Redakci AE News se podařilo rozkrýt pozadí politického úspěchu naprosto neznámého pražského hnutí Praha sobě, které bude s největší pravděpodobnosti spolu s Piráty ovládat pražský magistrát celé příští čtyři roky. V Praze zvítězila ODS a jak jsme informovali už včera, předseda ODS Petr Fiala je napojený na Sudetoněmecký landsmančaft, volby v Praze de facto vyhráli Sudeťáci.

Jenže jak se nám podařilo zjistit a dopátrat, landsmančaft bude v Praze dokonce vládnout, i když se to obejde bez ODS. Hnutí Jana Čižinského s názvem “Praha sobě”, které bude spolu s Piráty vládnout v Praze, je podle zjištění naší redakce přímo napojené, skrze bratry Čižinské a jejich obchodní a firemní aktivity, na ortodoxní a militatntní křídlo Sudetoněmeckého landsmančaftu Witikobund, které odmítá změny stanov landsmančaftu a trvá na zrušení Benešových dekretů, navrácení majetků sudetských Němců v plném rozsahu a dokonce vyplacení reparací odsunutým Němcům a rodinám ze strany českého státu za odsunutí Němců v roce 1945 a za násilné vyhánění.

Pokud jde o Witikobund, o této organizaci jsme již podrobněji psali v článku zde, pokud jste článek nečetli, tak to urychleně napravte. Hnutí Praha sobě tak lze bez mrknutí oka přejmenovat na Sudety sobě, a to nezapomeňte na to, že snaha o přejmenování stanic pražského města je přímo myšlenkově odvozena od nápadu vrátit stanicím místně příslušné názvy míst, které se v dané oblasti dříve používaly, např. nápad na přejmenování stanice Národní třída na “Perštýn” vyvolává v pamětnicích doslova šok a hrůzu, protože za Protektorátu se jmenovala jedna ze stanic tramvají ve spodní části Václavského náměstí “Perstein”, což byl odkaz na cestu, která ve středověku vedla z místa k Persteinu.

To byl ve středověku prostor vedoucí k Prašné bráně, jak německé obyvatelstvo oblast na břehu Vltavy nazývalo. Dnes tam zůstala jen ulice Na Perštýně, která navazuje kolmo na Národní třídu. Po okupaci v roce 1939 německá správa v Praze celou oblast přejmenovala na Perstein, včetně Národní třídy. Magistrát se tak snaží vrátit stanici metra název, který odkazuje na oblast Perstein, odkud v roce 1945 bylo odsunuto a vystěhováno přes 8,000 Němců, kteří v okolí dnešní ulice Na Perštýně a Národní třídy měli své nemovitosti. Pokud vám z toho jde hlava kolem a nechápete souvislosti, čtěte dál, ale bude to trochu výživnější.

Proč byl v Praze zvolený Jan Čižinský s naprosto neznámým hnutím? Jaké záhady panují kolem jeho osoby a jakým aktivitám se věnuje?

Začneme nejprve zeširoka a s posunem do minulosti. Dne 9. září 2016 se v plzeňském hotelu Marriot konal velký „komunální kongres“ Sudetoněmeckého landsmanschaftu financovaný Česko-německým fondem budoucnosti. Na toto jednání se dostavil vedle ostatních i tehdejší starosta sedmého pražského obvodu a aktuálně poslanec za KDU-ČSL Jan Čižinský [1]. Jan Čižinský je bývalým asistentem Mariána Jurečky (KDU-ČSL) a také Cyrila Svobody. Cyril Svoboda (KDU-ČSL) se sám dříve účastnil sjezdů Sudetoněmeckého Landsmanschaftu. O Janu Čižinském kolují informace, že se obklopuje lidmi, kteří mu bezmezně slouží a ničí řadu lidí. Hovoříme teď hlavně o Praze 7. Pojďme se ale podívat na některé jeho aktivity, které zvednou náš tlak nebo naše žaludky. Proto doporučujeme pročíst článek nalačno, jeden nikdy neví!

Lenka Sokačová pracuje na Ministerstvu práce a sociálních věcí, ale zároveň je členkou zastupitelstva na Praze 7. Druhou členkou zastupitelstva na Praze 7 je Lenka Burgerová. A právě Lenka Sokačová, která zároveň působí na ministerstvu práce a sociálních věcí, pomohla starostovi Prahy 7 Janu Čižinskému v přidělení grantového dotačního projektu na tzv. sociální bydlení. Kdo byste si třeba myslel, že se jedná o střet zájmů, kdy členka zastupitelstva Lenka Sokačová zároveň pracuje na ministerstvu práce, a čirou náhodou se jí podařilo přiklepnout projekt sociálního bydlení právě v tomto městském obvodu, jehož je zastupitelkou [2], tak se určitě mýlíte! Protože Česko přece snese fšecko!

Na Praze 7 se dějou věci, které už dávno probíhají v Německu

V grantu jde o to, že Jan Čižinský a dvě členky zastupitelstva Prahy 7, Lenka Sokačová a Lenka Burgerová, chtějí přesvědčit (donutit) majitele bytových domů, aby vždy jeden byt vyčlenili pro sociálně slabou rodinu. Tento projekt je celorepublikový a dosud se do něj podle dostupných informací zapojilo pouze město Brno, ostatní města se odmítla tohoto projektu ministerstva práce zúčastnit. Na tom by nebylo zase tak nic špatného, když opomeneme skutečnost, že chce tímto způsobem ministerstvo práce přenést odpovědnost na majitele domů a sejmout ze sebe břímě starosti o sociálně slabé rodiny, ale to je do určité míry otázka etiky tohoto postupu. Nicméně v rámci tohoto projektu tzv. sociálního bydlení se proškolují úředníci v technikách a metodách, jak mají vyhledávat sociálně slabé rodiny a jak přesvědčovat majitele domů, že je pro ně výhodné vyčlenit jeden byt pro sociální bydlení v rámci domu, který majitelé vlastní. V čem ale spočívá možné riziko nebo nebezpečí?

Představme si, že se vybuduje síť sociálních bytů, kam se nejprve opravdu umístí ženy samoživitelky, nebo senioři, jak koneckonců zní samotná prezentace projektu. Jenomže v určitém okamžiku mohou být tito sociálně slabí lidé přemístěni do nějakého sociálního zařízení a do této připravené vybudované sítě sociálních bytů se mohou klidně začít umísťovat uprchlíci resp. v moderní terminologii příslušníci etnických menšin, včetně osob z odlišného sociokulturního prostředí, imigrantů a azylantů, jak se praví v daném operačním programu tohoto sociálního bydlení.

Tato kategorie azylantů a imigrantů je šikovně včleněna doprostřed mezi seniory, oběti domácího násilí, nebo matky samoživitelky, takže bychom to mohli snadno přehlédnout, což bylo zřejmě tím pravým záměrem. Mrkněte se sami: [3]. Uvědomme si, že majitelé domů už budou mít v tu dobu smlouvy s městem na dotace na sociální byty podepsané a vymahatelné, takže těžko z toho budou chtít vycouvat, navíc to bude pro majitele bytů znamenat zdroj jistých a stálých peněz na dotacích od státu. A co se stane?

Lidé z bytového domu se začnou stěhovat pryč, majiteli bytovky se uvolní další byty, které potom o to snadněji a ochotněji opět nabídne městu pro sociální bydlení, pro migranty atd. Prostě kruh se uzavře. Přesně tímto způsobem se postupuje tady v Německu. Je to finanční motivace a stimul zajištění stabilního státního příjmu, je to lepší, než se muset handrkovat se smlouvami komerčních nájemců, u kterých nevíte, kdy odejdou jinam, za lepším, za levnějším, nebo nejčastěji za vlastním bydlením (a s příslušnou hypotékou na krku). Tedy na rozdíl od státu, který garantuje stálý příjem a který nikam neodejde.

Jak donutit a motivovat majitele bytovek, aby v nich zřídili sociální byty (nejen) pro migranty? Model z Německa v pilotním projektu v ČR. Co je to “migráček”?

Vzpomínáme si na rok 2016, kdy si Ministerstvo vnitra v Havířově pronajalo 20 bytů společnosti RPG Byty Zdeňka Bakaly, které byly určeny uprchlíkům, kteří v Česku již získali azyl. V roce 2015 Organizace pro pomoc uprchlíkům Martina Rozumka pokračovala v projektu Domů na půl cesty, podporovaného bydlení pro mladé uprchlíky, kdy uprchlíci z Nepálu, Etiopie, Nigérie a Konga užívali byt v klidném prostředí na Černém Mostě v Praze, jak uvádí sama neziskovka ve své výroční zprávě. Adresa bytu je Irvingova 690/3, Praha 14 – Černý Most, to aby to neměli do mešity (na adrese Blatská 1491, Praha 14) daleko. Vedoucí zařízení je Zuzana Čápová a kapacita zařízení je dimenzovaná pro 4 klienty a 4 lůžka.

Dále tu máme další neziskovou organizaci s názvem DOM – Dům otevřených možností, o.p.s. a tato neziskovka v Praze ubytovává např. azylanty a imigranty na adrese Braunerova 431/22, Praha 8 – Libeň. Zde se vejde 11 klientů a je tu 6 lůžek. Ředitelkou neziskovky DOM – dům otevřených možností je Ing. Michaela Wicki, která v ČR podniká už od roku 1992, dále tu najdeme Mgr. Radku Reischlovou, Ivetu Vláškovou, Mgr. Zdeňku Bártošovou, Martinu Přečkovou, Petra Hájka, Štefana Sukupa, Richarda Pavlíčka nebo Veroniku Pichovou. Bydlíte v Praze? A věděli jste, kolik je okolo vás licencovaných a schválených mešit a modliteben? Jenom v Libni jsou dokonce 4 mešity a modlitebny:

• Islámské centrum Alfirdaus Na Košince 2453/1a
• Modlitebna Na Košince 502/1
• Modlitebna na studentské koleji Pátkova 3, Troja
• Modlitebna na ulici Pivovarnická 3.

Teď tam mají možnost bydlení také azylanti a migranté díky neziskovce DOM – Dům otevřených možností, o.p.s. Neziskovka Ekumenická síť pro aktivity mladých, o.p.s. také ubytovává např. azylanty nebo imigranty v Praze na adrese U michelského mlýna 157/25, Praha 4 – Michle. Tady je kapacita 12 lůžek. Předsedkyní sdružení ekumenické sítě pro aktivity mladých je ThMgr. Eva Mikulecká. Praha se prostě postupně islamizuje a magistrát do města natahuje další “migráčky”, což je prý nově na vnitru (mezi odborníky na migraci z neziskovek) slangový zdrobnělinový název pro migranty odvozený od tradiční české hračky “Igráček”, něco na způsob slov “těhulka” nebo “mimísek”, takže nově máme slovo “migráček” pro migranty přicházející do ČR.

Přemalované kravíny aneb bydlení pro migráčky v ČR

Jistě máme v živé paměti Stranu Zelených, kteří chtěli před letošními komunálními volbami 2018 přijmout do Prahy 5000 migrantů. To potvrdil lídr kandidátky Strany Zelených v Praze Ondřej Mirovský. Není to tak dávno, kdy starosta Prahy 4 Petr Štěpánek (Trojkoalice/Zelení) a zástupce starosty pro majetek a podporu podnikání Lukáš Zicha (STAN) předali 28. dubna 2018 volný byt o velikosti 2+1 uprchlíkům z Eritree. Otec a dcera uprchli ze své vlasti před konflikty, ve kterých celé křesťanské rodině šlo často o život. V České republice jim Ministerstvo vnitra udělilo doplňkovou ochranu a povolení k pobytu do 19. září 2018. Už jsme tu měli takzvané křesťanské rodiny na Okrouhlíku v penzionu u Jihlavy, vzpomínáte? Generace 21, která musela složitě vysvětlovat úšklebky rodin o bydlení ve vymalovaných kravínech. Nakonec utekli z ČR do Německa.

Podnět k pomoci této rodině z Eritree dal člen zastupitelského klubu Ivo Vaněk. Pronajatý byt se nachází ve 4. patře činžovního domu v Nuslích. Jeho výměra je 81,61 m2 a výše nájemného činila 131 Kč/m2 za měsíc. Smlouva byla uzavřena na dobu nájmu určitou, na 1 rok, s možností prodloužení nájemního poměru při plnění povinností nájemce. Tady se rozchází konečný termín doplňkové ochrany rodiny do 19. září 2018, přičemž nájem bytu byl na rok s možností prodloužení. Když si uvědomíme, že rodině byl byt přidělen 19. dubna 2018, tak proč by měli mít nájem do 19. dubna 2019, když povolení k pobytu jim mělo vypršet už 19. září 2018? Záhada, že? Přidělení bytu schválila Rada městské části Praha 4. Tady vidíme, že přidělování městských, obecních nebo magistrátních bytů azylantům a imigrantům není vůbec nic neobvyklého a děje se tak zcela nepokrytě bez naší pozornosti.

Europeum jako šapitó kryjící nejen Evropské hodnoty

Tento projekt Jana Čižinského sociálního bydlení resp. projektový tým řídí Radomír Špok. Radomír Špok je od roku 2016 tajemníkem úřadu na Praze 7 Jana Čižinského. Ovšem Radomír Špok kromě těchto dvou funkcí působil od roku 2003 do 2016 jako výkonný a finanční ředitel a zakladatel think-tanku Institut pro evropskou politiku Europeum. A právě z tohoto Institutu pro evropskou politiku Europeum začal Radomír Špok najímat lidi na Prahu 7, kdy prý budou profesionalizovat státní správu. Na tomto místě je důležité zmínit, že Evropské hodnoty Jakuba Jandy a Radko Hokovského mají v Polsku partnerskou organizaci Europe Future.

A jak Evropské hodnoty čili Europe Values, tak i polská Europe Future, obě spadají pod jednu mezinárodní mateřskou organizaci s názvem Europeum! Ani by nás nemělo překvapit, že ve správní radě této nadnárodní neziskovky Europeum pochrupává Karel Schwarzenberg. Europeum sdružuje experty na evropskou integraci včetně např. Prof. Lenky Rovné. Právě na tuto nadnárodní systémovou neziskovku Europeum je úzce napojený Radomír Špok, který působí zároveň jako tajemník úřadu Jana Čižinského na Praze 7. Už chápeme ty obrovské souvislosti, dosah a konexe, které Jan Čižinský má, a proč naprosto neznámé hnutí Praha sobě tak zabodovalo při volbách do magistrátu v Praze?

Tady sledujeme další prorůstání aktivistů z neziskovky, kteří pracují pro státní správu na Praze 7, a nazývají to její profesionalizací. V tomto případě jde o mladé aktivisty, kteří nedisponují komplexními znalostmi o účelnosti projektu, ale zato pilně a poslušně pracují jako včeličky a mravenečkové právě na tomto projektu sociálního bydlení. Bez pochyby z toho mají finanční benefity, tak proč by nepracovali, kde jinde by sháněli zaměstnání, když jediné, co umí, je pracovat v neziskovce? Čím mladší, tím poslušnější a ohebnější.

Další z řady stupidit, kterou vypotilo trio Jan Čižinský, Lenka Sokačová a Lenka Burgerová, je budování nového značení ve městě na Praze 7, např. u semaforů, které už nebudou mít panáčka ale panenku. Toto v projektové dokumentaci vydávají za “smart-city”. Projekt je okopírovaný z homosexuálního San Francisca z USA, kde má LGBT silnou lobby na městské radnici a semafory na vybraných místech mají panenky, zvířátka, postavičky apod. Máme se tedy obávat toho, že ministerstvo práce a sociálních věcí potichu připravuje a buduje síť bytů pro sociální bydlení, ve kterých začne poznenáhlu umísťovat uprchlíky a majitelům domů, kterým tyto byty patří, přijdou štědré státní dotace vhod? Pokud se to ukáže být pravdou, a všechny nepřímé signály a indicie tomu jednoznačně nasvědčují, Jan Čižinský, Lenka Sokačová, Lenka Burgerová, Radomír Špok a další armáda pro-multikulti zapálených neziskovčíků jsou do tohoto projektu maximálně zainteresovaní. Zkusme zapojit souvislosti, a dohlédnout daleko dopředu.

Jan Čižinský na Praze 7 podporuje řádění centra Locika

Centrum Locika [zde] řeší domácí násilí, a pomáhá rodinám tak, že provádí ve školách minimálně na Praze 7 osvětu. Musíme si uvědomit, že aby se neziskovky do škol vůbec dostaly, musí mít podporu zřizovatele škol, což je vždy starosta dané obce, města nebo městské části. V takovém případě musí ředitel školy ustoupit a přednášky neziskovek ve své škole umožnit. A máme tu dotační titul na podporu rovnosti žen a mužů pro nestátní neziskové organizace [4].  Každým rokem dostávají peníze pořád stejné neziskovky, stále dokola na pořád stejné projekty, a pořád tytéž ženy rozhodují o přidělení peněz na tyto stejné projekty stále dokola [5].

Nebezpečí tohoto centra Locika, které provádí tzv. osvětu ve školách, spočívá v tom, že Locika přijde do školy, zeptá se na nějaké přednášce dětí, jestli se tatínek s maminkou doma občas pohádají, část dětí samozřejmě odpoví, že ano, následně se tato data zabalí do sociologických pravidel a hned je na světě statistika o domácím násilí. A tyto neziskovky, jako je třeba centrum Locika, působí tam, kde jim to starostové jako zřizovatelé škol dovolí. Kdopak je starostou Prahy 7? Jan Čižinský!

Tato data a čísla o tzv. domácím násilí používají dále jako nátlak na poslance a na vládu ke změně zákonů. Např. si ocitujme stěžejní větu z jejich prezentace: “…počet odhadovaných skutků znásilnění v Česku je podle různých zdrojů mezi 7500 a 20 000.” [6]. Nebo další prezentace: “V Česku podle odhadů ročně dojde k 5 až 12 tisícům znásilnění. Velkou většinu z nich oběti nenahlásí policii” [7]. Johanna Nejedlová pro Wave ČRo [8].  Nahlášeno je podle různých statistik jen 3 až 8% [9].

Když se ale nad tím zamyslíme, čistě selským rozumem, zkusme si představit, že by v ČR docházelo ke 20 000 znásilněním ročně. To je 54 znásilnění denně, 378 znásilněním týdně, 1660 znásilněním za měsíc. To by byla ČR skutečně deviantním rájem, hotové sexuální orgie každý den 54 znásilněných žen. To musí každý uznat, že je to totální absurdita. Ale všímejme si těch nenápadných slovních posunů a manipulací. Zpočátku se jedná o sexuální násilí, a nakonec se jedná o znásilnění. Všímáte si té drobné, ale citelné záměny, skoro stejná slovíčka, která jsou ale záměrně posouvána na drobnější odstín zabarvení svého významu?

Násilí a znásilnění. Ono se nám to tak trochu jaksi prolíná, rozostřuje, nevíme pořádně, jestli se jednalo o plácnutí ženy po zadku, která se může otočit a borcovi jednu vrazit, anebo tvrdé znásilnění se vším všudy. Ale už jsme si ukázali, jak se tato data vyrábějí. To vám neziskovka, např. centrum Locika, přijde do školy, protože jí to dovolil starosta čili zřizovatel, tedy ředitel školy ji musí vpustit. Nenápadně se ptají dětí, jestli se tatínek s maminkou doma občas pohádají. Část dětí odvětí, že ano, oni to potom zabalí do sociologických dat, vyrobí statistiky, ty potom používají v médiích jako nátlak na poslance pro tvorbu nových zákonů a legislativy.

Jenomže neziskovky typu centrum Locika si mohou tímto způsobem sběru dat pomaloučku mapovat terén a vytipovávat rodiny přesně v souladu s norským systémem, tipovat rodiny, kterým potom časem mohou začít děti odebírat z různých příčin. Zatím si mapují a testují terén, ohmatávají tykadly, kam až jim dovolíme dosáhnout, budují síť spřízněných starostů, škol a v nich dětí, tedy jejich rodin. To by odpovídalo schématu, jakým se postupně zakořeňuje takzvaná juvenilní justice. Proto se ptejte vašich dětí, jestli ve škole nějaký pán nebo paní nedělali přednášku kromě paní učitelky, a na co všechno se jich ptali. Vaše děti jsou nejdůmyslnějším a také nejzranitelnějším prostředkem, skrze který se Vám neziskovky na bázi schématu norského systému začnou vlamovat do vnitřního rodinného kruhu, začnou vyzvídat informace přímo skrze vaše děti.

Člověk v tísni a panenka Persona Doll

Neziskovka Člověk v tísni začala do škol zavádět projekt panenek, které mají dětem pomoci řešit jejich problémy, zvláště těm s jinou barvou pleti (cikáni, imigranté), zdravotním nebo mentálním handicapem (klasická inkluze), nebo složitou situací v rodině. Ovšem co je složitá situace v rodině? Dítě běhá přes silnici, a ani po opakovaném napomenutí neposlechne. Tatínek mu dá na zadek. Panenka se to dozví. Dítě chronicky a vzdorovitě nedojídává jídlo.

Od stolu neodejdeš, dokud to nedojíš, řekne rodič. Panenka se to dozví. Jsou tohle složité rodinné situace? To rozhodne Člověk v tísni, jehož panence důvěřivá děcka všechno nabonzují. Poslechněte si v záznamu výše rozhovor na ČRo Plus s lektorkou tohoto programu Alenou Felcmanovou z Člověka v tísni. Ale zpět k Janu Čižinskému. Na Praze 7 se toto děje bez pochyby díky zdejšímu starostovi a paradoxně díky poslanci za křesťanskou KDU-ČSL Janu Čižinskému. A teď se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu.

Firemní aktivity bratrů Čižinských jsou napojeny na osoby, které stojí v čele extrémistického sudetského sdružení Witikobund

Jak jsem uvedl na začátku, současný poslanec za KDU-ČSL Jan Čižinský (nar. 22. dubna 1978) se účastnil Sudetoněmeckého kongresu v Plzni dne 9. září 2016 a jeho o dva roky starší bratr Pavel Čižinský (nar. 3. prosince 1976) vlastní firmu Bohemia Komunikation s.r.o., prostřednictvím které vlastní dvoupodlažní objekt na adrese Jiráskova 168, Horní Planá na Šumavě. Jenže v tomto objektu sídlilo Centrum Adalberta Stiftera, coby krycí organizace pro extrémistickou organizaci Witikobund sudetoněmeckého Landsmanschaftu. V tomto Centru Adalberta Stiftera působil jejich největší společník Horst Löffler, který je členem a činovníkem Witikobundu! A tady se majetkově dostáváme k propojení na landsmančaft.

Dalšími společníky v této firmě Bohemia Komunikation s.r.o. Pavla Čižinského jsou totiž HELGA LÖFFLEROVÁ, nar. 15. dubna 1938, také ze Stuttgartu, stejně jako její manžel Horst Löffler, anebo další společník HANS GANGL, nar. 28. dubna 1940, také ze Stuttgartu, Německo, tedy tři lidé ze Stuttgartu v německém Bádensku-Würtembersku. Potom ve firmě Pavla Čižinského působí BARBARA LÖFFLEROVÁ, nar. 18. července 1945 ve Wipperfürthu, v německém Severním Porýní-Vestfálsku. Figurují tu tedy tři lidé s příjmením Löffler.

Firma Pavla Čižinského má za společníky přímo osoby z Witikobund

Horst Löffler ze Stuttgartu, ročník 40, člen Witikobundu, pak jeho manželka Helga Löfflerová, také ze Stuttgartu, ročník 38, a třetí Barbara Löfflerová z Wipperfürthu, ročník 45, zřejmě sestra Horsta Löfflera. Dále v této firmě Pavla Čižinského Bohemia Komunikation s.r.o. figuruje PhDr. RUDOLF ERHART, nar. 15. dubna 1944, nejprve na adrese Čkalova 24, Praha 6, aktuálně na adrese Na dlouhém lánu 455/67, Vokovice, Praha 6, dále Ing. RICHARD NEUGEBAUER, nar. 18. října 1961, dříve na adrese Malkovského 595, Praha 9, nyní na adrese Maxima Gorkého 848/12, Pod Bezručovým vrchem, Krnov, dále FRANZ KOPANI, nar. 2. listopadu 1935 Leimen, Německo a konečně ERICH LIENHART, nar. 12. dubna 1953 Bühl – Moss, Německo.

A jako pecka do hlavy na závěr, čímž se nám kruh uzavře, manželka Horsta Löfflera, činovníka a člena sudetoněmecké frakce Witikobundu, Helga Löfflerová, uzavřela 29. dubna 2016 kupní smlouvu s městem Horní Planá právě na zmíněný dvou-podlažní dům na adrese Jiráskova 168. Město plánuje v horním patře zřízení bytu a také dvou místností v podobě knihovny a galerie.

Janův bratr Mgr. Pavel Čižinský v současné době působí jako advokát v Praze, nikoho asi nepřekvapí, že se specializuje také na migrační právo, úzce spolupracuje např. s nevládní organizací Poradna pro občanství – Občanská a lidská práva, Ječná 548/7, Nové Město, Praha 2. Pavel Čižinský byl členem Výboru pro práva cizinců při Radě vlády ČR pro lidská práva a za hnutí Praha sobě kandidoval na Praze 1. Jedná se tak o výborný marketingový trik bratrů Čižinských, kdy mladší Jan kandidoval na Praze 7 a jeho starší bratr Pavel na Praze 1.

Ve svých článcích se Pavel Čižinský věnuje brutální lobby importu cizinců do ČR, řeší dokonce nový zákon o státním občanství ve vztahu k imigrantům, více zde. Další článek třeba nese nadpis “Zrovnoprávnění cizinců v přístupu k podpoře v nezaměstnanosti a zdravotnímu pojištění” [10] a v dalším článku kritizuje český přístup k cizincům, prý vysát a odkopnout [11].  Tak tedy nevím, kdo koho vysává, když by měli cizinci pobírat dávky podpory v nezaměstnanosti stejně jako čeští občané, kteří roky předtím pracovali, na rozdíl od cizince, který k nám jakože přimigruje, a první, o co se mu Pavel Čižinský postará je, jak by měl pobírat dávky podpory v nezaměstnanosti.

Napojení na Uhlovu rodinu, Ackerman Gemeinde a Konrad Adenauer Stiftung

Pavel Čižinský absolvoval rozhovor v Bakalově týdeníku Respekt dne 5. 8. 2015 na téma migrace [12]. Musíme uvést, že Bakalův týdeník Respekt je spřízněný s těmito skupinami a kruhy. Ale, abych to vysvětlil. Ve dnech 10. a 11. listopadu 2017 proběhla konference, kterou pořádala Česká křesťanská akademie pod vedením Prof. Tomáše Halíka a jednou z hlavních německých nadací působící i v ČR Konrad-Adenauer-Stiftung. Na této konferenci vystoupil i šéfredaktor Bakalova týdeníku Respekt Erik Tabery. Tedy nedivme se, že Pavel Čižinský dostane prostor v týdeníku Respekt. Jednou pozveš ty nás, jindy my tebe. Vzájemná podpora.

Janův bratr Pavel Čižinský zná zase Pavla Uhla a právě Pavel Uhl sedí ve správní radě Transparency International ČR. Jen pro připomenutí, Pavel Uhl je nejstarším synem Petra Uhla a Anny Šabatové. Možná si vzpomeneme na incident s oranžovým kolečkem, které namalovali aktivisté na zemi před poslaneckou sněmovnou v roce 2015, kdy Pavel Čižinský jako právník hájil člověka, který vyskočil z okna, protože mu nebyl doplacen doplatek na bydlení a Pavel Uhl hájil aktivistu, který to oranžové kolečko na chodník namaloval. Vedle Pavla Uhla, který zná Pavla Čižinského napojeného na sudetské Němce, tu máme jeho otce Petra Uhla, který se účastnil konference pořádané Ackerman Gemeinde a nadace Bernarda Bolzana v Brně v srpnu 2009. Tedy další napojení rodiny Uhlů na spolky a frakce sudetoněmeckého Landsmanschaftu, nejen na Pavla Čižinského, ale i přímo na Ackerman Gemeinde, Nadaci Bernarda Bolzana, tedy jejího bývalého předsedu Petra Pitharta a další.

Co říci závěrem? Není úniku, vliv na politické procesy v Praze získávají lidé napojení skrze rodinné a firemní vazby na Sudetoněmecký landsmančaft, nejrůznější sudetské spolky, včetně toho nejextrémnějšího, sdružení Witikobund, které sdružuje dnes již zestárlé odsunuté německé děti ze Sudet a jejich děti, které se narodily těsně v době po odsunu. Sdružení je dlouhodobě pod dohledem české BIS, protože Witikobund představuje potenciální bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Je dobré vědět, že lidé s přímým napojením na tuto odnož landsmančaftu teď budou vládnout v Praze. Sudeťáci tak mají pod palcem nejen Petra Fialu z ODS, ale už dokonce i magistrát v Praze. Takto dopadly volby, hůře, než jsme si mysleli. Vyrůstá nová generace voličů, která vzešla z českého školství po roce 1989. Bude to jenom a jenom horší, rok od roku.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Redakce AE News přináší druhou část investigativní reportáže ve spolupráci se Svobodným vysílačem CS, která se pokusila zmapovat prorůstání německého neziskového a lobby sektoru do nejvyšších struktur české politiky na regionální i celostátní úrovni.

Historicky první kongres mezinárodní Ackerman Gemeinde se konal v srpnu 2009 přímo v Plzni. Toto setkání neslo název Sousedé, přátelé, Evropané. Na toto setkání pozval všechny křesťanské krajanské organizace Ackerman Gemeinde římskokatolický biskup František Radkovský. Ten později abdikoval na svou funkci, ale politicky se angažuje dále, třeba se účastnil sudetoněmeckých dní v bavorském Augsburgu v červnu 2017. Navíc monsignor František Radkovský obdržel v srpnu 2009 nejvyšší ocenění a vyznamenání Ackerman Gemeinde medaili smíření. Tu obdržel třeba i kardinál Miloslav Vlk půl roku před Františkem Radkovským, v neděli 1. března 2009 v Centru Mariapoli ve Vinoři.

Tohoto plzeňského mezinárodního setkání Ackerman Gemeinde v roce 2009 se účastnil např. bývalý bavorský premiér Günter Bekstein, poradce bývalého spolkového kancléře Helmutta Kohla Horst Telczik, Pavel Svoboda, významný člen Lidovců, v Topolánkově vládě od ledna do března 2009 ministr pro legislativu. Dále se tu účastnil bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg Prof. Jan Sokol a další.

Tohoto mezinárodního setkání Ackerman Gemeinde v Plzni v srpnu 2009 se účastnila i Helena Faberová z Českých Budějovic, o které jsem se v minulém článku zmínil, že obdržela ono ocenění Ackerman Gemainde. Dále v Jihlavě a také v Brně se pořádala tzv. českoněmecká setkání, která spolupořádá jak sdružení Ackerman-Gemeinde, tak nadace Bernarda Bolzana, Vyšehradská 320/49, Praha 2. Třeba v dubnu 2001 v Jihlavě vystoupil tehdejší předseda senátu Petr Pithart, který se rovněž účastnil sjezdů sudetoněmeckého Landsmanschaftu. Bodejť by ne, když byl Petr Pithart sám předsedou této nadace Bernarda Bolzana, Vyšehradská 320/49, Praha 2. Pro-německá lobby, jak vidíme, sahá až do nejvyšších pater české politiky.

V srpnu 2009 uspořádala Ackerman-Gemeinde společně s nadací Bernarda Bolzana česko-německé setkání v Brně, na kterém vystoupil např. Doc. Stanislav Balík, učitel politických věd na Masarykově univerzitě v Brně a člen občanského sdružení Centrum pro studium demokracie a kultury, a stejně jako v Plzni, i tady v Brně vystoupil Pavel Svoboda, významný člen Lidovců, v Topolánkově vládě od ledna do března 2009 ministr pro legislativu. Účastnil se tu třeba i tehdejší primátor města Brna Roman Onderka, stejně jako tehdejší jihomoravský hejtman Michal Hašek (ČSSD).

Petr Uhl a jeho napojení na Ackermann-Gemeinde

Dále se této konference Ackerman Gemeinde ve spolupráci s nadací Bernarda Bolzana konané v Brně v srpnu 2009 účastnila třeba i Emilia Müller, tehdejší bavorská ministryně pro evropské záležitosti, vystoupil tu třeba i Peter Altmeyer, tehdejší první náměstek ministra vnitra v Berlíně, což jsou velmi zajímavé vazby s napojením přímo na německou vládu, ale účastnil se tu i redaktor Českého Rozhlasu Radko Kubičko.

S Radkem Kubičkem jsme se už setkali, pokud si vzpomínáte na konferenci konanou 10. a 11. listopadu 2017 v Emauzském klášteře, kterou pořádala Česká křesťanská akademie společně s Konrad-Adenauer-Stiftung, kdy Radko Kubičko z Českého Rozhlasu tuto konferenci dokonce moderoval. Radko Kubičko už pilně navštěvoval česko-německé konference Ackermann Gemeinde a nadace Bernarda Bolzana už minimálně od roku 2009. Také se této konference v Brně v srpnu 2009 účastnil levicový aktivista Petr Uhl. S rodinou Uhlových se ještě setkáme v souvislosti s Pavlem Čižinským, protože Pavel Uhl je nejstarší syn Petra Uhla a Anny Šabatové.

Možná si někdo vzpomene na incident s oranžovým kolečkem, které namalovali aktivisté na zemi před poslaneckou sněmovnou v roce 2015, kdy Pavel Čižinský hájil člověka, který vyskočil z okna, protože mu nebyl doplacen doplatek na bydlení a Pavel Uhl hájil aktivistu, který to oranžové kolečko na chodník namaloval, tedy rodina Uhlů je napojená nejen na Ackerman Gemeinde nebo nadaci Bernarda Bolzana, čili jejího předsedu Petra Pitharta, ale zároveň i na bratry Pavla a Jana Čižinské, ovšem k těm se dostaneme.

Kromě donací a sponzorství některých českých neziskovek, státních institucí a státních univerzit je Konrad-Adenauer-Stiftung partnerem Otevřené společnosti v ČR, tedy Open Society fund – Praha George Sorose, což by nás ani nemělo překvapit. Konrad-Adenauer-Stiftung – zastoupení v České republice vzniklo už 16. října 1991 se sídlem na adrese Jugoslávská 620/29, Vinohrady, Praha 2, ředitelem je MATTHIAS BARNER. Posuňme se kousek dál, abychom zmapovali další působení lobby spřátelených a navázaných organizací na sudetoněmecký landsmanschaft.

Velký „komunální kongres“ sudetoněmeckého landsmanschaftu 9. září 2016 v Plzni financovaný Česko-německým fondem budoucnosti, “člověčí tíseň” v Chomutově a izraelský velvyslanec ve zprivatizované synagoze v Žatci

Na jednání přijel například starosta sedmého pražského obvodu a aktuálně poslanec za KDU-ČSL Jan Čižinský, asistent Cyrila Svobody, šlechtic Vladimír Lobkowicz, novinářka Lída Rakušanová, dále se tu účastnil exprimátor Chomutova Ing. DANIEL ČERNÝ, Chomutov, za Hnutí pro Chomutov. Tomu se chvilku pověnujme. Daniel Černý, chomutovský exprimátor, vlastní synagogu v Žatci, kterou si byl prohlédnout izraelský velvyslanec Daniel Meron a zároveň tento izraelský velvyslanec majiteli synagogy Danielu Černému věnoval finanční dar.

Hnutí pro Chomutov, za který byl Daniel Černý zvolen jako exprimátor Chomutova, úzce spolupracuje s neziskkovkou Člověk v tísni. Vlastní totiž několik nemovitostí, kromě synagogy v Žatci i objekt v Nerudově ulici, nedaleko náměstí 1. Máje. V Nerudově ulici sídlila pobočka Člověka v tísni, které Daniel Černý zasílal své odměny městského zastupitele deklarované jako charita. Chomutovská pobočka Člověka v tísni se přestěhovala na ulici Školní 1294, Chomutov. Pracuje tu několik pracovníků Člověka v tísni, které Daniel Černý finančně podporuje.

Jako první jmenujme Michaelu Lakatošovou, která v chomutovském Člověku v tísni působí jako Motivační pracovnice pro práci s rodinou předškolního klubu Človíček. Michaela Lakatošová z Člověka v tísni je družkou zeleného zastupitele za koalici Pro Chomutov jménem David Ištok. DAVID IŠTOK podporuje Hatefree Culture, autonomní sociální centrum Klinika, Evropské hodnoty, samozřejmě spolupracuje s Romea.cz, a David Ištok je bývalým předsedou Národnostních menšin v Chomutově. David Ištok je jednatelem zámečnické firmy J + D Metal s.r.o. společně se svým otcem jménem JAROSLAV IŠTOK. Oba jsou velmi nadaní, zruční a šikovní k tomu, aby dokázali odemknout vaše srdce i dveře od vašeho bytu. Oni však odemknou vaše srdce i bez klíčů. Není to nádhera?

David Ištok, druh Michaely Lakatošové z Člověka v tísni, je ohromný bojovník za lidská práva, ovšem s milionovou exekucí, se kterou by mu určitě mohla poradit Petra Olahová, insolvenční a dluhová poradkyně, která s jeho družkou Michaelou Lakatošovou pracuje také v chomutovském Člověku v tísni. Dále v chomutovském Člověku v tísni figuruje Markéta Macalová a Simona Metálová, Motivační pracovnice pro práci s rodinou předškolního klubu Džanel, dále Markéta Dolejší, koordinátorka vzdělávacích služeb, Martin Adam, koordinátor služeb pro dospělé, Monika Bartušková, pracovnice podpory vzdělávání v rodinách a Lenka Hozáková, administrátorka pracoviště Bílina a pokladní pracoviště Bílina a Chomutov.

Albánské Česko na severu v Chomutově

Jenomže chomutovská pobočka Člověka v tísni vyplatila Danielu Černému mezi lety 2015 až 2017, tedy ještě se sídlem v Nerudově ulici přes 400,000 Kč jako nájemné. Smlouvu podepsal ředitel neziskovky v Chomutově Miroslav Koranda. A právě Miroslav Koranda, který s Danielem Černým uzavřel smlouvu o nájmu ještě v Nerudově ulici, je dnes důležitou postavou v iniciativě Nechceme žít v Palermu, která dlouhodobě podporuje Hnutí Pro Chomutov, tedy Daniela Černého. Inu zásluhy se počítají. Tedy Daniel Černý zasílal své zastupitelské odměny chomutovské pobočce Člověka v tísni, ovšem za nájem nemovitosti, ve které Člověk v tísni sídlil, takže se penízky vracely oklikou hezky zpět ke svému původnímu majiteli. Hezky vymyšlené.

Budete předstírat charitu a začnete zasílat peníze nějaké neziskovce, ale zároveň vám tatáž neziskovka bude platit peníze za nájem ve vaší nemovitosti, ve které sídlí. Tomu se skutečně říká nefalšovaná charita po Česku. Jednou cestou peníze dobnitř, druhou ale hned ven. Proč tedy neposkytnout neziskovce nájem rovnou zdarma, pokud chci dělat charitu? To přece nedává smysl. V cizině se tomu říká “Albánská pračka”, příjem fyzické nebo právnické osoby se daruje neziskovému subjektu jako dar, ale neziskový subjekt ho vykáže obratem jako náklad (platba nájmu), takže příští rok opět může neziskovka žádat o dotace od státu, protože má prokazatelný náklad v podobě nájmu v dané výši.

Pokud by neziskovka neměla náklad na nájem, měla by třeba nájem zdarma od sponzora, nemohla by potom ani žádat donátory o peníze. Nebylo by k čemu je žádat, chápete? Pokud má neziskovka vysoké výdaje, opravňuje jí to pořádat rozsáhlé sbírky a čím větší sbírky, tím větší peníze se mohou “přerozdělit”. A stejným způsobem Daniel Černý podporuje i další subjekty, kterým posílá peníze ze svého zastupitelského platu jako charitu. V USA se tomuto pro změnu říká “fixed figures”, což je dvojsmysl, který znamená jak “pevný rozpočet výdajů”, tak i “zfalšované náklady” s cílem prokázat vysoké náklady ospravedlňující následně další sbírku. Není to protizákonné, ale patří to do oblasti tzv. “kreativního účetnictví”. Neziskovky tím umělě zvyšují své náklady, aby následně vybraly více peněz na své další aktivity.

Kromě Člověka v tísni je dalším příjemcem darů také chomutovský zoopark, PRO handicap, nebo jesle a mateřská škola Raduška v Kadani. A právě některé z těchto nemovitostí Daniel Černý údajně vlastní, komerční budovy nedaleko chomutovského náměstí a vícegenerační vily v Kadani. Např. mateřská školka Raduška v Kadani se sídlem v Černého nemovitosti platí Danielu Černému nezanedbatelné nájemné stejně jako Člověk v tísni. Takto se to dělá. Pošlete peníze jako charitu ze státního platu, tu do neziskovky, tam na školku, ale zároveň tyto neziskovky a školky vám platí nájemné, protože sídlí v nemovitostech, které vy vlastníte nebo spoluvlastníte. A právě tento Daniel Černý, abychom se vrátili zpět na hlavní linii programu, navštívil sudetoněmecký kongres v Plzni 9. září 2016.

Daniel Černý, bývalý chomutovský primátor, kromě mnoha jiných firem, figuruje například ve spolku s názvem Ústav Oráče z Čech pro Česko-německo-židovský a evropský dialog, z. ú., Dukelská 3400/32, Chomutov. Zde je ředitelem a zároveň jedním ze zakladatelů spolku Mgr. PETR ŠIMÁČEK, členem správní rady je jeden ze zakladatelů spolku OTOKAR LÖBL, nar. ve Frankfurt am Main, Německo, a členy správní rady jsou právě Ing. DANIEL ČERNÝ a Mgr. ZLATA DRBALOVÁ. Potom už se nelze divit, proč izraelský velvyslanec přijel právě do Žatce, aby se podíval na rekonstrukci Sinagogy ve vlastnictví Daniela Černého, kterému věnoval štědrý dar. Ústav Oráče z Čech, kde Daniel Černý figuruje, je určitě spřízněný spolek s katolickou Ackerman-Gemeinde, jednou z frakcí sudetoněmeckého Landsmanschaftu, která je právě inspirovaná dílem Oráč z Čech, Ackerman Aus Behmen, Jana ze Žatce ve 14 století. Jana ze Žatce, kde v Žatci stojí zároveň ona synagoga, jak symptomatické. To má přímou linii, přímou souvislost na tyto kruhy kolem Ackermanovy obce, Daniela Hermana apod.

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Česku a výroba hraček

Ale pojďme dále, protože se také sudetoněmeckého kongresu v Plzni 9. září 2016 zúčastnil starosta chodských Poběžovic Hynek Říha, brněnský primátor Petr Vokřál, exministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), předseda sdružení Ackermann-Gemeinde a zároveň člen Česko-německého diskuzního fóra. Dále tu máme sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaný spolek, vzniklo 17. března 2015, v čele tohoto spolku stojí tříčlenný výkonný výbor: WOLFGANG HABERMANN, TOMÁŠ PECINA a JAN ŠINÁGL. Jan Šinágl se zúčastnil v říjnu 2011 výroční schůze nejradikálnější frakce sudetoněmeckého Landsmanschaftu s názvem Witikobund, ale k tomu se ještě dostaneme podrobněji v příští závěrečné části našeho investigativního seriálu.

WOLFGANG HABERMANN je jeden z výkonného výboru tohoto Sudetoněmeckého krajanského sdružení a vlastní firmy na výrobu hraček s názvem XINOX s.r.o. a PENALTY SPORTS s.r.o., obě na adrese jeho bydliště v Lanškrouně. Toto sudetoněmecké krajanské sdružení proslulo žalobou na kancelář Senátu, konkr. předsedu Senátu Milana Štěcha za jeho skvělý trefný projev přednesený 15. května 2016 na terezínské tryzně. Podle Sudetoněmeckého krajanského sdružení měl Milan Štěch zlehčovat a relativizovat zločiny spáchané během vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva z Československa. Předseda senátu Milan Štěch má zaplatit 6,776 Kč k rukám právní zástupkyně JUDr. Evy Ondřejové, LL.M.. Ovšem první kolo řízení dopadlo v neprospěch sdružení.

Účel tohoto sudetoněmeckého krajanského sdružení je uveden následující: Podpora porozumění mezi národy, s důrazem na porozumění mezi Čechy a Němci. Ocitujme si několik odstavců ze stanov tohoto sudetoněmeckého krajanského sdružení které snad ani netřeba komentovat, a které přímo útočí na samotnou integritu českého území bráno do důsledků.

• (3) Sdružení odmítá násilí a vystupuje proti jakékoli formě diskriminace na základě ethnického původu nebo jazyka, zejména odsuzuje vyhnání, genocidium a ethnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy.
• (4) Sdružení pokládá osoby, jež se v předchozím odstavci popsaného jednání dopustily, jakkoli se na něm podílely nebo k němu daly podnět, za válečné zločince, kteří měli být postaveni před soud. Sdružení proto odmítá a odsuzuje zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků a pokládá ho za legalisaci zjevného bezpráví.
• (5) Stejně tak sdružení považuje za projev bezpráví ty z dekretů presidenta republiky, jež se staly právním základem pro zločiny popsané v odstavci 3 shora, zejména dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb.
  • o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret presidenta republiky č. 28/1945 Sb.
  • o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb.
  • o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, dekret presidenta republiky č. 71/1945 Sb.
  • o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství, a dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb.
  • o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
• (6) Sdružení je přesvědčeno, že shora uvedené dekrety presidenta republiky, stejně jako některé další právní předpisy, by měly být zrušeny, tak aby aspoň pro futuro přestaly tvořit součást právního řádu České republiky, neboť se neslučují s těmi principy, k nimž se Česká republika přihlásila ratifikací mezinárodních úmluv o lidských právech, a jsou v naprostém rozporu se zásadami respektovanými Evropskou unií, k níž Česká republika přistoupila, stejně jako s jejím vlastním ústavním řádem.

Už chápeme, co je tento spolek Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a Slezsku vlastně zač? Jaký další trojský kůň vznikl v ČR podkopávající národní suverenitu opět zpochybňováním odsunu Němců, které bylo realizováno v souladu s mezinárodně platnými dohodami vítězných mocností v Postupimy 2. srpna 1945 konkr. v odstavci 12 a v paříži 23. října 1954? Zpochybňování Benešových dekretů navzdory usnesení české vlády z 25. dubna 2002? Totiž 25. dubna 2002 česká poslanecká sněmovna přijala usnesení, ve kterém označila právní a majetkové vztahy plynoucí z Benešových dekretů za nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné.

Brněnské dominium Hollanovy rodiny a stopy vedoucí k StB a vile za 40 milionů korun

To ale není všechno, protože toto Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a Slezsku úzce spolupracuje s hnutím Žít Brno, což by nás ani tak nemělo překvapit. 28. května 2016 toto Sudetoněmecké krajanské sdružení společně s hnutím Žít Brno vyrazilo na jakousi Pouť smíření. To si ale musíme rozebrat.

Představuje jednu z nejdůležitějších osob, která spoluzaložila hnutí Žít Brno. Yvonna Gaillyová se už od 90. let úzce přátelí s předsedou sudetoněmeckého Landsmanschaftu Berndem Posseltem. Synem Yvonny Gaillyové je první místopředseda hnutí Žít Brno, a zároveň třetí náměstek brněnského primátora, Matěj Hollan. A právě prostřednictvím Matěje Hollana prosazuje Yvonna Gaillyová agendu sudetoněmeckého Landsmanschaftu ve formě spolupráce s hnutím Žít Brno, které Yvonna Gaillyová spoluzaložila, a která pěstuje desítky let trvající přátelství s Berndem Posseltem.

Yvonna Gaillyová, matka Matěje Hollana, působila dříve ve Straně Zelených a v roce 2014 kandidovala neúspěšně do parlamentu za Liberálně ekologickou stranu, tedy LES Martina Bursíka, dříve předseda Strany Zelených. Mimochodem tuto stranu LES vedle Martina Bursíka spoluzakládal právě Matěj Hollan, její syn. Jak říkají Američané, family first, family matters.

K rodině Hollanů se za chviličku ještě vrátíme, ale udělejme si miniodbočku: Bývalou manželkou Martina Bursíka, než měl za partnerku Kateřinu Jacques, byla do roku 2008 RNDr. Ivana Bursíková. Ivana Bursíková je od 21. července 2004 ředitelkou spolku Agora Central Europe společnost pro demokracii a kulturu, Petra Rezka 12/12, Nusle, Praha 4 a mezi sponzory a donory tohoto spolku najdeme právě německé fondy Konrad-Adenauer-Stiftung. Vidíte tady to další personální provázání?

Ivana Bursíková, bývalá manželka Martina Bursíka, kdy Martin Bursík se přátelí s Matějem Hollanem, se kterým spoluzakládal stranu LES, tedy napojení Bursíkových na rodinu Hollanových, kromě Matěje Hollana tím pádem i na jeho rodiče, Jana Hollana a Yvonnu Gaillyovou, která pěstuje vřelé přátelské vztahy s předsedou sudetoněmeckého Landsmanschaftu Berndem Posseltem, tím pádem i tvrdou německou lobby. Tedy žádné překvapení, když bývalou manželku Martina Bursíka Ivanu Bursíkovou a její neziskovku Agora European Center sponzoruje jeden z největších německých fondů Konrad-Adenauer-Stiftung.

Zkonfiskovaný dům po odsunutých Němcích předali komunisté Matějovu dědečkovi, ten dokonce spolupracoval s StB

Pojďme se ale ještě vrátit, jak jsem slíbil, k rodině Hollanů, protože rodina Hollanů má velmi temnou historii. Máme tu potomky Klementine Stuchlík, rozené Renesch a prof. Ing. Karla Stuchlíka, kterým byl 20. dubna 1946 konfiskován dům na Lipové 550/19 podle zákona 108/1945 (takzvané Benešovy dekrety). Tento dům v hodnotě 40 milionů dne 12. října 1951 (č.j. R101-723-1009) přidělil Krajský národní výbor Karlu Hollanovi staršímu a Karlu Hollanovi mladšímu (pradědeček a dědeček Matěje Hollana). Od 30. března 2007 má tento objekt ve vlastnictví otec Matěje Hollana, RNDr. Jan Hollan, Ph.D. Tedy tvrdý komunistický režim v 50 letech přidělil dům v hodnotě 40 milionů rodině Hollanových. Rodina Hollanova tak zjevně byla po únoru 1948 dobře zapsána u komunistického režimu.

Zde předkládáme důkazy přímo z protokolu registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování 16860-17349. Karel Hollan, nar. 1. září 1921, u SNB Brno je veden dokonce dvakrát ve dvou svazcích, archivní číslo svazku 17009 a 41896. Zde Karel Hollan figuruje pod krycím jménem “Jenda”. Tyto rodinné klany se umí přimknout k režimu nebo ideologii, která zrovna sype. Dříve to byli soudruzi komunističtí, dnes to jsou soudruzi probruselští nebo chceme-li prounijní. Kdyby sypala mongolská propaganda, nebo lobby Guinea Bissau, tyto rodinné klany by nás přesvědčovali o tom, jak právě Mongolsko nebo Guinea Bissau jsou ty top elity.

Nebuďme naivní. Tváříme se, že žádná aristokracie neexistuje a mnozí tomu věří, protože aristokracie na sebe už neupozorňuje tituly. Ano, nejsou knížata, nejsou hrabata, jinak jde ale všechno postaru, přesně podle lidské přirozenosti. Kdo dosáhne na úspěch, snaží se ho zúročit a umocnit v dalších generacích své rodiny. Ti, co jsou chytří, a to oni jsou, dobře vědí, že dějiny rovná se změna, a že žádný režim netrvá na věčné časy. A přesně tyto rodinné klany tzv. aristokracie stojí obvykle u startu každé revoluce, jsou oporou režimu v době jeho nástupu a jsou zároveň hrobaři režimu v momentě, kdy se vyčerpá.

Daniel Herman, Jaromír Talíř a všichni dobří rodáci

Pojďme postoupit dále. Podíváme-li se na německou organizaci Ackermann Gemeinde, najdeme její českou pobočku v seznamu jejích regionálních organizací. Sdružení Ackermann-Gemeinde, z.s. vzniklo 28. ledna 1999. Všiměme si té časové chronologie, Ackermann-Gemeinde, z.s. 28 leden 1999, Česko-německý fond budoucnosti zhruba o pouhé 2 měsíce později 25. březen 1999, Společnost pro dějiny Němců v Čechách o zhruba 4 měsíce později, 26. červenec 1999. Vidíme, jak s perfektní precizností jedna po druhé se budovala základní infrastruktura na podporu německé lobby v ČR?

Účelem Ackermann-Gemeinde, z.s. je přispívat ke konstruktivnímu utváření Evropy. Činí tak při vědomí staletí trvajících společných dějin Čechů a Němců. Proto se svojí prací zasazuje o uchování společného kulturního dědictví a o smíření obou národů. Při své práci vychází z křesťanských zásad. Podstatným úkolem organizace je také sociální a charitativní činnost jako jeden ze základních postojů křesťana. Ackermann-Gemeinde zve ke členství nejen křesťany, ale i ty občany, kteří se chtějí zasazovat o mírové soužití v Evropě. Ackermann-Gemeinde úzce spolupracuje se spolkem Ackermann-Gemeinde v Německu i s jinými sobě blízkými organizacemi v České republice a v zahraničí. Jednatelkou je Mgr. EVA ENGELHARDT, předsedou české pobočky katolické Ackermann Gemeinde je DANIEL HERMAN z KDU-ČSL a bývalý ministr kultury v Sobotkově vládě. Daniel Herman je také členem Česko-německého diskuzního fóra, druhým předsedou je Martin Kastler M.A.

Dále si sem zařaďme např. kardinála Miloslava Vlka. Mimochodem, bývalý kardinál Miloslav Vlk převzal cenu od Ackerman Gemeinde v neděli 1. března 2009 v Centru Mariapoli ve Vinoři. Tu po něm obdržel třeba i římskokatolický biskup z Plzně František Radkovský v srpnu 2009. Jednalo se o nejvyšší vyznamenání německé Ackerman Gemeinde medaili smíření. Předání se zúčastnil také náměstek ministra kultury Jaromír Talíř. Dříve působil Jaromír Talíř jako ministr kultury za KDU-ČSL od července 1996 do ledna 1998, Jaromír Talíř byl dokonce předsedou Ackermann gemeinde. Jako příklad úsilí kardinála Miloslava Vlka o smíření a zlepšení česko-německých vztahů připomeňme především jeho dopis, který ještě jako budějovický biskup adresoval odsunutým sudetským Němcům. V tomto dopise se na sudetské Němce obrací jako na své diecézany a prosí je jménem své diecéze o odpuštění za někdejší odsun.

Také si sem zařaďme mnohé z českých biskupů, Petra Pitharta, který se ještě jako předseda Senátu účastnil třeba v dubnu 2001 jihlavského českoněmeckého setkání pořádaného sdružením Ackerman Gemeinde a nadací Bernarda Bolzana a najdeme tu i další preláty, a církevní hodnostáře. Sjezdů sudetoněmeckého landsmanschaftu se zúčastňoval Karel Schwarzenberg (TOP09), Ondřej Liška (bývalí Bursíkovi Zelení), bývalí ministři zahraničních věcí Cyril Svoboda (KDU-ČSL), jeho asistentem byl dříve Jan Čižinský, starosta Prahy 7 a aktuálně poslanec za KDU-ČSL, zmiňuji to proto, že se Jan Čižinský účastnil Sudetoněmeckého kongresu v Plzni 9. září 2016, bodejť by ne, když se jeho tehdejší šéf Cyril Svoboda sám účastnil sjezdů sudetoněmeckého Landsmanschaftu.

Bělobrádkovy politické a geografické Sudety

Dále se těchto sjezdů účastnil Alexandr Vondra (ODS) nebo Jan Kavan (1998 – 2002), bývalý náměstek ministra životního prostředí Radim Špaček (1997-1998), mimochodem Radim Špaček se v roce 2016 pokoušel kandidovat do Senátu a podpořily ho osoby jako Hana Marvanová, Oldřich Kužílek (Otevřená společnost, resp. Open Society – George Sorose, dříve zástupce Michala Kocába), Daniel Korte, nebo Michal Lobkowicz, dále se shromáždění Ackermann Gemeinde účastnil třeba bývalý ministr kultury KDU-ČSL Jaromír Talíř. Dále tu figuroval bývalý ministr školství Petr Piťha, od července 1992 do dubna 1994, bývalý ministr životního prostředí František Benda, také od července 1992 do července 1996, dále Daniel Kroupa, bývalý místopředseda ODA (1998-2001, Daniel Kroupa je také vedoucím katedry politologie a filosofie Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a člen vědecké rady Collegia Bohemica v Ústí nad Labem), a další.

Většina z výše jmenovaných jsou dále také členy v německo-českém dialogovém fóru a také v německo-českém fóru mládeže. Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, jim posílal zdravici. Mimochodem, Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, za které Daniel Herman působil jako ministr kultury, uvedl do života slovní termíny “geografické Sudety” a “politické Sudety”. K nim přiřadil Šumavu i Brno a dokonce sám sebe označil za sudetského Čecha.

Sdružení Ackermann-Gemeinde, z.s. každoročně pořádá česko-německé konference. Ta poslední proběhla od pátku do neděle od 9. do 11. února 2018 v Praze, HOTEL IRIS EDEN, Vladivostocká 2, Praha, Vršovice. Tématem konference byl politický (ne)klid v Evropě a jednalo se o český a německý pohled na současný vývoj evropské politiky, a na této konferenci chtěli reflektovat aktuální politické dění z českého i německého pohledu. A rovnou v pátek od 9. února od 18:00 tu začaly defilovat ty nejtěžší váhy, jako první přišel na řadu s proslovem Mgr. Daniel Herman, předseda Sdružení Ackermann-Gemeinde, exministr kultury za KDU-ČSL a zároveň člen Česko-německého diskuzního fóra, po něm vystoupil Martin Kastler M.A., předseda německé centrály Ackermann-Gemeinde, dále Tomáš Jelínek Ph.D., ředitel Česko-německého fondu budoucnosti a jako poslední z úvodních čtyř řečníků vystoupil Matthias Barner, ředitel zastoupení Konrad-Adenauer-Stiftung v ČR a SR.

Česká televize je důležitým spojencem německé lobby v ČR, viz. reportáže o zlých Češích a o vyhánění Němců po konci války

Následně od 18:30 vystoupil na téma programu Prof. Dr. Norbert Lammert, předseda Konrad-Adenauer-Stiftung a také bývalý předseda Německého spolkového sněmu. Následnou diskuzi na téma moderovala Hana Scharffová, redaktorka a novinářka, z České televize. Už jsme tu měli Václava Moravce z ČT, který se účastnil panelové debaty na konferenci pořádané Českou křesťanskou akademií společně s Konrad-Adenauer-Stiftung 10. a 11. listopadu 2017 a nyní tu máme Hanu Scharffovou z ČT účastnící se konference pořádané Ackermann-Gemeinde od 9. do 11. února 2018. Docela slušný úlovek angažovanosti reportérů ČT, že?

Další den v sobotu 10. února 2018 vystoupil od 9:00 ráno PhDr. Petr Koura, ředitel Collegium Bohemicum z Ústí nad Labem. Jeho téma bylo: Zlomové okamžiky českých dějin dvacátého století z dnešní perspektivy aneb jaké poučení si vzít z října 1918, září 1938, února 1948 a srpna 1968. Následně tu opět vystoupil Daniel Herman a od 15:00 návštěvníci konference absolvovali pražskou pouť, kdy postupně navštívili instituce a aktuální výstavy vztahující se k roku osmiček. Jako první navštívili Knihovnu Václava Havla (kterou vybudoval a zafinancoval Zdeněk Bakala), poté výstavu Pavel Tigrid: Hlas svobody a potom výstavu Charta Story a Charta 77 ve fotografiích. Následně se v 17:30 konala Česko-německá bohoslužba v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce, kterou celebroval P. Dr. Martin Leitgöb.

Následně v neděli 11. února 2018 v 9:30 ráno vystoupil prezident České křesťanské akademie Prof. Tomáš Halík. Od 11:00 se konala panelová diskuze, kde kromě pokračování křesťanského defilé profesora Tomáše Halíka vystoupil Doc. Jaroslav Šebek Ph.D., dříve sociologický, potom také Historický ústav Akademie věd ČR, (býv. předseda Jiří Drahoš a opět německé fondy dotující projekty Akademie Věd ČR), dále tu vystoupil Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference a tuto panelovou debatu moderoval PhDr. Jan Stříbrný, historik z České křesťanské akademie. Konference se konala za podpory Česko-německého fondu budoucnosti, Konrad-Adenauer-Stiftung, Sozialwerk der Ackermann-Gemeinde a RENOVABIS Freising.

Kromě toho můžeme na stránkách Ackermann-Gemeinde najít nabídky jazykového kurzu němčiny pro kněze, řeholní osoby a bohoslovce v roce 2018, ale stejně jako si USA v rámci amerického vládního programu International Visitors Leadership vychovává své proškolené kádry, sympatizanty a podporovatele, stejně tak činí i Němci. Aktion West-Ost a Junge Aktion der Ackermann-Gemeinde srdečně zvou mládež ve věku 16-26 let na mezinárodní školení leaderů, které se konalo od 2. do 5. března 2018 v Praze.

Tuto frakci sudetoněmeckého landsmanschaftu, katolickou Ackermann Gemeinde v ČR podporují Hum.org, Adra, Církev adventistů sedmého dne nebo Asociace kaplanů ČR, např. Vítězslav Vurst. Členy této organizace jsou především čeští a němečtí církevní preláté. Právě oni mají podle mého názoru na svědomí církevní restituce. S touto organizací Ackermann Gemeinde spolupracují politici TOP09, KDU-ČSL, Zelení (a s nimi i Piráti).

Seliger Gemeinde, soc-dem větev Sudetoněmeckého landsmančaftu a Petr Fiala ODS s Otto Habsburským a Berndem Posseltem na počátku 90. let v projektu Panevropy z dílny rodiny Coudenhove-Kalergi

Druhou pobočkou sudetoněmeckého landsmanschaftu vedle Ackermann Gemeinde je sociálně-demokratická Seliger Gemeinde. Seliger Gemeinde byla založena 4. června 1951 v Mnichově. Seliger Gemeinde byla pojmenována po prvním předsedovi Německé sociálně demokratické dělnické strany (DSAP) v Československu Josefu Seligerovi. Výjměme ale například německého sociálního demokrata Ludvika Čecha, který se ostře vymezoval vůči Henlainovým stoupencům, byl také v roce 1942 odvlečen do Terezína. To je jedna z vyjímek, která, bohužel, potvrzuje pravidlo, protože 89,57% Němců v Československu před Mnichovem volilo právě Sudeten Deutschland Partai. Ale zpět k Seliger Gemeinde. Tato organizace rekrutuje členy z německých sociálních demokratů. Spolupracuje s ní ČSSD. Má napojení přímo na členy německé sociální demokracie SPD a bývalého předsedy Martina Schulze. Jmenujme členy jako Richard Reitzner, Ernst Paul, Wenzel Jaksch, nebo Peter Glotz. Ti jsou členy jak v německé sociální demokracii SPD, tak i v Seliger Gemeinde, frakci sudetoněmeckého Landsmanschaftu.

Sjezdů této frakce Seliger Gemeinde, tedy sociálnědemokratické frakce sudetoněmeckého landsmanschaftu, se zúčastňoval Libor Rouček, bývalý místopředseda Evropského parlamentu, známý třeba tím, že se sudetským Němcům omlouval za údajné vyhnání. Libor Rouček je také členem české části Česko-německého diskusního fóra, kam ho jmenoval exministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Dále je tam Vladimír Špidla, šéf sboru poradců expremiéra Bohuslava Sobotky, citovali jsme tu v minulém článku jeho výrok o připojení ČR jako 17. státu k Německu, nebo Michaela Marksová-Tominová se svým německým manželem, sudetským Němcem, Marksem, také členka Česko-německého diskuzního fóra a další.

Obě tyto organizace Gemeinde vzájemně spolupracují a scházejí se pospolu na sudetoněmeckých srazech. Současný vůdce landsmančaftu Bernd Posselt je zároveň vůdcem německé pobočky organizace Panevropa, resp. PANEVROPSKÁ UNIE ČECH A MORAVY se sídlem Žerotínova 47, Praha 3. Tato německá frakce Paneuropa-Union má názorově blízko k vyhnaneckým organizacím. Je odpůrcem nacionalismu a chce zastupovat zájmy vysídlenců pokud možno v rámci evropského sjednocování.

Současný vůdce Sudetoněmeckého landsmančaftu Bernd Posselt je zároveň vůdcem německé frakce hnutí Panevropa. A předsedou tohoto Moravského zemského výboru Panevropa spadajícího pod sudetoněmecký landsmančaft je předseda ODS Petr Fiala. A právě Petr Fiala má velmi úzké vazby na agendu této frakce Panevropy spadající pod sudetoněmecký landsmančaft. Panevropa je jedním z procesních plánů klanu Coudenhove-Kalergi na federalizaci Evropy na pilířích rozbití států a přenosu řízení do rukou finančních odborníků, bankéřů, kteří nahradí parlamenty, vlády a politické strany ve všech zemích Evropy.

Jenomže, když půjdeme dále do historie v našem bádání, tak zjistíme, že tohle není zdaleka všechno. Petr Fiala působil také jako zástupce šéfredaktora katolicko-konzervativního časopisu Proglas, do kterého kromě něj samotného psali a měli otiskované články Bernd Posselt nebo Otto Habsburk. Petr Fiala napsal článek v roce 1990, číslo 9/10, ve kterém mj. cituje z projevu Otty Habsburka, který přijel do Brna přesvědčovat, že Češi mají na Západě své největší přátele v sudetských Němcích. Článek obsahuje i tři fotografie, na kterých Petr Fiala pózuje s Berndem Posseltem, Otto Habsburkem, politikem KDU-ČSL Pavlem Tollnerem a praporem “Moravské zemské Panevropské unie”, jejímž byl předsedou. Pavel Tolner, poslanec KDU-ČSL, se kterým se fotografoval Petr Fiala, byl poslancem od června 1998 do října 2001, a mimo jiné působil v podvýboru pro prezentaci ČR v zahraničí, a také v podvýboru pro národnosti. Už chápete souvislosti návštěv čelních představitelů Daniela Hermana a Pavla Bělobrádka z KDU-ČSL na slavnostech sudetoněmeckého Landsmanschaftu? Vždyť poslanci KDU-ČSL i ODS, jak vidíme, se s Berndem Posseltem fotografovali už v roce 1990!

V příštím a zároveň posledním pokračování našeho seriálu se zaměříme na jednu z nejnebezpečnějších německých nevládek, která operuje na území České republiky a představuje největší hrozbu pro územní integritu ČR po 2. sv. válce. Vážení čtenáři, pokud se vám líbí naše práce, přispějte prosím, podle svých možností, jakoukoliv částkou našemu projektu na zachování jeho provozu, abychom mohli i nadále přinášit tyto a podobné články, které nikde jinde nenajdete. Náš server funguje pouze z darů a příspěvků našich čtenářů. Pět dní před koncem měsíce jsme zatím vybrali jen necelých 60% potřebné sumy pro zachování našeho provozu na další měsíc. Bez vás nemůže náš projekt pokračovat. Každé málo pomáhá a přispět nám můžete bankovním převodem, PayPalem, Bitcoinem nebo poštovní poukázkou na účet, všechny informace najdete na naší obvyklé darovací stránce zde. Děkujeme za Vaši neutuchající podporu! Naše práce a úspěchy jsou umožněny jen díky Vaší podpoře.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Redakce AE News přináší ve spolupráci se Svobodným vysílačem CS a Vítkem rozsáhlou investigativní reportáž o vlivu německé státní moci na všechny úrovně společenského a politického prostředí v České republice, která je tak mohutná, že zde na AE News vyjde na pokračování celkem ve 3 dílech. Dnes přinášíme první část. Podařilo se nám zmapovat propojení politiků, činovníků, jednatelů a zástupců desítek firem, organizací a subjektů, které v pozadí a v zákulisí ovlivňují chod české domácí a zejména zahraniční politiky. Zjistili jsme, že mnoho známých představitelů a osobností českého veřejného života je bez mediální pozornosti a zájmu tisku velmi hluboko porpojeno a zaháčkováno do činností německých fondů a nadací, které v tichosti působí na území ČR a pomáhají obnovovat nejen na oficiální úrovni česko-německé vztahy, ale na té neoficiální usilují o obnovené okupačního mocenského uspořádání vztahů mezi Berlínem a Prahou, které existovaly během II. sv. války.

Mnoho čtenářů a občanů se diví, jak je možné, že česká vláda a její reprezentace hlasuje v evropských unujních strukturách tak servilně v souladu s Berlínem, proč čeští ministři něco jiného o migraci a kvótách řikají doma v Česku, ale úplně jinak mluví a hlasují v Bruselu a na mezinárodních fórech. Tento článek odhlauje důvody a příčiny tohoto stavu, který je podporován již od roku 1989, ale teprve poslední dvě vlády, Sobotkova a Babišova zcela a bez odporu podlehly tomuto vlivu, i když obě vlády ze zcela odlišných důvodů. Nedá se přitom říct, že předchozí vlády by byly proti tomuto německému vlivu imunní, ale tak silné a zjevné zhroucení české zahraniční suverenity vidíme teprve až po roce 2013. Tento článek vysvětluje kořeny a příčiny tohoto stavu a odkrývá chapadla německé chobotnice v Česku. Seznam lidí, kteří pracují pro německé zájmy v Česku je tak doslova německým orlojem české politiky.

Seliger Gemeinde a německý orloj uvnitř ČSSD

Dnes si budeme vyprávět o tom, jak spolková republika Německo prostřednictvím masivních finančních prostředků skrze skupiny německých neziskovek provádí otevřenou lobby v ČR německých zájmů a multikulturní agendy. Povíme si o ekonomických vazbách, o projektech, které německé neziskovky provádějí v českých školách, povíme si o českých neziskovkách, které mají přímé napojení na tuto německou neziskovou mašinérii, a rovněž si vykreslíme vazby několika zásadních osob, které se na německé lobby zejm. tedy sudetoněmeckého Landsmanschaftu podílejí. Na začátku začneme ale trochu netradičně, a to ČSSD, která má tradičně k notoricky lýsavé a podbízivé politice k Německu značně blízko. To už pramení z organizace Seliger Gemeinde.

Seliger Gemeinde je organizací, která rekrutuje členy z německých sociálních demokratů. A na sjezdech této organizace Seliger Gemeinde se účastní lidé z ČSSD jako Michaela Marxová-Tominová s jejím manželem Arnoštem Marksem, Libor Rouček, bývalý místopředseda Evropského parlamentu známý tím, jak se Němcům podbízivě omlouval za údajné vyhnání, nebo je tu členem sám Vladimír Špidla. Vedle sociálnědemokratické Seliger Gemeinde tu máme další pobočku, katolickou Ackermann Gemeinde, na kterou jsou zase napojeni čeští politici z Top09, preláté, církev, lidovečtí politici, Zelení atd. Obě tyto organizace Gemeinde tedy Seliger Gemeinde a Ackermann Gemeinde, ale také radikální Witikobund vzájemně spolupracují a scházejí se pospolu na sudetoněmeckých srazech. Ke všem se postupně dostaneme, ale abychom si v tom utvořili pořádek, systém a strukturu, pojďme se věnovat nejprve ČSSD.

Vladimír Špidla a Collegium Bohemicum

Vladimír Špidla se nesmazatelně vryl do české politické historie. Premiér a předseda ČSSD, potom Europoslanec, a nakonec šéf poradního sboru Bohuslava Sobotky. Vladimír Špidla po návratu z Bruselu na jednom z jeho seminářů uvedl, že ČR by mohla řešit své ekonomické problémy vstupem do spolkové republiky Německo jako 17. země. Načež dodal před žasnoucími posluchači, že osobně by proti tomu nebyl.

Tento výrok, ačkoli se zdá být jen těžko uvěřitelný, dokumentuje, jakým způsobem predikují někteří čeští vládní představitelé vývoj ČR ve směru k Německu. Nicméně systém struktury poradců expremiéra Bohuslava Sobotky nám dává jasný signál, kam nás tlačí ČSSD, a kam hnutí ANO, jehož Martin Stropnický podepsal s jeho kolegyní, německou exministryní obrany Ursulou von der Leyen dohodu o tom, že se německý Bundeswehr stane vedoucí armádou NATO v Evropě a jedna brigáda české armády se dostane pod přímé německé velení. Konkrétně se k tomu dostaneme. Chci tím jen zdůraznit, že jak ČSSD, tak hnutí ANO, nesou obě stejný podíl na vlichocování, lísání, podbízení a přimykání se ČR k Německu, kdy částečně podléhají velení z Berlína.

Další poradkyní expremiéra Bohuslava Sobotky v oblasti zahraniční politiky byla Mgr. Blanka Mouralová. Blanka Mouralová nějakou dobu pobývala v Berlíně jako vedoucí Českého centra, aby nakonec byla jmenována ředitelkou Collegia Bohemica se sídlem v Ústí nad Labem. Ředitelem českého centra Berlín je Tomáš Sacher. Mezi další poradce expremiéra Bohuslava Sobotky byl zařazen i blízký známý Blanky Mouralové, kterým byl Mgr. Jan Šícha, kurátor Collegia Bohemica, bývalý ředitel Českého centra v Mnichově, který působil na odboru Střední Evropy na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Oba tito poradci expremiéra Bohuslava Sobotky, čili Blanka Mouralová i Jan Šícha, mají blízké vztahy s představiteli sudetoněmeckého landsmanschaftu. Když přičteme postoj Vladimíra Špidly, skládá nám to dohromady velmi zvláštní skupinu poradců kolem expremiéra Bohuslava Sobotky.

Collegium Bohemicum Masarykova 1000/3, Ústí nad Labem-centrum, založila Česká Republika 22. června 2006, a k založení této muzejní expozice dopomohli dva politici z Ústecka: Petr Gandalovič a Jan Kubata. Petr Gandalovič byl politikem ODS, v roce 2002 primátor Ústí nad Labem, 2006 zvolen poslancem ČR, půl roku dělal ministra pro místní rozvoj, a působil jako velvyslanec v USA. Jan Kubata byl následujícím primátorem v Ústí nad Labem, mimochodem členem dvou vodárenských společností, ústeckého hokejového klubu a navíc Jan Kubata, bývalý ústecký primátor, pracoval na různých pozicích pro firmy holdingu Setuza ovládané Petrem Sisákem. Tito dva, Petr Gandalovič a Jan Kubata, se podíleli na vzniku Collegium Bohemicum.

Tato instituce Collegium Bohemicum se zaměřuje na dějiny Němců v českých zemích a česko-německou kulturní interakci. Sám expremiér Sobotka ve svém dopise z roku 2014 ujistil, že financování muzejní expozice collegia vzhledem k důležitosti česko-německých vztahů a společenské poptávce nebude problémem. Zakladatelem tohoto česko-německého institutu Collegium Bohemicum vedle snaživých angažovaných politiků Petra Gandaloviče a Jana Kubaty bylo ministerstvo kultury ČR, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Společnost pro dějiny Němců v Čechách a Statutární město Ústí nad Labem. Ředitelem institutu Collegium Bohemicum je historik a politolog PhDr. Petr Koura, Ph.D.

Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek a Česko-německé diskusní fórum

A s financováním, podle expremiéra Bohuslava Sobotky, skutečně nebyl problém. Podle smlouvy ze 17. 1. 2018 přikleplo Statutární město Ústí nad Labem Collegiu Bohemicu dotaci na celoroční provoz společnosti v částce 1,100,000 Kč, a také 10. 5. 2017 přikleplo Ústí nad Labem na celoroční provoz Collegia Bohemica dotaci 950,000 Kč. Potom zase Muzeum Ústí nad Labem přikleplo podle smlouvy ze 19. 2. 2017 Collegiu Bohemicu částku 48,400 Kč na překlad a redakce překladů pro výstavy, nebo zase Goethe-Institut zaplatil 10. 10. 2016 Collegiu Bohemicu částku 595,350 Kč na podporu česko-německých kulturních akcí. Toť zhruba tolik k instituci Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem.

Další exponovaný člen ČSSD Lubomír Zaorálek, exministr zahraničních věcí, si jako svou poradkyni na ministerstvo zahraničí přivedl Kristinu Larischovou. Kristina Larischová působila jako vědecká pracovnice pražské kanceláře německé Nadace Friedricha Eberta, ale Kristina Larischová je také místopředsedkyní správní rady Česko-německého fondu budoucnosti (k němu se potom ještě dostaneme podrobněji). A tuto Kristinu Larischovou si vzal exministr zahraničí Lubomír Zaorálek za svoji poradkyni. Jenomže tím to nekončí.

Lubomír Zaorálek jmenoval do české části Česko-německého diskusního fóra jako předsedu Libora Roučka, který se účastní sjezdů Seliger Gemeinde, a který je známý svými omluvami sudetským Němcům za údajné vyhnání. Dále exministr zahraničí Lubomír Zaorálek jmenoval do Česko-německého diskuzního fóra členy Martina Dzingela, který je také prezidentem Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a rovněž i místopředsedou rady vlády pro národnostní menšiny.

Dále je tam JUDr. Vladimír Handl, vědecký pracovník Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, Mgr. Daniel Herman, předseda Sdružení Ackermann-Gemeinde a exministr kultury za KDU-ČSL, dále Mgr. Michaela Marksová-Tominová, exministryně práce sociálních věcí ČSSD, nebo JUDr. Helena Válková, exministryně spravedlnosti, která je podle vlastních slov částečně německého původu, a která proslula jejím výrokem z března 2014, že se Čechům za protektorátu tak moc nedělo. Jak to tak politici dělají, když zjistí, že přestřelili, tak hodí zpátečku, začnou couvat, např. Helena Válková začla tvrdit, že tím měla na mysli celý kontext ve srovnání s Polskem nebo Sovětským Svazem atd. Dalším členem Česko-německého diskuzního fóra je MUDr. Luděk Sefzig, a nakonec RNDr. Miroslav Prokeš, člen KSČM.

Jenom příklad aktivit Česko-německého diskuzního fóra: Ve dnech 29. a 30. ledna 2017 se uskutečnila série akcí k připomenutí 20. výročí podpisu Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997. Vyvrcholením dvoudenního programu byla Jubilejní konference za účasti expředsedy vlády ČR Bohuslava Sobotky, která proběhla 30. ledna 2017. Konferenci zahájili spolupředsedové Česko-německého diskusního fóra Libor Rouček, bývalý místopředseda Evropského parlamentu a spolkový ministr Christian Schmidt.

Tak to máme bývalé poradce Bohuslava Sobotky i Lubomíra Zaorálka + nominace do Česko-německého diskuzního fóra, kde spolu za převážně české peníze diskutují sudetomilové se sudeťáky, protože podobné kádry a harcovníky nominoval i tehdejší německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, současný spolkový prezident. Kromě Česko-německého institutu Collegium Bohemicum, a Česko-německého diskuzního fóra tu máme ještě další iniciativu, Česko-německý strategický dialog. Tvůrcem vize Česko-německého strategického dialogu byl opět sám guru Bohuslav Sobotka. Ocitujme si pasáž z jeho dopisu:

Sobotkův dopis o úloze Česko-německého strategického dialogu

“Cílem je propojit resortní ministerstva a další relevantní aktéry s jejich německými protějšky na spolkové i zemské úrovni nad rámec běžné bilaterální agendy, ale také a především společně definovat dlouhodobější, strategické cíle na pozadí současného dění v Evropě i ve světě. V polovině minulého roku jsem proto pověřil ministra zahraničních věcí ČR Lubomíra Zaorálka přípravou koncepčního materiálu ke strategickému ukotvení sousedských vztahů se Spolkovou republikou Německo coby nejvýznamnějším partnerem a sousedem České republiky.

Toto strategické ukotvení vzájemných vztahů nezahrnuje pouze resort zahraničí, nýbrž téměř veškerá resortní ministerstva a také Úřad vlády ČR. Vedle v rámci strategického dialogu definovaných prioritních témat jako věda, výzkum, inovace, rozvoj společné infrastruktury, boje proti příhraniční kriminalitě či spolupráce ve školství a kultuře či zdravotnictví, je také jednou ze stěžejních oblastí zahraniční a unijní politika. Dialog je primárně nastaven jako mezivládní spolupráce, ale ve své podstatě je otevřen všem aktérům relevantním po česko-německé vztahy ve 21. století s cílem posilovat vzájemnou důvěru a budovat česko-německé sousedství coby jeden z pilířů evropské stability.”

Nepřipomíná vám to přípravu na vývoj infrastruktury skrze celá ministerstva s cílem snah o napojení částí ministerstev na agendu Německa? Jsou tu citovány veškeré resorty, které mají být synchronizované paralelně s prosazovanou agendou Německa: Věda a výzkum, inovace, rozvoj společné infrastruktury, boje proti příhraniční kriminalitě, viz. smlouva o možnosti německé policie zasahovat na části českého území kolem hranic, také část české armády spadající pod německé velení, nebo spolupráce ve školství a kultuře či zdravotnictví.

Exministr zahraničí Lubomír Zaorálek s exministrem zahraničí Německa, současným německým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem podepsal společné prohlášení k tomuto Česko-německému strategickému dialogu 3. července 2015. Vidíme tady drobné posuny, různé dohody, prohlášení, vnitřní nebo vnější politické změny, státoprávní změny, nebo změny zahraničního charakteru, které společně tvoří mozajku vytváření souladu mezi legislativou, agendou a koncepcí Německa, a s nenápadnou změnou výše zmíněných rezortů, kdy skutečně budeme na té úrovni, ve které se budeme moci, podle výroku Vladimíra Špidly, připojit k Německu jako jeho 17. spolkový stát.

Krátce se podíváme na Společnost pro dějiny Němců v Čechách. Tato společnost vznikla 26. července 1999. Adresu má stejnou jako Česko-německý institut Collegium Bohemicu, Masarykova třída 1000/3, Ústí nad Labem. Tento spolek, světe div se, nemá v žádném rejstříku uvedenu ani jednu osobu, statutární orgány, ani jeden list ve sbírce listin, prostě vůbec nic. Také to o lecčems vypovídá, že? Ale pojďme na další organizaci.

Josef Zieleniec, Radko Hokovský, Evropské hodnoty a Česko-německý fond budoucnosti

Česko-německý fond budoucnosti vznikl 25. března 1999 z registrace 31. prosince 1997, tedy po roce 1997 po podpisu Česko-německé deklarace 21. ledna 1997. Důležité datum je tedy datum samotné registrace 31. prosince 1997. Později se dostaneme k tomu, že zřizovatelem Česko-německého fondu budoucnosti bylo ministerstvo zahraničních věcí ČR. V době přípravy zřizování Česko-německého fondu budoucnosti byl ministrem zahraničních věcí Josef Zieleniec. Josef Zieleniec působil na ministerstvu zahraničí od 4. července 1996 do 23. října 1997. Od 8. listopadu 1997 do 2. ledna 1998 působil na ministerstvu zahraničí Jaroslav Šedivý. Poté vznikla úřednická vláda Josefa Tošovského, kdy Josef Tošovský od července 1998 do května 2002 působil v Nadaci Dagmar a Václava Havlových vize 97. To jentak mimochodem, jak si Václav Havel nominoval kámoše z vlastních neziskovek na nejvyšší místa parlamentu, tak jen abychom nezapomínali. Ale zpět k Josefu Zieleniecovi.

Z iniciativy členů Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra vzniklo v roce 2001 Fórum mládeže. A toto fórum česko-německé mládeže zaštítil právě Josef Zieleniec. V evropské kanceláři Josefa Zieleniece během studia působil v rámci čtvrtletní stáže Radko Hokovský, pozdější ředitel think-tanku Evropské hodnoty, a co je velmi důležité, Josef Zieleniec působil také v nadaci Bohemiae Karla Schwarzenberga. To už nám dává dostatečně silný signál napojení Josefa Zieleniece na skupiny kolem kruhů německých skupin a Karla Schwarzenberga. Čili nás ani nepřekvapí, že právě ministerstvo zahraničních věcí s ministrem Josefem Zieleniecem, který zaštítil Česko-německé fórum mládeže, napojeného na Karla Schwarzenberga přes nadaci Bohemiae připravilo a vybudovalo infrastrukturu Česko-německého fondu budoucnosti právě pod taktovkou svého proněmecky angažovaného ministra zahraničí Josefa Zieleniece.

Zmínil jsem se, že Radko Hokovský, pozdější ředitel think-tanku Evropské hodnoty, absolvoval čtvrtletní studijní stáž v kanceláři evropského parlamentu Josefa Zieleniece. Za působení Josefa Zieleniece na ministerstvu zahraničí vznikl Česko-německý fond budoucnosti a Radko Hokovský, ředitel Evropských hodnot, byl na stáži, studoval u Josefa Zieleniece napojeného v rámci nadace Bohemiae na Karla Schwarzenberga. Německá spolková zpravodajská služba BND v prosinci 2017 zařadila na svůj seznam sledovaných objektů v České republice think-tank Evropské hodnoty jako lobbingovou organizaci, která nebezpečně proniká a prorůstá do blízkosti diplomatických struktur německého velvyslanectví v Praze. Už chápete ta propojení?

Radko Hokovský, ředitel Evropských hodnot, studoval u Josefa Zieleniece a Josef Zieleniec je napojený přes tehdejší nadaci Bohemiae na kruhy kolem Karla Schwarzemberga, a najednou si Evropských hodnot všímají i německé tajné služby. Česko-německý fond budoucnosti finančně podporuje Evropské hodnoty stejně jako třeba Konrad Adenauer Stiftung, s ředitelem zastoupení v ČR Matthiasem Barnerem. To nám nabízí vcelku věrný obraz o zpravodajské hře, kterou hrají Evropské hodnoty ve směru k německé ambasádě v Praze a jakým způsobem je Radko Hokovský napojen na tyto struktury a kruhy tvrdě lobbující za německé záležitosti jako je sudetoněmecký Landsmanschaft.

Nadace Bohemiae, Karel Schwarzenberg, Lobkowiczové a opět Josef Zieleniec

V tehdejší nadaci Bohemiae figuroval kromě spoluzakladatele Karla Schwarzemberga a Josefa Zieleniece, a na něj napojeného Radko Hokovského, i další člověk jménem Michal Lobkowicz. Když se podíváme na osoby z rodu Lobkowiczů, tak dojdeme k docela zajímavým skutečnostem. Vladimír Lobkowicz se účastnil sudetoněmeckého kongresu v Plzni 9. září 2016 a Michal Lobkowicz zase podporoval v senátních volbách v roce 2016 Radima Špačka, který se účastnil sjezdů sudetoněmeckého Landsmanschaftu a Michal Lobkowicz zároveň figuroval v nadaci Bohemiae, kterou spoluzaložil Karel Schwarzemberg a opět Josef Zieleniec, a na něj je napojený Radko Hokovský z Evropských hodnot, který u něj absolvoval studijní stáž.

Máme tu ale třetího ze šlechtického rodu Lobkowiczů. 1. května 2018 se konala v poutním kostele navštívení Panny Marie ve Skokách takzvaná českoněmecká pouť porozumění. Tuto českoněmeckou pouť porozumění resp. poutní mši svatou od 11:00 celebroval opat kanonie premonstrátů v Teplé, páter Filip Zdeněk Lobkowicz. A čtvrtý ze šlechtického rodu Lobkowiczů, konkrétně Johannes Lobkowicz zaslal 28. února 2018 rovných 20,000 Kč iniciativě Milion chvilek studentského tria Mikuláš Minář, Benjamin Roll a Martin Vrba a tato neziskovka Milion chvilek koordinovala celorepublikové protesty proti Babišovi a Ondráčkovi (z KSČM) 5. března 2018. Mimochodem, Johannes Lobkowicz byl od června 1997 do února 1998 jednatelem Německé školy v Praze s.r.o. zahraniční škola a gymnázium, které vychovává německé děti od mateřské školky, přes základní školu, až po gymnázium přímo v Praze. K této škole se dostaneme, ale jen abychom si zmapovali aktivity Lobkowiczů.

Pojďme ale zpět k Česko-německému fondu budoucnosti. Česko-německý fond budoucnosti poskytuje dotace a granty jednotlivým českým a německým neziskovkám pro osvětové programy na podporu multikulturní inkluze. Německé neziskovky ve spolupráci s vybranými školami v Německu jezdí do Česka a pořádají s českými školami a gymnázii workshopy a semináře, kde české mládeži programují do hlav pozitivní náhled na soužití s jinými zejména arabskými etniky. Česko-německý fond budoucnosti, jak si za chviličku ukážeme, je skutečně tvrdý brutální převodník německé multikulturní agendy Merkelovského typu.

Česko-německý fond budoucnosti vozí do Česka migranty a ukazuje je českým školákům jako přínosné multikulturní obohacení pro národ

Česko-německý fond budoucnosti podprahově připravuje české děti ve školách k akceptaci migrace a Islámu jako přirozeného prostředí pro budoucí Evropu. Pozoruhodná znepokojující je skutečnost, že zakladatelem Česko-německého fondu budoucnosti je samotné ministerstvo zahraničních věcí ČR, a náklady na zřízení tohoto fondu se z české státní pokladny zaplatily ve výši 84,388,000 Kč. Tedy ministerstvo zahraničí ČR se aktivně podílí na nasunování multikulturní agendy a na prosazování lobby relativizace následků po druhé světové válce. Např. v roce 2014 přispěl Česko-německý fond budoucnosti think-tanku Evropské hodnoty částkou 60,000 Kč.

Česko-německý fond budoucnosti, Železná 539/24, Staré Město, Praha 1. Tento fond spadá pod ministerstvo zahraničních věcí, které ho pod Josefem Zieleniecem vytvořilo, jak jsme si uvedli. Tedy aktuální skladbu vedoucích představitelů Česko-německého fondu budoucnosti jmenoval exministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, mějme to prosím na paměti. Předsedkyní resp. ředitelkou je Petra Ernstberger, před ní byl ředitelem Tomáš Jelínek Ph.D. Mimochodem, Petra Ernstberger je předsedkyní Česko-německé parlamentní skupiny v německém Bundestagu. Jaké české pronárodní teze má hájit spolek, jehož ředitelka má přímé napojení do německého spolkového sněmu?

Místopředsedkyní Česko-německého fondu budoucnosti je Ing. Kristina Larischová. Kristina Larischová působila jako vědecká pracovnice pražské kanceláře německé Nadace Friedricha Eberta a Kristina Larischová, jak jsme si prozradili, také působila jako poradkyně exministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Vidíme, jaké propojení má exministr zahraničí Lubomír Zaorálek s Česko-německým fondem budoucnosti, pod jehož ministerstvo tento fond spadal? Svoji poradkyni šoupl do tohoto fondu. Dále tu najdeme osobu jménem Petr Brod. Ten je publicistou, pracoval třeba pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa nebo Süddeutsche Zeitung.

Dále ve správní radě Česko-německého fondu budoucnosti působí Mgr. Ondřej Matějka. Ten dříve působil jako ředitel v prosudetské organizaci Antikomplex. Od června 2014 se Ondřej Matějka stal náměstkem ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Dále ve správní radě Česko-německého fondu budoucnosti najdeme Dipl.-Pol. Janu Maláčovou, která působila jako ředitelka odboru Koncepce rodinné politiky a politiky stárnutí, na ministerstvu práce a sociálních věcí pod exministryní Michaelou Marxovou-Tominovou, která je členkou Česko-německého diskuzního fóra.

A dále už tu působí samí Němci. Martin Kastler je ředitelem zastoupení Hanns Seidel Stiftung v ČR. Martin Kastler je také bývalým Europoslancem za bavorskou CSU a také německým předsedou Ackerman Gemeinde. Hanns Seidel Stiftung, který Martin Kastler v ČR také zastupuje, je jeden z obřích německých fondů vedle Friedrich-Naumann-Stiftung, Heinrich Böll Stiftung nebo Konrad-Adenauer-Stiftung. Dále ve správní radě Česko-německého fondu budoucnosti působí Albert Heinrich Schläger, který je předsedou německé Seliger Gemeinde, také je bývalým členem bavorského zemského sněmu SPD a rovněž bývalým starostou města Hohenberg.

Dále v Česko-německém fondu budoucnosti ve správní radě působí Peter Klaus Brähmig, jenž je členem německého Bundestagu za CDU, tedy křesťanskou unii, a je také předsedou Skupiny vyhnanců, uprchlíků a vysídlenců frakce CDU/CSU v německém Bundestagu. Předsedou dozorčí rady Česko-německého fondu budoucnosti je Ing. Pavel Maštálka, místopředsedou dozorčí rady je Dr. Rolf Hofstetter, členy dozorčí rady jsou Ing. Josef Kreuter a Markus Muckenthlaer. Působí tu také Ing. Soňa Dederová, ke které se také dostaneme v souvislosti se sudetoněmeckými dny v bavorském Augsburgu v roce 2017. V Česko-německém fondu budoucnosti působil třeba také historik Miroslav Kunštát z Institutu mezinárodních studií fakulty sociálních věd univerzity Karlovy, který je také členem Česko-německé komise historiků, ale rovněž jako tajemník Česko-německého fondu budoucnosti zde působil Tomáš Kafka.

Chceš-li pokořit svého nepřítele, vychovej jeho děti! Německé fondy v českém školství

Když se podíváme na školy, gymnázia, univerzity, umělecké organizace, galerie, knihovny, muzea, obchodní akademie, filharmonie, tak vidíme, jak systematicky pročesávají a podplácejí dotacemi školy v severních a západních Čechách, tedy v oblastech, které jsou pro zlomení nejkritičtější, protože právě severní i západní Čechy byly zabrané v obrovské míře po Mnichovské zradě. Tady skutečně spatřujeme velmi sofistikovaně propracovanou architekturu, systematicky technicky procházející a zaměřující se na školy zejména ze severních i západních Čech. Ale máme tu samozřejmě i další oblasti, něco z Jižních Čech, potom klasicky Praha, Brno, Olomouc, ale pojďme si to projít pěkně systematicky, kdy jsem všechno roztřídil pro přehlednost, abychom v tom měli pořádek, a mohli jsme se detailně, do hloubky a podrobně podívat, jak Česko-německý fond budoucnosti uplácí dotacemi české veřejné instituce v prosazování vlastní agendy, migrace a multikulturalismu. Podívejme se na první projekt:

RIKAMIFO – Průzkumníci migrace

Žadatel: Richard-Wagner Gymnasium, Wittelsbacher Ring 9-11, Bayreuth
Partner projektu: Gymnázium Nad Kavalírkou, Nad Kavalírkou 1, Praha 5

Cíl projektu: Žáci gymnázií z Bayreuthu a Prahy se zabývají tématem migrace a integrace. Výsledkem jejich průzkumu bude brožura a kalendář s vyhodnocením rozhovorů s migranty v obou zemích. V rámci výměnného pobytu žáků pražského gymnázia a bayreuthského gymnázia došlo k prvnímu setkání 20. až 26. března 2017 v Bayreuthu. Protože bayreuthští žáci nemluví česky, účastnili se jazykové animace, která jim měla pomoct odbourat jazykové bariéry. Následně byly vedeny filosofické rozhovory na téma vlast, jinakost a identita. Zároveň byla vyhodnocena přípravná práce pražských žáků, kteří pomocí dotazníku zjišťovali, jak se žije Němcům v Praze.

Také v Bayreuthu běžely anketa a rozhovory s rodiči a prarodiči migrantů. Protože Bayreuth je škola s vysokým podílem migrantů, byla tato situace probírána a srovnávána ještě s dalšími státy světa. Přičemž hlavní věc, která zajímala žáky obou zemí, byla, jak migranti a jejich spoluobčané vnímají tuto situaci a jak se v cizí zemi cítí. Několik rozhovorů se uskutečnilo také s partnery Česko-německé společnosti ještě před návštěvou německých žáků v Praze. Společný program byl zpestřen návštěvou Bamberka i samotného města Norimberk a společným večerem s rodiči hostitelských rodin. Návštěva bayreutských žáků spojená s dalšími pracemi na společném projektu se uskutečnila v Praze ve dnech 24. až 30. dubna 2017. Podívejme se na další projekt, který organizuje, který pořádá Česko-německý fond budoucnosti:

Název projektu: Příběhy uprchlíků

Žadatel: We Can, z.s., Rožmberská 1628, Praha 9
Partner projektu: Umweltzentrum Dresden, Schützengasse 16 -18 Drážďany

Cíl projektu: Projekt má zprostředkovat audiovizuální „setkání“ s uprchlíky, kteří přišli do Německa, a napomoci tak oslovit lidi a otevřít jejich srdce pro vzájemné poznání. V České republice lze aktuálně získat jen velice málo přímých zkušeností s uprchlíky, čemuž je v Německu úplně naopak. I z tohoto důvodu od počátku roku 2016 navštěvují Drážďany mladí lidé z Prahy. Na konci července 2016 přijeli do Drážďan i s týmem dokumentaristů WeCan a ptali se uprchlíků, např. v rámci ABC-stolů pořádaných každodenně sdružením Umweltzentrum Dresden, na příběhy jejich odchodu a příchodu. Takto vzniklé fotografie a dokumentární filmy jsou předmětem výstavy prezentované v obou zemích. V Praze výstava proběhla od 29. září do 19. října 2016. Zahájení výstavy fotografií doprovodilo promítání rozhovorů a diskuse. V Drážďanech výstava probíhá od 1. prosince 2017. Vedle prezentace fotografií a filmů došlo i na diskusi s těmi, kteří ve filmech vystupují.

Zde se jedná o agendu postupného obrušování hran a zvykání dětí na migraci, zvykání dětí na Islám, zvykání dětí na multikulturalismus, jednoduše přeprogramovávání dětí na systému řízení první priority. Pojďme se podívat dále, kam všude pumpuje Česko-německý fond budoucnosti peníze, přičemž jsem to roztřídil přesně do krajů tak, abychom v tom měli precizní německý pořádek.

Severní Čechy

• Střední škola technická, Most, příspěvek ve výši 120,600 Kč Projekt IT, bezpečnost a sociální mediální platforma, přeshraniční prevence, bezpečně na internetu.
• Základní škola Tomáše Guariga Masaryka Podbořany, Husova 445, okres Louny 78,650 Kč, Mládež a školy:
  Česko-německé dny přátelství „Naučná stezka chmelařskou oblastí“ ve dnech 17.-.22.7.2017.
• Statutární město Chomutov, které zastupoval dokonce současný starosta Chomutova JUDr. Marek Hrabáč z hnutí ANO, podle smlouvy ze 20. 4. 2017 obdrželo příspěvek ve výši 80,000 Kč projekt Chomutovské krušení 2017, Připomenutí hornických tradic nejen v Krušnohoří. Tedy dokonce samotný chomutovský starosta JUDr. Marek Hrabáč z hnutí ANO spolupracuje s Česko-německým fondem budoucnosti. Máme tu dvě základky v Rumburce okres Děčín.
• Základní škola Pastelka, o.p.s., kterou zastupovala Mgr. Soňa Pokorná která podle smlouvy ze 19. 9. 2017 obdržela příspěvek ve výši 95,500 Kč za projekt Spolu nás to stále baví. V tabulce pro dílčí náklady ve smlouvě čteme např. výlety partnerských tříd 7,500 Kč, společná setkávání pedagogických pracovníků 5,000 Kč, nebo žákovské výměny 11,000 Kč.
• Potom druhá škola v Rumburce na Děčínsku, Základní škola Rumburk U Nemocnice 1132/5, podle smlouvy ze 22. 6. 2017 180,000 Kč, projekt Komunikujeme, poznáváme se, a spolupracujeme.
• Oblastní galerie Liberec, kterou zastupoval Mgr. Jan Randáček podle smlouvy ze 3. 2. 2017 projekt za 330,000 Kč, projekt Kulturní jaro Oblastní galerie Liberec 2017, nebo druhý příspěvek 180,000 Kč, projekt Rendez-vous umělců, sbírka Helmuta Klewana.

Západní Čechy

• Plzeň 2015, zapsaný ústav podle smlouvy z 19.10.2017 obdržel příspěvek ve výši 192,576 Kč DE/CZ Design Startup Show.
• Obchodní akademie, Plzeň, náměstí T. G. Masaryka 13, podle smlouvy z 25.10.2017 50,900 Kč projekt Naše partnerské regiony se představují.
• Máme tu třeba Západočeskou univerzitu v Plzni, které podle smlouvy ze 6.12.2017 Česko-německý fond budoucnosti přispěl částkou 1,331,000 Kč na projekt Němčina nekouše IV 2018-19, anebo 7.2.2018 příspěvek 84,700 Kč na projekt Česko-německý Barcamp, Mladí lidé a politika/demokracie. Máme tu další příspěvek Západočeské univerzitě podle smlouvy ze 7. 12. 2017 ve výši 423,500 Kč v rámci projektu Odmalička Von klein auf 2018-2019. Nebo další příspěvek podle smlouvy ze 22. 9. 2016 v částce 121,000 Kč projekt Zažíj Plzeň 2016. Také bychom neměli vynechat smlouvu ze 27. 5. 2017 za 423,500 Kč a projekt nese název Česko-německé jaro kultury a diverzity.

Jižní Čechy

• Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka, Fráni Šrámka 23, České Budějovice, projekt s názvem Dresjovice – because we are neighbours 96,950 Kč
• Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích podle smlouvy ze 17. 8. 2016 217,800 Kč projekt Aktivní role učitele v 21. století.
• Gymnázium Jana Šimona Baara, Domažlice, Pivovarská 323 podle smlouvy ze 4. 7. 2017 obdržela příspěvek 50,000 Kč, projekt Po stopách společné historie.

Praha

• Dům dětí a mládeže hlavního města Prahy, které Česko-německý fond budoucnosti podle smlouvy ze 13. 11. 2017 poskytl příspěvek ve výši 108,900 Kč na projekt Mezinárodní přátelství, aneb jak trávit volný čas jako místní.
• Dále tu máme Gymnázium Jaroslava Heyrovského, Mezi Školami 2475, Praha 5, kterou zastupoval RNDr. Vilém Bauer, smlouva ze 13. 10. 2017 96,800 Kč Spolupráce a výměnný pobyt Gymnázia Jaroslava Heyrovského s Gymnáziem ve Vechtě.
• Pak třeba Střední průmyslová škola na Proseku, Praha 9, kterou zastupoval Mgr. Jiří Bernát 96,800 Kč.
• Dále v Praze třeba LUCERNA – BARRANDOV, spol. s r.o., která od česko-německého fondu budoucnosti podle smlouvy ze 20.7.2017 obdržela rovných 300,000 KČ na DaS Filmfest 12 (2017) Překlady (Titulky, technika, texty, transport filmových kopií, dále hosté, ubytování a cestovní výdaje 15,000 KČ, také části výloh šly na reklamu v rozhlase a venkovní reklamu, tiskové materiály, katalogy, letáčky nebo plakáty, webdesign, grafika, honoráře, moderátoři, autoři textů a katalogů atd.
• V Praze nemůže chybět Karlova univerzita kterou zastupoval Prof. PaedDr. Michal Nedělka, podle smlouvy ze 4. 5. 2017 za 50,000 Kč projekt s názvem Beze spánku v Praze i Hamburku, Mezi Kafkovým kosmem a světovým občanstvím zuřivého reportéra. Nebo další příspěvek pro Karlovu univerzitu podle smlouvy ze 5. 6. 2017 84,700 Kč projekt Echos, Germanobohemistika 2017.

Brno

• Česko-německý fond budoucnosti také poskytuje příspěvky poměrně vydatně brněnským školám a různým dalším uměleckým organizacím.
• Základní škola Brno, Antonínská 3, projekt V mé rodině, ve tvé rodině. Poznáváme tradice, zvyky a obyčeje našich hostitelských rodin. 70,000 Kč, smlouvu podepsal za školu Mgr. Libor Tománek.
• Gymnázium Brno, Elgartova, které zastupovala Mgr. Petra Šperková podle smlouvy ze 28. 4. 2017 60,000 Kč projekt Kultura a architektura v našem životě.
• Dále Filharmonie Brno, rovných 100,000 Kč, z 18 ledna 2018, dále třeba Národní divadlo Brno, podle smlouvy ze 27. 11. 2017 v částce 246,162 Kč, nebo další příspěvek ve výši 253,277 Kč na projekt Divadelní svět Brno 2017 linie německého divadla. Dále třeba Janáčkova akademie múzických umění v Brně 211,750 Kč projekt Divadlo v nové Evropě. To zní celkem nevinně, ale když se podíváme do tabulky ve smlouvě, najdeme tady třeba Doprava Brno Berlín Brno (Workshop v Berlíně), Náklady na stravu (Workshop v Berlíně), Náklady na ubytování, čeští účastníci (Workshop v Berlíně), výdaje na překladatele 27,500 Kč atd.

Ostatní regiony v Česku

• Základní škola a Mateřská škola Josefa Gočára Tylovo nábřeží 1140 Hradec Králové, 71,500 Kč projekt Setkání v Českém ráji.
• Gymnázium Karla Čapka, Dobříš, Školní 1530, smlouva ze 4. 4. 2018 110,000 Kč, projekt Společné kulturní a jazykové kořeny. Druhý projekt v téže škole podle smlouvy ze 7.4.2017 v částce 120,000 Kč projekt Srdečně vítejte v regionu.
• Gymnázium, Příbram, Legionářů 402, kde se jednalo o projekt Digitální mládež, Čeští a němečtí žáci mezi WhatsUpem a skutečností za 75,000 Kč, nebo druhý projekt Česko-německá výměna studentských orchestrů Gymnázia Příbram a IGS Marienhafe-Moorhusen týden v Německu za 55,000 Kč, Třetí projekt příbramského gymnázia Náboženství jako společný faktor ve spojené Evropě za 70,000 Kč.
• Střední průmyslová škola a Střední odborné učiliště Pelhřimov, kde šlo o projekt Porovnání duálního vzdělávání ve Fritzláru (Hesensko) se školním vzděláváním žáků v Kamenici nad Lipou.

Morava a Slezsko

• Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava, které česko-německý fond budoucnosti podle smlouvy ze 13. 2. 2018 poskytl příspěvek 79,175 Kč, kde se jednalo o Česko-německou letní univerzitu energetiky.
• Základní škola Frýdlant nad Ostravicí náměstí Tomáše Guariga Masaryka 1260 64,000 Kč smlouvu podepsala za školu Mgr. Lenka  Matušková, projekt Budoucnost patří dětem.
• Město Moravská Třebová podle smlouvy ze 12. 9. 2016 obdrželo příspěvek ve výši 142,000 Kč za projekt Mezinárodní výměna mládeže 2017.

Olomouc

• Vědecká knihovna v Olomouci podle smlouvy ze 9. 5. 2017 obdržela příspěvek 60,000 Kč na festival Olomoucké dny německého jazyka.
• Obchodní akademie, Olomouc, třída Spojenců 11, podle smlouvy ze 23. 2. 2017 obdržela příspěvek v rozsahu 99,000 Kč na projekt Hledání identity česko-německé mládeže v kontextu migrace a integrace cestou aktivního občanství u pramene Labe jako symbolického počátku dialogu mezi mladými Čechy a Němci.

Konrad Adenauer Stiftung, Masarykova univerzita, Akademie věd a Jiří Drahoš

Máme tu další německé fondy známé podporou migrační politiky Hanns Seidel Stiftung, Václavské náměstí 1306/55, Nové Město, Praha 1, s ředitelem Martinem Kastlerem, potom velmi známý Konrad Adenauer Stiftung s ředitelem zastoupení v ČR Matthiasem Barnerem, Friedrich-Naumann-Stiftung na stejné adrese jako Konrad-Adenauer-Stiftung, tedy Jugoslávská 620/29, Vinohrady, Praha 2, anebo Heinrich Böll Stiftung Opatovická 1901/28, Nové Město, Praha 1, s ředitelkou Evou Andreou van de Rakt.

Např. Konrad-Adenauer-Stiftung je donorem a sponzorem třeba Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), Agora Central Europe společnost pro demokracii a kulturu Ivany Bursíkové, nebo Evropských hodnot. Ovšem pozor, Konrad-Adenauer-Stiftung s ředitelem zastoupení v ČR Matthiasem Barnerem podporuje nejen neziskovky, ale dokonce oficiálně české státní instituce a vysoké školy. Např. 3. 3. 2017 dostal Sociologický ústav Akademie věd ČR dotaci právě od Konrad-Adenauer-Stiftung v hodnotě 210,756 Kč deklarovanou jako finanční podporu spolupracujícího partnera.

O pár měsíců později následoval další dar Akademii věd ČR právě od Česko-německého fond budoucnosti, ale k tomu se dostanu u Jiřího Drahoše, který Akademii věd ČR dlouhá léta řídil. Dále Konrad Adenauer Stiftung poskytli podle smlouvy ze 20. 3. 2017 dar v hodnotě 1,215,900 Kč deklarovaný jako institucionální partnerství mezi Konrad Adenauer Stiftung a Masarykovou univerzitou v Brně a potom druhou, tentokrát dotaci podle smlouvy ze 3. 4. 2018 ve výši 760,950 Kč a jednalo se o dotaci pro Mezinárodní politologický ústav fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity pro rok 2018.

Konrad-Adenauer-Stiftung rovněž přispěl podle smlouvy ze 13 dubna 18 neuvedenou částkou Vysoké škole ekonomické v Praze na konferenci Evropský den konané 19. dubna 2018. Konrad Adenauer Stiftung dále rozvíjí úzkou spolupráci s Českou křesťanskou akademií. Jejím předsedou je Profesor Tomáš Halík. Mimochodem Česká křesťanská akademie sídlí na stejné adrese jako česká organizace Ackerman Gemeinde obě na adrese Vyšehradská 320/49, Praha 2. Česká křesťanská akademie společně s Konrad-Adenauer-Stiftung pod záštitou exministra kultury Daniela Hermana pořádali konferenci na téma Populismus v Evropě a obranyschopná demokracie, která proběhla od pátku 10. listopadu 2017 od 16:00, končila v sobotu 11. listopadu ve 14:00, a konala se v Emauzském klášteře.

Tomáš Halík, Erik Tabery z Bakalova Respektu, Ackerman Gemeinde a Konrad Adenauer Stiftung

Kromě Prof. Tomáše Halíka tu vystoupil šéfredaktor Bakalova týdeníku Respekt Mgr. Erik Tabery, politolog PhDr. Martin Mejstřík z institutu mezinárodních studií fakulty sociálních věd univerzity Karlovy, historik a politolog Prof. Jacques Rupnik, který je také členem vědecké rady Collegia Bohemica v Ústí nad Labem, vystoupil tu rovněž sociolog Dr. Jan Hartl, ředitel agentury STEM/MARK, o nacionalismu a náboženství tu hovořil doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D., ze sociologického ústavu Akademie Věd ČR. Mimochodem 3. 3. 2017 dostal Sociologický ústav Akademie věd ČR příspěvek právě od Konrad Adenauer Stiftung v hodnotě 210,756 Kč deklarovaný jako finanční podpora spolupracujícího partnera, tedy ten ústav Akademie věd, ze kterého pochází jeden z účastníků konference, kterou spolupořádal Konrad-Adenauer-Stiftung, tak zároveň tento ústav Akademie věd sponzorují fondy Konrad-Adenauer-Stiftung. To prostě nevymyslíš. Navíc v sociologickém ústavu Akademie věd ČR působil Dr. Václav Houžvička z nadace Bernarda Bolzana, který byl mezi lety 1998 až 2004 členem koordinační rady Česko-německého diskuzního fóra.

Na této konferenci České křesťanské akademie a Konrad Adenauer Stiftung vystoupil také v panelové debatě PhDr. Václav Moravec, Ph.D z České Televize a celou konferenci moderoval reportér Českého Rozhlasu Radko Kubičko. S Radkem Kubičkem se ještě setkáme u konference Ackerman Gemeinde a nadace Bernarda Bolzana konané v Brně v srpnu 2009, kterou Radko Kubičko z Českého Rozhlasu také navštívil.

Tedy Česká křesťanská akademie Tomáše Halíka spolupracuje jak s Konrad Adenauer Stiftung, tak s katolickou Ackerman Gemeinde. Už v 90. letech byly knihy Tomáše Halíka a samozřejmě i překlady jeho knih bohatě dotovány zejména z Německa, protože Tomáš Halík už od dob 90. let ostře hájí zájmy sudetských Němců i EU. Českou kancelář Ackerman Gemeinde založil katolický kněz a sudetoněmecký rodák, Anton Otte nar. 15. srpna 1939 v Norimberku, Německo. Anton Otte byl také revizorem Nadace Bernarda Bolzana, Vyšehradská 320/49, Praha 2, ale také byl Anton Otte jmenován vyšehradským kanovníkem, stal se také místopředsedou komise pro vyhnance, kterou zřídila německá biskupská konference, a v roce 1996 byl vyznamenán řádem Tomáše Garigua Masaryka.

Název Ackerman Gemeinde je odvozen od literárního díla ze 14. století Ackerman aus Böhmen, tedy Oráč z Čech, který napsal Jan ze Žatce, rodák ze západních Čech a notář Nového města pražského. Ackerman Gemeinde jako první z německých organizací po listopadovém převratu projevila zájem o tzv. česko-sudetoněmecký dialog, a jejím protějškem se stala právě Česká křesťanská akademie. Je to celkem logické, když si uvědomíme, že Česká křesťanská akademie sídlí na stejné adrese jako česká organizace Ackerman Gemeinde, obě na adrese Vyšehradská 320/49, Praha 2. To už leccos napoví. Česko snáší totiž fšecko. Tak vznikla tradice Mariánskolázeňských rozhovorů, kterých se potom účastnili evangelíci z obou stran. V červenci 2006 například Helena Faberová z Českých Budějovic obdržela Kříž za zásluhy o Spolkovou republiku Německo. Šlo o jakési vysoké státní vyznamenání za zásluhy o porozumění mezi Čechy a Němci, které vedlo až k založení sdružení Ackerman-Gemeinde v Praze.

V příštím pokračování odhalíme jednotlivé metody, praktiky a akce německých organizací na území České republiky, abychom viděli konkrétní příklady práce jednotlivých chapadel německé chobotnice na chod českého státu. Už z tohoto prvního článku je myslím jasné, že německá státní moc systematicky a s německou precizností přepisuje historii a výsledek procesů po II. sv. válce a hlavním cílem tohoto působení jsou školy, mládež a kultura, tedy procesy řízení na I. prioritě. Nejen o tomto prorůstání se budeme bavit dnes od 19:00 hodin v pravidelném pořadu na Svobodném vysílači CS. Probereme aktuální témata z domova i ze světa za uplynulý týden, všichni jste srdečně zváni k poslechu.

Záznam pořadu

Vážení čtenáři, náš server nahrazuje roli mainstreamových médií a přinášíme zásadní informace a kauzy, které veřejnoprávní a velká média ignorují. Přinášíme informace zdarma a bez otravných reklam v článcích. Pokud se vám líbí naše práce, přispějte prosím, podle svých možností, jakoukoliv částkou našemu projektu na zachování jeho provozu. Náš server funguje pouze z darů a příspěvků našich čtenářů. Deset dní před koncem měsíce jsme zatím vybrali jen necelých 30% potřebné sumy pro zachování našeho provozu na další měsíc. Bez vás nemůže náš projekt pokračovat. Každé málo pomáhá a přispět nám můžete bankovním převodem, PayPalem, Bitcoinem nebo poštovní poukázkou na účet, všechny informace najdete na naší obvyklé darovací stránce zde. Děkujeme za Vaši neutuchající podporu! Naše práce a úspěchy jsou umožněny jen díky Vaší podpoře.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Velkého pocitu zadostiučinění se mi dostalo včera, když jsem slyšel a viděl záznam tiskové konference SPD v Poslanecké sněmovně a projev Tomia Okamury k problematice financování českého neziskového sektoru. V několika posledních článcích na Aeronetu jsme publikovali informace o vlivu a prorůstání neziskového sektoru v ČR do procesů řízení české domácí a zahraniční politiky, přinesli jsme informace o tom, jak neziskovka Open Society Foundations ovlivňuje politické procesy v Evropském parlamentu [1] a jakým způsobem neziskový sektor v ČR zasahuje do vysoké politiky, ale i do školství, a to na všech úrovních, včetně mateřských škol. Apeloval jsem ve svých článcích bezpočetněkrát za poslední 4 roky na poslance, aby se touto hrozbou zabývali a jsem opravdu rád, že SPD plní své sliby a bude se touto problematikou konečně někdo zabývat. Včera jsme přinesli článek o tom, jak nezisková organizace PSSI z Prahy ve spolupráci s Bakalovými médii nejen očerňuje nezávislou alternativní žurnalistiku [2], ale výstupy a články této neziskovky a Bakalových médií přebírá už dokonce i CTHH a Ministerstvo vnitra, které těmito materiály indoktrinuje volební týmy prezidentských kandidátů.

Tomio Okamura včera v poslanecké sněmovně na tiskové konferenci uvedl, že SPD přichystá komplexní novelu zákona o neziskovém sektoru, která zcela odstřihne od státních dotací všechny politické neziskovky v ČR, tzn. takové neziskové organizace, které se místo humanitární činnosti a pomoci starým lidem a dětem věnují politickém lobbingu. V tiskovce zazněl příklad neziskovky Romea, já bych spíše jako příklad uvedl Evropské hodnoty, ale hlavně neziskovku PSSI (The Prague Security Studies Institute), která dokonce nemá ani webové stránky v češtině, jenom v angličtině a je to největší příklad toho, jak funguje politická neziskovka financovaná zejména ze zahraničních zdrojů [3]. Opravdu jsem rád, že Tomio Okamura zopakoval to, co jsem už dříve psal ve svých článcích, že v USA, Rusku a v Izraeli mají jedny z nejtvrdších zákonů na regulaci neziskového sektoru, protože dobře vědí, jakou hrozbu neziskový sektor představuje pro každou demokracii na světě, pokud se NGO sektor začne věnovat politickému lobbingu, ale i vlivu na školství v dané zemi.

Reforma neziskového sektoru v ČR podle tvrdých pravidel z USA, Ruska a Izraele

Stejně tak s uspokojením kvituji názor Tomia Okamury, že kdo chce dělat politiku, ať si založí regulérní politickou stranu a uchází se o politický vliv skrze volené mandáty při demokratických volbách. Největší hrozba nevládního neziskového sektoru spočívá v samotném statutu takových organizací. Neziskovky nepodléhají regulacím financování, na rozdíl od politických stran. Neziskovky nejsou daňovými subjekty, své příjmy nemusí danit. Na rozdíl od politických stran nemusí nijak rozkrývat původ financování, nejsou omezeny ani rozsahem své neziskové, avšak otevřeně politické činnosti. Zatímco živnostník jako největší soumar dnešní doby musí předem uvést obor a rámec svého podnikání do veřejného registru a ještě si koupit EET kasu, neziskovka není nijak omezena rozsahem činnosti. Může se věnovat jak pomoci nemocným lidem, tak i otázkami mezinárodní politiky a dokonce i diplomacie. Něco takového je přitom v zemích jako právě USA nebo Izrael naprosto nemyslitelné.

Jak správně uvedl na tiskovce Tomio Okamura, jednotlivé dotační rámce ministerstev pro neziskový sektor jsou skryty a roztroušeny napříč mnoha a mnoha zákony, jsou dovedně ukryty pře zraky laického oka a odstřižení politických neziskovek od financování ze státního rozpočtu nenastane ze dne na den. Pokud můžeme SPD něco poradit, měli by se zaměřit na tzv. “rozpočtová určení jiného typu”, do kterých spadají právě dotace, příspěvky a sponzorské dary. Každé ministerstvo si určuje tuto kapitolu trochu jinak a právě z těchto zdrojů proudí finance pro politické neziskovky. Koncepčním řešením by byl zákon, který by explicitně vyjmul politické neziskovky z nárokového rámce pro příjem darů a financí od ministerstev. Pokud se někdo chce věnovat politice ve smyslu setkávání se a ovlivňování politiků, je třeba takovou situaci ošetřit jako v USA, subjekt se musí zaregistrovat jako “lobbista” a pokud přijímá peníze ze zahraničí, musí se zaregistrovat navíc jako “agent cizí mocnosti”. Takové subjekty jsou potom pod trvalou kontrolou kontrarozvědky a veškeré financování podléhá důsledné kontrole.

Co kdyby americká neziskovka sponzorovaná ruskou ambasádou ve Washingtonu uspořádala přednášku na půdě Kongresu?

Podle zákonů v USA musí lobbisté a agenti cizí mocnosti před komunikací s představiteli a volenými politiky v USA dopředu upozornit cílový subjekt, že jsou lobbisté nebo cizí agenti. Politik může potom schůzku odmítnout. Politik musí informovat svoji stranu nebo hnutí, že byl kontaktován lobbistou nebo agentem. Lobbisté v USA musí 1x za rok informovat ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security) o kompletním diáři svých lobbistických schůzek, datum, místo a čas, kdy ke schůzce došlo. V případě agentů cizí moci musí k reportům docházet každých 6 měsíců a agent musí navíc připojit i stručný popis obsahu schůzky, obvykle téma rozhovoru a délku schůzky. Ministerstvo poté prověřuje zpětně další aktivity politiků scházejících se s lobbisty a agenty a vyhodnocuje bezpečnostní hrozby, pokud se některý politik stýká moc často právě s registrovanými lobbisty nebo agenty cizí moci. Z tohoto systému alespoň vidíte, že v USA si nenechají rozvracet vnitřní stát cizími financemi pro neziskový sektor, např. financemi z Číny nebo z Ruska, nebo z jakékoliv jiné země.

Nevládní organizace (NGO) a obecně neziskový sektor je v dnešní době deformován na lobbistické organizace bez jakékoliv kontroly. Absurdita situace jde dokonce tak daleko, že např. Evropské hodnoty pořádají lobbistické přednášky přímo na půdě poslanecké sněmovny a nikdo se nad tím ani na okamžik nepozastaví. Řeknu jeden příklad: Dovedete si představit, že by nějaká americká neziskovka, která má v patičce svého webu na internetu logo ruské ambasády, od které dostává každý rok příspěvky, že by taková neziskovka uspořádala přednášku na půdě amerického kongresu? Dovedete si to představit? Já rozhodně ne. To je absurdní představa, že? No, ale bohužel, v České republice se to v obráceném gardu děje pravidelně, neziskovky, které mají v seznamech svých dárců loga cizích ambasád, nejen té americké, pořádají přednášky přímo v českém parlamentu. Pokud se nad tímto politici nezamyslí, že je něco špatně v takovém přístupu, tak do té doby se těžko dočkáme nějaké systémové změny.

Konečně se začíná nahlas hovořit o prorůstání neziskového sektoru do politických procesů v ČR i na půdě sněmovny

Pro mně je velmi dobrým signálem fakt, že SPD a Tomio Okamura sleduje a čte alternativu, že čerpá od nás informace o problematice a hrozbách vlivu politických neziskovek na chod české politiky, že se nebojí o těchto věcech hovořit na tiskových konferencích a že se zasazuje o to, aby došlo ke změně v oblasti neziskového sektoru v ČR. Rozvracení země a národa probíhá ovšem nejen na úrovni politiky, ale i ve školství. Za posledních 20 let se nasáčkovalo do českého vzdělávacího systému pod záštitou MŠMT tolik zahraničních neziskových subjektů, že z toho jde jednomu až hlava kolem. Zdaleka nejde jenom o Norské fondy, které prosazují programy LGBT, homoagendy a pre-pubescentní sexuality v českých školách, ale jsou to i desítky dalších neziskovek, které vozí do českých škol multikulti programy a propagace islámu, islámské kultury, muslimského oblékání atd.

Stejně tak je obrovským problémem inkluze, kdy jsou slučovány zdravé děti s dětmi mentálně postiženými a sociálně neadaptovanými. Tento zvrácený systém má za úkol snížit laťku vzdělání formou podvázáním vnitřní kompetice ve třídě. Zatímco v normální třídě je kompetice tažená ze shora tím, kdo bude nejlepší, v inkluzivní třídě je kompetice tlačena zezdola tím, jak rychle zvládne látku nejpomalejší žák ve třídě, ve spolupráci s asistentem. Jaký brutální dopad to má na vzdělání, to si dovedete představit. Jenže stejně tak neziskový sektor působí i na starší žáky, a to zejména na českých gymnáziích, kde působí neziskový sektor vůbec nejaktivněji. Není potom divu, že studenti z těchto škol podporují migraci, uprchlíky a mají pomalu kladnější vztah k islámu než k vlastnímu národu. Neuvěřitelnou perlou je potom situace, kdy do takových gymnázií potom jezdí bývalý agent StB, dnes europoslanec, a vykládá gymnazistům o hrozbě Ruska, článek jsme přinesli zde. Je potřeba nejen regulovat neziskový sektor, ale připravit i reformu školského zákona, která by zcela a úplně zakázala politiku a indoktrinaci českého školství, včetně propagace světonázorů, tj. propagaci LGBT, homoagendy, migrace, multikulti, Islámu a politické agitace.

Milí čtenáři, po celý rok jsme Vám přinášeli (a do konce roku ještě přineseme) články, analýzy, komentáře, titulkovaná videa a pravidelné páteční pořady na rádiích. Naší prací jsme pomohli otevřít oči stovkám tisíc občanů v České republice, pomohli jsme odkrýt desítky kauz, které by jinak zůstaly skryty a bez zájmu médií. Pokud se vám líbí naše práce za uplynulý rok, pokud chodíte rádi na Aeronet a pokud chcete, abychom pokračovali v naší práci, přispějte prosím jakoukoliv částkou na provoz našeho projektu na naší obvyklé darovací stránce zde. Ježíšek bude určitě rád, když díky Vám bude moci něco nadělit i našemu serveru, abychom Vám i po Novém roce mohli přinášet aktuální informace a nové kauzy. Děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News