Ruský prezident Vladimir Putin vystoupil ve čtvrtek před lídry politických frakcí Ruské dumy s projevem, který se týkal především domácích záležitostí, ale klíčová část projevu se týkala i mezinárodní situace a vojenské operace na Donbasu. Vladimir Putin prohlásil, že za válku na Ukrajině může kolektivní Západ, který v roce 2014 podpořil a zafinancoval ozbrojený puč v Kyjevě a následně celých 8 let podporoval páchání genocidy ze strany kyjevského režimu na obyvatelích Donbasu. Ano, přesně tak to je. Západ je viníkem této války v plné míře a toto je ta jediná pravda, kterou je třeba všude šířit, protože to je jediná správná odpověď na otázku, kdo je viníkem války na Donbasu.

Bez kolektivního Západu a jeho zločinného financování státního převratu v Kyjevě v roce 2014 by nikdy k dnešní válce na Donbasu nedošlo. Ukrajina platí v této chvíli krví za to, že si nechala v roce 2014 hrdlořezy z Majdanu svrhnout vlastní demokraticky zvolenou vládu. Vladimir Putin v projevu uvedl, že kolektivní Západ na Ukrajině válku již prohrál, protože tato válka uvozuje zánik amerického unipolárního systému Pax Americana, který se hroutí a je nahrazován multipolárním světovým systémem dělby regionální moci. A jak Vladimir Putin prohlásil, tento proces transformace nemůže už nic zastavit.

Rakušan označuje odpůrce vlády za “proruské šváby” a zakládá ideovou státní policii po vzoru Gestapa, která půjde po lídrech ideové opozice v ČR. Přesně, jak v projevu varoval ruský prezident

Ruský prezident současně poslal pozdravení a vzkaz občanské a zpravodajské alternativě do zemí světa, ale především do zemí kolektivního Západu, kde ocenil probíhající proces mohutného nárůstu přátel a podporovatelů Ruska, tedy probuzených lidí, kteří už chápou a uvědomují si, že nechtějí žít v politickému systému současného Západu, kdy jejich vlastní národní vlády slouží v rolích vazalů americkému pánovi, přičemž kroky ve prospěch tohoto pána jdou často proti vlastním národním zájmům a tyto kroky likvidují průmysl, blahobyt, sociální a energetickou bezpečnost občanů. Z tohoto důvodu stále více a více lidí na Západě podporuje Rusko jako skutečného nového světového lídra svobodného a nezávislého světa.

A není proto divu, že česká vláda Petra Fialy má strach a zatímco se Hnutí STAN zmítá v korupčním skandálu Dozimetr, předseda tohoto hnutí a ministr vnitra Vít Rakušan namísto rezignace na funkci podepsal dekret o vzniku nové divize NCOZ proti kybernetickému extrémismu, tedy de facto vznik ideového policejního Gestapa, které půjde po lidech, kteří píší na weby opoziční názory, kteří natáčí videa na sociální sítě s výzvami k občanským akcím, a kteří pořádají demonstrace proti NATO anebo proti očkování.

Ministrův komentář na Twitteru má dokonce prvky vyhrožování českému obyvatelstvu, které nesouhlasí s protiruskou politikou současné české vlády, protože ministr tyto lidi označuje za proruské šváby. Je zvláštní, že ministr vnitra, který je šéfem strany topící se momentálně v korupční kauze, vyhrožuje z pozice své funkce občanům v zatím stále demokratické pluralitní společnosti policejním zahájením, že si na ně prý “posvítí” nový policejní orgán, pakliže tito lidé mají jakékoliv pozitivní postoje k Rusku. Ano, to je proces prohlubující se nacifikace politických špiček v ČR.

1/3 S bojem proti terorismu,extremismu a kybernetické kriminalitě to myslíme vážně. Jsem rád,že policie připravila vznik nové elitní jednotky,která se těmhle velmi aktuálním hrozbám bude naplno věnovat. https://t.co/X6LeW14CMq

— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) July 9, 2022

3/3 Policejní prezident i šéf NCOZ mě ujistili, že fungování samotné NCOZ se tahle změna nijak nedotkne. A já nemám důvod jim nevěřit.

— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) July 9, 2022

Tito lidé prý nově budou podle všeho posuzování nikoliv jako političtí aktivisté, ale de facto jako extrémisté, ne-li teroristé. Článek [1] z Aktualne.cz tedy potvrzuje slova Vladimira Putina, že kolektivní Západ rezignoval na demokracii a pluralitu názorů a stal se přesným opakem, totalitní demokracií potlačující jiné názory, blokující weby, stíhající opoziční politiky a aktivisty.

Projev Vladimira Putina před lídry frakcí Ruské dumy

Dobrý den,

vážení kolegové, vážený pane Vjačeslave Viktoroviči!

Včera, 6. července, skončilo jarní zasedání Státní dumy a k jeho celkovým výsledkům významně přispěli všichni poslanci – to chci zdůraznit – všech frakcí. Myslím, že výsledky jsou velmi povzbudivé, důležité a významné pro lidi, pro ruský stát jako celek, pro ochranu našich národních zájmů a pro zajištění suverénního, udržitelného a efektivního rozvoje země. Toto zasedání Dumy bylo intenzivní, napínavé a velmi zodpovědné vzhledem k rozsahu a složitosti úkolů, které před námi stojí. Po 24. únoru, kdy byla zahájena zvláštní vojenská operace, musely všechny složky a úrovně státní správy jednat rozhodně, soudržně a rychle.

V tomto ohledu je výmluvný příklad ruského parlamentu jako nejvyššího zastupitelského orgánu. Politika parlamentu je založena na vůli ruského lidu, na pevném postoji, na přesvědčení o naší historické správnosti, na nezpochybnitelném odhodlání drtivé většiny našich občanů bránit suverenitu Ruska a pomoci našim lidem na Donbasu. To je také jádrem politiky našeho státu jako celku. Takzvaný kolektivní Západ v čele se Spojenými státy americkými se vůči Rusku chová extrémně agresivně již několik desetiletí. Naše návrhy na vytvoření systému stejné bezpečnosti v Evropě byly zamítnuty. Iniciativy na spolupráci v oblasti protiraketové obrany jsou odmítány.

Varování o nepřijatelnosti rozšiřování NATO, zejména na úkor bývalých sovětských republik, byla ignorována. Dokonce i samotná myšlenka možného začlenění Ruska do právě této aliance NATO, která se v té době zdála být bez mráčku, připadala jejím členům absurdní. A proč? Protože zemi, jako je Rusko, prostě nepotřebují. Proto! Proto podporovali terorismus, separatismus v Rusku, vnitřní destruktivní síly a “pátou kolonu” v naší zemi. Všem se dostalo a stále dostává bezvýhradné podpory ze strany kolektivního Západu. Dnes slyšíme, že jsme začali válku na Donbasu, na Ukrajině. Ne! Rozpoutal ji právě tento kolektivní Západ tím, že v roce 2014 zorganizoval a podpořil protiústavní ozbrojený převrat na Ukrajině a poté podporoval a ospravedlňoval genocidu lidí na Donbasu.

Tentýž kolektivní Západ je přímým strůjcem a viníkem toho, co se dnes děje. Pokud ten samý Západ chtěl vyprovokovat konflikt, aby přešel do nové fáze boje s Ruskem, do nové fáze zadržování naší země, pak můžeme říci, že se mu to do jisté míry podařilo. Byla rozpoutána válka a uvaleny sankce. Za normálních okolností by to bylo pravděpodobně obtížné. Ale co bych rád zdůraznil? Museli by pochopit, že prohráli již na začátku naší speciální vojenské operace, protože její začátek znamená také začátek zásadního rozpadu světového řádu na americký způsob. To je začátek přechodu od amerického liberálně-globalistického egocentrismu ke skutečně multipolárnímu světu – světu založenému nikoli na sobeckých pravidlech, která si někdo vymyslel sám pro sebe a za nimiž není nic jiného než snaha o hegemonii, nikoli na pokryteckých dvojích standardech, ale na mezinárodním právu, na skutečné suverenitě národů a civilizací, na jejich vůli žít svůj historický osud, své hodnoty a tradice a budovat spolupráci založenou na demokracii, spravedlnosti a rovných právech.

A je třeba si uvědomit, že tento proces již nelze zastavit. Běh dějin je neúprosný a pokusy kolektivního Západu vnutit světu svůj Nový světový řád jsou odsouzeny k nezdaru. Chci však říci a zdůraznit, že máme mnoho příznivců, a to i v USA a Evropě, a ještě více na jiných kontinentech a v jiných zemích, a že jich bude stále více, o tom není pochyb. Dokonce i v zemích, které jsou stále satelity USA, roste pochopení, že slepá poslušnost jejich vládnoucích elit vůči panovníkovi zpravidla neodpovídá jejich národním zájmům a často je s nimi v radikálním rozporu. S nárůstem těchto nálad ve společnosti s nimi nakonec bude muset počítat každý. Dnes tyto vládnoucí elity zvyšují míru manipulace s veřejným vědomím.

Vládnoucí třídy na Západě, které mají nadnárodní a globalistický charakter, si prostě uvědomily, že jejich politika je stále více odtržená od reality, od zdravého rozumu a od pravdy, a začaly používat otevřeně represivní metody. Západ, který kdysi hlásal takové principy demokracie, jako je svoboda slova, pluralita a respekt k odlišným názorům, se dnes zvrhává v pravý opak – totalitu. Zahrnuje cenzuru, blokování médií a svévolné zacházení s novináři a veřejnými činiteli. Tato praxe zákazu se nevztahuje pouze na informační prostor, ale také na politiku, kulturu, vzdělávání, umění – na všechny sféry veřejného života v západních zemích. Navíc tento model – model totalitního liberalismu, včetně proslulé kultury rušení, všudypřítomných zákazů – vnucují celému světu, snaží se ho prosadit.

Pravda a skutečnost je však taková, že národy většiny zemí o takový život a takovou budoucnost nestojí a skutečně nechtějí formální, dekorativní, ale věcnou, skutečnou suverenitu a jsou prostě unavené z klečení, z ponižování se před těmi, kteří se považují za výjimečné, a dokonce ke své škodě slouží jejich zájmům. Dnes slyšíme, že nás chtějí porazit na bitevním poli. Co na to říct? Tak ať to zkusí! Už jsme hodně slyšeli, že Západ s námi chce bojovat “do posledního Ukrajince”. Je to tragédie pro ukrajinský lid, ale zdá se, že to k tomu směřuje. Všichni by však měli vědět, že jsme tam v podstatě ještě nic pořádného ani nezačali. Zároveň neodmítáme vyjednávat o míru, ale ti, kteří to odmítají, by měli vědět, že čím dál půjdeme, tím těžší pro ně bude s námi vyjednávat.

Překlad pro AERONET.NEWS: -VK-

Ruská armáda na Ukrajině ještě pořádně ani nezačala, půjde dál a zastaví se až… kde?

Kolektivní Západ se rozhodl, že chce válku s Ruskem, ale podle všeho do posledního Ukrajince. A pokud chce Západ s Ruskem bojovat napřímo, tak ať to zkusí, vyzval Vladimir Putin kolektivní Západ. Ruská armáda na Ukrajině opravdu v podstatě nic nezačala, co by se dalo označit za velkou vojenskou operaci, většina operací má totiž dálkový charakter bezkontaktní války pomocí raket, děl, stíhaček a dronů, což z vojenského hlediska nelze považovat za plně rozvinutý válečný stav. A to ani vzhledem k tomu, že válečné operace jsou vedeny na bázi profesionálních vojsk a v zaměstnaneckém poměru na straně Ruské armády, a na bázi zákona o válečném stavu na straně Ukrajiny.

Kyjev totiž ještě nevyhlásil kompletní mobilizaci, protože si to nepřeje Igor Kolomojský. Mobilizace na Ukrajině by vedla k rekvírování veškerého soukromého majetku, a to bez nároku na kompenzaci. Protože při pouhém vyhlášení Válečného stavu se mobilizují pouze rezervy, a to jak lidské, tak materiální. Je v tom drobný rozdíl v právní rovině, ale velice zásadní. Kolomojský by přišel o palivové zásobníky s naftou, které má na západní Ukrajině, přišel by o nákladní kamiony, o autobusy, a za nic z toho by nebyla vyplacena náhrada. Válečný konflikt bude mít za důsledek přestěhování zhruba 15 milionů Ukrajinců do Evropské unie, kteří využijí válku na Ukrajině k ekonomické emigraci z Ukrajiny. Je to více než třetina celé ukrajinské populace.

Ukrajinizace ČR v důsledku války na Ukrajině do posledního Ukrajince? Kdepak, k tomu bude stačit jen příchod tuhé zimy a nastane energetická migrace

Fialova vláda se pokusí provést akomodaci přibližně 1 milionu Ukrajinců do konce roku 2023, podle materiálu, který jsme dostali do redakce. Zpravodajské služby očekávají další pokračování migrační vlny poté, co Rusko zahájí operace v Dněpropetrovské a v Oděské oblasti a především s příchodem letošní zimy, kdy má dojít k něčemu, co zpravodajci nazývají “energetickou migrací” za teplem, a to z důvodu katastrofální plynové a uhelné krize na Ukrajině, která propukne na podzim tento rok.

Číslo 1 milion Ukrajinců lze považovat za reálný nominál, a to z toho důvodu, že přechodně může být číslo i vyšší, zatímco Ukrajinci budou přes ČR migrovat dále na Západ a také na jih Evropy. I kdyby nakonec bylo Ukrajinců v ČR jen 700 000 v případě včasného ukončení války v polovině příštího roku, tak tato armáda lidí bude mít na ČR dva radikální dopady. Tím prvním dopadem bude obrovský tlak na snižování mezd v průmyslu a ve stavebnictví v důsledku obrovské armády pracovních sil z Ukrajiny. To samé se dá očekávat ve zdravotnictví, mohutný tlak na poklesy mezd zdravotních sester. Mnoho uprchlých Ukrajinek má totiž zdravotnické školy a jsou ochotny pracovat 24-ky bez příplatků.

Překreslení volebních elektorátů v ČR armádou ukrajinských voličů

Druhým dopadem, mnohem vážnějším, bude překreslení volebního elektorátu. Skoro 1 milion nových voličů bude mít potenciál překreslit výsledky voleb, zejména těch parlamentních. Podle Marakéšské deklarace, Globálního kompaktu OSN o migraci a rovněž podle Listiny základních lidských práv EU, což je součást Lisabonské smlouvy, mají uprchlíci s legálním statusem v EU právo volit a rovněž kandidovat ve volbách. Válka na Ukrajině tak může paradoxně vést k ukrajinizaci vybraných evropských zemí, především Polska a ČR, které se z nepochopitelných historických důvodů (obě země měly oběti ve Volyňském masakru zorganizovaném Banderovci v roce 1943) najednou v roce 2022 projevují jako podporovatelé Banderovců, členů Azovu a dalších pohrobků jednotek UPA Stěpana Bandery.

České školy tak zřejmě potká “bilingualizace” a přerod do dvou-jazykového vzdělávacího systému, který v EU praktikuje pouze jediná země, a to Belgie (bilinguální školy Vlámů a Valonů v Belgii). Fiala se tedy snaží o umělý proces bilingualizace ČR spolu s importem banderovské kultury a současně i kultu Stěpana Bandery. Všude ukrajinské vlajky, v televizích ukrajinské vlajky, politici mají ukrajinské stužky na klopách sak, v novinách a na serverech ukrajinské články v ukrajinštině. Proces povede k importu a transferu banderismu z Ukrajiny do ČR. Jak obrovskou bezpečnostní hrozbu to vyvolá, to není potřeba zdůrazňovat.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Situace v Evropě dramaticky a naprosto neočekávaně eskaluje, a to ve chvíli, kdy to v podstatě nikdo nečekal. Na trhu už jsou vakcíny od několik farmaceutických firem, zdálo by se, že politické procesy a hysterie okolo koronaviru se začne uklidňovat, ale v skutečnosti je to přesně naopak. Namísto uklidnění dochází k umocnění a posílení hysterie do takové míry, že Rakousko [1] a spolu s ním největší spolková země Bavorsko [2] v Německu nařídily od pondělí 25. ledna 2021 povinné nošení respirátorů třídy FFP2 ve všech obchodech a rovněž v dopravních prostředcích. Naprosto to nedává smysl a dokonce i němečtí novináři na mainstreamu si začínají pokládat otázky, jestli k takové panice je důvod, když přece ty zázračné vakcíny už jsou na skladech a začíná se s nimi očkovat?

Co se stalo, že najednou koncem ledna roku 2021 už roušky nestačí? Proč najednou musí lidé nosit FFP2 respirátory? Má to snad souvislost s novou a vylepšenou mutací koronaviru z Velké Británie? Rakousko totiž po druhém lockdownu hlásí překvapivě další nárůst pozitivně otestovaných a podle všeho za to prý mohou roušky, které vlastně šíření viru nezabraňují. Jenže, mnohem větším problémem budou testy PCR a antigenní testy, kterým se prostě nedá věřit.

Nemyslete si, že vlády Rakouska a Bavorska to neví, zavádění respirátorů FFP2 nemá nic společného se šířením viru, protože podmínky pro nošení respirátorů v Rakousku odhalují, že vůbec nejde o ochranu lidí. V Rakousku totiž ti nejzranitelnější, kteří logicky by se před virem měli chránit nejvíce, respirátory nosit nemusí, mají výjimky. Takže, co to ksakru má znamenat?

Proti smrtícímu viru se nemusí respirátorem chránit těhotné matky, děti, ani starší nemocní lidé… to si z nás dělají už totální kozy?

Těhotné matky totiž v Rakousku mají výjimku, stejně tak děti do 14 let a zároveň lidé se zdravotními komplikacemi. To je naprosté chucpe! Chápete tu idiocii a stupiditu? Pokud bude venku poletovat zabijácký virus, koho budete prioritně chránit jako první? No přece logicky těhotné ženy, děti a zranitelnou starší generaci, tedy důchodce s existujícími zdravotními problémy, ne? Jenže, přesně tyto skupiny lidí paradoxně mají z nošení FFP2 respirátorů výjimku, stejné výjimky jsou i v Bavorsku.

Nastává teď přirozená otázka: Když si zranitelná osoba jako je těhotná matka půjde nakoupit do narvaného obchodu, to se nemusí bát, že se nakazí virem, když všichni ostatní se před tím virovým a prudkým zabijákem chrání natěsno namáčknutým respirátorem na obličej? Chápete tu stupiditu a nesmysl, když zdraví dospělí lidé musí nosit respirátory, ale nemocní staří důchodci, děti a těhotné matky nemusí nosit respirátor, ale stačí jim třeba papírová rouška? Co je to klauni? To nás mají vlády a epidemiologové za úplné idioty a tupé ovčanstvo? Takže, co se to ksakru děje, když jsou už ty slavné vakcíny, že naopak se hysterie prohlubuje a roušky už nestačí, musí se nosit respirátory? Je to snaha dotlačit lidi k vakcinaci? Ano, mohlo by se zdát, ale má to háček.

Víte, co se stane s respirátorem po hodině a půl nošení? Raději ani nevědět… humáč na zvracení

Respirátory FFP2 mají různé slibované konstrukce, někteří výrobci dokonce uvádí, že zachycují částice o velikosti 50 nm, přičemž velikost koronaviru se pohybuje od 80 do 130 nm, takže by se mohlo zdát, že takový respirátor může fungovat, ale ve skutečnosti jde o to, že každý respirátor má za úkol pouze snížit objem vdechovaných částic do plic, ale nikoliv je eliminovat! Každý respirátor propouští vzduch i částice virů, protože  nikdy nejde zajistit absolutní těsnost respirátoru, a nikdy nelze zaručit deklarovanou filtraci, která nikdy neslibuje 100% účinnost filtrace, pouze účinnost blížící se 100% v závislosti na materiálu, na okolnostech, na vlhkosti vzduchu, na době nošení respirátoru, jehož účinnost se rapidně snižuje po 90 minutách v zimním období, a už po 30 minutách v letním období. Respirátor je totiž velmi nepříjemné zařízení.

Jakmile respirátor zvlhne, začne být dýchání velice obtížné, protože dojde k tzv. difúznímu jevu. Při nadechování se totiž ve tkanině, kde jsou mezery pro vzduch, začnou přilepovat a usazovat prachové částice v důsledku přítomnosti vody v respirátoru. Začne vznikat obrazně řečeno malta vytvořená z potu, ze zkondenzované vlhkosti vlastního dechu, a ze vzdušné vlhkosti v okolí, a ze směsi prachových částic. Tato malta začne ucpávat mikroskopické mezery a průduchy ve tkanině respirátoru.

Takže po určité době dochází k jevu, kdy podtlak při nádechu vytvářený na stěnu respirátoru je tako mohutný kvůli ucpanému textilu, že vzduch se začne nasávat okolo obruby nasazeného respirátoru, takže účinnost respirátoru klesne k nule, protože většina vzduchu se při každém nádechu nasaje a natáhne do plic z mezer okolo respirátoru a nikoliv přes ucpané průduchy v textilu respirátoru. A tohle všechno přece musí epidemiologové a od nich i politici a členové vlád vědět. Takže, proč ten teror?

VIDEO: Rakouské Gestapo ve Vídni předvedlo, jak se zatočí s odpírači Total Control, starší žena s nákupními taškami volala o pomoc, šla si nakoupit jenom s rouškou

V pondělí byla ve Vídni v poledne demonstrace proti koronavirovým opatřením a proti lockdownu a město bylo obsazené rakouskou policií. Ta tam byla mimochodem už od víkendu, protože protesty v Rakousku probíhají už skoro každý den, zato v Česku i na Slovensku je v ulicích relativní klid. A právě v pondělí ve Vídni jeden svědek natočil video, jak rakouská policie hlídající v tu chvíli demonstraci a projev řečníků proti lockdownu si všimla jedné starší ženy, jak vyšla z obchodu s nákupními taškami s nasazenou rouškou.

Policie si toho všimla a hned ji zadrželi a zatkli, protože ji viděli, že z obchodu vyšla v roušce, což je právě od pondělí již zakázané, do obchodů se může jen s respirátorem FFP2. Velmi brutálním způsobem ji zadrželi a opřeli v podloubí o zeď, resp. pilíř podloubí,  zatímco žena dostala panický záchvat a volala o pomoc. A to kvůli tomu, že si byla nakoupit jenom s rouškou a ne s respirátorem. Toto už není policie, to je Gestapo a teror za bílého dnes, a to kvůli respirátorům, které přitom vůbec nemusí nosit ti nejzranitelnější. Takže, co je to za absurdní proces?

Není to nic jiného, dámy a pánové, než natahování na skřipec jako při mučení ve středověku. Postupně je mučení zostřováno, a to s jediným cílem, aby občan spolupracoval, aby se podařilo ho morálně zlomit. Ano, zlomení odporu obyvatelstva proti Total Control, proti covidovému nevolnictví. To je hlavní účel zavedení respirátorů. Nejprve lidé nechtěli nosit roušky, byli donuceni. Po roce už drtivá většina populace nosí roušky bez reptání. Lidem se nejprve špatně dýchalo, ale potom si zvykli.

Pamatujete si, jaké to bylo, když jste si poprvé minulý rok nasadili textilní roušku, jaký to byl odporný pocit, že se dusíte, že se nemůžete pořádně nadechnout? A jaké je to dnes? Najednou to už tak nevadí, že? Najednou si člověk zvykl, už nemá člověk ten pocit dušení a ohrožení. Jenže, pro globalisty to znamená, že na toto mučení jste si zvykli. A to by tak nešlo.

Dusítko na ústech občana není prostředkem ochrany zdraví, ale prostředkem moci nad občanem a jeho svobodami

A proto přichází druhá fáze, respirátory. A to už jsou opravdu dusítka jako ze středověku. Přes respirátor se dýchá opravdu hodně těžko, zatímco v roušce můžete lehce i popoběhnout, když pospícháte, abyste stihli MHD, v respirátoru je to skoro vyloučené. Samozřejmě, že můžete podvádět a povolit gumičky, nenasadit respirátor těsně, a lidé to opravdu tak dělají. Jenže, ten hlavní nástroj spočívá ve zlomení odporu lidí proti Total Control. Nemá to nic společného s ochranou zdraví, roušky i respirátory jsou nástroje na zlomení odporu svobodných lidí. Kdyby to mělo něco společného s ochranou zdraví, byly by to těhotné matky, byly by to děti, a byli by to nemocní a staří lidé, kteří by jako první v řadě museli nosit respirátory, aby se nenakazili.

Toto je důkaz, že roušky a respirátory jsou mocenským prostředkem, nikoliv zdravotnickým! A potvrdil nám to i lékař. Nediví se tomu, že v Rakousku mají těhotné ženy a nemocní lidé výjimku z nošení respirátorů, a to z jednoho jediného důvodu, protože mateřský plod v děloze potřebuje bohatý přísun přirozené atmosféry bez filtrace, aby dítě po porodu nepostihla prudká autoimunitní reakce po opuštění těla matky. Jak nám lékař dnes vysvětlil, dítě během vývoje se nachází v ochraně dělohy a buduje si počáteční imunitu, tzv. prenatální imunitu, aby po 9 měsících přežilo příchod na svět a kontakt s atmosférou.

Těhotné matky by dýcháním přes respirátor ohrozily vývoj dítěte v děloze, po narození by hrozila prudká autoimunitní reakce, která by dítě zabila

Proto matka musí během těhotenství nadechovat pouze nefiltrovanou atmosféru, která obsahuje všechny virové a prachové částice, se kterými dítě přijde do kontaktu po 9. měsících po opuštění dělohy. Pokud by matka začala nosit respirátor, ohrozila by vývoj plodu a jeho prenatální imunitu. V Rakousku by tak došlo k hromadným úmrtím novorozenců a samozřejmě by padly tisíce žalob. U dětí a rovněž u nemocných a starších lidí je výjimka podle lékaře ze stejného důvodu. U dětí se stále ve věku do 14 let utváří imunita a nošení respirátoru by tento vývoj ohrozilo. U nemocných a starších lidí je výjimka podle lékaře hlavně kvůli tomu. že nošení respirátoru by mohlo vést ke kolapsům a ztrátám vědomí, protože plíce starých lidí jsou slabší a dýchaní přes respirátor by je nadměrně vyčerpávalo.

Právě proto tyto zmíněné skupiny mají výjimky. A teď otázka, proč tyto výjimky? No, protože těhotné matky, děti do 14 lety a nemocní staří lidé nemusí být lámáni v kole, nemusí být mučeni, protože pro Dům Sion a globalisty nepředstavují odpor, nepředstavují hrozbu procesům řízení na ukotvení světové vlády. A to je přesně ten jediný důvod, proč mají výjimku. Proto mají výjimku, proto nemusí být mučeni, proto není potřeba lámat jejich odpor proti Total Control, protože tyto skupiny procesu Total Control neodporují.

Všichni ostatní jsou ale mučeni bez pardonu, odpor lidí proti covidovému nevolnictví musí být zlomen, a proto přichází dusítka, model č. 2, respirátory, přes které se už dýchá opravdu těžko. A kdo nebude očkovaný, bude muset nosit dusítko a dusit se do konce života! A kdo bude očkovaný, bude evidovaný v databázi. A bude sledovaný, kontrolovaný, monitorovaný!

Roušky, respirátory, plynové masky a internační kempy jako 4 stupně mučení a lámání populace, aby došlo ke zlomení odporu obyvatel proti očkování a následné evidenci a Total Control

Budete mít vlastní číslo v databázi, vlastní ID, budete mít vlastní průkaz, covidový pas v mobilu, kamkoliv přijdete, budete ho muset oskenovat, systém zaregistruje čas, příchod a odchod. Vše se zaznamená do centrální databáze. Bez covidového pasu nedostaneš hypotéku, půjčku, neotevřou ti účet v bance, nepustí tě do MHD, do obchodů, do škol, do úřadů, bez očkování tě nenechají udělat řidičák, nevystaví ti cestovní pas, nepustí tě přes hranice, nepustí tě na ulici, protože když nejsi v databázi a sledovaný, tedy pardon, očkovaný, tak představuješ pro globalisty hrozbu. Buď sledovaný, buď dobrý, občane! A kdo se nepodvolí sledování, kdo se odmítne sledovat a zapsat do databáze očkovaných, toho budou globalisté mučit více a více, respirátory FFP2 to neskončí.

Česká vláda zvažuje povinné nošení respirátorů, pokud se to osvědčí v Rakousku a v Německu, do té doby to prý v ČR povinné nebude, jen doporučené [3]. A na Slovensku se už mezi lidmi šíří zpráva, že Igor Matovič se nechá inspirovat Rakouskem a nařídí rovněž povinné nošení respirátorů, na což před několika dny reagoval slovenský LIDL, který začal na akci prodávat respirátory, což způsobilo nákupní šílenství a lidé přestali dodržovat odstupy a stáli fronty na respirátory [4]. Nebude dlouho trvat a budou povinné FFP3 respirátory pro neočkované, a později už rovnou dýchací masky. A to už bude takový teror, že většina lidí se zlomí a podvolí se ke sledování, rozuměj k očkování jako zámince pro totální sledování.

A zůstane jen malá část v populaci, tzv. skalních odpůrců, malé procento lidí. A co s nimi? Na ty čekají covidové koncentráky, internační kempy, kde pod záminkou ochrany veřejného zdraví budou natrvalo internováni, pokud tedy se je nepodaří zlomit. Tady by se hodilo už jen to punkové heslo “No Future!” a já se obávám, že knedlíková pohoda a tiché ulice v ČR a v SR k této vizi budoucnosti mohutně utíkají naproti. Ano, nazývejte si, páni novináři z mainstreamu,  tento můj článek jako další konspiraci, ale za pár měsíců, za půl roku a podobně si o tom ještě řekneme.

-VK-

Šéfredaktor AE News

S námi čtete, s námi objevujete

Vážení čtenáři Aeronetu, máme nový rok a ten přinese možná ještě větší útrapy něž rok předchozí. Události a dopady na životy obyčejných lidí a logicky i čtenářů se budou prohlubovat. V této situaci více než kdykoliv předtím potřebujeme Vaši podporu a pomoci. Pokud se vám líbí naše práce, kterou pro Vás už 7. rokem děláme, pokud se vám líbí naše články, videa a pravidelné páteční pořady na SVCS, přispějte prosím jakoukoliv sumou v závěru tohoto měsíce na naší obvyklé darovací stránce zde, ale pouze v případě, že si to můžete dovolit, tedy podle svých možností. Každý příspěvek má smysl, každý se počítá, malý i velký. Zatím jsme vysbírali jen cca. 58% z cílové sumy a do konce měsíce zbývají 3 dny. Přispět můžete bankovním převodem, PayPalem, Bitcoinem a poštovní složenkou na účet. Naše práce může pokračovat jedině s Vaší podporou, jinak to není možné a nemělo by to ani smysl, protože podpora musí být oboustranná. Náš server je tu pro vás. Za Vaši podporu a pomoc předem děkujeme!

V Praze propukla covidová diktatura s veškerou razancí a máme tady první případ a skandál. Jak nás do redakce upozornilo několik svědků z pražského metra ze stanice Florenc, covidová hlídka Městské policie srazila na zem mladého muže, který si odmítal nasadit roušku. Poté, co policisté muže srazili na zem, tak jeden ze dvou zasahujících policistů zaklekl muži na krk, který vydal výkřik, znělo to jako pokus o výkřik, který se změnil v dušené zachrchlání, prý jako když podřezáváte nožem podsvinče. Přesně takto nám to barvitě vylíčil a popsal v redakci očitý svědek, který od místa zásahu podle svých slov stál jen několik metrů a všechno viděl a slyšel z první ruky. Povalený muž na strážníky křičel, že nemůže dýchat. Server Novinky přinesl [1] sestříhané a zkrácené video z bezpečnostní kamery metra, ovšem podle svědka zásah trval skoro 10 minut a měl bizarní průběh. O tomto průběhu na Novinkách ale žádní zmínka není.

Muž vstoupil do stanice metra bez roušky a hlídka měšťáků si ho všimla, že nemá tzv. Gesichtleintuch na ústech. Dotyčný muž jim odpověděl, že roušku mít nemusí, protože to není dáno zákonem. Strážníci mu odpověděli, že jde o nařízení ministerstva zdravotnictví. Muž jim ale zopakoval, že nošení roušek není opřeno o žádný platný zákon a nařízení ministra není nadřazeno zákonu, a pokud ano, aby prý strážníci takový zákon citovali. Muž se po slovní argumentaci postavil a chtěl nastoupit do právě přijíždějící soupravy metra.

Strážníci mu v tom zabránili, srazili ho na zem, jeden z nich muži klekl na krk a ostatní lidé okolo se na to dívali bez hnutí brvy. Hlídka dvou strážníků poté muži nasadila pouta a odvezla na služebnu státní policie ke ztotožnění, muž prý neměl doklady u sebe. Nošení roušek opravdu nemůže být vyžadováno, protože tato povinnost není explicitně uvedena žádným zákonem. Jedna žena muže prý obvinila, že se chová jako terorista, když nemá roušku a nechrání tím ostatní lidi, a že by ho měli zavřít na hodně dlouho. Okolo padala na muže i vulgární slova, že dotyčný je dobytek a má si nasadit roušku.

Nošení roušek v ČR je pouze dobrovolné a nesmí a nemůže být vynucováno, protože chybí opora v zákoně pro takovou povinnost za normálního stavu

Samotný dopravní podnik hl. města Prahy může omezit vstup cestujících bez roušky do Metra, ovšem toto omezení opět není opřeno o žádný platný zákon v ČR. Je to úplně stejné, jako kdyby dopravce nařídil, že do metra nesmí vstupovat lidé bez červených čepic. Kdo nebude mít červenou čepici, nesmí do metra. Ani takové nařízení by nebylo opřené o platný zákon a lehce by se dalo napadnout u soudu.

V právním státě nemůže být občan omezován na svých právech ve veřejné dopravě (pozor, soukromá doprava by byla něco jiného), jestliže takové omezení občanského práva není opřeno o platný zákon. A občan nesmí být nucen k úkonům, které nenařizuje zákon. Jedná se o zásadní právní princip, že co není dané zákonem, nesmí být vyžadováno a sankcionováno. V případě nošení roušek bez platné zákonné opory dochází k porušování základních občanských práv v České republice.

Jak nás do redakce upozornil právník, veřejná doprava je hrazena z daní občanů, jedná se tedy o veřejnou službu, veřejný prostor, který může vyžadovat po občanovi jen takové úkony a procesy, které jsou opřeny o zákon, případně o vyhlášku města. Jenže, v případě vyhlášky platí, že nesmí odporovat zákonu a současně nesmí doplňovat zákon, pokud v něm něco chybí. Povinnost nošení roušek nikde v zákoně není uvedena a městské vyhlášky tak zasahují do občanských práv nad rámec zákona, že požadují po občanech plnění povinnosti, která nemá oporu v zákoně.

Veškeré povinnosti ve městech jsou odvozeny od zákonů, např. poplatky za odvoz odpadu v rámci Zákona o místních poplatcích, ovšem nošení roušek není odvozeno naprosto od žádného zákona. Radnice se odkazují na doporučení epidemiologů, kteří ale v ČR nemají zákonodárnou pravomoc. Když epidemiologové doporučí skrze ministra zdravotnictví dopravním podnikům zavedení roušek, potom se jedná o doporučení, ale nikoliv o zákonné opatření. A cokoliv není opřeno o zákon, nelze v právním státě po občanovi vymáhat, vynucovat, nebo dokonce jej za nesplnění sankcionovat.

Vynucování k nošení roušek lze zákonným způsobem nařídit pouze na základě vyhlášení Nouzového stavu v ČR vládou a posvěcením poslaneckou sněmovnou. Jenže teď je to jinak, omezení občanských svobod nařizuje ministr z vlastního uvážení a z úsudku poradců

Podle českého právního řádu existuje jediná situace, kdy stát může omezit občanská práva, a to v rozmezí, které uzná za vhodné, pokud vláda na základě souhlasu Poslanecké sněmovny vyhlásí na území ČR tzv. Nouzový stav na základě zákona o nouzovém stavu. Koncem dubna tohoto roku se však vláda Andreje Babiše rozhodla obejít tento zákon a přenesla pravomoc na omezování občanských práv na ministra zdravotnictví. Přinesli jsme o tom článek zde.

Takový krok je v rozporu s Ústavou České republiky, protože ministr nemůže omezovat občany ČR na jejich svobodách a právech, to je možné pouze a výhradně na základě Zákona o nouzovém stavu, který vyhlašuje vláda a následně poslanecká sněmovna musí svým hlasováním udělit vládě souhlas. To se ovšem v této chvíli neděje, protože hlídky covidového Gestapa pacifikují a dusí v pražském metru občany na základě rozhodnutí ministra, nikoliv na základě zákona o Nouzovém stavu schváleného poslaneckou sněmovnou.

Situace je opravdu děsivá, protože Ken v roli ministra zdravotnictví vydává rozkazy na omezování občanských práv, a současně uvaluje na občany povinnosti ohledně roušek, aniž by měl oporu v zákoně, přičemž je zcela zjevné, že k těmto omezením občanských práv na jejich pohybu či životě, jako je povinné nošení roušek, je zapotřebí souhlas poslanecké sněmovny na omezenou dobu, a to na základě Nouzového stavu, který musí česká vláda nejprve vyhlásit, pokud chce lidem nutit, aby na ústech nosili roušky.

Toto nošení tak v současné chvíli je pouze dobrovolné, nesmí a nemůže být vynucováno, ani sankcionováno. Pokud bude sankcionováni, budete nuceni k nošení roušek, obraťte se na právní pomoc a zvažte žalobu na subjekt, který vás omezil na občanských a lidských právech, radí právník. Roušky v této chvíli jsou věcí dobrovolnosti, protože nemají oporu v zákoně, a Nouzový stav na území ČR vyhlášen nebyl, uvádí v posudku na žádost naší redakce.

Kdokoliv vás bude nutit nosit roušku, porušuje Listinu základních práv a svobod, pokud jste ve veřejném prostoru nebo ve veřejné dopravě. Jinak je tomu u soukromých dopravců a v soukromých obchodech

Nikdo vás k nošení roušek ve veřejném prostoru jako je hromadná doprava nesmí nutit. Jedinou výjimkou jsou soukromé subjekty, soukromé obchody, soukromí dopravci, kteří v rámci svého podnikání mohou soukromě jako podmínku svých placených soukromých služeb ustanovit nošení roušek. Veřejný dopravce, městský dopravce, státní dopravce, veřejná správa, ani vláda k ničemu takovému oprávnění za normálního stavu nemají.

Vláda nechce vyhlásit nouzový stav, protože by musela platit soukromým subjektům za ušlý zisk, za omezení provozu, za provozní ztrátu atd., jako např. nyní platí zemské vlády v Německu místním dopravcům. Kvůli tomu Babišova vláda přenesla pravomoc na Kena, aby omezení na občanských právech vyhlašoval sám z titulu ochrany zdraví, přičemž to je chucpe, protože od ochrany zdraví za pomoci omezení občanských práv je v českém právním systém zaveden právě ten Nouzový stav.

Ten ovšem vláda aktivovat nechce, protože ten zákon přiznává dotčeným subjektům finanční náhrady, a to Babišova vláda podnikatelům vyplácet nechce. Takže výsledkem je scéna, kdy covidové Gestapo v metru v Praze koná v rozporu se zákonem, klečí na krku občana, který se dusí a přitom jenom žádá dodržování zákona, protože žádný Nouzový stav v ČR vyhlášen není a nikdo tudíž nemůže a nesmí být omezován na svých právech tím, že by ho někdo nutil zakrývat si obličej rouškou, hidžábem, nikábem apod. Fašizace české společnosti nabírá na obludných rozměrech. Za pomoci chvatů a hmatů vás brzy covidové Gestapo bude pokládat na zem za to, že jste se odmítli nechat otestovat, neukážete jim v metru Covid Pass, že jste se nenechali očkovat a nemáte potvrzení o očkování. Ty roušky jsou jenom začátek, dámy a pánové, to vás dopředu varují, jenom začátek!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Česká televize se opět dostala do neuvěřitelného skandálu a víme o tom jen díky pozornosti všímavých lidí. Do redakce jsme dnes byli upozorněni našim čtenářem, že Česká televize účelově přepisuje české dějiny takovým způsobem, až se z toho tají dech. Jedná se o skandální překrucování a dezinformaci ve vztahu k tzv. Zákřovské tragédii. I když se jedná o kauzu, která s odehrála před rokem, teprve ale nyní v souvislosti s událostmi okolo pomníku maršála Koněva a kontra-pomníku Vlasovců to začíná dávat smysl. O co tedy jde? Všechno se týká výkladu tzv. Zákřovského masakru. Dne 18. dubna 1945 vtrhlo do malé obce Zákřov na Olomoucku Gestapo spolu s praporem Vlasovců. Jejich úkolem bylo pátrat po partyzánech, ale místní obyvatelé Gestapu řekli, že nikoho neviděli a žádní partyzáni v obci nejsou a nikdo jim ani nepomáhá.

Gestapo však disponovalo několika udáními a bylo přesvědčeno, že obec kryje partyzánskou činnost. Gestapo tedy praporu Vlasovovy armády nařídilo jednotlivé domy vydrancovat a zatkli 23 mužů. Po dvou dnech výslechů a mučení jich 19 bylo zaživa upáleno v dřevěné boudě nedaleko samoty Kyjanice. Jednalo se jeden z nejbrutálnějších zločinů Vlasovovy armády na území Československa. A pokud se ptáte, odkud tyto informace čerpáme, tak je to článek [1] České televize z jejich webu ze dne 23. listopadu 2012. Ocitujeme si, co v roce 2012 napsala Česká televize:

Zákřov – Nově upravený areál památníku obětem vypálení dnes odhalili v obci Zákřov na Olomoucku. Malá osada se na samém sklonku druhé světové války stala terčem útoku nacistů. Jejich řádění nepřežilo na dvacet místních mužů. Němečtí vojáci je zaživa upálili v lese.

18. duben 1945. Do Zákřova dorazilo gestapo z nedalekého Velkého Újezdu a prapor Vlasovců. Vojáci tvrdili, že hledají partyzány. Ve večerních hodinách obec obklíčili a začali zapalovat jednotlivá stavení. „Bylo to strašné, to si nikdo nedovede představit,“ popisuje pamětnice Zdenka Calábková. Gestapo nakonec zatklo třiadvacet mužských obyvatel vesnice. Po výsleších část z nich vojáci propustili. Devatenáct mužů ale nacisti o dva dny později zavezli do lesa k samotě Kyjanice. Zavřeli je do boudy, tu polili dehtem a benzínem a zapálili.

Řádění nacistů připomíná od roku 1949 památník Zákřovská žalov. Protože v posledních letech začal chátrat, usilovala obec o jeho opravu. Dnes byl zrekonstruovaný areál slavnostně otevřen.

Stačilo pouhých 7 let a Česká televize z Gestapa a Vlasovců udělala ruské kozáky

A pokud nevíte, co je to cestování v čase do jiné iterace, tak teď se to dozvíte. Dne 28. dubna 2019 napsala ta samá Česká televize článek [2] o té samé tragédii v Zákřově, ale když si článek přečtete, začnete mít pocit, že jste se ocitli v úplně jiné časoprostorové iteraci, kde došlo k úplně jiným dějinám. Protože se mi zvedá žaludek, přímo ocitují slova a věty, které v roce 2019 napsala o tomto incidentu ta samá Česká televize:

V Zákřově na Olomoucku si připomněli výročí tragické události z dubna 1945. Ruští kozáci, kteří spolupracovali s německými jednotkami, tam pod záminkou spolupráce s partyzány přepadli vesnici, vydrancovali několik domů a třiadvacet mužů odvedli. Devatenáct z nich po dvoudenních výsleších a mučení zavraždili. Do malé vísky dorazil 18. dubna 1945 prapor ruských kozáků, který bojoval na straně wehrmachtu. Skupina Feuermittel tvrdila, že hledají partyzány. Ti v oblasti skutečně operovali, po příchodu kozáků do regionu ale odešli na Prostějovsko. Kozáci ve večerních hodinách obec Zákřov obklíčili, řadu domů vyrabovali a několik stavení zapálili. Místním bránili, aby hořící domy hasili. „Bylo to strašné, to si nikdo nedovede představit,“ popsala pamětnice Zdenka Calábková, které nacisté zabili při masakru otce.

Pokud vám nyní jde hlava kolem a myslíte si, že Česká televize píše o dvou různých masakrech ze dvou různých míst, tak jste na omylu. Jde o jeden a tentýž masakr, který popisují dva články od téhož autora, tedy České televize, ale oba články dělí od sebe 7 let, nic víc. Zatímco v roce 2012 jsme se dozvěděli, že masakr 19 mužů způsobilo Gestapo a prapor Vlasovovy armády, o 7 let později se dozvídáme, že za masakr mohou ruští kozáci, kteří spolu s německými jednotkami povraždili místní muže.

Všimněte si, že Česká televize nenapsala, že to spáchaly německé jednotky spolu s ruskými kozáky, ale obráceně, spáchali to prý ruští kozáci spolu s německými jednotkami. Prapor ruských kozáků podle tohoto článku ČT z roku 2019 masakroval po boku Wehrmachtu v Zákřově. To je ale lež. Žádný wehrmacht tam nebyl, jen Vlasovci. Z článku to vypadá, že 18. dubna 1945 celý masakr provedli ruští kozáci, ani slovo o praporu Vlasovců a o Vlasovově armádě. Najednou v roce 2019 už to nebyli Vlasovci, ale ruští kozáci. Vlasovci zmizeli, ale v článku se na rozdíl od roku 2012 objevili Židé a židovské oběti. V článku z roku 2012 o nějakých židovských obětech není ani slovo.

Žádní “ruští kozáci” v Zákřově nebyli, vraždili tam pouze členové Vlasovovy ROA pod velením Gestapa

V redakci Aeronetu jsme oba články přeložili do ruštiny a přeposlali jsme je společně s formální omluvou všech slušných českých občanů velvyslanectví Ruské federace v Praze, dále ministerstvu zahraničí Ruské federace a vybraným ruským novinářům, aby se seznámili s prací České televize, kterou lze v poslední době označit za štvavou protiruskou vysílačku č. 1 v Evropě s cílem očerňování Ruské federace, překrucování dějin, zamlčování zločinů Vlasovovy armády na území Československa a prosazování historického revizionismu spojeného s poválečným německým revanšismem.

V řadách Vlasovovy ROA působili i záporožští kozáci, ale nebyli to nikdy ruští kozáci, nebyli součástí ruské, resp. Rudé armády Sovětského svazu, ale byli to etničtí kozáci, kteří zradili Sovětský svaz, přeběhli k Wehrmachtu a sloužili pod velením generála Vlasova v rámci Ruské osvobozenecké armády ROA. Žádní ruští kozáci nebojovali samostatně pod vlastním praporem v rámci ozbrojených sil 3. Říše. Bojovali pouze pod praporem Vlasovovy armády. Česká televize se tak dopustila zločinu pokřivování ději.

Zákřovský masakr zorganizovalo Gestapo, které si na pomoc přivezlo prapor Vlasovců, nikoliv německých vojáků, jak mlhavě zakrývá článek ČT z roku 2019. Byli to Vlasovci a pouze Vlasovci, vojáci Wehrmachtu se masakru vůbec ani neúčastnili. To za prvé. Za druhé, Česká televize využila toho, že v rámci Vlasovovy ROA sloužili i kozáci, že v článku v roce 2019 napsala, že v Zákřově řádili “ruští” kozáci. Žádní “ruští” kozáci nikdy na straně 3. Říše neexistovali a nebojovali, byli to záporožští etničtí kozáci, kterým Adolf Hitler slíbil po vítězství ve válce vznik autonomního protektorátu stejně, jako to Hitler slíbil Banderovcům v otázce území části západní Ukrajiny s centrem ve Lvově. Česká televize začíná připomínat bandu provokačních důstojníků CIA, kteří se snaží rozehrávat protiruské nálady v české společnosti.

Česká republika se propadá do područí americké moci a absolutní kontroly z Washingtonu, která povede k fašizaci české zahraniční politiky v Evropě namířené vojensky a diplomaticky proti Rusku

Vidíte, jak stačí 7 let a z masakru Vlasovců a Gestapa se najednou stane masakr spáchaný ruskými kozáky a německými jednotkami ve snaze zamaskovat Vlasovce pod označení “německé jednotky”. Sami teď vidíte, že odstraňování pomníků ruských maršálů v Praze a stavění památníků Vlasovcům v Řeporyjích není žádným výstřelkem několika bláznů z TOP 09 a ODS, ale je to součást celého procesu přepisování dějin v ČR, k čemuž vydal povel Michal Koudelka, dekorovaný vloni v březnu v sídle CIA v Langley ve Virginii zlatou medailí, tzv. Tenetovou cenu za spolupráci v oblasti informací a zpravodajství [3]. Byl to on, kdo vyzval [4] k zahájení revizí a přepisování českých učebnic s údajně pro-ruským výkladem historie.

Vrahům z Vlasovovy armády se dnes v Praze staví pomníky, zatímco sochy osvoboditelů jsou odstraňovány do skladišť a depozitářů. Česká televize nepokrytě přepisuje a překrucuje zločiny Vlasovovy armády, aby byla zamaskována činnost kolaboračních vojsk ROA a naopak, aby za zvěrstva v Československu v roce 1945 byli obviňováni Rusové, ať už tedy v rolích kozáků, nebo i jinak. Stejně tak ČT usiluje o relativizaci viny německé armády, protože v souvislosti této Zákřovské tragédie se v článku z roku 2019 píše, že za masakr mohou v první řadě ruští kozáci, a teprve poté německé jednotky. Napsat do článku obrat, že ruští kozáci “spolu” s německými jednotkami spáchali masakr, je nehorázným zamlčováním viny Vlasovců a přenášením této viny na Rusko a “ruské” kozáky. Jsem přesvědčen, že ruská prokuratura bude mít plné ruce práce v České republice. Země, která 75 let po osvobození sovětskou Rudou armádou přepisuje své dějiny s cílem poválečného revizionismu a přenesení viny za II. sv. válku z nacistického Německa, pomalu a postupně, na Sovětský svaz a potažmo Rusko, je předurčena k vlastnímu zániku.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Starosta pražské městské části Řeporyje Pavel Novotný a dalších 10 radních má problém. Známý advokát Jiří Vyvadil nám totiž dnes do redakce zaslal kopii podaného trestního oznámení na zmíněné osoby z Řeporyjí kvůli podezření ze spáchání několika trestných činů, jako jsou výtržnictví, nebezpečné vyhrožování, schvalování trestného činu, podpora a propagace hnutí, hanobení národa a rasy a z výčtu jmenovaných skutků lze odvodit i možné další paragrafy.

Samotné trestní oznámení obsahuje nejen výčet toho, co Pavel Novotný v poslední době předvedl, ale obsahuje i brutální historický popis tragédie z dubna roku 1945, která se odehrála v obci Zákřov a na které se podílelo Gestapo společně s oddílem Vlasovců. Naše redakce se proto rozhodla přinést plné znění trestního oznámení, protože obsahuje nejenom výčet žalovaných skutků, ale i historický popis děsivé události, na které se podíleli Vlasovci, kterým dnes chce Pavel Novotný a zastupitelstvo tamní radnice stavět pomník.

TRESTNÍ OZNÁMENÍ

JUDR. JIŘÍ VYVADIL – ADVOKÁT

Oznamovatel : JUDr. Jiří Vyvadil, doručovat na adresu shora, či lépe na datovou schránku

1. Podezřelý : Pavel Novotný, starosta MČ části Praha-Řeporyje
2. Podezřelý: David Roznětinský, zastupitel MČ Praha – Řeporyje
3. Podezřelá: Lucie Seguin, zastupitelka MČ Praha – Řeporyje
4. Podezřelý: Pavel Bechyně, zastupitel MČ Praha – Řeporyje
5. Podezřelý: Jiří Blažek, zastupitel MČ Praha – Řeporyje
6. Podezřelý: Jozef Čupka, zastupitel MČ Praha – Řeporyje
7. Podezřelá : Lenka Fialová, zastupitelka MČ Praha – Řeporyje
8. Podezřelý: Radek Hanák, zastupitel MČ Praha – Řeporyje
9. Podezřelý: Jaroslav Kejha, zastupitel MČ Praha – Řeporyje
10. Podezřelý: Vojtěch Kuchař, zastupitel MČ Praha – Řeporyje
11. Podezřelý: Michal Tuma, zastupitel MČ Praha – Řeporyje

1. podezřelý pro pokračující přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 trestního zákoníku,

1-11. podezřelí pro zvlášť závažný zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst 1, 2 a, b, odst. 3 trestního zákoníku

I.

Úvodem.

Mezi základní zásady trestního řízení patří zásada, že podle § 2 odst. 3 trestního řádu je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Soukromá iniciativa v podobě trestního oznámení je toliko podnětem pro orgány činné v trestním řízení a nemůže založit plnohodnotné trestní stíhání. Vyhrazení zahájení trestního stíhání státnímu zástupci ovšem znamená, že by státní zástupci tuto svou povinnost měli beze zbytku naplňovat.

Tak tomu však není v případě mnohých pachatelů z řad opoziční ODS či TOP 09, tedy politických stran, které i s využitím dosud nejvýraznější nátlakové skupiny v historii České republiky Chvilek pro demokracii, brojí proti případnému odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana tak i vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové. Oba tito funkcionáři byli prosazeni bývalým ministrem spravedlnosti za ODS, později přestoupivším do TOP 09 Jiřím Pospíšilem. Vzniká tak zvláštní mocensko právní nástroj nátlaku, který se mimo jiné projevuje nejen v tom, že tito nejvyšší funkcionáři státních zastupitelství, sloužící politickým zájmům opozice, nejenom, že nemohou být odvoláni, jak by si zřejmě zasloužili, ale vzniká dojem, že výměnou za tuto problematickou podporu političtí představitelé opozice trvale mohou porušovat trestní zákon, alespoň pokud jde o verbální trestní činy, ale státní zástupci nereagují.

A tak starosta Městské části Praha 6 Ondřej Kolář se mohl beztrestně a opakovaně dopouštět přečinu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 odst. 1, 2 trestního zákoníku v souvislosti s jeho pokusy o odstranění pomníku maršála Koněva a obdobným způsobem jednal i primátor Hřib… Ovšem nad jiné hrubým a očividným porušení tohoto ustanovení lze zaznamenat v daném případě u Pavla Novotného, jak bude pojednáno dále.

Tento závěr je závažný a diskatutabilní, nicméně si nelze si jinak vysvětlit, že když jde o ojedinělé, byť nesporně nevhodné výkřiky podnapilého bývalého tajemníka SPD, neučiněné, ani tiskem, televizí či jinými sdělovacími prostředky, čili relativně méně závažné, státní zástupci a policie okamžitě jednají, ale jde-li politické činitele tzv, demokratické opozice, je jejich reakce je nulová. I proto následně bude toto trestní oznámení zasláno i ministryni spravedlnosti s žádostí o přezkoumání nezákonného postupu státních zástupců, zejména vedoucích Městského státního zastupitelství a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 pro neplnění povinnosti dle zmíněného § 2 odst. 3 trestního řádu.

II.

K věci:

1, První podezřelý dne 30. 11. 2019 vystoupil v pořadu ruské televize způsobem, který po obsahové i formální stránce nesl jednoznačně znaky trestného činu výtržnosti, jakož i zvlášť závažného zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, jak bude dále pojednáno. Výtržností se rozumí jednání, které závažným způsobem narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Jde zpravidla o násilný nebo slovní projev takového charakteru, že hrubě uráží, vzbuzuje obavy o bezpečnost zdraví, majetku nebo výrazně snižuje vážnost většího počtu osob současně přítomných (k tomu rozhodnutí č. 44/1990 Sb. rozh. tr.).

Z hlediska materiální stránky trestného činu výtržnictví podle § 202 tr. zák. je přitom obecně nutno uvážit zejména intenzitu, rysy a průběh útoku (zda šlo o slovní či jiné, nebezpečnější projevy), posoudit okolnosti, za nichž byl čin spáchán (zda na pracovišti, na ulici, v restauraci, na shromáždění občanů, v denní či noční době aj.), dále zjišťovat pohnutku činu, zhodnotit následky a též osobu pachatele (jeho dosavadní způsob života, povahové vlastnosti) apod. (k tomu přiměřeně č. 4/1976, 1/1984 Sb. rozh. tr.).

Ve světle této judikatury první podezřelý zjevně narušil veřejný klid a pořádek, neboť jeho vystoupení politika v zahraniční televizi snížilo vážnost rozhodující části české veřejnosti, která sledovala toto vystoupení a následný záznam. První podezřelý sám působil jako silně podnapilý či pod silným vlivem drog. Příkladmo tloukl hlavou o podložku, dělal nejrůznější primitivní posunky, ťukal se na čelo v reakci na dotazy redaktorů, označoval zjevně střízlivé a komunikativní redaktory, že jsou opilí či zfetovaní. Obsahově pak podporoval plán na výstavbu památníku Ruské osvobozenecké armádě, která byla nedílnou součástí nacistické armády a podílela brutálně na zločinech proti lidskosti například při násilné likvidaci varšavského povstání.

Vystoupení 1. podezřelého vyvolalo vlny neskutečného odporu mezi veřejností nejen kvůli již zmíněnému charakteru vystoupení, ale i proto, že je historickým faktem, že díky Sovětskému svazu, který v prvních letech války v podstatě až do vylodění spojenců v Normandii, nesl rozhodující tíži boje proti nacismu a fašismu, kdy zároveň tato fáze založila zlom průběhu II. světové války. Zároveň je neoddiskutovatelným faktem, že na československém území padlo na 145 000 sovětských vojáků a že i rozhodnutí o nástupu vojsk sovětské armády pomoci Praze v době v době, když již byla podepsána kapitulace v Remeši, ale v Československu se stále bojovalo, mělo rozhodující odstrašující význam na ustupující nacistická vojska.

To, že se nepatrná část tzv. Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova v posledních dnech usilovala zapojením do Pražského povstání, nemůže změnit pronacistický kolaborační charakter nemá žádný význam z hlediska jejího postavení coby součásti nacistického likvidačního systému. Navíc šlo jen o výjimku z pravidla, když se vlasovci a další součásti pronacistických ruských kolaborantů, podíleli na akci Zákřov. Na stránkách Obce Tršice, do které byla následně obec Zákřov začleněna, je možné nalézt tento popis událostí:

ZÁKŘOVSKÁ TRAGEDIE V ROCE 1945

Blížící se porážka fašismu vedla vedoucí nacistické zločince k těm nejbestiálnějším činům. Jedním z mnoha takových u nás je i tragedie devatenácti zákřovských občanů. Pod záminkou, že Zákřov je střediskem partyzánů a obyvatelstvo je podporuje, podnikli němečtí fašisté – se zrádci Vlasovci – proti Zákřovu vražednou akci. Gestapem z Velkého Újezda byl vypracován plán akce proti Zákřovu a to tak, že celá vesnice bude obklíčena Vlasovci a pod záminkou střelby partyzánů na Vlasovce bude provedeno zatčení partyzánů a jejich pomocníků podle předem připraveného seznamu.

Akce Zákřov byla provedena 18. dubna 1945. Zúčastnil se jí celý prapor Vlasovců. Navečer odjela horda Vlasovců přes Výkleky k Zákřovu. Po 21. hodině obklíčili gestapáci a Vlasovci obec a provedli prudký útok na severní část vesnice. Používali pušky, kulomety, pancéřové pěsti a ruční granáty. Zakrátko vyšlehly ze stavení rolníka – pana Frant. Švarce – plameny, ale občané požár lokalizovali. Tato usedlost však byla vzápětí znovu zapálena. Když se občané znovu pokoušeli hasit nebo zachraňovat dobytek, bylo na ně stříleno. Někteří byli zadrženi a odvlečeni do jednoho stavení, kde byli střeženi. Aby bylo znemožněno hašení požáru, naházeli Vlasovci do ohně ruční granáty, které postupně vybuchovaly. Pod ochranou palby prováděli Vlasovci drancování, loupení a zatýkání osob – hlavně mužů a chlapců – až do ranních hodin.

Na druhý den ráno byli propuštěni bez výslechu muži starší 50 let. Ostatní – v počtu 23 – byli v trojstupech odvedeni do Velkého Újezda. Tam je Vlasovci zavřeli do malé místnosti ve dvoře radnice – bývalého chléva. Zde byli dva dny “vyslýcháni”, biti a týráni. Čtyři z uvězněných byli propuštěni. Ostatních 19 mužů po dvoudenním mučení, s přeraženými údy a rozbitými obličeji, naházeli do nákladního auta a odvezli do lesa k samotě Kyjanice. Stalo se tak v podvečer 20. dubna. Nad samotou Kyjanice u dřevěné boudy (o rozměrech asi 150×210 cm) zastavili, přivezli německého faráře p. Schustera ze Slavkova a vyzvali ho, aby dřevěnou boudu vykropil jako hrob. Když farář uviděl zakrvácené a zohyzděné obličeje a těla přivezených mužů, zhroutil se a odmítl výkrop provést. Němci a Vlasovci nalili pak do boudy dehet, naházeli poloubité české mučedníky do boudy, obložili je dřívím, na těla nalili ještě benzín a pak vše zapálili…“

2, První podezřelý následně 15. prosince opět v souvislosti s dalším pořadem ruské televize Zvezda uvedl, že až vyhraje válku s Ruskem, pověsí ministra zahranií Sergeje Lavrova. V průběhu natáčení vytáhl velký útočný nůž, obrátil jej proti redaktorům a řekl redaktorům: Vás nechám žít, ale Lavrov musí viset. Jde tedy o další skutek pokračujícího trestného činu výtržnictví a zřejmě i nebezpečného vyhrožování, který svou otrlostí nemá v historii obdoby.

3, První podezřelý pokračoval ve svém výtržnickém chování, dne 28. Prosince u památníku maršála Kona, kdy označil maršála Koněva za sprostého vraha a špínu chlapa. Je nesporné, že takové jednání u většiny společnosti budí odpor. Jak vyplývá z aktuálního průzkumu uskutečněného agenturou Median 62 % dotázaných vadí rušení některých památníků událostí a osobností 2. světové války. Tento proces představuje silný nástup podpory fašizace veřejného prostoru.

4, Pokračováním výtržnického chování dne 3. ledna, byť z jiné polohy byla reakce 1. Podezřelého na záběry, na nichž vlakvedoucí surově mlátí cestujícího obuškem. Na záběrech je vidět, jak vlakvedoucí bije jednoho z cestujících obuškem, zatímco ostatní pasažéři se snaží nastalou situaci mírnit. Pavel Novotný na Twitteru na případ upozornil a nasdílel část zprávy o tom, že se cestující choval vulgárně a jako první napadnul vlakvedoucího. “Útok na cestujícího i jeho intenzitu plně schvaluji,” napsal k tomu starosta.

II.

Již bylo uvedeno, že jednání prvního podezřelého a ostatních podezřelých u spáchání zvláště závažného zločinu Založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1,2 a) b) 3 trestního zákoníku, jehož se dopustí den, kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, spáchá-i takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem, nebo jako člen organizované skupiny, přičemž příprava je rovněž trestná.

Toto jednání podezřelých spočívalo v přípravě a schválení zhotovení pomníku příslušníkům Ruské osvobozenecké armády, která tvořila součást nacistických ozbrojených sil. A podílela se na četných zločinech proti lidskosti a válečných zločinech( například likvidace varšavského gheta.) Dle takto definovaného pojmu je nepochybně hnutím zastupitelstvo Městské části, jehož jsou všichni podezřelí členy a které autoritativně rozhodlo o zhotovení pomníku pronacistické kolaborantské vojenské síly směřující k potlačení práv a svobod člověka.

Ruská osvobozenecká armáda po dobu své existence vytvořena se zajatců tzv. Rudé armády, kteří se dobrovolně podíleli na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti páchaných po boku a ve spojení s nacistickým wehrmachtem i gestapem. Věcná a místní příslušnost Městského zastupitelství v Praze je založena trestní sankcí rozhodujícího zvlášť nebezpečného zločinu Založení , podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1,2 a)b) 3 trestního zákoníku, ohroženého sazbou 3- 10 let

Oznamovatel cítí morální újmu z těchto jednání a domáhá se postavení poškozeného. Protože je více než pravděpodobné, že nejméně 1. Podezřelý se zcela jistě, jak činil i v minulosti dopustí dalšího trestního jednání, vyhrazuje si oznamovatel uplatnění dalších skutků, tak jak budou nabíhat. Neuznají- li orgány činné v trestním řízení požadavek oznamovatele na postavení poškozeného, rozšíří oznamovatel pokračující trestný čin výtržnictví o skutek, jehož se dopustil opět prostřednictvím tisku vůči jeho osobě. Oznamovatel žádá, aby byl vyrozuměn o opatřeních, které budou učiněny.

V Praze, dne 10. 1. 2020

JUDr. Jiří Vyvadil

===

Jak tedy sami vidíte z trestního oznámení, existuje mnoho bodů, ve kterých by státní orgány měly konat, ale dosud nekonají. V případě nepohodlných politiků orgány konají urychleně a okamžitě, ale v případě např. Pavla Novotného se zdá, že si může dělat v podstatě cokoliv, co ho napadne, dokonce vyhrožovat likvidací ministru zahraničí cizí země, státní zastupitelství a policie jsou v pohodě. Nemusíme si dělat velké naděje, že toto trestní oznámení něco na tom změní, protože jak všichni víme, kdokoliv dnes útočí proti Rusku, kdokoliv zpochybňuje dějiny a poškozuje zásluhy Rudé armády na osvobození, a každý, kdo podporuje a omlouvá nacisty, Wehrmacht a kolaboranty s Wehrmachtem, jako byli Vlasovci nebo Banderovci, je dnes ochraňován a veleben jako mediální hrdina v mainstreamových médiích. Obávám se, že i v případě tohoto trestního oznámení a Pavla Novotného to dopadne stejně.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Redakce AE News přináší glosu našeho redaktora Jiřího Bati o kus níže, ale spolu s tématem pracovního tábora v Letech bychom chtěli nejprve jako redakce AE News upozornit na zajímavou událost, která nastala v reakci na předchozí článek k tématu KZ Lety. Jak nás upozornil administrátor, do naší diskuse pod článkem vstoupila i tisková mluvčí Ministerstva kultury Simona Cigánková. Jak zjistil administrátor, jde zřejmě a opravdu o paní mluvčí, protože podle IP adresy byl komentář napsán z počítače ministerstva kultury, jak ukazuje reverzní záznam adresního IP rozsahu na obrázku níže v tomto článku. Paní mluvčí označila čtenáře AE News za  “ubohé darebáky”, kteří by se prý měli stydět. Není sice jasné, jestli by se měli stydět za to, že čtou informace a fakta na AE News, anebo za to, že jsme uvedli na pravou míru dezinformace, které v kauze tábora Lety na Písecku v neposlední řadě šíří právě ministerstvo kultury, a to již od 90. let neblahé Havlovy paměti. Odkaz na komentář paní mluvčí je zde a podle reakcí čtenářů není její komentář žádná hitparáda.

Jak už ve zmíněné diskusi pod minulým článkem uvedl admin, mnoho z nás “ubohých darebáků” by zajímal názor paní tiskové mluvčí k celkem dvěma cestám jejího bývalého nadřízeného, pana ministra Hermana, na Sudetoněmecké slavnosti, konkrétně v roce 2016 v Norimberku (článek zde) a o rok později v Augsburgu, kde ho navíc doprovodil šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek (videa a článek jsme publikovali zde). A co třeba říká na to, že německý soud zrušil změny stanov Sudetoněmeckého landsmančaftu (psali jsme zde), takže územní a majetkové nároky sudetských Němců vůči ČR nadále trvají. Proč se Ministerstvo kultury snaží přepisovat dějiny a historii, proč překresluje účel nápravného pracovního zařízení v Letech na koncentrační tábor, když všechny historické důkazy jasně dokazují, že šlo o pracovní kárné zařízení a nikoliv o koncentrační tábor zařazený do říšského systému  Endlösung der Judenfrage, který byl přijatý na konferenci ve Wannsee ze dne 20. ledna 1942. Tábor Lety byl ve správě českého ministerstva vnitra a Cikáni byli obeznámeni s tím, že pokud nezískají pracovní návyky, české úřady je nadále nebudou moci chránit před německou státní mocí.

Protektorát se snažil zachránit vlastní národ v rámci Říše, ale tomu se museli přizpůsobit i Cikáni. Ti, kdož odmítli pracovat a zapojit se do pracovního procesu, skončili v Osvětimi. Tvrdá realita, křik tiskové mluvčí na historii nic nezmění!

Konference ve Wannsee stanovila, že prioritní otázkou jsou Židé a výhledově bude třeba řešit i otázku českou, slovenskou, polskou a obecně otázku slovanskou. Pokud jde o Cikány, konference ve Wannsee jasně stanovila, že kvůli válečnému úsilí na východní frontě je prioritní udržení tempa zbrojní výroby na území Protektorátu a zodpovědnost za Cikány nese Eliášova protektorátní vláda. Ta měla určující slovo v tom, kolik lidí a jaké rasy potřebuje na dělnické pozice a práce, zároveň měla povinnost ale hlásit, kolik lidí v Protektorátu je práce neschopných (zdravotní překážky) a kolik práce se štítících. Mezi práce se štítící patřili Cikáni a Židé. Zatímco Židé pracovali alespoň intelektuálně a obchodně, Cikáni nepracovali vůbec, věštění osudu z karet a z ruky nebylo považováno za obživu, stejně ani tak zpěv nebo tanec. Výjimkou byli brusiči nožů a výkupčí kožek domácích zvířat. Protektorátní vláda chtěla proto zapojit Cikány do pracovního procesu, aby neskončili v německých koncentrácích k likvidaci.

O tom svědčí i fakt, že po uzavření tábora v Letech v roce 1943 došlo k propuštění velké části Cikánů, dostali vydané pracovní knížky “Arbeitsbuch” a dokument o přihlášení se k trvalému pobytu, který zajišťovaly firmy ve spolupráci s nápravnými zařízeními Ministerstva vnitra. Jediné, co stačilo k tomu, aby Cikán nedostal do pracovní knížky hrozivé a likvidační razítko s nápisem “Sie weigert sich zu arbeiten” (Odmítá pracovat), byla ochota vykonávat jednoduchou manuální práci v tzv. pomocném odvětví průmyslu Protektorátu. Pomocné odvětví označovalo domácí a maloživnostenské práce nekvalifikovaného charakteru, dnes bychom to nazvali odvětví služeb, tehdy se jednalo o praní prádla, žehlení, práce v lese, sběr lesních a zahradních plodů, zametání a údržba ulic, protahování sněhu v zimě, úklidy odpadu z ulic, úklid po stavařích atd. Protektorát toto označoval před Němci za nezbytné odvětví pro hladký běh průmyslu a Berlín s tím neměl problém. Historicky tak protektorátní vláda zachránila ty Cikány, které mohla, které dokázala zapojit do pracovního procesu a udržet je v bydlišti. Ne vždy se to podařilo.

Gestapo okamžitě posílalo odmítače práce do Německa do koncentračních táborů

Jakmile Cikán nepřišel do práce, zaměstnavatel o tom zanesl záznam do Arbeitsbericht formuláře a podle říšských zákonů musel v případě více jak 7-denní absence ihned kontaktovat úřad práce. Ten vyslal úředníka na adresu trvalého bydliště pro zjištění stavu pracovníka. Pokud zjistil, že tam už nebydlí, pracovní úřad musel událost ohlásit četnické stanici. Ta měla dalších 7 dnů na vypátrání pracovníka. Pokud nebyl vypátrán, zákon ukládal povinnost četnické stanici předat pátrání úřadovně Geheime Staatspolizei, tzn Gestapa. Jakmile případ skončil u Gestapa, čekal odpírače práce transport do Dachau (do roku 1943), později už jen do Osvětimi. Na území Protektorátu nebyl žádný tábor, který by byl zapojený do tzv. konečného řešení, protože Němci nevěřili českým úřadům a vyhlazovací tábor v Osvětimi po dobu celé války fungoval v režimu nejvyššího utajení. Kvůli průběhu války se nedostávalo Říši pracovní síly již od roku 1942, takže kdo mohl pracovat, případně marodil na základě lékařského paragrafu, tak neskončil v koncentráku v Německu nebo v Polsku, a to platilo i pro pracovní tábor v Letech. Bohužel, mnoho Cikánů se raději nechalo transportovat do Německa, než aby začali pracovat v Protektorátu a udrželi si práci a bydliště.

Tisková mluvčí ministerstva by se měla k daňovým poplatníkům chovat slušně a nenazývat je darebáky, protože ji platí ze svých daní. Stejně tak, jako platili pana Hermana, když sudetské Němce na jejich oslavách nazýval při projevu “Drazí krajané!” a sklidil za to bouřlivý potlesk. Pokud ministr kultury jezdí na sjezdy Landsmančaftu, je něco špatně. Pokud mluvčí ministerstva nazývá daňové poplatníky darebáky, je něco kriticky špatně. A pokud někdo pokřivuje historii a z odpíračů práce za Protektorátu dělá oběti holokaustu, potom žijeme v nějaké divné virtuální realitě, surreálném světě bez logiky a vlastní paměti. Omlouvám se za delší úvod před článkem pana Bati a za podstatné prodloužení jeho článku, ale tento můj vstup před článkem pouze rozšiřuje celý obraz kauzy tábora v Letech.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Tak nám chtějí zažalovat Okamuru, paní Mülerová. Ale za co, pane bože, za co?

    Kolem vepřína v Letech u Písku, dříve pracovního tábora tamtéž, je neustále rušno. Není divu, celá problematika je naprosto nedostatečně objasněná, což má za následek, že k tomuto místu je stále upírána ne malá pozornost a podle mého soudu, zcela oprávněně. Jakkoli záležitost vepřína v Letech  se vleče a řešila i z politického hlediska dlouho, jediné co za velmi podivných, resp. nestandardních okolností bylo realizováno,  je odkoupení vepřína státem za údajně 450 milionů Kč.

    Podivných a nestandardních  okolností proto, že na celé transakci se mimořádně intenzivně podílel dnes exministr kultury Herman, ačkoli by se dalo očekávat, že transakci bude spíše realizovat ministerstvo zemědělství, resp ministerstvo obchodu. O ministru Hermanovi je známo, že rád (nečestně) hraje na city, resp. sociální cítění formou lidských práv, na čemž de facto postavil a významně profitoval po celou své politické kariéry. Víme také, že díky těmto jeho aktivitám úspěšně zabodoval v KDU-ČSL, kde se stal I. místopředsedou a současně i pravou rukou předsedy Bělobrádka.

      Na strunu lidských práv bodoval např. s falešným strýcem Bradym, se kterým se snažil dehonestovat prezidenta Zemana prolhaným tvrzením, že jeho strýček Brady nebyl vyznamenán proto, že se mu M. Zeman mstil za jeho osobní přijetí dalajlámy. Rovněž na strunu lidských práv bodoval i u našich západních sousedů, u přátel nejbližších, „milých krajanů“ z německého Landsmančaftu. Je toho více, kdy se pan Herman díky lidským právům neférově prosadil a zabodoval. Jedním z těch dalších aktivit je právě vepřín v Letech u Písku.

     Pan Herman má jednu velmi negativní vlastnost a sice, že ačkoli je bývalý kněz, přesto se neštítí své úspěchy stavět na lžích. Bylo tomu tak jak se strýčkem Bradym, je tomu tak  i v případě vepřína v Letech u Písku. Říká se, že lež má krátké nohy, v případě Hermana má však jeho lež nohy až neuvěřitelně dlouhé. Beztrestně se mu daří lhát natolik sofistikovaně, že mu to okolí „žere i s navijákem“, jak by řekl klasik.

      O vepřínu, potažmo pracovním táboře v Letech pan Herman toho nalhal tolik, že mu uvěřili i v případě výše odkupní částky, která i přes svůj ne zrovna malý objem prý byla na hraně únosnosti. Na které straně únosnosti již neřekl.  Za pozornost stojí, že fundovaní  znalci a odborníci odhadli odprodejní cenu vepřína cca na poloviční Hermanem vysomrané částky, tedy někde okolo 250 milionů. Také proto zřejmě pan Herman tak dlouho tajil částku až do podpisu smlouvy přesto, že již dříve veřejně prohlašoval, že obě strany se na ceně dohodli. No aby ne, když byla tak přemrštěná. Kolik si Herman jako zprostředkovatel nechal zaplatit,  je otázka.

     K samotnému objektu pracovního tábora se váže rovněž celá řada nejasností. Tak např. na internetu  byl zveřejněn nákres stávajícího vepřína a území pracovního tábora. Z nákresu zcela evidentně a zřetelně vyplývalo, že vepřín  jen nepodstatnou částí svého území zasahoval do poměrně rozsáhlého území tábora. Přesto Herman tvrdil, že vepřín svou velkou částí zasahuje do území  bývalého tábora, na čemž de facto založil kampaň (opět na bázi lidských práv) o zneuctění památky „umučených“, protože se prý bezprostředně dotýká utrpení lidí v pracovním táboře, notabene cikánů. Následně inicioval odstranění vepřína „ z pietního místa koncentračního tábora“, jak tábor cíleně povýšil z původního pracovního tábora.

     Neobjasněná je také otázka kvalifikace zmíněného tábora. Na jedné straně se mluví jako o „pracovním táboře“, což potvrzuje řada dobových dokumentů, na druhé straně se zneužívají lidská práva ve smyslu lživého tvrzení Hermana, že šlo o „koncentrační tábor“, ve kterém byli  údajně umučeny stovky občanů cikánského původu. Existují však dokumenty, které dokazují, že šlo o sběrný pracovní tábor pro zahálčivé a potulné občany-cikány, kteří se živili trestnou činností. Spolu s nimi byli v táboře internováni také lidé necikánského původu ze stejných důvodů. Otázka, za jakých okolností lidé v táboře umírali, kromě např. důvodů fyzické vyčerpanosti, infekcí nebo nemocí,  je rovněž zahalena tajemstvím, resp. je blíže neobjasněna. Faktem však je, že z toho tábora byli na příkaz německých velitelů lidé eskortováni do německých koncentračních táborů, odkud se již nevrátili.

     Co se týká samotného objektu pracovního tábora, resp. vepřína v Letech u Písku lze konstatovat, že po stránce faktografie a dokumentace, ale i z právního hlediska byla záležitost naprosto neodpovědně a nedostatečně doložena a prokázána.. Aspoň tomu tak nasvědčují veřejně známé informace. Zda to byl šlendrián nebo úmysl ze strany pana Hermana je otázka. To mu ovšem nebránilo aby věc, na které měl (jen jeho bůh ví jaký)  osobní zájem dostal až do fáze, kdy byl vepřín odkoupen státem, za který zaplatil 450 milionů korun, další miliony vydá za likvidaci vepřína a nepochybně se bude také podílet nějakými velkorysými dotacemi na vybudování památníku obětí romského holocaustu. To všechno k naší nelibosti, neboť ty peníze jdou z kapes nás občanů. Bude zajímavé, kolik na Památník obětí holocaustu přispějí sami Romové, případně desítky jejich „neziskovek“, když se jim dostalo nemalého zadostiučinění, tím, že vepřín byl prodán, bude zlikvidován,aby na jeho místě byl postaven památník.

     Památník v Letech je, jak výše uvedeno, stále středem pozornosti ze strany odpůrců výstavby tohoto památníku, stejně jako ze strany Romů. Předseda strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura  oprávněně zpochybnil funkci romského vyhlazovacího tábora v Letech  za druhé světové války, za což jej signatáři veřejné výzvy z Muzea romské kultury chtějí  žalovat.  Zcela na místě je také otázka, proč tábor v Letech je řazen na úroveň vyhlazovacího tábora v Osvětimi? Dělá to totiž dojem, jakoby se někteří lidé snažili  umocnit a zvýšit význam pracovního tábora v Letech povýšením na „vyhlazovací tábor“ (tj. na úroveň koncentračního tábora), čímž by se také znásobilo či  umocnilo utrpení cikánů, které podstupovali v tomto pracovním táboře a tím dosáhnout větší popularity při prosazování lidských práv občanů romské národnosti. Konstatuji, že se necítím být ani rasista, xenofob či fašista, ale tímto vyjadřuji svůj názor a především hájím pravdu a spravedlnost, čehož se v případě tábora v Letech velkou měrou nedostává.

Jiří  B a ť a , 5. února 2018

Situace v Evropské unii, jejímž hlavním hybatelem je Německo, se zajímavě zauzlila: nová řecká levicová vláda slovy svého premiéra Alexise Tsiprase vůči Němcům otevřeně vznesla požadavky na válečné reparace za zločiny a škody, které se Německo za 2. světové války na Řecku a jeho obyvatelích dopustilo. Ačkoliv tento fakt prakticky zanikl pod návalem mainstreamových zpráv, jednán se bez přehánění o tikající bombu, která může odpálit celou Evropskou unii.

Dopady řeckého odporu, ať už si o jeho oprávněnosti myslí politici a bankéři co chtějí, ovšem mohou mít devastující vliv nejen na eurozónu, ale i na celou EU. Tedy i na Českou republiku. O co jde? Řecko, tlačené do kouta splácením svých (nesplatitelných) dluhů a to hlavně Německem, vytáhlo své asi poslední trumfové eso: pokud budou Němci a celá Evropa chtít své peníze zpátky, zažalují Řekové Německo u mezinárodního soudu v Haagu a budou chtít uhradit všechny válečné škody. Ty Řekové spočítali na 160 miliard eur, takže by tím okamžitě shodili celé euro (jejich dluh se dnes odhaduje na asi 360 miliard eur). Řecká vláda musí dodržet své nesplněné závazky vůči Řecku a řeckému lidu. Dlužíme to naší historii. Dlužíme to bojovníkům Národního odporu. Dlužíme to obětem druhé světové války,“ prohlásil Tsiprias.

[FOTO] Německo si malovalo řecký dluh moc narůžovo… realita je mnohem hrozivější…

Němci tak mají problém, protože jak sami přiznávají diplomatické zdroje z Bruselu, Řecko otázku poválečných reparací (i kvůli své poválečné minulosti, kde se občanská válka střídala s fašistickým režimem) s Německem dosud právně neuzavřelo. Není tak vyřešena mimo jiné otázka „řeckých Lidic“, obce Distomo, kde Němci zavraždili v létě 1944 218 lidí. A takových obcí třeba jen na ostrově Kréta Němci vypálili a zmasakrovali na dvě desítky.

Samo Německo, jisto si svou hegemonií, však jakékoliv nároky na své zločiny (snad s výjimkou židovských pogromů, a to jen díky silné mediální židovské lobby) po více jak 25 let tvrdošíjně odmítá. Také na nejnovější výzvu k jednání Tsipriasovi přišla odpověď, že není o čem jednat. „Jsem si jisti, že otázka reparací a odškodnění už byla právně a politicky vyřešena,“ uvedl mluvčí vlády Angely Merkelové Steffen Seibert.

V reakci na to hlava řecké justice ministr spravedlnosti Nikos Paraskevopulos pohrozil zabavením nebo vyvlastněním německých nemovitostí v Řecku, např. Goethova institutu v Aténách. Ten má svou pobočku mimochodem i v Praze. Podle znalců mezinárodního práva by na to mohl Berlín zareagovat jen jediným způsobem: žalobou k mezinárodnímu soudu v Haagu. Ale tam by Němci – právě kvůli neuzavřené dohodě o reparacích- podle zdrojů z Bruselu, citovaných Mladou Frontou narazili. „Je docela dobře možné, že by Berlín tento soud nevyhrál,“ tvrdí diplomatický zdroj z Bruselu.

Německé právo je nadřazeno českému

Je zajímavé, že stejný postup- snahu o vytvoření tlusté čáry za svou zločinnou minulostí- zvolilo Německo i vůči tehdy ještě federálnímu Československu. Známý historik a lovec nacistů Stanislav Mottl ve svých knihách Nacisté pod ochranou aneb kdo vlastně prohrál válku a Oběti a jejich vrazi – O tom, jak Česká republika pomáhala unikat válečným zločincům, které vyšly v nakladatelství Rybka, otevřeně konstatuje, že okamžitě po zvolení Václava Havla prezidentem, resp. po vítězství Občanského fóra ve volbách ČSFR zrušila svou komisi na stíhání válečných zločinců. Těch se přitom v té době nacházelo na území Německa, kde žili pod ochranou tamní vlády a dokonce jim byl za členství v gestapu a SS vyplácen důchod, ještě několik stovek.

Jen dva příklad za všechny? „Šéf pražského gestapa Ernst Gerke bude žít spokojeným životem v Německu poklidným životem váženého občana,“ popisuje historickou nespravedlnost největší odborník na historii II. československého odboje Jaroslav Čvančara. „Nikdy se nebude muset zodpovídat ze svých zločinů. Bude pracovat jako úředník církevní organizace a zemře nepotrestán 7.12.1982 ve 02.15,“ zná Čvančara přesně konec tohoto vraha tisíců českých lidí. Podobně vyvázl spravedlnosti i vrchní udavač pražského gestapa Jaroslav Nachtmann, který dožil v Německu jako zubní laborant a důchodce, požívající válečné renty pro příslušníky SS. Co na tom, že tuto organizaci prohlásil už Mezinárodní soud v Norimberku za zločinnou?

[FOTO] Na dobové fotografii Wehrmacht vyvěšuje říšskou vlajku nad Akropolí…

„Není navíc vyloučeno, že by se k podobnému kroku odvážily povzbuzeny další státy,“ domnívá se bezpečnostní expert Petr Úpický. A to včetně českého. „Například pokud by se vinou soustavného tlaku neonacistů z takzvaného Sudetoněmeckého landsmančaftu český stát rozhodl odškodnit jejich vlastizrádné jednání vůči jejich vlastnímu státu. Otázkou ovšem je, zda by se mezi českými politiky našel někdo s lokajsky neohnutými zády,“ pochybuje Úpický. Ovšem pokud by se tak stalo, mohli by Češi uplatňovat po německém státním eráru své nemalé škody a za zhruba 360 tisíc padlých a popravených obyvatel také stovky miliard euro. Hovoří se v této souvislosti až o půl biliónu euro.

Současná neutěšený stav české pozice vůči Německu ale dává Úpickému za pravdu už dnes. Ačkoliv česká Ústava garantuje každému Čechovi právo na svého soudce a platí zásada místní příslušnosti (tedy trestný čin je souzen tam, kde se stal) Německo za poslední roky nejméně třikrát odmítlo vydat své zločince k potrestání české justici. Přitom se jednalo ve dvou případech o hrdelní zločin (jednou dokonce obzvlášť brutální vraždu a jednou o únos malého dítěte. Německá policie také donedávna v rozporu s teoreticky deklarovanou územní nezávislostí České republiky běžně operovala – po zuby ozbrojena- v českém pohraničí. Nyní se už dokonce odvažuje ozbrojena až na dohled hlavního města, jak ukázala nedávná štvanice policejních sil na ujíždějící dodávku, která skončila jen osm kilometrů od hranic Velké Prahy. „Je to tady jak za zatím poslední německé okupace. Němci si tady dělají, co chtějí a my se jim bojíme cokoliv říci.

Já už jen čekám, kdy se na pražský Václavák vřítí německé německé sonderkomando jako za protektora Heydricha a začne za bílého dne kolem sebe střílet. Koneckonců, my Češi jsme pro Němce pořád jen untermensch (Hitlerovou terminologií podlidé- pozn. red.) takže nějaké ohrožení Čechů asi vůbec neřeší,“ svěřil se nám pod podmínkou anonymity, aby nebyl v rozporu s Listinou lidských práv a svobod za svůj svobodný názor úřady šikanován 63letý muž z Velvar. Právě až sem se přiřítila kolona 17 policejních vozidel české, ale i německé policie. Na nedávný dotaz respektovaných českých médií Parlamentnilisty.cz ministerstvu spravedlnosti v Praze, zda Německo povoluje takovéto „nájezdy“ do svého vnitrozemí a ozbrojené operace české policie na svém teritoriu, pro jistotu úřady novinářům ani neodpověděly.

[FOTO] Ein Volk, ein Reich, ein Europa?…

Známý je také případ důstojníků armádních záloh české armády, které před třemi roky nechal tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra vyhodit ze služby pro jejich vlastenecké postoje na přání mluvčího tzv. Sudetoněmeckého landsmančaftu Jana Šinágla. Paradoxně to bylo v době, kdy sám Šinágl čelil obžalobě berounského státního zastupitelství za trestný čin popírání genocidy a českých obětí během heydrichiády.

Německá hegemonie tu nebude pořád

„To vše jasně ukazuje vazalskou politiku České republiky vůči Německu, která se jí ale v delším horizontu nemusí vyplatit. Německá Třetí říše měla také trvat 1000 let a skončila dobytím Berlína Rudou armádou už po pouhém tuctu let,“ říká Úpický a přikládá historickou paralelu: „Kníže Václav, kterého prezident Zeman správně označil za kolaboranta, se také vykupoval německé říši zasíláním tisíce volů a hromad stříbra každým rokem, než byl za to odstraněn. Jeho bratr Boleslav pak 17 let bojoval s Němci a porážel je na hlavu, aby se pak stal skutečným tvůrcem českého státu.“ I proto se už v kruhu kolem historika Čvančary několik let vážně debatuje o nápadu postavit Boleslavu I. V Praze pomník- na dolním konci Václavského náměstí, přesně naproti soše knížete Václava.

Každopádně je víceméně jisté, že po turbulencích eura a odchodu Řecka z Evropské unie by záhy jejich příkladu více či méně dobrovolně napodobilo Španělsko, Portugalsko, a možná i Itálie a Irsko. „Jen slabou útěchou by mohlo za takové situace být, že tyto státy, s výjimkou Irska, by nemohly po Německu a EU také vyžadovat válečné reparace, protože byly za války buďto jeho spojenci nebo byly sice neutrální, ale vládli v nich fašistické režimy,“ dodává bezpečnostní expert Petr Úpický.

– Petr Blahuš –