1) Marně se snažíte ospravedlnit, co zkrátka ospravedlnit nelze. To, že sprosté slovo vytečkujete, neznamená, že jste ho nepoužil. Navíc dnes běžně užívané sprosté slovo (bohužel).
Odvolávat se na naše předky vám nepomůže. Ani naši předkové nebyli neomylní.

2) V dávných dobách byla sprostá mluva vnímána jako jazyk démonů. Tato mluva byla v dávných dobách jazykem těch nejspodnějších vrstev společnosti. Řada svatých starců (např. sv. Paisij Svatohorec) právě varují, že ten, kdo používá sprostá slova, otvírá své srdce démonům.

V dobách pohanských bylo běžné užívání sprostých výrazů – např. během náboženských rituálů apod. Ne náhodou, protože součástí těchto rituálů byla úcta k “bohům” alias démonům.
Protože démoni jsou právě svázani se sprostou mluvou. A právě po pokřesťanštění Slovanů došlo k ráznému boji a potlačení jakéhokoli používání sprostých výrazů.
Tento boj s těmito pohanskými přežitky zuřil ještě několik staletí po christianizaci Slovanstva.
Např. ještě ruští carové vydávali zákony a nařízení proti používaní sprostých výrazů během jistých kulturních a svátečních událostí (šlo právě zde o určité přežitky pohanství).

3) Je směšné, jak vše svádíte na Kulicha, přičemž jste to právě vy, kdo tu po celá léta ve svých komentářích plodí sprosté výrazy jeden za druhým. Kdybychom sečetli všechny vaše sprostá slova za celá léta, byl by to celý pytel.
Trocha pokory by vám tedy neuškodila. Bůh vás zjevně obdařil vším možným, ale pokorou evidentně nikoli.

Na závěr: zkuste se někdy podívat na sebe a zamyslet se nad sebou. A aspoň jednou přiznat chybu. Nikdo není neomylný. Ani já. A ani vy.
A říkám vám – vidět své vlastní nitro není zrovna vždy hezký pohled, ale člověku to pomůže na jeho cestě v překonání svých hříchů a neřestí, které ho spoutávají a zotročují. V očistění svého skutečného a pravého já – toho nádherného obrazu Božího.

Slepé a pyšné hledání chyby v druhých, jen ne u sebe sama, nikdy nikomu nepomůže a nepomohlo.

Kéž si tato slova vezmete aspoň trochu k srdci.