Redakci Aeronetu se podařilo získat exkluzivní vyjádření obhájce uprchlého občanského aktivisty Tomáše Čermáka a podrobně vylíčil celé pozadí něčeho, co nazývá politickým procesem proti svému klientovi. Pan advokát JUDr. Norbert Naxera byl ze strany pana Čermáka zbaven mlčenlivosti a zaslal nám do redakce materiály s povolením, že z nich můžeme citovat. Je to smutné a současně vysoce znepokojivé čtení, ze kterého doslova mrazí, protože z žalob a rozhodnutí soudů je doslova patrné, že cílem státní zakázky bylo udělat z Tomáše Čermáka a jeho kolegy Patrika Tušla de facto exemplární případy jako výstražné modely české veřejnosti, co potká každého, kdo se opováží demonstrovat proti Ukrajincům v ČR.

Pan Čermák použil lidové a expresivní výrazy, že je potřeba vtrhnout do parlamentu, dát poslancům přes huby za to, co způsobili (nezvládnutá migrační krize z Ukrajiny) a naházeli je potom do řeky. Na základě tohoto výroku byl Tomáš Čermák zahájen, a to na podnět senátorky a silně proti-ruské aktivistky Miroslavy Němcové (ODS), která na adresu obou aktivistů pronesla slova, která byla daleko za hranou zákona. Naše redakce požádala pana doktora Naxeru, aby svými slovy pro naše čtenáře shrnul všechno, co se dosud stalo, abychom to měli na jednom místě a na očích.

Na útěku kvůli deziluzi z českého právního státu

Tomáš Čermák je na útěku a podle informací ze čtvrtka byl na něj vydán evropský zatykač Europolu a rovněž mezinárodní zatykač Interpolu, což bylo možné vlastně díky tomu, že pan Čermák byl obviněn z terorismu, což v rámci Interpolu je důvod pro zařazení takové osoby do pátrání po celém světě, jinak by to Interpol neschválil, protože se zabývá jen mezinárodně nebezpečnými případy, které zahrnují vraždy, organizovaný zločin, pachatele škod obrovského rozsahu a terorismus.

Tomáš Čermák byl obviněn z terorismu, proto Interpol neměl problém ho zařadit do systému. Rozhodli jsme se, že nakonec ocitujeme pasáže textu z dovolání pana doktora Naxery k Nejvyššímu soudu. Ten na neveřejném zasedání 12. července 2023 toto dovolání zamítl. Níže jsou stanoviska pana doktora Naxery. Z textu jsme odstranili části určené jen naší redakci:

Tomáš Čermák byl odsouzen za to, že v době, kdy parlament projednával na návrh Fialovy vlády prodloužení pandemického zákona o půl roku, natočil video, ve kterém vyzýval lidi, aby vtrhli do parlamentu a dali poslancům přes hubu a naházeli je do řeky. Za to byl zatčen, ale již druhý den propuštěn a vyšetřován na svobodě, ve vazbě byl později za druhou věc, nadávky Ukrajincům. K soudu se případ dostal až za rok. Od začátku byla věc kvalifikovaná jako podněcování k terorismu, což je zcela nepřiléhavé a nikdo nečekal, že by za to mohl být opravdu odsouzen, podrobnosti najdete v rozsudcích a v odvolání proti rozsudku soudu 1 stupně, které jsem přečetl u odvolacího soudu.

Jedná se o politický proces, protože jednání Tomáše Čermáka není terorismus, byl by to první případ na světě, kdy terorista zval k účasti na útoku širokou veřejnost, navíc podobné výroky jiným lidem procházely bez trestu, jak jsem napsal v odvolání.

Při jednání u Krajského soudu v Plzni byl jen Tomáš Čermák a já, u odvolání u Vrchního soudu v Praze bylo asi 100 lidí, z toho 20 novinářů a zbytek příznivci Pavla Zítka, kteří tam přišli na jeho výzvu. Pavel Zítko mě posílal během jednání na telegram věci, které máme u soudu říkat, byly to věci, jako že Česká republika je nelegitimní stát a korporace, soud je firma, má falešný státní znak, nemají právo Tomáše soudit, protože je to svobodný živý člověk a občan Československa, soudcům jsme měli říkat že jsou justiční mafie a chtít je ztotožnit, tedy ptát se jich, pro koho pracují. Toto jsem odmítl udělat, protože jsem přesvědčen že by to Tomáši Čermákovi nijak nepomohlo, naopak soudci se mi zdáli rozumní, tak jsem je nechtěl provokovat.

Senát soudce Lněničky na moji žádost odročil jednání o více než měsíc, protože v den, kdy mělo být původně, jsem měl kolizi s jiným jednáním u okresního soudu, přitom mohli říci, že oni jsou Vrchní soud, tak ať odročí jednání ten okresní soud, dále den před jednáním pozdě večer jsem poslal žádost, aby bylo jednání přeloženo do největší jednací síně, protože se chystá přijít až 100 lidí, o to mě požádal Pavel Zítko, účast odhadl docela přesně a soudci vyhověli, nedošlo tedy k incidentům, jako u jiných soudů, kdy se veřejnost nemohla vejít do jednací síně, mimochodem bylo to ve velké jednací síni, kde v padesátých letech soudili Miladu Horákovou a další politické vězně.

Přímo při jednání Pavel Zítko, Libor Malý a možná i další natáčeli jednání na své mobilní telefony a v přímém přenosu ho vysílali na Facebooku, soudci s tím také neměli problém, přitom při jiných jednáních jsem zažil, že soudci natáčení zakazovali a nechávali lidi, kteří odmítli svévolný zákaz natáčení uposlechnout, vyvádět justiční stráží z jednací síně. Problém byl pouze v tom, že nefungovaly mikrofony, takže veřejnost stejně slyšela špatně. Proto Soudce Lněníčka a jeho senát se mi zdáli rozumní a myslel jsem, že provokovat je by mohlo Tomášovi jen uškodit, proto jsem i jemu poradil , aby je neprovokoval.

Poté byla přestávka, při které, podle tvrzení Pavla Zítka, k němu přišel velitel justiční stráže a řekl mu, že až bude vynesen rozsudek, předpokládají, že budou mezi veřejnosti nepokoje, a že budou muset vyklidit soudní síň, ale on jako důvěrník obviněného bude moci v jednací síni zůstat.

Poté se soudci vrátili z přestávky a vynesli pro všechny přítomné šokující usnesení, že odvolání se zamítá a rozsudek potvrzuje, žádné argumenty je prostě nezajímaly. Zítko a jeho příznivci mě poté obvinili, že jsem Tomáše Čermáka zastupoval špatně, když jsem u soudu neříkal, co chtěl Zítko, s tímto nesouhlasím, kdybych postupoval tak, jak mi radil, dopadlo by to úplně stejně. Natočil jsem o tom video [1] na Raptor TV, kde svůj postup vysvětluji.

Kvůli tomu došlo k roztržce mezi mnou a Pavlem Zítkem a jeho příznivci, včetně Jany Peterkové, což byla moje dlouholetá kamarádka, ale postavila se na stranu Pavla Zítka. Už nikoho z nich dále u soudu nezastupuji, s výjimkou ústavní stížnosti na neplatnost prezidentských voleb, tam jsem plnou moc nevypověděl a rozhodl se, že kauzu dokončím, čekáme, až Ústavní soud po více než půl roce rozhodne, ale v jiných věcech už Pavla Zítka a jeho příznivce zastupovat nebudu pro ztrátu důvěry mezi advokátem a klientem.

Jejich argumenty jsou nesmyslné, soud přece nikdy nemůže uznat, že je nelegitimní, to je asi stejně absurdní, jako kdyby za Protektorátu někdo řekl před německým soudem, já jsem občan Československa a chci, aby mě soudil československý soud a vy jste nelegitimní, těžko by to němečtí soudci uznali a řekli mu, dobře, my vás teda nepopravíme nebo nepošleme do koncentračního tábora, můžete jít domů.

S Tomášem Čermákem jsem mluvil naposledy asi před měsícem, domluvili jsme se, že podám dovolání k Nejvyššímu soudu a ústavní stížnost k Ústavnímu soudu v druhé věci, nadávání Ukrajincům, a k tomu mi Čermák podepsal novou plnou moc, protože u Ústavního soudu je třeba zvláštní plná moc. Později mi Tomáš Čermák nezvedal telefon, jsem v kontaktu s jeho matkou, ale ani ta neví, kde je.

Jak už jsem uvedl v médiích, Tomáš Čermák se prohlašuje za svobodného živého člověka, nikoliv za občana České republiky, tvrdí že Česká republika je nelegitimní stát, neboť vznikla protiústavním rozdělením Československa a Československo de iure stále trvá a on nesouhlasil se zbavením Československého státního občanství, a protože podle tehdy i dnes platných ústavních zákonů nikdo nemůže být zbaven občanství proti své vůli, je stále československým občanem, nikoliv občanem nelegitimní korporace České republiky ltd.

Česká republika je podle něj korporace zaregistrovaná v Londýně (ve Velké Británii), údajně patří londýnským Rothschildům. On s firmou Česká republika ltd. nikdy neuzavřel žádnou smlouvu. Stejně tak všechny státní instituce, jako úřady, policie, soudy, jsou firmy, mají své IČO a mezinárodní obchodní číslo DUNS, proto je neuznává a jejich rozhodnutími se neřídí.

O tom, kde se nachází, nic nevím, ale podle informací, které se objevily v médiích, že policie při domovní prohlídce našla u Čermáka doma plány na cestu do Ruska, lze předpokládat že, je v Rusku, kde požádal o politický azyl. Čermák byl vždy silně proruský, dokonce pořádal v Praze demonstraci na podporu Ruska. Rusky sice neumí, ale povoláním je řidič náklaďáku, což je práce, kterou myslím, že je možné dělat i bez dobré znalosti jazyka.

S pozdravem JUDr Norbert Naxera

Z popisu pana doktora se nám mnoho věcí v redakci ujasnilo. Začínáme mít opravdu silný pocit, že ten trest pět a půl roku vězení pro pana Čermáka nebyl soudem udělen ani tak za ten výrok na adresu poslanců nebo za ty nadávky Ukrajincům v ČR, ale spíš za to, že považuje ČR za nelegitimní státní útvar pod kontrolou tzv. Londýnských kanceláří. Rozpad federace v roce 1992 proběhl skutečně podivně a bez referenda, pouze rozhodnutím vlád obou národů, přičemž poté rozdělení odsouhlasil federální parlament.

Jednotlivá ministerstva ČR mají opravdu zaregistrované své podnikatelské statusy v cizině pod jednotlivými IČO a místními systémy, protože ta ministerstva mohou podnikat. Když ale mohou podnikat, mohou se i zadlužit a teoreticky i zastavovat své firemní podíly v těch zahraničních firmách naproti půjčkám, státní kase, resp. jednotlivým ministerstvům.

Níže si ukážeme pasáže z dovolání pana advokáta Naxery k Nejvyššímu soudu. Dovolání se týká nadávání Ukrajincům, za což Patrik Tušl dostal trest deset měsíců nepodmíněně a Tomáš Čermák deset měsíců podmíněně, avšak 4 měsíce strávil ve vazbě. V druhé věci, údajného terorismu, kde byl Tomáš Čermák odsouzen k pěti a půl roku vězení, ještě dovolání nebylo podáno, ale bude podáno ve stanovené lhůtě. Vybrali jsme na ukázku tyto pasáže:

IV. porušení práva na svobodu projevu

Obvinění u soudu obou stupňů uznali, že jejich výroky byly vulgární a nevhodné, avšak namítali, že na uvedené výroky se vztahuje ochrana podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a mezinárodních smluv o lidských právech.

Jak už obviněný Čermák namítal v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně:

Paragrafy trestního zákoníku omezující svobodu projevu je nutno vykládat restriktivně, tedy omezujícím způsobem, nikoliv extenzivně, tedy rozšiřujícím způsobem, neboť každé omezení základních lidských práv uvedených v listině základních práv a svobod je nutno vykládat restriktivně, opačný výklad je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. I když trestní zákoník obsahuje různé omezení svobody projevu, je nutné na tato omezení hledět jako na výjimky, a tedy s přihlédnutím k ústavnímu pořádku ukládat trest jen v případě, že je skutková podstata trestného činu naplněná zcela zjevně a zároveň že jednání je zcela zjevně společensky škodlivé, nikoliv v případech, kdy by stačilo trestat mírnějšími prostředky, zejména tedy v přestupkovém řízení. Připomínám, že není dávno, kdy podobné výroky, jaké pronesli Tušl a Čermák, byly kvalifikovány jako přestupek proti občanskému soužití.

Přitom trestní zákoník platí už 12 let a tyto skutkové podstaty trestných činů byly v zásadě i v předchozím trestním zákoně č. 140/1961 Sb, důležitá je ale interpretace, protože hranice mezi trestným činem a přestupkem je v případě těchto verbálních deliktů velice tenká a nejasná. Zde pochopitelně není a nemůže být hranice mezi trestným činem a přestupkem jasně určena, jako u majetkových trestných činů, kde je hranice způsobené škody 10.000 Kč. Proto v těchto věcech je třeba velice pečlivě a v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami, které Česká republika v minulosti Československá republika ratifikovala a obecně k hodnotám, ke kterému se Česká republika hlásí, posuzovat společenskou nebezpečnost respektive škodlivost jednání, tedy to, zda je již na místě použít trestní represe či nikoliv. Dále nelze souhlasit s odůvodněním rozsudku, že svobodu projevu je třeba omezovat v zájmu obrany jiných lidských práv. Svoboda projevu totiž nemůže být omezená či částečná.

Svoboda projevu buď je nebo není. I za protektorátu Čechy a Morava, kdy člověk mohl být za protistátní řeči zastřelen, mohl každý člověk říkat to, co německým okupantům nevadilo nebo s čím souhlasili. Lidé přece tehdy také mohli hanobit Rusy případě Američany či Angličany, ale ne Němce. Chceme snad, aby se tato doba vrátila? Svoboda projevu existuje jen, když se mohou veřejně šířit i ty názory, které mohou být vládě či většině veřejnosti nepohodlné. Svoboda projevu existuje jen, když se mohou šířit i takové názory, které jsou nepravdivé, i ty, které jsou pro část veřejnosti urážlivé, protože názory, které kontroverzní nejsou se mohou svobodně šířit v jakémkoliv, i v tom nejtotalitnějším, režimu, ale právě možnost šířit nepohodlné a urážlivé názory je to, co rozlišuje demokratický stát od státu totalitního.

Svobodu a demokracii ohrožují mnohem více ti politici a orgány činné v trestním řízení, kteří omezují svobodu projevu, než ti kteří natočí video, ve kterém používají vulgární nadávky. Především není pravda, že svoboda projevu je méně důležitá než jiná lidská práva. Stejný názor má zjevně i současná vláda ČR, která se snaží svobodu projevu potlačovat, nicméně soudy jsou podle ústavy nezávislé na vládě a jsou vázány jen zákony a ústavním pořádkem, nikoliv mediálními výroky předsedy vlády či ministra vnitra. Ohledně listiny základních práv a svobod není pravda, že by svoboda projevu byla méně důležité než jiná práva, například rovnost lidí bez rozdílu mj. národnosti, jazyka, barvy pleti, náboženství a politického přesvědčení, k čemuž soud došel „systematickým výkladem“ s tím že uvedené právo je v listině zapsáno výše, před právem na svobodu projevu.

Naopak vnitřní struktura listiny základních práv a svobod je spíše náhodná, nelze usuzovat že práva zapsaná výše jsou důležitější než práva zapsaná níže. Podle této logiky by soudy nemusely dodržovat právo na spravedlivý proces uvedený v článcích 36 a následující, protože jsou až na konci listiny základních práv a svobod, a proto údajně nejsou důležité. Toto však nemá žádné opodstatnění.

A co více, podle rozsudku soudu prvního stupně jsou důležitější práva cizinců (aby je nikdo neurážel) před právy českých občanů (na svobodu projevu), což je absurdní. Pokud už připustíme možnost, že některá práva zakotvená v listině základních práv a svobod jsou důležitější než jiná, pak by práva českých občanů měla mít přednost před právy cizinců, žijících v České republice, pokud dojde ke kolizi mezi těmito právy neboť základní povinností každého státu je především hájit zájmy a práva svých občanů; to je základní účel státu a zdroj jeho legitimity spočívající ve společenské smlouvě mezi státem a jeho občany.

S těmito argumenty se odvolací soud řádně nevypořádal, jak je vidět z odůvodnění rozsudku, pouze v odst. 12 odůvodnění uvedl, že svoboda projevu není neomezená. Toto odůvodnění považují obvinění za zcela nedostatečné, protože listina základních práv a svobod i mezinárodní smlouvy o lidských právech mají vetší právní sílu, než trestní zákoník, je nutné v každém konkrétním případě důkladně odůvodnit, proč se právo zakotvené ústavním pořádkem či mezinárodními smlouvami o lidských právech na tento případ podle názoru soudu nevztahuje. Soudy se však argumenty obviněných zabývaly jen velmi stručně, dlouhé závěrečné řeči obhájců obou obviněných, ve kterých byl zdůrazňován význam svobody projevu, které zazněly před odvolacím soudem nebyly dokonce ani přepsané do protokolu z jednání, natož aby se jimi soud řádně zabýval a odůvodnil, proč s nimi nesouhlasí.

V. rozdílné rozhodování OČTŘ v podobných případech

Oba obvinění také u odvolacího soudu namítali “dvojí metr” kdy OČTŘ stíhají výroky proti Ukrajincům a odmítají stíhat podobné výroky proti Rusům. Jako příklad uváděli výroky senátorky Miroslavy Němcové, která na sociální síti Twitter hanobila ruský národ slovy jako “ruští parchanti” a dodávala že měli být vyhnáni z české republiky. Obviněný Čermák uvedl, že zákony by měly platit pro každého stejně a ne podle politiky současné vlády, a proto se ptal, proč je možné hanobit Rusy, a to i ze strany vrcholných politiků a známých novinářů, a Ukrajince nikoliv? Proč nejsou stejně stíhání i ti politici a novináři, kteří podobným, byť možná ne tak vulgárním, způsobem hanobili Rusy?

Tímto argumentem se odvolací soud nezabýval vůbec, jak je vidět z odůvodnění rozsudku. Situace, kdy se soud nijak nevypořádá s argumentem obhajoby je samo o sobě porušení práva na spravedlivý proces zaručeného ústavním pořádkem. Nad rámec uvedeného právní zástupce obviněných dodává, že mu v mezidobí bylo doručeno vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č.j. 3 KZN 838/2023 – 7, které zasílá v příloze. Jednalo se o přezkum odložení trestního oznámení, které právní zástupce obviněných podal na senátorku Němcovou. Podle Městského státního zastupitelství se žádného trestného činu nedopustila. Právní zástupce přitom namítal právě dvojí metr mezi jejím případem a případem obviněných a Městské státní zastupitelství odpovědělo:

Ačkoliv je tedy podatel toho názoru, že výrok „ruští parchanti“ je natolik znevažující, že naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 tr. zákoníku, souhlasím se státním zástupcem OSZ pro Prahu 4, že intenzita tohoto výroku není taková, aby mohl být považovaný za trestněprávně relevantní. Především je však třeba zdůraznit, že tento výrok se netýká příslušníků ruského národa obecně, ale jen těch, kteří stojí za válečným tažením Ruské federace a také ruských propagandistů a dezinformátorů, kteří fungují na území České republiky.

Toto označení je tak ve skutečnosti kritikou takových osob a válečné agrese vůbec, byť vyjádřenou expresivním způsobem, a taková kritika nemůže být předmětem trestněprávního postihu, neboť právo na ni je zaručeno čl. 17 Listiny základních práv a svobod týkajícího se svobody projevu. Pokud podatel srovnává výrok senátorky Němcové s výroky, za které byli odsouzeni Patrik Tušl a Tomáš Čermák, zásadní rozdíl je třeba spatřovat v tom, že vulgární a nenávistné výroky, za které byli oba jmenovaní odsouzeni, jejichž intenzita je navíc podstatně vyšší než u posuzovaného výroku, se týkají Ukrajinců obecně, tedy nenávistné výroky jsou založeny na pouhé příslušnosti k národu, přičemž pachatelé burcují k odporu proti nim, a tento odpor je opětovně založen na příslušnosti k určitému národu.

Výroky obviněných se ale také netýkal příslušníků ukrajinského národa obecně, ale jen těch, kteří přišli v roce 2022 na území České republiky, což je z videa jasně patrné, ve videu nezaznělo nic proti občanům Ukrajiny, kteří žijí na jejich území, ale týkalo se to výlučně Ukrajinců v ČR. Tedy se nejedná o hanobení národa, a podněcování nenávisti k němu, ale jen o expresivní až vulgární kritiku ukrajinských uprchlíků v ČR a jejich chování a taková kritika nemůže být předmětem trestněprávního postihu, neboť právo na ni je zaručeno čl. 17 Listiny základních práv a svobod týkajícího se svobody projevu. Proto vyrozumění Městského státního zastupitelství nijak nerozptýlilo podezření o tom, že OČTŘ nejsou nestranné, ale naopak jej posílilo. Je tedy úkolem Nejvyššího soudu, aby přesněji definoval skutkové podstaty trestných činů podle § 355 a § 356 trestního zákoníku, aby k podobnému dvojímu metru nadále nedocházelo.

VII. nerespektování judikatury Nejvyššího soudu

Obvinění namítají, že soudy obou instancí se odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu v podobných věcech, především rozsudek 8 Tdo 1171/2020-264 ze dne 9. 12. 2020. Jednalo se o mediálně známý případ obviněného M.L. , který se na svém facebookovém profilu dopustil hrubých urážek proti prezidentu republiky a některým poslancům parlamentu. Řekl mimo jiné:

“Zeman je druhý Hitler a je nutné ho podřezat jako svini. Poslanci, kteří zvedli své ničemné pazoury pro schválení zákona o zdanění církevních restitucí, jsou smradlavá, proradná prasata. Nejsou to lidé a je dovoleno je zabíjet. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že takové zrůdy je nutné pozabíjet, aby svou morální zrůdností nenakazili zbytek národa. Debilní senilní bolševik Zeman se rozhodl zákon podepsat a je ho potřeba zabít též. Ideálně takovou zrůdu podřezat, jako přestárlou svini a nechat vykrvit a poté spálit.”

Je zcela zjevné, že tyto výroky jsou ještě vulgárnější, ještě více urážlivé a podněcující k násilí, než výroky obou obviněných ve zmíněném videu. Za toto jednání byl M.L. státním zastupitelstvím obviněn, avšak Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl, že se nejedná o trestný čin a věc předal správnímu orgánu do přestupkového řízení. Městský soud v Praze po odvolání státního zástupce tento postup schválil a následně i Nejvyšší soud rozhodl výše uvedeným rozsudkem, že se o trestný čin nejedná.

— Konec ukázky z dovolání —

Je opravdu alarmující, že když jiný český občan vyzve k podřezaní prezidenta ČR jako prasete a ke spálení jeho ostatků po vykrvácení, tak pražský soud vynese zprošťující rozsudek, zatímco v případě, že někdo vyzve k tomu, aby lidé dali poslancům přes hubu a vykoupali je v řece, bez zmínek o jejich zabití, je z toho terorismus a vězení na 5,5 roku. Tohle je opravdu neuvěřitelná nesourodost rozsudků, není v tom právní kontinuita, zavání to klientelismem a licoměrností, kdy soudy jakoby soudily na politickou objednávku. Tohoto člověka za výzvu k podřezání prezidenta Miloše Zemana osvoboďte, a tady toho “ruského parchanta” zavřete na hodně dlouho. Není proto překvapením, že se odsouzený s rozsudkem neztotožňuje. Nemá totiž již zjevně důvěru v český soudní systém.

Nejen o tomto tématu budeme hovořit dnes od 19:30 na Svobodném vysílači CS. Probereme i další aktuální témata z domova i ze světa. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Pan doktor a advokát JUDr. Norbert Naxera nás o víkendu do redakce informoval o naprosto neuvěřitelném rozsudku, který padl na Obvodním soudu pro Prahu 1 již 13. února tohoto roku. Známý disident před listopadem 1989 a občanský aktivista z Holešovské výzvy pan Slávek Popelka byl zatím nepravomocně odsouzen na 6 měsíců do vězení s podmínkou na 18 měsíců za to, že usiloval o odstranění ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea.

A to proto, že se oprávněně domníval, že tento nezodpovědný akt vyvěšení ukrajinské vlajky jako jedné z válčících stran v konfliktu na Donbasu vyvolá aktivizaci v české společnosti a lidé budou chtít vlajku odstranit jako provokativní symbol pokračování války a násilně vniknou do Národního muzea, protože Národní muzeum je symbolem českého a nikoliv ukrajinského národa. Soud však dospěl k názoru, že informace adresovaná správě Národního muzea ohledně odstranění vlajky byla poplašnou zprávou. Soud došel k závěru, že násilné vniknutí do budovy muzea nehrozilo, a tudíž prý mělo jít o poplašnou zprávu.

Naprosto neuvěřitelné je ovšem to, že soudce v odůvodnění rozsudku odkazuje na minulou “trestnou” činnost aktivisty, za kterou si šel sednout natvrdo na 4 měsíce. Jenže, soudce neodkazoval na rozsudek z poslední doby, ale na rozhodnutí lidového senátu ze dne 4. 4. 1989 u soudu v Brně, kde si Slávek Popelka vyslechl rozsudek 4 měsíců nepodmíněně za šíření letáků, za svolávání demonstrací a za výzvy KSČ k demisi.

Ano, soudce tak do odůvodnění rozsudku v roce 2023 argumentuje rozsudkem lidového senátu v Brně z roku 1989, kde byl disident odsouzen na 4 měsíce za protistátní činnost! Obrázek z rozsudku máte o několik odstavců v článku níže. Skeny z rozsudku publikujeme se souhlasem pana Popelky, jak nás informoval pan doktor Naxera.

Soudy po 34 letech v ČR dělají z bývalých disidentů recidivisty za jejich politickou činnost před rokem 1989

A soudce na Praze 1 měl zjevně na háku skutečnost, že tyto rozsudky nad disidenty před rokem 1990 byly rehabilitovány a žádný soud nemá dnes právo argumentovat v odůvodněních rozsudky lidových senátů před rokem 1989. Tohle je zkrátka návrat totality se vším všudy a není divu, že Češi balí kufry a emigrují z ČR do ciziny. Dostáváme do redakce od našich čtenářů informace, že se rozhodli pro emigraci. Je to smutné, ale bohužel, vyhazovy z práce a dokonce ze škol kvůli občanskému aktivismu proti válce na Ukrajině si vybírají první oběti.

Někomu to může připadat jako unáhlené, ale ve chvíli, kdy národ si zvolí na Hrad komunistického rozvědčíka a předsedu místní stranické organizace KSČ v roce 1989, a když české soudy odsuzují bývalé disidenty za aktivismus a argumentují rozsudky za podobnou činnost před rokem 1989, tak v takové situaci je zjevné, že totalita se vrátila do ČR institucionálně a se vším všudy. Pan doktor Naxera nám k tomu napsal:

Celý rozsudek je absurdní, protože podobné jednání není, podle komentáře k trestnímu zákoníku sepsanému předsedou Nejvyššího soudu JUDr. Šámalem, vůbec trestným činem. V ČR neexistuje trestný čin hanobení vlajky nebo něco podobného a šíření poplašné zprávy je, když pachatel vyhrožuje něčím skutečně nebezpečným, např. že v nějaké budově je bomba, ne že z ní sundá vlajku. Nejvíce absurdní je, že soudce považuje za přitěžující okolnost “kriminální minulost” obviněného.

V odůvodnění je uvedeno že obžalovaný byl odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněné v trvání 4 měsíců, a to rozhodnutím Městského soud v Brně ze dne 4. 4. 1989. Slávek Popelka byl v roce 1989 odsouzen ze šíření letáků, svolávání demonstrací, za výzvu k demisi KSČ a výzvu k založení strany Zelených. Myslel jsem, že podobné rozsudky vydané do roku 1989 ve zjevně politických procesech byly zrušeny, a nelze k nim proto přihlížet. Alespoň donedávna tomu tak bylo a političtí vězni odsouzení za odpor proti komunistickému režimu před rokem 1989 byli rehabilitováni, odškodňováni, oceňováni státním vyznamenáním apod.

Nyní, 33 let od listopadu 1989, se situace zřejmě změnila a bývalí disidenti, jako byl Popelka, jsou opět odsuzováni za politické trestné činy a jejich odsouzení za odpor proti komunistickému režimu je opět přitěžující okolností, hledí se na ně jako na recidivisty.

Totalita se vrátila do ČR spolu s Fialovou vládou Pětikoalice, už o tom není pochyb, režim znovu vyrábí disidenty a zavírá je do kriminálů, případně hrozí podmínkami

Sundat dnes někde v ČR ukrajinskou vlajku je tak stejně nebezpečně a Fialovým režimem stíhaný trestný čin stejně, jako kdybyste před rokem 1989 chtěli odněkud sundat vlajku Sovětského svazu. Je to úplně stejná rovina, soudy rozhodují úplně totožně, jako by rozhodovaly před rokem 1990.

Za podobné aktivity jsou podobné a prakticky identické tresty, tedy okolo půl roku odnětí svobody, přičemž lze úplně abstrahovat od skutečnosti, jestli je tam podmínka anebo není, protože v principiální rovině to nehraje roli. Důležité je to, že za občanský aktivismus znovu padají rozsudky a znovu máme u soudů procesy s politickými vězni, kteří se znelíbili režimu z ideového a ideologického hlediska. Slávek Popelka chtěl sundat ukrajinskou vlajku a dostal 4 měsíce s podmínkou na rok a půl.

Patrik Tušl a Tomáš Čermák protestovali pro změnu proti ukrajinské migraci a vnitro se rozhodlo, že z nich udělá exemplární příklady a zavřelo je nejprve do vazby a potom je u soudu odsoudili za údajné šíření nenávistných výroků. Byla to Fialova výstraha obyvatelstvu, varování občanům ČR, aby nezasahovali do politiky vlády ČR a její podpory a podněcování války na Ukrajině.

Jsou v tom zainteresováni členové vládní koalice, skrze klientské vazby na český zbrojní průmysl a obchodní firmy se zbraněmi. Válka na Ukrajině je lukrativní business nejen pro americké, ale i pro české zbrojovky a zbrojní firmy, které jsou napojeny lobbisticky na pětikoalici a Fialovu vládu. Proto jakékoliv protesty proti Ukrajině, Ukrajincům anebo proti válce na Ukrajině přímo ohrožují tyto zbrojní kšefty.

Válka na Ukrajině je obrovský business pro mafie u moci, proto zbrojní zakázky se točí, zbrojaři inkasují a důchodci jsou okrádáni za bílého dne přímo ve sněmovně

A aby ty protesty lidí z ulice se nezesilovaly a nedošlo k opakování té ohromné demonstrace na Václavském náměstí 3. září 2022, tak bylo rozhodnuto vyslat výstrahy obyvatelstvu v podobě exemplárních rozsudků, tedy proti Tušlovi, Čermákovi a nyní i proti předlistopadovému disidentu Popelkovi. Je to vláda mafie, která používá mafiánské a zastrašovací metody.

Jenom už se nepoužívají hrozby typu mrtvé ryby zabalené v novinovém papíru, kterou někdo položí před dveře nepohodlné osobě jako vzkaz a hrozbu, ale použije se výstraha v podobě nějakých rozsudků nad “dezinformátory” a “dezoláty”, které zastraší veřejnost, aby se neaktivizovala, nechodila do ulic na demonstrace proti Fialově režimu, proti komunistickému rozvědčíkovi na Hradě, proti pětikoalici s Dozimetrem a jinými mrtvolami a kostlivci ve skříních,  prostě aby obyvatelstvo drželo hubu a krok, stejně jako před rokem 1990.

Přesně to je účelem těchto rozsudků proti občanským aktivistům. Není ani překvapivé, že vládní koalice provedla koncem minulého týdne ve sněmovně parlamentní puč a odebrala opozici právo vystupovat ve sněmovně proti návrhu novely zákona o důchodech. Vládní koalice nakonec novelu prosadila ve sněmovně a okradla důchodce v ČR v průměru o 1 000 Kč měsíčně, takže čeští důchodci ponesou dopady inflace na svých bedrech, zatímco Fialova vláda bude dál dodávat zbraně a peníze Ukrajině a k tomu navíc bude přijímat další Ukrajince, které vláda bude sociálně podporovat.

A ještě k tomu bude vláda nakupovat tanky, transportéry a stíhačky od USA, Německa a dalších zemí. Zatímco Fialova vláda bude s rozvědčíkem na Hradě vyzbrojovat Ukrajinu, čeští důchodci budu rýt ústy v zemi. Tohle všechno způsobila a spískala Fialova vláda, která spíš připomíná protilidovou juntu okrádající vlastní důchodce, zatímco vyzbrojuje cizí zemi do války.

Teror “brejličkového” profesora v roli premiéra proti českému lidu je přitom na počátku. Po nástupu agenta Pávka na Hrad začne teprve ta skutečná jízda, na to se připravte. Padesátá léta jsou zase zpátky! Svazáci sice mají dnes jiné košile, ale stejné kecy a hlavně stejné manýry proti těm, kdo nejdou s nimi. Umlčet opozici v parlamentu, zablokovat opoziční tisk a média, obsadit všechny mocenské posty ve státě, včetně úřadu prezidenta a pozavírat odpůrce do kriminálů a zbytek společnosti tím vyděsit a donutit k držení jazyku za zuby.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Krajský soud v Brně vynesl v úterý naprosto bezprecedentní a zjevně na objednávku Ministerstva vnitra vynesený rozsudek, který jsme okamžitě jako perličku přeložili do ruštiny a angličtiny a zaslali zahraničním médiím, aby se poučily, jaký teror státní a justiční moci probíhá v roce 2021 proti občanům České republiky. Pokud si myslíte, že napsat do chatu nebo diskuse dvě věty s nějakým názorem je naprosto triviální a běžná věc chráněná Listinou základních práv a svobod, a rovněž Chartou lidských práv OSN, potom jste opravdu na krutém omylu.

Situace v roce 2021 mohutně eskaluje a svoboda mizí rychleji než pára nad hrncem. V České republice za prosté a krátké dvě věty holé můžete vyfasovat těžký kriminál v dvojnásobné délce, než kolik se v ČR dostává za úmyslnou vraždu. Zmíněný soud v Brně totiž vynesl rozsudek 6 roků odnětí svobody muži, který v roce 2019 napsal na jeden český video server komentář pod video se střelcem z novozélandského Christchurch s tímto zněním: “Jak jim chutná jejich medicína. Dobrá práce???!” [1]

Naproti tomu Pražský vrchní soud před týdnem udělil 17-letému mladíkovi trest 3,5 roku za dokonanou vraždu, když vloni ve stanici pražského metra Anděl shodil pod kola přijíždějící soupravy muže, který pod koly vlaku okamžitě zemřel. Mladíkovi jako nezletilému vrahovi hrozila poloviční maximální sazba, tedy 8 let, ale soud udělil trest pouhých 3,5 roku [2]. Nezletilý vrah tak dostal skoro o polovinu kratší trest než člověk, který napsal dvě krátké věty holé, a to ještě v rovině vět tázacích, i když na konci si muž zavařil tím, že tam doplnil za otazníky vykřičník.

Za výkřik na internetu v komentářích 6 let natvrdo, pro vraha 3 a půl roku… to je realita českých soudů v poslední době

Krajský soud v Brně výrok označil za důkaz schvalování terorismu. Udělit trest odnětí svobody na 6 let za pitomý výkřik v diskusi ukazuje na to, že někdo usiluje o vyrobení exemplárního příkladu, který má za úkol vyděsit české obyvatelstvo před psaním názorů na sociálních sítích před nadcházejícími parlamentními volbami. Pokud za dvě napsané věty můžete v Česku v roce 2021 dostat bezmála 2x větší trest než vrah, je nejvyšší čas na emigraci a požádání o politický azyl. Už zase!

To je verdikt našeho právníka, kterému jsme včera předali odkaz na článek a požádali jsme ho, aby k celé věci uvedl svůj odborný názor. Podpora a schvalování terorismu je nebezpečný instrument, protože za terorismus podle úterního rozhodnutí soudu lze považovat i napsání 2 vět na sociální síti, které nikoho k ničemu nevyzývají, nikoho nepodněcují.

Věty pouze konstatují subjektivní názor jedince, který spojuje a dává do paralely zločiny Islámského státu a arabských teroristických organizací s činem střelce v Christchurch. Autor výroku tím dal najevo, když Islamisté vraždí křesťany, tak kauza v Christchurch je de facto zrcadlovým obrazem. Výrok o dobré práci je zjevně nadsázkou a sarkasmem, což potvrzují i ty otazníky. Z obou vět nelze odvodit ani omylem podporu terorismu. Brněnský soud však udělil muži 6 let v kriminálu za vyslovení subjektivního názoru, protože ten výrok není podněcováním, ani podporou, ale subjektivním konstatováním názoru pisatele, doplňuje právník.

Drakonické rozsudky padají na objednávku z Ministerstva vnitra, které v roce 2019 rozjelo novou koncepci tvrdého boje proti svobodě názorů na internetu

Společenská nebezpečnost obou vět je prakticky nulová, napsáním obou vět nemohla vzniknout indukce a podpora terorismu, k tomu chybí větám vyjadřovací a podnětové prostředky. Jak je ale možné, že soud vynesl tak obrovský trest za tak málo, doslova za dvě holé věty? Protože se podle všeho jedná o politickou objednávku vnitra v návaznosti na dokument, který vnitro publikovalo před 2 lety pod názvem Koncepce boje proti projevům extremismu a předsudečné nenávisti pro rok 2019 [3]. Na internetu je prý třeba přitvrdit, zaznělo v roce 2019 z Ministerstva vnitra. A právě tato kauza s mužem, který napsal tyto dvě věty, je podle všeho vlajkovou lodí justičního přitvrzení proti českým občanům na internetu, které vnitro oznámilo před 2 lety ve zmíněném dokumentu.

A jak se zdá, tak brněnský soud vnitru právě toto úterý vyhověl a vynesl naprosto bizarní rozsudek, který nemá ani hlavu, ani patu, nemá už vůbec za účel výkon spravedlnosti, ale má zlikvidovat jednoho člověka za vynesení názoru, aby to vyslalo tvrdý signál české veřejnosti jako varování před podzimními volbami. Svobodný názor se tak stává zbraní hromadného ničení a terorismu, za což člověk dostane 6-letý kriminál, zatímco zákeřný vrah dostane 3 a půl roku za vraždu.

Rozsudek nad mužem se dvěma větami není pravomocný, muž se odvolá k Vrchnímu soudu v Olomouci. Náš právník však nevidí příliš velké šance na výrazné snížení trestu, protože podle jeho názoru rozsudek v Brně padl zjevně na politickou objednávku ministerstva vnitra v souladu se zmíněnou Koncepcí boje proti projevům extremismu a předsudečné nenávisti.

Muž by měl v krajním případě zvážit podání žádosti o politický azyl, měl by šanci jej dostat

Takto drakonický trest za svobodný projev nepatří do demokratického zřízení a právník doporučuje takto na dálku muži zvážení žádosti o politický azyl v některé zemi, která má stále zachována v právním systému zásady Charty OSN a svobody lidského projevu. Udělení žádosti o politický azyl má v tomto případě vysokou šanci na úspěch, protože obě věty nemohou být v demokratické zemi důvodem k neobvyklému a krutému trestu, což zakazuje Charta OSN. Silné povědomí o Chartě OSN má stále Švýcarsko, Island, Lucembursko a několik dalších zemí. Pokud rozsudek bude zachován a nebude zrušen jako nepřípustný s ohledem na nesouvislost s terorismem a jeho podporou, potom tím české soudy flagrantně poruší Chartu OSN, která je pilířem české Ústavy.

A z tohoto titulu bude mít muž velké šance na získaní politického azylu z důvodu perzekuce kvůli svobodě slova v ČR. Jenže, to není zdaleka všechno. Právník dospěl ke znepokojivému závěru, že v ČR přestává platit právní a justiční zásada přiměřenosti, kdy je možné sledovat děsivé tresty za krádeže čokolád a rohlíků, případně za pár holých vět, zatímco za znásilňování žen [4] nebo vraždy udělují české soudy naprosto směšné tresty hluboko pod hranicí 5 let, což znamená, že české soudy jsou tolerantní k vrahům, násilníkům a zrůdám, ale na druhé straně jsou nekompromisní a kruté k lidem se svobodným názorem, případně k lidem v existenční nouzi, kteří odcizí potraviny.

Svoboda slova v ČR po více jak 30 letech už je prakticky nulová a za svobodný projev dostanete dvakrát větší flastr než za vraždu

Takto nesoudily ani soudy za Protektorátu Čechy a Morava. Tyto projevy soudů v ČR ukazují, že jejich rolí už není spravedlnost a očista společnosti, ale naopak destrukce a rozbíjení demokratických základů celého státu. Člověk nesmí být trestán za projev svého názoru, byť je názor sebevíce kritický, anebo sebevíce pitomý, protože názor sám o sobě je a musí zůstat lidským právem, svobodným právem, za jehož výkon nesmí být nikdo sankcionován, natož uvězňován.

Výzvy k terorismu a podpora musí opravdu mít všechny atributy, aby bylo možné někoho za takové výroky trestat, např. výzvy k páchání útoků na měkké cíle, výzvy ke konstrukcím bomb, jejich odpalování, výzvy k podporování organizací, které již dříve spáchaly teroristické akce atd. Takové texty opravdu mohou být nebezpečně.

Ale ne dvě věty holé, které konstatují názor člověka, který v činu střelce vidí paralelu se stejnými či mnohem brutálnějšími zločiny islamistů proti křesťanům a židům. Takovéto rozsudky, jaké padají v poslední době v ČR, nepatří do demokratické společnosti a mohli by se stát i předmětem budoucích žalob podaných k soudu pro lidská práva v Haagu, uzavírá náš právník své stanovisko k bizarním rozsudkům českých soudů, které posílají do vězení na dvakrát delší dobu člověka za dvě věty, než na kolik tam posílají vraha.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Česká justice se v poslední době stává terčem kritiky, a to z mnoha důvodů. Nedávno to byl rozsudek Ústavního soudu, který zlegalizoval diskriminaci hostů v českých hotelech na základě etnického klíče, když v kauze majitele hotelu, který po ruských hostech vyžadoval podepsání pamfletu odsuzující anexi Krymu rozhodl, že to není diskriminace a majitelé hotelů mohou diskriminovat hosty na bázi politického přesvědčení. Rozsudku [1] se v ruských médiích dostalo velké pozornosti jako příklad fašizace české justice proti Ruské federaci.

Dnes došlo u dvou českých soudů k dalším bizarním incidentům, které jsou mnohem vážnější. Bývalý městský zastupitel středočeské Jesenice Martin Lang totiž před časem na sociálních sítích napsal text, že prezident republiky Miloš Zeman je druhý Hitler a je potřeba ho podřezat jako svini. Kauzu dnes řešil Obvodní soud pro Prahu 8 a soud Langa zbavil trestní zodpovědnosti, protože trestný čin se prý nestal [2]. Soud konstatoval, že mohlo dojít maximálně k přestupku a případ tak předal ke správnímu projednání městské části Praha 8 v rámci přestupkového řízení.

Výzva k podřezání prezidenta republiky není trestným činem, ale drobným přestupkem

A teď přijde macaté chucpe, to se podržte. Státní zástupkyně se proti rozsudku ihned odvolala, nesouhlasí s ním, ale pokud čekáte, že je to kvůli tomu, aby autor této výzvy k fyzické likvidaci prezidenta dostal nepodmíněný trest, tak jste na omylu. Státní zástupkyně se totiž odvolala proto, že se jí nelíbí, že Martin Lang nebyl dosouzen k peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč za podněcování k trestnému činu. Chápete? Tomu se říká důvod k odvolání jako hrom. Představte si, že byste to udělali jako Martin Lang a vyzvali k podřezání někoho jiného, nikoliv Miloše Zemana. Třeba byste vyzvali k podřezání někoho jiného, třeba z neziskového sektoru, nebo z veřejnoprávních médií.

Dovedete si jistě představit ten řev a ten rozsudek soudu. Jenže, jakmile je terčem útoku Miloš Zeman, kandidát Chasidů v Praze nad Mah’ralem, potom je dovoleno naprosto všechno. Výzva k fyzické likvidaci prezidenta jako přestupek s pokutou 30 000 Kč? To je možné jenom v Česku, protože teď už se dá jenom čekat, kdy tu výzvu někdo vyslyší a opravdu na Miloše Zemana zaútočí. Však soud dnes dal všem takovým lidem zelenou, je to de facto návod, že se nikomu nic nestane, maximálně z toho bude přestupek, když někdo vyběhne na prezidenta s nožem.

Gratulace afghánským bojovníkům za zabití okupačních vojáků je trestný čin, státní zástupce chce pro autora gratulace 5 let natvrdo

Pokud si ale myslíte, že se jedná o nějakou soudní nedbalost, mírný metr soudů ke svobodě slova, že se ČR začíná blížit USA, kde je svoboda slova absolutní, tak vás vyvedu z omylu. Dnes totiž Městský soud v Praze odsoudil ke 6 měsícům podmíněně Jiřího Kopřivu, který v létě roku 2018 vylepil v ulicích Prahy leták, kde gratuloval afghánským vlastencům k úspěšnému usmrcení tří českých žoldáků [3]. Soud dnes konstatoval, že se sice nedopustil podpory a propagace terorismu, ale dostal podmíněný trest za schvalování trestného činu.

V roce 2018 zemřeli při patrole v Afghánistánu tři čeští vojáci – rotný Martin Marcin a desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek a Kopřivův leták gratuloval Afgháncům za to, že usmrtili 3 české žoldáky. Státní zástupce se v tomto případě rovněž odvolal proti rozsudku, ale ne kvůli pokutě 30 000 Kč za schvalování trestného činu, ale kvůli tomu, že chce pro Kopřivu nepodmíněný trest, a to 5 let natvrdo, dámy a pánové. Chápete?

Máme tady dvě prakticky identické kauzy, obě se týkají svobody slova a projevu názoru v písemné formě. V jednom případě člověk napíše na sociální sítě výzvu k podřezaní prezidenta republiky a trestný čin to prý není a státní zástupce chce směšnou pokutu po odsouzeném. Ve druhém případě člověk vylepí leták, kde gratuluje Afgháncům za usmrcení 3 žoldáků, soud to shledá trestným činem, padne podmíněný trest, a státnímu zástupci to nestačí a odvolá se, protože chce za tento psaný výrok pro obviněného 5 let natvrdo.

Dva totožné případy, dva diametrálně odlišné prvoinstanční rozsudky. A mají dokonce tu drzost, že oba procesy proběhnou u dvou soudů v jeden a tentýž den a v témže městě, což není náhoda, je to úmysl, aby byl gójům v ČR vyslán vzkaz, že justice je pod kontrolou Domu Sion. Český prezident a držitel Řádu světla a Řádu bojovníka za pravdu, ochránce Chasidů a Jeruzaléma, Miloš Zeman,  může být v Praze pomlouván a smí na něj být útočeno, smí mu být vyhrožováno nožem, podřezáním.

Praha je centrem mohutné kampaně na zničení a likvidaci posledních dobrých vztahů ČR s Ruskem a Čínou

Naproti tomu, v Praze nad Mah’ralem není dovoleno dotýkat se sionistických procesů a operací, není dovoleno schvalovat smrt okupačních vojáků v cizině, protože v té cizině tito vojáci slouží pod vrchním velením americké armády, Pentagonu, čili pod vedením amerických neoconů. Ti dlouhodobě usilují o začlenění Prahy do projektu Trojmoří, aby celá Česká republika byla v naprostém područí americké zahraniční a především vojenské moci. A to je protiruský proces v Evropě, rozuměj proces proti Chasidské Rusi, proti ochráncům Jeruzaléma a proti Domu JHVH.

Všechny procesy v ČR v této době sledují dva cíle. Tím prvním je destrukce a zničení posledních zbývajících dobrých vztahů ČR s Ruskem, a tím druhým je totéž provést s Čínou. Rusko je obviňováno z hackerských útoků na české nemocnice, za snahy zavraždit české starosty v Praze jedem, na Praze 6 dochází k odstraňování pomníku osvoboditele a sovětského maršála a v Řeporyjích se odhaluje pamětní deska sovětským kolaborantům s nacisty, tedy Vlasovcům.

Naproti tomu v lednu za záhadných okolností umírá předseda Senátu, prezident Miloš Zeman je obviňován, že na Jaroslava Kuberu tlačil, aby nejezdil na státní návštěvu Taiwanu, pozůstalá rodina po Kuberovi čeká z nepochopitelných důvodů na pitevní zprávu o smrti otce čtvrt roku, přestože pitva byla provedena už druhý den po smrti Jaroslava Kubery. A nový šéf Senátu Miloš Vystrčil nelení a oznamuje, že asi prý pojede na státní návštěvu Taiwanu [4]. Proč? Protože dobře vědí, že tato provokace rozbije a zničí vztahy Pekingu s Prahou.

S tím začal už Zdeněk Hřib, primátor Prahy, který vypověděl partnerství Prahy s Pekingem, důvodem je otázka Tibetu. Tato trojka v Praze, Zdeněk Hřib, Ondřej Kolář a Pavel Novotný, je v rolích provokatérů, kteří mají zničit poslední zbytky vztahů ČR s Ruskem a Čínou. Všichni 3 mají společné vedení a velení, kterým je americké ministerstvo zahraničí, které skrze CIA úkoluje i českou tajnou službu BIS, která se podílí na protiruské provokaci okolo ruského diplomata a jeho kufříku, ve kterém si měl přivézt jed ricin. Jak uvedl [5] Michal Koudelka minulý týden, BIS informaci získala od anonyma. A tím je to dané.

Dva rozsudky ve stejný den, u dvou soudů a v prakticky stejné věci, vypadají diametrálně odlišně, a tím je vyslán vzkaz

Není dovoleno v městě nad Mah’ralem útočit na americké bratry, na jejich podřízené, na české žoldáky v Afghánistánu, kteří působí v zemi v roli okupačního vojska pod velením Pentagonu, není dovoleno chválit Afghánce za to, že bojují ve své zemi za odchod okupačních vojsk. Kdokoliv pochválí afghánskou domobranu a schválí jejich boj proti okupantům, dostane se mu v ČR odsouzení a státní zástupce bude chtít 5 let natvrdo pro takového člověka. A na straně druhé, když v ČR někdo zaútočí slovně na Miloše Zemana, dostane se mu ochrany, shovívavosti, uznání, úlitby, odpuštění, zbavení trestnosti, věc je diskrétně posunuta do přestupkového řízení na městskou část.

Když Miloš Zeman v září roku 2017 převzal [6] od Ronalda Laudera cenu Bojovníka za pravdu, na plaketě byl nápis a citát z ortodoxní židovské Bible, Izajáš 62:1 “V zájmu (vyvoleného národa) Sionu nebudu dál mlčet. V zájmu Jeruzaléma nebudu zticha.” Převzetím plakety se Miloš Zeman stal ochráncem Halachy, tedy bojovníkem za Jeruzalém a za ochranu vyvoleného národa. Tím vyhlásil paradoxně válku Domu Sion, protože ochrana Sionu (vyvoleného národa) a Jeruzaléma jde proti plánům světového sionismu na zničení Izraele.

A proč je to dovoleno? Pokud se podíváte na výše uvedený obrázek a detail plakety, potom vám vše musí být jasné. Miloš Zeman převzetím plakety převzal na sebe sliby Halachy, tedy slib obrany vyvoleného národa (Sionu) před zničením a obrany Jeruzaléma před destrukcí. Protože v Praze nad jámou zuří obrovský boj mezi ž a Ž o převzetí absolutní kontroly nad centrem světového okultního řízení, tedy nad Prahou, nelze se divit, že proti prezidentovi se už vytahují nože a sionistické soudy za to nikoho nechtějí trestat.

Dům Sion chce Prahu pro sebe, pro svoji výlučnou potřebu, pod svoji kontrolou, a proto chasidský místodržitel na Hradě je nežádoucí, je dovoleno na něho plivat, nadávat, vytahovat na něj nože, prozatím jen obrazně, písemně a verbálně. Ale je to jen začátek. Ten krk by totiž Dům Sion prezidentovi podřezal rád a s velkou chutí, o tom nepochybujte ani na okamžik, protože soudy jsou v ČR jejich, pod kontrolou Domu Sion. A ty rozsudky potom podle toho tak vypadají, zcela licoměrně a diametrálně odlišně, rozsudky v jeden den, u dvou soudů, v jednom městě, ve městě nad Mah’ralem.

Nejen o této kauze budeme hovořit dnes od 19:00 hodin v mém pravidelném pořadu na Svobodném vysílači CS. Probereme všechna aktuální témat z domova i ze světa za poslední týden. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

Záznam pořadu

-VK-

Šéfredaktor AE News

S námi čtete, s námi objevujete

Vážení čtenáři Aeronetu, do konce měsíce zbývá 8 dní a zatím jsme vybrali jen cca. 31% z cílové sumy potřebné na zachování provozu našeho projektu na příští měsíc, který závisí výhradně na Vaší podpoře, i když chápeme současnou situaci s koronavirem. Pokud se vám líbí naše práce, kterou pro Vás děláme, pokud se vám líbí naše články, videa a pravidelné páteční pořady na SVCS, přispějte prosím v závěru tohoto měsíce na naší obvyklé darovací stránce zde, ale pouze v případě, že si to můžete dovolit, tedy podle svých možností. Každý příspěvek má smysl, každý se počítá, malý i velký. Přispět můžete bankovním převodem, PayPalem, Bitcoinem a poštovní složenkou na účet. Naše práce může pokračovat jedině s Vaší podporou, jinak to není možné a nemělo by to ani smysl, protože podpora musí být oboustranná. Náš server je tu pro vás. Za Vaši podporu a pomoc předem děkujeme!

Nejvyšší soud ČR v Brně dnes rozhodl [1], že v kauze Ayan Jamaal Ahmednuurové, bývalé studentky Střední zdravotnické školy v Praze, ředitelka školy Ivanka Kohoutová upřela studentce právo nosit nepřetržitě šátek na hodinách teoretické výuky, neboť muslimský šátek hidžáb je prý součástí náboženských tradic a podle stanoviska soudu nesmí stát odpírat práva náboženským skupinám, neboť náboženství je prý nadřazeno předpisům organizací a firem. Judikát Nejvyššího soudu má všechny prvky autogenocidy českého národa a znamená to, že tento přelomový rozsudek bude použit jako příklad a vzor pro případné budoucí podobné kauzy.

Stanovisko Nejvyššího soudu totiž přiznalo náboženství vyšší míru práv a ochrany, než jsou české zvyky, tradice a obyčeje, takže židovské děti budou chodit do škol v kloboucích, které si nebudou sundavat ani uvnitř škol, což je slušnost v západní civilizaci, dnešním rozsudkem navodil stav, kdy i klobouk chasidských dětí na školách bude mít ochranu, protože je to součást tradičního náboženského oděvu.

V hidžábu už brzy na hodinách tělocviku v českých školách, ředitelé právě dostali nakázáno, že musí držet hubu, jinak…

Nejde zdaleka jen o studenty středních a vysokých škol, ale verdikt se týká všech úrovní škol, a to je model, který donedávna fungoval i v Německu, dokud Bundestag toto neomezil. Jednalo se o to, že turecké, židovské a muslimské rodiny posílaly do mateřských školek své děti v tradičním oblečení a děti se potom mezi sebou často porvaly, protože muslimské i židovské děti mají z domova indoktrinaci, že druhé etnikum je špinavé. Tradiční oblečení do škol nepatří a český Nejvyšší soud znovu ukázal, že nehájí zájmy českých občanů, ale zájmy Domu Sion. Naprostý rozpad a zánik české státnosti a kultury.

Děti začnou chodit do škol v kloboucích, s pejzy, nemyté, protože je to tradice, muslimské dívky budou obalené v pytlovině a bude jim koukat jenom špička nosu, některé děti budou mít jen jarmulky, jiné přijdou v kaftanech, které odmítnou sundat i při tělocviku, ani dívky hidžáb při tělocviku neodloží, a protože tady bude precedens z Brna od Nejvyššího soudu,  žádný ředitel a ani ředitelka už si netroufne dětem šátky nebo kaftany sundavat, protože by se okamžitě dočkali obvinění z rasismu a utlačování víry a vyznání.

Soud totiž ve svém verdiktu uvedl, že zahalování vlasů je běžné a součástí náboženských tradic, které nejsou v rozporu s bezpečností ČR. No, to si Nejvyšší soud dovolil teda hodně, asi nemají soudci informace a neví, co se stalo minulý týden v Londýně, kde muslimský mladík v kaftanu a s nožem o délce 28 centimetrů zaútočil na místní góje, přičemž na ně řval, že muslimové přišli Velkou Británii obsadit a všichni nevěřící se stanou otroky, anebo budou podřezání. Útočník v Londýně křičel: “Chcípni, ty pse, chcípni!” a jak je vidět, soudci Nejvyššího soudu v Brně chtějí, aby se takové události odehrávaly i na českých školách. Jejich rozsudek tomu napomáhá, protože studenti v kaftanech, v burkách a vůbec v dlouhých hábitech mohou pod svým úborem do školy pronést cokoliv, a když nějaká škola bude mít bezpečnostní rámy, který školník si dovolí nadzvednout hábit muslimské studentce nebo muslimskému mladíkovi?

Začíná to šátkem, bude to pokračovat požadavky na halal stravu ve školních jídelnách, potom požadavky na segregaci dívek od chlapců ve školách… a už to pojede

Francie zakázala nejen šátky ve školách a ve státních firmách, ale i tradiční úbory, které představují bezpečnostní riziko. Pod úborem je možné pronést mačety a dlouhé nože do školy, baseballové pálky, železné tyče a další útočné zbraně. Ve Francii sice mají školy bezpečnostní rámy, ale školní ostraha nemá právo studenty šacovat. Takže, když bezpečnostní rám začne pískat, ostraha neví, co má student schovaného pod svým tradičním oblečením. Ale proč myslet hned na nejhorší?

Problémy v českých školách začnou už na daleko menších věcech, např. složení školního jídelníčku. Jak bude školní kuchyně vařit pro 4 nebo 5 muslimských dětí z celkem 200 dětí? To budou extra vařit halal pro 5 dětí? Ne, dopadne to jinak, jako tady v Německu, školní kuchyně úplně vypustí vepřové maso a začnou vařit jenom halal. Všechny děti se přizpůsobí těm 5 dětem, protože vedení školy má takový strach z žaloby kvůli rasismu, že raději celou školní kuchyni udělají halal, než aby riskovali, že muslimské děti sní něco, co pochází z prasete.

Takže, celé to začíná tím, že muslimská dívka se v Praze na české střední zdravotnické škole, studující za české peníze daňových poplatníků, domáhá svého muslimského náboženského šátku. Pokračovat to bude tím, že se dívka začne domáhat v jídelně halal jídla, a když nebude halal, opět poběží s žalobou do Brna k soudu, aby vydal judekát. A co třeba segregace? Ve školách s velkými počty muslimů jsou třídy segregovány a dívky a chlapci odděleni, existují jen třídy chlapců a vedle jen třídy dívek.

To je také náboženská tradice, paní Šabatová, kdybyste náhodou chtěla namítat, že segregace je fuj a naopak by se měla prosazovat inkluze a slučování. To je proti islámské víře a proti Koránu, to abyste v tom měla jasno. Nejde totiž vůbec o nějaký šátek, jde komplexně o to, že český Nejvyšší soud nadřadil právo náboženských obcí a jejich tradic a obyčejů nad obecné zvyky a ustálenosti českých tradic a zvyků. A českým zvykem a tradicí je, že žena si po vchodu do místnosti sundá šátek, muž si pro změnu sundá pokrývku hlavy, nejčastěji klobouk. To je pro změnu zase naše evropská a česká tradice, páni soudci!

Polonahý pán s kokosem na přirození vstoupí do místnosti a naplive na podlahu… to je také tradice s náboženským ukotvením

A jestliže studentka studuje na veřejné a ne-muslimské škole, jejímž zřizovatelem není muslimská obec, ale stát, městský, krajský nebo okresní úřad, nebo je to soukromá škola s platnými školními stanovami, tak nikdo nemá právo požadovat po škole, aby se škola přizpůsobovala muslimským tradicím a obyčejům. Nevím, jestli soudci z Brna byli někdy na Tahiti, ale tamní domorodci mají ve zvyku při vstupu do místnosti před sebe naplivat, aby vyhnali zlé duchy. Je to velmi nechutná tradice, je to obyčej, ale to snad znamená, že když někdo z takových tahitských kmenů by studoval v ČR, tak bude mít právo chodit skoro nahý s kokosovým ořechem místo Adamova listu a bude moci při vstupu do školy okolo sebe plivat? Protože, když to neudělá, tak oni opravdu věří, že v místnosti setrvají zlí démoni. Nemohou se potom soustředit, jsou nervózní a nechtějí na místě zůstat.

Hidžáb se nezdá tak problematický, muslimské ženy neplivají při vstupu do místnosti, ale ruští pravoslavní třeba místnost dvakrát denně vykuřují kadidlem a vyhánějí taktéž zlé démony. Pokud místnost není vykouřená kadidlem, nedokáží v ní bydlet a setrvat. Takže, jak daleko soudci Nejvyššího soudu promysleli svůj judekát? Takže hidžáb je v pořádku. Takže i turecký fez bude v pořádku. Chasidský fedor určitě také. Jarmulka jakbysmet. Kaftan až na zem? Asi také.

A co Burka se síťkou a průzorem pro oči jako průzor z tanku T-34? A co třeba bederní roušky z kokosu? A tradiční flusání? A co malé děti ve školkách, které si budou povídat s černým pytlem na židličce, a ona v tom pytli asi bude muslimská dívka. A co udělá střelená vychovatelka? No, ta přece řekne: Děti, aby se Aríma necítila vyčleněná z kolektivu, oblečeme se všichni do kaftanů a hidžábů! To bude paráda! A aby to bylo dokonalé, paní kuchařka nám bude vařit jenom halal. A zahrajeme si na mešitu. Doufám, že víte, co to udělá s malými 4-letými dětmi v mateřské školce. Přesně tohle sleduje judikát z Nejvyššího soudu.

Judikát Nejvyššího soudu je součástí indukce autogenocidy českého národa a jeho kulturní submise pod požadavky muslimů na změny v českém školství

Takže, co je sledováno tím, že všechny soudy nižší instance daly za pravdu ředitelce Střední zdravotnické školy, že studentka se musí řídit školním řádem a předpisy, a nikoliv aby se škola podřizovala její víře, ale Nejvyšší soud tyto rozsudky zrušil? Znamená to, že Nejvyšší soud plní sionistickou zakázku na destrukci českých kulturních tradic. Je to rozvrat tradic a příprava na islamizaci ČR na přísun wahábistů ze Saúdské Arábie ve vyšších počtech. Článek o tomto plánu jsme přinesli včera [2]. Je to klasický posun Overtonovského okna a příprava půdy pro muslimy ze Saúdské Arábie na českých školách. První vlna skautů již připravuje v ČR zázemí, muslimské obce, ministra vnitra Jana Hamáčka již mají na své straně, viz. jeho více než vřelé vztahy s šéfem islámského centra Alfirdaus v Praze [3].

Je to dokonale připraveno a Češi jsou tak tupí, že si toho nevšímají, protože jejich pozornost je upřena k tzv. nelegální migraci, přičemž ta legální a vízová migrace jede v ČR na plné obrátky, tajně, skrytě. Na začátku je hidžáb a řev o právech na víru. Jenže poté přijdou další a další požadavky, protože nemůžete povolit hidžáb a zakázat Burku. Nemůžete povolit Korán a zakázat Džihád, který přitom je výkladovou cestou Koránu. Jenže, soudci tohle neví, a vlastně je jim to jedno. Oni vydávají judikáty nad góji a je jim jedno, že tím odsuzují český národ k zániku vlastní kultury.

Nejen o této kauze budeme hovořit dnes od 19:00 hodin na Svobodném vysílači CS v pravidelném pořadu o aktualitách z domova i ze světa. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

Záznam pořadu

-VK-

Šéfredaktor AE News

Česká republika si zase jednou uřízla neuvěřitelnou ostudu. Ústavní soud v Brně před dvěma dny totiž vynesl skandální zprošťující rozsudek v jedné zdánlivě banální kauze, ovšem její důsledky mohou mít obrovský dopad nejen pro české občany, ale i pro Českou republiku v rámci mezinárodních závazků. Ústavní soud se totiž, podle názorů odborníků na lidská práva, dopustil porušení jednoho ze základních principů Helsinského protokolu o lidských právech. Rychetského družina soudců totiž v Brně vyrobila precedens, který v Evropě vůbec nemá obdoby. K čemu došlo?

Celé to začalo v Ostravě v roce 2014, kde hotel Brioni ve Stodolní ulici odmítl ubytovat občany ruské národnosti poté, co odmítli podepsat papír, že odmítají anexi Krymu. Jeden z hostů naší redakci dnes poskytl svědectví. Boris (původem z Jekatěrinburgu) nám napsal toto: “Odmítl jsem to podepsat a provozovatel hotelu se mně zeptal, jaký mám názor na čerstvou událost na Krymu, kde podle jeho slov došlo k anexi. Řekl jsem na to, že s připojením souhlasím, protože naše obyvatelstvo bylo na Krymu v ohrožení vypuknutí etnických čistek a komand smrti jako v Oděse, které na Krym začal přesouvat Pravý sektor a skupina Azov od Kolomojského. Jak tam ale přišli naši, utíkali z Krymu jako malí frackové.”

Rus odmítl podepsat papír odsuzující anexi Krymu a majitel hotelu mu odmítl ubytování

Majitel hotelu v Ostravě se s takovými odpověďmi nespokojil, a na to margo odmítal ruské hosty ubytovat, že nebude poskytovat pokoj někomu, kdo souhlasí s ruskou okupací Krymu. Ruští občané si to nenechali líbit, podali žalobu a české soudy postupně rozhodly, že majitel hotelu musí zaplatit pokutu za diskriminaci. Majitel hotelu se odvolával proti rozsudkům, až se odvolal až k Ústavními soudu. Ten však před dvěma dny rozsudky zrušil a věc se vrací k Nejvyššímu soudu [1].

I při podnikání je zaručena svoboda projevu, uvádí se v judikátu

Ústavní soud už v minulosti vyrobil několik podivných a labilních judikátů, kterým se dostalo pozornosti jako naprostým nedodělkům, ovšem to, co se odehrálo v Brně před dvěma dny, to nemá obdoby. Ústavní soud konstatoval, že o nepřípustnou diskriminaci nešlo. Důvody odmítnutí podle něj prý nebyly ani nenávistné, ani zjevně svévolné, ale naopak racionální. Provozovatel hotelu navíc v roce 2014 na dveře vyvěsil tento text:

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique“.

V nálezu Ústavního soudu se dokonce dostalo i na dílo Járy Cimrmana: “Důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, přitom mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím. Podivínským byl určitě hostinský v Cimrmanově Hospodě na mýtince, racionálním může být zaměření na určitý typ klientely.” Celý judikát si můžete přečíst zde, ale pozor, sáček na zvracení mějte po ruce. Tomuhle oni říkají “judikát”, ale ani dítě z mateřské školy by nesepsalo do argumentů takové bláboly.

Ústavní soud legalizoval v ČR v úterý diskriminaci, je-li založena na racionálních a obecně přiznaných základech. “Konečné řešení” Cikánské otázky od Rychetského z Brna pro majitele hospod?

Soud v nálezu dále zmínil, že anexe Krymu odporuje základním pravidlům mezinárodního práva. Odkázal na stanoviska mezinárodních organizací, odborníků i ministerstva zahraničí. Také poukázal na to, že i státy rozlišují ve vztahu k jednotlivcům podle státní příslušnosti, která je něčím jiným než národnost nebo rasa. Odmítnutí zákazníka pro etnickou příslušnost nebo náboženství by podle soudu diskriminací bylo.

Ústavní soud tak přímo na papír zakotvil nebezpečný precedens, že je možné diskriminovat kohokoliv, je-li to založeno na racionálních důvodech a současně nejde o důvody založené na nenávisti, svévolnosti, národnosti, anebo rase. Jenže zde se Ústavní soud opravdu dostal za čáru mezinárodních ochran. Rozhodnutí Ústavního soudu v této kauze je totiž v rozporu s Helsinským protokolem o lidských právech, který zamezuje mj. diskriminaci osob pro politické přesvědčení, postoje a názory, což v tomto případě bylo pošlapáno přímo Rychetského skupinou právnických ochotníků.

Ústavní soud v Brně flagrantně porušil Helsinský protokol

O tom, že úterní rozhodnutí Ústavního soudu je v rozporu se Závěrečným aktem Helsinského protokolu podle článku VII, který garantuje ochranu a svobodu osob, projevů, názorů, politických postojů a náboženských vyznání, svědčí nejen reakce ruských médií, které již kauzu převzaly a publikovaly, ale svědčí o tom i reakce Evropské unie, která podle informací naší redakce předá kauzu k prověření výboru pro lidská práva při Evropské radě. A ruská média již oznámila, že v případě negativního výsledku u Nejvyššího soudu v ČR, kam se kauza nyní vrací k projednání, se žaloba obrátí k Radě pro lidská práva v Ženevě a bude požadovat mezinárodní žalobu proti České republice za hrubé porušení čl. VII Helsinského protokolu, jehož je Česká republika signatářem a nástupcem po Československé socialistické republice.

Pro politické postoje a názory je nepřípustné omezovat osobu a jedince na běžných právech, jako je přístup ke vzdělání, pracovním příležitostem, cestování, službám a benefitům, které jsou za stejných a neměnných podmínek dostupné pro všechny ostatní osoby. Odmítnutí poskytnutí přístupu ke službě na základě politického přesvědčení nebo postoje je v rozporu s článkem VII Helsinského protokolu, a v takovém případě se jedná o diskriminaci, jak správně posoudil Nejvyšší soud v předchozím rozsudku, než jej Ústavní soud před dvěma dny zrušil. Zdůvodnění je však navíc i velmi nebezpečné.

Kdo je komunista, už nemusí být obsloužen v obchodě, pokud nepředloží čisté lustrační osvědčení

Pokud provozovatel hotelu může po zákazníkovi chtít podepisovat politicky motivovaná prohlášení, kterým podmiňuje poskytnutí služby, potom se tím vytváří precedens proti skupinám obyvatel v České republice. Tento judikát Ústavního soudu nyní dává do ruky silnou zbraň provozovatelům restaurací, které mohou od této chvíle požadovat po lidech např. písemné potvrzení o tom, že chodí do práce, čímž provozovatel restaurace vyselektuje např. Cikány nebo cizince, kteří při pobytu v ČR takové potvrzení ani sehnat nemohou. Takové potvrzení přitom může být racionálně zdůvodněno, že majitel má obavy o to, aby host zaplatil, takže si vyžádá o potvrzení o zaměstnání.

Stejně tak majitel obchodu, který býval např. politickým vězněm před rokem 1989 může po zákaznících vyžadovat, aby předkládali lustrační osvědčení, anebo prohlášení, že odsuzují marxismus a komunismus označují za zločinný. A v Česku dokonce takový zákon opravdu existuje (zákon č. 198/1993), takže jde o racionální důvod, který umožní majiteli obchodu neobsloužit osobu, která lustraci nepředloží, anebo nepodepíše politický protikomunistický manifest. Najde se nekonečné množství racionálních a podložených důvodů, proč neposkytnout službu konkrétní osobě, aniž by to bylo z titulu etnické, náboženské či rasové nesnášenlivosti. Od úterý je tak možné začít v ČR legálně diskriminovat skupiny osob s odkazem na judikát Ústavního soudu.

Lidé chtějí využít judikátu ve svůj prospěch, chystají se lustrace hostů v hospodách, kdo podporoval bombardování Jugoslávie nebo invazi do Iráku bez mandátu RB OSN, už si pivo nedá

Naše redakce již dostala i reakci od jednoho z našich čtenářů, který provozuje na Vysočině hospodu a bude na základě tohoto judikátu požadovat po hostech podepsání papíru, že lidé odsuzují odtržení Kosova od Srbska a bombardování Jugoslávie v roce 1999 bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Spolu s novým judikátem Ústavního soudu bude možné selektovat zákazníky od těch, kteří souhlasí s těmito nelegálními akty mezinárodní agrese. Našeho čtenáře jsme upozornili, že sice má správný postoj, ale je to přesně to samé, co se odehrálo v Ostravě. Je to diskriminace skupiny osob na základě politického postoje, názoru a přesvědčení, které je v rozporu s článkem VII Závěrečného helsinského protokolu.

Tady alespoň vidíte, v jakém stavu je soudnictví v České republice, kde v rozporu s Helsinským protokolem už vydává rozsudky i Ústavní soud. Není divu, že o České republice se v Bruselu vypráví sprosté a vulgární vtipy o análních špuntech amerických tajných služeb, které si udělaly z Prahy základnu a odtamtud vysílají své špiony do celé Střední Evropy, zejména do Německa a do Bruselu.

To by bylo na jiný článek v rámci svodek o činnosti amerického zpravodajství na území ČR, které máme podrobně zmapované, ale pravda je taková, že když i ústavní soud začne vydávat rozsudky, které legalizují diskriminaci v oblasti služeb na základě politického postoje a názoru hotelového hosta, potom to znamená, že destrukce svobod a demokracie v ČR probíhá závratným tempem už i na úrovni vrcholných soudních stavů. Pokud se nestane zázrak, Česká republika bude popotahována v další mezinárodní žalobě.

Záznam pátečního pořadu na SVCS

-VK-

Šéfredaktor AE News

Českou republikou otřásá už od včerejšího dne skandální rozsudek Nejvyššího soudu ČR, který v pondělí padl v projednávané kauze likvidace konkurzní podstaty po zkrachovalém projektu H-System. Téměř 60 rodin musí do 30 dnů vyklidit domky, které si sami postavili a zaplatili [1]. Nejprve si krátce připomeňme celou kauzu, na kterou mnozí už zapomněli a mladší čtenáři možná vůbec netuší, o co se jedná.

Celá kauza začala vlastně už v roce 1990, kdy po pádu komunismu došlo k prudkému zastavení veškeré bytové výstavby v tehdejším ještě Československu, později ČSFR. Nedostatek bytových jednotek a příchod zahraničních bank a nových bankovních produktů jako jsou hypotéky spustilo lavinu výstaveb rodinných domů na zelené louce, protože život v panelácích byl v té době zdiskreditovaný slavným výrokem Václava Havla, že občané v Československu jsou odsouzeni žít v králíkárnách. A právě tady se začal odehrávat příběh, který tak neslavně vstoupil do dějin naší země.

V roce 1993 založil Ing. Petr Smetka akciovou společnost s názvem H-System. Společnost nabízela levné bydlení ve vlastním a spustila v České republice rozsáhlou marketingovou kampaň. Společnost fungovala v roli a pozici developera, kterému klienti předali peníze a developer jim měl postavit rodinné domy v satelitních obcích nedaleko od Prahy. Doba dodání domku se pohybovala od 2 do 3 let a klienti dostali kalkulační cenu předem, která se v letech 1993 až 1995 pohybovala okolo 1.3 až 1.8 milionu korun. Na tehdejší dobu a tehdejší poměry rozhodně nešlo o levné domky, ale to bylo způsobeno hlavně tím, že v té době v ČR platila ještě regulace bytového fondu a trh s byty se týkal pouze novostaveb. První problém, který zazněl na straně obhajoby u soudu během pozdějšího projednávání trestní kauzy, byl nekontrolovaný růst cen stavebních nákladů H-Systemu.

H-System vznikl na troskách kolektivní socialistické výstavby a základech divokého tržního kapitalismu první poloviny 90. let

Projekt vznikl už v roce 1992 a propočtové náklady na výstavbu vycházely z kalkulací setrvalého stavu cen, což ovšem bylo krátkozraké, protože v polovině 90. let jenom ceny stavebního materiálu vzrostly u některých komodit o desítky procent, mnozí si možná vzpomínají na to, jak ze dne na den zdražily pálené cihly a tvárnice, jak nebyla okna a dovážela se za ukrutné peníze z Německa atd. Tady někde začaly problémy H-Systemu. Už v roce 1995 bylo jasné, že smlouvy podepsané s lidmi v roce 1993 nelze splnit za ty smluvní ceny, které byly sjednány.

Tady na tomto místě mělo přijít jednání s investory a měly být podepsány dodatky ke smlouvě a rekalkulace nákladů. Jenže v té době už běžela mohutná reklama v ČR na levné bydlení a navyšování cen výstavby nebylo prostě možné s ohledem na sliby v reklamách. Petr Smetka se proto pokusil chybějící peníze vydělat jinde a peníze investorů z H-Systemu použil na pokus o rozjezd tzv. Třetího trhu s cennými papíry, ale třeba i na rozjezd finanční loterie Loto, která brzy zkrachovala. V ní Smetka utopil 300 milionů korun, z velké části peníze pocházely z H-Systemu [2]. A tady se začala největší tragédie polistopadové divoké ekonomické transformace.

Manažeři H-Systemu už ve druhé polovině roku 1995 používali peníze od nových klientů, kterým měli být dodány domky v letech 1997 až 1998 na to, aby z nich zaplatili náklady na stále se prodražující výstavbu domků klientů z první vlny, tedy z roku 1993. Tím se roztočila dluhová spirála, kterou ve světě znají pod názvem “Ponzi scheme”. Je to systém, kdy nově příchozí klienti hradí závazky, které firma má vůči klientům, kteří do firmy nebo do projektu přišli dříve. A nově příchozí jsou motivováni, aby sháněli další klienty, kteří až přijdou, tak uhradí náklady opět těm před nimi. Toto finanční letadlo se obvykle realizuje v oblasti investic, tedy s hotovými penězi a nic jiného v těchto operacích není zahrnuto. Jenže manažeři H-Systemu použili Ponziho schéma na projekt výstavby rodinných domů. A dnes pouze sledujeme důsledek a tragédii, která po tomto systému zůstala.

Klienty pro H-System sháněli i politici z ČSSD

Velmi klíčovým momentem byl rok 1996, kdy H-System nabídl několika politikům ČSSD placené manažerské pozice za to, že budou shánět pro H-System nové klienty, nové zájemce o výstavbu rodinného domku. Václav Erben, bývalý tiskový mluvčí premiéra Miloše Zemana, byl na výplatní pásce H-Systemu jako realitní makléř nabízející domky H-Systemu a nenapadlo ho nic jiného, než přivést do H-Systemu svoji vlastní dceru. Ta tam utopila podle jeho slov stovky tisíc korun. ČSSD před volbami 1996 neměla peníze, v té době se soudila s českým státem o Lidový dům a nebylo jasné, kdo uhradí straně volební kampaň. Jednotliví placení funkcionáři ČSSD tak byli vyzváni, aby se načas vzdali svých stranických platů a zajistili si jiný příjem. A právě nabídka na placené pozice realitních agentů pro H-System jim v té době vytrhla trn z paty. Je neuvěřitelné, že český mainstream používá kauzu H-System jako munici proti Miloši Zemanovi.

H-System věděl, že politici v ČSSD jsou bez peněz a Miloš Zeman jim ze stranické pokladny nic nepustil. V tomto ohledu se Miloš Zeman zachoval jako tvrdý a správný manažer. Problém je v tom, že placené aparátčíky v ČSSD nenapadlo nic jiného, než si najít náhradní příjem ze zdrojů H-Systému. Mezi nimi byl i Miroslav Šlouf, bývalý poradce Miloše Zemana, který si od H-Systemu odnášel svůj plat ve výši 24.000,- Kč každý měsíc, více v článku na PL zde. A právě Šloufa nyní mainstream předhazuje veřejnosti v kauze H-System jako pojítko na Miloše Zemana. Jako kdyby snad Miroslav Šlouf vytuneloval H-System, když pouze důvěřivě sháněl další klienty do H-Systemu v roli najatého realitního agenta, stejně jako desítky dalších osobností, které Smetka oslovil.

Z kolektivní Akce Z na výstavbu domků na klíč se stalo nejprve Ponziho schéma a potom Český tunel. Peníze na domky byly utopeny v rozjezdu loterie a v projektu nové burzy cenných papírů

Už od roku 1996 bylo manažerům okolo Petra Smetky v H-Systemu jasné, že jde o finanční letadlo, které nabírá nové klienty jen kvůli tomu, aby z jejich peněz mohly být uhrazeny a dostavěny domky. Těch bylo nakonec dostavěno jen 35, zatímco klientů H-Systemu v roce 1997 bylo více než 1200. A právě tento nesoulad naznačuje, že už minimálně od roku 1996 nešlo v kauze H-System o tradiční americké “Ponzi schéma”, ale o obyčejný “Český tunel”.

Ceny stavebnin a pozemků vskutku v okolí Prahy, kde H-System chtěl stavět, rostly raketovou rychlostí, ale ne tak rychle, aby z peněz od jednoho tisíce klientů šlo postavit jenom 30 domků a několik dalších základových desek. Peníze z projektu byly vyvedeny, vytunelovány a utopeny. Dalo by se říct, že kauza je jasná a české soudy mohly rozhodnout rychle už v roce 1998, když H-System spadl do konkurzu. Jenže to se nestalo. Českým soudům trval finální rozsudek, který padl toto pondělí u Nejvyššího soudu, celých 21 let. A co se dělo od roku 1997, to by nebylo možné v žádné zemi, to je možné jenom v Česku.

Z více než tisícovky klientů H-Systemu bylo uspokojeno jen cca. 60 klientů. Celkem 35 domků bylo dokončeno do roku 1997, dalších zhruba 30 domků bylo vybudováno [3] vlastním nákladem členů H-Systému. Jenže, co se nestalo? Všechny tyto domy stojí na pozemcích, které stále patří H-Systemu. Z neznámého důvodu se klienti H-Systemu rozhodli stavět na pozemcích konkurzní podstaty s odůvodněním, že přece za pozemky už zaplatili.

Jenže taková argumentace je u soudu bezpředmětná. Pokud stavíte na pozemcích, které vám nepatří, protože jsou předmětem konkurzní podstaty, potom se nemůžete divit, že Nejvyšší soud nařídí vystěhování ze staveb na nich vybudovaných. Chápu lidskou stránku věci, lidé za ty pozemky zaplatili, z morálního hlediska jsou jejich, ale pokud v katastru nemovitostí je vlastníkem pozemků stále uvedený úpadce, tzn. H-System, můžete se stavět na hlavu, ale pouze to znamená to, že jste za pozemek zaplatili někomu jinému, za někoho jiného a váš dům stojí na jeho pozemku.

Rozebrat zděný dům a odvézt na jiný pozemek je velmi drahou variantou

Tady v Německu jsou firmy, které se zabývají rozebíráním staveb a jejich přesunem na jiné místo. Finančně je to ukrutně náročné, firma rozebere zděný dům od střechy až po základy a postaví znovu na jiném místě a jiném pozemku. Ovšem cena odpovídá skoro výstavbě úplně nového domu, protože jediné, na čem ušetříte 100% z ceny je stavební materiál s výjimkou malty, omítek, základů, klempířských a malířských prací, podlah atd. Zaplatíte tak jenom rozborku a sborku domu, plus výkop nových základů na novém pozemku a napojení na inženýrské sítě.

Tohle řešení je možné jen u domů postavených určitými metodami, domy postavené z prefabrikátů a tvárnic typu YTONG se rozebírají celkem snadno a rychle, naproti tomu rozborka cihlových domů je prakticky vyloučená, protože nové porotherm cihly jsou zalité betonem a velmi křehké. Klienti H-Systemu, kteří si postavili za vlastní peníze domky a pouze pozemek patří H-Systemu, by tedy mohli stavby odstranit a přesunout jinam. Samozřejmě, že to platí pouze v teoretické rovině, protože by na takovou akci museli mít peníze a není mi jasné, jakou technologií ty domky v Horoměřicích byly stavěny, jestli nejde náhodou o klasické porotherm cihlovky, ty se prakticky rozebírat nedají.

Co mně však zaráží, to je postoj médií, která litují majitele dostavěných domků, ale už vůbec nemluví o stovkách a stovkách klientů H-Systemu, kteří nemají ani domky, ani pozemky, ale přitom za domky i pozemky zaplatili. A co oni? Proč je nikdo nelituje? Je to snad kvůli tomu, že se dostali až na samotný konec Ponziho schématu, kde už nebylo z čeho brát, a tudíž o nic nepřijdou, protože ani nic nedostali za své peníze?

Tahle úchylná logika mně děsí, protože se v ní zrcadlí hrozivé myšlení, že lze dělit okradené lidi na bázi kastovního systému, tzn. na ty, kteří to stihli včas a postavili si domky a na ty, kteří to už nestihli a přišli “jako blbci” pozdě. A už vůbec nechápu, jak je možné, že někdo se rozhodl, že bude stavět anebo dokončovat stavbu na pozemku, který je předmětem konkurzu a pohledávky za zkrachovalou firmou. Vy byste šli stavět dům na pozemek, který je předmětem konkurzní bitvy u soudů? Pokud máte hlavu v pořádku, tak byste určitě nešli.

Z vlastního 3x zaplaceného domu na ulici nebo do nájemní garsonky a 50 tisíc korun držhubného? Výzva redakce vládě České republiky

Dnes pronikla na veřejnost informace, že zmíněných 60 rodin, které se mají vystěhovat ze svých domů, za které zaplatili v některých případech dokonce 3x po sobě (jednou zaplatili H-Systemu, podruhé družstvu Svatopluk za dostavbu domu a potřetí bance za odkup domů v dražbě od konkurzního správce), bude mít nárok od státu na dávku jednorázové sociální dávky ve výši 50.000,- Kč [4]. Jistý podnikatel z Kokořínska, Zdeněk Babka, nabízí lidem celkem 8 garsoniér na dobu 6 měsíců za přijatelné nájemné, ale to prakticky nic neřeší pro 60 rodin, ty se těžko vejdou do 8 garsónek. Uvažuje se proto o Unimo buňkách postavených na louce nebo na poli. Stejně tak se uvažuje o vypsání peněžní sbírky, ale tu musí nejprve schválit Krajský úřad, a ten na to má celkem 30 dnů. Tady se ovšem musím pozastavit, protože jestli by měl někdo tuto situaci finančně pokrýt, je to český stát, který dopustil v rámci divoké ekonomické transformace v 90. letech tunelování peněz poctivých českých občanů.

Server Aeronet proto vyzývá vládu České republiky, aby na svém nejbližším zasedání projednala a schválila intervenční záměr odkupu pohledávek za zkrachovalou firmou H-System, aby lidé v domech, které si zaplatili (mnozí z nich několikrát po sobě), mohli nadále bydlet a nemuseli být děsivým a otřesným příkladem bezdomovců, kteří byli okradeni na svých právech a majetku. Český stát bez mrknutí oka sanoval v minulosti zkrachovalou firmu OKD, kterou vytuneloval a posléze opustil Zdeněk Bakala. Český státní rozpočet vynakládá každý rok peníze stovkám neziskových organizací v ČR, které škodí zájmům a lidu České republiky. Český stát beze všeho vynaložil téměř půl miliardy korun na výkup vepřína v Letech u Písku pro velice pochybné a z hlediska historických faktů kontroverzní účely jedné neziskové rómské organizace, konkrétně Muzeum rómské kultury, která částku inkasovala, o kauze jsme psali zde.

Stejně tak stát vynakládá peníze do sportu a dalších aktivit, které v zahraničí jsou zcela a běžně financovány jen z komerční sféry a ne z veřejných rozpočtů. A stejně tak chce vynakládat miliardy korun do nákupu nových zbraní, amerických vojenských vrtulníků a dalších misí českých vojáků v zahraničí. Vyzýváme vládu České republiky, aby výše uvedené příklady výdajů státního rozpočtu přesměrovala a pomohla sanovat pohledávky okradených občanů a věřitelů H-Systemu, kteří kvůli chybným krokům soudů a konkurzních správců v posledních 20 letech přišli o své veškeré životní úspory. Náprava křivd musí přijít ze shora, protože zezdola již není možná. Vláda Andreje Babiše má příležitost udělat tlustou čáru za bezprávím na obyčejných lidech, které se táhne českou historií už přes 20 let.

Nezávislá žurnalistika je v jedné věci zcela závislá: na podpoře čtenářů

Závěrem ještě jedna prosba jménem redakce: Pokud se Vám líbí naše práce a informace, které přinášíme, zvažte prosím jakýkoliv finanční příspěvek na zachování provozu našeho serveru. Pět dní před koncem měsíce máme vybráno zatím jen necelých 50% z cílové sumy. Náš server se nemůže spoléhat na nadnárodní instituce a fondy, ani na dotace a mecenáše, stojíme a padáme s podporou našich čtenářů. Přispět nám můžete na naší obvyklé darovací stránce zde, a to bezhotovostně převodem na účet v ČR (a SEPA převodem v eurech ze SR), PayPalem, Bitcoinem anebo složenkou na účet. A samozřejmě děkujeme všem, kteří již přispěli!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Naprosto neuvěřitelný rozsudek vynesl rakouský Nejvyšší soud [1] v odvolacím řízení v trestní kauze iráckého uprchlíka Amira A, který vloni v prosinci navštívil na popud rakouských sociálních služeb městský bazén ve Vídni, aby se v rámci integrace seznámil se životem běžných Rakušanů. Program na integraci zastřešuje rakouské ministerstvo vnitra ve spolupráci s rakouským neziskovým sektorem a státní sociální službou. Amir si ve sprchách vyhlédl malého 10-letého chlapce, kterého natlačil do záchodové kabinky a tam ho za obrovského křiku dítěte znásilnil. Poté v klidu odešel na bazén a tam trénoval skoky do vody z můstku. Krvácející chlapec po svém brutálním znásilnění zalarmoval plavčíka a ten teprve poté zavolal policii. Je neuvěřitelné, že křik nikdo neslyšel, i když matka dítěte (Srbka, která během války v Jugoslávii emigrovala do Rakouska) tvrdila v prosinci médiím, že křik podle policie a svědků slyšeli desítky lidí, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost kvůli tomu, že znásilnění se odehrávalo v kabince a nebylo tam vidět.

Chlapec utrpěl těžké zranění v anální oblasti a dosud trpí silným post-traumatickým syndromem. Amir A. se policii k činu přiznal a zdůvodnil ho tím, že to se jednalo o “sexuální pohotovost”, kdy potřeboval se urychleně sexuálně ukojit, protože jako uprchlík už přece 4 měsíce neměl sex a manželku nechal doma v Iráku. To samo o sobě ukazuje na zvrácenost celé uprchlické krize. Pokud by Iráčan utíkal před Islámským státem nebo před jinou hrozbou, určitě by tam nenechával manželku, ne? Rakouský soud toto ale vůbec neřešil. Muslimové argumentují tím, že nesmí onanovat, protože to zakazuje Korán, takže podle výkladu Koránu má právo se muslim sexuálně ukojit na bezvěrci. To koneckonců je popsáno i v Koránu, kdy po bitvě o Mekku a Meddinu stoupenci Alláha znásilňovaly za odměnu své zajaté nepřátele.

Iráčan nerozuměl německému “Nein!”

Iráčan byl soudem nižší instance před několika měsíci odsouzen ke 6 letům vězení, ovšem v dovolání k Nejvyššímu soudu obhájce Iráčana uspěl a soud rozsudek zrušil a vrátil k projednání nižší instanci. Obhájce uprchlíka totiž argumentuje tím, že Amir A. si nemusel být vědom toho, že chlapec nechce být znásilněn! A soudci Nejvyššího soudu tuto argumentaci překvapivě přijali. Iráčan prý kvůli jazykové bariéře nemusel rozumět výkřikům dítěte “Nein! Nein!”, které se rozléhaly po celé budově bazénu a lidé okolo se tvářili, že raději nic neslyší. Nejvyšší soud Rakouska tak vyslal do světa neuvěřitelný precedens, že když vás třeba znásilní Nigerijec, Korejec nebo Číňan, tak když nebude umět česky, tak jeho čin může být omluven tím, že nerozuměl tomu, že znásilnění nechcete.

Nejvyšší soud zdůvodnil své rozhodnutí tím, že soud nižší instance prý nevyšetřil otázku, zda-li chlapec chtěl být znásilněn, anebo jestli znásilnění bylo proti jeho vůli. Ano, čtete dobře. Rakouskému Nejvyššímu soudu toto není jasné a chce, aby to bylo u soudu nižší instance znovu projednáno a zjištěno. Naprosto skandální rozhodnutí, které nemá v evropském soudním prostoru obdoby. Samotný akt znásilnění nemůže být posuzován podle jazykové vybavenosti útočníka, protože takto by se dalo potom argumentovat i u trestných činů fyzického ublížení na zdraví, kdy útočník by argumentoval, že když vás fackoval, tak nevěděl, jestli se vám to nelíbí. Rakouský nejvyšší soud v tomto rozhodnutí opět ukázal, že i rakouské soudy rozhodují v klientelistickém postavení podobně, jako rozhodují soudy v ČR. Účelový rámec rozsudků pokrývá tzv. veřejnou objednávku v rámci podpory budování evropského chalífátu. Soudy postupně přestávají bránit zájmy vlastních občanů a začínají podporovat útočníky a invazní svazy Arabů. A to je model, kterému se jinak říká “autogenocida”, tedy vyhlazení vlastní rasy vlastními lidmi a vlastními politiky.

Za znásilnění chlapce odškodné ve výši necelých dvou průměrných mezd!

Dalším skandálem ve stejné kauze je odškodnění, které soud nižší instance přiznal dítěti a jeho matce za tento brutální čin. Hluboce se nadechněte a představte si, že dítě dostalo kompenzaci jen ve výši 4,700 EUR, to je nějakých 125,000 Kč. To dokonce nepokrývá ani léčebné náklady dítěte v dětské nemocnici a náklady na operační zákrok, který musel chlapec podstoupit. Takto nízká náhrada újmy byla podle pozorovatelů přiznána kvůli tomu, že jí bude muset za Amira A. uhradit rakouský stát, který za uprchlíka nese zodpovědnost. Iráčan totiž byl na bazén poslán v rámci státem organizovaného integračního programu a proto rakouský stát musí zaplatit náhradu újmy. Samotný Iráčan je nemajetný, takže na něm se nemůže maminka dítěte nijak hojit. Ta uvedla pro média, že lituje toho, že svým dětem říkala, aby se k uprchlíkům chovali pěkně, protože ona sama je uprchlicí z Jugoslávie.

Celá kauza se tak začíná měnit v absurdní komedii. Cizinec, který neumí ani slovo německy, znásilní nezletilého chlapce. Dostane za to 6 let natvrdo, ale oběť dostane odškodné ve výši necelého 2-násobku rakouské průměrné mzdy, které nezaplatí útočník, ale stát, který ho do země pozval. A Nejvyšší soud rozsudek zruší, protože si není jistý, zda-li si byl uprchlík vědom toho, že chlapec znásilněn být nechce, protože kvůli jazykové bariéře nedokázal Iráčan rozeznat rozdíl mezi požitkem chlapce a bolestí. Jak sám uvedl u soudu, jeho žena při sexu s ním v Iráku křičela také velmi silně. Podle jeho obhájce tak nebylo jeho mandantovi jasné, jestli znásilnění probíhá se souhlasem nezletilce, anebo si to oba dva užívají.

Co na to říct? Takové soudce z Nejvyššího soudu by měli zavřít do kabinky na bazénu s uprchlíky na pěkně dlouho. Možná by jim potom došlo, že jazyková bariéra není to hlavní, co určuje parametry znásilnění. Jsou určité mimoverbální zákony, které v Evropě platí bez nutnosti znát příslušný jazyk. A znásilnění mezi takové mimoverbální události patří zcela logicky. To by potom každý mohl jezdit do cizí země a tam znásilňovat kdekoho a potom tvrdit, že kvůli jazykové bariéře nerozuměl tomu, jestli oběť znásilnění chce, anebo nechce. Rakouský Nejvyšší soud tak předvedl, že veřejná politická objednávka na ochranu migrantů je natolik v zemi silná, že už pokřivuje i uvažování a rozsudky soudců Nejvyššího soudu. Děkujeme za upozornění na tento rozsudek našemu čtenáři z diskusí.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Do konce měsíce zbývá 5 dnů a z částky potřebné na zachování provozu Aeronetu bylo zatím vybráno necelých 47%. Všem, kteří již přispěli, děkujeme a děkujeme i všem, kteří zde i tento měsíc přispějí tak, aby  stránky fungovaly i příští měsíc.

Česko je země neomezených bizarních úkazů, kterých si všímá už i ruská televize NTV. Ta před několika okamžiky informovala o tom, že Obvodní soud pro Prahu 1 zprostil obžaloby členy skupiny Ztohoven, kteří vloni v září vylezli na střechu Pražského Hradu a odcizili odtamtud prezidentskou standartu, kterou poté rozstříhali a použili ke své další, údajně performerské, produkci [1]. Jak ruská komentátorka poznamenala, jen před pár dny Okresní soud ve Vyškově, zatím nepravomocně, odsoudil ve zkráceném řízení odpůrce amerického konvoje na 10 měsíců s podmínkou na 2 roky, který v květnu tohoto roku vystrčil na americké vojáky holý zadek, a to ve chvíli, kdy projížděli Vyškovem v rámci své Dragounské jízdy [2]. Ruská televize toto označila za licoměrnost českého soudnictví, které prý pracuje velmi často na politickou objednávku v podobných kauzách.

Naprosto šokující je vysvětlení soudkyně nahoře ve videu, proč členy Ztohoven zprostila obvinění. Prý se nechtěli obohatit. Svatá prostoto! Ta soudkyně studovala v Plzni? Trestný čin krádeže se neposuzuje podle zisku, ale podle odcizení věci. Hmotný prospěch z krádeže je druhotným faktorem pro posouzení výše trestu. Podle tohoto rozsudku by to potom znamenalo, že když někomu ukradnete auto a pomalujete ho nápisy “Majitel auta -> Politik -> X. Y. je vůl!”, tak to bude projev politického názoru, za který vás tato soudkyně osvobodí? A když auto rozřežete, jako to udělali pánové ze Ztohoven se standartou, tak to také bude v pořádku? A co kdyby vám, jako politikovi, někdo ukradl doklady a rozstříhal je? To také by byl politický projev? Když tedy půjdeme do extrému, opravdu až nadoraz, tak potom si musíme uvědomit, co se stalo pro změnu u soudu ve Vyškově. A to je druhá mince českého absurdistánu.

Za holý zadek 10 měsíců v base s podmínkou na 2 roky

Tam soudkyně odsoudila člověka k 10 měsícům v kriminále natvrdo, se zkušební dobou na 2 roky. A to si vezměte, že nic nepoškodil, nic neukradl, nikam neoprávněně nelezl, nic nerozstříhal. Pouze projevil svůj politický názor, stejně jako ho prý projevili pánové ze Ztohoven, ale zatímco oni byli zproštěni obžaloby (také nepravomocně zatím), tak tento pán z Vyškova má na krku podmínku na 2 roky. Nelze se divit tomu, že ruskou televizi toto velmi zaujalo, ta paralela s Vyškovem a se svobodou politického expresionismu je nabíledni. Jak zaznělo na ruské televizi, v Česku je zesměšnění amerických vojáků těžší zločin, než krádež, nedovolené vniknutí a poškození cizí věci dohromady.

[VIDEO] Za holý zadek vystrčený na americké vojáky ve Vyškově padla 2-letá podmínka

Je mi smutno z toho, jakou ostudu České republice v cizině dělají české soudy svými rozsudky. Je přece naprosto jasné, že když v rozsudku z Vyškova z 15. srpna zazní jeden verdikt jistého směru, nemůže přece v podobné kauze recesistického expresionismu zaznít diametrálně odlišný rozsudek. Nestranný člověk by si potom mohl myslet, že české soudy rozdávají flastry lidem za projev odporu vůči Američanům v obrněných vozech, zatímco za projevy pohrdání a zesměšňování hlavy státu rozdávají, když už ne odměny, tak alespoň zproštění všech obvinění. To není normální. Soudci v ČR jsou buďto zkorumpovaní, tzn. pracují na klientelistické bázi, nebo zaujatí, anebo zcela nekompetentní. Všechny tyto tři možnosti jsou přitom zcela nepřijatelné. Soudy musí vyslat jasný vzkaz veřejnosti, který má být příkladem pro ostatní. Ale co je tohle za příklady? Vyškovský soud vyslal vzkaz, že kdo bude demonstrovat proti americkým vojskům, půjde do kriminálu! A pražský soud se Ztohovnisty naopak vyslal vzkaz, že vnikat neoprávněně a krást věci z Pražského Hradu je v pořádku, a poté je ničit ty věci, že je také OK.

Soudkyně nepřímo vyzvala k následování činů Ztohoven

A když se prezident republiky rozhodne své sídlo chránit a zpřísní kontroly návštěvníků svého sídla, tak je skoro ukamenován mainstreamovými médii, že co si to dovoluje zpřísňovat pohyb po Pražském Hradě turistům. Např. Balšínkova fiat-alternativa naplivala na prezidenta kvůli posílení ostrahy Hradu opravdu pořádně, více zde. No, milí zlatí, není to právě kvůli soudkyním, jako je ta na Praze 1? Protože ta teď de facto legalizovala krádeže, stačí od této chvíle u soudu říct, že odcizená věc nesloužila k osobnímu obohacení a že byla součástí uměleckého vyjádření politického postoje. Zatímco ve Vyškově, když ukážete holé pozadí na amerického vojáka, tak váš politický “postoj” vám bude leda tak k h****u a ještě si posedíte v kriminálu.

Od roku 1989 se toho zase tolik nezměnilo. Vystrčit tehdy zadek na sovětské vojáky dislokované v Československu, tak byste také šli sedět. Ale není úplně normální, že krádež standarty prezidenta, nedovolené vniknutí a zničení standarty bylo shledáno jako něco, co není trestný čin, ale maximálně přestupek. Škoda přitom přesáhla 5,000 Kč zcela jednoznačně, takže z principu nemůže jít o přestupek, ale o trestný čin. K čemu tam ta soudkyně na Praze 1 vlastně je? Její výklad práva je naprosto šílený, který zavání “plzeňskými právy” na sto honů.

A tak zřejmě v Rusku budou mít tuto zprávu v médiích jako perličku formátu “Blbec na konec”, ale prestiži ČR to rozhodně nepřidá. V zemi, kde se dávají flastry natvrdo za holý zadek, kde se zprošťuje obžalob z naprosto jasné krádeže, kde se plive na prezidenta kvůli jeho ochraně bezpečnosti svého sídla, kde se nadává na prezidenta kvůli jeho varováním a obavám z migrace, nelze očekávat žádnou světlou budoucnost. Spravedlnost ryje držkou v zemi, v české zemi.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj úvodního videa: iDNES.cz [3]