Americký viceprezident prohlásil, že Jeffrey Epstein byl napojený na Mossad a CIA, přičemž prý sympatizoval s izraelskou středovou levicí! JD Vance dále popsal, jak Izrael spustil v USA obrovskou kampaň proti míru USA s Íránem a dokonce i přímo proti němu! Izrael se snaží za každou cenu udržet válku s Íránem v běhu, a to za přímé a pokračující účasti americké armády v regionu!

Americký viceprezident prohlásil, že Jeffrey Epstein byl napojený na Mossad a CIA, přičemž prý sympatizoval s izraelskou středovou levicí! JD Vance dále popsal, jak Izrael spustil v USA obrovskou kampaň proti míru USA s Íránem a dokonce i přímo proti němu! Izrael se snaží za každou cenu udržet válku s Íránem v běhu, a to za přímé a pokračující účasti americké armády v regionu!

Zahraniční politika Spojených států se dlouhodobě potýká s napětím mezi proklamovanými národními zájmy a skrytými silami, které tyto zájmy formují v zákulisí. Když se JD Vance, viceprezident USA a dnes jedna z nejvýraznějších postav amerického realismu, posadil v show Joea Rogana k hlubokému, nefiltrovanému rozhovoru, nešlo o běžné předvolební PR před podzimními volbami do Kongresu.

Vance bez obalu otevřel témata, která se v hlavním proudu americké politiky obvykle přecházejí mlčením nebo jsou okamžitě onálepkována jako konspirační teorie. Vůbec poprvé zaznělo, že Jeffrey Epstein pracoval pro izraelské tajné služby.

Hovořil o vlivu zahraničních vlád na Washington, o spletité síti zpravodajských služeb a o tom, jak se snahy o diplomatické urovnání konfliktů stávají terčem sabotáží ze strany těch, kterým status quo vyhovuje. Tento rozhovor odkryl hluboké trhliny uvnitř samotného amerického establishmentu a ukázal, že boj o směřování americké zahraniční politiky se nevede jen mezi demokraty a republikány, ale především mezi zastánci národní suverenity a strukturami, které Vance označuje jako „deep state“.

Epstein pracoval pro Mossad i CIA

Prvním z klíčových momentů rozhovoru bylo Vanceovo vyjádření k postavě Jeffreyho Epsteina. Vance se nebál nahlas vyslovit to, o čem se v kuloárech zpravodajských komunit debatuje již léta: že Epstein nebyl pouhým finančníkem s deviantními sklony, ale člověkem s hlubokými vazbami na nejvyšší patra amerických i zahraničních tajných služeb, konkrétně CIA a izraelského Mossadu.

Vance sice hovořil v rovině teorií, které sám podrobně zkoumá, avšak jeho slova o tom, že Epstein „měl jasné napojení na nejvyšší úrovně amerického i izraelského zpravodajství,“ mají obrovskou politickou váhu. V kontextu americké politické scény jde o bezprecedentní přiznání z úst takto vysoce postaveného politika. Je to poprvé, co toto potvrdil člen americké vlády, a to hned druhý nejvyšší po prezidentovi.

Vance v této souvislosti poukázal na fascinující detail: Epsteinovo napojení na Izrael se podle něj nepojilo s tamní pravicí, ale s elementy, které popsal jako „středolevicový izraelský deep state“. Tento postřeh je klíčový pro pochopení vnitřní dynamiky izraelské politiky. Ukazuje totiž, že izraelský bezpečnostní aparát není monolit a že v něm dlouhodobě existovaly (a existují) frakce, které operovaly nezávisle na oficiálním politickém vedení země.

Skutečnost, že Epstein udržoval kontakty napříč americkým politickým spektrem – od demokratů po republikány – a zároveň měl hluboké kořeny v izraelských strukturách, jen posiluje podezření, že jeho operace sloužily jako nástroj vlivu, kompromitace a zpravodajského sběru pro více než jednoho pána.

Washingtonská mašinérie a sabotáž míru s Íránem

Ještě výbušnější část rozhovoru se týkala přímého zasahování do amerického rozhodovacího procesu ohledně Blízkého východu. Vance otevřeně popsal koordinovanou kampaň, která měla za cíl vykolejit diplomatická vyjednávání s Íránem.

Odkázal na článek v časopise Time, který detailně popsal síť vlivových osob v USA, jež byly nepřímo placeny elementy uvnitř izraelské vlády prostřednictvím bývalých spolupracovníků Trumpovy kampaně. Cíl této kampaně byl jednoznačný: zničit jakoukoli šanci na mírové urovnání vztahů mezi Washingtonem a Teheránem a udržet Spojené státy na trajektorii permanentní vojenské konfrontace.

Vanceova reakce – jeho nekompromisní „jděte k čertu“ adresované těm, kteří ho za prosazování diplomatického řešení napadali – ilustruje hluboký rozkol v americkém konzervativním hnutí. Zatímco tradiční neokonzervativní křídlo Republikánské strany dlouhodobě prosazovalo bezvýhradnou podporu izraelské ofenzivní politiky a vojenský zásah proti Íránu, realistické křídlo reprezentované Vancem a Trumpem se na věc dívá optikou pragmatických národních zájmů.

Pro Vance je prioritou zabránit tomu, aby Írán získal jadernou zbraň, a zároveň zajistit volný tok energetických surovin, aniž by se USA musely nechat zatáhnout do další nekonečné války. Skutečnost, že spojenecká země aktivně financuje očerňující kampaně proti americkým představitelům na jejich vlastním území, odhaluje, jak hluboko sahají chapadla zahraničního lobbingu ve Washingtonu.

Izrael se transformoval na sionistický stát se všemi důsledky

Tato vlivová mašinérie úzce souvisí s ideologickým směřováním současného Izraele pod vedením Benjamina Netanjahua. V diskusích o povaze židovského státu se často zapomíná, že samotný sionismus není jednotnou ideologií.

Zatímco historický, liberálnější proud vnímal Izrael jako bezpečné útočiště pro židovský národ s důrazem na historickou roli Palestiny, současná dominance národně-náboženské mesianistické pravice posunula tento koncept k radikální interpretaci. Tato vize staví etno-nacionální charakter státu nad demokratické principy, což bylo stvrzeno i přijetím kontroverzního zákona o národním státu v roce 2018, který prohlásil Izrael domovem Židů, tedy celý Izrael, včetně všech palestinských okupovaných území.

The “Jewish nation state” bill enshrines Israel as “the national home of the Jewish people” https://t.co/MDw9VpGYgc

— Middle East Monitor (@MiddleEastMnt) May 1, 2018

Tento posun k exkluzivistickému pojetí státu však naráží na odpor nejen u sekulární levice, ale paradoxně i u významných částí ortodoxní židovské komunity (Charedim), a to jak v samotném Izraeli, tak v diaspoře po celém světě. Skupiny jako Neturei Karta nebo různé chasidské dynastie (např. Satmar) politický sionismus historicky i teologicky odmítají.

Argumentují tím, že obnova židovské suverenity v zemi Izrael je legitimní pouze s příchodem Mesiáše, a jakákoli sekulární politická snaha o vytvoření státu silou je v rozporu s tórou. Tento vnitřní židovský rozpor ukazuje, že kritika současného směřování Izraele není záležitostí vnějšího nepřátelství, ale hlubokého vnitřního boje o samotný základ židovské identity.

Vyhlazená Gaza připomíná teze Generalplan Ost

Právě tato radikální ideologická dominance se podle kritiků naplno projevuje v postupu izraelské armády v pásmu Gazy. Intenzita a rozsah destrukce v Gaze vedly mnohé lidskoprávní organizace, historiky a politology k hledání historických paralel. A není těžké je najít v tom nejtemnějším období Evropy.

Masivní demolice obytných čtvrtí, systematické ničení civilní infrastruktury a nucené vysídlení milionů lidí vyvolávají obavy o dlouhodobém záměru izraelské vlády. Někteří kritici v této souvislosti zmiňují extrémní historické paralely, jako byl německý Generalplan Ost z doby druhé světové války, jehož cílem bylo vyčištění dobytých území v SSSR, zničení původních sídel a vytvoření prostoru pro nové německé osídlence po vítězném konci války.

Tyto obavy navíc posilují aktivity radikálních izraelských osadnických skupin. V minulosti izraelská média (např. Haaretz) i mezinárodní pozorovatelé upozornili na propagační kampaně developerských organizací napojených na osadnické hnutí (například Harey Zahav), které začaly nabízet plány na výstavbu luxusních vil na pobřeží Gazy pro izraelské zájemce. Viz foto výše.

Ačkoli se oficiální izraelská vláda od těchto aktivit nakonec pod tlakem vlažně distancovala a označila je za soukromé iniciativy, přítomnost těchto myšlenek ve veřejném prostoru posiluje narativ, že cílem vojenské operace není pouze zničení vojenských kapacit Hamásu, ale de facto znemožnění návratu palestinského obyvatelstva a postupná anexe tohoto území. Tedy etnické vyčištění prostoru Gazy, následná demolice palestinských nemovitostí a nastolení právního stavu tzv. “nedohledatelnosti” nemovitostí v Gaze, aby se Palestinci nemohli navrácení nemovitostí domáhat právní či mezinárodní cestou.

Blízký východ po pádu Asada a role Íránu

Geopolitická situace v regionu se navíc dramaticky proměnila po prosinci 2024, kdy došlo k náhlému pádu režimu Bašára al-Asada v Sýrii. Tento moment zásadně oslabil takzvanou „Osu odporu“ vedenou Íránem a donutil Izrael k rychlým bezpečnostním opatřením. Izraelská armáda využila chaosu k obsazení nárazníkových zón v jižní Sýrii, severně od Golanských výšin, a k posílení svých pozic v jižním Libanonu s cílem eliminovat hrozbu ze strany Hizballáhu.

Z pohledu Teheránu se Írán dlouhodobě stylizuje do role jediného skutečného ochránce palestinského lidu a suverenity blízkovýchodních států před izraelskou expanzí. Pro Írán je podpora palestinské věci nejen ideologickým pilířem islámské revoluce, ale také strategickým nástrojem k potlačení a zastavení sionistické expanzní politiky tzv. Velkého Izraele. A ta expanze je vidět všude, v Gaze, v Libanonu, v Sýrii.

Tento válečný stav by mohl teoreticky vyřešit tvrdý mezinárodní tlak na implementaci rezolucí OSN o dvoustátním uspořádání. Ale to není dovoleno. Současná Netanjahuova vláda myšlenku suverénního palestinského státu striktně odmítá s tím, že by takový stát okamžitě ovládl Hamás nebo jiná skupina napojená na Írán, což by prý pro Izrael znamenalo permanentní existenční hrozbu.

Rozhovor JD Vance v show Joea Rogana tak zůstává klíčovým dokumentem doby. Je to konceptuální materiál o rozpolcení americké vlády. Vanceovo odhodlání postavit se zahraničnímu vlivu a prosazovat pragmatickou, realistickou MAGA diplomacii založenou na amerických zájmech naráží na odpor hluboce zakořeněných struktur, které profitují z nekonečného konfliktu a opírají se o obrovskou izraelskou lobby v americkém Kongresu a o jejich obrovské finanční zdroje. A taková je bohužel realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News