V turecké Ankaře skončil ostře sledovaný summit Severoatlantické aliance, který měl původně demonstrovat naprostou jednotu a neochvějnou finanční solidaritu všech členských zemí vůči Ukrajině. Hlavním bodem programu byl ambiciózní plán na vytvoření masivního revolvingového úvěru ve výši 70 miliard eur ročně, který měl dlouhodobě a systematicky financovat masivní vyzbrojování ukrajinské armády. Pro řadu západních vlád mělo jít o automatický a závazný mechanismus, jenže realita diplomatických jednání nakonec přinesla zásadní zvrat.

Český premiér Andrej Babiš přímo v Ankaře po skončení summitu oznámil klíčovou zprávu pro domácí i mezinárodní scénu: Česká republika se na tomto gigantickém úvěrovém programu podílet nebude. Summit totiž po tvrdých vyjednáváních rozhodl, že celý projekt zůstane výhradně na dobrovolné bázi. Každý členský stát si tak bude moci sám svobodně určit, zda se do tohoto specifického programu zapojí, či nikoliv. Pro podporovatele diplomatického řešení a mírového procesu na Ukrajině jde bezpochyby o zásadní obrat a dobrou zprávu, která signalizuje, že plošný diktát v rámci Aliance narazil na své limity.

Tento diplomatický úspěch na mezinárodní scéně, který ocenili zejména voliči volající po uklidnění konfliktu a zastavení bezhlavého pumpování peněz do zbrojení, však okamžitě zastínila vážná vnitropolitická krize. Zatímco premiér v Ankaře hájil suverenitu českého rozpočtu, doma v Praze začaly vyplouvat na povrch informace, které okamžitě otřásly základy současné vládní koalice.

Ukázalo se totiž, že ministerstvo zahraničních věcí pod vedením Petra Macinky v tichosti a bez vědomí SPD odeslalo do Spojených států amerických peníze na zbraně pro Ukrajinu v rámci kontroverzního vojenského programu PURL – „Prioritised Ukraine Requirements List“ (Seznam prioritních potřeb Ukrajiny). Podle vyjádření premiéra Babiše sice šlo o z hlediska celkového rozpočtu „nevýznamnou a jednorázovou sumu“, kterou prý schválila již minulá vláda Petra Fialy, avšak samotný fakt, že k tomuto kroku došlo bez vědomí koaličního partnera, odpálil na české politické scéně bombu.

Vládní koalice v plamenech a Okamura mluví o kudle do zad a porušení slibů

Reakce z SPD na sebe nenechala dlouho čekat a byla mimořádně tvrdá. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura vystoupil v České televizi s naprosto nekompromisním prohlášením, které posunulo běžné vládní neshody na úroveň otevřeného politického skandálu. Okamura před televizními kamerami zdůraznil, že takový krok ze strany ministerstva zahraničí je v přímém a fatálním rozporu s oficiálním vládním prohlášením, na kterém byla tato vládní koalice vystavěna.

Co je však pro SPD ještě závažnější, celý proces proběhl podle všeho naprosto utajeně a za jejich zády. Okamura neskrýval rozhořčení nad tím, že o odeslání peněz na americké zbraně pro Ukrajinu nebyli zástupci SPD informováni ani na standardním jednání vlády, ani během strategických schůzek v rámci koaliční rady. Tohle je v podstatě podraz uvnitř koalice, o kterém jsem mluvil před 2 týdny na SVCS.

Podle šéfa SPD se jedná o naprosté selhání komunikace a porušení elementární politické důvěry mezi vládními partnery. Tomio Okamura pro Českou televizi jasně deklaroval, že tento incident nenechá jen tak odeznít a hned v pátek, jakmile se premiér vrátí z Turecka, bude po Andreji Babišovi požadovat okamžité a detailní vysvětlení, co má toto jednání znamenat a kdo za ním konkrétně stojí.

Pro politické analytiky je tato situace jasným důkazem toho, že vládní koalice složená z programově odlišných subjektů naráží na své vnitřní limity, zejména v tak citlivých otázkách, jako je zahraniční politika a financování vojenské pomoci. Skutečnost, že se o takto citlivých peněžních tocích rozhoduje bez vědomí klíčového koaličního partnera, je v politických kruzích vnímána jako monstrózní průser, který může mít pro stabilitu kabinetu fatální následky.

Babišova defenziva z Ankary: Jsou to staré peníze po Fialovi, žádný problém

Premiér Andrej Babiš se o vypuknutí koaličního požáru dozvěděl přímo v Ankaře, kde ho s ostrou reakcí Tomia Okamury konfrontovala reportérka České televize. Babiš se však pokusil situaci okamžitě bagatelizovat a odmítl, že by šlo o jakékoli vědomé porušení koaličních dohod nebo tajné financování války. V reakci pro ČT uvedl, že v celém incidentu nevidí žádný reálný problém, který by měl ohrozit fungování vlády.

Podle jeho interpretace se totiž nejedná o žádné nové finanční prostředky, které by schválil současný kabinet, nýbrž o dojezd rozpočtových závazků z minulosti. Babiš argumentoval tím, že tyto peníze do programu PURL byly schváleny a alokovány ještě předchozí vládou Petra Fialy na samém konci jejího mandátu v loňském roce.

Podle premiéra šlo v podstatě o administrativní dokončení procesu, který byl nastaven minulou garniturou, a současné ministerstvo zahraničí pod vedením Petra Macinky pouze realizovalo již dříve schválené kroky. Babiš vyjádřil přesvědčení, že až se v pátek s Tomiem Okamurou osobně sejde, celou záležitost si u stolu v klidu vyříkají a vysvětlí. Jenže politická realita v Praze ukazuje, že pouhé svalování viny na Fialovu vládu SPD stačit nebude.

Problém totiž netkví pouze v tom, čí to byly peníze, ale především v tom, jakým způsobem s nimi bylo naloženo – tedy netransparentně, bez informování koaličního partnera, který má na pomoc Ukrajině diametrálně odlišný názor. Tento komunikační šum, či spíše záměrné mlčení, staví ministra Macinku i celého premiéra do velmi nepříjemné defenzivy.

Když zbrojení umlčí mír aneb alianční realita bez diplomatického světla

Kromě řešení domácí politické krize se Andrej Babiš po skončení summitu v Ankaře podělil také o své celkové dojmy z atmosféry, která na jednáních severoatlantických lídrů panovala. A jeho hodnocení bylo nebývale mrazivé a otevřené. Premiér otevřeně přiznal, že celá konference byla naprosto jednostranně zaměřená.

Podle jeho slov se po celou dobu summitu nemluvilo o ničem jiném než o zbrojení, dodávkách těžké techniky, navyšování vojenských rozpočtů a logistické podpoře pro pokračování bojů. Co však Babiš zdůraznil nejvíce, byl absolutní nezájem aliančních špiček o jakékoli diplomatické řešení konfliktu. Babiš doslova uvedl, že za celou dobu konání summitu nezaslechl od svých kolegů ani jedno jediné slovo o míru, příměří nebo politických jednáních.

Tento postřeh českého premiéra odhaluje hlubokou propast mezi rétorikou západních vlád a touhou běžných občanů po ukončení vleklého konfliktu, který vyčerpává evropské ekonomiky. Skutečnost, že na nejvyšší alianční úrovni je slovo „mír“ v podstatě tabuizováno a veškerá energie se upírá pouze k prodlužování vojenské konfrontace prostřednictvím masivních finančních injekcí, potvrzuje obavy mnoha kritiků současného kurzu.

Pro Českou republiku je odmítnutí účasti na revolvingovém úvěru sice jasným signálem, že nová vláda nechce bezhlavě pokračovat v trendu nastaveném Petrem Fialou, avšak stín vnitřního skandálu kolem programu PURL ukazuje, jak těžké je vymanit se z vlivu Washingtonu a starých závazků. Páteční schůzka Babiše s Okamurou tak nebude jen běžným koaličním jednáním, ale zásadním testem toho, zda tato vláda dokáže udržet svůj slíbený kurz, nebo zda se utopí ve vlastních tajnostech a porušených slibech. Nebylo by to poprvé, kdy padne vláda ne kvůli síle opozice, ale kvůli rozporům uvnitř vládní koalice. A to je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Mezinárodní scéna zažívá v červenci roku 2026 jeden z nejvýraznějších geopolitických otřesů od začátku konfliktu na Ukrajině. Události kolem summitu NATO v Ankaře a nečekané kroky klíčových sportovních asociací ukazují, že pod povrchem oficiálních diplomatických prohlášení se odehrává hluboký posun. Zatímco ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenský dál nekompromisně prosazuje integraci své země do transatlantických struktur, nálada mezi západními spojenci i globálními institucemi vykazuje narůstající známky pragmatismu a určité únavy z dlouhotrvajícího konfliktu.

Na okraj ostře sledovaného summitu Severoatlantické aliance v turecké metropoli se 7. července uskutečnilo vlivné Defense Industry Forum. Ukrajinský prezident využil této platformy k dalšímu ze svých emotivních a politicky vysoce exponovaných projevů. Kromě chvály ukrajinského hrdinství začal Zelenský připomínat podomního prodejce vysavačů, protože vyjmenovával pořád dokola výhody, které dostanou země NATO, když vezmou Ukrajiny mezi sebe.

Před zástupci předních zbrojařských firem a politických špiček znovu jasně deklaroval, že jediným udržitelným bezpečnostním řešením pro východní Evropu je plné začlenění Ukrajiny do NATO. Tento tlak přichází v momentě, kdy uvnitř samotné aliance panuje silné napětí; klíčoví hráči jako USA a Německo se dlouhodobě staví proti okamžitému přijetí Kyjeva z obav před přímým zatažením bloku do válečného stavu s Ruskou federací.

Opatrný postoj Prahy a Babišova symbolická brzda

Zelenský se však v závěru svého projevu postaral o moment, který v kuloárech vyvolal silné emoce, když použil tradiční provolání „Slava Ukraini!“ (Sláva Ukrajině). Tento pozdrav, přestože je dnes vnímán jako univerzální symbol moderního ukrajinského odporu a státní suverenity uznávaný západním světem, s sebou nese komplikované historické dědictví.

V původní podobě s odpovědí „Heroiam slava!“ byl v první polovině 20. století kodifikován a aktivně používán Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN) pod vedením Stěpana Bandery. Kritici a historici často poukazují na to, že v této éře fungoval jako ideologický ekvivalent totalitních pozdravů tehdejší Evropy, jako třeba nacistický Sieg Heil (Sláva vítězství!) což dodnes likvdiuje vztahy Ukrajiny se sousedními státy, zejména s Polskem.

Reakce publika na zbrojařském fóru v Ankaře jasně ilustrovaly názorové rozštěpení evropských elit. Zatímco předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen a generální tajemník NATO Mark Rutte tleskali ukrajinskému lídrovi s neskrývaným nadšením, chování českého premiéra Andreje Babiše bylo diametrálně odlišné. Podle videa a novinářských analýz Babiš tleskal pouze velmi vlažně, formálně a s viditelným neklidem se rozhlížel po sále. Pro českého předsedu vlády, který doma čelí silnému tlaku veřejnosti ohledně ekonomických dopadů pomoci Ukrajině, šlo o vysoce citlivou diplomatickou situaci.

Ekonomické limity a unavená diplomacie

Tento zdrženlivý postoj získává ještě hlubší rozměr v souvislosti s nedávným kontroverzním krokem Kyjeva, kde byl jednomu z vojenských útvarů ukrajinských ozbrojených sil (AFU) udělen čestný titul “Hrdinové UPA” odkazující na dědictví UPA (Ukrajinské povstalecké armády). UPA, jakožto ozbrojené křídlo OUN, má na svědomí tragický volyňský masakr z roku 1943, při kterém bylo brutálně zavražděno zhruba 100 000 civilistů – převážně Poláků, ale také významné množství Židů a volyňských Čechů.

Pro českého premiéra je proto veřejná nekritická podpora ukrajinskému narativu politickým rizikem, které by mohlo rezonovat u domácích voličů citlivých na národní historii. Pragmatismus české delegace se naplno projevil již před samotným odletem do Turecka. Andrej Babiš na tiskové konferenci v Praze jasně deklaroval, že Česká republika nepodpoří ambiciózní finanční návrh na vyčlenění dalších 70 miliard eur na nákup zbraní a munice pro Ukrajinu.

Premiér argumentoval tím, že český rozpočet je vyčerpaný a primárním cílem země musí být pokrytí vlastních závazků v rámci NATO, tedy dosažení a udržení výdajů na obranu ve výši 2% HDP pro vlastní armádu. Zdůraznil, že Praha má eminentní zájem pomáhat s poválečnou obnovou infrastruktury a humanitární podporou, nikoliv však s dalším prodlužováním a eskalací ozbrojeného konfliktu.

Tento postoj není izolovaný. V celé Evropě sílí hlasy, které upozorňují, že geoekonomické ztráty spojené se sankčním režimem a masivním zbrojením začínají převažovat nad politickými zisky. Právě v momentě, kdy se v Ankaře rozbíhala složitá vyjednávání o budoucí architektuře evropské bezpečnosti, přispěchal ze sportovního světa signál, který mnozí analytici označují za skutečný zlom v dosavadním mezinárodním uspořádání.

Zákulisní oteplování vztahů, MOV a FIFA otáčejí kormidlem

Ve stejný den, kdy byl zahájen summit NATO, oznámil Mezinárodní olympijský výbor (MOV) rozhodnutí o provizorním zrušení suspendace Ruského olympijského výboru (ROC). Podle vyjádření představitelů MOV, v čele s Kirsty Coventry, byl tento krok učiněn na základě právní analýzy a nedávné úpravy Olympijské charty, která klade důraz na politickou neutralitu a princip, že sportovci by neměli pykat za rozhodnutí svých vlád. Jen o několik hodin později se k tomuto trendu přidala [1] i fotbalová federace FIFA, která potvrdila, že zahajuje oficiální jednání o podmínkách návratu ruských klubů a reprezentací do mezinárodních soutěží.

The IOC Executive Board has provisionally lifted the suspension of the Russian Olympic Committee. Recommendations to International Federations with regard to Russian athletes’ participation are no longer applicable.

Read: https://t.co/k9FlApULU5 pic.twitter.com/K0pVQ7eJH1

— IOC MEDIA (@iocmedia) July 7, 2026

Ačkoliv jsou oba procesy teprve v počáteční fázi a návrat ruských atletů na globální scénu bude provázen přísnými logistickými a bezpečnostními pravidly, načasování těchto oznámení nemůže být náhodné. V nejvyšších patrech globální politiky neexistují shody okolností. Sportovní diplomacie historicky sloužila jako spolehlivý indikátor a první kanál pro strukturální změny v mezinárodních vztazích – proces, který začíná neoficiálním táním na sportovním poli, často předznamenává reálné politické a ekonomické dohody v zákulisí.

Geopolitické vítězství Ruska mimo dosah reflektorů

Rozhodnutí struktur jako MOV a FIFA ukazuje, že západní strategie totální mezinárodní izolace Ruska naráží na své limity. Globální instituce si uvědomují, že bez účasti takto masivního hráče trpí nejen sportovní úroveň a ekonomické příjmy z vysílacích práv, ale hroutí se i samotný koncept globální integrace. Zatímco na donbaské frontě pokračují opotřebovávací zákopové boje s nejistým výsledkem, na poli globální geopolitiky a geoekonomiky si Moskva připisuje body, které mohou mít pro budoucí uspořádání světa zásadní význam.

Ukazuje se, že válka a sankce jsou sice formou mocenského nátlaku, ale realita propojeného světa si dříve či později vynutí návrat k pragmatické koexistenci. Pro Ukrajinu představují tyto signály varovný prst, že bezmezná solidarita Západu má své politické i časové limity, zatímco pro středoevropské lídry, jako je Andrej Babiš, jde o potvrzení, že sázka na opatrný realismus a ochranu vlastních národních zájmů se v dlouhodobém horizontu ukazuje jako strategicky prozíravá. V této situaci je už jasné, že Rusko zvítězilo a kapitulace MOV a FIFA je signálem toho, co bude následovat. Globalizace totiž bez Ruska nemůže pokračovat.

FIFA will consider lifting its ban on Russian teams after the IOC dropped its recommendation to exclude Russia from international sports.

No decision has been made yet, with FIFA saying it will review the IOC’s move before deciding on next steps.

Source: Sky News pic.twitter.com/1snGu2BuD1

— Clash Report (@clashreport) July 7, 2026

Nebo jinak – bez Ruska a jeho zdrojů nemůže globalizace přežít. Viděli jsme na vlastní oči, co se stalo na šampionátu FIFA. Donald Trump zvedl telefon, zavolal šéfovi FIFA, a ten zrušil červenou kartu pro amerického hráče. A jen pár hodin poté začne summit NATO v Ankaře, a zatímco Zelenský na fóru prodává vysavače Made in Ukraine, které umí vysávat peníze sponzorů války úplně dočista do čista, tak mezitím MOV a FIFA navrací ruské sportovce do svých struktur. Geopolitika se prostě odehrává v zákulisí za zavřenými dveřmi a globalisté vysílají vzkazy skrze sportovní akce. Nikdo z nich to nedělá pro lásku k Rusům.

Ale všichni to dělají pro lásku k ruské ropě, ruskému plynu, ruskému hliníku, ruské železné rudě, ruským hnojivům, prostě kvůli ruským zdrojům. Válka na Ukrajině selhala. Rusko nepadlo. Proto globální prediktor zatroubil konec zápasu a vyhlásil vítěze. Tak jest dáno.

Zbytek uvidíme v následujících týdnech. Evropa se rozhodla jít na válečnou stezku jako kdysi v červnu 1941. Ale ani tehdy nešla do války se SSSR celá Evropa. A obávám se, že i teď čeká Evropu tzv. páskování, tedy rozdělování na ty, kteří budou táhnout se svými vojsky na Rusko na horizontu roku 2030, a na ty, kteří sice nikam nepotáhnou, ale budou doma zbrojit a pracovat na válečném úsilí Říše. Tím se myslí IV. Říše – Evropská unie.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Situace okolo stupňujícího se skandálu v České republice mezi Pražským hradem a Strakovou akademií nabývá v posledních hodinách až neuvěřitelných, pro mnohé šokujících obrysů. To, co původně vypadalo jako klasický kompetenční spor o reprezentaci země navenek, se v kontextu nových mezinárodních souvislostí mění v hlubokou politickou detektivku.

Prezident republiky Petr Pavel totiž ve čtvrtek v exkluzivním vyjádření pro Českou televizi otevřeně deklaroval, že pokud bude začleněn do delegace České republiky na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře, automaticky se stane jejím vedoucím a bude to on sám, kdo bude autoritativně rozhodovat o tom, kterých konkrétních akcí a jednání se v Turecku zúčastní. Tento krok však vyvolal okamžitou ústavněprávní bouři, neboť podle platných principů české ústavy je to právě a jedině vláda, kdo určuje složení státních delegací a jejich mandát.

Prezidentovo suverénní prohlášení narazilo na tvrdou realitu českého ústavního pořádku. Podle zažitých zvyklostí a právních výkladů naší nejvyšší legislativy je exekutiva v čele s premiérem tím hlavním orgánem, který nese odpovědnost za zahraniční politiku státu. Ani Ústavní soud, ani prezident nemají ze své podstaty právo diktovat vládě, koho do svých řad pro mezinárodní summity zařadí či nikoliv. Přesto jsme svědky situace, kdy hlava státu vystupuje z pozice síly a nárokuje si absolutní prvenství, což v politických kuloárech vyvolává řadu otazníků.

Proč právě teď a proč s suchou intenzitou, která hraničí s ohýbáním ústavních zvyklostí? Včerejší události a analýzy, které jsme v této souvislosti přinesli, jasně ukázaly, že napětí mezi Hradem a vládou Andreje Babiše dosáhlo bodu varu. Tento spor však evidentně není veden v teoretické rovině prestiže či osobních animosit. Ve hře jsou mnohem hmatatelnější zájmy, které sahají daleko za hranice České republiky a jejichž kořeny tkví v geopolitických plánech Severoatlantické aliance na nadcházející měsíce a roky. Snaha prezidenta Pavla postavit se do čela delegace za každou cenu tak získává zcela nový rozměr.

Umanutá snaha Hradu pod drobnohledem parlamentu

Hlasitá kritika prezidentova postupu se ozývá zejména z řad vládní koalice a opozičních lavic, které tvoří současnou parlamentní většinu. Významným způsobem do debaty zasáhla poslankyně Barbora Rázga z Hnutí ANO, která je zároveň vlivnou členkou parlamentního výboru pro mediální záležitosti.

V diskusním pořadu na obrazovkách CNN Prima News se vyjádřila s neskrývaným podivem nad tím, jaké síly a motivace vlastně stojí za touto snahou prezidenta republiky. Podle Rázgy je dosud pro širokou veřejnost i pro řadu politických analytiků naprostou záhadou, proč se Petr Pavel snaží mermomocí nejen zúčastnit summitu NATO v Ankaře, ale proč chce vládní delegaci rovnou sám celou ovládnout a vést.

Poslankyně Rázga upozornila na to, že takto agresivní přístup k zahraniční reprezentaci země nemá v novodobé historii České republiky obdoby. Pokud hlava státu ignoruje varování ústavních právníků a tlačí na exekutivu způsobem, který destabilizuje domácí politickou scénu, musí za tím být skrytý motiv obrovského významu. Tento názor sdílí stále větší část politického spektra, která odmítá uvěřit, že jde pouze o symbolické gesto vojenského generála ve výslužbě, který se chce ukázat na mezinárodním fóru.

Spojování, nebo rozdělování?

K celé záležitosti se velmi ostře vyjádřil také samotný předseda vlády Andrej Babiš. Ten se momentálně nachází na oficiální zahraniční návštěvě v Polsku, odkud situaci doma bedlivě sleduje. V rozhovoru pro česká média komentoval prezidentovo chování se značným rozhořčením. Připomněl, že Petr Pavel po svém zvolení do funkce opakovaně a slavnostně sliboval, že bude prezidentem, který bude českou společnost spojovat, tlumit vášně a hledat konsensus napříč politickými tábory. Současné kroky Hradu však podle premiéra ukazují pravý opak.

Namísto deklarovaného spojování společnost tímto chováním Petr Pavel jen fatálně rozděluje a záměrně vyvolává institucionální chaos. Vláda nemůže ustupovat ultimátům, která nemají oporu v zákoně.

Babiš doslova uvedl, že namísto deklarovaného spojování společnost tímto chováním jen fatálně rozděluje a záměrně vyvolává institucionální chaos. Vláda podle něj nemůže ustupovat ultimátům, která nemají oporu v zákoně. Premiérův komentář jasně narýsoval dělicí čáru mezi protiválečnou rétorikou jeho kabinetu a militaristickým apelem, který dlouhodobě reprezentuje Pražský hrad. Přesto však i v tomto vyjádření visela ve vzduchu otázka: co je tím skutečným spouštěčem takto radikálního hradního postupu?

Robert Fico rozlouskl v Bardejově záhadu motivací Petra Pavla?

Záhadu prezidentova nepochopitelného chování však možná úplnou náhodou, nebo možná s geopolitickým záměrem, rozlouskl slovenský premiér Robert Fico. Ten se během své návštěvy východního Slovenska zúčastnil otevřené diskuse se studenty v Bardejově.

Právě na tomto fóru Fico pronesl slova, která okamžitě zaplavila alternativní i hlavní mediální proudy v obou částech bývalé federace. Slovenský ministerský předseda se nechal slyšet, že má obrovské obavy z nadcházejícího summitu NATO v Ankaře. Důvodem těchto obav má být fakt, že se za zavřenými dveřmi chystá ke schválení monstrózní, dosud nepředstavitelný finanční a vojenský závazek.

Podle Fica se má jednat o takzvaný opakovaný (fin. revolvingový) úvěr s ročním cyklem v astronomické výši 70 miliard EUR, který má sloužit k dlouhodobému financování a pokračování válečného úsilí na Ukrajině. Tento program by znamenal, že členské země NATO by rok co rok, bez ohledu na vývoj ekonomiky či vůli vlastních občanů, odevzdávaly miliardové částky do společného fondu. A právě v tomto momentě celá politická skládačka v České republice do sebe doopravdy a dokonale zacvakla jako puzzle.

Pijavice na miliardovém fondu? Kdo profituje z ankarského plánu?

Pokud se podíváme na mechanismus, jakým má tento obří alianční balík fungovat, zjistíme klíčovou věc: tyto peníze podle dostupných zákulisních informací nepůjdou na Ukrajinu přímo v hotovosti na zlaté záchody. Budou z naprosté většiny využity k masivnímu nákupu zbraní, těžké techniky a munice. Klíčové však je, že tyto nákupy se nebudou realizovat jen a pouze ve Spojených státech amerických, ale zejména u zbrojařských firem „členských zemí NATO“, tedy v drtivé většině u evropských zbrojovek.

💲NATO, €70 billion on the table for Ukraine: a new large-scale military aid package is ready

📰According to the newspaper Politico, NATO is discussing a new €70 billion military aid package for Kiev next year.

📃The proposal, put forward by Germany, is expected to be… pic.twitter.com/8014CRxtEL

— brane mijatovic (@brane_mija64426) June 6, 2026

Pro český průmysl to znamená jediné: Z logiky věci vyplývá, že české zbrojařské holdingy a firmy se na tento obří revolvingový program v hodnotě 70 miliard EUR ročně přisají jako pijavice. Jde o zakázky, které mohou zbrojařům zajistit astronomické zisky na celá desetiletí dopředu. Pokud by se však současná protiválečně orientovaná Babišova vláda od tohoto programu na summitu v Ankaře distancovala, odmítla ho podepsat nebo se k němu připojit, byl by to konec.

Znamenalo by to pro české zbrojaře napojené na Pražský hrad naprostou katastrofu. Mohli by být z tohoto lukrativního programu NATO okamžitě a nekompromisně vyloučeni. Zbrojovky těch zemí NATO, které by se k programu nepřipojily, by z toho revolvingového programu čerpat nemohly! To je logika podstaty věci. Už to chápete, o co jde?

Evropský zbrojní kartel: Plán z Ankary pod lupou Politico

Tento rozsáhlý vnitrodiplomatický střet navíc stoprocentně koresponduje s čerstvými informacemi prestižního bruselského deníku Politico. Ten ve své aktuální analýze k nadcházejícímu summitu v Ankaře otevřeně popisuje, že Severoatlantická aliance pod tlakem evropských zbrojařských lobby mění strategii. Už nepůjde o ad-hoc pomoc, ale o centralizovaný, dlouhodobý mechanismus závazných armádních zakázek.

Ty mají evropskému vojensko-průmyslovému komplexu garantovat astronomické odběry munice a těžké techniky. Podle zjištění Politico je celý ankarský summit logisticky koncipován nikoliv jako běžné diplomatické fórum, ale jako obří kontraktační burza, kde budou jednotlivé národní delegace podepisovat memoranda zajišťující kontinuitu zbrojní výroby na celá desetiletí dopředu.

🔴 NATO Ankara summit July 2026 to clash over Ukraine aid, €70B European funding plan

NATO expects major disputes at its July 2026 summit in Ankara centered on military assistance to Ukraine. European countries plan to commit €70 billion in funding without U.S. participation.… pic.twitter.com/FqNdWe37z8

— NewsTongue (@NewsTongueX) June 25, 2026

Právě tato mezinárodní zjištění definitivně demaskují pravou podstatu hry, která se v České republice hraje o složení delegace. Hradní pětatřicetičlenná ekipa, napěchovaná lobbisty z bezpečnostního sektoru, tak nejede do Turecka řešit bezpečnostní záruky státu, ale uplatnit své partikulární zájmy u tohoto nově vznikajícího evropského zbrojního kartelu.

Propojení Pavlových hradních sponzorů s novou alianční doktrínou, kterou detailně popisují zahraniční investigativci z Politico, ukazuje na chladný kalkul: obejít domácí protiválečnou Babišovu exekutivu a zajistit, aby si spřátelené české zbrojovky utrhly co největší krajíc z tohoto sedmdesátimiliardového aliančního balíku, bez ohledu na to, že to zemi uvrhne do hluboké ústavní a diplomatické izolace.

Noční alarm na Ústavním soudě a lobbistické pozadí

Nyní už vše dává dokonalý smysl. Je to právě tento enormní finanční tlak, co vedl k událostem, které nemají v dějinách naší justice obdoby? Je toto ten pravý důvod, proč prezident Petr Pavel tak naléhavě intervenoval u Ústavního soudu? Stojí toto v pozadí neuvěřitelné zprávy, že patnáct ústavních soudců bylo v noci z úterý na středu doslova vzbuzeno a zalarmováno, aby v rychlosti projednali, odhlasovali a papírově vypracovali předběžné opatření, které vládě přikazuje včlenit prezidenta Pavla do delegace?

🇳🇴 NATO considers up to €70 billion in new military aid for Ukraine — POLITICO

NATO is considering providing Ukraine with up to €70 billion in additional military assistance, POLITICO reports, citing diplomatic sources.

According to four diplomats, the initiative could be… pic.twitter.com/dqvLvf15Op

— Beefeater (@Beefeater_Fella) June 7, 2026

A právě proto ve čtvrtek Petr Pavel tak kategoricky a neústupně prohlásil, že musí stát přímo v čele delegace, a nikoliv fungovat pouze jako její řadový člen? Jako vedoucí delegace má totiž právo podepisovat klíčové dokumenty a garantovat aliančním partnerům, že Česká republika se zbrojního programu zúčastní, i kdyby s tím Babišův kabinet nesouhlasil.

Když k této rovnici připočteme vlivné lobbisty a mocné zbrojařské magnáty, kteří jsou dlouhodobě napojeni na Pražský hrad a kteří výrazným způsobem sponzorovali a podporovali Pavlovu prezidentskou volební kampaň, celý obrázek je kompletní. Skládačka zájmů, peněz a moci do sebe zapadla do posledního dílku.

Hlavní klíčové body:

• Prezident Petr Pavel požaduje absolutní vedení delegace na summitu NATO v Ankaře navzdory ústavním zvyklostem.
• Podle slovenského premiéra Roberta Fica se na summitu v zákulisí chystá schválení obřího revolvingového úvěru ve výši 70 miliard EUR ročně.
• Finanční prostředky mají být využity na nákupy techniky u zbrojařských firem z členských států NATO, což otevírá dveře k obrovským ziskům pro český zbrojní průmysl. Pokud s tím ale česká delegace na summitu nevysloví souhlas, čeští zbrojaři budou z programu vyloučeni.
• Noční zásah a bleskové předběžné opatření Ústavního soudu naznačují enormní lobbistický tlak ze strany hradních sponzorů a zbrojařských magnátů.

Hradní delegace jako byznysový zájezd pro pětatřicet vyvolených

Poslední dílek do této komplikované vládní skládačky zapadl s plnou intenzitou ve chvíli, kdy na veřejnost prosákly konkrétní personální plány Pražského hradu pro nadcházející cestu do Turecka. Ukázalo se totiž, že prezident Petr Pavel si pro summit v Ankaře naplánoval monstrózní doprovod čítající neuvěřitelných 35 lidí.

Podle zákulisních informací přímo z podnikatelského prostředí prý navíc drtivou většinu tohoto seznamu tvoří prominentní postavy z domácího bezpečnostního sektoru a lidé z okruhu klíčových zbrojních firem. Tento masivní byznysový výsadek tak dává jasnou odpověď na otázku, proč Hrad potřeboval bleskové předběžné opatření Ústavního soudu a proč tak úporně bojoval o možnost diktovat složení i mandát celé výpravy.

⚠️ A je to venku⚠️ Kolaborant z hradu si do Ankary naplánoval delegaci o 35 členech‼️ To nevypadá na neformální večeři lídrů🤷‍♀️ Je evidentní, že na něj tlačí jeho sponzoři a loutkovodiči, kteří chtějí svou splátku‼️ Jde tu čistě o prachy tomu zmrdovi‼️ Na 1000% by jel i Kolář‼️ pic.twitter.com/MeMFSwXIne

— Peťulína Markvartová (@PeulnaMarkvart1) June 24, 2026

Kontrast mezi přístupem obou ústavních institucí nemůže být výstižnější a celou situaci ostře komentoval i premiér Andrej Babiš. Ten v exkluzivním rozhovoru potvrdil, že zatímco jeho kabinet v rámci úsporných opatření posílá do Ankary striktně racionální a skromnou delegaci složenou pouze ze 12 členů, prezident se chová, jako by pořádal soukromý zájezd pro své volební sponzory a zbrojařské magnáty.

Tento personální nepoměr definitivně odhaluje, že na summitu NATO nepůjde o reprezentaci zájmů České republiky jako celku, ale o agresivní lobbistický tlak přímo na místě dění. Hradní delegace má zjevně posloužit jako beranidlo, které má českým zbrojařům zajistit přímé napojení na miliardové alianční toky, a to bez ohledu na oficiální protiválečnou linii legitimně zvolené české vlády.

Pražský hrad se snaží o komplexní převzetí zahraniční politiky ČR?

Současný otevřený střet mezi Hradem a Strakovou akademií tak definitivně překročil hranice běžného domácího politického hašteření. Ukazuje se, že pod pláštíkem ústavních kompetencí se hraje cynická hra o astronomické finanční toky, které mohou zásadním způsobem deformovat české podnikatelské i politické prostředí na desítky let dopředu.

Pokud se potvrdí informace, že klíčové státní instituce včetně Ústavního soudu jednají pod skrytým tlakem zbrojařských lobbistů, čelí Česká republika bezprecedentnímu ohrožení samotných základů právního státu a demokratické dělby moci. Nadcházející summit v Ankaře se stane klíčovým lakmusovým papírkem pro budoucnost naší zahraniční politiky.

Dvouvládí v české delegaci, kde premiér reprezentuje zdrženlivý, protiválečný postoj a prezident naopak vystupuje jako garant miliardových aliančních zbrojních závazků, hrozí mezinárodní blamáží obřích rozměrů. Autorita České republiky na mezinárodní scéně může být tímto schizofrenním přístupem fatálně paralyzována.

Skutečnou obavou však zůstává, zda pootevřené dveře k sedmdesátimiliardovému revolvingovému fondu nepovedou k definitivnímu podřízení národních zájmů zájmům úzké skupiny vojensko-průmyslových magnátů, a to bez ohledu na ekonomické dopady na samotné občany.

Vláda by proto měla uvažovat o zahájení kroků k odvolání prezidenta Petra Pavla z důvodů ohrožení ústavních principů dělby moci a rovněž z důvodů ohrožení národní bezpečnosti při snaze ovlivňovat a měnit zahraniční politiku vlády. Prezident totiž nejen pošlapává ústavní principy, ale evidentně se snaží sabotovat rozhodování vlády ČR, což je trestný čin velezrady, konkrétně ohrožování jádra demokratického státu, tedy dělby moci.

Dovolené jsou za dveřmi, ale my jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

Blíží se prázdniny a letní dovolené, což je pro nezávislé servery a jejich financování vždy kritické období, protože lidé mají výdaje s dovolenými a letními pobyty. Konec měsíce se ale blíží, zbývá 5 dní  a potřebujeme vaši pomoc i v době před dovolenými. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat i během prázdnin a i po prázdninách. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Česká republika se ocitla na prahu hluboké institucionální krize, která otřásá samotnými základy parlamentní demokracie. Události uplynulých hodin ukázaly, jak tenká je hranice mezi ochranou ústavnosti a přímým politickým aktivismem ze strany justičních orgánů.

Ústavní soud (ÚS) ČR totiž v naprosto bleskovém, bezprecedentním termínu vyhověl žádosti prezidenta Petra Pavla a vydal předběžné opatření, kterým přímo nařídil Vládě ČR a Ministerstvu zahraničních věcí bezodkladně zařadit prezidenta na seznam oficiální delegace pro nadcházející summit NATO v Turecku.

Rychlost, s jakou celý tento justiční zásah proběhl, bere dech a v historii české justice nemá obdoby. Sledujme neuvěřitelnou časovou osu: v pondělí 22. června 2026 schválila vláda složení delegace bez prezidenta. V úterý 23. června pozdě večer podal Pražský hrad urgentní návrh na předběžné opatření.

A hned následující den, ve středu 24. června, Ústavní soud vynesl své rozhodnutí. Soudci dokázali celý proces zprocesovat, projednat v plénu a vydat písemné usnesení za méně než 24 hodin! Takto bleskový servis pro hlavu státu ostře kontrastuje s měsíci a roky, které běžní občané na rozhodnutí tohoto soudu standardně čekají.

Jsme svědky pokusu o ústavní puč?

Tento krok vyvolal okamžitou bouři nevole a šok mezi vládními představiteli i ústavními analytiky. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé) reagoval s mimořádnou ostrostí a postup Pražského hradu spojený s bleskovou asistencí Ústavního soudu otevřeně označil za „pokus o ústavní puč“.

Podle něj prezident vyhlásil exekutivě otevřenou válku. Zásadní otázkou však zůstává, zda justice svým rozhodnutím nepřekročila Rubikon a nevstoupila do sféry každodenního operativního řízení státu, která podle Ústavy náleží výhradně vládě odpovědné Poslanecké sněmovně. A právě zde se můžete podívat na plné znění toho předběžného opatření Ústavního soudu, které v takto šokujícím čase celou tuto krizi odstartovalo:

U S N E S E N Í
Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců a soudkyň Lucie Dolanské Bányaiové, Tomáše Langáška, Zdeňka Kühna, Milana Podhrázkého, Petra Průchy, Jiřího Přibáně, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jiřího Zemánka, Daniely Zemanové a soudce zpravodaje Pavla Šámala, o návrhu navrhovatele prezidenta republiky Petra Pavla, na vydání předběžného opatření v řízení o kompetenční žalobě podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy České republiky, proti odpůrci Vládě České republiky, za účasti Ministerstva zahraničních věcí České republiky, takto:

1. Vládě České republiky a Ministerstvu zahraničních věcí České republiky se ukládá povinnost bezodkladně, nejpozději však do 26. června 2026, notifikovat příslušným orgánům Severoatlantické aliance (NATO), že součástí oficiální delegace České republiky na summitu NATO v Ankaře ve dnech 7. až 8. července 2026 je prezident republiky Petr Pavel.
2. Vládě České republiky a Ministerstvu zahraničních věcí České republiky se ukládá zajistit pro prezidenta republiky a jím určený doprovod příslušnou diplomatickou akreditaci odpovídající postavení hlavy státu.
3. Vládě České republiky se zakazuje činit jakákoli opatření, která by prezidentu republiky bránila v účasti na summitu NATO v Ankaře nebo výkonu jeho ústavních pravomocí spojených se zastupováním státu navenek, a to až do doby definitivního rozhodnutí Ústavního soudu o podané kompetenční žalobě.

O d ů v o d n ě n í

I. Ústavní soud obdržel dne 22. června 2026 kompetenční žalobu prezidenta republiky, kterou se navrhovatel domáhá vyřešení sporu o rozsah pravomocí mezi ním a Vládou České republiky ve věci zastupování státu navenek podle čl. 63 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR, konkrétně ve vztahu k účasti na vrcholných summitech Severoatlantické aliance. Spolu s touto žalobou podal navrhovatel dne 23. června 2026 večer naléhavý návrh na vydání předběžného opatření.

II. Navrhovatel poukázal na to, že Vláda České republiky svým usnesením ze dne 22. června 2026 schválila složení delegace na summit NATO v Ankaře, přičemž z ní hlavu státu zcela vyloučila. Vzhledem k tomu, že lhůta pro uzavření oficiálních akreditací ze strany organizátorů summitu vyprší v pátek 26. června 2026, hrozí navrhovateli bezprostřední a neodvratná újma na jeho ústavních právech, neboť bez provedení vládní notifikace a akreditace se summitu nebude moci z technických a diplomatických důvodů zúčastnit, čímž by byl samotný kompetenční spor předčasně a nevratně fakticky rozhodnut v neprospěch navrhovatele.

III. Ústavní soud po posouzení naléhavosti věci dospěl k závěru, že podmínky pro vydání předběžného opatření podle § 80 zákona o Ústavním soudu jsou naplněny. Ústavní soud zdůrazňuje, že tímto usnesením nijak nepředjímá konečné rozhodnutí ve věci samé, tedy meritorní posouzení, komu v tomto sporu svědčí ústavní kompetence vedení delegace. Účast prezidenta republiky na summitech NATO je však dlouhodobě zavedenou ústavní a diplomatickou praxí České republiky.

IV. Vzhledem k extrémní časové tísni a hrozící nemožnosti realizovat případné vyhovující rozhodnutí o kompetenční žalobě, pokud by mezitím uplynuly akreditační termíny NATO, bylo nezbytné prozatímně zajistit status quo a umožnit administrativní zajištění účasti hlavy státu. Opačný postup by vedl k situaci, kdy by výkon exekutivní moci vlády mohl jednostranně suspendovat ústavní postavení prezidenta republiky jako hlavy státu ještě předtím, než soud stihne věc řádně projednat. Proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2026
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu

Když člověk čte řádky tohoto usnesení, až se mu nechce věřit vlastním očím. Nejde o žádné vznešené a teoretické pojednání o výkladu ústavních principů. Text vypadá doslova jako mikromanažerský seznam úkolů, jako direktivní manuál toho, co vláda suverénní země v následujících hodinách smí a nesmí udělat. Ústavní soud se v něm snížil k tomu, že diktuje konkrétní administrativní kroky, lhůty k notifikaci a doslova nařizuje podobu personálního složení vládní delegace.

Celý proces od večerního podání do denního vynesení rozsudku zabral pouhých několik hodin, což jen podtrhuje, s jakou politickou dynamikou a zadáním soud pracoval. To samo o sobě představuje největší absurditu a flagrantní pošlapání ústavnosti. Soudní tribunál, který nemá žádnou politickou odpovědnost vůči voličům, zde direktivně určuje složení politické delegace, čímž zasahuje do ryze provozních věcí exekutivy. Pokud justice začne určovat personálie a diktovat vládním úřadům technické detaily akreditací během pouhého jednoho dne, pak padá základní axiom dělby moci.

Překročení dělby moci a zásah do day-to-day politiky

Základním pilířem každého demokratického právního státu je striktní dělba moci na složku zákonodárnou, výkonnou a soudní. Tyto tři pilíře musí fungovat v systému vzájemných brzd a rovnováh, avšak žádný z nich nesmí usurpovat roli druhého. Oficiální náplní práce Ústavního soudu je ochrana ústavnosti – tedy posuzování, zda jsou zákony a postupy v souladu s ústavním pořádkem. Vydáním tohoto předběžného opatření se však Ústavní soud dostal daleko za hranu této definice.

🔴 Ústavní soud dnes vydal předběžné opatření v kauze sporu Petra Pavla a vlády o účast prezidenta na červencovém summitu v Ankaře. Podle předběžného opatření musí vláda, ministr zahraničních věcí i ministerstvo prezidentovi účast na nadcházejícím summitu umožnit a nadále nesmí… pic.twitter.com/0JbXIHTEoJ

— Ústavní soud (@usoud_official) June 24, 2026

Určování konkrétního personálního složení diplomatické delegace na mezinárodní summit je klasickým příkladem tzv. day-to-day rozhodování vlády. Podle Ústavy ČR je to právě vláda, kdo určuje a nese odpovědnost za zahraniční politiku země.

Pokud soudní tribunál složený z jmenovaných funkcionářů nařizuje politickému orgánu vzešlému z vůle lidu, koho smí či nesmí zapsat na akreditační listinu, dochází k nebezpečnému vychýlení moci směrem k tzv. soudcokracii (vládě soudců). Soud se pasoval do role arbitra politického vkusu a operativního managementu.

Historický precedent z roku 2021 aneb když to prošlo poprvé…

Současný aktivismus Ústavního soudu se však nezrodil ve vakuu. Mnozí komentátoři upozorňují, že jde o pokračování a eskalaci trendu, který započal již před sněmovními volbami v roce 2021. Tehdy Ústavní soud pod vedením tehdejšího předsedy zásadním způsobem zasáhl do již běžícího volebního procesu, když těsně před otevřením volebních místností zrušil původní a významně snížil nová zákonná volební kvóra pro koalice.

Tento krok byl proveden bez jakékoli předchozí politické diskuse zákonodárců, legislativců či politických stran a přímo ovlivnil výsledky voleb a následné přerozdělení mandátů. Již tehdy zaznívaly silné hlasy varující před tím, že si Ústavní soud přivlastňuje roli zákonodárce.

Jelikož tehdejší zásah do legislativního procesu soudu bez větších institucionálních následků prošel, stavidla byla otevřena. Dnešní realita, kdy soud úkoluje ministry, skládá vládní delegace a rozhoduje v řádu hodin, je logickým vyústěním této nečinnosti a posilování mocenských ambicí soudcovského stavu na úkor volených zástupců.

Celoevropský vzorec soudcokracie: Od Rumunska po Prahu

Současné dění v České republice není izolovaným incidentem, ale zapadá do širšího celoevropského vzorce, kde se instituce justiční moci čím dál častěji zapojují do politického boje. Nejzářivějším a nejvíce varovným příkladem z nedávné doby je situace v Rumunsku z prosince 2024. V Rumunsku tehdejší Ústavní soud naprosto šokujícím způsobem zasáhl do demokratického plebiscitu.

Rumunský Ústavní soud zcela zrušil výsledky prvního kola prezidentských voleb. Záminkou byly údajné manipulace a zásahy na sociálních sítích, přičemž soud jednal na základě odtajněných zpráv tajných služeb. Hlavním důvodem v pozadí však byl fakt, že první kolo překvapivě vyhrál suverenistický kandidát Călin Georgescu, který se netajil kritickým postojem k pokračování konfliktu na Ukrajině a k bezbřehému financování zbrojení.

Protože vůle lidu neodpovídala představám establishmentu a tajných služeb, nastoupil Ústavní soud a demokratickou volbu občanů jednoduše škrtl. Paralela s Českou republikou je zřejmá. V obou případech vidíme situaci, kdy politické síly, které prosazují pragmatický přístup k mezinárodní politice a odmítají válečnou rétoriku, jsou ústavními soudci zastaveny.

Ať už jde o rumunského kandidáta Georgesca, nebo současnou českou vládu premiéra Andreje Babiše – tyto politické síly čelí odporu, který není veden skrze volební urny, ale skrze justiční zásahy. Pokud se ukáže, že výsledky demokratických voleb a exekutivní rozhodnutí vlád mohou být kdykoli anulovány nebo ohýbány ústavními soudci, pak se pojem „vůle lidu“ stává pouhou prázdnou frází.

Směřování k prezidentskému systému oklikou

Kritici postupu Ústavního soudu varují, že tito soudci, transformovaní do role politických aktivistů, de facto provádějí plíživou transformaci našeho politického systému. Česká republika je podle Ústavy zastupitelskou parlamentní demokracií, kde je hlavním nositelem exekutivní moci vláda, která disponuje důvěrou parlamentu. Prezident má role převážně reprezentativní a moderační.

Vynucováním účasti prezidenta na klíčových summitech proti vůli odpovědné vlády však Ústavní soud posouvá český systém směrem k systému prezidentskému či poloprezidentskému. Tento posun se však neděje ústavně čistou cestou – tedy změnou textu Ústavy v Parlamentu –, ale skrze judikaturu a předběžná opatření. Justice tak napomáhá hlavě státu k usurpování pravomocí, které jí nenáleží, a oslabuje postavení premiéra a ministrů.

Jestliže něco skutečně ohrožuje základy západní liberální demokracie, není to pluralita názorů nebo suverénní rozhodnutí vlád v zahraniční politice. Již samotná rychlost – vyřešení věci v řádu pouhých hodin – ukazuje, že justice dokáže jednat jako bleskový politický nástroj. Je to situace, kdy instituce, která má být nejvyšším garantem nestrannosti a ústavnosti, začne aktivně zasahovat do politické soutěže, ovlivňovat plebiscity a diktovat exekutivě provozní záležitosti složení soupisek vládních, tedy exekutivních delegací.

Sarkasmus a rozhořčení vládních představitelů jsou v tomto kontextu zcela pochopitelné. Pokud bude tento trend pokračovat, hrozí, že příští vlády již nebudou skládat účty svým voličům, ale panelu patnácti ústavních soudců v Brně. Možná vznikne nový politický systém nazvaný “Brnokracie” a ten bude měnit ČR k nepoznání.

Koneckonců, už to začalo. Brno přivedlo k moci Petra Fialu. Brno pozvalo Sudetoněmecký landsmančaft do ČR. A prezident nad Brnem s Posseltem převzal záštitu, i když není z Brna. Pokud by to mělo pokračovat, znamenalo by to definitivní konec demokracie v Česku a její nahrazení totalitou soudcokracie mocenských kruhů v Brně. Sice to zní absurdně, ale děje se to a začíná to být tvrdá realita.

Dovolené jsou za dveřmi, ale my jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

Blíží se prázdniny a letní dovolené, což je pro nezávislé servery a jejich financování vždy kritické období, protože lidé mají výdaje s dovolenými a letními pobyty. Konec měsíce se ale blíží, zbývá 6 dní  a potřebujeme vaši pomoc i v době před dovolenými. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat i během prázdnin a i po prázdninách. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Napětí, které bylo ještě před několika měsíci cítit hlavně v obchodních válkách, technologických sankcích a námořních manévrech v okolí Tchaj-wanu, se nyní přelilo přímo do jednacího sálu v Pekingu. Historický summit mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem totiž podle všeho nebyl jen diplomatickým divadlem pro kamery, slavnostní čestné salvy a usměvavé fotografie. Za zavřenými dveřmi padla slova, která znějí jako otevřené varování před možným střetem dvou největších mocností planety.

Podle čínských státních médií a následně i čínského ministerstva zahraničí upozornil Si Ťin-pching Trumpa při jednání za zavřenými dveřmi, že špatné zacházení s otázkou Tchaj-wanu může vést ke střetu a dokonce ke konfliktu mezi USA a Čínou. Čínský prezident měl podle agentury Xinhua prohlásit, že pokud bude otázka Tchaj-wanu řešena špatně, mohou se obě země srazit nebo dokonce vstoupit do konfliktu, což by celé čínsko-americké vztahy dostalo do mimořádně nebezpečné situace [1].

Trump uviděl majestát Číny a musel jednat s úctou

To už nebyl diplomatický slovník. To byla výhrůžka formulovaná jazykem, kterému ve Washingtonu rozumí naprosto každý. Celý summit přitom působil zvláštně už od prvních minut. Peking připravil Trumpovi přijetí, které připomínalo císařský ceremoniál. Vojenská kapela, červené koberce, dělové salvy, děti mávající americkými vlaječkami, monumentální kulisy Velké síně lidu a demonstrativně okázalá pohostinnost. Čína tím vyslala signál, že amerického prezidenta bere vážně.

Ale současně bylo vidět ještě něco jiného: Donald Trump se choval k Si Ťin-pchingovi nápadně odlišně než k evropským politikům, které v posledních měsících veřejně ponižoval, zesměšňoval a obviňoval z neschopnosti. V Pekingu byl Trump téměř až nezvykle uctivý. Veřejně prohlašoval, že Si je velký vůdce, a podle amerických médií mu dokonce řekl, že je ctí být jeho přítelem [2]. Na pozadí jeho agresivních výpadů vůči Bruselu, NATO nebo německému vedení to působilo téměř surrealisticky. Jenže atmosféra za kamerami byla úplně jiná.

Thukydidova past přímo před kamerami

Největší pozornost vyvolala slova Si Ťin-pchinga o takzvané Thukydidově pasti. Čínský prezident tuto historickou teorii vytáhl přímo během otevřené části jednání. Šlo o mimořádně symbolický moment.

Thukydidova past je koncept popisující situaci, kdy rostoucí mocnost začne ohrožovat dominantní velmoc, což historicky často končí válkou. Termín proslavil americký profesor Graham Allison na příkladu konfliktu mezi Spartou a Athénami [3]. Si Ťin-pching před Trumpem položil otázku, zda USA a Čína dokážou překonat Thukydidovu past a vytvořit nový model vztahů mezi velmocemi [4].

Ve skutečnosti to byla mnohem tvrdší věta, než jak zní na první pohled. V diplomatickém překladu totiž znamená jediné: obě mocnosti se nebezpečně přibližují k bodu, kdy může rivalita přerůst v otevřenou konfrontaci. A právě Tchaj-wan je dnes tou rozbuškou. Čína stále otevřeněji naznačuje, že je připravena ostrov připojit silou.

Lidová osvobozenecká armáda dramaticky navyšuje aktivitu v okolí Tchajwanského průlivu, testuje blokádní scénáře a simuluje údery na infrastrukturu ostrova. Současně Washington pokračuje v dodávkách zbraní Tchaj-peji a americké námořnictvo stále častěji operuje v oblasti. Když tedy Si Ťin-pching Trumpovi v Pekingu řekl, že špatný krok může vést ke konfliktu, nebyla to abstraktní filozofická poznámka. Byla to připomínka, že obě armády už dnes stojí prakticky proti sobě.

Trumpův nezvyklý respekt k Pekingu

Celý summit navíc probíhal v době mimořádně nebezpečné globální situace. Na Blízkém východě pokračuje chaos, světové trhy se stále nevzpamatovaly z energetických otřesů a Washington zároveň vede ekonomickou válku s Čínou v oblasti čipů, umělé inteligence a strategických technologií.

Právě proto působila Trumpova zdrženlivost vůči Pekingu tak nápadně. Zatímco evropským lídrům Trump často vyhrožuje clem, omezením vojenské ochrany nebo ekonomickými sankcemi, v Pekingu působil téměř jako člověk, který si uvědomuje, že proti sobě nemá vazalskou provincii, ale mocnost schopnou Spojeným státům skutečně vzdorovat.

To ostatně potvrzoval i samotný tón čínské strany. Si Ťin-pching opakovaně zdůrazňoval, že konfrontace škodí oběma stranám a že USA a Čína mají být partnery, nikoliv rivaly [5]. Jenže tato slova zněla zároveň jako ultimátum: respektujte čínské zájmy, jinak riskujete katastrofu. Velmi zajímavý byl i kontrast mezi veřejnou a neveřejnou částí jednání.

Na kamerách se oba prezidenti usmívali, procházeli se po Pekingu a hovořili o budoucí spolupráci. Ale hned po skončení uzavřené části se do médií dostaly informace o tvrdém čínském varování kvůli Tchaj-wanu [6]. To naznačuje, že Peking chtěl záměrně vyslat do světa dvojí signál. Navenek stabilita a zdvořilost. Uvnitř však jasné upozornění, že Čína je připravena jít velmi daleko.

Evropě nadává, před Čínou váží slova

Někteří analytici si navíc všimli ještě jedné věci. Trump tentokrát nepoužil svůj obvyklý styl tvrdých mediálních útoků. Žádné teatrální ponižování protistrany, žádné výsměšné přezdívky, žádné demonstrativní útoky na hostitele. Naopak. Trump působil téměř opatrně.

A důvod může být prostý. Na rozdíl od evropských států disponuje Čína skutečnou ekonomickou i vojenskou silou, která může Spojeným státům způsobit obrovské škody. Americká ekonomika je stále závislá na čínských dodavatelských řetězcích, čínských továrnách i čínských vzácných kovech. Současně Pentagon otevřeně přiznává, že případná válka o Tchaj-wan by byla extrémně riskantní a krvavá.

Právě proto byla v Pekingu cítit zvláštní směs nervozity a respektu. Si Ťin-pching navíc summit využil k tomu, aby se stylizoval do role státníka usilujícího o globální stabilitu. Mluvil o odpovědnosti velmocí, o potřebě zabránit konfliktu a o nebezpečí historických pastí. Jenže pod povrchem těchto formulací bylo možné slyšet jasné sdělení: Čína už se nepovažuje za mladšího partnera Ameriky.

To je možná nejdůležitější moment celého summitu. Ještě před deseti či patnácti lety jezdili američtí prezidenti do Pekingu jako představitelé dominantní světové síly. Dnes už jednání připomínají spíše schůzky dvou rivalů, kteří se navzájem snaží odhadnout, kde leží hranice možné konfrontace. A právě proto měla slova o Thukydidově pasti tak silný účinek.

Válka už není akademická úvaha

Si Ťin-pching v podstatě řekl, že historie ukazuje, jak snadno může rivalita mezi starou a novou velmocí přerůst ve válku. A když tuto větu pronese vůdce země, která buduje největší námořnictvo světa, masivně zbrojí a otevřeně hovoří o sjednocení s Tchaj-wanem, zní to úplně jinak než akademická debata na univerzitě.

Summit v Pekingu tak možná vstoupí do historie nikoliv jako průlom v americko-čínských vztazích, ale jako okamžik, kdy obě mocnosti poprvé zcela otevřeně přiznaly, že se svět dostává do nové éry nebezpečné velmocenské rivality. A možná ještě něco horšího. Protože pokud dnes čínský prezident mluví o možnosti konfliktu přímo do očí americkému prezidentovi, znamená to jediné: scénář války mezi USA a Čínou už dávno není jen teoretickou úvahou vojenských analytiků.

🚨 LMAO! The Chinese schoolchildren started literally JUMPING up and down for President Trump and he is absolutely LOVING IT

He just patted Xi on the arm 🤣

They’ve been rehearsing for this! 47 can’t stop grinning! pic.twitter.com/dHaiBS2Ju5

— Eric Daugherty (@EricLDaugh) May 14, 2026

Je to varianta, o které se hovoří přímo na summitech nejvyšších státníků světa [7]. Přesun světové moci do Číny ještě není dokončený, ale je nastoupený a probíhá. Destrukční procesy kolektivního Západu tento přesun urychlují a pomáhají bourat Edom. Západní civilizace bude odsunuta z globálních procesů řízení. Ne hned, ale v příštích 10 generacích, tedy v horizont přibližně 200 let.

Trump urychluje destrukci Pax Americana a pro globálního prediktora provádí špinavou práci. Můžeme se na summit v Pekingu proto dívat tak, že Donald Trump tam přijel předat žezlo vlády světové globalizace. Je to Amerika, která potřebuje Čínu, a ne naopak. Tím se pozice globální moci obrátila a návratu zpět již není. A to je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Válka na Blízkém východě si v úterý připsala další oběť. Tentokrát je to oběť, která už byla na hadičkách a na umření, ale teprve až zablokování Hormuzského průlivu definitivně ukončilo život této oběti. Ano, je to samozřejmě evropský Green Deal, který definitivně v úterý zemřel poté, co šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen na summitu o jaderné energii v Paříži označila odchod EU v 90. letech od jaderné energie za strategickou chybu.

A poté to zaklinčovala oznámením nového velkého dotačního programu EU na podporu výroby nových jaderných modulárních reaktorů (SMR). Do roku 2030 by měly být první menší reaktory nasazeny po celé Evropské unii. Podle Uršuly se už Evropa nemůže spoléhat na dovoz energií z drahých (USA) a nestabilních (Rusko a Blízký východ) zdrojů. Desetiletí trvající ústup EU od jaderné energie byl „strategickou chybou“, přiznala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a uvedla, že blok musí nyní tento průmysl znovu vybudovat.

Ve svém projevu na summitu o jaderné energii v Paříži v úterý von der Leyenová poznamenala, že podíl jaderné energie na výrobě elektřiny v EU klesl z jedné třetiny v roce 1990 na pouhých 15 % v současnosti. „Zpětně vidíme, že bylo strategickou chybou, když se Evropa odvrátila od spolehlivého a cenově dostupného zdroje energie s nízkými emisemi,“ prohlásila. Von der Leyenová oznámila vytvoření garančního fondu ve výši 200 milionů eur na podporu malých modulárních reaktorů (SMR) s cílem jejich provozního nasazení do roku 2030. „Jaderný závod je v běhu,“ řekla a tvrdila, že „Evropa má vše, co potřebuje, aby vedla.“

Její poznámky přicházejí v době, kdy eskalující situace na Blízkém východě vyvolaná neprovokovaným útokem USA a Izraele na Írán způsobila prudký nárůst cen ropy a zemního plynu na světových trzích. Současně se EU nadále potýká s důsledky svého rozhodnutí přerušit energetické vazby s Ruskem v návaznosti na konflikt na Ukrajině, jakož i se svými kontroverzními politikami v oblasti zelené energie. Pokud nemáte čas na video nahoře, tak tady je přepis klíčové části projevu Leyenové v Paříži:

Projev šéfky Evropské komise na jaderném energetickém summitu v Paříži o návratu EU k jaderné energii

Další vlna inovací a produktivity ve všech průmyslových odvětvích. A obojí vyžaduje dostatek cenově dostupné elektřiny. Proto je průmyslová konkurenceschopnost stále více určována tím, kdo dokáže nejlépe vyrábět, přepravovat, skladovat a využívat dostatek cenově dostupné elektřiny. Evropa není producentem ropy ani zemního plynu. V případě fosilních paliv jsme zcela závislí na drahých a nestabilních dovozech. To nás staví do strukturálně nevýhodné pozice vůči jiným regionům. A současná krize na Blízkém východě nám jasně připomíná, jakou zranitelnost to způsobuje.

Máme však vlastní zdroje energie, jaderné a obnovitelné. A společně se mohou stát společnými garanty nezávislosti, bezpečnosti dodávek a konkurenceschopnosti, pokud to nyní zvládneme. V posledním desetiletí jsme dosáhli velkého pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Solární a větrná energie předstihly fosilní paliva v energetickém mixu EU. A naši evropští výrobci větrných turbín jsou globálními lídry. Vyvážejí do celého světa špičkové technologie vyrobené v Evropě. Jaderná energie má bohužel jinou historii. A vy jste popsali proč.

Zatímco v roce 1990 pocházela třetina elektřiny v Evropě z jaderných zdrojů, dnes je to pouze necelých 15%. Toto snížení podílu jaderné energie bylo záměrné a zpětně lze říci, že to byla strategická chyba, když se Evropa odvrátila od spolehlivého a cenově dostupného zdroje energie s nízkými emisemi. To by se mělo změnit ze dvou dobrých důvodů. Za prvé, protože jaderná energie a obnovitelné zdroje energie hrají klíčovou roli. Nejde o to, zda jedno nebo druhé. Největší sílu mají v kombinaci, protože potřebujeme nejlepší celkový energetický mix. Čistý, cenově dostupný, odolný, evropský. Obnovitelné zdroje energie produkují nejlevnější elektřinu, ale jsou nestálé, závislé na slunci a větru. A někdy jsou nejlepší lokality daleko od center průmyslové poptávky.

Proto musíme také investovat do skladování a flexibility poptávky a rozšiřovat naše sítě. Jaderná energie je spolehlivá a poskytuje elektřinu po celý rok a po celý den. Nejúčinnější systém tedy kombinuje jadernou energii a obnovitelné zdroje a je podpořen flexibilitou skladování a sítěmi. Druhým důvodem je, že Evropa byla průkopníkem v jaderné technologii a mohla by v ní opět zaujmout vedoucí postavení ve světě. Jaderné reaktory nové generace by se mohly stát evropským high-tech produktem s vysokou hodnotou pro export. A to nás dnes přivádí do Paříže.

V posledních letech jsme svědky globálního oživení jaderné energie a Evropa se chce na něm podílet. V loňském roce jsme změnili pravidla státní podpory, abychom rozšířili podporu na jaderné štěpení a paliva. Založili jsme první průmyslovou alianci na světě pro malé modulární reaktory. A navrhujeme investovat v našem příštím rozpočtu více než 5 miliard eur do výzkumu jaderné fúze, zejména prostřednictvím projektu ITER. Po letech klesajících investic však potřebujeme více, abychom zvrátili tento trend. Proto dnes představujeme novou evropskou strategii pro malé modulární reaktory, jako EU Komise.

Máme velmi jednoduchý cíl. Chceme, aby tato nová technologie byla v Evropě funkční do začátku roku 2030, aby mohla hrát klíčovou roli vedle tradičních jaderných reaktorů ve flexibilním, bezpečném a efektivním energetickém systému. Navrhujeme tři hlavní soubory opatření. Za prvé potřebujeme jednoduchá pravidla, a vy jste hovořili o standardizaci. Vytvoříme regulační sandboxy, aby společnosti mohly testovat inovativní technologie. A budeme spolupracovat s členskými státy, aby byla pravidla sjednocena napříč hranicemi. Logika je velmi jasná. Pokud je nasazení bezpečné, musí být jednoduché nasadit je po celé Evropě.

Za druhé, musíme mobilizovat investice. A dnes mohu oznámit, že vytvoříme záruku ve výši 200 milionů eur na podporu investic do inovativních jaderných technologií. A zdroje budou pocházet z našeho systému obchodování s emisemi. Nejenže snížíme riziko investic do těchto nízkouhlíkových technologií, ale také chceme dát jasný signál ostatním investorům, aby se připojili. Jedná se o jeden konkrétní krok, který je součástí širšího úsilí o zlepšení investičních podmínek pro evropský jaderný sektor.

Můj třetí bod je, že se musí jednat o společné evropské úsilí. Obchodní model modulárních reaktorů vyžaduje rozsah, proto je nezbytná spolupráce přesahující evropské hranice. Proto budeme spolupracovat s členskými státy na harmonizaci jejich regulačních rámců, zrychlení schvalovacích procesů a rozvoji dovedností, které tento sektor potřebuje. Společnosti z členských států, ale i od důvěryhodných partnerů, by se také měly spojit. Mohly by například společně investovat do výzkumu, testovacích zařízení a vytváření evropských hodnotových řetězců pro jaderná paliva. Naše ambice se však neomezují pouze na SMR. Musíme také posílit širší jaderný ekosystém. Ať už jde o paliva, technologie, dodavatelské řetězce nebo dovednosti, abychom jmenovali alespoň některé. Proto také navrhujeme naši strategii investic do čisté energie.

Cílem je snížit náklady na energii, urychlit zavádění čistých technologií a otevřít více příležitostí k financování. Dámy a pánové, jaderný závod je zjevně v plném proudu. Víme však, že Evropa má vše, co potřebuje, aby se ujala vedení. Máme půl milionu vysoce kvalifikovaných pracovníků v jaderném odvětví, což je mnohem více než ve Spojených státech a Číně. Ve skutečnosti jsme světovými lídry v oblasti inovací modulárních reaktorů. A nyní máme ambici postupovat rychle a ve velkém měřítku, aby se Evropa stala globálním centrem jaderné energie nové generace.

Mnohokrát děkuji a dlouhý život vám všem.

–Leyenová–

Jaderná energie je po 36 letech znovu klíčem k záchraně energetické stability Evropy

Tady v Německu, které v roce 2023 uzavřelo své poslední tři jaderné elektrárny, kancléř Friedrich Merz podobně odsoudil postupné odstavení jaderných elektráren jako „závažnou strategickou chybu“ a v lednu poznamenal, že Berlín nyní čelí „nejdražší energetické transformaci na celém světě“.

Nedávná analýza JPMorgan zjistila, že ceny průmyslové elektřiny v Německu jsou nyní trojnásobné oproti cenám v USA a Číně. Zpráva společnosti Deloitte vypracovaná na zakázku evropského chemického průmyslu rovněž zjistila, že 83% ukazatelů konkurenceschopnosti EU stagnuje nebo se zhoršuje, přičemž pouze v chemickém odvětví došlo v důsledku uzavření továren ke ztrátě 20 000 pracovních míst.

Hungarian Prime Minister Orbán 🇭🇺 has demanded that the EU 🇪🇺 lift all sanctions on the Russian 🇷🇺 energy sector following oil prices rising above $100 💵🛢️.

He sent a formal appeal to European Commission President von der Leyen 📝.#Hungary 🇭🇺 #EU 🇪🇺 #Russia 🇷🇺 #oil #energy… pic.twitter.com/9JsUWvOSfn

— RusWar (@ruswar) March 9, 2026

Energetická politika EU byla opakovaně terčem kritiky jak uvnitř, tak vně bloku. Bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki označil bruselské klimatické cíle pro rok 2040 za „sebevraždu evropské ekonomiky“, zatímco maďarský ministr zahraničí Peter Szijjarto varoval, že pokud blok nezruší sankce na ruskou energii, „zasadí to evropské ekonomice extrémně silnou ránu“. Zástupce Kremlu Kirill Dmitriev minulý týden poznamenal, že „energetický tlak Západu na Rusko selhal a má opačný účinek“, a dodal, že „země, které se s Ruskem spojily v oblasti energetiky, učinily moudré strategické rozhodnutí“.

Evropský Green Deal je v důsledku reality na Ukrajině, v Rusku, v USA a na Blízkém východě mrtev

Válka na Blízkém východě zkrátka bourá Evropu a posiluje Rusko a ruskou ropu pod kontrolou Chabadu. Americký prezident a kádr Chabadu proto ihned volá do Kremlu a žádá o ropnou pomoc na stabilizaci cen ropy ve světě, samozřejmě za příslušnou prémii pro chasidské majitele ruské ropy.

A v této situaci si prostě Londýn a jeho kádrovčiky v čele s Uršulou prostě uvědomují, že bez ruské ropy to šlo v EU těžko, a teď i bez arabské to v podstatě nepůjde vůbec. Proto nezůstalo na stole nic jiného, než si posypat popel na hlavu, prohlásit odchod EU od jádra za strategickou chybu, a provést to, co umí Brusel nejlépe, tedy přerozdělit dotace EU pro firmy, aby honem rychle vyrobily modulární reaktory.

European Commission Chief Ursula von der Leyen made a pitch for nuclear at a Paris summit today amid fears of an energy crisis https://t.co/OSSt7pCdTR

— Bloomberg (@business) March 10, 2026

Strana Zelených asi dostane infarkt, ale zkrátka je jasné, že válka s Íránem už má svého prvního poraženého, a to je Green Deal agenda, která byla živena v celé EU od počátku 90. let a největším nepřítelem bylo jádro. Uběhlo 36 let a EU Komise chce rozmisťovat po celé EU modulární SMR reaktory, které se vejdou do obyčejné výrobní haly nebo většího skladu.

Uršula ovšem neřekla, odkud se bude brát pro tak velký počet SMR jaderné palivo, když největším producentem je zase a opět Rusko a ruské firmy Rosatom a TVEL pod kontrolou Chabadu, které kontrolují necelou polovinu světové produkce jaderných paliv. Navíc účinnost malých SMR bude mnohem nižší v poměru údržby a zabezpečení k zisku a k výkonu.

Modulární reaktory jako rychlá náplast na zbourané velkokapacitní jaderné elektrárny v EU od ženy, která v roce 2011 sama hlasovala pro zavření všech německých jaderek

Asi je to snaha nevypadat trapně a nedostat se pod palbu kritiky a posměchu, kdy lidé začnou křičet, že proč jste tedy ty jaderné elektrárny nechali zbourat a strhnout? Proč jste je jenom nezakonzervovali? Na tyto otázky by totiž zazněla odpověď, že to tak nařídila Evropská komise na popud německých vlád a německé strany Zelených.

A v neposlední řadě na popud zelených fundamentalistů v řadách Evropské lidové strany, které šéfuje právě šéfa Evropské komise Ursula von der Leyen. Kruh by se uzavřel, a to hlavně nad mnoha politiky jako hladina nad utopencem, protože to byla právě Ursula, která v roce 2011 v Bundestagu hlasovala pro zavření všech německých jaderných elektráren, což dodnes dosvědčuje a připomíná hlasovací svodka [1] z Bundestagu. Prostě uběhlo 15 let a všechno je jinak.

Takže aby to nevypadalo trapně, kdyby se stavěly znovu ty samé jaderné elektrárny, které byly zbourány, tak se přišlo s nápadem nových SMR reaktorů. Menších, utilitárních, vhodných pro malé obce již od 800 až 1500 obyvatel. Na každém okraji obce bude za 10 až 15 let samá malá SMR jaderka.

A na každé bude přišpendlená modrá tabulka s nápisem, že dílo bylo zbudováno s podporu Evropské unie a z peněz evropských daňových soustrastníků. Idiocie má mnoho podob, ale kdyby někdo chtěl ztvárnit idiocii bruselských aparátčíků a jejich veletočů, tak se obávám, že fantazie by mu nestačila. Realita totiž brutálně a dalece přesahuje všechny fantazie, kam až může zajít evropský byrokratický aparát.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Ve švýcarské Ženevě probíhal v neděli v době psaní tohoto článku summit vyjednavačů USA a Ukrajiny ve věci předloženého mírového návrhu Donalda Trumpa. Jenže už před tímto summitem se v pátek a o víkendu ukázalo, že ve věci mírového uspořádání na Ukrajině opravdu nastal posun.

Ten nastal poté, co hlavní vyjednavač pro Ukrajinu Keith Kellogg jako známý podporovatel Ukrajiny, který prosazoval protiruské mírové návrhy oznámil, že v lednu odchází z funkce a s okamžitou platností jeho pozici nahradil nejvyšší tajemník americké armády Dan Driscoll, která je přítelem amerického viceprezidenta JD Vance a zastává opačný a realistický postoj, že Ukrajina válku prohrává, a proto musí přijmout podmínky nadiktované vítězem, tedy Ruskem, a rovněž USA.

Bývalý britský poslanec za Liberální demokraty Lembit Öpik na sítí X napsal, že Zelenskému by mělo být připomenuto, že když prohráváte válku, nestanovujete podmínky míru, pouze je přijímáte. Ano, přesně to je to zásadní jádro problému. A právě Kellogg vystoupil o víkendu na americké Fox News a de facto přiznal svoji porážku, když prohlásil, že Ukrajina bude muset přijmout některá těžká rozhodnutí.

Zelensky should be reminded when you’re losing a war, you don’t set the peace terms, you merely accept them

— Lembit Öpik (@lembitopik) November 20, 2025

Ale že jsme od míru na Ukrajině, díky Trumpovu plánu, vzdáleni ve vojenské terminologii pouhé dva metry, že už tam skoro jsme. Kelloggovo vystoupení bylo zásadním bodem obratu, protože vystoupení potvrdilo, že v Trumpové vládě zvítězila ta strana, která uvažuje realisticky a usiluje o okamžité ukončení války na Ukrajině na úkor Ukrajiny s cílem záchrany americké ekonomiky, protože bez Ruska v G8 to prostě nejde! Ale o tom až v závěru tohoto článku.

Podle Kellogga je mír na Ukrajině vzdálen jen dva metry, už tam skoro jsme!

Washington je „velmi blízko“ k tomu, aby pomohl vyjednat ukončení konfliktu na Ukrajině, řekl v sobotu v rozhovoru pro Fox News vyslanec amerického prezidenta Donalda Trumpa Keith Kellogg a dodal, že Trump je odhodlán tento konflikt ukončit. Washington minulý týden předložil Kyjevu nový návrh na ukončení konfliktu s Moskvou a vyzval ukrajinské představitele, aby na něj do čtvrtka reagovali.

Navrhovaný 28bodový plán údajně obsahuje několik bodů, které Kyjev a jeho západní evropští podporovatelé opakovaně odmítli, jako například vzdání se ukrajinských ambicí vstoupit do NATO, stažení z částí Donbasu, které jsou stále pod kontrolou Kyjeva, a omezení velikosti ukrajinských ozbrojených sil. Podle pozorovatelů je to noční můra.

USA vyvíjejí tlak na Zelenského – varují, že pokud Kyjev dohodu nepodepíše nyní, podmínky budou později mnohem horší. „Dokonalá dohoda neexistuje, ale je třeba ji uzavřít raději dříve než později,“ řekl tajemník armády USA Driscoll velvyslancům NATO v Kyjevě. Stalo se tak po jeho rozhovorech se Zelenským a telefonátu z Bílého domu. Podle deníku The Guardian [1] panovala v místnosti ponurá nálada. Několik evropských velvyslanců zpochybnilo jak obsah dohody, tak skutečnost, že USA vyjednávaly s Ruskem, aniž by o tom informovaly své spojence. „Bylo to noční můrou. Zase ten samý argument, že nemáte žádné trumfy,“ řekl deníku zdroj.

❗ It’s a nightmare. The U.S. is pressuring Zelensky — warning that if Kyiv doesn’t sign the agreement now, the terms will be much worse later

“There’s no such thing as a perfect deal, but it needs to be done sooner rather than later,” U.S. Army Secretary Driscoll told NATO… pic.twitter.com/kOws1cgDXb

— NEXTA (@nexta_tv) November 22, 2025

Jednání USA o navrhovaném mírovém plánu začala v neděli v Ženevě za účasti ukrajinských a západoevropských představitelů. Účast ruské delegace se neočekává, ale podle agentury Reuters by se konzultace s americkými protějšky měly uskutečnit „velmi brzy“.

„V armádě vždy říkáme, že posledních 10 metrů k cíli je vždy nejtěžších. Jsme na posledních dvou metrech, už jsme skoro tam,“ řekl vyslanec. Ve čtvrtek ukrajinská mise při OSN odmítla několik klíčových bodů, které byly údajně součástí plánu. Zástupkyně stálého zástupce Kristina Gayovishinová uvedla, že Kyjev „nikdy neuzná“ žádné bývalé ukrajinské území jako součást Ruska.

Podle JD Vance vvropští politici prý žijí ve světě fantazie, která se rozchází s realitou na bojišti

Kellogg popsal veřejné stanovisko Ukrajiny, včetně jejího odmítnutí uznat územní ztráty, jako „pózování“. „Chápu, co říká,“ řekl o Gayovishinové, „ale je to součást jejich postoje a oni musí učinit moudré rozhodnutí.“ Ruský prezident Vladimir Putin uvedl, že plán USA je revidovanou verzí návrhu vypracovaného po jeho setkání s prezidentem Trumpem na Aljašce.

Dodal, že Moskva text obdržela, ale dosud jej „podrobně“ neprojednala. USA předložily tento plán v době, kdy legitimita Zelenského doma byla výrazně oslabena korupčním skandálem, do kterého byli zapleteni členové jeho nejbližšího okolí, zatímco ukrajinské síly na frontě čelily sérii neúspěchů. Prezident Trump v sobotu prohlásil, že Zelenskyj může „pokračovat v boji ze všech sil“, pokud odmítne navrhovaný mírový plán na urovnání konfliktu.

Úplně stejně se k tomu vyjádřil americký viceprezident. Americký viceprezident J.D. Vance obhajoval plán Washingtonu na urovnání konfliktu na Ukrajině s tím, že jeho odpůrci se mýlí, když si myslí, že zvýšení tlaku na Rusko by mohlo změnit situaci na bojišti. V pátek bývalý vůdce republikánů v Senátu Mitch McConnell prohlásil na X, že návrh, který administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa předložila Moskvě a Kyjevu na začátku tohoto týdne, je „kapitulací“ a „katastrofou“ pro americké zájmy.

Senátorka Jeanne Shaheenová, nejvýše postavená demokratka v senátním výboru pro zahraniční vztahy, řekla CNN, že „jde o plán ruského prezidenta Vladimira Putina pro Ukrajinu“, a trvala na tom, že Bílý dům by měl místo toho zintenzivnit sekundární sankce proti obchodním partnerům Ruska a dodávat Ukrajině zbraně dlouhého doletu.

Zelenskému se můj mírový návrh bude muset líbit!

Vance v sobotu napsal v příspěvku na X, že „každá kritika mírového rámce, na kterém administrativa pracuje, buď tento rámec špatně chápe, nebo zkresluje některé důležité skutečnosti na bojišti.“ „Existuje představa, že pokud dáme více peněz, více zbraní nebo více sankcí, vítězství je na dosah,“ napsal.

Podle viceprezidenta by mír mezi Moskvou a Kyjevem mohli dosáhnout „chytří lidé žijící v reálném světě“, ale ne „neúspěšní diplomaté nebo politici žijící ve světě fantazie“. A již v pátek se stejně ostře vyjádřil i Donald Trump. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj bude muset souhlasit s mírovým plánem navrženým Washingtonem, jinak bude jeho země muset pokračovat v boji proti Rusku i během „chladné zimy“, prohlásil americký prezident Donald Trump.

Zelensky v pátek prohlásil, že Ukrajina čelí „jednomu z nejtěžších momentů v naší historii“, kdy je nucena vybrat si mezi „28 obtížnými body“ v americkém návrhu, nebo riskovat ztrátu svého klíčového podporovatele, USA. Podle Financial Times vydal Washington Kyjevu ultimátum, aby do čtvrtka přijal tento plán.

Když se ho novináři později toho dne zeptali na postoj ukrajinského lídra, Trump se zeptal: „Myslíte tím, že se mu to nelíbí?“ „Bude se mu to muset líbit, a pokud se mu to nebude líbit, pak by měli prostě pokračovat v boji, řekl bych,“ uvedl. Agentura Reuters dříve informovala, že Washington pohrozil Ukrajině odříznutím zpravodajské a vojenské pomoci, pokud odmítne jeho návrh.

Korupční skandál v Kyjevě definitivně pohřbil podporu Bílého domu pro podporu ukrajinské války

„No, v určitém okamžiku bude Zelenský muset něco přijmout,“ trval na svém americký prezident. Trump vysvětlil, že Ukrajina čelí „chladné zimě… ale mnoho velkých energetických zařízení bylo, mírně řečeno, napadeno.“ „Pamatujete si, že jsem nedávno v Oválné pracovně řekl: ‚Nemáte trumfy‘,“ vzpomněl si. Americký prezident měl na mysli své únorové setkání se Zelenským, kterého se zúčastnil také viceprezident J.D. Vance a které se před kamerami vyostřilo. Výsledkem bylo zkrácení návštěvy ukrajinského lídra, přičemž Trump a Vance ho obvinili z nevděku za americkou pomoc a z toho, že nechce mír.

Any Ukraine-Russia peace plan has to:

1) Stop the killing while preserving Ukrainian sovereignty.
2) Be acceptable to both Russia and Ukraine.
3) Maximize the chances the war doesn’t restart.

Every criticism of the peace framework the administration is working on either misunderstands the framework or misstates some critical reality on the ground.

There is a fantasy that if we just give more money, more weapons, or more sanctions, victory is at hand. Peace won’t be made by failed diplomats or politicians living in a fantasy land. It might be made by smart people living in the real world.

— JD Vance (@JDVance) November 22, 2025

Tlak USA na Ukrajinu, aby souhlasila s jejich plánem, přichází uprostřed korupčního skandálu v Kyjevě, který podle analytiků výrazně oslabil politickou pozici Zelenského. Prostě teď je situace taková, že Keith Kellogg, který od Zelenského nedávno obdržel nejvyšší ukrajinské vyznamenání, odchází v lednu z funkce vyjednavače a místo něho přichází tajemník americké armády. Není divu, že evropští spojenci Ukrajiny narychlo připravili pro jednání v Ženevě nový plán, de facto kontra-návrh proti Trumpovu plánu, který v neděli večer unikl. Tady ho máte:

24-bodový evropský protinávrh v plném znění

Ukrajinci prý stojí za únikem a šířením negativních informací o Trumpově plánu

Americká delegace v Ženevě obvinila Ukrajince z „úniku negativních informací o plánu do amerického tisku“, napsal reportér Axios Barak Ravid s odvoláním na zdroje po skončení jednání v Ženevě. „Ukrajinci souhlasili, že jeden z jejich vyjednavačů vydá pozitivní prohlášení, aby se situace uklidnila,“ dodal.

Zelenský zopakoval svou výzvu k „důstojnému“ míru, když delegace USA a Ukrajiny uzavřely jednání v Ženevě. Ukrajinský vůdce také řekl, že je vděčný prezidentu Donaldu Trumpovi a evropským vůdcům za projednání mírové dohody navržené USA, jen několik hodin poté, co Trump kritizoval Kyjev za nevděčnost za jeho úsilí.

🟥 A new round of negotiations has begun in Geneva with the participation of Ukraine, the United States, and European representatives.

See the latest updates with us: @visionergeo

— Visioner (@visionergeo) November 23, 2025

Rubio na závěr jednání v Ženevě uvedl, že schůzka s Ukrajinou byla „pravděpodobně tou nejlepší“ dosud, a dodal, že při jednáních o návrhu amerického plánu na ukončení konfliktu bylo dosaženo významného pokroku. Americké zdroje sdělily serveru Politico, že nedělní jednání s Ukrajinou v Ženevě byla „plodná a v některých oblastech dokonce rozhodující“, protože se diskutovalo o návrhu prezidenta Donalda Trumpa ukončit válku s Ruskem.

Podle uniklých zpráv Evropa souhlasí s návratem Ruska do skupiny G8 a rovněž s omezením velikosti ukrajinské armády. Zatím jsou to první střípky z Ženevy, ale vypadá to, že euronacisté konečně nemají poslední slovo, jako tomu bylo pří mírových rozhovorech až dosud. A důvod? Není vyloučeno, že Londýnské kanceláře ovládající euronacisty dosáhly nějaké dohody s Moskevskými kancelářemi. Na to si budeme muset počkat, ale ten Trumpův 28-bodový plán tam lecos naznačuje, především ve vztahu ke zdrojům v Arktidě.

Podle Rubia byla schůzka s Ukrajinci v Ženevě pravděpodobně tou dosud nejlepší. Po korupčním skandálu musí mlčet a šoupat nohama

„V průběhu dne se ukrajinská a americká delegace sešly, aby podrobně projednaly mírovou dohodu,“ uvedl americký představitel. „Mezi oběma delegacemi se koná formální schůzka, na které budou dolaďovat podrobnosti dohody.“ „Myslím si, že z toho plyne, že se jedná o velmi, velmi významné, řekl bych, pravděpodobně nejlepší setkání a den, jaký jsme dosud v celém tomto procesu zažili, od doby, kdy jsme v lednu nastoupili do úřadu,“ řekl Rubio novinářům.

Není zatím jasné, jestli ukrajinská strana “už dostala rozum” a pochopila, že musí Trumpův plán přijmout, protože je jediný, na který přistoupí Rusové a v podstatě i USA. Anebo se jedná jen o zdržovací taktiku Kyjeva založenou na principu, že odkýveme v Ženevě všechno, protože to nic nestojí a k ničemu nás to nezavazuje, dokud nedojde na podpisy smluv.

Osobně se přikláním spíš k té druhé možnosti. Ale jednoznačně to bude pokrok. Evropský protinávrh je výkřik do tmy, je to slepenec stokrát již opakovaného a stokrát Kremlem odmítaného, přes to vlak nepojede. Je to Ukrajina, která prohrála tuto válku, ale jak už řekl výše zmíněný britský ex-poslanec, když prohráváte válku, neurčujete podmínky mírové smlouvy, prostě je jen akceptujete. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat euronacistům, než tuto realitu válek pochopí.

Geneva talks: Europe agrees to invite Putin back into G8. Europe also agrees to cap size of Ukrainian army. pic.twitter.com/DjasguShdV

— Thomas Sundbäck (@ThomasSndbk) November 23, 2025

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server, protože opět před koncem měsíce to vypadá kriticky. Ano, přichází Vánoce a všichni máme úplně jiné starosti a výdaje s náklady na svátky, které se blíží, ale bez vás a vaší pomoci se zkrátka neobejdeme. Proto, pokud si to můžete před koncem roku dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Píšeme pro vás celý rok, přinášíme titulkovaná videa, v pátek přinášíme analýzy a “přesahy” na SVCS, a to všechno pro vás, ne proti vám, což je bohužel dnes standardem většiny velkých médií mainstreamu. Jenže, to vyžaduje vaši podporu našemu projektu, abychom mohli pokračovat. Díky samozřejmě všem, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Celý svět se zatajeným dechem sleduje poslední cirkusová čísla z Trumpovy manéže, která jsou jako na houpačce nebo artistické hrazdě. Pod Trumpovým šapitó se odehrávají neuvěřitelné psí kusy, které by mohly být zábavné, kdyby přitom nehrozilo vypuknutí III. sv. války a kolize NATO s Ruskou armádou.

Donald Trump ve středu večer zrušil summit s Vladimirem Putinem v Budapešti pouhých 6 dní poté, co summit sám Putinovi navrhl právě v Budapešti, a právě kvůli tomu Putinovi volal. Americká média sama nechápou, co se teď děje. Ruský prezident to práskl ve čtvrtek večer v rozhovoru s novináři ve videu níže.

Ano, byl to Donald Trump, který volal do Moskvy minulý čtvrtek, kdo navrhl summit v Budapešti, a byl to on, kdo ten summit ve středu večer zase zrušil. Trump nepochopil, že v Kyjevě je u moci neonacistická junta, skupina mafiánů a grázlů, která si ve válečném stavu na Ukrajině zprivatizovala veškerou moc, vytvořila absolutistickou monarchii.

V Kyjevě zhulený grázl v pozici diktátora terorizuje zbytky ukrajinského obyvatelstva, které ještě nestačilo utéct do ciziny, anebo nemohou utéct, protože na to nemají peníze. Trump nepochopil, že aby byl mír na Ukrajině, musí být tato junta v Kyjevě odstraněna, protože utiskuje rusky mluvící Ukrajince. Ukrajina musí být neutrální.

Trump nechápe, že mír na Ukrajině není možný bez odstranění kyjevské junty a jejích zákonů proti Rusům

A nesmí disponovat armádou, aby v budoucnu nemohla obnovit takovou agresi proti ruskému obyvatelstvu na Ukrajině, kterou zahájila v letech 2014 a 2015 dvěma vojenskými operacemi proti civilními obyvatelstvu na Donbasu. Jednalo se o vyhlazovací operace, na které se podíleli i čeští politici dodávkami zbraní. Opolčenci s pomocí ruské techniky tehdy ty operace AFU potlačili a v obrovské bitvě u Děbalceva na hlavu porazili vyhlazovací jednotky ukrajinské armády.

Ty měly od prezidenta Porošenka za úkol pozabíjet všechny ruské obyvatele na Donbasu, tedy ty jedince, kteří by neutekli do Ruska. To se již nesmí nikdy opakovat a celá Ukrajina musí být demobilizována a odzbrojena. Bez toho nelze na Ukrajině míru dosáhnout. Sankce na Rusko uvalené ve středu Trumpem a ve čtvrtek Evropskou unií jsou prostě jen pokračováním politiky Joea Bidena.

Více sankcí na Rusko, více zbraní Ukrajině a trvalé ignorování ruských požadavků na vyřešení příčin konfliktu. Těmi příčinami byl státní převrat v Kyjevě v únoru 2014, dvě vojenské operace Kyjeva proti rusky mluvícím obyvatelům Donbasu, neplnění Minských dohod, Zelenského protiruské jazykové zákony a úsilí Kyjeva o vstup do NATO. Trump nic z tohoto nechápe, protože o ukrajinském konfliktu a jeho pozadí neví vůbec nic.

Navíc je zjevné, že je vydírán ze strany CIA a MI-6 materiály, které na Trumpa nasbíral Jeffrey Epstein. Je ale naprosto tristní, že Trump sám iniciuje telefonický hovor s Putinem, sám mu navrhne summit, aby o 6 dní později všechno sám zase zrušil. Takhle se nechovají prezidenti, ale pouze naprostí diletanti. Putin na to ve čtvrtek večer reagoval, video máte výše v úvodu, ale pokud na něj nemáte čas, tak tady je přepis:

Putinova reakce na Trumpova cla a zrušení summitu

-Znovu jsme slyšeli nové prohlášení prezidenta Spojených států, které se týká buď setkání s vámi, nebo nesetkání s vámi, pokud jde o ukrajinskou krizi. Téměř souběžně byly uvaleny americké sankce na ruské ropné společnosti. Dnes Evropská unie uvalila další protiruské sankce. Nyní jsou již zakázány k vývozu do Ruska záchodové mísy, motorové hračky, puzzle, tříkolky. Jak se k tomu všemu můžete vyjádřit? Děkuji.

-To, že zrušili nákup našich záchodových mís, je přijde draho. Zdá se mi, že by je v dnešní situaci potřebovali, pokud budou pokračovat v dláždění stejné politiky vůči Ruské federaci. Co se týče prohlášení prezidenta Spojených států, co k tomu říci? V posledním telefonickém rozhovoru jak samotné setkání, tak i místo jeho konání navrhla americká strana. A já jsem s tím souhlasil, vyjádřil jsem v tomto ohledu úvahy a řekl jsem, že takováto setkání by samozřejmě měla být dobře připravena. Bylo by chybou jak z mé strany, tak ze strany amerického prezidenta, kdybychom k tomu přistupovali snadno a vyšli z tohoto jednání bez očekávaného výsledku. Musím říci, že americký prezident s tím souhlasil, plně souhlasil a řekl, že budou pracovat na přípravě tohoto setkání, bude pracovat celá řada úředníků současné administrativy.

Jmenoval některé z nich a já jsem řekl, že my poté, co náš americký kolega rozhodne o konečném seznamu těch, kteří budou pracovat na přípravě našeho setkání, my z naší strany také oznámíme, kdo bude pracovat na naší straně a na ruské straně. V první fázi by však bez jakýchkoli pochybností měli první kroky v tomto směru učinit ministr zahraničních věcí Ruska Lavrov a ministr zahraničí USA Rubio. Na tom jsme se dohodli. Teď vidím, že jsem seznámen s tímto vyjádřením, prezident Spojených států se rozhodl zrušit nebo odložit toto setkání. Spíše hovoří o tom, že toto setkání přeloží. Co k tomu můžeme říci?

Dialog je vždy lepší než nějaká konfrontace, než nějaké spory nebo ještě více válka. Proto jsme to vždy podporovali, pokračování dialogu, a podporujeme to i nyní. A teď k těm novým sankcím. Za prvé, není to nic nového. Ano, jsou pro nás vážného charakteru, to je jasné, a budou mít určité důsledky, ale nemají významný dopad na naši ekonomickou prosperitu. Je známo, že ve své první iteraci prezidentství vedl prezident Trump tehdy největší počet sankcí, které byly do té doby proti Ruské federaci uvaleny. V současné době mají samozřejmě dva aspekty, a to jak čistě politický, tak ekonomický. Pokud jde o ten politický, o čem vlastně mluvíme? Jde samozřejmě o snahu vyvíjet tlak na Rusko. Ale žádná sebeúctyhodná země a žádný sebeúctyhodný národ se nikdy nerozhoduje o ničem pod tlakem.

A Rusko má jistě takovou výsadu, aby se mohlo považovat za součást tohoto seznamu sebeúctyhodných zemí a národů. To je první věc. Druhá věc je čistě ekonomická složka. Ano, ale pokud mluvíme o politické části, tak samozřejmě tento akt je nepřátelský vůči Rusku, je to zjevná věc a neposiluje rusko-americké vztahy, které se teprve začaly obnovovat. Takovéto kroky americké administrativy samozřejmě poškozují rusko-americké vztahy. Ale co se týče ekonomické strany, znovu opakuji, samozřejmě zde není nic dobrého ani příjemného. Ale když se tak objektivně a odborně podíváme na tuto ekonomickou stranu těchto sankcí, co vidíme? Tak Spojené státy, ty mají, myslím, těžbu někde kolem 13,5 milionu barelů denně.

Jsou na prvním místě, na druhém místě Saúdská Arábie někde kolem 10 milionů a Ruská federace někde okolo 9,5 milionu barelů denně. Spojené státy však spotřebují 20 milionů. Něco prodávají a ještě více kupují, většinou z Kanady. Takže 13,5 se vyrobí, 20 se spotřebuje. Ale Ruská federace a Saúdská Arábie prodávají více ropy a ropných produktů. V něčem takovém se mohu mýlit. Za běhu bych se mohl v něčem splést, ale zhruba pořadí by bylo podobné jako ve skutečnosti. Co to je? Ropa a ropné produkty. Saúdská Arábie někde prodává na zahraniční trh někde kolem devíti milionů tun, Ruská federace sedm a půl. To znamená, že náš příspěvek ke světové energetické bilanci je velmi významný. A nyní byla tato rovnováha jako celek a v zájmu spotřebitelů a v zájmu výrobců vytvořena.

Narušit tuto rovnováhu je velmi nevděčný úkol, a to i pro ty, kteří se o to snaží. Proč? Za prvé je třeba říci, že obecně produkce je nyní na dně. Samozřejmě, že je možné nahradit určitou část, samozřejmě, že ne všechnu nemožnou, ale určitou část ruské ropy a ropných produktů na světovém trhu. Zaprvé to vyžaduje čas. Za druhé to vyžaduje velké investice. Poprvé jsme nedávno slyšeli od Mezinárodní energetické agentury, že navrhuje a vyzývá účastníky hospodářské činnosti investovat do uhlovodíkové energie. Doposud tomu bylo naopak. Hovořilo se, a to i v rámci Mezinárodní energetické agentury, o tom, že je nutné investovat do alternativních zdrojů energie. Ano, je to tak, ale ukázalo se, že bez uhlovodíků se v příštích letech a desetiletích neobejdeme. To je zřejmé v souvislosti s růstem spotřeby.

Světová ekonomika roste a roste i spotřeba energetických zdrojů. Prudký nárůst však v současné době není možný. Pokud se však prudce sníží objem naší ropy a ropných produktů na světovém trhu, pak ceny porostou. A o tom jsme s mým americkým kolegou také hovořili. K čemu to povede? Povede to k prudkému zvýšení cen ropy a ropných produktů, a to i na čerpacích stanicích. A USA nejsou výjimkou. A pokud vezmeme v úvahu vnitropolitický kalendář ve stejných státech, je jasné, jak citlivé budou v tomto ohledu některé procesy. A ti, kteří podněcují současnou administraci k takovým rozhodnutím, by měli pochopit, pro koho pracují. Ale na tom nezáleží.

Pro nás je důležité, že se cítíme jistě, stabilně, a navzdory určitým ztrátám, ty budou samozřejmě spojeny s mnohými okolnostmi, nicméně naše energetika se cítí dostatečně jistě. Doufám, že to nepovede k vážným změnám na světovém trhu, i když by se teď všichni měli zamyslet, souhlasím s Mezinárodní energetickou agenturou, zamyslet se nad tím, že musíme investovat do tradiční energetiky. To je to, co děláme, a hodláme to dělat. Pokud nakonec nebudeme vyvíjet nátlak, ale přejdeme k seriózní konverzaci o budoucnosti, a to i v ekonomické sféře, pak máme mnoho oblastí pro společnou práci. Celkově jsme na to připraveni, ale to, jak to vidíme, závisí nejen na Ruské federaci, ale také na našich partnerech, v tomto případě na Spojených státech.

-Zbraně dlouhého doletu. Co si vy osobně myslíte o těch zdánlivě protichůdných signálech, které přicházely z Washingtonu den předtím? Washington Post, Wall Street Journal uvedly, že USA zrušily klíčové omezení použití těchto zbraní. Pak Trump řekl, že Tomahawky nakonec nebudou dodány. A právě před hodinou Zelenský zase říká, že Ukrajina dostane zbraně, které téměř zasáhnou na tři tisíce kilometrů. Je to podle vás už eskalace?

-Je to pokus o eskalaci, ale pokud budou takové zbraně použity k úderu na ruské území, reakce bude velmi vážná, pokud nechci říci zdrcující. Nechme je o tom přemýšlet.

–Putin–

Bílý dům podle WSJ převedl rozhodování o střílení raket na Rusko z administrativy Bílého domu na evropské velitelství amerických vojsk v Evropě!

V souvislosti s oznámením Trumpa, že ruší summit, se objevila informace [1] v listu Wall Street Journal, že americká administrativa zrušila omezení na střelbu raket dlouhého doletu na Rusko, a že pravomoc a rozhodnutí k výběru cílů v Rusku prý Bílý dům předal a přenechal vrchnímu velení amerických ozbrojených sil v Evropě. Trump začal křičet, že je to hoax a že povolení ke střelbě raket a k dodávkám Tomahawků nedal, jenže o tom Wall Street Journal nepsal. Ten uvedl, že povolení se týká raket vyráběných zeměmi NATO, ale tyto rakety používají americké součástky a navigační systémy.

A na jejich poskytnutí Ukrajině tak byl dosud potřeba souhlas Bílého domu. Ale podle listu WSJ se to ve středu změnilo a tato pravomoc rozhodování byla převedena na vrchní velení amerických vojsk v Evropě. A ostatní státy NATO mají mnoho typů raket dlouhého doletu, až do vzdálenosti 3 000 km, jak už se ve čtvrtek chvástal Zelebuben, že tyto rakety již brzy dostane. Právě proto Putin varoval na konci té tiskovky Zelenského zdrcujícím úderem.

A to varování nebyla adresováno jen do Kyjeva, ale i do zemí kolektivního Západu. Je tragédie, když v Bílém domě je skopová hlava, která má čas od času světlé chvilky, ale potom zhasne a znovu eskaluje situaci ke III. sv. válce. Uvidíme, kdy se v manéži znovu rozsvítí a Trump znovu uvede nějaké nové mírové číslo. Zatím je k vidění jen eskalace na hrazdách smrti a na okraji III. sv. války. Taková je bohužel děsivá realita.

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Tento měsíc je to zase kritické, ale bez vás a vaší pomoci se neobejdeme. Pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde. Píšeme pro vás, ne proti vám, což je bohužel dnes standardem většiny velkých médií mainstreamu. Jenže, to vyžaduje vaši podporu našemu projektu, abychom mohli pokračovat. Díky samozřejmě všem, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Válka na Ukrajině je už pro Západ natolik ztracená a zpackaná, že v západních médiích je najednou dovoleno říkat pravdu a připravovat tak veřejnost na drsnou realitu, že Ukrajina a Západ společně s ní válku prohraje. Britský list The Independent si pozval [1] k rozhovoru jednu z nejvyšších postav britské armády, a to uznávaného bývalého náčelníka generálního štábu britské armády a polního maršála s titulem Lord, Davida Richardse. A ten ze sebe vysypal věty, ze kterých nebohého moderátora málem trefilo. Bylo vidět, jaký šok to v novinářovi vyvolalo.

Podle Richardse totiž Ukrajina nikdy neměla šancí Rusko porazit, bez ohledu na podporu a pomoc Západu, protože Ukrajině prostě chybí vojenský personál. Mohla by to změnit jediná věc, a to vstup armád NATO do války na Ukrajině, minimálně té britské, ale k tomu prý nedojde, protože Ukrajina pro Brity nepředstavuje existenční problém nebo hrozbu. Ukrajina prostě byla využita pro válku s Ruskem k oslabení Ruska a možná ke zhroucení Ruska v důsledku sankcí, ale ty nefungovaly.

Výroky bývalého náčelníka britské armády jsou jako odjištěný granát

Nic jiného se vlastně podle Richardse od Ukrajiny neočekávalo. Prostě jenom měla vstoupit do války a za pomoci sankcí mělo dojít k rozvalu ruské vlády. Nikdy prý nebylo v plánu, že by Ukrajina měla porazit Ruskou armádu na poli boje. Porážku Ruska měly zařídit prostě sankce uvalené na Rusko za vyprovokovanou invazi v roce 2022. No, a je to venku. Taková slova od Lorda Richardse lze přirovnat ke vhozenému obrannému granátu do sálu se švédskými obloženými stoly a politickou smetánkou se slovy “Dobrou chuť!” a ještě s provokačním úsměvem.

Masakr, který takový čin vyvolá, si nikdo nedokáže ani představit. Richards navíc rozjel moje přirovnání ze SVCS, že ani USA by netolerovaly nasunování čínské armády do Mexika, tedy do sousední země, ale z nějakého důvodu USA a NATO přesně toto dělaly Rusku na Ukrajině. Prostě nasunovaly Rusům pod okna do sousední země vojska NATO. Podle maršála je to ze strany Západu tudíž pokrytectví, když Rusku na Ukrajině dělá to, co USA by samy nestrpěly, aby jim někdo dělal u nich pod okny v sousední zemi, třeba v Mexiku.

Bývalý rozvědčík SVR varuje Putina, aby nejezdil do Budapešti!

Summit v Budapešti přitom vyvolává paradoxně obavy nejen v Londýně a v Bruselu, ale dokonce i v Moskvě na ruské televizi. V nedělním večerním dýchánku si Vladimir Solovjov pozval m.j. do pořadu bývalého rozvědčíka SVR a dnes analytika na volné noze, plukovníka Andreje Bezrukova, který varoval, že má velmi silné obavy, že se NATO a především Londýn pokusí Vladimira Putina v Budapešti oddělat, protože na Západě prý panuje představa, že když nebude Putin, nebude problém. A navíc za jeho atentát by nesl odpovědnost hostitel, tedy Viktor Orbán.

Ten by nesl odpovědnost za selhání bezpečnosti summitu, a to zcela nepochybně. Bezrukov neuvedl, odkud získal tyto informace, ale jeho varování naprosto šokovalo celé studio. V ruských médiích takovéto výroky a přímá varování jsou opravdu neobvyklá. Pokud jde o samotný summit, o něm začala západní média v úterý tvrdit, že se neuskuteční, že byl odložen. Slovy filmové klasiky v parafrázi by se dalo říct, že “úkol zněl jasně, summit nesmí projít!“

Přípravy na summit nadále pokračují

Již od úterý jsou média zaplavována masivní dezinformační kampaní o zrušení summitu Putina a Trumpa v Budapešti, přičemž ten summit nebyl dojednán, nebyl dohodnut, takže ani nemohl být zrušen. Trump oznámil minulý čtvrtek plán na summit s Putinem, který by se mohl konat do 14 dnů, pokud se vše stihne dojednat. V pondělí proběhl telefonický rozhovor mezi ministry zahraničí USA a Ruska. Marco Rubio a Sergej Lavrov probrali agendu, která by se měla na summitu řešit a Lavrov znovu zopakoval, že cílem míru je trvalé urovnání sporu. Trump ale prohlásil, že do 2 dnů oznámí, jak pokračují přípravy na summit.

Přípravy summitu totiž pokračují, což potvrdil ve středu Zoltán Kovács, tiskový mluvčí Úřadu vlády maďarského premiéra Viktora Orbána. Současně totéž oznámil i Kirill Dmitrijev, hlavní vyjednavač pro ekonomické otázky a mezinárodní vztahy v ruském vyjednávacím týmu pro mírové urovnání na Ukrajině. Přípravy summitu zaberou čas, a to právě kvůli bezpečnosti, jak naznačuje vystoupení plukovníka Bezrukova na ruské televizi. Zřejmě přišlo potvrzení signálů, že se může chystat atentát, a nemuselo by jít jen o střelbu na Putina, ale dokonce i na Trumpa. Dvě mouchy na jednom místě.

Pokud by se něco stalo v Budapešti, byla by to Orbánova politická smrt

Není opravdu vyloučeno, že bezpečnostní situace je vážná, že se zvažuje nikoliv zrušení summitu, ale jeho přesunutí jinam. Cesta do Maďarska by opravdu mohla být obrovsky nebezpečná. EU nenávidí Orbána, a pokud by měl na krku průser při zajištění bezpečnosti Putina a Trumpa, došlo by k oslabení Orbánovy pozice nejen v očích USA a Ruska, ale byl by to signál jeho oslabené moci pro maďarskou opozici.

A mohlo by dojít ke spuštění barevné revoluce v Maďarsku. Orbán by po případném zastřelení Putina byl jako politik ve své funkci doslova sám na odstřel. Samozřejmě, že na summitu to bude skřípat, protože Rusko požaduje pořád dokola to hlavní, tedy odstranění příčin konfliktu na Ukrajině.

🕊️@PM_ViktorOrban: @FM_Szijjarto is in Washington. Preparations for the Peace Summit are ongoing. The date is still uncertain — but when the time comes, we will host it.

And of course, tomorrow at the Peace March, we will show the world that it’s no coincidence Budapest was… pic.twitter.com/CcuRWhbsEc

— Zoltan Kovacs (@zoltanspox) October 22, 2025

Mluvil jsem o tom minulý pátek na SVCS v té části pořadu, kde jsem vysvětloval útisk ruského jazyka na Ukrajině, který byl zahájen v roce 2019 po nástupu Zelenského do prezidentského úřadu. Je sice pravda, že ty iniciativy v Kyjevě přišly už předtím, ale právě Zelenský prosadil do legislativy zákony na zákaz ruštiny na úřadech,  předtím už v roce 2017 ve školách, dále v médiích, v tisku a v obchodním styku.

Nakonec k tomu přidal i zákaz ruské pravoslavné církve na Ukrajině. A právě toto je jedna z příčin invaze Ruské armády na Ukrajinu ze 24. února 2022. Ukrajina musí tyto zákony nejen zrušit v rámci mírové smlouvy, ale musí tato práva ruské národnosti garantovat v ukrajinské ústavě. A pouhým příměřím na frontě se toho nedosáhne.

Válka na Kyjevské Rusi skončí jen v okamžiku, kdy bude obnovena neutrální nárazníková funkce tohoto prostoru

V roce 2022 jsem o tom psal článek [2], jak postupně Ukrajina přijímala zákony proti ruskému jazyku, přitom ten první zakazující ruštinu ve školách byl přijat již v roce 2017 prakticky 2 roky před nástupem Zelenského k moci. Ukrajina je celá kontrolována banderovskou juntou a Rusové celkem logicky požadují, aby země v poválečném období prošla procesem denacifikace.

Protože cílem té junty od roku 2014 je genocida ruského národa žijícího na Ukrajině, resp. v prostoru Kyjevské Rusi, což je podle historických souvislostí vlastně jediný korektní název. Abyste rozuměli, název “Ukrajina” pochází z místopisného ruského označení “Okraj ruské děržavy” ve smyslu západního okraje Ruska. Původním hlavním městem Ruské říše je Kyjev a “mořským” sídlem v roce 1794 byla rozhodnutím carevny Kateřiny II. Veliké založena Oděsa.

Media is twisting comment about the “immediate future” to undercut the upcoming Summit. Preparations continue. 🕊️🇷🇺🤝🇺🇸

👇https://t.co/lb81a3Tdxo https://t.co/RYrJI6yONs

— Kirill Dmitriev (@kadmitriev) October 21, 2025

Ukrajina je zkrátka umělý státní útvar vytvořený pro jediný účel, tedy jako nárazníková okrajová država Ruska před nepřáteli. Minimálně i z toho důvodu bylo nakonec sídlo Ruské říše přesunuto do dvou nových míst, do Moskvy a do Petrohradu. Nicméně západní snaha o nasunutí NATO na Ukrajinu, tedy do prostoru ruské državy, do ruského historického prostoru, je důvodem pro vypuknutí války, ke které opravdu došlo 24. února 2022.

Neznalost historie je jedna věc, ale její ignorování je mnohem horší. Zapadčiky znají moc dobře historii Ruské říše, dostali v ní už 3x výprask, nejprve Napoleon, potom Trocký, nakonec Hitler, ale zdá se, že Londýnu jako hlavnímu agresorovi válek proti Rusku to nestačí. A protože válka na Ukrajině je v trapu, tak Londýn opravdu může uvažovat, že Putina zastřelí. A hodí zodpovědnost na Orbána. Pro Londýn je to obrovská lákavá příležitost. Proto ta příprava summitu určitě zabere čas.

Aktualizace 23:50 – Opět další zvrat v Trumpově cirkusu

Americký prezident ve středu před půlnocí evropského času oznámil, že se rozhodl zrušit summit s Putinem v Budapešti pro tuto chvíli. Na straně Ruska prý není ochota k příměří. Summit s Putinem se prý uskuteční v budoucnu, až se změní situace. Současně Trump oznámil uvalení sankcí na Lukoil a Rosněft. Podrobnější informace a analýzu přineseme v následujícím článku ve čtvrtek večer.

-VK-

Šéfredaktor AE News

S námi čtete, s námi objevujete

Vážení čtenáři Aeronetu, pokud se vám líbí naše investigativní žurnalistika a komplexní analýzy, které pro Vás už 11. rokem děláme, pokud se vám líbí naše články, videa, překlady videí a pravidelné páteční pořady na SVCS, a chcete-li, abychom vám i nadále mohli přinášet nové informace a politické analýzy a komentáře, přispějte prosím jakoukoliv sumou v závěru tohoto měsíce na naší obvyklé darovací stránce zde, ale pouze v případě, že si to můžete dovolit, tedy podle svých možností.

Každý příspěvek má smysl, každý se počítá, malý i velký. Zatím jsme vysbírali jen cca. 42% z cílové sumy a do konce měsíce zbývá 9 dní. Přispět můžete bankovním převodem, PayPalem, kryptoměnami Bitcoin, Bitcoin Cash, Ethereum a Monero, a poštovní složenkou na účet. Naše práce může pokračovat jedině s Vaší podporou, jinak to není možné a nemělo by to ani smysl, protože podpora musí být oboustranná. Náš server je tu pro vás. Za Vaši podporu a pomoc předem děkujeme!

Schůzka mezi Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským za zavřenými dveřmi minulý pátek měla podle listu Financial Times opravdu dramatický průběh. Trump prý na Zelenského v jednu chvíli udeřil, že buď přijme ruské podmínky, anebo Rusko prostě Ukrajinu zničí.

Konec jednání byl patrný i pro novináře, kteří nakonec museli ven před Bílý dům, kde měl Zelenský tiskovou konferenci u ohrady pozemku Bílého domu, což je vždy v diplomatické řeči signál nevraživosti hostitele, že prostě jednání nedopadlo dobře. Zelenský nejen nedostal rakety Tomahawk, ale podle listu Financial Times [1] se s Trumpem znovu nepohodl.

Na tiskové konferenci Trump poté o víkendu prohlásil, že nevěří, že Ukrajina válku vyhraje, ale že by mohla, protože ve válce se může stát všechno. On ale ve vítězství Ukrajiny nevěří. V nedělním rozhovoru pro Fox News navíc prohlásil, že Rusko si “něco” z Ukrajiny vezme, protože bojovalo a něco si vybojovalo.

Podobně by to prý měla dělat i americká armáda, když připomenul, že americká armáda tam bojovala, vyhrála, ale potom odešla a nic si nevzala. Trump v minulosti vyzýval k privatizaci irácké ropy jako formy platby za “osvobození” Iráku od režimu Saddáma Husseina. Trumpův cirkus tak zkrátka jede výstupy a čísla jako na houpačce, jednou pro-ukrajinská čísla, potom pro-ruská, a tak dokola, ale lidi to přestává v Trumpově cirkusové manéži bavit.

Trump varoval Zelenského, že Rusko zničí Ukrajinu, pokud nebude souhlasit s plánem

Donald Trump podle Financial Times v pátek na výbušné schůzce v Bílém domě totiž prý vyzval Volodymyra Zelenského, aby přijal ruské podmínky pro ukončení války, a varoval, že Vladimir Putin prohlásil, že “zničí” Ukrajinu, pokud nebude souhlasit.

Setkání mezi prezidenty USA a Ukrajiny se mnohokrát zvrhlo v “překřikování“, přičemž Trump “neustále nadával“, uvedli lidé obeznámení se situací. Dodali, že americký prezident odhodil na stole mapy frontové linie na Ukrajině stranou, trval na tom, aby Zelenský předal Putinovi celý region Donbasu, a opakovaně opakoval slova, která ruský vůdce pronesl v jejich telefonátu o den dříve.

Ačkoli se Ukrajině nakonec podařilo Trumpa přimět k tomu, aby podpořil zmrazení současných frontových linií, zdálo se, že tato ostrá schůzka odráží rozmarnou povahu Trumpova postoje k válce a jeho ochotu podpořit Putinovy maximalistické požadavky. Setkání Trumpa se Zelenským se uskutečnilo v rámci nového tlaku amerického prezidenta na ukončení války v Rusku poté, co bylo zajištěno příměří mezi Izraelem a Hamásem, které ale o víkendu selhalo.

V Bílém domě v pátek opět létala sprostá slova, ale za zavřenými dveřmi

Zelenský a jeho tým se vydali do Bílého domu v naději, že Trumpa přesvědčí, aby jim dodal střely dlouhého doletu Tomahawk, ale americký prezident to nakonec odmítl. Toto napjaté setkání bylo ozvěnou podobně vyhroceného setkání v Bílém domě v únoru, kdy Trump a viceprezident JD Vance pokárali Zelenského za to, co označili za nedostatek vděčnosti vůči USA.

Během páteční schůzky se zdálo, že Trump doslovně převzal mnoho Putinových bodů, i když byly v rozporu s jeho nedávnými prohlášeními o slabinách Ruska, uvedli evropští představitelé, kteří byli o schůzce informováni. Podle jednoho z evropských představitelů, který byl o schůzce informován, Trump Zelenskému v pátek řekl, že ukrajinský vůdce musí uzavřít dohodu, jinak ho čeká zkáza.

Úředník uvedl, že Trump Zelenskému řekl, že válku prohrává, a varoval ho: “Pokud to (Putin) bude chtít, zničí vás.” V jednu chvíli schůzky americký prezident odhodil mapy ukrajinského bojiště stranou, uvedl úředník obeznámený se schůzkou. Bílý dům ani úřad ukrajinského prezidenta na žádosti o komentář bezprostředně nereagovaly. Trump v neděli televizi Fox News řekl, že si je jistý zajištěním ukončení konfliktu, a dodal, že Putin “si něco vezme, získal určitý majetek“.

CNN vypustila torpédo s tvrzením, že příprava summitu je odložena. Kreml to označil za dezinformaci

Putin ve čtvrtek předložil Trumpovi novou nabídku, podle níž by se Ukrajina vzdala částí východního Donbasu, které má pod kontrolou, výměnou za některé malé oblasti dvou jižních frontových regionů Cherson a Záporoží. Ruský návrh představuje malý ústupek oproti návrhu ze srpnového posledního setkání Putina s Trumpem na Aljašce.

Tam prohlásil, že bude souhlasit se zmrazením linie dotyku na jiných místech fronty, pokud se Ukrajina vzdá Donbasu. Tato schůzka také skončila ostře poté, co Putin odmítl Trumpovo naléhání na okamžité příměří a dlouze se rozpovídal o středověké ukrajinské historii, což přimělo USA, aby prozkoumaly možnost zvýšení podpory Kyjeva, včetně dodávek raket Tomahawk.

🇷🇺🇺🇸 Ryabkov commented on Western media reports about the allegedly postponed meeting between Lavrov and Rubio: you cannot postpone what was not agreed upon.

The Deputy Foreign Minister also emphasized that this meeting requires preparation. https://t.co/iCGJdwguK6 pic.twitter.com/PbT8tAqAHb

— Levan Gudadze (@GudadzeLevan) October 21, 2025

Olej do ohně v úterý přilila americká CNN, která s odvoláním na svůj utajený zdroj uvedla [2], že po telefonickém jednání Marca Rubia a Sergeje Lavrova je prý další jednání obou ministrů zahraničí odloženo na neurčito, takže i summit prezidentů v Budapešti.

Několik hodin poté tuto zprávu označil za dezinformaci přímo Kreml a prohlásil, že článek CNN je součástí snahy EU o torpédování summitu v Budapešti. Ruští představitelé odmítli zprávy médií, které naznačují, že plány na setkání prezidenta Vladimira Putina a prezidenta USA Donalda Trumpa byly pozastaveny, a uvedli, že evropští podporovatelé Ukrajiny se snaží rozhovory sabotovat.

Přípravy vrcholného summitu nadále pokračují

Náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov v úterý novinářům totiž řekl, že stále probíhají rozsáhlé přípravy na “významnou událost“, na jejímž uspořádání v Budapešti se oba lídři dohodli během nedávného telefonátu. Řekl, že zprávy o odložení summitu jsou “infodumpy“, které mají narušit diplomatický pokrok.

“Země EU a NATO se snaží vše torpédovat,” prohlásil Rjabkov a označil Evropskou unii za “nejničivější sílu na mezinárodní scéně v tomto okamžiku“. Mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová se rovněž vysmála tomu, co označila za “informační cirkus” západních médií, a prohlásila, že zprávy založené na anonymních zdrojích nejsou ničím jiným než “únikem informací ze CNN“, který “vyvrací fámu agentury Reuters“. Podle Lavrova CNN a její nečestné zpravodajství reprezentuje skutečnou tvář západních médií.

🚨⚡Lavrov:
CNN and its dishonest news represent the true face of Western media! pic.twitter.com/RjJSZWFk4a

— MOSCOW NEWS 🇷🇺 (@MOSCOW_EN) October 21, 2025

Tyto komentáře následovaly po zprávě CNN, která s odvoláním na nejmenované zdroje tvrdila, že přípravy na summit “byly alespoň prozatím odloženy.” Ve zprávě se uvádí, že osobní setkání ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a amerického ministra zahraničí Marca Rubia bylo po pondělním telefonickém rozhovoru odloženo, údajně kvůli nedostatečnému posunu ve vyjednávacím postoji Ruska.

Moskva opakovaně obvinila evropské vlády podporující Kyjev, že se snaží konflikt na Ukrajině prodlužovat, místo aby podporovaly mírové rozhovory. Úředníci tvrdí, že tento přístup pomáhá vedoucím představitelům EU vyhnout se odpovědnosti za jejich neúspěšnou strategii. Naopak hostitelská země plánovaného summitu Putin-Trump, Maďarsko, se postavila proti zhoršování vztahů Západu s Ruskem a vojenské pomoci EU Ukrajině.

Pondělní odstřihnutí se EU od ruského plynu je začátkem krize, která má navodit podmínky pro přechod podniků v EU na zbrojní a EU dotovanou výrobu

Eurosojuz ve spolupráci s vojensko-průmyslovým sektorem se snaží o sabotování summitu v Budapešti, protože ten dramaticky povede k rozkolu uvnitř unie. Pondělní hlasování [3] na Evropské radě, které rozhodlo o odpojení celé EU od ruské plynu od příštího roku u krátkodobých kontraktů a od roku 2028 u dlouhodobých, jednoznačně ukazuje na likvidaci evropského průmyslu.

Evropa totiž nemá k dispozici žádný srovnatelně dostupný plyn. Veškerý plyn, který je k dispozici pro EU, je zkapalněný plyn, kterého je však omezené množství ve světě, což vede k vysoké kompetitivní ceně takového plynu na burzách. A je to úmysl s cílem vyvolat uměle podporu pro válku s Ruskem. A teď si to vysvětlíme. Nejprve si ale přečtěte pro pochopení souvislosti článek [4] z mainstreamu.

Vysoké ceny plynu v EU povedou totiž k vysoké inflaci, ke zdražování produkce zboží a služeb, protože plyn je jedním ze základních vstupů prvo i druhovýroby. Společně s elektřinou a palivy jako je benzín a nafta je plyn součástí tzv. energetické triády v každé ekonomice. Pokud je plynu nedostatek a navíc je drahý, povede to k nastartování inflace. Cílem EU je vyvolat v evropském průmyslu krizi v druhovýrobě.

Automobilky, průmyslové podniky a další budou čelit krizi výroby, kvůli drahým vstupům energií, a to nejen LNG plynu, ale i kvůli emisním povolenkám ETS, a to z důvodu upadající konkurenceschopnosti. Evropská auta v porovnání s čínskou konkurencí budou kvůli vysokým nákladům na energetické a emisní vstupy ve výrobě prostě neprodejná. Podívejte se na graf níže.

Graf zachycuje klimatický podvod EU

Ten zachycuje úrovně vypouštěných emisí Německa, Velké Británie a Číny, kde je vidět, že snižování emisí v EU, které je nepatrné, nemá na ochranu klimatu prakticky žádný dopad, zatímco Čína, která se na Kjótském protokolu nepodílí, vypouští obrovská kvanta CO2 bez jakéhokoliv omezení.

Tak proč tedy EU ty emisní povolenky tak prosazuje? Protože jde o kšeft! S těmi emisními povolenkami se totiž obchoduje na burze jako s cennými papíry a do jejich nákupů investují evropské důchodové fondy na čele s těmi německými. A to je ten hlavní důvod existence těch povolenek.

Dříve důchodové fondy investovaly do amerických nemovitostí, dokud nedošlo v roce 2008 k hypoteční krizi a k bankrotu v USA. Od toho okamžiku bylo potřeba vymyslet nový investiční nástroj, nový derivát, a tím derivátem jsou emisní povolenky ETS 1 a od roku 2027 dokonce i ETS 2 pro domácnosti.

Tyto povolenky se obchodují na Lipské burze, tedy na stejné burze, kde se obchoduje s elektřinou. Důchodové fondy tyto povolenky skupují a poté je prodávají se ziskem podnikům a od roku 2027 domácnostem. Je to vlastně systém “samopožeru” ve stylu hada Ouroboros, který požírá svůj vlastní ocas. Emisní povolenky jsou přesně takové.

Důchodci budou plakat pod tíhou emisních povolenek, aby mohli dostávat důchod. Vítejte ve světě Ouroboros

Občané EU včetně samotných důchodců budou cálovat za nákupy předražených emisních povolenek, aby důchodci mohli mít své důchody. Jinými slovy je to systém, kdy jedna část společnosti požírá tu druhou, aby přežila, ale ve skutečnosti ti, kteří dnes z takových fondů budou čerpat důchody, tak ve skutečnosti budou požírat druhý konec svého vlastního ocasu.

Protože placením ETS 2 povolenek pro domácnosti nejvíce budou trpět právě důchodci, s výjimkou těch s těmi nejvyššími důchody. Prostě systém samopožeru. Výsledkem bude, že podniky a fabriky, kvůli své nekonkurenceschopnosti v důsledku předražených energií, budou nuceny přejít na zbrojní a válečnou výrobu dotovanou Eurosojuzem. Dobrovolně to ty automobilky a továrny neudělají.

A kde vezme Eurosojuz peníze na ty zbrojní dotace? No přece z prodejů emisních povolenek více než 400 milionům obyvatel zemí EU! Chápete? Musí být vytvořena nejprve krize trhu, aby vše zdražilo a lidé přestali auta a produkci kupovat kvůli předražení, aby to dostalo továrny pod tlak, které potom půjdou za státem a EU s nataženou rukou. A stát v podobě EU jim dá dotace, ale ne na výrobu aut, ale vojenské produkce. Jenže ty dotace zaplatí sami občané zemí EU ze svých kapes nákupy emisních povolenek. To je celé!

Takhle přesně to plánují. Vytvořením krize v průmyslu EU vyvolat likvidaci civilní druhovýroby a donutit továrny, aby natáhly ruce k EU, která je nechá přežít, ale pod podmínkou válečné výroby. Proto ten graf vypadá tak, jak vypadá. Nikdy nešlo o ekologii, ale o to, jak vyrobit novou daň, která donutí průmyslové podniky v EU vyrábět tak, jak jim Brusel bude diktovat. Podobně jako kdysi v Sovětském svazu. Eurosojuz se tak vrací k ideovým kořenům čirého bolševismu.

-VK-

Šéfredaktor AE News

S námi čtete, s námi objevujete

Vážení čtenáři Aeronetu, pokud se vám líbí naše investigativní žurnalistika a komplexní analýzy, které pro Vás už 11. rokem děláme, pokud se vám líbí naše články, videa, překlady videí a pravidelné páteční pořady na SVCS, a chcete-li, abychom vám i nadále mohli přinášet nové informace a politické analýzy a komentáře, přispějte prosím jakoukoliv sumou v závěru tohoto měsíce na naší obvyklé darovací stránce zde, ale pouze v případě, že si to můžete dovolit, tedy podle svých možností.

Každý příspěvek má smysl, každý se počítá, malý i velký. Zatím jsme vysbírali jen cca. 40% z cílové sumy a do konce měsíce zbývá 10 dní. Přispět můžete bankovním převodem, PayPalem, kryptoměnami Bitcoin, Bitcoin Cash, Ethereum a Monero, a poštovní složenkou na účet. Naše práce může pokračovat jedině s Vaší podporou, jinak to není možné a nemělo by to ani smysl, protože podpora musí být oboustranná. Náš server je tu pro vás. Za Vaši podporu a pomoc předem děkujeme!