem k dispozici exekuční titul na veškeré zdroje a majetky České republiky i v Bruselu a v Belgii, což jsou české státní bankovní a operační účty v belgických bankách pro provoz nejen českých misí v EU, ale především jde o zdroje v podobě dotací, které uvolňuje Evropská komise na řad českých účtů. Diag Human se tak bude moci hojit na dotacích z Evropské unie, které bude moci exekučně zabavovat přímo u zdroje v Bruselu.

A to je problém, právě proto česká vláda již dva měsíce mlčí a teprve nyní informace vyplula na veřejnost poté, co sami zástupci Diag Human o tom informovali české novináře. Arbitráž ve výši 14,5 miliardy je taková darda, která dalece přesahuje všechny kauzy jako jsou Čapí hnízda nebo dotace pro Agrofert. Český stát bude muset někde tyto peníze vzít a zjevně se tím zvedne schodek státního rozpočtu na tento rok. Jenže, situace je ještě dramatičtější.

Proti České republice rozhodl i soud v Lucembursku, banky musí českému státu obstavit všechny účty

Podle advokáta Jana Kalvody, který zastupuje Diag Human, lucemburský soud dne 19. prosince 2019 nařídil lucemburským bankám znovu otevřít bankovní účty České republiky, které český stát v minulosti používal, a zabavit na nich peníze ve prospěch Diag Human, pokud se na účtech nějaké peníze nacházejí. Lucemburské banky něco podobného nepamatují, je to mimořádné opatření ze strany lucemburského soudu, které pouze potvrzuje, že i rozhodování soudu v Belgii se řídilo podobným metrem. Rozsudek belgického soudu tak znovu ukazuje, že Česko se stává dojnou krávou, i když je celá republika rozkradená a někteří lidé říkají, že již není co ukrást.

To je ale fatální omyl. V zemi, kde žije 10 milionů obyvatel a ti dovádí daně, lze totiž donekonečna dojit právě občany. Stát bude muset Diag Human tyto peníze zaplatit a co udělá stát? Zvedne občanům daně, nebo zavede nové daně,  nebo uvalí daně na zboží, které nebylo daněno, nebo něco jiného se vymyslí. Proto není pravda, že už není co rozkrádat, že už vše bylo rozkradeno. Právě naopak, dokud bylo co rozkrádat, tak to občany nebolelo a necítili to na peněženkách. Teď teprve začne to pravé a tvrdé dojení.

Penále z arbitráže neustále narůstají, za posledních deset let se skoro zdvojnásobily

Před deseti lety to bylo jen 8 miliard korun pro Diag Human, dnes už je to 14,5 miliardy, to jsou všechno úroky z prodlení, zkrátka penále. V tomto obchodě je namočeno mnoho polistopadových figur a politiků, Miroslav Kalousek zdaleka není jediným osobním přítelem Josefa Šťávy, protože tato kauza se rodila v období divoké privatizace, kdy se netunelovaly jenom banky, ale státní rozpočty skrze zakázky v době, kdy ještě ani nefungovaly veřejné soutěže a tendry.

A tak bychom očekávali, že Mikuláš Minář a Benjamin Roll už připravují mohutnou demonstraci v Praze, další Letnou a budu požadovat další ultimátum, že buď do Velikonoc odejde Miroslav Kalousek z politiky, anebo jinak budou následovat další protesty a průvody na pražské Hlavní nádraží. Pokud se bývalý ministr financí Miroslav Kalousek zastával [2] Josefa Šťávy, pokud český daňový soustrastník má ze svého uhradit 14,5 miliardy korun za to, že někdo před skoro 30 lety na ministerstvu zdravotnictví udělal chybu, tak je to sakra důvod pro svolání další demonstrace na Letnou.

Milion chvilek má skvělou příležitost svolat novou demonstraci na Letnou s požadavkem, aby Miroslav Kalousek odešel z politiky

Když se jedná o útok na Andreje Babiše, aby byl odstraněn z politiky, nátlakové organizace v čele s Milionem chvilek ihned svolávají do Prahy a po celé republice demonstrace. Když ale Miroslav Kalousek a lidé v okolí polistopadových šíbrů spolupracují s lidmi napojenými na arbitráže proti České republice, je ticho po pěšině. Tohle je další ukázka toho, jak procesy řízení v ČR jsou uplatňovány jen v určitých případech proti těm, kteří jsou nepohodlní. Zmařený obchod s krevní plazmou tak přijde po necelých 30 letech české občany na skoro 15 miliard korun a nikdo za to zjevně neponese zodpovědnost.

A skutečnost, že se o tom dovídáme až po 2 měsících po rozsudku v Belgii, také napovídá tomu, že i v současné vládě a v jejím okolí jsou lidé, kteří nechtějí, aby se tato věc medializovala. Nevyhnutelně totiž povede k obrovskému záseku do státního rozpočtu a logicky se budou hledat zdroje, kde ty peníze zpětně sanovat. Takže výtěžek z EET poputuje tento rok na splátku arbitráže pan Šťávovi. A komu dalšímu, to se jenom můžeme dohadovat. Česko totiž snese fšecko, i v roce 2020.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Naprostý skandál otřásl americkými ozbrojenými silami v uplynulých hodinách, který potvrzuje, že oživování nacismu už zdaleka se neomezuje jenom na omlouvání Wehrmachtu, ale rovnou už jsme svědky glorifikace esesáků a odsouzených válečných zločinců. Americké ministerstvo obrany totiž včera na svůj Twitter zavěsilo tweet s připomínkou výročí zahájení Bitvy v Ardenách, což byla poslední německá ofenzíva za II. sv. války na západní frontě. Připomínka této bitvy by nevzbudila žádnou pozornost, kdyby ovšem americké ministerstvo obrany nevypustilo spolu s tweetem neuvěřitelný pokusný balónek. Američtí generálové totiž k tweetu připojili fotografii SS-Obersturmbannführera, osobního asistenta Heinricha Himmlera, člena elitní Hitlerovy jednotky Leibstandarte SS Adolf Hitler a válečného zločince Joachima Peipera [1]. Američtí veteráni, když to spatřili, doslova nevěřili svým očím, co to má znamenat.

Americké ministerstvo obrany totiž k Peiperově kolorované fotografii, kterou údajně upravil slovenský umělec vystupující pod přezdívkou Tobias Kurtz, připojilo i Peiperovo osobní hodnocení z pohledu amerických generálů: “Ostatní byli sebevědomí. Věřili ve Führera. Věřili svým vojákům. On ne. Vzal pero a napsal do svého deníku: Dnes hrajeme o všechno! Pokud to nebude fungovat, jsme odsouzeni k zániku.”

Tweet na oficiálním kanálu amerického ministerstva obrany spustil obrovský řev mezi americkými veterány a ministerstvo obrany pod tlakem nakonec tweet i s fotografií Joachima Peipera smazalo. Jenže, to bylo už pozdě, všechna média již měla kopii snímku Twitteru a skandál je na světě. Tohle, co se přihodilo, rozhodně není omyl nebo přehmat, je to pouze a zase jenom další z mnoha pokusných balónků, jejichž cílem je poválečný revizionismus a vykreslení nacistů a III. Řiše jako spojenců západu proti tomu agresivnímu a zlému Rusku!

Himmlerova pravá ruka, které měla v budoucnu převzít řízení SS

Joachim Peiper totiž nebyl jen tak nějaký řadový esesák, byl to osobní asistent a pravá ruka Heinricha Himmlera, šéfa oddílů SS. Heinrich Peiper se udělal tzv. zezdola. Prošel organizacemi Hitlerjugend jako nezletilý, vystudoval důstojnickou školu SS, stal se členem elitní jednotky Leibstandarte SS Adolf Hitler, se kterou se účastnil tažení na Východní frontě a na konci války velel jedné z klíčových operací Wacht am Rhein v Ardenách.

V závěru bitvy v Ardenách, kdy bylo jasné, že německé jednotky budou poraženy, zajala jeho armádní skupina několik desítek amerických vojáků ze 285. dělostřeleckého pluku americké armády. Protože osobní rozkaz Adolfa Hitlera zněl, že válka je totální a zajatci se brát nesmí, Joachim Peiper nechal pod svým velením 84 amerických válečných zajatců na místě postřílet za použití pěchotních kulometů MG-42. Tento čin se stal ve městě Malmedy v Belgii a od té doby se tato událost nazývá Malmedským masakrem. Někteří američtí vojáci však střelbu přežili a po návratu za své linie informovali o masakru americké velení.

Joachim Peiper byl před tribunálem v Dachau, který vznikl jako pobočka Norimberského tribunálu, odsouzen k trestu smrti, ale americký vojenský prokurátor mu později trest změnil na doživotí, ale nakonec byl v roce 1956 propuštěn a ve vězení tak strávil od roku 1945 jen něco málo přes 11 let. Po propuštění mu jeho kolegové z SS a NSDAP pomohli najít místo v automobilce Porsche, která byla známá tím, že po válce pro ní pracovalo mnoho bývalých nacistů, ale to platilo i o dalších německých firmách a závodech. Posléze se přestěhoval do Francie a pod pseudonymem Rainer Buschmann překládal anglické vojenské knihy do němčiny.

Odsouzený za masakr amerických zajatců, odsouzený na smrt, propuštěný a nakonec zavražděný ve Francii

V roce 1976 se informace o jeho identitě a pobytu ve městě Traves dostali do francouzského tisku a v noci ze 13. na 14. července 1976 na den výročí pádu Bastilly byl zavražděn neznámými pachateli, kteří zapálili jeho dům. Policie našla v troskách shořelého domu jen jeho ohořelé tělo. Vzápětí se objevily spekulace, že to nemusí být jeho tělo, ale že šlo o operaci tajných služeb na jeho bezpečné odklizení. Pitva totiž jednoznačně nemohla prokázat, že je to skutečně tělo Joachima Peipera.

Jde totiž o to, že před útokem poslal Peiper svoji rodinu do Německa, ale sám nechtěl odjet, což bylo zvláštní. Joachim Peiper nebyl nikdy přímo obviněn, že nařídil popravu amerických zajatců, ale podle prokuratury zodpovídal za jejich bezpečnost. Joachim Peiper byl v Himmlerových písemnostech mnohokrát zmiňován jako Himmlerův budoucí nástupce, který bude v budoucnu po odchodu Himmlera do penze důstojným šéfem jednotek SS. Himmler si tedy v Peiperovi budoval a vychovával svého nástupce v čele SS.

A v prosinci 2019 se najednou jeho fotografie objeví na oficiálním Twitteru amerického ministerstva obrany u příležitosti vzpomínek na Bitvu v Ardenách. Na fotografii není americký voják, patriot, vzpomínka na americké chlapce ve zbrani, jak ve sněhu a v blátě bojují s nacisty, kdepak. Američtí generálové u příležitosti výročí Bitvy v Ardenách dají na Twitter kolorizovanou fotografii sice sympatického, ale na straně druhé z válečných zločinů odsouzeného esesáka, který měl převzít štafetu po Heinrichu Himmlerovi.

A jen tak mimochodem, Joachim Peiper byl dekorovaný železným křížem s ratolestmi, které získal za znovudobytí Charkova, odkud vyhnal na nějaký čas Rudou armádu. Další ostruhy vybojoval během bitvy u Kurska, zkrátka mladý a nadějný německý esesák, který bojoval proti zlým Rusům. A protože v USA dnes zuří protiruská hysterie, generály nenapadlo nic lepšího, než si na Twitter zavěsit fotografii Joachima Peipera, který ať už přímo nebo nepřímo nesl zodpovědnost za postřílené americké vojáky v Malmedách.

Revizionismus v Evropě a v USA povede nakonec k rehabilitaci nacismu jako ideologie, která chránila západní hodnoty před ruským komunismem a bolševismem

A co to všechno znamená? Nejsou to ani omylem oddělené události, není to kaleidoskop, je to komplexní mozaika jediného obrazu, který se nám otevírá před očima. Je to obraz další chystané války proti Rusku. Opět vidíme nacisty, opět jsou oslavováni, opět slyšíme, že je lépe s nacisty než s Rusy. Slyšíme to nejen od Pavla Novotného z Řeporyjí, vidíme to nejen od Ondřeje Koláře na Praze 6, který chce odstranit sochu maršála a osvoboditele, vidíme to nejen na postojích bývalého lidovce Miroslava Kalouska, který lituje na Twitteru, že byli sudetští Němci odsunuti v roce 1945, jinak by prý nedošlo ke komunistickému puči v únoru 1948.

Rovněž vidíme i památníky v Jizerkách, které připomínají padlé sudetské vojáky v řadách Wehrmachtu na Východní frontě a vidíme i otevření hrobu Reinharda Heydricha na hřbitově v Berlíně. A jen o pár dní později dnes vidíme zpoza moře, jak američtí generálové si připomínají Bitvu v Ardenách kolorovaným obrázkem důstojníka SS a pravé ruky Heinricha Himmlera. To nejsou náhody, dámy a pánové. Toto je cesta revizionismu, na jehož konci má být nacismus omluvený a glorifikovaný jako ten, který chránil za II. sv. války Evropu před zlými Rusy.

Potomek po generálovi Wehrmachtu z Východní fronty označuje svého otce za rozvoj evropské integrace, protože se vzepřel Hitlerovi a nesrovnal Paříž se zemí

Všímejte si, jak se najednou objevují všude na mainstreamu články o esesácích a o vojácích Wehrmachtu. Před několika dny přinesla evropská média další oslavu německých vojsk, publikovala totiž výrok Timo von Cholitze, syna nechvalně proslulého německého generála Wehrmachtu z Východní fronty v Rusku. Nacistický generál Dietrich von Choltitz prý umožnil rozvoj poválečné evropské integrace, protože nezničil Paříž [2], tvrdí dnes jeho syn a všechna evropská média jeho výrok publikují a přetiskují.

Nevídané, neslýchané? Nikoliv, je to součást oné vlny, o které jsem psal včera, že rehabilitace nacismu a proces revizionismu nebude probíhat odděleně, ale bude mít charakter mohutné globální vlny. Vidíte? Už je to tady, jsme svědky masivní hybridní války proti Rusku, která má sice stále studené obrysy, ale to je jenom dočasný stav. Takováto agrese proti Rusku zdaleka nebyla v západních zemích ani v dobách té první Studené války, ani zdaleka. Lze to přirovnat jen k hysterii v USA v dobách McCarthyismu. A víte, o co tehdy šlo? O nalezení záminky k rozpoutání atomové války se Sovětským svazem. Dnes je to Ruská federace, ale jinak se nic nezměnilo. Když američtí generálové oslavují esesáky, je situace opravdu nebezpečně a daleko za hranou.

Vánoce a konec roku na Aeronetu

Vážení a milí čtenáři Aeronetu, jsme rádi, že nás čtete a že jste se stali členy naší velké alternativní zpravodajské platformy. Po celý rok jsme Vám přinášeli zásadní informaci, mnohé z nich v předstihu a nabízeli jsme poznatky a analýzy událostí z domova i ze světa. Vzhledem k tomu, že závěr roku má plno volných a nepracovních dnů a je vyplněn dovolenými a prázdninami, dovolujeme si Vás v tomto čase v závěru roku požádat v předstihu o zvážení příspěvku na provoz našeho portálu. Do konce tohoto měsíce zbývá 13 dní a zatím jsme vybrali jen 43% z cílové sumy potřebné na zachování provozu našeho projektu na příští měsíc.

Blíží se Vánoce a chápeme, že toho máte moc na starosti, ale… pokud se vám líbí naše práce, kterou pro Vás po celý rok děláme, pokud se vám líbí naše články a i pravidelné páteční pořady na SVCS, přispějte prosím i v závěru tohoto měsíce na naší obvyklé darovací stránce zde, ale pouze v případě, že si to můžete dovolit, tedy podle svých možností. Každý příspěvek má smysl, každý se počítá, malý i velký. Přispět můžete bankovním převodem, PayPalem, Bitcoinem a poštovní složenkou na účet. Naše práce může pokračovat jedině s Vaší podporou, jinak to není možné a nemělo by to ani smysl, protože podpora musí být oboustranná. Náš server je tu pro Vás a jen s Vaší podporou tu budeme i příští rok. Za Vaši podporu a pomoc předem děkujeme a přejeme krásné prožití Vánoc!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Tématu útoku v Paříži jsem  se věnovala v krátkém k článku zde a vkládám slibované doplnění. Ač se mezitím objevila spousta informací, na mém pohledu, že šlo o vzkaz GP, to nic nemění. V kontextu historie naší biblické kultury, sahající do dob Sumeru, Babylonu a Egypta, kde má GP kořeny, jsou teroristické útoky už od dob 11/9 pouze kamínky v mozaice.

Pro naši současnost je pro mě základním vodítkem fakt, že 3. světová válka má proběhnout mezi křesťanstvím a islámem. Já tomu od doby, kdy jsem se seznámila s názory prezentovanými V.V.Pjakinem, říkám, že finální boj na světovém hřišti proti sobě svedou dva týmy – dvě náboženství. Což dokonale symbolizuje právě fotbal s jeho dvěma stranami, dvěma barvami dresů a jedním míčem. Přičemž tomu, který týmy vybudoval, nejde o vítězství jednoho či druhého, ale o hřiště jako celek a s ním o ten míč, o který se hraje.

Jak to jak to začalo a jak to probíhá

Globální prediktor (architekt světa, projevující se především přes různé tajné spolky a tím přes řeč symbolů, především přes numerologii , astrologii a geometrii sluneční soustavy) od dob Egypta pracuje na principu tandemu. Tzn. že vždy vytvoří nějaké dvě strany (území, státy, státní celky), které postaví proti sobě. Strany pak mezi sebou soupeří, netušíc, že obě jsou řízeny jedním centrem, Globálním prediktorem. Strany především netuší, že výsledkem nemá být vítězství jedné nebo druhé, ale jejich sjednocení vždy ve větší a větší nový celek. Shrnuto: zatímco dvě strany soupeří, GP snižuje počty znepřátelených stran tak, že je sjednocuje, aby ve finále proti sobě stály jen dvě.

Obrázek titulní strany časopisu Economist pro rok 2015 . Je to zeměkoule a Východ – Západ? Anebo je to míč a na světovém hřišti dva týmy: křesťanství a islám?

Vládnutí na způsob fotbalu

Vládu na způsob tandemu si GP vyzkoušel v dobách Egypta, kdy se rozdělil na dvě křídla a každou ze soupeřících stran řídil v počtu jedenácti svých členů – dohromady tedy jeho počet činil dvaadvacet. Tehdy to byly strany Horní Egypt a Dolní Egypt, přičemž každé ze stran byla přiřazena nějaká barva – tehdy to byly bílá a červená. Strana, která přinesla lepší sjednocující – globalizační -řešení, dostala kouli (symbol zeměkoule?), což znamenalo, že podle jejího návrhu bude postupováno.

Přednost dostával návrh červeného nebo bílého týmu, vždy však ten, který byl výhodnější z hlediska sjednocování – byl výhodný pro zájem červenobílé kombinace, jak jej symbolizovala egyptská koruna faraona (stejnou korunu má dnes papež) .

Čísla 11 a 22 a barvy soupeřících stran od těch dob zůstaly symbolickou řečí GP a největším symbolem se stal fotbal, který údajně má kořeny právě v této politice Egypta. Ve fotbale proti sobě stojí dvě strany v různých barvách dresů a počet hráčů soupeřících stran činí 11. Obě strany bojují tu akčně, tu reakčně a předvádějí nějakou hru, věříc, že vítězi připadne moc nad hřištěm. Ve skutečnosti ale všech 22 hráčů bojuje pouze za zájem GP, kterému jde o ovládnutí obou stran hřiště a tím o přivlastnění si míče – globusu, světa.

GP “píská” tu ve prospěch jedné, tu ve prospěch druhé strany, ve skutečnosti ale jen ze dvou týmů vždy vybírá nových jedenáct hráčů, které sjednotí, aby je následně postavil proti zcela nové jedenáctce, kterou mezitím vytvoří. Původním protihráčům přitom vůbec nedochází, že cílem jejich hry není vítězství, ale pouze postup na nové, větší hřiště.

Fotbalová čísla 11 a 22 jsou globálně vždy nějak symbolická – 11.9. WTC, , 11.3. teroristické útoky v Madridu (za 911 dnů po WTC), 11.3. Fukušima, ale například konec 1. světové války 11.11. v 11 hodin, konec 2.světové války 2.9. (=11) atd. Nedávno 22 ruských střel raketou Kalibr, kdy 4 z 26 šly údajně mimo a nyní útok v Paříži 13.11. – 1+3=4, čtyřka=dvě dvojky a k tomu opět jedenáctka.

Od hřiště “Horní Egypt vs Dolní Egypt” ke hřišti “křesťanství vs islám”

Na začátku byla první centrální moc docílena sjednocením Egypta kolem roku 3100 p.n.l., kdy vládce Horního Egypta Meni (Menés) dobyl Dolní Egypt a stal se zakladatelem první egyptské dynastie.

Meni (Menés) sjednotil koruny Horního a Dolního Egypta do jedné centrální, červenobílé. Vzájemným soupeřením obou stran udržoval svou moc ( v Egyptě se nazývala maat a symbolizovala spojující oblouk mezi sloupy Dne a Noci). Symbolem bojů jednotného Egypta se pak stala koruna modrá, válečná:

Mimo Egypt byla tato metoda sjednocení a soupeření použita v Izraeli, jehož národ má kořeny v Babylonu a následně v Egyptě, a který po vzoru Egypta vytvořil severní Izraelské a jižní Judské království s hlavním městem Hebron, později Jeruzalémem – s tím rozdílem, že to, co Egypt nazýval maat, Izrael nazval šalom (byl to oblouk spojující sloupy Boaz a Jachin ) . Obě království sjednotil v 10. století p.n.l. král Šalamoun, za jehož vlády Židé zažívali největší rozkvět a od doby, kdy byl Jeruzalém v 6. století p.n.l. dobyt Babyloňany  a na přelomu letopočtu Římany, se o obnovu svého království stále snaží.

Mapa Izraelského království, velmi připomínající dvě strany sjednoceného Egypta

Konec Egypta a Izraele –  začátek tažení “tandem vs svět”?

Metoda soupeření dvou stran, ale sjednocených proti novému nepříteli, byla v Egyptě úspěšná po celou jeho tři tisíce let trvající historii a fungovala až do doby pádu Egypta. který přišel s ukončením vlády Kleopatry Římany. Židy, jejichž historie je od začátku spjata s Egyptem, potkal na přelomu tisíciletí stejný osud konce: Římané zničili i zbytky Šalamounova chrámu, ze kterého zůstala jen Zeď nářků, čímž pohřbili naděje Židů na obnovu chrámu Izraelského království s hlavním městem Jeruzalémem.

Ale byl to skutečně pád Egypta anebo přes Kleopatru a její vztahy s Césarem a Antoniem jeho pokračování? A zůstali Židé, tito souputníci Egypta, se kterým je pojila různá tajná učení, stranou? Nesešly se zájmy obou v Římě?

Egypťané a Židé před a na přelomu letopočtů

Oba národy byly napojeny na Sumer a Babylon (v Babylonu se narodil Abraham, který z města Ur odešel do Egypta, v 6. století p.n.l. byli Židé v Babylonu v zajetí), měly tedy vědomosti, kterých se Římanům nemuselo dostávat. Sumerové měli být prvním národem, který se objevil po Potopě světa a měl to být národ, který “jakoby spadl z nebe”, tak pokrokové byly jeho znalosti zemědělské, stavitelské, jazykové a především kosmologické. Tyto měly být sepsány v Kabale a rozšířeny do Egypta právě přes Židy, kteří ze Sumeru a Babylonu do Egypta přišli v rámci tehdejšího stěhování národů po pádu Babylonu. Tyto znalosti měly obsahovat i popis Potopy světa, o kterém dávno před Židy a před Biblí psaly už jiné národy (např. Epos o Gilgamešovi).

Egypťané i Židé věděli o velkém 26 tisíci letem cyklu i o zkáze, ke které došlo v jeho polovině, tzn. v letech 13-10 tisíc let p.n.l. . Egypťané i Židé měli údajně znát tajemství zachránivších se kněží z Atlantidy, ale bez ohledu na Atlantidu oba národy věděly o krizi, která všechny vládnoucí kultury postihla na konci Věku Býka , tzn. v 2. tisíciletí p.n.l. . Tehdy padl Sumer a Babylon, Egypt se ocitnul pod náporem přistěhovalců a např. Indii začali dobývat Árijové). Tehdy ve světě skončilo uctívání kultu Býka (v Egyptě posvátný býk Epis, jinde uctívání krávy) a s novým Věkem začalo uctívání Berana, jehož podobu má i ochranitelská sfinga faraona Amona . V analogii s Věkem Berana se objevuje židovský Bůh Jahve (“ten, který jsem”) a který je pojímán jako Bůh ohnivý, bojovný, válečný (Beran-Áres),

Jak se na konci letopočtů schylovalo ke konci Věku Berana, Egypťané i Židé věděli, že je čekají nějaké krizové události. Taková doba začala už o tři století dříve, kdy se Egypt dostal pod navládu Řeků (Alexander Macedonský a vláda Ptolemaiovců ) a vyvrcholila nástupem Římanů, kteří objevy, poznání a znalosti Řeků dotáhli k vrcholu, až si je podmanili a s nimi i tehdejší svět.  A na přelomu letopočtů měl jejich nástup znamenat i konec Egypta a Židů.

Záměrně  říkám “měl znamenat”, nikoliv “znamenal”. Zatímco Egypt se do Říma vetřel přes Kleopatru, Židé se na přelom Věků chystali vytvořením dvou předpovězených “lidských sloupů” svého příštího království (Boaz a Jachin) – duchovního, kněžského sloupu v postavě Jana Křtitele a světského, královského sloupu v postavě Ježíše Nazaretského. Zabitím Jana Křtitele však byl plán zmařen, pro Židy bylo nepředstavitelné, aby jedna postava symbolizovala oba sloupy. Smrtí Jana křtitele sešlo i z významu Ježíše a ten byl jako zesměšňovaný židovský král vydán – Římanům. S Římem, centrem budoucí nové říše, se tak propojili i Židé.

Šalamounův chrám a sloupy Boaz a Jachin 

Smrtí Ježíše se zrodilo nové náboženství a s ním nový plán pro příštích dva tisíce let, tedy pro Věk Ryb, jehož symbolem se logicky stala ryba – Nový zákon.

Křesťané dostali svůj letopočet, “náhodou” spočítaný na dva tisíce let, zatímco Židé dosud mají svůj. Křesťané přijali svátky spojené s Kristem, zatímco vyznavači Boha Jahve tyto svátky nesnášejí.

Duchovním centrem realizace nového plánu -Nového zákona, se stal Řím, kde byl ve 4. století n.l. ustaven papežský úřad. Ten Řím, který s Židy rukou společnou ukřižoval Krista a který zničil egyptskou říši i naděje Židů na nové království. Ten Řím, bez jehož požehnání v budoucnu žádný světský vládce neučinil ani krok.

Z Věku Berana zbyli jen beránci, vedeni Římem a ovce, řízené panovníky (později politiky). V souhrnu všichni vedeni tandemem dvou jedenáctek, které mají kořeny v Sumeru, Babylonu a v Egyptě a které nazýváme Globální prediktor.

Na přelomu letopočtů se globalizační moc přenesla z Egypta do Říma, tzn. do Itálie. Z Itálie (Janovská a Benátská republika) dále do Evropy (Švýcarsko, Holandsko, Velká Británie), z Evropy do Ruska a Ameriky.

Napříč staletími si sebou nese symboliku červené a bílé barvy, kterou mimo Egypt poprvé zavedla v Římě na papežském stolci (papež vším připomíná postavu faraona, jen k egyptským barvám a koruně přidal ještě jarmulku).

Na přelomu letopočtů začalo velké tažení k ovládnutí světa, které mělo trvat dva tisíce let. Základními nástroji v úvodu jsou řecké objevy, získané především mořeplavbami za Alexandra Macedonského, dále řecká učení (Sokrates, Platon, Aristoteles, Pythagoras a jejich atomismus), k tomu římská dobyvačná filosofie Césara (“Přišel, viděl, zvítězil”), ale především zcela nová ideologie, která národy má vést k poslušnosti – křesťanství. S mečem v ruce podle Césara a s Biblí v podpaží “podle” Krista (uvozovky, protože Ježíš si to takhle nepředstavoval) se rodí Římská říše.  Do čela si volí císaře, čímž ruší téměř 6 století trvající římskou republiku a s ní vládu senátorů, tzn. historicky první demokracii (demokracii zdánlivou, neboť stále existovali otroci).

Byla to spousta nástrojů, které měl GP na přelomu letopočtů najednou k dispozici, tím nejmocnějším však bylo nové náboženství. O jeho šíření se nejvíce zasloužil Pavel z Tarsu, zatvrzelý Starozákoník, který se s Kristem nikdy nesetkal, ale který zažil”prozření” a po něm se změnil ze Šavla na Pavla.

Řím se stává centrem nové říše, vzniká druhé hlavní město Konstantinopol a papežský úřad. A vzniká islám

Jak se zvětšovala Římská říše a šířilo křesťanství, nastala chvíle učinit z Říma oficiální centrum tehdejšího světa. K tomu došlo ve 4. století ustanovením papežského stolce. Ve stejné době době došlo k vytvoření druhého hlavního města, křesťanské Konstantinopole (Istanbul) na území dnešního Turecka. Tím zároveň došlo k rozdělení Římské říše na Východní a Západní. (a lze lze říci, že poprvé byl zopakován egyptský systém vládnutí na způsob dvou stran jednoho hřiště).

Vzápětí ale vznikl i protiklad ke křesťanství – náboženství islámské . O islámu se píše, že má židovské kořeny, stejně jako křesťanství. Islám uznává Abraháma i Krista, co mu ale nebylo dáno, je uznání Mojžíše, nejvyššího židovského proroka.  V 6. století n.l. se objevuje dosud poslední prorok, Mohamed a s ním poslední monoteistické náboženství. Pod jeho následovníky se rozrůstá islám a to tak, že od 7. do 9. století je křesťanství poprvé v boji s islámem, když čelí islámskému kalifátu.

Mapa islámského kalifátu v 7.-8. století

Tehdy zvítězilo křesťanství, ale souboj obou náboženství se zopakoval v době křižáckých výprav a jejich vrchol nastal na území Turecka, v Konstantinopoli (Istanbulu).

Expanze Římské říše, její rozdělení na Východní a Západní (Konstantinopol od 4. století druhé hlavní město), nástup a porážka islámu a jeho kalifátu (6.-9. století), rozkol křesťanství a vznik východního ruského pravoslaví po Velkém schizmatu  (1054),  dobytí Konstantinopole čtvrtou křižáckou výpravou 13. dubna 1204, kdy západní křesťané místo proti muslimům zaútočili proti východním křesťanům, začátek Osmanské říše a druhé dobytí Konstantinopole, tentokrát Osmany (1453) 

Shrnutí událostí do 15. století našeho letopočtu

Na přelomu letopočtů je v krizi Egypt i židovský národ, přičemž oba znají tajná učení Sumeru a Babylonu. Vzniká Římská říše a v ní křesťanství, Egypťané i Židé mají s obojím spojitost přes Kleopatru a Krista. Za čtyři století po vzniku křesťanství je ustanoven papežský úřad, který přijímá barvy a symboly Egypta i Židů. Vedle Říma se druhým hlavním městem stává Konstantinopol. Římská říše je rozdělena na Východní a Západní a postupně zaniká. Děje se tak m.j. pod útokem “barbarů”, ve stejné době dochází k největšímu stěhování národů (5.-6. století) a zároveň vzniká islám a s ním kalifát. Dochází k prvnímu konfliktu obou náboženství, v něm vítězí křesťanství (velkou zásluhu na tom má Karel Veliký).

Křesťanské vítězství ale neznamená konec konfliktů mezi Východem a Západem. V 11. století dochází k rozkolu uvnitř samotného křesťanství a k jeho rozdělení na západní (uznávající papeže) a východní, ruské, pravoslavné. Stalo se tak v době, kdy se zrodilo Rusko, které porazilo do té doby neporazitelnou Chazarskou říši, která jako své náboženství přijala judaismus a tím dala vzniknout Židům, zvaným Aškenázové.

V té době byla hlavním městem křesťanství stále Konstantinopol a boj mezi křesťanstvím a islámem probíhal právě v tomto městě (pozn.: Turecko a Istanbul opět zaujímají významnou roli). KOnstantinopol byla v roce 1204 dobyta čtvrtou Křižáckou výpravou, vedenou původně proti muslimům a pohanům. Vedle křižáků se jí účastnili i Benátčané (Benátská republika) a místo boje proti muslimům byla výprava nečekaně vedena proti východním (!) křesťanům (pozn.: vznik Ruska, jeho neposlušnost papeži a k tomu porážka Chazarů – to muselo hodně vadit)

O dvě století později, v roce 1254, byla Konstantinopol dobyta podruhé, tentokrát vznikající Osmanskou říší, která existovala až do začátku 20. století. Měla velmi dobré vztahy s Habsbrugy či s Francií, přátelství jí nabízel Napoleon i Hitler, zatímco Rusko se muselo bránit jejím expanzím. Na konci z ní zůstalo jen dnešní Turecko:

Průběh vzniku, expanze a zániku Osmanské říše

K událostem období do 15. století je nutné zmínit ještě vznik a následné zrušení Templářského řádu a jejich pátek 13. října 1307. Templáři měli být křesťanským řádem, který měl bojovat proti muslimům, ale “z chudých rytířů”, jejichž úkolem byla ochrana poutníků přicházejících navštívit svatá místa, se stali zejména geniální bankéři s obrovským vlivem a bohatstvím. Vytvořili “stát ve státě”, což nemohl francouzský král Filip IV. připustit. Na „nešťastný pátek” 13. října 1307 nechal všechny templáře uvěznit a jejich majetek zkonfiskovat.

V neposlední řadě do tohoto období spadá objevení Ameriky v roce 1492, kterým GP získal skutečně globální přehled o velikosti světa. Dobývání amerického kontinentu přitom probíhalo ve zcela římském duchu: s Césarovským “Přišel, viděl, zvítězil” a s Biblí v ruce, tzn. s dalším šířením křesťanství.

Francouzská revoluce – zásadní událost našeho letopočtu

V 18. století měl svět za sebou vznik křesťanství a vznik islámu i jejich zkušební konfrontaci přes Římskou a Islámskou říší a byl v bojích s Osmanskou říší. Za sebou měl Křižácké výpravy a dobytí Konstantinopole, vznik Ruska a pravoslaví, porážku Chazarské říše a vznik aškenázských Židů. Egyptsko-židovská moc ovládla Evropu a přes křesťanství se rozšířila na další kontinenty – do  severní části Asie (Rusko) a Ameriky.

Kontinenty však byly v rukou monarchů, kteří moc nad lidem uplatňovali nejen přes královský stolec, ale především přes víru. A Evropu si porcovali přes různé sňatky a dědické nároky, či ve jménu krále a Boha vedli lid do vzájemných bojů. Takhle si to ale GP nepředstavoval, protože on potřeboval Evropu sjednotit, aby ji mohl postavit proti novému, již připravenému, ale zatím “spícímu” nepříteli, islámu (přes islám měl pod kontrolou Blízký východ a Afriku).

Přesněji: GP potřeboval proti sobě postavit větší celky, než jak si to představovali monarchové. Monarchové se tak stali překážkou k vytvoření jednotného atlantického světa, který má být postaven proti euroasijskému. Úkolem 18. století se proto stalo zrušení všech monarchií a za tím účelem i rušení křesťanství, protože věřící člověk by stále mohl podporovat svého krále, zatímco ateistický občan uslyší na slovo “svoboda”. Změna monarchií v republiky přinese ještě ten fakt, že skončí celoživotní a dědičný systém vlády a místo monarchů budou vládnout ti, které si občané zvolí, resp. ti, které GP vybere či je bude řídit.

Taková zásadní událost přišla v podobě Francouzské revoluce, která jako první člověka změnila z pozice poddaného v občana a jako první změnila dosavadní systém feudální moci v systém republiky – demokracie (GP o tomto systému věděl už dob z Říma). Jakobíni, dobytí Bastily, heslo “Volnost, rovnost, bratrství” a všudypřítomná trikolóra, to jsou hlavní symboly této revoluční změny systému vládnutí, ke které v Evropě došlo v roce 1789.

Ještě předtím ale proběhla revoluce americká, jejíž výsledkem byl vznik Spojených států amerických v roce 1776.

Zatímco vznik Spojených států nepotřeboval likvidovat žádnou předchozí vládu (stačilo se osvobodit od britské královské koruny a je otázkou, jestli vznik Spojených států jako republiky nebyl záměrem Británie a jestli se Spojené státy nestaly ještě větší loutkou v jejich rukou), v Evropě byl zájem všechny monarchie zlikvidovat (až na výjimky, jako právě Británie či Holandsko a jiné, které trvají dodnes) a nahradit je republikami. Zrušení absolutismu a jeho vystřídání demokracií se týkalo především Rakousko-Uherska. A Ruska, které od svého vzniku, od porážky Chazarské říše a od sporu s papežským Římem a přijetím pravoslaví, “dělalo problémy”.

K tomu účelu měl posloužit Napoleon, který na jedné straně vadil co by monarcha, na druhé straně posloužil k prvnímu pokusu o sjednocení Evropy tak, že bude zahrnovat i Rusko. Napoleon ovládl Evropu, táhl přes Afriku a Blízký východ, snažil se o domluvu s Osmanskou říší, ale až v Rusku dopadl tak, jak dopadl – v roce 1812 z něj byl vypráskán.

Napoleon v Rusku

Sjednocování Evropy a Ameriky

Plán na sjednocení Evropy tak, aby zahrnovala i Rusko, se nezdařil. Přesto dál pokračoval plán k odstraňování monarchií a v Evropě pokračoval revolučním rokem 1848,  který byl nazván “Jarem národů” a byl pokračováním Francouzské revoluce. Ve stejné době Marx a Engels vydali svůj Manifest, jehož ideje budou poprvé uplatněny v Rusku, tedy na tu “vzpupnou slovanskou verbež, kterou zničí přicházející válka”.

Téměř ve stejné době není klid ani v Americe – tam bojuje Sever proti Jihu, aby zlikvidoval otroctví, především ale sever Ameriky sjednotil do většího celku.

Ukončení evropských monarchií však přinesla až první světová válka, po které vznikly republiky (včetně vzniku Československa), co je ale ještě významnější, na konci byla i likvidace monarchie ruské, když Velká říjnová revoluce, vedená Leninem,  v Rusku zavedla komunismus.

Svět po první světové válce

Monarchie jsou ty tam a svět je řízen republikami. Na americkém kontinentu je to Unie států Ameriky, na euroasijském kontinentu ruský Svaz sovětských socialistických republik, v Evropě vznik zcela nových republik. Co je významné, v té době je islám zcela potlačen – z Osmanské říše zůstává v roce 1920 jen Turecko a jeho hlavní město Istanbul, kdysi centrum křesťanství. A co je ještě podstatnější, všude už jsou pouze republiky a v nich občané. Pryč je poddanost či otroctví a stále více už lidé nejsou ani tvrdě věřícími křesťany, protože je pro ně zavedena nová “víra” – kapitalismus a komunismus. Na světě jsou dvě nové strany hřiště, které je nutné sjednotit. Než se tak stane, budou na fotbalový způsob udržovány ve stavu soupeření.

Druhá světová válka

Sjednocení obou stran není možné, nebude-li do procesu zahrnuta Evropa. A jako za Napoleona, je nutné najít druhou postavu, které bude tento úkol svěřen. Takovou postavou se stal Hitler. A opět zde máme stejné tažení Evropou, jako za Napoleona, stejnou snahu připojit Rusko k Evropě, jako za Napoleona a stejný neúspěch v Rusku, jako za Napoleona.

GP ve svém stylu i tentokrát podporoval obě strany hřiště, tzn. Hitlera i Stalina, a čekal, jestli vítězným sjednocujícím “náboženstvím” bude Západ a jeho kapitalismus anebo Východ a jeho komunismus. Kdo zvítězí, mu bylo celkem jedno – nikdy mu nešlo o vítězství jedné strany, ale o sjednocení dvou stran do většího celku. Z jednání Polska, jehož vlajka je červenobílá stejně jako egyptská koruna a koruna papeže, čímž mu GP přisoudil velmi globalizační roli, Hitler i Stalin “přečetli” o co jde, a v první fázi našli proti Polsku společnou řeč, což pro GP musel být šok.

Dále ale především Hitler pokračoval tak, jak byl Globálním prediktorem manipulován – plnil sjednocující úkol, jehož výsledkem mělo být území, zabírající USA, Evropu a Ruska. Jinak řečeno – sjednocoval národy na těchto územích do příští nové “fotbalové jedenáctky”. Ale jako Napoleon, i Hitler v Rusku narazil a dílo se opět nezdařilo.

Hitlerova armáda v Rusku   

Po dalším neúspěchu Globální prediktor na padesát let přijal kompromis – Evropa bude napůl kapitalistická a napůl komunistická. Na padesát let proto, že za tu dobu se mělo zapomenout na zvěrstva fašismu s tím, že nový sjednocující pokus bude učiněn “sametově”, jak bylo domluveno v Holandsku už před koncem 2.WW (v Holandsku, ve kterém “náhodou” monarchie přetrvala).

Rok 1989 a současnost

Třetí postavou, která se měla pokusit o to, co se nezdařilo Napoleonem a Hitlerem, se stal Gorbačov. Ke sjednocení USA, Evropy a Ruska mělo tentokrát dojít “sametově”. Celé dění mělo opět kořeny v Polsku (papež Jan Pavel II., hnutí Solidarita), pokračovalo Perestrojkou a vyvrcholilo revolučním rokem 1989, kdy během několika týdnů “spontánně” komunismus vyklidil pole kapitalismu, přesněji Východ Západu. Což je paradox, protože GP už o kapitalismus nestál, ale naopak chtěl na Východě i na Západě zavést komunismus – “náboženství” Marxe a Engelse, které za 1) zastaví růst a tím čerpání zdrojů, za 2) je ateistické a 3) sjednotí nyní již občany, od dob Francouzské revoluce vedené barvou trikolory, natolik, že bude konečně možné vystavit je finálnímu zápasu s dávno tomu připraveným a dosud spícím soupeřem – islámským národem.

Vrcholným představitelem zemí trikolory se stalo Česko a jeho zástupce Václav Havel. Česko se stalo symbolickým pokračováním toho, co začalo červenobílé Polsko (předešlu, že červená a bílá jsou barvy Egypta a modrá je barva Izraele)

Jakmile to po pádu komunismu vypadalo tak, že země trikolory (USA, Evropa, Rusko) jsou sjednocené, začalo další budování Evropské unie a její rozšiřování na Východ i na Západ (bývalé sovětské republiky, dohoda TTIP s USA). Státy, které byly po 89. rozkládány, byly opět spojovány, avšak s tím, že pod nové centrum řízení a se stále větší ztrátou pravomocí. Když země Evropy postupně podepsaly všechny nutné dohody a smlouvy a když je na spadnutí smlouva, která Evropu spojí se Spojenými státy, došlo k realizaci toho bodu plánu GP, o který mu od začátku šlo: o finální střet dvou největších světových týmů, tedy o bitvu mezi křesťanstvím a islámem. Výsledkem tohoto zápasu má být 1) likvidace obou náboženství, která vytvořil pouze za účelem tohoto střetu a 2) nový národ na severní polokouli a národy Indie, Číny a jiné na jižní polokouli (něco jako Horní a Dolní Egypt, kterým to celé začalo).

Jak už jsem předeslala, islámské země byly na spoustu let uloženy ke spánku (černá barva vlajky islámu, Luna na vlajkách islámských zemí – to je noc, pasivita, čekání), okamžitě po 89. (po revoluci domluvené mezi Západem a Východem) začal být příští soupeř probouzen k akci. Proces revolucí byl přenesen na – Blízký východ, severní Afriku. V souhrnu na země, které vyznávají dávno tomu vytvořený islám.

Celý aktivační proces začal Kuvajtem  v roce 1990, pokračoval 11. zářím 2001 a vygradoval revolučním Arabským jarem.  Gorbačov a po něm Jelcin měli být zárukou plánu Globálního prediktora o třetí světové válce, ve které se mají utkat země trikolory (křesťanské) na straně jedné se zeměmi barev černé, zelené, oranžové a pod. (islámské) na straně druhé. Výsledkem souboje má být nový, globalizovaný a ateistický národ, který už bude konfrontován pouze s jediným náboženstvím – náboženstvím Východu, tzn. Číny a Indie, které je na rozdíl od všech tří západních (Jangových, slunečních) velmi pokorné (Jinové, měsíční).

A tento plán je v souladu s nebeskou symbolikou realizován bez ohledu na to, že Jelcin předčasně předal vládu v Rusku Putinovi a bez ohledu na to, že Putin plány GP kazí podobně, jako to udělala Moskva v roce 1812 přes Napoleona a poté Stalin v roce 1942 přes Hitlera v bitvě o Moskvu. A bez ohledu na to, že Rusko se opět stává překážkou, ze které se GP jak za Chazarské říše, tak za Napoleona a Hitlera pořád nepoučil.

Turecko a Istanbul opět jako křižovatka

Stále více se celé současné dění vztahuje k Turecku. Jako už několikrát v historii, opět se Turecko stává centrem střetu křesťanství a islámu. Poté, co do Evropy nahnalo davy islamistů, do té doby držených na svém území, se následně nechalo Evropou uplatit, aby další uprchlíků pozdrželo. Mezitím čeká a lavíruje mezi křesťanstvím (Evropa, Rusko, USA) a mezi dosavadním islámem ( Islámský stát, Saudská Arábie, Izrael) a budoucím islámem (Sýrie, Írán). K tomu musí řešit Kurdy – národ, na jehož území se nachází biblická hora Ararat, spojena s potopou světa.

Turecko řeší dilema stejně, jako jej řeší křesťanská kultura USA a Ruska a především Evropa, která neví, na kterou křesťanskou stranu se přidat – jestli na ruskou nebo na americkou. Což shrnutě znamená, že Evropa řeší, jestli se přidat na stranu USA a tím na stranu GP a k přijetí války s islámem na křesťanském území, anebo na stranu Ruska a tím proti GP a k boji s islámem na islámském území.

A jak je zmatená Evropa, tak je zmatené i Turecko. A stejně zmatený je zřejmě i Írán, kterému dávno tomu byla přisouzena finální vůdčí role, protože je to jeho území, na kterém kdysi byl Sumer a Babylon a na kterém má původ jak árijská rasa, tak otec všech tří náboženství, Abraham.

Mapa Babylonu, v současnosti Sýrie a Íránu, na ní i území Egypta a Izraele 

A je to Írán, o jehož spojenectví právě probíhá přetahovaná mezi USA a Ruskem, především ale mezi GP (zastoupeným nyní Čínou a Británií) a Ruskem.

Zajímavost – vypovídají o něčem vlajky a jejich barvy?

Egyptská červeno-bílá kombinace barev byla přenesena na papežský stolec a z Říma a Itálie se přes vlajky nesla do Evropy (Benátská republika, Švýcarsko, Británie, Polsko) a dále do světa. Kde však zůstala modrá, jejíž barvu měla egyptská koruna pro období válek?

Modrá je poprvé použita v 16. století v Holandsku. Přidáním modré k červené a bílé vznikla první trikolora, a to jako symbol protestantského povstání proti španělské nadvládě. Od té doby se trikolora stala symbolem všech dalších revolucí. Modrá, která nebyla Egyptu cizí, mezitím na spoustu let zmizela, ale skutečně zmizela?

Modrou jako symbolickou barvu přijali Židé, přesněji modrou v kombinaci s bílou. Není tedy kombinace červené, bílé a modré, poprvé předvedena v podobě trikolory v Holandsku v 16. století, potvrzením tandemu Egypt-Židé?

Vlajka Izraele je modrobílá, navíc je na ní symbol “akce a reakce” a jako jejich výsledek harmonie, tzn. dva trojúhelníky proti sobě, dohromady tvořící hvězdu. Davidovu hvězdu, jejíž původ je v 7. století p.n.l.

Izraelská vlajka

Trvalo tedy 15 století, než bylo světu symbolicky odhaleno to, co známe jako trikoloru, tedy to, co v budoucnu mělo symbolizovat revoluční atlantické křídlo Globálního prediktora? Trvalo 15 století, než byla světu kromě červené (revoluce), bílé (mír) odhalena i modrá (barva válečné koruny Egypta a barva Židů)?

Nizozemská vlajka – první trikolora, na ní barvy Egypta a Izraele 

Když v dalším století vznikly USA, jejich vlajka přijala barvy červeno-modro-bílé trikolory a stejná trikolora se stala symbolem Francouzské revoluce. Od od těch dob je symbolem všech revolucí. Slovy V.V.Pjakina jsou to barvy, které představují atlantické křídlo GP, já bych to ale upravila, že jsou to barvy jednoho ze dvou finálních světových týmů. Tým trikolory má ve finále kopat za své barvy proti týmu zcela jiných barev, který byl připravován po dobu, než si týmy trikolory odehrály své lokální zápasy tak, aby se sjednotily.

Jak v Americe, tak v Evropě i v Rusku vždy šlo o revoluce pod červeno-modro-bílou trikolorou. Nejpatrnější to bylo v Rusku, kde proti sobě stáli Červení a Bílí. Z čehož mi vychází, že v Americe, v Evropě i v Rusku nikdy nešlo o boje proti týmům jiných barev (pomineme-li ruské boje s Osmanskou říší, tedy s islámem), ale vždy o sjednocování hráčů pod červeno-modro-bílými barvami.

Červenomodrobílá trikolora (barvy Egypta a Izraele) je totiž typická pro severní polokouli světa s tím, že často se objevuje ještě žlutá (vatikánská) a občas zelená. Zcela výjimečně se na severní polokouli objevuje vlajka s barvou černou. Ač to byla barva pruské vlajky a tím by se to dalo vysvětlit v případě Německa, je zvláštní, že se objevila i na vlajce Egypta a dokonce na vlajce Templářských rytířů, kde vždy měla černá barva souvislost s islámem:

Vlajka Egypta – k červenobílé kombinaci egyptských barev byla přidána černá a žlutá

Žlutá je barvou Vatikánu, dalo by se tedy říct, že je barvou křesťanů. Kromě žluté však vatikánská vlajka obsahuje i egyptsko-izraelské barvy – červenou, bílou a modrou: 

Oficiální vlajka Vatikánu (více zde) s barvami žlutou, ale také s bílou, červenou a modrou

Za pozornost stojí, že černá barva se objevila už na vlajce Templářského řádu. Nepřekvapuje, že původně nesla kříž a kombinaci červené a bílé:

Co ale může překvapovat, je oficiální vlajka s barvami nejen bílou a červenou, ale i – s černou:
Kromě Templářského řádu je černá barva v křesťanských zemích použita až v Německu. Ano, může to být s odkazem na Prusko, ale pokud tak učinil Hitler svastikou, která je symbolem indoevropských národů (Árijců a tím Íránu) pro svastiku zvolil černou, kterou přidal k egyptské červené a bílé, tak to možná vypovídá o zájmu GP postavit proti sobě křesťantsví a islám.

Vlajka nacistického Německa, mimochodem – velmi podobná vlajce japonské, která zůstala pouze červenobílá, tzn. že Japonsku zřejmě byl určen pouze úkol spojence, ale nebylo mu dáno poznat, o co skutečně jde 

Obzvláště když Hitler na jedné straně oslavoval svastiku, zatímco na druhé byl proti Židům, zakladatelům křesťanství. Davidovu hvězdu Židů spojil s barvami žlutou (vatikánská?) a černou (islám?)

Žlutá židovská hvězda – velmi smutné období lidských dějin, kterým se GP odkopal a ukázal, že 40 let trvající vodění Židů po sinajské poušti nebylo konečným utrpením tohoto národa

Protože však žlutá je barvou křesťanství, je otázkou, jestli žlutá hvězda, obtažená černou, měla za Hitlera symbolizovat skutečně tažení proti Židům (jejich barva je přece modrobílá), anebo ohlašovat příští boj mezi křesťany (“jako” pokračovateli judaismu) a islamisty.

Velký Izrael – ale nejde ve skutečnosti o Velký Egypt?

Na začátku byl červenobílo-modrý Egypt a modrobílý Izrael, na konci by měl být souboj křesťanství s islámem.

Centrální světová moc, započatá v Egyptě, byla za dva tisíce let rozšířena na celý svět, resp. z Egypta a Izraele na východ, západ a především na v té době neznámý sever. Egypt a Izrael jsou od dávných dob sousedé. A nerozšiřují snad rukou společnou svá dávná království ? Mapa Velkého Izraele, o kterém hovoří tzv. Protokoly sionských mudrců, totiž velmi připomíná Islámský kalifát:

Mapa znázorňuje plán ovládnutí území podle tzv. Sionských protokolů – uprostřed je Egypt a Sinaj. Na sjednocení severu od USA až k Rusku se po dva tisíce let pracuje křesťanstvím, zatímco na jihu k tomu byl vytvořen islám

Nové týmy, noví hráči, ale účel je stejný – globalizace. V Íránu jsme začali, pod vládou Íránu skončíme?

Nepřestanu tvrdit, že není účinnějšího prostředku, jak národy sjednotit pro vlastní zájmy napříč hranicemi, než je náboženství. Na přelomu letopočtů Globální prediktor vytvořil křesťanství a na způsob fotbalu začal budovat tým, jehož základními barvami po vzoru Egypta zůstaly červená, bílá a modrá. Základním symbolem se stal kříž a “trenérem” se stal papež. Jako příští soupeř  byl vytvořen islám, který sice dostal šanci se hned po vytvoření projevit (kalifát a Osmanská říše), ale pak mu byl “míč” sebrán do doby, než se křesťanský tým dostatečně sjednotí.

Pod vedením papežského centra došlo ke sjednocení Evropy a k tažení na nový kontinent – Ameriku. Genocida s biblí v podpaží a s křížem v ruce, to byla revoluční podoba hry GP, zatímco evoluční strana (islám, ale také Čína či Indie) se k “míči” nedostala.

Nenápadně byl v mezičase vytvářen tým východní jedenáctky, s barvami jako černá, žlutá, zelená, resp, jejich kombinace se základní egyptskou červeno-bílou. Jako například Írán, kolébka Indoevsropských národů (Árijců) a země Sumeru a Babylonu.  Kolébka Abrahama a Židů a místo, z jehož znalostí čerpal Egypt.

Árijská migrace – střed má tam, kde leží biblická hora Ararat, tzn. na území Turecka

K Árijcům cituji:  “Porovnejte egyptskou, řeckou, severskou, slovanskou a keltskou mytologii, nebo naše zvyky a teď nemyslím nějaké mladší, ale starší, staré stovky a tisíce let, všechny pocházejí z doby, kdy jsme uctívali Slunce a vzdávali mu pravicí hold. Dokonce rudá, bílá a modrá/zelená barva, které se objevují na tolika současných vlajkách, má árijský původ. Je to pravděpodobně pozůstatek árijského sociálního rozdělení na tři stavy: kněze (bílá), bojovníky (rudá) a pastevce a zemědělce (modrá/zelená)”.

Červenobílozelená je i íránská vlajka:

Vlajka Íránu, která opakuje červenobílou kombinaci barev Egypta, k ní přidává zelenou. Ale také symbolizuje míč-globus  

K íránské vlajce velmi zajímavé vysvětlení, cituji: “Na dolním okraji pruhu červeného se vždy jedenáctkrát opakuje stylizovaným arabským písmem bíle psané heslo Bůh je veliký (Alláhu akbar). Uprostřed bílého pruhu je umístěn červený íránský znak. Ten tvoří čtyři malé půlměsíce, obklopující svisle ležící čepel meče, nad kterou je umístěn znak arabského písma. Kresba znaku je stylizace Alláhova jména. Pět hlavních prvků znaku symbolizuje pět základních pilířů islámu a jejich svislá poloha naznačuje cestu k jedinému Bohu. Čtyři půlměsíce představují fázi jeho narůstání, tak jak roste islámská víra. Meč znamená sílu a statečnost, která je navíc zesílena znakem at-tašdíd. Podoba znaku zároveň evokuje představu zemského glóbu. Červená barva vlajky znamená revoluci, bílá mír, zelená islám. Dvaadvacetkrát se opakující text na okrajích barevných pruhů připomíná 22. bahmán revolučního roku 1357 (11. únor 1979), který je oslavován jako den vítězství íránské revoluce.” (zdroj)

A jestliže země červenobílé vlajky mají mít GP přiděleny zásadní globalizační role, pak kromě Švýcarska, Rakouska či Polska, by mělo mít velmi významnou roli i Turecko a jeho vlajka, která kdysi patřila Osmanské říši. Ale o významu Turecka dnes zřejmě již nikdo nepochybuje. 

Vlajka Osmanské říše, současná vlajka Turecka, vlajka červenobílé barvy

Globální prediktor právě tvoří novou jedenáctku, která bude reprezentovat západní stranu hřiště – shrnutí

Proces globalizace formou tvoření nových a nových týmů a tím zvětšování hřiště na dvě finální poloviny světa, ušel velký kus cesty. Z kontinentálních bojů Ameriky s Evropou vznikly Spojené státy americké (Americká revoluce 1776), ve stejné době došlo k Francouzské revoluci, která započala rozklad monarchií a křesťanství a proces vznikání republik člověka jako občana.

Sjednocovací proces pokračoval jak americkou válkou Severu proti Jihu, tak ve stejné době evropským revolučním rokem 1848, kdy monarchie dál a dál padaly.

Lincoln v USA, Napoleon v Evropě – to byly základní postavy procesu odstraňování křesťanství a sjednocování Západu do nového, tentokrát již ateistického celku. Vrcholem tohoto procesu byla první světová válka a do ní spadající Velká říjnová revoluce v Rusku, která měla za úkol odstranit poslední evropskou monarchii, ruskou. V té době již existoval Komunistický manifest Marxe a Engelse, který se měl (má) stát novým celosvětovým “náboženstvím” .

První světová válka měla především ten efekt, že zrušila monarchie, tzn. system, který udržoval křesťanství a ten efekt, že tehdejší velké celky rozložila na malé části – republiky.

Druhá světová válka měla mít ten efekt, že nově vzniklé části, tentokrát již značně ateistické republiky, měla spojit do nových velkých celků. Není nutné připomínat, že GP řídil obě strany hřiště – tu podporoval Hitlera, tu Stalina a že mu nešlo o vítězství jedné či druhé strany, ale jako vždy, o sjednocení obou. Dílo se nezdařilo a GP přistoupil na dočasný kompromis: hranici mezi socialistickým Východem a kapitalistickým Západem udělal uprostřed Evropy a čas na jejich sjednocení odložil, než se o to pokusil do třetice.

A přišel rok 1989. Přišel čas, kdy se západní polovina světa, křesťanská, měla zásadně sjednotit (zvětšit), zatímco blízkovýchodní, islamská, byla probuzena k revoluční aktivitě. Ve stejné době začal GP aktivovat soupeře křesťanské částí světa- země islámu.

Od roku 1989 nejde o nic jiného, než o budování finálního západního týmu. Za tím účelem se mají spojit USA, Evropa a Rusko proti zemím islámu (Írán, Blízký východ, severní Afrika). Výsledkem jejich zápasu bude “jedenáctka” nového světového “náboženství”, která posléze nastoupí proti Indii a Číně.

Aby to bylo dosavadním vůdčím hráčům křesťanství a islámu jasné, stále více GP “píská” ve prospěch východní strany světa – upřednostňuje Čínu a její tým, země BRICS, přičemž v novém týmu chce opět mít svého globálního hráče nb1, Británii (Ve zkratce BRICS “B” znamená Británie).

Vlajky Evropy

Pro Evropu jsou v tomto čase podstatné dvě vlajky a jejich barvy. Tou první je vlajka Evropské unie, na které je pouze modrá (barva Egypta i Izraele) a žlutá (barva papežského stolce a křesťanství):

Druhými jsou vlajky Německa a Belgie, vůdců EU, které jako jediné v Evropě mají i černou barvu:

Vlajka Německa (s revoluční červenou, křesťanskou žlutou a černou barvou) 

Vlajka Belgie (stejné barvy jako na vlajce Německa)

V souhrnu to v Evropě vypadá takto:

Vlajky evropských zemí – kromě Estonska, kde černá má symbolizovat lesy, je černá součástí pouze německé a belgické vlajky

Pokud jde o svět jako celek, tak podle vlajek vypadá  takto:

Více o vlajkách a jejich symbolice zde.

O čem tedy byly teroristické útoky v Paříži, případně budou příští v křesťanském světě?

Jak bývá běžné, hráči většinou nechápou, co po nich chce trenér a už vůbec nechápou, o co jde majiteli hřiště, na kterém hrají. Proto se zájmy státních politiků tolik střetávají se zájmem globální moci, situace je ovšem taková, že občas se tyto zájmy i shodnou.

Proto vidíme, jak se USA snaží vytěžit státní prospěch ze zájmů globalizačních – vidíme, jak podporují migraci islámské kultury do křesťanské Evropy, aniž by jim došlo, že migrační politika se týká i jich, resp. že s jejich rolí už nepočítá

Za teroristickými útoky v Paříži mohou stát Spojené státy stejně, jako GP a vykonavatelem v obou případech mohl být Izrael. Vzhledem k plánu GP o třetí světové válce, která má proběhnout mezi křesťanstvím a islámem, vzhledem k současné pozici Turecka jako místa opětovného střetu obou náboženství a vzhledem ke stoupající roli Íránu si myslím, že v Paříži šlo o vzkaz GP v tom smyslu, aby se už konečně křesťanské země spojily a konflikt se zeměmi islámskými neoddalovaly.

Od pařížského útoku se situace velmi změnila. Hollande ze všech sil organizuje jednotnou koalici proti IS a jedná s Obamou, s Putinem i s Merkelovou. Co je ještě zajímavější je, že velmi aktivně vystupuje i Cameron, který prohlásil, že VB v Sýrii zasáhne i bez mandátu OSN a především se velmi angažuje v tom, aby se akcí v Sýrii zúčastnila i Čína. Ta Čína, kterou Rusko v Sýrii předběhlo, což se GP velmi nelíbí…

Myslím, že GP musí být spokojený. Což nic nemění na tom, že státním zájmům USA a jejich slepé a krátkodobé politice se pařížské útoky hodily.

V souvislosti se Spojenými státy přidávám ještě jednu vlajku, vlajku Nikaragui, která barvami velmi připomíná izraelskou, jen místo hvězdy má pyramidu:

Nikaragua leží téměř ve stejné zeměpisné šířce jako Izrael a podobně jako Izrael tvoří spojnici (centrum řízení konfliktu?) mezi dvěma světy, tentokrát mezi severem a hispanským (migračním) jihem amerického kontinentu:

Nikaragua na mapě světa

Závěrečné shrnutí

Globální prediktor ví o končícím Věku Ryb a s ním o končícím 26 tisíc let trvajícím cyklu. Podobně jako na přelomu letopočtů se snaží svůj globalizační plán uspíšit. Součástí tohoto plánu má být závěrečná válka mezi křesťanstvím a islámem, tzn. mezi dvěma náboženstvími, která vytvořil a která obě nyní potřebuje zlikvidovat, protože výsledkem jejich souboje má být nevěřící, bezpohlavní a kosmopolitní tvor, který bude zcela pod kontrolou GP.

Ale “Člověk míní, Bůh mění”. A to platí i pro Globálního prediktora. A protože GP v Boha nevěří, tak pro něj přesnější je: “GP míní, Rusko mění”.

 -Pozorovatelka- 23.11.2015

Do konce měsíce zbývá 6 dnů a na provoz Aeronetu chybí vybrat cca 46 % potřebné sumy. Pokud Vám článek něco dal, odměnou je mi Vaše přečtení a finanční podpora webu (zde), na kterém jsem jej mohla publikovat. Za obojí děkuji.

Obstavení bylo provedeno na základě rozhodnutí belgického rozhodčího soudu ze dne 18. července 2014, podle kterého má Rusko zaplatit společnosti “Jukos Universal Limited” pohledávky ve výši 1600000000 eur.

Soudní vykonavatelé přistoupili k exekuci, protože to žalobce požadoval z důvodu, že “má vážné obavy ohledně možnosti získat částku z důvodu systematického selhávání Ruské federace ve splnění rozsudku a s ohledem na postoj Ruské federace k soudnímu rozhodnutí.” Vykonavatelská kancelář  “Marc Sacre – Stefan Sacré – Piet De Smet” musí nyní do dvou týdnů vypracovat  soupis majetku a hotovostí Ruska, které jsou k dispozici.

Seznam se vztahuje na téměř všechny velké banky, zapsané v Belgii, a dokonce i organizace, jako je “Eurocontrol”, která reguluje letecký provoz nad Evropou. V něm dále na účty a majetky všech ruských zástupců až po arcibiskupství v Bruselu a v Belgii, včetně zastoupení nevládních organizací a médií.

Soudy ve Štrasburku a v Haagu rozhodly, že Rusko musí vyplatit akcionáře

Exekutorský zásah je zdůvodňován tím, Rusko odmítlo realizovat rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který požadoval, aby Rusko nejpozději do 15. června předložilo plán splácení uvedené částky a ke stejnému datu započalo s jejím splácením. Ve zdůvodnění se píše, že k 15. červnu „neexistuje žádný plán a ve stanovené lhůtě nebyly provedeny žádné platby. “

Dalším důvodem pro zabavení majetku je fakt, že “ruská vláda opakovaně uvedla, že považuje rozsudek ESPL za čistě politický” a v rozpočtu Ruské federace na rok 2015 nepočítá s žádnými platbami.

Rusko má vyplatit akcionáře Chodorkovského firmy. Jak se kradl Jukos aneb soud v Haagu lobbuje za zájmy USA

Ruský „výprodej století“ přispěl v roce 1996 ke znovuzvolení churavějícího Jelcina a částečné konsolidaci ruského státního rozpočtu. Zároveň však znamenal přesun obrovského majetku do rukou několika málo vyvolených, kterým se musel prezident za jejich služby odvděčit. Dobrou ukázkou může být právě privatizace Jukosu. Aukcí tohoto státního těžařského gigantu byla v roce 1995 pověřena ruskou vládou Chodorkovského banka Menatep. Jako správce aukce vyřadil ze soutěže svého nebezpečného konkurenta – konsorcium bank Rossijskij Kredit, Inkombank a Alfabank – pod spornou záminkou, že není schopen platit v hotových penězích. Taková podmínka přitom v původních pravidlech aukce neexistovala.

Nicméně pomocí takových tahů zůstal nakonec Chodorkovskij v aukci sám a za 78 procent akcií obří ropné společnosti zaplatil necelých 300 milionů dolarů.

Když byly o dva roky později akcie této firmy vydány do oběhu na ruské burze, byla jejich celková hodnota odhadována na astronomických 9 miliard dolarů. Naprostým vrcholem celé transakce se později stalo odhalení několika ruských investigativních novinářů, podle kterých zaplatila Chodorkovského firma v aukci státními penězi, které podnikatel přes své banky pouze spravoval. Chodorkovského osobní majetek se koncem devadesátých let počítal v miliardách dolarů.

Stalo se tak mimo jiné proto, že se oligarcha po vzoru ostatních ruských ropných baronů naučil velmi sofistikovaně používat systém obcházení daňových pravidel. V raných dobách své bankovní kariéry vybudoval Chodorkovskij v zahraničních daňových rájích síť tzv. off-shore společností, napojených na Menatep. Firmy s podivnými, těžko zapamatovatelnými názvy jako např. Jurby Lake Ltd., které sídlily na britském ostrově Man, na Gibraltaru či na Bahamských ostrovech, nyní zprostředkovávaly prodej ropy Jukosu do zahraničí.

Podnikateli se tak v zahraničí hromadil finanční zisk, ze kterého nemusel doma platit žádné daně. Podle některých hrubých odhadů opouštělo Rusko každý měsíc při podobných operacích něco kolem 2 miliard dolarů, které by jinak musely být řádně zdaněny.

Během následujících 18 měsíců se akcie Jukosu zdesateronásobily a cena firmy šla i poté rapidně nahoru. Jukos se brzy stal největší firmou na ruském trhu a Michail Chodorkovskij nejbohatším mužem Ruska. Jukos měl přitom na svém kontě na konci 90. let celkem 20 procent veškeré ruské produkce ropy. Pod vlivem tohoto obrovského vzestupu se Chodorkovskij také snažil velmi rychle etablovat jako atraktivní ekonomický partner na Západě. Budováním své dobré pověsti v USA pověřil prominentní washingtonskou firmu APCO. Založil také mezinárodní charitativní nadaci Otevřené Rusko, v jejíž správní radě zasedly osobnosti typu lorda Rotschilda nebo Henryho Kissingera.

Chodorkovský, Yukos a APCO

A pak přišel po slabém, Západem zkorumpovaném Jelcinovi mladý “kágébák” Putin. Nepsaná pravidla hry byla od začátku jasná : oligarchové dají ruce pryč od politiky, začnou platit daně, a Putinův režim je nechá v klidu. Z podstaty své podnikatelské minulosti, jejíž úspěch byl postaven právě na obcházení daňových zákonů a manipulaci politiků, však mohl Chodorkovskij vydržet jen chvíli.

Podnikatel, zvyklý určovat tempo hry sám a spoléhající na vlastní prominentní pozici v ruském byznysu, na vynikající zahraniční konexe, na silný vliv největší firmy v zemi a na obavy z jejího případného pádu, dával jasně najevo, že se nenechá zatlačit do kouta. V lednu 2003 se velmi ostře střetl s Kremlem ohledně vlastního plánu na vybudování soukromých ropovodů do zahraničí. Když jej neprosadil, veřejně prohlásil, že Rusko se vinou přebujelé korupce posunuje „kamsi na úroveň Saúdské Arábie“. A tak to byl konec Jukosu.

Dnes má podle rozhodnutí soudu zaplatit Rusko 50 miliard dolarů za “zmařenou” investici Jukosu

Rozhodnutí haagského soudu lze ve světle historie kauzy asi považovat za Západem zmanipulované a snažící se získat pro americké a evropské majitele bezcenných akcií Jukosu alespoň nějakou satisfakci. Nebude divu, že toto rozhodnutí bude Rusko považovat za přímé vměšování se do jeho vnitřních věcí a dnešní krize se tím jen zostří. Washingtonu se rozkrádání ruského nerostného bohatství v dobách Jelcina muselo neskutečně líbit. Přes oligarchy v této zlodějské divoké privatizaci bezesporu investovalo nemálo západních byznysmenů. A pravděpodobně i politiků. Putina za jeho populismus budou Rusové díky této napjaté situaci více a více zbožňovat. Dnešní vzestup oblíbenosti na 83% to jen dokazuje. Rusko si už nechce nechat rozkrádat své bohatství. Chce z něj také něco mít…. a ne, že jim ho bude Západ za hubičku vyvážet do zahraničí. A ještě nedaněný. (zdroj)

Rozhodnutí soudů ve Štrasburku a v Haagu

Ač o tři roky dříve rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, že Rusko navzdory procesním chybám nezestátnilo majetek Jukosu protizákonně, rozhodčí soud v Haagu, který se zabýval žádostí pětice někdejších akcionářů těžařské společnosti o odškodnění, nařídil v červenci 2014 Rusku zaplatit za postátnění majetku společnosti přes 50 miliard dolarů společnosti GML Group. Ke stejnému rozhodnutí došel v prosinci 2014 i další soud ve Štrasburku (více).

Podle haagského soudu se Rusko a polostátní společnost Rosněft cíleně snažily Jukos hospodářsky položit. “Představitelé Rosněftu, kteří pracovali pro prezidenta Putina, měli za cíl zničit Jukos,” zaznělo u soudu. Stejný cíl sledovaly podle arbitrů i ruské soudy. Tribunál Stálého rozhodčího soudu v Haagu se případem zabýval od roku 2005.

Ruská prokuratura podnikla krok, který země od pádu Sovětského svazu nezažila.

S rozhodnutím haagské arbitráže se ale stát nesmířil. “Soudní proces není završen, bude možné se odvolat. Ruská strana nepochybně využije všech možností,” řekl již před vynesením rozsudku ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ruské ministerstvo financí později oficiálně potvrdilo odvolání. Verdikt označilo za “pochybný” a “jednostranný”. Také poukázalo na “závažné chyby v rozhodnutí arbitrážního soudu”.

Naopak bývalí akcionáři, kteří původně žádali prostřednictvím GML ve třech žalobách celkem o 114 miliard dolarů, jsou spokojeni. Přestože vysoudili sotva polovinu, jde podle nynějšího ředitele GML Tima Osborna o historicky nejvyšší odškodnění a označil ho za “velmi příznivé”. Rozhodnutí uvítal i Chodorkovskij, který však již v GML nefiguruje a sporu se neúčastnil. “Je fantastické, že akcionáři firmy dostali šanci na náhradu škod,” uvedl Chodorkovskij. Podle Mikuláše Splítka je ale otázka, nakolik bude vysouzená částka vymahatelná, pokud se Rusko rozhodne odškodnění nevyplatit (více + video) .

Boris Jelcin a Bill Clinton

„…je ale otázka, nakolik bude vysouzená částka vymahatelná, pokud se Rusko rozhodne odškodnění nevyplatit“. Jak je vidět z posledních zpráv, možnosti se našly a to právě v době, kdy se proti Rusku hodí cokoliv. V neposlední řadě je kauza potvrzením, proč se Rusko za Jelcina Západu líbilo a proč se za Putina tolik nelíbí – na ochraňování domácích zdrojů před západním přivlastňováním už doplatili všichni vůdcové svých zemí (Chavez, Kaddáfi a mnozí další). A je otázka, jestli kauzou nevznikl precedens a podobně nebudou postupovat i jíní ruští oligarchové (které Pjakin označuje za největší nebezpečí Ruska). Kauza je dále ukázkou, že vzít si zpět ukradené, to se neodpouští.

Podle posledních zpráv Ministerstvo spravedlnosti RF k situaci uvedlo, že jde o předčasné provádění rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, požaduje překontrolování Ústavy o lidských právech a odvolává se na vlastní ústavu, která je pro něj nejvyšší právní normou (zdroj, zdroj).

– Pozorovatelka –  18. 6. 2015