Musíme vyslat evropské vojáky na Ukrajinu hned teď a zajistit Ukrajině týlové zázemí, zatímco Ukrajinci budou držet čelo fronty! Musíme to udělat, i když USA se k nám nepřipojí! Bývalý šéf NATO v televizi bez servítků loboval za vstup EU do války proti Rusku na Ukrajině a polský ministr zahraničí začal v Sejmu předčítat varování, že válka EU s Ruskem může vypuknout již letos! Všechny stopy vedou ke zbrojařům a k iniciativě SAFE!

Musíme vyslat evropské vojáky na Ukrajinu hned teď a zajistit Ukrajině týlové zázemí, zatímco Ukrajinci budou držet čelo fronty! Musíme to udělat, i když USA se k nám nepřipojí! Bývalý šéf NATO v televizi bez servítků loboval za vstup EU do války proti Rusku na Ukrajině a polský ministr zahraničí začal v Sejmu předčítat varování, že válka EU s Ruskem může vypuknout již letos! Všechny stopy vedou ke zbrojařům a k iniciativě SAFE!

Spolu s tím, jak se postupně ukazuje, že mírový proces na Ukrajině má charakter separátních mírových jednání, kdy mezi USA a Ruskem dochází k dohodám, zatímco mezi Ruskem a Ukrajinou se konfrontace prohlubuje, tak ve stejné chvíli se stáváme svědky neuvěřitelných a šílených prohlášení politiků, které v podstatě urychlují eskalaci směrem ke konfliktu EU s Ruskem.

Vystoupení českého ministra zahraničí Petra Macinky ve Valném shromáždění OSN s ostrým a velice osobně laděným protiruským projevem je podle našeho bruselského zdroje zapříčiněný bruselskou zbrojní iniciativou SAFE a rozhodnutím uvnitř NATO poskytnout Ukrajině jaderně zbraně pod krycí legendou, že si je Ukrajina vyrobila sama! Jsme svědky šílenství vydávaného za obranu Evropy a Ukrajiny.

Bývalý šéf NATO Anders Rasmussen je další figura po Macinkovi, která najednou vylezla na světlo a začala se odkopávat. Rasmussen v televizním vystoupení shodil veškerou přetvářku a kecy o míru a o Trumpově úsilí o mír a najednou začal tak tvrdě lobovat za vyslání evropských vojáků na Ukrajinu, hned teď, až to zaskočilo i samotnou redaktorku, která se ptala, jestli na to EU má prostředky, vojáky a zbraně, aby vystup do války na Ukrajině se dal zvládnout.

Ale Rasmussen byl v ráži, nepolevil, jel si svoje, a na námitky redaktorky reagoval slovy, že Evropa to musí udělat, musí vyslat vojáky na Ukrajinu, a to i v případě, že USA se toho účastnit nebudou. Prostě Macinka to začal ve Valném shromáždění OSN a Rasmussen teď pokračuje a formuje tzv. válečné informační pole v EU.

Válka EU s Ruskem může vypuknout již tento rok, varoval Sikorski

Výbušná informace, kterou odhalila ruská rozvědka SVR o rozhodnutí Francie a Velké Británie dodat Ukrajině několik vodíkových hlavic, nyní otřásá zpravodajskými médii, přičemž v geopolitických procesech a v konceptuálním řízení platí, že jakmile se elity rozhodnou pro nějakou operaci, začíná okamžitě formování informačního pole. A přesně to se začalo v posledních hodinách dít.

Nejprve šokující Macinkův veletoč v New Yorku v OSN a následné pochvaly pro Macinku od Petre Koláře, Víta Rakušana a Jana LIpavského. Děsivé mlčení od Andreje Babiše. A od Tomia Okamury. Mlčení a ticho je vlastně děsivější než všechno, co Macinka řekl, i mnohem děsívější než pochvaly od členů bývalé Fialovy vládní koalice. Ticho se rozprostírá nad Evropou i ve věci těch zpráv SVR. A po Macinkovi a Rasmussenovi přichází další figura, vrchní polský jestřáb, rusofob a ministr zahraničí Radoslaw Sikorski.

Ten opět předvedl v Sejmu další nervový záchvat na úrovni dekorovaného magora, když začal předčítat seznamy a výroky představitelů kolektivního Západu, jak Rusko prý hrozí válkou Evropě, přičemž nakonec ze Sikorského vypadlo i varování, že současný ministr obrany Německa nevylučuje, že válka EU s Ruskem může vypuknout již letos, tedy v roce 2026. Sikorski v Sejmu loboval za bruselskou iniciativu SAFE, která má vyčlenit okamžitě 150 miliard EUR na zbrojení zemí EU.

A ve vysoké politice si pamatujte, že když chcete zjistit, kde mají sviňárny a náhle veletoče politiků původ, sledujte cestu peněz. A protože iniciativa SAFE bude o obrovském nalévání peněz do zbrojovek a do zbrojařů, přičemž vlády zemí EU budou koordinovat, kdo a jaký zbrojař dostane nasypáno, kdo a kolik, a kdo ne, tak snad už chápete, odkud vítr fouká, že najednou se politici z alternativy proměňují a zaznívají od nich věci, které byste nečekali.

Všechny stopy vedou k mamutí bruselské zbrojní iniciativě SAFE

Byla by chyba si myslet, že odchodem Fialovy vlády skončily všechny ty kampeličky, dozimetry, kryptodary ministerstvům spravedlnosti, nemocniční Motoly atd. Kdekoliv se rozdělují takhle obrovské balíky veřejných a zejména unijních peněz do zbrojení, tak tam všude budou odklony ze zakázek, tzv. vratky politikům za jejich pomoc se zakázkami od EU atd.

Vratky směrem k politikům a partajím, stejně jako na Ukrajině v případě skandálu Timura Mindiče, kde to fungovalo v pilotním projektu. USA a EU sypaly od roku 2022 mamutí peníze do zbrojení Ukrajiny, no a Mindičova skupina si z těch peněz brala vratky pro sebe a rovněž na financování Zelenského partaje. Jenže, aby to mohlo fungovat, dámy a pánové, tak musí být splněna jedna podmínka. A hádejte, jaká?

No, samozřejmě, musí být zmařen mírový proces! Protože obrovské vývary ze zbrojních zakázek nelze realizovat, když válka skončí. Proto válka musí pokračovat. Proto najednou i různí politici z alternativních stran náhle šokují a voliči je ani nepoznávají.

Najednou ti politici děkují Ukrajině, najednou vyzývají Rusko k přijetí porážky, najednou vyzývají k vyslání vojáků na Ukrajinu hned teď, najednou bojují za přijetí bruselské iniciativy SAFE na mamutí dotace do zbrojních firem v celé EU, přičemž ty dotace podle dokumentů SAFE budou “koordinovat” (rozuměj přidělovat) národní vlády, každá podle svých vlastních uvážení a parametrů.

SAFE: Bruselský zbrojní mega-mechanismus, kde o miliardách rozhodují národní vlády – a korupční hrozby jsou nevyhnutelné

Evropská iniciativa SAFE (Security Action for Europe), schválená již v květnu v roce 2025, představuje největší finanční nástroj v historii EU určený na společné zbrojení, posílení obranného průmyslu a modernizaci armád. Rozpočet až 150 miliard eur je prezentován jako „evropská odpověď na bezpečnostní hrozby“, de facto jako evropská zbrojní půjčka na horizont dvou desetiletí.

Na papíře jde o průlomový projekt. V praxi ale iniciativa otevírá obrovský korupční prostor, protože o tom, kdo získá miliardové zakázky, rozhodují vlády jednotlivých států, nikoli centrální orgán EU. A právě v tom je největší problém: SAFE není centrální evropský nákup, ale obří penězovod, který napájí národní zbrojní zakázky. Níže si popíšeme, co je to ta iniciativa SAFE:

Co je SAFE a jak funguje

SAFE je finanční nástroj vytvořený Evropskou unií, který:

• poskytuje levné úvěry vládám,
• z nichž státy platí zbrojní kontrakty,
• podmínkou je ve většině případů společný projekt alespoň dvou států,
• a hlavní roli má koordinace, nikoli přímé řízení z Bruselu.

Neexistuje žádný „bruselský superúřad“, který by seděl nad seznamem zbrojních firem a z centra EU rozhodoval, kdo má získat zakázky. Místo toho rozhodují státy samy – a to podle vlastních politických a ekonomických zájmů.

Evropská komise pouze schvaluje, zda investiční plán členského státu formálně odpovídá pravidlům SAFE. Neschvaluje však:

• konkrétního dodavatele,
• konkrétní cenu,
• způsob provedení tendru,
• ani rizika korupce či klientelismu v dané zemi.

U projektu, který má ve výsledku generovat stovky zbrojních kontraktů napříč Unií, je taková konstrukce přímo pozvánkou k tomu, aby se z SAFE stalo pole pro politické kšeftování s bezpečností a obranou.

Kdo konkrétně vybírá zbrojní firmy

Rozhodovací struktura SAFE je tříúrovňová. Na první pohled vypadá technokraticky a suše, ale z hlediska korupčních rizik je důležité podívat se, kde leží skutečná moc.

A) Národní vlády a ministerstva obrany
Tady leží hlavní těžiště rozhodování. Vlády předloží Evropské komisi svůj investiční plán, ale samotné tendry a výběr firem řídí výhradně ony. Ministerstva obrany a případně další rezorty určují, jaké typy zbraní a technologií se pořídí, jaký bude postup výběru dodavatelů a jaká firma dostane kolik miliard.

V praxi to vypadá tak, že vláda rozhodne například:

• „chceme bezpilotní systémy, systémy PVO nebo dělostřeleckou munici“,
• „zapojíme do projektu tuto konkrétní národní firmu nebo konsorcium“.

Evropská komise to bere pouze na vědomí, pokud projekt formálně splňuje parametry SAFE. Nemá mandát rozporovat politické rozhodnutí vlády, která si „vybere svého šampiona“.

B) Mezistátní konsorcia
SAFE vyžaduje, aby značná část projektů byla společná. To znamená, že více států vytváří konsorcium, které si interně určuje, jaké firmy osloví a jak zakázku rozdělí. Na papíře se tomu říká „společné zadávání zakázek“. V realitě to znamená, že politické dohody mezi vládami rozhodují, které národní firmy se „přifaří“ do projektu za každou danou zemi. Čím více států je zapojeno, tím komplikovanější je struktura odpovědnosti a tím těžší je zpětně dohledat, kdo a na základě čeho prosadil konkrétního dodavatele. Odpovědnost se pohodlně rozplyne v mlze mezi-vládní dohody.

C) Evropská komise
Komise neschvaluje jednotlivé firmy ani konkrétní smlouvy. Její role je:

• zkontrolovat, zda investiční plán splňuje formální parametry SAFE,
• pohlídat, aby šlo deklarovaně o posílení evropských kapacit,
• poskytnout úvěr členskému státu za výhodných podmínek.

Komise je tedy spíše makro-regulátor a bankéř, nikoli skutečný kontrolní orgán zakázek. Tím pádem leží reálná moc nad miliardami eur výhradně v národních hlavních městech a na ministerstvech obrany.

Proč tento model vytváří extrémní korupční rizika

Zbrojní sektor je dlouhodobě jedna z nejkorupčnějších oblastí státních zakázek. Globálně i v Evropě. Je to prostředí, kde:

• neexistuje reálná veřejná kontrola,
• smlouvy jsou kryty „utajením“ a „bezpečnostním zájmem státu“,
• ceny jsou neveřejné a porovnání s trhem prakticky nemožné,
• používají se prostředníci, lobbisté a poradenské agentury.

SAFE do tohoto prostředí nenese zásadní změnu pravidel. Naopak: do stejného korupčně rizikového prostoru jednoduše nalévá řádově vyšší objemy peněz. To je konstrukce, kde korupce není náhoda, ale systémové očekávání.

A) Politici mají moc přidělit miliardové zakázky konkrétním firmám
Pokud ministr obrany nebo vládní koalice rozhodne, že firma X dostane například čtyři miliardy ze SAFE na nové drony nebo systém PVO, Evropská komise to nijak nerozporuje. Komise nezkoumá, zda:

• výběr nebyl zmanipulovaný,
• neexistuje levnější nebo kvalitnější alternativa,
• politici nejsou napojeni na danou firmu.

To je přesně model, který v minulosti vedl k obřím zbrojním skandálům – od předražených stíhaček až po pochybná BVP nebo padáky atd. SAFE tento model neomezuje, pouze navyšuje objemy peněz, které přes něj tečou.

B) SAFE posiluje „národní zbrojní oligarchy“
Státy mají přirozenou tendenci „krmit vlastní koně“. Už první vládní plány v rámci SAFE ukazují, že:

• Polsko tlačí své domácí koncerny do systémů PVO a munice,
• Francie posiluje velké hráče typu Nexter a Thales,
• Itálie využívá SAFE ke zpevnění pozice holdingu Leonardo,
• Německo vytváří další prostor pro Rheinmetall a navázané struktury.

Pokud je vláda politicky nebo osobně propojena s konkrétními firmami, SAFE jim otevírá dveře k mnohonásobně větším zakázkám než dosud. Z „normálních“ státních dodavatelů se stávají de facto zbrojní oligarchové, živení evropskými penězi. A za to již sabotáž mírového procesu na Ukrajině stojí, ne?

C) Společné projekty rozmazávají odpovědnost
Když projekt vede pět nebo šest států, kdo přesně odpovídá za výběr firmy? Kdo ponese politický důsledek, pokud se ukáže, že zakázka byla předražená nebo zmanipulovaná? Odpovědnost se v takovém případě pohodlně rozmělní v mlze mezi-vládní diplomacie. Každý stát ukáže na druhého. Kontrolní orgány v jedné zemi nemají pravomoc rozebírat smlouvy, které jsou spolupodepsané dalšími vládami a kryté režimem utajení. Ideální prostředí pro to, aby se ztrácely miliardy.

D) Lobbisté v Bruselu i v hlavních městech
Velké zbrojařské koncerny už dávno nepracují jen s klasickým lobbingem v národních parlamentech. Mají rozsáhlé lobby struktury v Bruselu, poradenské firmy, právní kanceláře a „think-tanky“, které pomáhají vládám „správně nastavit“ investiční plány pro SAFE. V praxi to znamená, že samotné firmy si často píší návrhy projektů, které je následně vlády přejímají a posílají do Bruselu ke schválení. Komise vidí investiční plán jako technický dokument, ale v realitě může jít o produkt práce najaté lobbistické agentury placené tím, kdo z projektu nejvíc vydělá.

E) SAFE kopíruje mechanismy, které vedly ke zbrojním skandálům na Ukrajině
Případy, které se objevily kolem zbrojních nákupů na Ukrajině – včetně afér spojených s oligarchickými strukturami a „zbrojními“ firmami s minimální reálnou kapacitou – vypadají jako varovný manuál:

• stát nakupuje urgentně a ve velkých objemech,
• výběr firem probíhá bez veřejné soutěže,
• rozhoduje úzký okruh lidí s politickým krytím,
• peníze tečou přes prostředníky, poradce, platby přes kampeličky a „konzultanty“.

SAFE přebírá stejnou architekturu – jen je systém zabalený do loga EU a roztažený na celou Unii. Mechanismus zůstává: politická rozhodnutí za zavřenými dveřmi, obrovské peníze, minimální transparentnost a jen formální následná kontrola.

Co hrozí Evropě, pokud SAFE poběží bez centrální a tvrdé kontroly

Pokud SAFE poběží v podobě, jak byl navržen, a nedojde k zásadnímu zpřísnění kontrolních a auditních mechanismů, což samozřejmě ve zkorumpované EU nehrozí, tak to bude mít několik zásadních dopadů.

1. Oligarchizace obranného průmyslu
Jednotlivé státy si vychovají své „národní zbrojní barony“, kteří budou dostávat jednu zakázku za druhou. Konkurence menších a nezávislých firem bude prakticky eliminována, protože nebude mít šanci se proti politicky chráněným gigantům prosadit.

2. Předražené nákupy bez reálného auditu
Komise nekontroluje konkrétní ceny ani parametry smluv. Národní kontrolní orgány mají v obraně svázané ruce kvůli utajení. Výsledkem jsou zakázky, u kterých nebude možné objektivně prokázat, zda nejsou dramaticky předražené. A pokud se to někdy prokáže, politická odpovědnost se rozplyne.

3. Finanční toky z firem k politikům
Bez ohledu na konkrétní stát je schéma vždy stejné:

• firma dostane obří zakázku financovanou ze SAFE,
• část peněz se vrátí v podobě „poradenských smluv“, financování kampaní nebo jiných forem odměn,
• politici mají motiv „držet válku na Ukrajině a systém v chodu“, protože z toho profitují.

SAFE tak nevědomky vytváří infrastrukturní základ pro novou generaci korupčních elit a politický systém napojený na zbrojení, což podle definice je fašismus, takže ty kauzy budou rozsahově mnohem větší než klasické národní skandály. Nejde o desítky milionů, ale o miliardy eur. A nikdo se o těch kauzách, díky zbrojnímu utajení, zřejmě ani nedoví. Pokud tedy někdo neudělá nějakou “botu“.

4. Úpadek důvěry v evropské instituce
Z pohledu veřejnosti v členských státech to bude vypadat jednoduše: Evropská unie poskytla stovky miliard na obranu, ale nikdo není schopný vysvětlit, proč jsou zakázky předražené, kdo přesně byl vybrán a jakou roli v tom hrála korupce. Každý další skandál podkope důvěru v EU, v národní vlády i v samotnou myšlenku společné obranné politiky. To je prostě rovněž realita.

Peníze proudící do zbrojení z veřejných zdrojů jsou, jak se nakonec zdá, víc než mírové ideály

Takže se závěrem zeptám, chápete, nebo nechápete, proč je takové ticho na něco, kde by měl být křik, a proč naopak místo obvyklého řevu od opozice přichází pochvala nějakému ministrovi vládní koalice? Nebylo by překvapením, že když si někdo čichne k obrovským penězům, ale teď nemyslím pár desítek nebo stovek tisíc korun, ani milionů korun, ale opravdu k mamutím penězům, ke stovkám milionů a k miliardám, tak že prostě se najednou politik změní.

Najednou ho nepoznáváte. Ta proměna je děsivá. Jenže takhle to často funguje. Kdo si čichne k moci, je tou mocí často omámen, ale nemusí se stát ještě nic strašného. Ale když někdo v té moci si čichne navíc k obrovským balíkům peněz, tak mnoho politiků to potom nevydrží a promění se. Najednou z nich vypadávají slova, která byste čekali od rusofobů a chciválků. Než jdete k volbám, chcete změnu a nechcete Fialu jako premiéra a nechcete Lipánka na zamini a jeho pro-ukrajinskou a pro-válečnou politiku.

🇪🇺 Today the EU Council formally adopted the Security Action for Europe (SAFE) military investment program, which will provide €150 billion in loans to EU states (plus the UK, Ukraine, Norway & others) that submit spending & investment plans in the field of defense and security pic.twitter.com/R7TzAVkerq

— Other Europe 🇪🇺 (@other_europe) May 27, 2025

Zvolíte alternativu, chvíli se kvůli Trumpovi mluví o míru, že i Evropa se musí připravit na mír, ale jak postupně běží čas, najednou se mírový proces zasekne a najednou máme jakoby úplně nového Lipánka, který dokonce vyzývá Rusko k přijetí porážky a bývalí členové Fialovy vlády jeho projev oceňují a uznávají. Co se stalo, že ministr Babišovy vlády náhle sklízí chválu od členů Fialovy bývalé pětikoalice? A je náhoda, že všichni kádři, kteří ho chválí, jsou z Aspenu? Můžete si myslet, že jde o náhodu.

Můžete si myslet, že ty výroky Rasmussena pro vyslání Evropanů do války na Ukrajině je náhoda. Můžete si myslet, že to bojování Sikorského v polském Sejmu za schválení programu SAFE je také jen náhoda. Jenže pochod EU k mamutímu zbrojení do války s Ruskem, na kterém se napakují nejen zbrojaři, ale i politické partaje v celé EU, které jim budou přerozdělovat z ministerstev zakázky, je prostě fakt a nikoliv náhoda. A to je ta skutečná realita. Když totiž jde o peníze ze zbrojení, tak tam jsou najednou všichni kamarádi, a všichni jsou najednou podporovatelé Ukrajiny. Je to prostě průhledné, a je to na blití.

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde. Do konce krátkého měsíce února zbývají již jen 2 dny.

Přinášíme vám analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News