Hynku, Viléme, Džamilo! Nepřátelé Ruska aneb to už ani není výraz loajality, to je chronicky demagogická kariérská pomatenost!

Hynku, Viléme, Džamilo! Nepřátelé Ruska aneb to už ani není výraz loajality, to je chronicky demagogická kariérská pomatenost!

     Krátce úvodem. Paní  dr. Džamila Stehlíková je jednou z těch možno také říct imigrantů, požívající statut tzv. „naturalizované“ Češky. Původem z Kazachstánu, přes vysokoškolská studia v Moskvě, která absolvovala ještě za totality a za  „bolševika“, tedy zadarmo, možná i ze spekulativních důvodů se provdala za Čecha, se kterým odešla z SSSR a aby se také nakonec, využívajíc změny politického klimatu a potažmo režimu v ČSSR, prezentovala jako člověk, který je kritický k nejen k režimu v bývalém SSSR, ale dnes i výrazně proti samotnému Rusku.

Její protisovětské, resp. protiruské ideologické názory,  nebo lépe řečeno prozápadní loajalita a sympatie k politikům, kteří západní politiku proklamovali (proklamují) a prosazovali (prosazují), ji dovedla až do komnat Václava Havla,který její politickou angažovanost ocenil tím, že po pěti letech bylo jeho přičiněním paní Džamile Stehlíkové uděleno (v rozporu  s platnými zákony) české občanství. To a mnohá další významná loajální politická angažovanost v rámci jistých politických kruhů ji vyneslo až na post ministryně pro lidská práva, tedy post stejně problematicky (ne)realizovaný, jako dnes za  ministra J. Dienstbiera. Ostatně celková její kariéra je, vzhledem k tomu, že je naturalizovaná občanka ČR, více než pozoruhodná, viz Wikipeida.cz.

     Paní Stehlíková však bohužel nezůstává jen u kritických postojů vůči  Rusku, resp. prezidentu Putinovi, ona je až chronicky kritická především k prezidentu Zemanovi [1] a výhrady, nesouhlasy a kritiku má ke všemu, co je v  jeho práci a činnosti v rozporu s politicko- ideologickou linií pražské kavárny, havloidů, pravdoláskařů a sluníčkářů. Jinými slovy všechno, co je nějakým způsobem ideologicky, ekonomicky  nebo tématicky spojeno na Východ od nás, tedy především Ruskem a Čínou. Prezident Zeman je pro D. Stehlíkovou zlý sen a ještě horší realita.

Té vadí nejen že je prezident ČR ( jako naturalizované Češce by to mohlo být úplně jedno, leč z jistých důvodů není), jí však snad vadí i to, že dýchají společný  pražský vzduch. Nicméně, pokud by to bylo v rámci jejího soukromí, může se jí nelíbit a kritizovat cokoli, ovšem paní Stehlíková  své subjektivní názory, postoje ventiluje  a kritizuje veřejně. Nic proti tomu, vždyť máme demokracii, svobodu slova a lidská práva nám jsou nade vše, tak proč by se měla omezovat, že? Jenom jí v tom jejím neustále kritckém trendu bohužel chybí jistá dávka či alespoň špetka intelektuální, ale i politické objektivnosti.

      Tady vůbec nejde o to, jestli je snaha paní Stehlíkové „zavřít ústa“, ale jde o to, aby když už je otevře, nemluvila nesmysly, neprskala jedovaté pomluvy, resp. nesdělovala názory, které kromě svých stejně potroublých kolegů a přátel, u  většiny občanů ČR nacházejí nejen lidské politování nad její ubohou, pokleslou demagogií, ale i slova strohé kritiky, odsouzení a přirovnání,  která zde rozhodně nejsou vhodné publikovat. Říká-li se, že „mráz kopřivu nespálí“, pak ani paní Stehlíkovou tvrdá kritika občanů neodradí, protože má se svými postoji a názory značnou podporu svých přátel, což ji na druhé straně dává možnost se i nadále „občansky“ (rozuměj demokraticky) angažovat, vyjadřovat, kritizovat a vyjadřovat totálně demagogické názory, např. na adresu M. Zemana a V. Putina. Je to vlastně její existenční zdroj, protože jinak by skončila snad jako řadová psychiatrička v nbějaké okresní nemocnici.

     Paní Stehlíková např. tvrdí, že podle českého prezidenta není třeba národním zájmem mít tady migranty-muslimy. Proud, jehož hlavním spojencem je Putin, se táhne přes konzervativně nacionalistické síly se silným neokomunistickým nádechem po ultrapravicové strany. Jde prý přes Zemana, Fica, Orbána, Le Penovou a Jobbik, což jsou síly, které využívají přirozený strach z migrační vlny a nezvládnuté integrace z předcházejících vln a k tomu se jako rozbuška přimíchává hrůza, která prý jde z teroristických útoků ve Francii a Německu. V tomto proudu, který se z velké části orientuje na Putina a který má za cíl Evropu rozbít, je i Miloš Zeman.  A nakonec slova, která by měla být vytesána do skály na Vyšehradě:

     Jsem optimistka, věřím, že selský rozum zvítězí a lidé se nenechají zastrašit hrozbou, která neexistuje a že se Česko nevrátí pod ruský vliv. Rusko nemá co nabídnout, mimo chudoby a války, protože to je stát, který nezvládá ekonomický růst, žije jen z vývozu surovin, nemá fungující právo, nemá demokracii, zavírá a popravuje novináře a politické odpůrce. Jen vyvolává v sousedních zemích strach, aby se jim nestalo to samé jako Ukrajině. To není budoucnost pro Česko, jeho budoucnost je v Evropě.

       Co k tomu lze ještě dodat? Výše uvedené názory paní doktorky Stehlíkové lze jen velmi těžko rozumně, logicky, nezaujatě a bez psychických odsudků nějak komentovat. Jednak jsou projevem ubohosti a až patologické záště a nenávisti ke všemu, co jí dnes de facto umožňuje se takto svobodně a bez rizika vyjadřovat. Především, že se tak nestoudně až hanlivě vyjadřuje o SSSR (byť toho času ovládaný komunisty), který ji však, jako občance Kazachstánu (KSSR) umožnila bezplatně v Moskvě absolvovat vysokoškolská studia, že jí oběma stranami (SSSR, ČSSR) bylo také umožněno po svatbě s českým občanem přesídlit do ČSSR.  Za další, že jí, na dnešní poměry de facto „migrantce“, bylo umožněno v ČR (resp. tehdy ještě v ČSSR) pracovat,  po listopadu 89 aktivně se politicky angažovat v polistopadových událostech, které ji umožnily se dostat až do kontaktu s V. Havlem, který ji ( z důvodů nám neznámých) protěžoval až do předčasného získání českého občanství.

Z toho vyplynul nejen nesmrtelný vděk a loajalita k Havlovi, jeho nejbližším spolupracovníkům Schwarzenbergovi, Vondrovi, Kocábovi a dalším lidem s pravicovou ideologií, kterým svou nezdolnou loajalitu prokazuje dnes a denně svými ultrapravicovými pravdoláskařskými postoji, pražskokavárenskými názory, sympatiemi k Havlovu odkazu a svými projevy, kterými vzdává hold západní politice, USA, NATO a EU. Současně dává výrazným způsobem najevo alergii k Rusku, Putinovi a ruské bezpečnostní politice, kterou dehonestuje až na úrověň největšího lotra, imperátora, uchvatitele, jedním slovem zločince, který cílevědomě ohrožuje bezpečnost Evropy.

    Jako rodilé cizince (migrantce), by nemusela politika a události na české politické scéně zas až tolik (zda vůbec) vadit, přesto vadí a o až tak, že se nemístně, často nevhodně  vyjadřuje jak k politice státu, tak zvláště k činnosti prezidenta M. Zemana (event. prezidentu Ruské federace V. Putinovi), k čemuž se vyjadřuje, je podle mého názoru, na hraně, ne-li nad únosný rámec její původní národnostní identity.  Ostatně, příslušnost ke své „rodné hroudě“, tedy ke rodnému Kazachstánu i nadále preferuje třeba tím, jak sama přiznává, že sleduje celý den ve všech médiích dění v Kazachstánu, protože tam začaly demonstrace proti vládě, která prý neřeší otázky půdy a zdrojů.

Bude prý dění sledovat, protože tam žijí její příbuzní, o které má obavy a koncem května chce do Kazachstánu dokonce letět. Myslím si, že by tam měla zůstat a  svými v ČR nabitými demokratickými pravdoláskařskými zkušenostmi, pravicovou politickou ideologií, protiruskými tzrendy se angažovat a pomoci Kazachstánskému lidu, který se bouří proti vládě. To je to, o co by se měla zajímat především a ne se nemístně, provokativně, někdy až drze plést do věcí, které jí zas až tolik nepřísluší. Apropó, více vděku, korektnosti a pokory vůči českému státu, její hlavě (prezidentu), lidu ČR coby progresivní demokratce, by paní doktorce Džamile Stehlíkové, rozhodně neuškodilo.

Jiří  B a ť a , 25. května 2016