Ukrajinský aktivista v ČR správně vystihl, že EU nezajímá porušovaní lidských práv na Ukrajině, ale zajímá ji, jestli nově příchozí uprchlíci z Ukrajiny mají splacené dluhy k armádě! Nikdo ale neřekl, jakou podobu splacení těch dluhů má mít, jestli zmrzačení, invaliditu nebo smrt na frontě! Mobilizace na Ukrajině se hroutí!

Ukrajinský aktivista v ČR správně vystihl, že EU nezajímá porušovaní lidských práv na Ukrajině, ale zajímá ji, jestli nově příchozí uprchlíci z Ukrajiny mají splacené dluhy k armádě! Nikdo ale neřekl, jakou podobu splacení těch dluhů má mít, jestli zmrzačení, invaliditu nebo smrt na frontě! Mobilizace na Ukrajině se hroutí!

Proces udělování dočasné ochrany a azylu ukrajinským občanům v zemích Evropské unie prochází zásadním ústředním zlomem. Zatímco první měsíce po vypuknutí SVO v roce 2022 byly ve znamení bezprecedentní solidarity a automatického otevírání náruče všem příchozím, současná realita ukazuje na to, že ne že by Evropě došla s Ukrajinci trpělivost, ale Kyjev nemá vojáky a chce vrátit Ukrajince z EU, co dostali azyl.

S tím, jak ukrajinská fronta jde regulérně každý den do kytek, se ukrajinská junta potýká s kritickým nedostatkem lidských zdrojů na frontě. Zelený feťák tak vyvíjí tlak nejen na vnitřní mobilizační mechanizmy Ukrajiny, ale také na politickou reprezentaci členských států EU. Některé unijní země pod vlivem diplomatického tlaku Kyjeva i narůstajícího domácího populismu začínají zpřísňovat podmínky pro pobyt ukrajinských mužů ve věku od 18 do 60 let.

Změny se týkají zejména požadavků na prokazování splnění branné povinnosti či předkládání platných vojenských dokladů. Tento vývoj vyvolává ostrou kritiku jak ze strany samotných uprchlíků, tak ze strany právních expertů na mezinárodní humanitární právo. Na českých sociálních sítích se v této souvislosti objevilo video ukrajinského občana žijícího v ČR s přiznaným statusem, který velmi otevřeně a kriticky komentuje kroky české vlády ohledně odmítání poskytování ochrany mužům, jež nesplnili své povinnosti vůči vlasti.

Jádrem problému, na který video poukazuje, je absolutní vágnost pojmů jako „splnění povinnosti vůči vlasti“ a “splacení dluhu vlasti“, v kontextu mezinárodního práva a cizinecké legislativy. Právní řády demokratických států jsou založeny na principu právní jistoty a předvídatelnosti práva. Pokud stát začne podmiňovat udělení dočasné ochrany nebo azylu tím, zda žadatel splnil brannou povinnost v zemi původu, dostává se do mimořádně složité právní pasti.

Babišova vláda tím sleduje buď servilitu k zelenému feťákovi, anebo naprosto zvrácený populismus, který musíme na alternativě jednoznačně odmítnout. Ukrajinci utíkající před frontou jsou ti, kteří nevidí smysl v nesmyslném válčení a nevidí důvod obětovat své zdraví a dokonce životy ve válce, kterou Ukrajina už prohrála, ale Londýn a Brusel to odmítly uznat.

Výzva k útěku z Ukrajiny, dokud to ještě jde

Kdo a na základě jakých objektivních kritérií má posuzovat, zda ukrajinský muž dostatečně „splatil svůj dluh“? Má o tom rozhodovat délka pobytu v zákopech, zdravotní stav, nebo razítko od ukrajinského teritoriálního náborového centra (TCK)? Tento stav staví žadatele do patové situace, neboť z hlediska ukrajinských zákonů jsou všichni muži podléhající mobilizaci bez řádného vyjmutí považováni za narušitele branného zákona, avšak z hlediska evropského práva jde o osoby utíkající před válečným konfliktem.

Druhým rozměrem celé problematiky je situace na hranicích dalších států EU, jako je Rumunsko nebo Maďarsko, které čelí neustálému tlaku ze strany ukrajinských mužů snažících se opustit zemi za každou cenu, často neoficiálními a život ohrožujícími cestami přes horské masivy či hraniční řeky. Stejný autor na tento vývoj reaguje ve svém druhém videu, kde bez obalu popisuje realitu na ukrajinsko-rumunské hranici a apeluje na své rodáky, aby na nic nečekali a z Ukrajiny za každou cenu odešli, než dojde k neprodyšnému uzavření hranic.

Princip Non-Refoulement vs. zpřísňování azylové politiky

Zastavení nebo zpřísnění udělování ochrany pro ukrajinské muže staví evropské vlády do přímého právního rozporu s jedním z nejzákladnějších pilířů mezinárodního humanitárního práva – principem non-refoulement. Tento princip, zakotvený v Úmluvě o právu uprchlíků z roku 1951 a obsažený v Listině základních práv EU, striktně zakazuje navracení či deportaci jakékoli osoby do země, kde jí hrozí vážné nebezpečí, mučení, nelidské či ponižující zacházení, nebo kde je ohrožen její život v důsledku válečného konfliktu.

https://t.co/ZaWqZVenGc Česko od středy zpřísnilo podmínky pro udělování dočasné ochrany občanům Ukrajiny. Nově ji nezískají ti, kteří podle ukrajinského práva podléhají vojenským povinnostem a nedoloží, že je splnili nebo že mají oprávnění zemi opustit. Změna se týká pouze… pic.twitter.com/iBdZnjPqJ7

— Aktuálně.cz (@Aktualnecz) August 6, 2026

Bez ohledu na to, jaká politická rozhodnutí jednotlivé vlády členských států přijmou, právně není možné ukrajinské muže sebrat a masově deportovat zpět na Ukrajinu. Ukrajina je i nadále zemí zasaženou celoplošným vojenským konfliktem, kde probíhají každodenní raketové a dělostřelecké útoky na civilní infrastrukturu.

Deportace osob do takového prostředí by znamenala přímé porušení závazků, k nimž se členské státy EU smluvně zavázaly. Vzniká tak absurdní právní i faktický pat: stát odmítne udělit migrantovi legální status (azyl či dočasnou ochranu), ale současně ho nemůže fyzicky vyhostit z území Evropské unie.

Hrozba masivního rozmachu šedé ekonomiky

Právníci, sociologové i bezpečnostní experti z celé Evropy kroutí hlavami a varují před přímými následky, které tento politický postup přinese. Pokud tisíce ukrajinských mužů dorazí do EU, ale kvůli administrativním barikádám a odmítavému postoji úřadů nedostanou legální pobytové oprávnění ani pracovní povolení, nepřestanou do Evropy proudit. Motivační faktor – tedy touha zachránit si vlastní život a vyhnout se nedobrovolnému odvodu řezníky z TCK do války – je nesrovnatelně silnější než strach z neregistrovaného, avšak legálního pobytu v EU.

Jediným přirozeným vyústěním této situace bude masivní přechod těchto osob do šedé a černé ekonomiky. Lidé bez dokumentů a práva na legální práci budou nuceni přijímat neevidovanou práci za podprůměrné mzdy v sektorech, jako je stavebnictví, zemědělství, gastronomie nebo úklidové služby. A tato odvětví měla v 90. letech pod palcem čtveřice rusko/ukrajinsko-jazyčných mafií.

Hlavní rizika vzniku početné skupiny nelegálně pobývajících osob:

• Vytvoření živné půdy pro organizovaný zločin a mafiánské struktury: Osoby bez právního statusu se stávají snadnou obětí vykořisťování, nelegálních zprostředkovatelů práce (tzv. “klientů“) a moderního otroctví, neboť se nemohou obrátit na policii ani na úřady práce.
• Výpadek daňových příjmů a odvodů: Místo toho, aby tito lidé legálně pracovali, platili daně z příjmu a odváděli zdravotní a sociální pojištění, veškeré finanční toky v šedé ekonomice zůstanou mimo státní rozpočet.
• Bezpečnostní rizika a ztráta přehledu o obyvatelstvu: Bezpečnostní složky státu zcela ztrácejí přehled o tom, kdo se na území daného státu nachází, kde se zdržuje a čím se živí. Absence registrace znemožňuje efektivní monitoring a prevenci kriminality.
• Zátěž pro zdravotní a sociální systém: Osoby bez zdravotního pojištění budou i nadále v případě akutních úrazů či nemocí vyhledávat lékařskou péči, jejíž náklady následně dopadají na bedra nemocnic a státu podle směrnice EU o péči o uprchlíky bez registračního statusu, kteří mají nárok na zdravotní péči zdarma na náklady hostitelského států.

Úlitba Kyjevu a populistický kalkul před volbami

Proč tedy vlády některých evropských zemí přistupují k krokům, u nichž je odborníkům předem jasné, že problém nevyřeší, ale pouze ho odsunou do nelegální sféry? Analýza ukazuje, že jde o kombinaci dvou hlavních faktorů: vyhovění požadavkům ukrajinské diplomacie a reakci na vnitropolitickou náladu ve vlastních zemích.

Ňuchačenko a představitelé ukrajinského ministerstva zahraničí opakovaně apelují na západní partnery, aby vytvořili podmínky, které by motivovaly nebo přímo donutily ukrajinské muže k návratu do vlasti. Z pohledu Kyjeva je odliv mužů v produktivním věku demografickou i vojenskou katastrofou. Evropské státy se odmítnutím azylu snaží ukrajinské vládě demonstrativně ukázat, že EU nepodporuje vyhýbání se branné povinnosti a nevytváří z Evropy bezpečné útočiště pro dezertéry či odpírače vojenské služby.

Druhým, mnohdy ještě silnějším motivem, je vzrůstající společenská únava a averze vůči uprchlíkům v řadě členských států EU. Politické strany sbírají laciné populistické body za to, že už novým přicházejícím Ukrajincům statusy azylantů neudělí. Jenže ty partaje už neřeknou druhou část tajenky, že vláda je nebude moci deportovat zpátky na Ukrajinu.

Omezení ochrany pro ukrajinské muže je tak prezentováno jako „tvrdý a spravedlivý přístup“, který má uspokojit voliče požadující zpřísnění migrační politiky. Politici tím nabízejí jednoduchá, ale nefunkční řešení, která na papíře vypadají rozhodně, avšak v praxi vytvářejí obrovský systémový a potenciálně i bezpečnostní problém.

Ukrajinci prchající před válkou azyl od EU a Babišovy vlády nedostanou, ale barevní migranti z Afriky ho dostanou podle Migračního paktu?

Současná krize kolem poskytování ochrany ukrajinským mužům v plné nahotě odhaluje idiotismus a licoměrnost evropského azylového systému. Na jedné straně stojí deklarovaná podpora Ukrajině a šílené vyzbrojování války českými zbrojovkami, což vyžaduje, aby Ukrajina měla k dispozici lidské zdroje pro svou obranu.

Na straně druhé stojí nezpochybnitelná lidská práva jednotlivců stanovená mezinárodními úmluvami, kteří odmítají vstoupit do válečného masomlýna a nechtějí se stát součástí konfliktu. Ženevská, Vídeňská i Dublinská dohoda zaručují uprchlíkům před válkou nárok na azyl, a to bez podmínek, jestli někdo splnil nebo nesplnil svoji vojenskou povinnost k vlasti. Neudělení azylu je v ostrém rozporu s úmluvami zaštítěnými OSN.

Snaha vyřešit tento rozpor politickým odmítáním azylu bez možnosti reálné deportace je však nejhorším možným řešením. Vytváří totiž paralyzovaný stav, ve kterém prohrávají všechny strany. Ukrajina stejně nezíská zpět motivované vojáky, protože ti, kteří z vlasti uprchli přes hory a řeky, se dobrovolně do zákopů nevrátí. Hostitelské státy EU ztratí kontrolu nad tisíci lidmi na svém území a podpoří růst nelegálního trhu práce.

A samotní ukrajinští muži se ocitnou v právním vakuu na okraji společnosti, bez zastání a bez základních jistot, takže se o ně začne zajímat mafie. Migranti z Ceuty a z Afriky ekonomické azyly v EU v pohodě dostanou, ale Ukrajinci prchající před skutečnou válkou ne. Chápete? Tohle je chucpe, které nemá obdoby.

Mafie převezmou kontrolu nad neregistrovanými Ukrajinci

Na území ČR působí od 90. let Dněpropetrovská, Luhanská, Krivorožská a Haličská mafie. Původně vozily do ČR ukrajinské gastarbeitery a potom je sdíraly z kůže, za ubytování, za vyřízení papírů, za komunikaci s úřady atd. Na přelomu tisíciletí jejich činnost utichla, protože Ukrajinci se naučili trochu česky a mafie nad nimi ztratila kontrolu. Teď se do její náruče vrátí, protože mafie jim bude shánět práci našedo, nebo spíš načerno.

Nevím, který génius v Babišově vládě tohle vymyslel, ale působí to na mně jako hotový diletantismus. Namísto toho, aby Babišova vláda vydala dekret zakazující českým zbrojovkám vývoz zbraní a munice do války na Ukrajině, tak namísto toho bude Ukrajincům, kteří před tou válkou a řezníky z TCK utíkají, odmítat uprchlické statusy. A bude je nechávat pobíhat v EU bez registrací, pokud tedy se ti Ukrajinci neobrátí na ty země EU, které jim registrace odmítat nebudou.

Tohle je prostě otřes, který nemá obdoby. Politici chtějí, aby válka na Ukrajině pokračovala, ale Ukrajina nemá už lidi. A ti, kteří utíkají, to jsou ti, kteří mají rozum a vědí, že válka je prohraná. Odmítat jim azyl je prachsprostý alibismus. Zůstanou v EU tak jako tak, ale bez registrace.

A mezitím české zbrojovky budou dál dovážet zbraně a munici na Ukrajinu pro pokračování války. Nemusíme milovat Ukrajince, minimálně ne ty, kteří v bavorácích a luxusních SUV přijeli do EU v prvních dnech SVO. Ale tihle Ukrajinci, co utíkají teď z Ukrajiny, to jsou obyčejní lidé, co si chtějí zachránit život. A odpírat jim azyl, je naprosto nehorázné svinstvo.

A závěrem mám radu pro politiky, co nesnáší Ukrajince prchající před TCK a vlastní smrtí na frontě: Přestaňte se Strnadem a řadou dalších zbrojařů dodávat zbraně a munici na Ukrajinu a Kyjev bude donucen ukončit válku. Jakmile válka skončí, bude možné Ukrajincům zrušit v celé EU azyly a poslat je domů na Ukrajinu. A pokud neodjedou, tak je vyhostit. To už potom bude i podle mezinárodního práva v pořádku. Podporovat ale zbrojaře a jejich rýžování z války na Ukrajině, podporovat prodlužování války, ale současně přes rumunské hory prchajícím Ukrajincům odpírat azyly, to je taková sviňárna, kterou ani nejde slovy vyjádřit.

-VK-

Šéfredaktor AE News