Lidé už se dostávali na vyšší úroveň a teď je chtějí vrátit zpět 

“Fakta neexistují – jsou pouze výklady”. – “Ještě efektivněji lze vládnout národům nebo různým vrstvám společnosti, podaří-li se žádoucím způsobem zpracovat lidské vědomí pomocí různých ideologií, náboženství,sociálních doktrín,médií. A kdykoliv bude zapotřebí, pomocí speciální metody aktivace předpřipravených rozporů, provokací, atentátů, skandálních článků, karikatur nebo objektivně vzniklých chyb, jsou vyvolávány konflikty, které nezasvěceným připadají zcela náhodné. V naší době jsme svědky pokusů vyvolat konflikt mezi islámem a biblickým křesťanstvím. Zřejmě nejúčinnějším nástrojem pro zpracování lidského vědomí je televize. Na rozdíl od všeobecného mínění, že média jen odrážejí objektivní realitu, ve skutečnosti média objektivní realitu programují vytvářením postoje lidí k jednotlivým událostem”

Citace je z videa o šesti stupních řízení lidstva a citovaná část je o 3. stupni (video zde) . A proč jsem jako úvod použila citaci z ruské práce o ovládnutí lidstva? Ve svém pořadu z června 2017 Valerij Pjakin v komentáři k úmrtí H.Kohla m.j. řekl toto:

“Lidé už se dostávali na třetí úroveň řízení (rozuměj: byli nastaveni k pochopení 3. stupně svého ovládání) a teď se je pokoušejí shodit zpět na čtvrtou (pozn.: čtvrtá úroveň – ekonomické zotročení), a to se nepovede. Národ, který se již svým chápáním dostal na třetí úroveň řízení, se nedá zatlačit zpět na čtvrtou. Dojde sice k nějaké separaci, rozdělení, nicméně většina lidí se bude snažit vystoupat výše k tomu, co již bylo a povedou za sebou i ostatní a to se právě děje. To je také důvod, proč je Německo v čele. I za té degradace celého Západu je na tom ve všem lépe i s ohledem na „toleranci“, neboť jsou tam zkušenosti z NDR.”

Ale ať řeč Pjakina nevytrhávám z kontextu, tady více:

“Sjednocení západního a východního Německa bylo událostí globálního významu, proto také státní elity jak v Evropě, tak především v USA, byly proti tomuto sjednocení, neboť prudce posílilo NSR – sice tam na začátku došlo k určitému poklesu, ale celkově to NSR posílilo. Globalisté věděli, že k úvodnímu poklesu dojde a potřebovali zachovat maximální zdrojovou stabilitu NSR, aby dokázala NDR pohltit. Proto Gorbačov dostal za úkol nepožadovat od Německa žádné platby a nač to bylo potřebné?  Mluvili jsme o Visegrádské čtyřce a NDR bylo příkladem socialistického soužití a tento příklad socialistického soužití bylo zapotřebí zlikvidovat, proto NDR měla být přičleněna v okamžiku, kdy ji bude možné vstřebat – ze subjektu (socialistického) se stane objekt (západní). To vstřebávání však probíhá dosud a dodneška se úplně nepovedlo, ač představa byla, že proces vstřebání bude ukončen v době, až se začne s přestavbou i v USA.

Jenže přestavba USA začala se zpožděním, a to především proto, že v Rusku procesy neprobíhaly tak, jak si Globalisté (GP) přáli. A zadruhé se ukázalo, že vstřebat takový subjekt, jakým bylo NDR, není vůbec, ale vůbec jednoduché, protože ty zkušenosti ze socialistického soužití  nejen zanechaly své stopy, ale ty prožitky se prostě nedaly vymazat, neboť zkušenosti z toho jak žít lidsky…  Přestože to bylo v té pokroucené podobě, stejně to byl obrovský krok v porovnání se západním světem a někteří na tu dobu dosud vzpomínají s nostalgií, a to i sami Němci. Byl to obrovský krok v porovnání s celým západním světem, panovaly tu jiné, lidštější vztahy. A jakmile si to lidé jednou vyzkoušeli, jen tak se těch lidských vztahů nevzdají na úkor nějakých blah, která stejně nakonec vedou pouze k DEGRADACI OSOBNOSTI”. 

A zde bych chtěla zdůraznit Pjakinův výraz “degradace osobnosti”, protože v něm je popsána celá podstata neomarxismu. A opět slovy Pjakina je třeba dodat, že má jít o degradaci člověka na úroveň zombie, tzn. “na úroveň zcela zotročené osoby, slepě či nevědomě vykonávající příkazy toho, kdo ji ovládá” (wikipedie)

A to hlavní, co v naší současnosti probíhá, je na jedné straně snaha posunout člověka na vyšší úroveň (viz Zákon času a 6. stupeň řízení v odkazovaném videu), o což se snaží Rusko, a na druhé straně snaha vývojový – uvědomovací proces člověka zastavit, protože to znamená ohrožení jeho žádoucí pozice zombie a což je to, o co se snaží neomarxisté.

“Nemysli, řiď se médií”  – a nejlépe už od školky

A celý ten neomarxistický projekt je veden nikoliv co by tažení proti bílému člověku jako takovému, ale především a v prvé řadě proti “západní kultuře” a ještě přesněji: proti židokřesťanské kultuře! A v následujícím pochopíme, proč tomu tak je.

Myšlenka marxismu je starší než křesťanství

Myšlenka marxismu je údajně ještě starší, než křesťanství. A toto tvrzení není ničím novým – mnohde se totiž můžeme dočíst, že ideologie marxismu je tím nejdokonalejším, co lidstvo od dob křesťanství poznalo,mnohde je marxismus dokonce stavěn na roveň křesťanství.

A já myslím, že logiku to má v tom, že prvním pokusem o zavedení marxismu byla římská demokracie – cca 5 století trvající Římská republika, která ovšem měla kořeny v Řecku, viz Demokracie v Řecku. Globalisté (GP) si v té době už mohli juchat, že vynalezli systém, který předáním pravomocí “svobodnému občanu” (ovčanu), zruší pozici jakékoliv autority – o likvidaci autorit totiž marxismu/neomarxismu jde v prvé řadě!

Na přelomu Věků Berana a Ryb (začátek našeho letopočtu) ovšem ještě nebylo možné tuto myšlenku rozšířit na celý svět – když senátoři a “vláda lidu” dostali Řím do fáze totálního kolapsu (rozkradení, sucho, neúroda) a Řím z této bídy zachránil až César, tak přestože byl senátory (GP?) v roce 44 p.n.l. zavražděn za to, že chtěl místo republiky obnovit monarchii (císařství=autoritářství), k obnovení římského císařství přesto došlo.

Kořeny demokracie – vlády občanů: Římský senát v době p.n.l. Na vrcholu stály staré římské rody a majitelé půdy, patriciové, kteří byli politicky nejvlivnější. Největší část obyvatelstva se ale skládala z plebejců(podrobené obyvatelstvo), kteří disponovali jen omezenými politickými právy a vůči patricijům vystupovali v postavení klientů. Klientelismus zavazoval patricie k zajištění ochrany klientovi a klienta ke službě a věrnosti patronovi. 

Ale protože ve stejné době se objevila postava Krista, místo původní římské republiky (demokracie), která by v lidech utvrzovala pocit svobody, bylo v této zlomové době zavedeno “křesťanství” (a všimněme si, že židé, kteří v té době existovali nějakých cca tisíc let a jako svou doktrínu obdrželi Bibli, se na vzniku křesťanství podíleli jakožto zásadní prvek!). A tento proces nelze shrnout jinak, než že nebylo-li možné stvořit občany, byli stvořeni ovčané – ovečky.A celý proces byl završen tím, že ruku v ruce s koncem Římské říše, byl ve stejném Římě, který Krista ukřižoval, ve 4. století n.l. instalován papežský stolec (že pak uplynuly jen cca dvě století, než byl stvořen islám, to by bylo na jiný článek).

Postavou Krista bylo na cca dvě tisíciletí rozhodnuto, jakým prostředkem bude člověk ovládán -manipulován k poslušnosti. K dobývání nových a do té doby nepoznaných území to byl prostředek dostačující, jakmile však byla objevena a dobyta Amerika (a to s filozofií Césara: “Přišel, viděl, zvítězil” a s filosofií Krista: “Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem”, resp. “Kdo tě uhodí na jednu tvář, tomu nastav druhou” –  a při vší úctě k postavě Krista to uvádím jako ideologii mocných, kteří jeho učení zneužili k pokoření/poslušnosti člověka, v tomto případě k podmanění původního obyvatelstva Ameriky) nastala konečně doba pro obnovení myšlenek marxismu-demokracie-občanské společnosti, protože v té době už to znamenalo uplatnit ji na celý svět – na celé lidstvo .

Ještě jinak – autorita Krista sice posloužila k udržení člověka v poslušnosti a nevědomosti (a hlavní slovo v tom měl, jak jinak, Vatikán), ale v procesu likvidace všech autorit (a opakuji, že to je základní účel marxismu/neomarxismu) se i postava Krista/Boha stala nadále nežádoucí, protože – a to je to hlavní – pořád představovala autoritu! Což přeloženo je o tom, že člověk těžko může být “svobodným občanem”, když uctívá Krista a Desatero. A když navíc jakožto poslušný poddaný jako autoritu uctívá i svého monarchu, jehož autorita je o to větší, že je papežem (“Bohem”) pomazaný.

A doba pro obnovení řecko-římské demokracie, tedy občanské společnosti, nastala po objevení Ameriky, resp. po genocidě jejího původního obyvatelstva. S heslem “Volnost, rovnost, bratrství” mohli strůjci ideologie marxismu konečně započít 1) likvidaci monarchií a 2) vychovávat “svobodného občana”. A k obojímu se spouštěčem staly francouzská a americká revoluce. Čímž jsme se dostali do 18. století, které definitivně změnilo svět tím, že přineslo zcela nový společenský systém. A s odstupem času můžeme říct,že tento systém – vyjma diktatur, ale to je o něčem jiném – už nikdy nepřinesl autority typu králů a monarchů (kteří navíc měli výhodu kontinuální moci, tzn. mohli mít dlouhodobé plány, což jen stěží můžeme očekávat od našich “autorit”, které si volíme na čtyři roky).

Po vzoru USA a především po vzoru Francie pokračoval proces likvidace monarchií v celé Evropě, obrátky nabral Revolučním rokem 1848, označovaným jako Jaro národů. Co je ale ještě významnější – ve stejném roce spatřil světlo světa Marxův a Engelsův Komunistický manifest a připomeňme, že se tak stalo v době, kdy už naplno běžela průmyslová revoluce , která lidi stále více vzdalovala od zemědělského způsobu života a stěhovala je do měst. Proces vykořeňování člověka mohl začít a dílo Marxe a Engelse můžeme považovat za vrcholnou doktrínu ve smyslu celosvětově sjednocené vzpoury proti autoritám. Na na začátku proti vládnoucí společenské třídě, později proti vládám, dále proti rodičům, tradicím, učitelům a ruku v ruce s tím i proti autoritě nejvyšší, proti Bohu. Když za několik let ke Komunistickému manifestu přibyla i mezinárodní hymna “Internacionála”, pak její refrén už tehdy dával tušit, jak velmi v té době Globalisté pokročili ve vytváření “internacionálního” člověka:

“Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod.
Internacionála
je zítřka lidský rod”

První světová válka měla nejen dokončit proces likvidace monarchií a místo nich vytvořit republiky s demokracií a občany, ale protože světové moci vždy šlo o ovládnutí ruských zdrojů, tak zatímco na evropském území vznikaly tržně-hospodářské (kapitalistické) republiky, v Rusku byl po likvidaci carské moci jako v první zemi na světě implantován onen kýžený marxismus (VŘSR 1917).

Po neúspěšných pokusech ovládnout Rusko přes Chazary (oblast dnešního Kavkazu), poté přes Švédy, Poláky či Osmany až po Napoleona (ten byl jakožto monarcha stále ještě trpěn jen proto, že se od něj očekávalo, že bude v Rusku úspěšný, ale jinak byl jeho osud dávno zpečetěn), mělo být Rusko ovládnuto marxismem. Nešlo ovšem jen o ovládnutí Ruska, protože v základu šlo o to, že Rusko se mělo stát místem, odkud vzejde celosvětová revoluce, tzn. že z Ruska se marxismus přenese do celého světa – tzn. i do té Evropy, která v té době věřila, že jí se marxismus netýká!

Poučení z Ruska: Dokud má národ v hlavě ikony, pak jen jedna hegemonie střídá jinou

S příchodem Stalina však marxismus v Rusku dostal na frak. Stalin si z marxismu sice vzal ideu likvidace vládnoucí třídy, přesněji ideu národního vlastnictví zdrojů a výrobních prostředků, ale internacionalismu ve smyslu Marxe, tzn. likvidaci státu a jeho hranic (a tím likvidaci národů) učinil přítrž. Pro strůjce marxismu to byla facka, kterou vyhodnotili takto: “Dokud má národ v HLAVĚ ikony, pak každou revolucí lze dojít jen k tomu, že jedna hegemonie vystřídá jinou” . A byla to reakce na to, že v Rusku se jim sice podařilo zlikvidovat monarchii (autoritu cara) a přes komunismus (můžeme-li v tomto případě hovořit o komunismu) i potlačit náboženskou víru (autoritu Boha), ale před očima jim vyrostly jiné autority, ke kterým člověk – přestože už nebyl “poddaným”, ale “občanem” – stále vzhlížel. A byl to stát a národ a vlastenectví, co se stalo ikonami pro ruského občana. Pro tvůrce marxismu z toho vyzněl další závěr: “Dát dělnické třídě výrobní prostředky nestačí, protože ač národ sice ztratí víru v Boha, ta je okamžitě nahrazena vírou v národ. Jedna hegemonie jen vystřídá jinou, ale proces vytváření člověka jako “svobodného občana” tady nefunguje!”

Tvůrci marxismu proto usoudili, že jediným místem, kde lze člověka zbavit jakéhokoliv respektu k autoritám (Bůh, stát, národ, tradice, škola, rodina) je jeho – HLAVA.

Po neúspěchu v Rusku se proto proces zavádění marxismu přenesl na Západ. Ale pozor! – tentokrát už jako neomarxismus! A neomarxismus = kulturní marxismus. Tvůrci marxismu totiž usoudili, že jediná revoluce, která na lidský mozek zabírá, je revoluce kulturní. Revolucionář typu Lenina, tzn. revolucionář se zatnutou pěstí, nevede totiž k ničemu jinému, než že jedna autorita je nahrazena jinou..Zatímco “kulturní revoluce” to je jiná káva – na tu totiž davy slyší! Proto kultura/umění je jediným prostředkem, jak je možné člověka dovést ke vzpouře vůči naprosto všem autoritám – Bohem počínaje a učiteli a rodiči konče. Kultura/umění se proto stala jediným prostředkem, jak člověku vygumovat mozek a dostat ho tím do kýženého stavu zombie – do stavu vykořeněného a tím zcela zotročeného tvora.

Pro tvůrce marxismu tak jde o věčný a nikdy nekončící proces vytváření chaosu a řádu (permanentní revoluce) a chceme-li hledat skutečný význam illuminátské pyramidy, pak jednoslovně jej lze označit jako neomarxismus, k čemuž cituji:

“To, v čem spočívá jediná skutečná originalita neomarxistů, je jejich důslednost, se kterou ad absurdum domysleli glorifikaci svobody individua ve vztahu k realitě. Po neúspěšném etablování západního marxismu v SSSR, který byl experimentem par excellence, protože měl zrušit v konečném důsledku stát a všechny autoritativní společenské vztahy, což se ukázalo jako utopie, bylo neomarxistům jasné, že struktura světa je jednou provždy pevně dána a každá pobořená pyramida pořádku se zase přestaví do nové pyramidy, a ta se jim jakožto silám spontaneity a chaosu stává nebezpečnou. Dospěli v podstatě ke stejným závěrům jako konzervativci (proto některým neomarxistům nedělá problém se za ně dnes vydávat), avšak vyvodili z toho docela jiné závěry. Pokud se tedy tato struktura zničit nedá, tak je nutno ji neustále rozkládat, aby vznikl jakýsi druh dialektického zápasu, jehož výsledkem bude co nejvíce dosažitelná svoboda individua a v jeho rámci je jedině uskutečnitelná pravá svoboda, nezávislá na jakémkoliv řádu. Je to nikdy nekončící proces permanentní revoluce, která musí být neustále prométheovsky bojována proti zlu hierarchie a autority. “

V Rusku se to nepovedlo, začneme na Západě, ale jinak – neomarxisticky

Stalin je nazýván zrádcem revoluce a tato slova mladého českého levičáka, velkého obhájce multikulturní (internacionální) politiky, to jasně popisují:  „Já osobně považuji stalinismus za konec nejenom radikální levice, ale i za konec levice vůbec. Stalinismus je podle mne zrazením revoluce, která se zcela nepochybně vyvinula z naprosto jiných předpokladů. Stalinismus je odklon od revoluce, ke které se tehdy výrazná část světové veřejnosti upínala“. Že tak hovoří mladý muž naší doby a naší kultury, je potvrzením, jak mocně se myšlenka marxismu usadila na Západě poté, co v Rusku ztroskotala.

Prvním krokem se k tomu stal vznik IV. internacionály pod vedením Trockého poté, co byl nucen z Ruska odejít. Čtvrtá internacionála, nazývaná také trockistická internacionála, byla založena roku 1938 Lvem Trockým a sdružuje trockistické a jiné nestalinistické komunistické strany, organizace a skupiny. Její název má zdůraznit, že si po trockisty vnímaném ztroskotání politiky Třetí internacionály (Kominterny) dělá nárok pokračovat v tradici revolučního marxistického křídla mezinárodního dělnického hnutí. (A tady za pozornost stojí, že Pražské jaro 1968 bylo podporováno trockisty stejně, jako aktivity skupin jako byla Charta 77, Solidarnosc a jiná různá mírová hnutí a hnutí za lidská práva).

Nezdar v Rusku však byl pro Lva Trockéhoj-Bronštejna potvrzením jeho teorie permanentní revoluce, tzn. potvrzoval mu nutnost boje proti způsobu, jakým svět i po vítězné revoluci regeneruje svou hierarchii do nové hierarchie – jen s novou tradicí, novými dogmaty a novým konzervatismem. A zatímco v roce vzniku Trockého IV. internacionály už bylo rozhodnuto, že na Rusko se tedy půjde opět silou, v tomto případě Hitlerem, na Západě trockisté nelenili a spustili svůj kulturní marxismus – neomarxismus. A poučeni zjištěním, že “dokud má národ v hlavě ikony”, vždy bude k nějaké autoritě vzhlížet, začali s gumováním ikon v západních hlavách.

A v této chvíli je na místě připomenout část Pjakinových slov z úvodu:

Lidé už se dostávali na třetí úroveň /Sjednocení západního a východního Německa bylo událostí globálního významu/ NDR bylo příkladem socialistického soužití a tento příklad socialistického soužití bylo zapotřebí zlikvidovat. 

A v souvislosti s tím se ptejme: Kde marxismus/trockismus/neomarxismus = likvidace všech autorit, dosáhl většího pokroku, bylo to na Západě nebo na Východě? Ještě jinak – kde dosáhlo vymývání mozků/vytváření zombie většího pokroku, bylo to na Západě nebo na Východě? A o co nakonec šlo rokem 1989, kdy Východ tak mohutně oslavoval a vítal “svobodu” “občana” Západu?  Nevítal tím ve skutečnosti neomarxismus – kulturní marxismus?

Madonna – trvalka na poli kulturního marxismu-neomarxismu 

Svoboda individua – hlavní cíl neomarxistů

Opět budu citovat:

“Jak konstatují neomarxisté, na světě jsou stále ještě živlové, kteří osvobození nechápou. Představitel neomarxistů Fromm konstatuje: „Lidský mozek žije ve dvacátém století, ale srdce většiny lidí ještě v době kamenné. Většina lidí ještě nesložila zkoušku zralosti. Potřebují mýty a idoly, aby unesli skutečnost, že člověk je ve všem sám sebou, že kromě člověka samotného neexistuje žádná autorita, která by dávala životu smysl.“

Tato spontaneita se stala integrální součástí našeho života. Stěží lze vyjmenovat všechny aplikace těchto doktrín v běžném životě. Začněme rodinou. Hlavním úkolem dětí je osvobodit se od svých rodičů. Masivní propaganda zglajchšaltovaných médií stále popisuje, jaké hrůzy musí zažívat mladý člověk, pokud žije ve společné domácnosti se svými rodiči. Trendem je prchnout co nejdřív a osvobodit se. Boj však počíná již dlouho předtím. Rodiče mají svou představu o budoucnosti dítěte, jsou to ale i jeho představy? Ne. Ubíjejí jeho spontaneitu, vnucují mu školu a výchovu a tím potírají to jediné, co jej může osvobodit – ergo spontaneitu. Erich Fromm doslova vyzývá k spontaneitě po vzoru malého dítěte, tedy spontaneitě bez rozumu, přičemž rozum je označován jako fašistický element. Významnou roli v osvobozování dítěte hraje pohlavní život. Jedna z kultovních neomarxistických knih Sexuální boj mládeže od Wilhelma Reicha svým názvem napovídá dost o tom, abychom nemuseli přemýšlet, co je jejím obsahem. A mládež skutečně bojuje, co jí síly stačí. Fromm se dokonce obává toho, že v potlačování sexuality je vůbec kořen všeho zla, protože: „zredukováním intenzity sexuální touhy se oslabuje osobní odvaha k spontánním reakcím ve všech ostatních oblastech.“

Osvobodit se musí i rodičové. Od sexuálních, náboženských, morálních i sociálních předsudků. V tomto směru se daří dosahovat ve společnosti vskutku revoluční spontaneity. Osvobození od manželství narůstá, rozvodovost je na vzestupu. Náboženství bylo rodiči definitivně hozeno přes palubu, také jako brzda sexuální spontaneity. Multikulturní snášenlivost je pak osvobodila z područí sociálních a rasových předsudků, takže když je ztluče skupina imigrantů, neprotestují, nýbrž se tolerantně odplíží do svého spontánního bytečku. Zdá se, že jsme nikdy nebyli svobodnější než dnes. To ovšem nestačí. Je nutno osvobodit se i od vlastních dětí, zejména tehdy, kdy ještě nemohou projevit svou spontaneitu, tj. před porodem. Toto potlačení spontaneity nevadí, jelikož se jedná dle neomarxistů o shluk buněk a ne individuální JÁ.”

Konec citace.

Neomarxismus může být kdykoliv nahrazen jinou příbuznou ideologií

Věta titulku není z mé hlavy, ale považuji ji za hodnou pozornosti. Proč? Vraťme se k tomu, že neomarxismus je o likvidaci jakýchkoliv autorit, které by člověk uznával, resp. se jimi řídil. Pomineme-li, že nejvyšší takovou autoritou je pro člověka Bůh, pak jsme nejen u toho, že neomarxismus má za úkol v mozcích (srdcích, duších) lidí vygumovat nejen víru v Boha, ale v dalším má jít o to, že jakákoliv jiná ideologie, která se neomarxismu přiblíží, bude považována za stejně hodnotnou/”hodnotnou” právě tím, že poslouží k vygumování mozků (srdcí, duší) člověka.

A tady se dostávám k tomu, o čem jsem původně v souvislosti s tématem neomarxismu psát nechtěla – a sice k scientologii. Scientologie  je považována za vrchol vymývání lidských mozků. Je označována za zcela nové náboženství, ve skutečnosti však má velmi blízko k hnutí New age a v souhrnu jí jde o totéž, o co neomarxismu – o “osvobození člověka” od tlaku všech autorit, obzvláště pak od Boha! Mě z toho vychází, že neomarxismus=scientologie. Resp., že máme-li hledat nějakou neomarxismu příbuznou ideologii, pak je to scientologie.

A odtud se dostávám k tomu, o čem už jsem psát nechtěla ani náhodou – a sice k tématu “Syndikát”, o kterém tady v několika posledních článcích píše pan VK. A tady zopakuji svou úvodní citaci:

“ Ještě efektivněji lze vládnout národům nebo různým vrstvám společnosti, podaří-li se žádoucím způsobem zpracovat lidské vědomí pomocí různých ideologií, náboženství,sociálních doktrín,médií. A kdykoliv bude zapotřebí, pomocí speciální metody aktivace předpřipravených rozporů, provokací, atentátů, skandálních článků, karikatur nebo objektivně vzniklých chyb, jsou vyvolávány konflikty, které nezasvěceným připadají zcela náhodné. V naší době jsme svědky pokusů vyvolat konflikt mezi islámem a biblickým křesťanstvím. Zřejmě nejúčinnějším nástrojem pro zpracování lidského vědomí je televize. Na rozdíl od všeobecného mínění, že média jen odrážejí objektivní realitu, ve skutečnosti média objektivní realitu programují vytvářením postoje lidí k jednotlivým událostem”.

Z dosud popsaného už víme, že cílem marxistů/neomarxistů (a nyní už přidejme i scientology) je vymýt lidský mozek tak, aby nevěřil v žádnou autoritu, obzvláště pak v autoritu Boha. A že tato snaha je vedena s tím účelem, aby člověk nejen nepostoupil ve svém vývoji- v uvědomování si sebe a svojí role – ale naopak se vrátil pouze na úroveň svého biologického fungování (a tím na úroveň zombie, vděčné za střechu nad hlavou a stravu).

A nyní k citované větě: “Zřejmě nejúčinnějším nástrojem pro zpracování lidského vědomí je televize.” A   dnes si klidně za slovo “televize” dosaďme filmy a tady mám dotaz: Vzkazují nám filmy, vyrobené Hollywoodem něco o tom, že lidstvo je jen hračkou v rukou mimozemšťanů (Projektoru) a jsou tyto filmy skutečně odrazem reality, anebo pouze zpracovávají lidské vědomí do žádoucí “reality”, v tomto případě do reality/”reality”, ve které žádný Bůh (nejvyšší autorita) vlastně vůbec neexistuje? Pokud si mám odpovědět optikou neomarxistů, tak za mě b) je správně.

Komu a čemu slouží Dugin a Bannon?

Této části jsem se chtěla věnovat nejvíce, bohužel, když v této chvíli vidím délku článku, musím to nechat na příště.Dodám už jen tolik – Bannon volá po likvidaci židokřesťanské kultury, což já čtu jako volání po konci západní kultury s tím, že neomarxismus je v jeho případě nahrazen právě výše zmiňovanou scientologií.

S. Bannon a scientologie – zdroj obrázku a více zde

A pokud jde o Dugina, ten stejně jako Bannon volá po “vypouštění bažin”, on však tím vypouštěním myslí likvidaci Putina, přičemž současně volá po sofiologii, což mým pohledem je opět obdoba “kulturního marxismu=neomarxismu” (více o tom v samostatném článku s videem).

Role židů

“Za nepřímého zakladatele neomarxismu bývá považován Antonio Gramsci, italský komunista, jeden z prvních zklamaných vývojem v SSSR. Ve snaze o řešení tohoto marxistického dilematu ohledně revoluční praxe v sovětech, přišel Gramsci s teorií hegemonie. Tak označuje schopnost dominantních společenských tříd uplatňovat ve společnosti kulturní a sociální vůdcovství, což znamená přesvědčit slabší třídy, aby respektovaly jejich morálku, politické a kulturní hodnoty. Neděje se to ovšem pomocí násilí, nýbrž ekonomickou, politickou a hlavně kulturní manipulací. Síla hegemonie je postavena na třech pilířích: ideovém, kterým je tradice, institucionálním, kterými jsou Církev, média, školy apod., a opozičním, kterým jsou neškodná reformní hnutí dělající štafáž celému systému. Skutečnou opozicí je kontra-hegemonie. Úkolem revoluce je okupace těchto pilířů, ale zároveň, aby nedošlo k nové hegemonizaci, vytvoření nové kontra-hegemonie, mocenského uskupení, které zabraňuje vzniku ustálené hierarchie a nepřetržitě vyzývá k ideovému boji. Vidíme zde jasně nastíněnou ideovou osu celé nové levice: kulturní infiltrace a permanentní boj s autoritou. Gramsci se poučil z toho,, co viděl v SSSR. Lidem, kteří mají v hlavě ikony, je zbytečné dávat továrny, bořit kostely a brát polnosti. Je potřeba jim vymazat ikony z hlavy, a až pak se změní společnost.” Konec citace

Dominantní společenskou třídou, která celý proces řídí “ekonomickou, politickou a hlavně kulturní manipulací” jsou samozřejmě židé, to není žádné tajemství. Ale tady bychom měli mít na paměti, že jsou to pouze služebníci a že jejich role může skončit přesně ruku v ruce s tím, jak má skončit židokřesťanství (po jehož konci volá S. Bannon) .

Kdo dočetl až sem- co jsem chtěla článkem říct?  Nenechme si z hlavy vymazat “ikony”! Pokud jde o stát, národ, tradice, rodiče, školství,tam všude už je systém velmi úspěšný. A ač se stále i proti tomu můžeme (obzvláště jakožto bývalá východní země) bránit díky uvědomění/sebeuvědomění, na které trockismus ještě nedosáhl, nenechme si z hlavy vymazat “ikonu” Boha, Universa,Vesmíru (Ves-Mír) – a to především hollywoodskými filmy. A ať mi pan VK promine, ale jak já jsem si probrala téma “Syndikát” prozatím pouze z těch informací, které pan VK dosud směl zveřejnit, tak sama za sebe si z nich dělám ten závěr, že hlavy vymazat bychom si neměli nechat ani tím tajemným Syndikátem. Ale tento dovětek je pouze mým osobním názorem, o kterém netvrdím, že jej nemohu změnit.

Použité informace a v článku vložené citace ze zdroje zde

PS: Ve svém posledním vysílání z 5. září Pjakin komentuje možnost, že Putin by se mohl stát novodobým ruským carem. Pominu teď, že titul “car” měl údajně vzniknout od “César”, avšak už pouze ten fakt, že Putin by se snad mohl stát takto mocnou ruskou autoritou, musí být pro trockisty/neomarxisty fackou par excellence …

VIDEO: Kulturní marxismus – konec národů. Patrick Buchannan, americký konzervativní spisovatel, politik a publicista, který se v minulosti se dvakrát pokoušel získat nominaci republikánské strany pro prezidentské volby, ve videu hovoří m.j. o tom, jak kulturní marxismus porazil Ameriku bez jediného výstřelu

Pozorovatelka  12.09.2017 a 13.09. v 18:34

O době VŘSR, občanské války a 20. letech minulého století existuje mnoho mýtů. Jedním z nejžhavějších mýtů je pověst o plamenných revolucionářích Trockém, Leninovi, Sverdlovovi a o zločinci Stalinovi. Stalin měl zradit ideály revoluce a ze země vybudovat koncentrační tábor.

Tento mýtus živí komunisté i liberálové. Co se vlastně v té hrozné době stalo? Jak se vlády zmocnil Stalin? Proč vznikla taková nenávist mezi Bronsteinem a Džugašvilim? O tom bych rád hovořil v dnešním článku.

Trockij připlouvá do Petrohradu důkladně vyzbrojen. Dne 26. 3. 1917 opustil Trockij na norském parníku New York. Jel do Ruska s pasem občana USA, který mu vydali na pokyn prezidenta Wilsona. Cestoval s finančníkem a politikem Charlesem R. Cranem, který účinkoval už v první ruské revoluci r. 1905.

Cestovala také stovka dalších budoucích hrdinů revoluce a občanské války, kteří po bolševické revoluci zaujali významné státní posty. Urickij, Volodarskij (Goldstein), Larin (Lurie), Melničanskij, Zalkind, Joffe, Čudnovskij, Gomberg, Jarčuk, Barovskij, Minkin-Menson, Voskov atd. Všichni jmenovaní měli v USA slušnou existenci, přesto odjeli do nejistého a rozbouřeného Ruska.

Jeli zničit potenciálního ekonomického a vojenského konkurenta USA a konkurenta americkému dolaru. Západní sponzoři na ně měli mnoho požadavků, které nebylo lehké splnit. Rothschild, Morgan, Warburg, Schiff, z těchto jmen šel respekt. Trockého spolubojovník Lenin – měl zcela jiné závazky, k německým bankéřům a vládě. Zájmy Berlína a Wall Streetu byly často protichůdné.

Proti zájmům USA stojí zájmy Německa

Sovnarkom, sovět národních komisařů, rozhodl vyhovět požadavkům Německa a zradit Británii (1918, bitva o Baku a smlouva s Německem o společné těžbě ropy, Británie musela Kavkaz opustit). To rozzuřilo Američany, kteří za to svého muže Trockého velmi kritizovali. Chtěli ho vyměnit za Kerenského, který se už jednou osvědčil. Nakonec Trockij navrhl řešení, které USA akceptovaly. Bude použita československá jednotka, která se nacházela na ruském území.

Čechoslováci v nucené službě teroru

Americký velvyslanec v Číně napsal prezidentu Wilsonovi: „Bylo by velkou chybou povolit československým oddílům opustit Rusko. Mohou pro nás kontrolovat celou Sibiř. Kdyby tam nebyli, museli bychom je tam poslat.“ Čtyřicetipětisícový vojenský oddíl Čechoslováků začal podle rozkazu obsazovat transsibiřskou magistrálu a zemí se šířila zpráva: Američané jsou na Sibiři.

To byla Trockého chvíle. Vydal příkaz: „Každého Čechoslováka, kterého najdete ozbrojeného, na místě zastřelit.“ Americký generální konzul Harris rozdával Čechoslovákům další rozkazy a podél Transsibiřské magistrály začala propukat povstání a válka. Na to USA reagovaly výsadkem amerických, kanadských, britských, francouzských, italských a japonských vojáků na Sibiř, aby občanskou válku ještě rozšířili.

ČEKA vraždí německého diplomata, atentáty na Lenina a Urického

Německý velvyslanec Mirbach protestoval, proto ho komisaři z Čeky zabili. Trockij tentokrát vítězil nad Leninem, protože Lenin neplnil německé požadavky. Pojistil si situaci i tím, že nechal na Lenina a Urického, hlavní tváře bolševiků, vystřelit.

Sverdlov znovu na scéně

Jako první po atentátu na Lenina se v jeho kabinetě objevuje Jakov Sverdlov. Ujímá se vlády i Čeky, odstraňuje Dzeržinského. Fany Kaplanová, která střílela na Lenina, je zajata v Kremlu. Na místě je zastřelena, tělo spáleno.

Sverdlov provádí reorganizaci Čeky. Ze současných 2000 členů tvoří dvě třetiny krutých vrahů Lotyši. Sverdlov vyhostil Dzeržinského do Švýcarska a zraněného Lenina odklidil z Moskvy. Teror mohl začít naplno. Lenin se však částečně uzdravil a povolal Dzeržinského zpět.

Brzy nato je Sverdlov zabit na shromáždění s pracujícími. Skupina Sverdlova přechází k Trockému. Lenin se tedy na chvíli ubránil útoku z Wall Street. Ale vzhledem k tomu, že Německo prohrálo světovou válku, pozice Trockého se stále upevňovala.

Američané drancují Rusko

Nastalo pravé drancování Ruska. Prodej koncesí na těžbu surovin Západu znamená, že brzy celé Rusko patří USA. Trockij začíná konečně plnit úkoly Wall Street. Nastalo rabování všech ruských cenností, uměleckých děl a všeho, co mělo hodnotu. Z amerických byznysmenů, které Trockij do Ruska zval, se stávali miliardáři. Trockij rozdal i bankovní koncese a dal bankéřům právo tisknout peníze. V zemi vypukla obrovská inflace. Platilo se zde několika druhy papírových peněz, jejichž hodnota neustále klesala.

Lenin hledá nástupce

Lenin se ze svého zranění již nikdy úplně nevzpamatoval. Přemýšlel, koho postaví do vedení země, aby to nebyl Trockij. Kdo může tvořit Trockému dostatečnou protiváhu? Rozhodl se do bojů zasvětit Stalina. Zasadil se též, aby národní komisariát realizoval obrovskou zbrojní zakázku. Dodavatelem bylo Německo.

Trockij zuřil. Pokoušel se působit na Lenina přes Naděždu Krupskou, ale marně. Lenin pozval Stalina do politbyra a nechal ho zvolit generálním sekretářem KSSS. Trockij se bránil a trval na tom, že se stane ekonomickým diktátorem země. Marně.

Trockij ztrácí spojence

Trockého plánem byla světová revoluce, plánem Stalina silné Rusko. V roce 1923, když byl Trockij na vrcholu moci, se rozhořely revoluce organizované jeho lidmi v Bulharsku a v Německu. K sovětským komunistům se Trockij, vyzbrojen sympatizanty v Rudé armádě, choval stále více jako k podřízeným a měl tendenci jim rozkazovat.

Zinovjev a Kameněv, dva rovněž stěžejní představitelé Revoluce, byli velmi vystrašení šířící se světovou revolucí i agresivním chováním Trockého a přešli na Stalinovu stranu.

Stalin nebyl internacionalista, záleželo mu hlavně na silné ekonomice a hospodářství SSSR. Zatímco Trockij organizoval revoluci v Německu, Stalin upevňoval pozici doma. Reorganizoval bývalou Čeku, v té době hlavní politický nástroj a tajnou službu.

Tresty pro největší sadisty počátku 20. let

Největší sadisté z akce Rudý teror i z občanské války – Aaron Kohn (Béla Kun) a Rosalie Zalkind (Rozza Zemljačka) – vraždili hlavně kozáky na Krymu, ale topili tam také bělogvardějské důstojníky. Michail Zederbaum (Kedrov) a jeho žena Rebeka Meisel – utopili skoro 1100 ruských důstojníků a mučili děti zajaté v povstalých oblastech, aby rodiče prozradili partyzány.

Tyto a další sadisty nechal Stalin zavřít do psychiatrických léčeben. Aparát GPU díky Stalinovi velmi prořídl a omezily se i jeho pravomoci. Proti vykonavatelům GPU a jejich tribunálům bylo vedeno mnoho procesů.

Stalinův triumf

Na XII. sjezdu KSSS (březen 1923) plánoval Stalin zaútočit na Trockého. Trockij se sjezdu nezúčastnil, odjel na léčení do Abcházie. Na tomto sjezdu byli trockisté poraženi ve všech směrech a jejich moc byla velmi omezena. Když zemřel Lenin, Trockij nepřijel ani na jeho pohřeb, aby se se Stalinem nesetkal.

Po sjezdu začal Trockij na Stalina útočit znovu. Množily se dopisy, které měl psát nemocný Lenin a které před Stalinem varovaly. K převzetí moci to ale nestačilo.

Leninova smrt a první čistky

Stalin se stal Leninovým nástupcem, jeho země však byla zcela jiná. Prosazoval centralizaci moci i ekonomiky. Lenin byl pro volnější, tržnější pojetí. A začala honba na zločince z počátku 20. let. Na místech, kde ještě nedávno popravovali občany, byli nyní popravováni sami. Mnozí z nich zvolili raději sebevraždu.

Trockisté se snažili hledat podporu v armádě. Našli ji ve válečném zločinci maršálu Tuchačevském. (V tambovském povstání zavraždil téměř 3 milióny občanů plynem a chemickými zbraněmi, zbylý milión transportoval do smrtícího gulagu blízko polárního kruhu.) Lídr – Trockij – jim však chyběl, a tudíž se nerozrostl ani odpor proti Stalinovi. Tuchačevskij byl spolu s dalšími zločinci popraven v rámci procesů 30. let. Proč Trockij prohrál?

Proč Stalin vyhrál nad Trockim?

Stalin využil toho, že se Trockij nikdy nezajímal o praktické vedení hospodářství, vše řešil pouze násilím a terorem. Trockého vojenského poradce Skljanského Stalin zlikvidoval. Předsedou Revoluční vojenské rady prosadil populárního Frunze. Trockij tím ztratil všechny zásadní kontakty v armádě.

Dokonalost a strategický génius Trockého tím poněkud ztrácí na síle. Zdá se, že organizátory VŘSR na ruském území nebyli ani Lenin ani Trockij, ale Sverdlov. Sverdlov byl pravým technologem revoluce, Lenin s Trockim v ní představovali jen zástupce německých, britských a amerických sil a zájmů.

Co znamenala porážka Trockého pro Rusko?

Pokud by nevyhrál Stalin, ale Trockij, změnil by se celý SSSR v jednu obrovskou koncesi a v pracovní tábor smrti. Přírodní bohatství i veškeré ruské památky by přešly definitivně do vlastnictví západního kapitálu. Ten by si přivlastnil i sovětský lid a nechal by ho otročit k smrti.

Porážka Trockého byla porážkou Schiffa, Morgana, Rockefellera – sil, které si přály vymazat Rusko z mapy světa a vyhubit slovanský národ. Vyhoštění Trockého 10. 2. 1929 ze SSSR znamenalo v symbolickém smyslu prosazení nezávislosti a suverenity SSSR pod Stalinovým vedením.

Nová naděje pro Rusko

Přestože byla země po desetiletí krveprolití velmi oslabena a dále ji oslaboval Západ sankcemi a restrikcemi, úsilí anglické rozvědky, německých politiků a amerických magnátů neuspělo. Zvěrstva lotyšských, čínských a dalších zahraničních dobrovolníků, kteří umučili milióny z národů SSSR, přestala. Rusko nebylo zničeno. Vítězství Stalina bylo velkou šancí na znovuobnovení Ruska a pokračovat v jeho tisícileté tradici.

Tématická galerie

1 of 7

Závěrem

Myslím si, že dnes je Rusko znovu na křížové cestě. Znovu na něho útočí anglosaské mocnosti a snaží se Rusko zotročit. Neriskují nic, protože pokud se jim to znovu nepovede (v což věřím i já), na zbrojení a finančních čachrech zvaných sankce vydělají ti správní opět desítky miliard. Na mrtvých vojácích ani civilistech jim nezáleží jako ani nikdy v minulosti. Ať jsou to mrtvé ruské ženy a děti na Ukrajině nebo mrtví američtí vojáci, hlavně když jim konta rostou.

Měli bychom přemýšlet, kdo vede války po celém světě. Kdo stále zbrojí a rozeštvává národy proti národům. Čí obrněné transportéry v plné zbroji jezdí po naší zemi a za odpor proti nim je občanům vyhrožováno mnohaletým vězením za sabotáž. Měli bychom se zamyslet, zda chceme, aby naši muži, ženy a děti umírali pro bankovní konta zbrojařů, finančníků, politiků, novinářů a dalších šiřitelů zla ve světě. Amerických, evropských nebo českých. Tato země je naše a nenechme ji zničit americkou pýchou, zlobou, arogancí ani malostí a krvežíznivostí politiků, kteří nám vládnou.

– Valerij X –

Zdroj:

• Istoria Rossii XX. vek – díl 64 Borba Stalina s Trockim https://www.youtube.com/watch?v=j-EUox_W-PY&index=61&list=PLF37876D72662ACB8

V nejznámější novodobé revoluci, která změnila svět, figurovali tři muži. Jeden jak druhý nenáviděli staré pořádky, tradice, pravoslaví a Rusko. Za oponou stálo pár dalších mužů, o kterých se dnes příliš neví a nepíše. Kdo a jak zorganizoval bolševickou revoluci? Kdo ji financoval a kdo se postaral o výcvik a dopravu revolucionářů do země, kterou měli zničit? Proč ruská vláda dovolila z exilu importovat staré známé buřiče, kteří již jednou málem pád Ruska způsobili? To vše se pokusím přiblížit čtenářům v následujícím článku. Velká říjnová socialistická revoluce roku 1917 by nikdy nebyla, nebýt těchto tří mužů:

1. Lejba Bronstein (Lev Davidovič Trockij)

Od neúspěšné revoluce v Rusku r. 1905 pobýval Lejba Bronstein pod ukradeným pasem plukovníka Trockého v Rakousku-Uhersku, Turecku, ve Francii, Španělsku a v USA. Všude pracoval na rozvracení ruské státnosti. Ve Francii byl v době I. světové války za organizaci povstání mezi vojáky na západní frontě dokonce zatčen. Díky svým vysoce postaveným příbuzným (ruský bankéř Abram Životovskij, přítel bankéřů Maxe Moritze Warburga a Jacoba Heinricha Schiffa, byl bratrem Trockého matky Anny Bronstein) byl záhy propuštěn a odcestoval do USA.

Po příjezdu čekala na Trockého limuzína s řidičem. Celou dobu žil u bankovních přátel svého strýce a nevadil ani americké vládě ani americké, německé či britské rozvědce. Spolu s dalšími prověřenými nájemnými teroristy byl školen, trénován, zasvěcován.

Prozatímní Kerenského vláda v Rusku

Prozatímní ruská vláda v čele s Alexandrem F. Kerenskim (členem zednářské lóže Grand Orient, nevlastním synem ředitele střední školy Fjodora Kerenského, který ho adoptoval a změnil mu jméno z Aarona na Alexander) nebránila revolucionáři Trockému návrat do země. Přestože věděli, že se už v roce 1905 pokoušel Trockij spolu s Leninem a Sverdlovem svrhnout vládu a nastolit tvrdou pěst „dělnické třídy“. Tehdy je ale ještě masy lidí nepodpořily, země si ještě musela projít světovou válkou.

Zednáři ve vládě nedbali varování tajných služeb, které v dubnu 1917 příjezd norské lodi z USA do Sankt-Peterburgu (Petrohradu), s Trockim na palubě, hlásily. Ve skotském Halifaxu byli Trockij s doprovodnou skupinou profesionálních tunelářů a hrdlořezů dokonce zatčeni, prozatímní vláda však sama požádala o jejich propuštění. Jacob Schiff, sponzor (také) prozatímní ruské vlády, se samozřejmě za svého chráněnce a učedníka přimluvil. (Jacob Schiff je považován za generálního sponzora obou ruských revolucí ve 20. století, 1905, 1917.) Trockého doprovod profesionálních tunelářů (Urickij, Volodarskij-Goldstein, Larin-Lurie, Melničanskij, Friman, Zalkind, Joffe, Gombreg-Zorin, Jarčuk, Minkin-Menson atd.) získal po revoluci významná místa v nové bolševické vládě a kolotoč destrukce pravoslavného Ruska se mohl roztočit naplno.

2. Vladimir Iljič Uljanov-Lenin (Blank)

Vladimir Iljič žil v době přípravy bolševické revoluce 1917 ve Švýcarsku. Po revoluci r. 1905 odjel z bezpečnostních důvodů nejdříve do Finska, později do Francie, Anglie, Belgie, Německa a Švýcarska. V roce 1912 navštívil i Prahu. Peníze na svůj pobyt a organizování protiruských akcí získával hlavně prostřednictvím Izraila Lazareviče Gelfanda, zvaného též Helphand Parvus, ruského židovského revolucionáře.

Parvus byl také významný obchodník s vlivem na německou vládu, která mu pomáhala financovat přípravu svržení ruského carského režimu. Obchodně působil ve Skandinávii, v Německu a v Rusku. Do Německa vyvážel měď, kaučuk, obilí, rybí tuk, do Ruska dovážel strojírenské a chemické výrobky. A také peníze pro revolucionáře. Odkaz na Parvuse viz pod článkem.

• Cesta za revolucí

V dubnu 1917 vyrazil Lenin se skupinou 30 nejbližších souputníků (v čele s Karlem Radekem – Sobelsohnem, odkaz viz pod článkem) vlakem ze Švýcarska přes Německo, Švédsko a Finsko do Petrohradu. Následovaly 3 další vlaky plné rusofobů nejhoršího ražení. Ve druhém vlaku jelo takovýchto osob přes 200. Skupinu Lenina i skupinu Trockého nevítala v Petrohradu policie, ale připravené tribuny na náměstích. Kerenskij a jeho vláda, jež přijeli svrhnout, o tom věděli. Německo, které chtělo vynulovat výsledky první světové války, průjezd revolucionářů do Ruska povolilo, přestože běžní Rusové měli na německé území vstup zakázán.

Trockij a Lenin se v květnu 1917 setkávají v Petrohradu. Problém však je, že mezi nimi panuje nepřátelství. Lenin ukradl Trockému noviny Pravda a používal je pro šíření vlastní ideologie a revolučních myšlenek. Jako prostředník je tedy povolán třetí zkušený lídr revoluce:

3. Jakov Michailovič Sverdlov (Jankel Solomon Movševič Sverdlov)

Jeho starší bratr Genja Movševič (Yeshua Zolomon Movshevich Sverdlov) byl důstojníkem s vazbami na již zmiňovaného Jacoba Schiffa. V roce 1904 emigroval Yeshua do Kanady, později do USA. Už v době revoluce roku 1905 Yeshua Sverdlov dodával ruským revolucionářům zbraně. Svého bratra a jeho revoluční myšlenky Yeshua neopustil ani později. Jeho kontakty v amerických bankovních kruzích zajišťovaly revolucionářům v Rusku to hlavní – peníze, zbraně a technické vybavení na šíření ideologie mezi ruský lid. Odkaz na Yeshuu Sverdlova viz pod článkem.

Po revoluci 1905, které se Jakov Sverdlov aktivně účastnil, až do roku 1917 strávil mnoho let ve vyhnanství na Sibiři a v carském vězení a trpělivě čekal na dobu, kdy se caru Nikolajovi bude moci pomstít.

• Vražda carské rodiny

V červenci 1918 byl Sverdlov lídrem skupiny (spolu s Jankelem Chaimovičem Jurovskim a Isajem Isakovičem Gološčokinem), která brutálně zavraždila celou carskou rodinu Romanovců. Vrahem cara Nikolaje, careviče Alexeje a malé carevny Taťány byl Jankel (Jakov) Jurovskij. V roce 1918 byly postupně vyvražděny celé rodiny s vazbami na cara Nikolaje II. Romanova a jeho ženu, carevnu Alexandru Fjodorovnu Hesenskou, které žily v Rusku.

Jakov Sverdlov před, během a po revoluci působil jako komisař Čeky. Tajné policie, která měla za úkol likvidovat všechny kontrarevolucionáře a opozici. Zabavovala také rolníkům poslední zbytky potravin. Masakr zvaný Rudý teror (viz článek „Co byl Rudý teror za americké peníze“) byl především jeho zásluhou. Jeho brutalita ve vykonávání rozsudků smrti byla v Rusku pověstná. Článek o ČK, OGPU, NKVD a KGB připravuji.

Závěrem moje úvaha

Bez výše uvedených tří mužů nebylo by bolševické revoluce roku 1917, nebylo by následného Rudého teroru, nebylo by občanské války 1918-23 ani hladomorů 1921-22, 1932-33. Nebylo by zbytečné smrti mnoha miliónů ruských a sovětských mužů, žen a dětí. Přijeli do Ruska dva, s kapsami plnými peněz a se skupinami vyškolených teroristů. Jeden na ně čekal v Petrohradě, prozatímní vláda jim nekladla odpor.

Užiteční idioti, na scénu!

Zbývalo jen povolat do ulic desítky tisíc nespokojených dělníků, vyvolat po zemi stávky a nepokoje, na kterých revolucionáři pracovali už od první světové války i od revoluce v Únoru 1917. Pak vystřelit z Aurory a symbolicky táhnout na Zimní palác.

Car Nikolaj II. v Zimním paláci už půl roku nebyl. V březnu 1917 byl přinucen abdikovat a byl s celou rodinou deportován do vyhnanství na Sibiř. Od 7. listopadu 1917, kdy se útok na prázdný Zimní palác uskutečnil, zbývalo carské rodině ještě 8 měsíců života. Dělníci v ulicích, posloužili revolucionářům a jejich západním sponzorům jen jako vizuální a zvuková kulisa. Na nic jiného je nepotřebovali.

Možná bychom bez této bravurně sehrané antické tragédie nezažili ani druhou světovou válku, Únor 1948, socialismus, Srpen 1968, nebyl by ani Listopad 1989.

Podobnost s kyjevským majdanem a jaderná válka na dosah

V Kyjevě by v letech 2013-14 v cizině připravený majdan nesvrhl demokraticky zvolenou vládu a nenahradil by ji partou hladových oligarchů a dolarových vrahů, čistících zemi od rusky mluvících obyvatel. Na Ukrajině by neprobíhala krvavá občanská válka s desítkami tisíc mrtvých mužů, žen a dětí, přes milión lidí by nebylo nuceno před válkou utéci do Ruska a dalších zemí. Na Ukrajině a v Pobaltí by se za peníze EU a MMF nestavěly koncentrační tábory pro rusky hovořící občany.

Možná by dnes u nás neprobíhala drsná studená válka plná mediálního a politického zastrašování a hanobení obětí padlých hrdinů poslední války světové. Možná by se dnes po území Česka neprojížděly plně vyzbrojené obrněné transportéry USA a nemávala by jim zmanipulovaná či zaplacená klaka, parta užitečných idiotů, předzvěst další krvavé revoluce. A možná by svět nestál nad propastí poslední války v dějinách. Války jaderné.

 – Valerij X –

Zdroje:

ИСТОРИЯ РОССИИ. XX ВЕК

Díl 28 Свердлов, Ленин, Троцкий (Sverdlov, Lenin, Trockij)https://www.youtube.com/watch?v=BEKWakcjv1g&list=PLF37876D72662ACB8&index=26

Informace o H. Parvusovi, muži, který financoval Lenina, zde: http://www.hamelika.cz/slavnihoste/S_HELPHAND.htm

Informace o Yeshuovi Sverdlovovi (jmen měl více, všechna jsem v článku neuvedl) zde: http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=23395651

Leninův doprovod ze Švýcarska – Karl Radek http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/judaica/ejud_0002_0017_0_16322.html

Trockého doprovod z USA a složení nové Leninovy vlády:

https://200yearstogether.wordpress.com/2011/05/08/chapter-14-during-1917/