Dokonalý Západ, Rusko jako věčné zlo a proč se přepisují ruské dějiny – video

Igore, vy držáku 🙂
Myslím to “smrtelně” vážně, když hájím CELOU stvořitelskou sebranku. Tedy nejen Pomazané, ale i toho Satana. Všemi nenáviděn, zesměšňován, zatracován… A přitom by to ani bez něj nešlo! Není k politování? Copak my všichni jsme po jeho vzoru nevědomě nepáchali v minulosti zlo? To máme teď těm současným neprobuzeným zlostníkům utéct? Za to, že i díky jejich zlu celý hmotný svět drží ještě pohromadě?
Takhle to nejde a nepůjde. Máme gigantickou zodpovědnost. Za všechny. Jsme v tomto smyslu budoucí dokonale fungující včelstvo.
Jinak, jsme uvnitř těch hmotných těl andělské bytosti, vůči kterým je tvrdá dualitní hmota v naprosto nepřátelském vztahu. Zlo a dobro je toho důkazem. Občas si vydechnout můžete jen díky tomu, že někdo jiný v tu chvíli trpí. A navršení zla těsně před Hospodinovým dnem je nutné k ukončení hry, k vypnutí inkubátoru a osamostatnění miminek (anebo ke vzletu včelích Fénixů, chcete-li).
Satan (protiva) je prostě protipólem toho, co nás probuzenější přitahuje, ale existuje celkový smysl a kruciální bod v časoprostoru, kdy a kde to docvakne všem. Tehdy se se spoutaným Satanem nadobro rozloučíme a já pevně věřím, že i on bude moci být nakonec transformován pro “život na věčnosti”.
Apokalypsa je v plném proudu…

Ale to se v jednotlivostech příliš nerozcházíme. Jen tvrdím, že nebýt Zlého učitele, nenašli bychom nikdy nic. Nebylo by vůbec života v této formě. Nebyly bychom se stali individualitou. Jeho působení je součástí celkového plánu. Hmotné lidské tělo má i jinou funkci než v něm žít, být zachycen, aby se duše nerozplynula. Je to předstupeň životního perpeta mobile. Hmota bez Satana by prostě nedržela pohromadě. Byla stvořena proto, abychom si skrze ní vytvořili ona nesmrtelná těla, až budou hvězdy padat z nebe.
Vykašlete se na vnímání Satana ze zdrojů a knih, která psala satáňata.
Nedělejte ze mne satanistu, s ábelisty kainistu, nebudu se víc opakovat, když říkám, že onen národ má i svou světlou – spasitelskou, záchrannou, uklízecí – stránku a moc, neboť pochází ze dvora Nejvyššího. Zeptejte se Pozorovatelky, ona z atrologie o tom něco ví, o tom Plutu s Merkurem například.
A také vám sdělím něco autoritativně, tedy budu pouze konstatovat.
Na konto hledání pravdy si vypůjčím myšlenku největšího současného myslitele Miloslava Ransdorfa: “Není možné, abychom měli pravdu jako nějaký statek, jako něco, čím můžeme disponovat. Nemáme pravdu, ale pravda má nás. Pravda není statický bod, pravda je proces, pravda je vektor. Aby se pravda prosadila, musí za ní být lidské nasazení. Pravda se děje, a děje se v čase”. Znáte lepší současné vyznání Stvořitele? To je u mě frajer!
A já k tomu dodávám, což jsem mu pár týdnů před jeho skonem napsal i do mailu, že čím pokornější je člověk, tím více pravdy se mu odhaluje a že neznám lepšího dnešního Husova žáka než je on. Tak bude docíleno harmonie. Podmínkou je, že uvěří na svrchovanou organizaci Světa jeho Stvořitelem a uvěří na nejrevolučnější čin všech dob – ono golgotské “dokonáno jest”, a vyhnání Satana z “nebeské říše” na Zem, kde oblbnul všechny zdroje informací. Cesta z hmotné svěrací kazajky je bolestivá. Pokud k tomuto hledač Pravdy (tedy Stvořitele a jeho kroků) nedospěje, hledá marně. Pravda si naopak nemůže najít jeho.
Ostatně, že žijeme ve světě zvrácenosti a že je vše naopak, jsem měl napsat hned na úvod.
“Boží Mlýny Melou Spolehlivě“ – tak to je tutovka! 😉
Nazdar

Od jakého “jistého věku?” Ta ŘKC nemá s Ježíšovým učením nic společného už od počátku svého vzniku.
Věci jako neomylnost papeže, odpustky, zpověď, eucharistie, celibát atd., nemají ŽÁDNOU oporu v Bibli. A to o něčem svědčí. Navíc tyto vyjmenovaná dogmata mají původ v pohanských zemí jako Babylón, Persie, Řecko či Řím. A to taky něco znamená.

Právě bolševismus tak jak ho formuloval Lenin po londýnském sjezdu 1903 byl opravdu postaven organizačně na principu jezuitského řádu. Šlo o malou stranu odhodlaných profesionálů. Ovšem neplést s pojmem komunismus! Ten nemá NIC společného s jezuitstvím, spíše se podobá katarským hnutím odpůrců RKC! Tedy těm kdo bazírovali na skutečném učení apoštolů a odmítajícím kolaboraci církevních prelátů se stání mocí a otrokářskými oligarchy. Malatesa komunismus definoval tak, že jeho cílem musí být bezstátní, beztřídní přirozená pospolitost lidí založená na všeobecné kooperaci. Jediným rozdíl proti katarům a pikartům by ten, že neuznává Vyšší autoritu, tedy Boha a stát odvozuje od lidské vůle a rozumu. A na této bázi je pak tvořena i společnost. V ní tedy nevládne strana (řád) moudrých povolaných straníků (kněžích), ale Komuna (podobná té v Kronštadu, kde námořníci demokraticky rozhodovali o všem hlasováním všech).

Děkuji za info, ale je třeba říct, že Vatikán a zednářství je jako rukavice na jedné dlani. Moc velký rozdíl v tom nehledejte, Vatikán a Chazarská říše jsou jako dvě říše řízené z jednoho centra – viz Horní a Dolní Egypt.
A pokud na straně proti Francovi bojovali lidé napojení na Trockého a zednáře, tak to znamená, že na jedné straně lidé z Vatikánu a Chazaři z USA podpořili Franca, aby rozdrtil vzpouru upřímných katolíků bojujících za svobodu a nezávislost své země, a na druhé straně infiltrovali stranu bojující proti Francovi, kterou tou infiltrací v tom případě defacto rozložili. A některé upřímné nevědomé katolíky natahali na stranu Vatikánu. To znamená, že vlastně na svou stranu.

Je to asi něco jako, když Vatikán a američtí chazarští finančníci na jedné straně podporovali bolševiky a na straně druhé podporovali bělogvardějce, pro případ, kdyby přece jen vyhráli bělogvardějci. Tedy defacto tak se jim touto infiltrací podařilo zničit a rozložit skupiny bělogvardějců upřímně bojujících za snahu o osvobození své země od bolševismu.

Ještě přidám jeden zajímavý úhel pohledu.
Pozn.: netvrdím, že takhle jednoznačné to bylo, ale je tu spousta střípků pravdy o tom, co se ve Španělsku vlastně odehrálo.

Čtěte:
35.6 Islám ve Španělsku
„V poslední polovině 18. století probíhaly ve Španělsku politické nepokoje. V roce 1868 byly španělská římskokatolická monarchie a královna svrženy. Španělsko se stalo republikou, která trvala pouhé dva roky. Pak byla v zemi opět obnovena mo­ narchie, která trvala do roku 1923. Politické podmínky se stále zhoršovaly a ve Španělsku opět zavládl chaos. Vatikán se urazil, když se Španělsko opět chtělo stát republikou a okamžitě pověřil římskokatolickou církev k sabotážím. Během tohoto období se v letech 1931 – 1936 vystřídalo ve Španělsku asi pět prezidentů.
Španělští římští katolíci projevili k Vatikánu pohrdavý postoj, aniž by tušili, že toto má Vatikán vlastně v plánu. Okamžitě církev zdanili a vyřadili kněze a jeptišky z vyučování na veřejných školách.
»Katolíci ve Španělsku se postavili proti našemu fašistickému hnutí. Musíme jim dát poznat sílu Vatikánu. Zničíme je a před světem toto křižácké tažení nazveme ta­ žením proti komunismu.« Takový byl verdikt mezi Vatikánem a jezuity v Římě ohledně Španělska.
Přestože někteří z prezidentů měli španělské vzdělání, bránili se vatikánské moci a diktátu a tím vlastně Vatikánu nahrávali. Islámští vůdcové byli kontaktováni Va­ tikánem, aby nyní splatili svůj dluh vůči Vatikánu za dvojí křivdy: Řím a Jeruzalém. Byla podepsána smlouva, ve které papeži přislíbili v případě nutnosti pomoci v se­ stavení armády.
Nyní nastala vhodná chvíle a jezuité provedli jeden ze svých dalších plánů. Teď budou španělští katolíci předhozeni jako oběť. Budou muset trpět. Podle tajných do­ hod povstala ohromná armáda Arabů pod vedením generála Franca. Tuto válku fi­ nancoval Vatikán. A aby se před světem utajila pravda, jezuitští novináři a zpravo­ dajové a jezuitští rozhlasoví reportéři vysílali zprávy, že Vatikán bojuje ve svaté vál­ ce proti komunismu, který tyranizuje katolické obyvatelstvo. Ve skutečnosti byla ve Španělsku jenom hrstka komunistů, která byla navíc rychle v začátku války popra­ vena. Římskokatolická instituce prolévala krev svých vlastních následovníků.
Pod korouhví Vatikánu obsadily muslimské armády Kanárské ostrovy a pak zaúto­ čily na jižní Španělsko. Španělé byli zaskočeni. Islámskou armádu vedl kardinál Pedro Segura, který svým vojskem nemilosrdně vraždil římskokatolické muže, ženy i děti. Muslimské kmeny vedly mstivou odvetu s papežovým požehnáním.
Když mi byli tři roky,′′ jak dále Rivera říká, „zažil jsem vpád do našeho domu. Naše rodina teror přežila. Když inkvizice dosáhla svého cíle, celé Španělsko bylo v ruinách, zkrvavené a zničené, avšak „bezpečně v rukou Vatikánu′′. Papež sám pro­ hlásil, že jen »díky požehnání Panny Marie jsme osvobodili Španělsko od komunis­ mu.« Španělsko okupovalo okolo čtyř milionů muslimů jako ochránci římskokatolické víry. Islám tak splatil dluh papežovi ve Vatikánu.

http://www.b-a-n.cz/stazeni/tdj2/tajne-dejiny-jezuitu-svazek-5.pdf
http://www.b-a-n.cz/tdj2.html

Jak již jsem psal výše – je tam jedna zásadní chyba! Totiž o těch komunistech. Těch tam bylo jak máku a to všech druhů – domácí i dovezení, stalinisté i trockisté. Ale je pravda, že těch dovezených bylo víc než domácích. Ne proto že by ty domácí něko popravil, ale proto, že na Pyrenejském poloostově, podobně jako v řecku a Itálii převažovalo anarchokomunistické na idejích Bakunina, Malatesy A Kropotkina založené hnutí. V praxi ho pak vedl Buenovantura Durruti a jeho hnutí vstoupilo do vlády socialistů, čímž si vysloužilo velkou kritiku sdola (anarchokomunismus bojuje proti všem vládám). S církví tvrdě účtovali, kněze stříleli, ale prosté katolíky považovali za oběti a dávali jim možnost dekonvertovat k ateismu. Ukázka z filmu Libertarias – https://www.youtube.com/watch?v=97slLgT48dM

OK.
Mě šlo spíš o to tvrzení, že ve Španělsku šlo o tažení (organizované Vatikánem) proti komunismu, což je tvrzení nepravdivé. Tažení Vatikánu proti “proti komunismu” je jako americké “tažení proti terorismu.” Jak mohly USA bojovat proti muslimským teroristům, když je sami vytvořili?! Jak mohl Vatikán bojovat proti komunismu, když ho sám vytvořil?!
Ono je zajímavostí, že základní myšlenky komunismu se až moc podobají učení papeženců, zejména jezuitskému řádu. Toto tvrzení by podpořila také tato věc:
Je známo, že Vatikán, společně s anglo-americkými žido-zednáři, organizoval VŘSR.
Jedním z důvodů byla, a v tom měl společné zájmy s Chazary, nenávist vůči (svému odvěkému rivalovi) pravoslaví. A určitě není náhodou, že bolševici v Rusku vypálili a zničili stovky pravoslavných kostelů a klášterů. A není náhodou, že se hlavní myšlenky komunismu podobají až moc myšlenkám papeženců, zejména myšlenkám jezuitského řádu, kterým není např. myšlenka beztřídní společnosti cizí.

Když se vrátím ke Španělsku, tak Vatikánu ani tak nešlo o to, zda bude země komunistická či fašistická, levicová či pravicová – ve skutečnosti Vatikánu šlo o to, že hrozilo, že ztratí nad Španělskem vliv. Takže Vatikán byl ochoten podpořit jakoukoli stranu, která by mu pomohla znovu Španělsko získat pod svojí nadvládu. K těm komunistům – je zajímavé, že do komunistických stran a uskupeních vstupovali také často jezuité – nemyslím, že šlo o náhodu, je pravděpodobné, že jezuité sami vytvořili komunistické strany. Koneckonců, jak už jsem zmínil, mnoho komunistických myšlenek se až moc podobá myšlenkám jezuitského řádu.
A proč by jezuité podporovali komunismus a ještě předtím leninskou vládu v Rusku, když komunistické hnutí chtělo zničit papežovu moc v Evropě? Protože dlouhodobým cílem jezuitů je a bylo zničit moc a svrhnout bílého papeže. pozn.: jezuitům se plán na to, že se papežem stane jezuita, povedl až v současnosti , kdy se papežem stal jezuita Jorge Mario Bergoglio

Tudíž podpora evropských komunistických uskupeních jezuity nemělo jiný cíl, než zničit moc bílého papeže v církvi. Nic víc, nic míň. Proto např. ten zmatek ve Španělsku.

Jediné, proti čemu Vatikán doopravdy bojoval, byl stalinismus, protože jak víme, Stalin se vzbouřil proti plánům hlavního trockistického-židobolševického vedení a zlikvidoval postupně veškerý vliv západu v SSSR – a plány Vatikánu na ovládnutí východní ortodoxní církve přišel vniveč. Proto Vatikán měl také prsty ve vzniku nacismu v Německu a fašismu v Itálii. Vatikán chtěl prostřednictvím německého nacismu uskutečnit svůj odvěký cíl – ovládnout východní oblasti a pravoslavné věřící v těchto oblastech dostat opět do jedné ohrádky, tedy pod svou nadvládu skrze Hitlerovu Třetí říši.
Viz řeči Vatikánu o tom, že tažení nacistického Německa do Ruska je “křižácké tažení”:

Viz – prohlášení papeže, které přišlo po zklamání, když bylo u Moskvy hitlerovské tažení zastaveno a u Stalingradu byl von Paulus s jeho armádou obklíčen.

Bylo to v době vánoc 1942. Poselství »svatého otce« vypadá spíš jako energické provolání k armádě:

“Teď není čas na naříkání, ale na činy. Nechť se nadšení z tohoto křížového tažení drží křesťanství a bude slyšet »Bůh to chce!« Nechť jsme připraveni sloužit a obětovat se, tak jako křižáci dávných dob… Nabádáme vás a zapřísaháme vás, abyste si uvědomili tíži současné situace… Jako dobrovolníci, kteří se účastní tohoto svatého křížového tažení moderní doby vyzvedněte korouhev vysoko, vyhlaste válku temnosti světa, který je oddělen od Boha. “ (viz Válečná poselství světu, od Pia XII., str. 257).

http://www.ragauian.cz/skryte-priciny-vzniku-hitlerovskeho-fasismu/
http://www.ragauian.cz/co-ma-spolecneho-selma-z-janova-zjeveni-s-fasismem-jak-to-souvisi-s-ukrajinou-jak-vznikl-fasismus-doopravdy/

34.16 Španělská revoluce
Římská kurie nepřestala brát za svou osobní urážku ustanovení republiky ve Španělsku. „Nikdy jsem se neodvážil zmínit se Piovi XI. o španělské otázce,′′ napsal M. Francois Charles–Roux. „Pravděpodobně by mi připomenul, že církevní zájmy v této veliké a historické půdě Španělska jsou záležitostí jedině papežství.′′ (F. Charles–Roux: Huit ans a Vatican, str. 181).
Do revoluce patřila církvi celá třetina všech pozemků, jezuitský řád zde vládl nad všemi bankami, průmyslem, vysílacími stanicemi a novinami. Hutě, ocelárny a řada továren a závodů byla výhradním monopolním vlastnictvím Vatikánu a jezuitského řádu. Po konkordátu s Římem 1851 bylo katolické náboženství prohlášeno „na věčné časy za jediné náboženství španělského národa.′′
Ale 14. dubna 1931 došlo ke svržení královské rodiny a byla vyhlášena republika. Utvořila se republikánská vláda v čele s katolíkem Alcalou Zamorou. V květnu 1931 nastaly demonstrace proti katolicismu a odpor katolíků proti republikánům. Bylo za­ drženo mnoho jeptišek se zbraní v ruce nebo v okamžiku, kdy přinášely patrony kněžím, střílejícím z oken a střech kostelů. (F. Pitcarn: Ve Španělsku, 1936, str. 63).
Hlava španělské církve, kardinál Segura vyzval v pastýřském listě, aby se katolíci sjednotili proti revoluci a bojovali za své náboženství. Současně také vychvaloval krále Alfonse XIII. a jeho svržený režim jako režim „skvělého křesťana a skutečného Španěla.′′
Monarchie za podpory duchovenstva utvořila mnoho protirevolučních organizací, které v roce 1933 byly sjednoceny do konfederace C.E.D.A. (Confederación Espanola de Derechas Autónomas = Španělská konfederace autonomních práv). Do jejího čela byl postaven fašista a jezuita úzce spojený s Vatikánem a velkostatkáři, Gil Robles. Pod jeho vedením hrála CEDA největší úlohu v přípravě Francova povstání.
Pokud jde o Vatikán, utlačoval Španělsko svými výhrůžkami, nehledě na svoji vlastní zásadu, že věrní musí respektovat Vatikánem ustanovenou vládu.
Mezitím si však revoluční složky rychle uvědomily, že kardinál Segura a jezuité řídí přípravy na budoucí kontrarevoluci. Jezuitský řád byl rozpuštěn, jejich majetek konfiskován, Segura vypovězen ze Španělska. Vyšel zákon o zákazu prodeje a kupo­ vání jakéhokoliv církevního majetku. Ostatní řády měly zakázáno se zabývat prů­ myslovou, obchodní a vyučovací činností. Byla provedena odluka církve od státu.
Jezuité, jako vždy v každých dějinách, naplnění vládního zákazu zdržovali, prodlu­ žovali nebo ignorovali. Tím uchránili téměř veškeré svoje bohatství. Pius XI. otevřeně monarchistickou kontrarevoluci podporoval. (The Times, 17./X., 1931). V lednu 1932 vystoupil Pius XI. na obranu jezuitského řádu.
CEDA pracovala tak rychle, že se již v roce 1933 dostala k moci Lerrouxova provatikánská vláda v pozadí s Gil Roblesem. Toho bylo docíleno volebním pod­ vodem. Kněží totiž sami odevzdali hlasy lidí ze svých regionů Lerrouxovi a volební místnosti uzamkli. (The Times, 17./X., 1931; F. Pitcarn: Ve Španělsku, 1936, str. 276).
Na protest proti podvodu při hlasování podal ministr spravedlnosti v prosinci de­misi.

34.17 Pomsta Vatikánu za revoluci – Francův režim
Nová vláda zastavila všechny zákony, obnovila dotaci církvi, jezuitům navrátila majetek a uzavřela s Vatikánem novou dohodu. Vatikán žádal popravu všech po­ vstalců bez rozdílu.
V květnu 1935 se stal Robles ministrem války. Připravoval fašistický převrat. To­ muto „hájenému území′′ bude brzy poskytnut diktátor podobný těm, kteří již dobyli úspěch v Itálii a Německu a jeho vojsko bude likvidovat i republikány i katolíky.
Dobrodružná kariéra generála Franca se začala teprve uprostřed července 1936. Ale už 21. března 1934 byl zpečetěn Římský pakt mezi Mussolinim a šéfy španěl­ ských reakčních stran, z nichž jedním byl M. Goicoechea, vůdce Obnovy Španělska. Tímto paktem se italská fašistická strana zaručila zásobovat vzbouřence penězi, vá­ lečným materiálem, zbraněmi a municí. Víme, že dělali dokonce ještě víc, než slíbili a že Mussolini a Hitler doplňovali zásoby španělského povstání materiálem, letec­ tvem a „dobrovolníky′′. Krvavý Francův režim se od samého počátku těšil veliké obli­ bě Vatikánu. Finanční pomoc poskytoval i tehdejší naftový král Deterding.

Papež vykázal z církve představitele Španělské republiky a vyhlásil duchovní válku mezi Svatým stolcem a Madridem. Potom vydal encyklický dopis „Dilectissimi No­ bis… Arcibiskup Goma, nový primas španělský vyhlásil občanskou válku.′′ (Andre Ribard: 1960 et le secret du Vatikan; Libr. Robin, Paris 1954, str. 45).
24. prosince 1936 v tradičním vánočním poselství mluvil papež o děsivých věcech, které prováděli rudí ve Španělsku a vyzýval celý svět ke „křižáckému tažení′′ proti republice. Vatikán se z intervence Itálie a Německa ve Španělsku radoval. Křižácké tažení neboli vojenskou intervenci hlásal i Osservatore Romano. Generální štáby obou zemí prováděly rozsáhlé operace podle pokynů Vatikánu.
V letech 1936 až 1937 probíhal ve Španělsku fašistický teror. Nejhrubším způso­ bem nastolili povstalci a interventi středověk a vnucovali obyvatelstvu fašisticko–ka­ tolickou víru. Byly ničeny kostely a chrámy, mnohá města byla do základů vybom­ bardována, bylo zbořeno mnoho klášterů, padlo obrovské množství kněží, jeptišek a prostých katolíků.
Zvláště baskické oblasti zakoušely nejhorší teror. Povstalecké bandy a tlupy mus­ limských vojáků mordovali všechny, kdo neměl v domě obraz Panny Marie a vyvěše­ ny kříže. Teroru žehnala církevní knížata i papež.
Byla to msta za dřívější přístup baskického obyvatelstva k lidové frontě a pomsta Španělům za podporu baskickému obyvatelstvu a komunistům, kteří s katolíky od­ halili mnoho dětských obětí konaných na počest Marii. Jak byli tito Baskové a španělští komunisté nazýváni?
„V současné chvíli… musí všichni čestní občané zapomenout na všechny své sváry a semknout se ke společnému úsilí, aby byli smeteni noví ‘barbaři’ bez vlasti a bez Boha, poté nechť přijde cokoliv.′′ (Civilta Cattolica, 30. listopadu 1937).
Církevní pohlaváři udělali všechno, aby zatajili vraždy spáchané frankovci. Na „ne­ štěstí′′ však byly odhaleny a pranýřovány, kromě jiného i v časopisech, jež naprosto nebyly s Lidovou frontou spjaty. Například v časopisu Espana evangelica, 20. srp­ na 1936; Tablet, červen a červenec 1937; Light and Truth, World Dominion press, The Spectator, 1937, atd. Teprve díky těmto novinám jezuité v časopisu Civilta Cattolica, 20. listopadu 1937 neochotně přiznávali, že „španělští naciona­ listé možná překročili nebo překračují v zápalu boje meze zákonné obrany.′′ (Alighiero Tondi: Jezuité, str. 88).
Antonio Ruitz Villaplana (velmi vážený soudce, zdaleka ne komunista, který žil v Burgosu a vykonával tam své soudcovské povolání za války rozpoutané Francem)píše: „V tomto úporném boji duchovenstvo nikdy nezapomnělo na svou pomstu. Den co den kněz, který měl být poslem míru a milosrdenství, který měl být vzdálen bitevní vřavy a stát nad ní, užíval kazatelny k tomu, aby odtud spílal, štval a podněcoval neblahé lidské vášně nenávisti a pomsty. Jako hlas válečné polnice zněl hlas toho, kdo měl být pastýřem a vůdcem lidu: »My nemůžeme žít vedle socialistických ne­ znabohů … Válku, krev a oheň! Ať není pro nikoho ani chvíle klidu, ať není na světě míru, dokud nebude zcela zajištěno vítězství náboženství a pořádku…«′′ (A.R. Villaplana: Questo é Franco; Roma, 1945, str. 139–140).
V zemi probíhal nejkrutější teror, neboli znovuobnovená inkvizice a křižácká válka. Krev tekla proudem, zvěrstva se již ani nedala pojmenovat. A církev žehnala zbraním, nožům, sekerám, italským kulometům i letadlům. (A.R. Vilaplana: Svěd­ čím, 1934, str. 126–133).
Vyšší duchovenstvo žehnalo prapory svěcenou vodou a slibovalo odpuštění hříchů všem, kdo budou zabíjet republikány, komunisty a katolické Basky. Duchovenstvo také sloužilo mše za Francovo vítězství. Jedné mše se zúčastnil i sám Franco (F. Pitcarn: Ve Španělsku, 1936, str. 276), který byl v té době už dlouho aktivním svobodným zednářem!

Děkuji za popis Španělské občanské války.
Josef zakázal jezuitský řád v Rakousku, řád činí nejméně 12 členů řádu. Tudíž v Rakousku smí být nejvýše 11 jezuitů současně / v Čechách 2/. V Praze smějí provádět bohoslužby u sv Ignáce na Karláku a Salvátora u Karlova mostu.