Spolupředseda AfD odmítl slíbit zrušení všech sankcí proti Rusku kvůli obavám ze sílících snah “Fritzova” režimu o zákaz strany! AfD chce po převzetí vlády obnovit dialog s Moskvou, ale případný zákaz AfD by mohl roztrhnout Německo na dvě nesmiřitelné části! Rozval spolkové republiky by potom byl nevyhnutelně na pořadu dne!
Spolupředseda AfD odmítl slíbit zrušení všech sankcí proti Rusku kvůli obavám ze sílících snah “Fritzova” režimu o zákaz strany! AfD chce po převzetí vlády obnovit dialog s Moskvou, ale případný zákaz AfD by mohl roztrhnout Německo na dvě nesmiřitelné části! Rozval spolkové republiky by potom byl nevyhnutelně na pořadu dne!
Německo se po drtivém vítězství AfD v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku ocitá na začátku politického zemětřesení, jehož následky mohou zasáhnout nejen vládu Friedricha Merze (přezdívaného Fritz), ale v krajním případě i samotnou územní a politickou soudržnost spolkové republiky. AfD získala [1] přibližně 44 % hlasů, více než dvojnásobek svého výsledku z roku 2021, zatímco CDU se propadla na historické minimum. Strana sice těsně nedosáhla na absolutní většinu mandátů, ale výsledek ukázal, že dosavadní německý politický systém přestal v bývalé NDR fungovat.
Právě na tento volební převrat reagoval spolupředseda AfD Tino Chrupalla v povolebním pořadu Markuse Lanze na televizi ZDF. Zatímco moderátor se z něj opakovaně pokoušel dostat jednoznačný slib, že AfD po vstupu do spolkové vlády zruší všechny protiruské sankce, Chrupalla odmítl odpovědět jednoduchým „ano“, nebo „ne“. Namísto toho oznámil, že Německo musí změnit svoji sankční politiku, obnovit přímé rozhovory s Ruskem a ukončit spirálu opatření, která podle něj nikomu nic nepřinášejí.
Přepis videa s Tinem Chrupallou v pořadu Markus Lanz na ZDF:
„Ekonomika a vnitřní bezpečnost. To byla tedy jistě témata, která se promítla do federální politiky. Ale ještě jednou: Samozřejmě potřebujeme – a to je mimochodem rozhodnutí spolkové vlády – změnit politiku sankcí. Očekávám tedy od suverénního státu, a zde skutečně jde o kompetenci BSI…
— Ukončíte všechny sankce proti Rusku?
— Co vlastně sankce v minulosti přinesly?
— Jednoduše řekněte: ano, nebo ne?
— Samozřejmě je třeba nejprve obnovit rozhovory, ale tato spirála sankcí, nyní i s uzavřením Ruského domu a také s uzavřením konzulátu v Bonnu, to přece nikomu nic nepřináší. Jaký máme důkaz o opaku?“
Hostem pořadu odvysílaného 7. září 2026 nebyl pouze Chrupalla, ale rovněž zakladatelka BSW Sahra Wagenknechtová, novinářka Melanie Amannová a politolog Peter Neumann. Hlavním tématem bylo [2] vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku, patová povolební situace, možnost zapojení BSW do volby zemského premiéra a dopady výsledku na spolkovou politiku.
Chrupalla věděl, proč na Lanzovu past neodpověděl jedním slovem
Chrupallovo odmítnutí odpovědět jednoznačným „ano“ nebylo projevem nerozhodnosti, ale politické opatrnosti. Moderátor Markus Lanz se mu snažil vložit do úst větu, kterou by německá média, CDU, SPD a Zelení okamžitě použili jako důkaz, že AfD údajně neprosazuje německé zájmy, ale zájmy Vladimira Putina.
Kdyby Chrupalla řekl, že AfD zruší všechny sankce bez rozdílu a bez předchozích jednání, titulky hlavních německých médií by byly připraveny ještě před skončením pořadu. AfD by byla označena za ruskou pátou kolonu a její volební program za plán kapitulace Německa před Kremlem. Přitom obsah Chrupallovy odpovědi byl zcela jasný: dosavadní sankční politika selhala, hospodářské a diplomatické vztahy s Ruskem musí být obnoveny a Německo se má znovu začít chovat jako suverénní stát.
To je přesně ta formulace, která je pro Merzův režim nebezpečnější než samotný požadavek na odstranění sankcí. Nejde totiž jen o Rusko. Jde o otázku, zda německá vláda rozhoduje podle zájmů německých podniků a občanů, nebo podle strategických potřeb Washingtonu, Bruselu a struktur NATO. Chrupalla přesunul debatu od otázky „jste pro Putina?“ k mnohem výbušnější otázce: Co vlastně protiruské sankce přinesly samotnému Německu?
Po vítězství AfD už zákaz strany není zákazem okrajového spolku
Čím více AfD ve volbách sílí, tím hlasitěji se v německém politickém prostoru vrací úvahy o jejím zákazu. V Bundestagu byly [3] návrhy na zahájení řízení před Spolkovým ústavním soudem projednávány již v lednu 2025. Samotnou politickou stranu přitom v Německu nemůže zakázat kancléř, spolková vláda ani parlament. Rozhodnout může pouze Spolkový ústavní soud, a to na návrh Bundestagu, Bundesratu nebo spolkové vlády.
Podmínky jsou záměrně nastaveny velmi přísně. Německý ústavní soud označuje [4] zákaz politické strany za nejostřejší a současně dvojsečnou zbraň demokratického právního státu. Nestačí proto pouze radikální rétorika, sporné výroky jednotlivých členů nebo nepřátelství ostatních stran. Muselo by být prokázáno, že strana svými cíli a jednáním směřuje proti svobodnému demokratickému řádu a že existují konkrétní možnosti, že ve svém úsilí uspěje.
🇩🇪🔴JUST IN: After the AfD’s victory, a top CDU politician is now calling for the first steps towards an AfD ban.
North Rhine-Westphalia Minister-President Hendrik Wüst (CDU) is also the first senior CDU figure to call for a working group that could recommend a ban of the party.… pic.twitter.com/ITOGZ5sXAQ
— Remix News & Views (@RMXnews) September 8, 2026
Jenže právě poslední podmínka získává po vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku úplně jiný význam. AfD již není malá protestní strana na okraji politického systému. V bývalé NDR se mění v masové politické hnutí, které v některých zemích získává podporu blížící se polovině všech voličů. Pokus zakázat takovou stranu by proto miliony Němců nevnímaly jako administrativní zásah proti extremistické organizaci, ale jako zrušení výsledku voleb shora.
Zákaz AfD by na východě Německa mohl zapálit politickou rozbušku
Ve chvíli, kdy AfD získává v Sasku-Anhaltsku přibližně 44 % hlasů a její představitelé otevřeně počítají s možností dalších voleb, po nichž by mohli dosáhnout většiny, se zákaz strany stává hrou s ohněm. Vůdce vítězné kandidátky AfD Ulrich Siegmund po volbách v Sas-Anhaltsku oznámil [5], že strana se nehodlá „ohýbat“, a pokud nebude možné sestavit vládu, mohou přijít nové volby, ve kterých AfD podle jeho odhadu získá 50 nebo dokonce 55 % hlasů.
Pokud by německý politický systém na takový vývoj odpověděl nikoliv změnou své politiky, ale soudním odstraněním vítězné strany, mohl by ve východním Německu rozpoutat masové demonstrace, občanskou neposlušnost a dlouhodobé nepokoje. V krajním scénáři by se mohla objevit i otázka, zda bývalé země NDR ještě chtějí zůstávat součástí spolkového státu, který jim dovolí hlasovat pouze do okamžiku, dokud jejich hlasy neohrozí mocenský monopol tradičních stran.
Nejde o tvrzení, že je nové rozdělení Německa bezprostředně na pořadu dne. Jde o varování před mechanismem, který by tuto dnes nepředstavitelnou otázku mohl poprvé učinit politicky myslitelnou. Čím větší část obyvatel východních zemí bude přesvědčena, že jejich hlas nemůže nic změnit, protože vítězná strana bude vyloučena, obklíčena „protipožární zdí“ nebo rovnou zakázána, tím rychleji se spor o AfD může změnit ve spor o legitimitu celého spolkového uspořádání.
Fasády se opravily, ale východní Němci odmítli politické přeprogramování
Po sjednocení Německa proudily na východ stovky miliard marek a později eur. Opravily se fasády, silnice, náměstí a infrastruktura, vznikly nové chodníky, cyklostezky, lavičky a parky. Západoněmecké politické elity však předpokládaly, že spolu s modernizací měst automaticky dojde i k převzetí západoněmeckých hodnot. To se nestalo.
Kdo dnes pravidelně jezdí například do Drážďan a skutečně se baví s místními lidmi, rychle zjistí, že východoněmecká odlišnost není nostalgickou vzpomínkou několika důchodců na Trabanty a levné nájemné. Jde o hlubokou historickou a hodnotovou zkušenost. Východní Němci v mnohem větší míře odmítají multikulturalismus, liberální sociální inženýrství, migrační experimenty, povinnou inkluzi i představu, že národní identita je něčím podezřelým.
Rozdíly navíc nejsou pouze kulturní. Přes více než 35 let od sjednocení přetrvává mezi východem a západem mzdová propast. Německý statistický úřad stále eviduje [6] nižší průměrné výdělky ve východních spolkových zemích. Lidé na východě proto slyší desetiletí projevů o jednotě, ale každý měsíc na výplatní pásce vidí, že německá jednota zůstala ekonomicky nedokončená.
NSR prošla amerikanizací, NDR pěstovala státní vlastenectví
Po roce 1945 prošly západní a východní části Německa dvěma naprosto odlišnými společenskými procesy. V NSR se pod americkým vlivem rychle prosadil konzumní model života, orientace na západní masovou kulturu a postupné vytlačování národního státu z běžného uvažování. Formální denacifikace byla pouze počátečním a často administrativním procesem. Mnohem trvalejší změnu vytvořila každodenní amerikanizace západoněmecké společnosti.
Východní Německo prošlo sovětským politickým modelem, ale nebylo vedeno k odstranění veškerého vlastenectví. Naopak bylo budováno státní vlastenectví k NDR, jejím institucím, armádě a deklarovaným společenským hodnotám. Výsledkem je paradox, kterému bez znalosti německých dějin nelze porozumět: východní Němci mohou být kritičtí ke komunistickému režimu, ale zároveň si uchovali kolektivnější pohled na stát, větší nedůvěru k americkému vlivu a výrazně odlišný vztah k Rusku.
Právě proto mají v některých zahraničněpolitických otázkách hodnotově blíže k Rusům než k liberálním vrstvám v bývalém západním Německu. Neznamená to bezvýhradný souhlas s Kremlem. Znamená to odmítnutí povinného nepřátelství vůči Rusku a odmítnutí teze, že každý, kdo požaduje obnovení rozhovorů s Moskvou, je automaticky nepřítelem demokracie.
Rubio připustil možnost obnovení rozhovorů během několika týdnů
Chrupallův požadavek na obnovení dialogu s Ruskem navíc zazněl ve stejné chvíli, kdy o nové cestě k jednáním začala mluvit samotná americká vláda. Ministr zahraničí Marco Rubio oznámil [7], že víkendová jednání amerických vyslanců Stevea Witkoffa a Jareda Kushnera v Moskvě a Kyjevě byla věcná a že během několika příštích týdnů může vzniknout cestovní mapa k obnovení rozhovorů.
Přepis videa s americkým ministrem zahraničí Marcem Rubiem:
„Podívejte, proběhly – myslím, že to bylo dobré, víte, tak nějak – proběhly podstatné rozhovory. Nechci je hodnotit jako dobré či špatné, produktivní či neproduktivní, jen říci, že byly podstatné. Probíraly se nové nápady. Je to velmi složitý konflikt, který, jak víte, trvá už delší dobu.
Na žádné ze stran jsme zatím nezaznamenali velký posun, pokud jde o ochotu k ústupkům, a obě strany si dosud drží velmi jasné červené čáry. Ale o víkendu se odehrála věcná jednání. Jak v Kyjevě, tak v Moskvě, a doufejme, že na jejich základě se nám podaří najít cestu vpřed k obnovení jednání, přičemž Spojené státy byly vždy ochotné hrát roli zprostředkovatele.
Nechci být příliš optimistický, ale zároveň nejsem pesimistický v tom smyslu, že si myslím, že v příštích několika týdnech existuje příležitost vypracovat cestovní mapu, jak obnovit jednání a možná dospět k závěru, který bude přijatelný pro obě strany, protože právě to je nutné k tomu, aby se tento konflikt skončil. Obě strany s tím budou muset souhlasit.
Tento víkend bych tedy charakterizoval takto: Byl produktivní v tom smyslu, že obnovil dialog po měsících, kdy se v této věci vlastně nic nedělo – alespoň z naší strany, protože jsme prostě neviděli žádný pokrok. Na stůl byly předloženy podstatné návrhy, ke kterým se alespoň poprvé zdálo, že panuje určitá obecná otevřenost. Stále však zbývá hodně práce. Nechci to přeceňovat.“
Rubio výslovně odmítl jednání označit za úspěšná či neúspěšná. Připustil, že Rusko i Ukrajina si nadále udržují jasné červené čáry a neprojevily zásadní ochotu k ústupkům. Současně však potvrdil, že na stůl byly předloženy nové návrhy a že poprvé po několikaměsíčním zmrazení procesu vznikla určitá obecná otevřenost k pokračování dialogu.
Moskva předložila Washingtonu nejkratší cestu k míru
Na Rubiova slova následně reagoval reportér ruské televize Pavel Zarubin, který v Kremlu vyzpovídal Putinova zahraničněpolitického poradce Jurije Ušakova. Z jeho odpovědí vyplynulo, že Moskva považuje za nejrychlejší cestu k ukončení války zastavení americké vojenské a další pomoci Kyjevu. Tím v podstatě řekl všechno.
Přepis rozhovoru Pavla Zarubina s Jurijem Ušakovem v Kremlu:
— Vycházím z toho, co jste řekl: bylo naznačeno, co by Američané mohli skutečně udělat pro co nejrychlejší ukončení bojů. A co by Američané mohli udělat pro co nejrychlejší ukončení?
— No, především by asi měli přestat poskytovat Kyjevu jakoukoli pomoc.
— Probrali jste to v rozhovoru na toto téma přímo bod po bodu?
— Jak to myslíte, „bod po bodu“?
— Tedy konkrétně, co by neměli poskytovat, co by neměli dělat?
— Jednání bylo uzavřené. Oba prezidenti spolu hovořili a samozřejmě se diskutovalo o dosažení mírového urovnání a zejména o možnostech, jak toho dosáhnout.
— A podle našich informací se celkově tato americká podpora kyjevského režimu za poslední rok a půl přece jen snížila?
— No, pokud vezmeme předchozí dva prezidenty, dvě prezidentská období, kdy pomoc Kyjevu, včetně vojenské, měla masivní charakter, pak se samozřejmě nyní za Trumpa znatelně snížila. To je třeba uznat.
— A pak jsme ještě viděli veřejnou část setkání Putina s Witkoffem a Kushnerem. Všimli jsme si, že zaprvé byla veřejná část poměrně dlouhá, což jsme u Witkoffa a Kushnera nikdy neviděli. A celkově, pokud tomu dobře rozumím, šlo o velmi přátelský dialog, že?
— No ano, v zásadě ano. Řekl bych, že rozhovor měl celkově konstruktivní charakter, ale samozřejmě se diskutovalo i o těch nejnaléhavějších problémech. Takže tento kontakt měl nejen konstruktivní, ale i věcný a pracovní charakter, ano.
— A s Trumpem to bylo stejné?
— Ano, s Trumpem ano. S Trumpem ano. Ale šlo takříkajíc o pokračování cest Kushnera a Witkoffa do Moskvy a Kyjeva. Probírala se tedy situace kolem těchto cest a to, co by obě strany mohly dále udělat pro posílení jak dvoustranného dialogu, tak i pro urovnání ukrajinské krize.
— V posledních dnech se právě teď diskutuje o cestovní mapě. Je tato cestovní mapa pouze k obnovení trojstranných jednání, nebo směřuje spíše k možnému mírovému urovnání?
— Cestovní mapu jsem zatím neviděl a myslím, že ji asi nikdo neviděl.
— To znamená, že se zatím hovoří pouze o možném obnovení jednání na takové úrovni, jaká byla dříve.
— Hovořilo se o tom, že by bylo možné obnovit kontakty s ukrajinskou stranou, a to i v rámci třístranného formátu. Ano, o tom se hovořilo.
Ušakov neprozradil, co přesně Putin probíral za zavřenými dveřmi s Witkoffem a Kushnerem. Potvrdil však, že jednání bylo konstruktivní, věcné a pracovní a že se zabývalo konkrétními možnostmi dosažení mírového urovnání. Rovněž připustil, že americká pomoc Ukrajině se za Trumpovy vlády ve srovnání s předchozími obdobími citelně snížila. Jeho výrok o úplném zastavení pomoci Kyjevu následně zveřejnila [8] také ukrajinská média.
Nová nabídka pro Kyjev bude horší než ta předchozí
Rubio mluví o cestovní mapě, Ušakov o ukončení americké pomoci a Witkoff s Kushnerem přejíždějí mezi Moskvou a Kyjevem. To všechno vytváří dojem, že mírový proces znovu ožívá. Jenže obnovení rozhovorů automaticky neznamená změkčení ruských požadavků. Právě naopak.
Z veřejně dostupných informací vyplývá, že Moskva nadále požaduje [9] ukrajinské stažení ze zbytku čtyř oblastí, které Rusko považuje za součást svého území, a opuštění ukrajinských ambicí na vstup do NATO. Podle informací [10] zveřejněných ukrajinskou poslankyní Annou Skorochodovou má být nově požadováno rovněž zakotvení uznání nových ruských území přímo do ukrajinské ústavy.
Pokud Moskva skutečně tento požadavek předložila, nešlo by pouze o faktické přijetí ztráty území. Kyjev by musel územní změny uznat ústavním zákonem a vytvořit tak právní překážku pro každou budoucí ukrajinskou vládu, která by se pokusila nárok na tato území obnovit. Nabídka, kterou nyní Witkoff a Kushner přivezli z Moskvy, by proto byla pro Ukrajinu podstatně tvrdší než návrhy projednávané před více než půl rokem.
Čas totiž nepracuje ve prospěch Kyjeva. Každý další měsíc války znamená nové ztráty, ničení energetiky, rostoucí zadlužení a další závislost na zahraniční vojenské pomoci. Moskva proto nemá důvod vracet na stůl staré podmínky ve chvíli, kdy se vojenská, politická a ekonomická situace změnila.
AfD říká nahlas to, co už začíná připouštět Washington
Celá situace nakonec odhaluje největší pokrytectví německé debaty. Když Tino Chrupalla požaduje obnovení jednání s Ruskem, německá média v tom hledají důkaz proruské orientace AfD. Když ovšem totéž prostřednictvím Witkoffa, Kushnera a Rubia provádí americká vláda, je to označováno za realistickou diplomacii a odpovědné zprostředkování. AfD je v Německu trestána nikoliv za to, že její návrhy nejsou uskutečnitelné, ale za to, že je vyslovuje dříve než ostatní.
🇩🇪☭ AfD = EAST GERMANY
A map of the latest German state polls is making the rounds, and the geography looks almost embarrassingly familiar.
Across the territory of the former East Germany, AfD leads in an almost solid blue bloc:
Mecklenburg-Vorpommern — around 36%
Brandenburg… pic.twitter.com/7DegK1st6V— Rohoza (Дев’ятий) Mykhailo 🇺🇦🇱🇹🇨🇦 (@Oct7NeverForget) September 8, 2026
Chrupalla nemusel Lanzovi odpovědět jednoslovným „ano“. Jeho sdělení bylo přesto jasné: německá politika sankcí se musí změnit a s Moskvou se musí znovu jednat. A právě tato otázka se může stát jedním z rozhodujících témat budoucích voleb do Bundestagu.
Pokud AfD přenese svůj východoněmecký průlom na spolkovou úroveň a získá možnost podílet se na vládě, Německo by mohlo poprvé od začátku války požadovat nejen jednání s Ruskem, ale také revizi sankcí a ukončení podpory nekonečného konfliktu. Merzova vláda se může pokusit AfD politicky izolovat, administrativně sledovat a soudně zakázat. Nemůže však zakázat příčiny jejího růstu.
Nemůže soudním rozhodnutím odstranit rozdíl mezi východem a západem, nižší mzdy v bývalé NDR, odpor k migraci, nedůvěru k Bruselu ani nesouhlas s válkou proti Rusku vedenou do posledního Ukrajince. Pokud se Berlín přesto pokusí odstranit vítěznou stranu místo změny politiky, může zjistit, že před více než 35 lety byly sjednoceny německé hranice, nikoliv německé mentality. A v takovém okamžiku by se otázka AfD mohla změnit v otázku samotné existence dnešní Spolkové republiky Německo.
-VK-
Šéfredaktor AE News
Komentářů k článku
Pravidla pro komentáře:
1) Na AE News nikdy necenzurujeme žádný názor, je-li vyjádřen slušně, kultivovaně a nejedná-li se o zjevný trolling, pomluvu, diskreditaci serveru AE News nebo dehonestaci autora článku. Máte právo vyjádřit jakýkoliv kritický komentář, avšak bez vulgarit a také bez sprostých formulací, výhrůžek nebo urážek, a to ani ve vztahu k autorovi (autorům) článku, ani vůči ostatním diskutujícím.
2) Hrubé vulgarismy, nadávky, šíření nenávisti proti jednotlivcům nebo skupinám, a to jak v komentářích, tak i mimo náš server, schvalování teroristických útoků a vražd, komentáře, fotografie nebo videa se znaky sadismu, brutality, vražd, mrtvol, sexuality, porna nebo bestiality, výzvy k činům proti lidskosti, výzvy nebo obrázky s tématikou fyzické likvidace kohokoliv nebo výhrůžky komukoliv nebudou tolerovány, a to ani vůči třetím osobám mimo náš web, např. vulgarismy v diskusi proti osobám zmiňovaným uvnitř kritického článku apod.
3) V diskusích je povoleno vyjadřovat jen vlastní soukromé názory jako fyzická osoba, ne stanoviska firem, podniků, skupin osob, spolků, sdružení nebo organizací. Je rovněž zakázána skrytá propagace vlastních blogů a webů v komentářích, povoleny jsou jen URL odkazy na články na těchto zdrojích, které mají přímou vztažnost k tématu našeho článku. Pro placenou reklamu kontaktujte nejprve naši redakci.
4) V komentářích není dovoleno používat "shouting", tzn. křičení vyjádřené psaním celých vět pouze velkými znaky.
5) Komentáře není dovoleno využívat jako platformu pro účely propagace občanských iniciativ, spolků, soudních sporů nebo jiných aktivistických činností. Stejně tak není dovoleno využití pro potřeby chatu, polemik, rozprav, dialogů, soukromých agend nebo osobních sporů mezi dvěma nebo více komentujícími, jestliže takový dialog se přímo netýká článku, souvislostí s článkem nebo aktuálních událostí doma či ve světě.
6) V diskusích je zakázána impersonace, vystupování pod jmény cizích žijících osob.
7) Příspěvky nesplňující tyto základní podmínky slušné diskuse budou mazány, stejně tak komentáře se znaky trollingu, spamu, politické reklamy a nesouvisející diskuse pod články (offtopic příspěvky).
8) Veškeré URL linky v komentářích, z nichž nevyplývá popis obsahu, musí být uvedeny s krátkým popisem obsahu, např. link na video na YouTube musí v komentáři obsahovat doprovodný popis, čeho se video týká, o čem pojednává. Linky bez popisu budou považovány za spam, off topic odkazy a neplacenou reklamu.
9) Komentáře jsou automaticky moderovány analytickým systémem Akismet a mohou být navíc dodatečně schvalovány administrátorem, případně dodatečně mazány, pokud Akismet nezachytil závadné příspěvky sám. V diskusi je povolena pouze rodilá čeština a slovenština, ne automatizované překlady do těchto dvou jazyků pomocí Google Translate nebo skrze jiné překladače. Výjimečně budou tolerována poděkování v cizích jazycích, ne však komentáře nebo diskuse. Upozornění na obsah komentářů v rozporu s pravidly je nutné zasílat naší redakci výhradně písemně přes kontaktní formulář v patě našeho webu. Stejný formulář je potřeba použít pro hlášení gramatických chyb a překlepů v článcích. Ke komunikaci s redakcí nepoužívejte komentáře pod články, použijte kontaktní formulář.
Pro stížnosti a podněty k obsahu komentářů je nutné vzít na vědomí, že náš server je umístěn a provozován společností se sídlem ve Spojených státech amerických a obsah našeho webu se řídí zákony státu Delaware s využitím 1. dodatku Ústavy Spojených států amerických. Umožněním přístupu na náš server nevzniká právní nárok na uveřejnění komentářů. Redakce si vyhrazuje právo neuveřejnit či dodatečně odstranit takové komentáře, které jsou v rozporu s výše uvedenými pravidly, zákony státu Delaware, federálními zákony Spojených států amerických nebo s obsahovým zaměřením našeho webu.
Váš vložený komentář se nemusí zobrazit ihned, je-li zadržen Akismetem. V takovém případě je diskusní příspěvek odeslán k ručnímu schválení administrátorem, což může zabrat až 24 hodin. Neodesílejte příspěvek znovu, neurychlíte tím jeho schválení. Děkujeme.