Litviněnko před smrtí konvertoval k islámu a chtěl být pohřben v Čečensku. Video

Litviněnko před smrtí konvertoval k islámu a chtěl být pohřben v Čečensku. Video

Alexander Litviněnko, bývalý dvojnásobný agent a pozdější ruský disident, který získal v Británii politický ayzl a který v Británii zemřel, měl zemřít na otravu poloniem, ale především na objednávku Kremlu a Putina. Výsledky vyšetřování, které trvalo deset let (!), dnes Británie konečně zveřejnila. Nepřekvapuje, že vyznívají v neprospěch Ruska, stejně tak nepřekvapuje, že západní média jsou této zprávy plná a už vůbec nepřekvapuje, že VB a USA v reakci na výsledek chystají proti Rusku další sankce (zde, zde).

Stejně tak nepřekvapuje, že ČT odvysílala celou obsáhlou řeč britské ministryně vnitra zde. Nebudu se detailně vyjadřovat k osobě Alexandra Litviněnka ani k okolnostem jeho úmrtí, protože jsem tento případ nikdy příliš nesledovala. Co ale v té přehršli zpráv je podivné,  je, že žádná nezmiňuje fakt, že Alexandr Litviněnko těsně před smrtí konvertoval k islámu, jak to potvrdila i jeho manželka:

A že si přál být pochován v Čečensku, což není nepodstatný fakt, neboť se objevují i zprávy, že za jeho smrtí stojí spojení čečenského prezidenta Kadyrova a ruského prezidenta Putina a že dokonce šlo o spojenectví, které mělo Putina vynést do prezidentského křesla.

Nebudu se k tomu vyjadřovat a nebudu ani vyvracet, že každá politická moc má nějaké pozadí. Ale! Ale pokud už prozápadní média spojují smrt Litviněnka s Čečenskem a s Ruskem, říkají-li “A”, proč neřeknou i “B”? Nebo se to snad dnes, deset let od smrti Litviněnka a tedy ve zcela jiné geopolitické situaci nehodí?

Tady je zpráva z února 2015:

“Prezident Čečenska Ramzan Kadyrov označil “Islámský stát”(IS, ISIL, ISIS) za dítě USA a západních zemí, které tím vyhlásily skrytou válku islámu. Podle jeho slov si klíčoví spojenci USA a hlavní saudskoarabští sponsoři IS wahábisté, vybírají z islámu jen to, co se jim hodí, ale islám je komplexní slovo Alláha, a nesmí být vytrhováno jen z části.

“Zprávy naznačují, že akce IS mají hlavní cíl podkopat islám zevnitř, aby se svět odvrátil od islámu. Jejich krutost, popravy, řezání hlav, pálení lidé je jen pokračováním toho, co páchali vrazi na spravedlivých chalífech a vnucích Proroka. Ramzan Kadyrov to uvádí na své stránce v sociální síti, kde komentoval prezentaci právě vydaného sborníku z Mezinárodní islámské konference: “Súfismus: Ochrana člověka a stability států”, jenž se konala v Grozném na konci srpna loňského roku.” (zdroj)

Druhá čečenská válka

A nyní se podívejme na období války v Čečensku, jak o tom píše  Wikipedie:

Období relativního klidu bylo přerušeno na podzim 1999. Důvodem k další vojenské intervenci byl vstup oddílů Šamila Basajeva do sousedního Dagestánu pod heslem ustanovení islámského kálifátu na Kavkaze podle záměru vahabitů a také bombové útoky v Moskvě a Volgodoňsku v září téhož roku, ze kterých byli obviněni čečenští teroristé.

Teroristické útoky v Rusku v září 1999 

Po vzoru intervence NATO v Bosně byly v počáteční fázi konfliktu využity letecké nálety. Začaly už v září 1999. Pozemní oddíly překročily rusko-čečenské hranice 1. října 1999 a velmi rychle obsadily nížinnou část republiky až k řece Těrek, na jejímž břehu se na delší dobu zastavily. Začátkem prosince tak bylo přes 50 % území pod kontrolou federálních vojsk. Hlavní město Groznyj bylo ruskými vojsky obklíčeno a 6. prosince 1999 byli obyvatelé města vyzváni, aby ho opustili s tím, že osoby, které ve městě zůstanou „budou považovány za teroristy a bandity a budou zničeny dělostřelectvem a letectvem“. Útok byl zahájen 12. prosince. Poslední oddíly čečenských bojovníků (asi 2 tisíce lidí) opustily město v noci z 31. ledna na 1. únor 2000. Dne 29. února 2000 federální síly obsadily poslední město, které dosud zůstávalo v čečenských rukou – Šatoj. Rusko oznámilo vítězství, které se stalo prvkem volební kampaně Vladimíra Putina v ruských prezidentských volbách v březnu 2000.

Přes probíhající boje Rusko v roce 2002 oficiálně ukončilo ozbrojené akce a začalo v Čečně zavádět pomocí politických akcí plán „normalizace“ s účelem marginalizace a zbavení volební legitimity prezidenta Maschadova a jeho vlády, kterého se ruským jednotkám nepodařilo chytit. Základními prvky plánu byla nová ústava a prezidentské volby. Návrh ústavy předložil Achmad Kadyrov, dříve islámský duchovní a jeden z polních velitelů, po přechodu na stranu federálních sil v roce 1999 (za což byl čečenskými bojovníky označen za zrádce) proruský šéf administrace republiky. Ústava byla schválena v referendu 23. března 2003 a v ústavě se jednoznačně píše, že Čečensko je integrální částí Ruska. Kadyrov vyhrál prezidentské volby, ale jejich poctivost byla zpochybněna mezinárodními pozorovateli.

Achman Kadyrov byl zabit 9. května 2004 při pumovém atentátu na stadióně v Grozném. Povinnosti prezidenta převzal premiér Sergej Abramov, zatímco Ramzan Kadyrov, Achmadův syn a dosavadní ředitel bezpečnostních služeb,  byl jmenován vicepremiérem a vedl práci vlády. Termín prezidentských voleb byl určen na srpen 2004 a favoritem byl Ramzan Kadyrov, kterého hned po atentátu přijal v Kremlu Vladimír Putin, ale brzy se „ukázalo“, že nedosáhl ústavou požadovaných 30-ti let a nemá potřebné intelektuální a politické vlastnosti. Mezi favority se také uváděl generál milice a ministr vnitra Alu Alchanov, který nakonec volby vyhrál. Ačkoliv oficiálně nebylo zaznamenáno žádné porušení volebního zákona, mezinárodní organizace měly vůči průběhu voleb řadu výhrad.

Část separatistů, která je spojená se Šamilem Basajevem a islámským fundamentalismem, začala provádět atentáty na ruské civilisty. Známá byla akce uvěznění 700 rukojmí v moskevském divadle na Dubrovce v říjnu 2002 – během vysvobozování rukojmí zahynulo asi 150 osob. V srpnu 2004 byla vyhozena do povětří dvě ruská civilní letadla sebevražednými útočnicemi (tzv. šáhidky).

Čečenští muslimové v roce 2004, více 

Čečenský prezident Aslan Maschadov se oficiálně distancoval od těchto akcí, Maschadov byl jakožto jeden z viditelnějších představitelů Čečenců v březnu 2005 zabit ruskými vojsky a další volby vyhrál Ramzan Kadyrov, který je od 15. února 2007 prezidentem. Bezpečnostní situace se během jeho vlády stabilizovala. – Zdroj

Ramzan Kadyrov, čečenský prezident

Alexandr Litviněnko konvertoval k islámu a chtěl být pochován v Čečensku

“Poté, co si k sobě pozval imáma, konvertoval k islámu, i když byl křtěn v pravoslavné církvi. Když Saša řekl svému otci, že se stal muslimem, otec mu řekl,” to nevadí, hlavně že nejsi komunista “- řekla vdova po Litviněnkovi. “Alexander Litviněnko vyrostl v severním Kavkaze a měl vřelé city k Čečensku” – potvrdil jeho syn Anatolij během svého svědectví u soudu (zdroj, zdroj).

Alexandr Litviněnko 

Čečensko – předvoj IS?

Podívejme se na Čečensko na mapě, resp. na jeho polohu v souvislosti s jižní hranicí Ruska, na které je zjevné, že podobná situace se později zopakovala přes Osetii, ale především – jak se mezitím dění posunulo, tak je stále více zjevné, že jak na severní hranici (Pobaltské země), tak na jižní hranici (Čečensko, Gruzie, ale dnes už i Arménie a Turecko) Rusko prostě nemá mít klid. A že pokud V. Pjakin opakovaně hovoří o tom, že IS by jednou tak či tak dorazil do Ruska a opakovaně přitom zdůrazňuje Putinova slova: “Jestli draka neizbežna, nado biť pervým” – “Jestli je bitva nevyhnutelná, udeř jako první”, tak zřejmě je řeč právě o jižní hranici Ruska a o významu IS (a v současnosti již o roli Turecka a Saúdské Arábie a USA, hlavními sponzory IS).

Za smrtí Litviněnka nestojí Rusko a Putin!

Titulek této části jsem zdůraznila proto, aby můj článek nevyzněl jako osvětlení důvodů, pro které se snad Rusko potřebovalo Litviněnka zbavit!  Jak se všude píše, Litviněnko byl dvojitý agent, opět Wikipedie:

V roce 1988 začal pracovat v kontrarozvědce KGB, od roku 1991 sloužil v centrále FSB. Za účinnou činnost při boji s organizovaným zločinem byl vyznamenán titulem veterána MUR (Kriminalistické oddělení moskevské milice). V roce 1997 byl přeřazen do přísně tajné správy pro rozpracovávání zločineckých organizací FSB na funkci staršího operativního spolupracovníka a zástupce náčelníka 7. oddělení.

Na tiskové konferenci v listopadu 1998 zveřejnil, že dostával rozkazy v rozporu se zákony. V březnu 1999 byl zatčen a umístěn ve vazební věznici Lefortovo. Soudní jednání skončilo osvobozením, ale hned poté byl v budově soudu zatčen FSB s jiným obviněním, které bylo nakonec uzavřeno, aniž by bylo zahájeno soudní řízení. Po propuštění z druhé vazby a po písemném závazku, že neopustí zemi bylo proti němu zahájeno další šetření. Přes závazek brzy s pomocí předsedy Nadace občanských svobod Alexandra Goldfarba odjel z Ruska a v květnu 2001 obdržel politický azyl ve Velké Británii – zdroj.

Andrej Lugovoj, který je viněn z jeho smrti, pracoval pro jednoho z nejbohatších Rusů, Borise Berezovského, další obviněný Dmitrij Kovtun, je rovněž ruský obchodník a je přítelem Lugového. A všichni víme, jak to mezi oligarchy (mafiány) chodí…

Nic článkem netvrdím, ale kromě toho, že Alexandr Litviněnko zřejmě chtěl sloužit několika pánům – rozkladu SSSR, Jelcinovi, novému Rusku, oligarchům a nakonec i radikálním islamistům, pak jsou velmi podivné ještě dva fakty:

1)Proč se výsledek šetření objevil až teď a proč vyšel právě z VB, která se ze všech sil snaží (nikoliv ve svém zájmu, ale na pokyn globální elity, tzn. GP, jak to Británie předvedla velkolepým přijetím čínského prezidenta – video a více zde) dosadit na špici světa (tedy do Sýrie, kde se o budoucí vůdčí roli hraje) Čínu a za tím účelem se snaží odstavit Rusko a snížit jeho význam m.j. prostřednictvím “informačního pole”? Posloužila zpráva o smrti Litviněnka  právě tomuto účelu?

2)Proč nikde není zveřejněno, že Litviněnko těsně před smrtí konvertoval k islámu, že si přál být pohřben v Čečensku, že stál na straně radikalistů v Čečensku a že v podstatě sloužil prvotním pokusům o vznik ISIL? (za což jej VB odměnila azylem pro disidenta a dnes už mnozí víme, jakým zájmům disidenti sloužili)

Myslím, že o těchto faktech se nehovoří proto, že s odstupem času, a tedy ve zcela nové geopolitické situaci, by se tyto informace prostě nehodily, ony by totiž – čistě hypoteticky – nyní mohly vyznít nikoliv v neprospěch, ale naopak ve prospěch Putina. A to bez ohledu na to, kdo za smrtí Litviněnka skutečně stojí.

-Pozorovatelka-   22.1.2015