Neomarxismus – bez vymývání mozků to nepůjde a největší brzdou je židokřesťanství

Neomarxismus – bez vymývání mozků to nepůjde a největší brzdou je židokřesťanství

Lidé už se dostávali na vyšší úroveň a teď je chtějí vrátit zpět 

“Fakta neexistují – jsou pouze výklady”. – “Ještě efektivněji lze vládnout národům nebo různým vrstvám společnosti, podaří-li se žádoucím způsobem zpracovat lidské vědomí pomocí různých ideologií, náboženství,sociálních doktrín,médií. A kdykoliv bude zapotřebí, pomocí speciální metody aktivace předpřipravených rozporů, provokací, atentátů, skandálních článků, karikatur nebo objektivně vzniklých chyb, jsou vyvolávány konflikty, které nezasvěceným připadají zcela náhodné. V naší době jsme svědky pokusů vyvolat konflikt mezi islámem a biblickým křesťanstvím. Zřejmě nejúčinnějším nástrojem pro zpracování lidského vědomí je televize. Na rozdíl od všeobecného mínění, že média jen odrážejí objektivní realitu, ve skutečnosti média objektivní realitu programují vytvářením postoje lidí k jednotlivým událostem”

Citace je z videa o šesti stupních řízení lidstva a citovaná část je o 3. stupni (video zde) . A proč jsem jako úvod použila citaci z ruské práce o ovládnutí lidstva? Ve svém pořadu z června 2017 Valerij Pjakin v komentáři k úmrtí H.Kohla m.j. řekl toto:

“Lidé už se dostávali na třetí úroveň řízení (rozuměj: byli nastaveni k pochopení 3. stupně svého ovládání) a teď se je pokoušejí shodit zpět na čtvrtou (pozn.: čtvrtá úroveň – ekonomické zotročení), a to se nepovede. Národ, který se již svým chápáním dostal na třetí úroveň řízení, se nedá zatlačit zpět na čtvrtou. Dojde sice k nějaké separaci, rozdělení, nicméně většina lidí se bude snažit vystoupat výše k tomu, co již bylo a povedou za sebou i ostatní a to se právě děje. To je také důvod, proč je Německo v čele. I za té degradace celého Západu je na tom ve všem lépe i s ohledem na „toleranci“, neboť jsou tam zkušenosti z NDR.”

Ale ať řeč Pjakina nevytrhávám z kontextu, tady více:

“Sjednocení západního a východního Německa bylo událostí globálního významu, proto také státní elity jak v Evropě, tak především v USA, byly proti tomuto sjednocení, neboť prudce posílilo NSR – sice tam na začátku došlo k určitému poklesu, ale celkově to NSR posílilo. Globalisté věděli, že k úvodnímu poklesu dojde a potřebovali zachovat maximální zdrojovou stabilitu NSR, aby dokázala NDR pohltit. Proto Gorbačov dostal za úkol nepožadovat od Německa žádné platby a nač to bylo potřebné?  Mluvili jsme o Visegrádské čtyřce a NDR bylo příkladem socialistického soužití a tento příklad socialistického soužití bylo zapotřebí zlikvidovat, proto NDR měla být přičleněna v okamžiku, kdy ji bude možné vstřebat – ze subjektu (socialistického) se stane objekt (západní). To vstřebávání však probíhá dosud a dodneška se úplně nepovedlo, ač představa byla, že proces vstřebání bude ukončen v době, až se začne s přestavbou i v USA.

Jenže přestavba USA začala se zpožděním, a to především proto, že v Rusku procesy neprobíhaly tak, jak si Globalisté (GP) přáli. A zadruhé se ukázalo, že vstřebat takový subjekt, jakým bylo NDR, není vůbec, ale vůbec jednoduché, protože ty zkušenosti ze socialistického soužití  nejen zanechaly své stopy, ale ty prožitky se prostě nedaly vymazat, neboť zkušenosti z toho jak žít lidsky…  Přestože to bylo v té pokroucené podobě, stejně to byl obrovský krok v porovnání se západním světem a někteří na tu dobu dosud vzpomínají s nostalgií, a to i sami Němci. Byl to obrovský krok v porovnání s celým západním světem, panovaly tu jiné, lidštější vztahy. A jakmile si to lidé jednou vyzkoušeli, jen tak se těch lidských vztahů nevzdají na úkor nějakých blah, která stejně nakonec vedou pouze k DEGRADACI OSOBNOSTI”. 

A zde bych chtěla zdůraznit Pjakinův výraz “degradace osobnosti”, protože v něm je popsána celá podstata neomarxismu. A opět slovy Pjakina je třeba dodat, že má jít o degradaci člověka na úroveň zombie, tzn. “na úroveň zcela zotročené osoby, slepě či nevědomě vykonávající příkazy toho, kdo ji ovládá” (wikipedie)

A to hlavní, co v naší současnosti probíhá, je na jedné straně snaha posunout člověka na vyšší úroveň (viz Zákon času a 6. stupeň řízení v odkazovaném videu), o což se snaží Rusko, a na druhé straně snaha vývojový – uvědomovací proces člověka zastavit, protože to znamená ohrožení jeho žádoucí pozice zombie a což je to, o co se snaží neomarxisté.

“Nemysli, řiď se médií”  – a nejlépe už od školky

A celý ten neomarxistický projekt je veden nikoliv co by tažení proti bílému člověku jako takovému, ale především a v prvé řadě proti “západní kultuře” a ještě přesněji: proti židokřesťanské kultuře! A v následujícím pochopíme, proč tomu tak je.

Myšlenka marxismu je starší než křesťanství

Myšlenka marxismu je údajně ještě starší, než křesťanství. A toto tvrzení není ničím novým – mnohde se totiž můžeme dočíst, že ideologie marxismu je tím nejdokonalejším, co lidstvo od dob křesťanství poznalo,mnohde je marxismus dokonce stavěn na roveň křesťanství.

A já myslím, že logiku to má v tom, že prvním pokusem o zavedení marxismu byla římská demokracie – cca 5 století trvající Římská republika, která ovšem měla kořeny v Řecku, viz Demokracie v Řecku. Globalisté (GP) si v té době už mohli juchat, že vynalezli systém, který předáním pravomocí “svobodnému občanu” (ovčanu), zruší pozici jakékoliv autority – o likvidaci autorit totiž marxismu/neomarxismu jde v prvé řadě!

Na přelomu Věků Berana a Ryb (začátek našeho letopočtu) ovšem ještě nebylo možné tuto myšlenku rozšířit na celý svět – když senátoři a “vláda lidu” dostali Řím do fáze totálního kolapsu (rozkradení, sucho, neúroda) a Řím z této bídy zachránil až César, tak přestože byl senátory (GP?) v roce 44 p.n.l. zavražděn za to, že chtěl místo republiky obnovit monarchii (císařství=autoritářství), k obnovení římského císařství přesto došlo.

Kořeny demokracie – vlády občanů: Římský senát v době p.n.l. Na vrcholu stály staré římské rody a majitelé půdy, patriciové, kteří byli politicky nejvlivnější. Největší část obyvatelstva se ale skládala z plebejců(podrobené obyvatelstvo), kteří disponovali jen omezenými politickými právy a vůči patricijům vystupovali v postavení klientů. Klientelismus zavazoval patricie k zajištění ochrany klientovi a klienta ke službě a věrnosti patronovi. 

Ale protože ve stejné době se objevila postava Krista, místo původní římské republiky (demokracie), která by v lidech utvrzovala pocit svobody, bylo v této zlomové době zavedeno “křesťanství” (a všimněme si, že židé, kteří v té době existovali nějakých cca tisíc let a jako svou doktrínu obdrželi Bibli, se na vzniku křesťanství podíleli jakožto zásadní prvek!). A tento proces nelze shrnout jinak, než že nebylo-li možné stvořit občany, byli stvořeni ovčané – ovečky.A celý proces byl završen tím, že ruku v ruce s koncem Římské říše, byl ve stejném Římě, který Krista ukřižoval, ve 4. století n.l. instalován papežský stolec (že pak uplynuly jen cca dvě století, než byl stvořen islám, to by bylo na jiný článek).

Postavou Krista bylo na cca dvě tisíciletí rozhodnuto, jakým prostředkem bude člověk ovládán -manipulován k poslušnosti. K dobývání nových a do té doby nepoznaných území to byl prostředek dostačující, jakmile však byla objevena a dobyta Amerika (a to s filozofií Césara: “Přišel, viděl, zvítězil” a s filosofií Krista: “Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem”, resp. “Kdo tě uhodí na jednu tvář, tomu nastav druhou” –  a při vší úctě k postavě Krista to uvádím jako ideologii mocných, kteří jeho učení zneužili k pokoření/poslušnosti člověka, v tomto případě k podmanění původního obyvatelstva Ameriky) nastala konečně doba pro obnovení myšlenek marxismu-demokracie-občanské společnosti, protože v té době už to znamenalo uplatnit ji na celý svět – na celé lidstvo .

Ještě jinak – autorita Krista sice posloužila k udržení člověka v poslušnosti a nevědomosti (a hlavní slovo v tom měl, jak jinak, Vatikán), ale v procesu likvidace všech autorit (a opakuji, že to je základní účel marxismu/neomarxismu) se i postava Krista/Boha stala nadále nežádoucí, protože – a to je to hlavní – pořád představovala autoritu! Což přeloženo je o tom, že člověk těžko může být “svobodným občanem”, když uctívá Krista a Desatero. A když navíc jakožto poslušný poddaný jako autoritu uctívá i svého monarchu, jehož autorita je o to větší, že je papežem (“Bohem”) pomazaný.

A doba pro obnovení řecko-římské demokracie, tedy občanské společnosti, nastala po objevení Ameriky, resp. po genocidě jejího původního obyvatelstva. S heslem “Volnost, rovnost, bratrství” mohli strůjci ideologie marxismu konečně započít 1) likvidaci monarchií a 2) vychovávat “svobodného občana”. A k obojímu se spouštěčem staly francouzská a americká revoluce. Čímž jsme se dostali do 18. století, které definitivně změnilo svět tím, že přineslo zcela nový společenský systém. A s odstupem času můžeme říct,že tento systém – vyjma diktatur, ale to je o něčem jiném – už nikdy nepřinesl autority typu králů a monarchů (kteří navíc měli výhodu kontinuální moci, tzn. mohli mít dlouhodobé plány, což jen stěží můžeme očekávat od našich “autorit”, které si volíme na čtyři roky).

Po vzoru USA a především po vzoru Francie pokračoval proces likvidace monarchií v celé Evropě, obrátky nabral Revolučním rokem 1848, označovaným jako Jaro národů. Co je ale ještě významnější – ve stejném roce spatřil světlo světa Marxův a Engelsův Komunistický manifest a připomeňme, že se tak stalo v době, kdy už naplno běžela průmyslová revoluce , která lidi stále více vzdalovala od zemědělského způsobu života a stěhovala je do měst. Proces vykořeňování člověka mohl začít a dílo Marxe a Engelse můžeme považovat za vrcholnou doktrínu ve smyslu celosvětově sjednocené vzpoury proti autoritám. Na na začátku proti vládnoucí společenské třídě, později proti vládám, dále proti rodičům, tradicím, učitelům a ruku v ruce s tím i proti autoritě nejvyšší, proti Bohu. Když za několik let ke Komunistickému manifestu přibyla i mezinárodní hymna “Internacionála”, pak její refrén už tehdy dával tušit, jak velmi v té době Globalisté pokročili ve vytváření “internacionálního” člověka:

“Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod.
Internacionála
je zítřka lidský rod”

První světová válka měla nejen dokončit proces likvidace monarchií a místo nich vytvořit republiky s demokracií a občany, ale protože světové moci vždy šlo o ovládnutí ruských zdrojů, tak zatímco na evropském území vznikaly tržně-hospodářské (kapitalistické) republiky, v Rusku byl po likvidaci carské moci jako v první zemi na světě implantován onen kýžený marxismus (VŘSR 1917).

Po neúspěšných pokusech ovládnout Rusko přes Chazary (oblast dnešního Kavkazu), poté přes Švédy, Poláky či Osmany až po Napoleona (ten byl jakožto monarcha stále ještě trpěn jen proto, že se od něj očekávalo, že bude v Rusku úspěšný, ale jinak byl jeho osud dávno zpečetěn), mělo být Rusko ovládnuto marxismem. Nešlo ovšem jen o ovládnutí Ruska, protože v základu šlo o to, že Rusko se mělo stát místem, odkud vzejde celosvětová revoluce, tzn. že z Ruska se marxismus přenese do celého světa – tzn. i do té Evropy, která v té době věřila, že jí se marxismus netýká!

Poučení z Ruska: Dokud má národ v hlavě ikony, pak jen jedna hegemonie střídá jinou

S příchodem Stalina však marxismus v Rusku dostal na frak. Stalin si z marxismu sice vzal ideu likvidace vládnoucí třídy, přesněji ideu národního vlastnictví zdrojů a výrobních prostředků, ale internacionalismu ve smyslu Marxe, tzn. likvidaci státu a jeho hranic (a tím likvidaci národů) učinil přítrž. Pro strůjce marxismu to byla facka, kterou vyhodnotili takto: “Dokud má národ v HLAVĚ ikony, pak každou revolucí lze dojít jen k tomu, že jedna hegemonie vystřídá jinou” . A byla to reakce na to, že v Rusku se jim sice podařilo zlikvidovat monarchii (autoritu cara) a přes komunismus (můžeme-li v tomto případě hovořit o komunismu) i potlačit náboženskou víru (autoritu Boha), ale před očima jim vyrostly jiné autority, ke kterým člověk – přestože už nebyl “poddaným”, ale “občanem” – stále vzhlížel. A byl to stát a národ a vlastenectví, co se stalo ikonami pro ruského občana. Pro tvůrce marxismu z toho vyzněl další závěr: “Dát dělnické třídě výrobní prostředky nestačí, protože ač národ sice ztratí víru v Boha, ta je okamžitě nahrazena vírou v národ. Jedna hegemonie jen vystřídá jinou, ale proces vytváření člověka jako “svobodného občana” tady nefunguje!”

Tvůrci marxismu proto usoudili, že jediným místem, kde lze člověka zbavit jakéhokoliv respektu k autoritám (Bůh, stát, národ, tradice, škola, rodina) je jeho – HLAVA.

Po neúspěchu v Rusku se proto proces zavádění marxismu přenesl na Západ. Ale pozor! – tentokrát už jako neomarxismus! A neomarxismus = kulturní marxismus. Tvůrci marxismu totiž usoudili, že jediná revoluce, která na lidský mozek zabírá, je revoluce kulturní. Revolucionář typu Lenina, tzn. revolucionář se zatnutou pěstí, nevede totiž k ničemu jinému, než že jedna autorita je nahrazena jinou..Zatímco “kulturní revoluce” to je jiná káva – na tu totiž davy slyší! Proto kultura/umění je jediným prostředkem, jak je možné člověka dovést ke vzpouře vůči naprosto všem autoritám – Bohem počínaje a učiteli a rodiči konče. Kultura/umění se proto stala jediným prostředkem, jak člověku vygumovat mozek a dostat ho tím do kýženého stavu zombie – do stavu vykořeněného a tím zcela zotročeného tvora.

Pro tvůrce marxismu tak jde o věčný a nikdy nekončící proces vytváření chaosu a řádu (permanentní revoluce) a chceme-li hledat skutečný význam illuminátské pyramidy, pak jednoslovně jej lze označit jako neomarxismus, k čemuž cituji:

“To, v čem spočívá jediná skutečná originalita neomarxistů, je jejich důslednost, se kterou ad absurdum domysleli glorifikaci svobody individua ve vztahu k realitě. Po neúspěšném etablování západního marxismu v SSSR, který byl experimentem par excellence, protože měl zrušit v konečném důsledku stát a všechny autoritativní společenské vztahy, což se ukázalo jako utopie, bylo neomarxistům jasné, že struktura světa je jednou provždy pevně dána a každá pobořená pyramida pořádku se zase přestaví do nové pyramidy, a ta se jim jakožto silám spontaneity a chaosu stává nebezpečnou. Dospěli v podstatě ke stejným závěrům jako konzervativci (proto některým neomarxistům nedělá problém se za ně dnes vydávat), avšak vyvodili z toho docela jiné závěry. Pokud se tedy tato struktura zničit nedá, tak je nutno ji neustále rozkládat, aby vznikl jakýsi druh dialektického zápasu, jehož výsledkem bude co nejvíce dosažitelná svoboda individua a v jeho rámci je jedině uskutečnitelná pravá svoboda, nezávislá na jakémkoliv řádu. Je to nikdy nekončící proces permanentní revoluce, která musí být neustále prométheovsky bojována proti zlu hierarchie a autority. “

V Rusku se to nepovedlo, začneme na Západě, ale jinak – neomarxisticky

Stalin je nazýván zrádcem revoluce a tato slova mladého českého levičáka, velkého obhájce multikulturní (internacionální) politiky, to jasně popisují:  „Já osobně považuji stalinismus za konec nejenom radikální levice, ale i za konec levice vůbec. Stalinismus je podle mne zrazením revoluce, která se zcela nepochybně vyvinula z naprosto jiných předpokladů. Stalinismus je odklon od revoluce, ke které se tehdy výrazná část světové veřejnosti upínala“. Že tak hovoří mladý muž naší doby a naší kultury, je potvrzením, jak mocně se myšlenka marxismu usadila na Západě poté, co v Rusku ztroskotala.

Prvním krokem se k tomu stal vznik IV. internacionály pod vedením Trockého poté, co byl nucen z Ruska odejít. Čtvrtá internacionála, nazývaná také trockistická internacionála, byla založena roku 1938 Lvem Trockým a sdružuje trockistické a jiné nestalinistické komunistické strany, organizace a skupiny. Její název má zdůraznit, že si po trockisty vnímaném ztroskotání politiky Třetí internacionály (Kominterny) dělá nárok pokračovat v tradici revolučního marxistického křídla mezinárodního dělnického hnutí. (A tady za pozornost stojí, že Pražské jaro 1968 bylo podporováno trockisty stejně, jako aktivity skupin jako byla Charta 77, Solidarnosc a jiná různá mírová hnutí a hnutí za lidská práva).

Nezdar v Rusku však byl pro Lva Trockéhoj-Bronštejna potvrzením jeho teorie permanentní revoluce, tzn. potvrzoval mu nutnost boje proti způsobu, jakým svět i po vítězné revoluci regeneruje svou hierarchii do nové hierarchie – jen s novou tradicí, novými dogmaty a novým konzervatismem. A zatímco v roce vzniku Trockého IV. internacionály už bylo rozhodnuto, že na Rusko se tedy půjde opět silou, v tomto případě Hitlerem, na Západě trockisté nelenili a spustili svůj kulturní marxismus – neomarxismus. A poučeni zjištěním, že “dokud má národ v hlavě ikony”, vždy bude k nějaké autoritě vzhlížet, začali s gumováním ikon v západních hlavách.

A v této chvíli je na místě připomenout část Pjakinových slov z úvodu:

Lidé už se dostávali na třetí úroveň /Sjednocení západního a východního Německa bylo událostí globálního významu/ NDR bylo příkladem socialistického soužití a tento příklad socialistického soužití bylo zapotřebí zlikvidovat. 

A v souvislosti s tím se ptejme: Kde marxismus/trockismus/neomarxismus = likvidace všech autorit, dosáhl většího pokroku, bylo to na Západě nebo na Východě? Ještě jinak – kde dosáhlo vymývání mozků/vytváření zombie většího pokroku, bylo to na Západě nebo na Východě? A o co nakonec šlo rokem 1989, kdy Východ tak mohutně oslavoval a vítal “svobodu” “občana” Západu?  Nevítal tím ve skutečnosti neomarxismus – kulturní marxismus?

Madonna – trvalka na poli kulturního marxismu-neomarxismu 

Svoboda individua – hlavní cíl neomarxistů

Opět budu citovat:

“Jak konstatují neomarxisté, na světě jsou stále ještě živlové, kteří osvobození nechápou. Představitel neomarxistů Fromm konstatuje: „Lidský mozek žije ve dvacátém století, ale srdce většiny lidí ještě v době kamenné. Většina lidí ještě nesložila zkoušku zralosti. Potřebují mýty a idoly, aby unesli skutečnost, že člověk je ve všem sám sebou, že kromě člověka samotného neexistuje žádná autorita, která by dávala životu smysl.“

Tato spontaneita se stala integrální součástí našeho života. Stěží lze vyjmenovat všechny aplikace těchto doktrín v běžném životě. Začněme rodinou. Hlavním úkolem dětí je osvobodit se od svých rodičů. Masivní propaganda zglajchšaltovaných médií stále popisuje, jaké hrůzy musí zažívat mladý člověk, pokud žije ve společné domácnosti se svými rodiči. Trendem je prchnout co nejdřív a osvobodit se. Boj však počíná již dlouho předtím. Rodiče mají svou představu o budoucnosti dítěte, jsou to ale i jeho představy? Ne. Ubíjejí jeho spontaneitu, vnucují mu školu a výchovu a tím potírají to jediné, co jej může osvobodit – ergo spontaneitu. Erich Fromm doslova vyzývá k spontaneitě po vzoru malého dítěte, tedy spontaneitě bez rozumu, přičemž rozum je označován jako fašistický element. Významnou roli v osvobozování dítěte hraje pohlavní život. Jedna z kultovních neomarxistických knih Sexuální boj mládeže od Wilhelma Reicha svým názvem napovídá dost o tom, abychom nemuseli přemýšlet, co je jejím obsahem. A mládež skutečně bojuje, co jí síly stačí. Fromm se dokonce obává toho, že v potlačování sexuality je vůbec kořen všeho zla, protože: „zredukováním intenzity sexuální touhy se oslabuje osobní odvaha k spontánním reakcím ve všech ostatních oblastech.“

Osvobodit se musí i rodičové. Od sexuálních, náboženských, morálních i sociálních předsudků. V tomto směru se daří dosahovat ve společnosti vskutku revoluční spontaneity. Osvobození od manželství narůstá, rozvodovost je na vzestupu. Náboženství bylo rodiči definitivně hozeno přes palubu, také jako brzda sexuální spontaneity. Multikulturní snášenlivost je pak osvobodila z područí sociálních a rasových předsudků, takže když je ztluče skupina imigrantů, neprotestují, nýbrž se tolerantně odplíží do svého spontánního bytečku. Zdá se, že jsme nikdy nebyli svobodnější než dnes. To ovšem nestačí. Je nutno osvobodit se i od vlastních dětí, zejména tehdy, kdy ještě nemohou projevit svou spontaneitu, tj. před porodem. Toto potlačení spontaneity nevadí, jelikož se jedná dle neomarxistů o shluk buněk a ne individuální JÁ.”

Konec citace.

Neomarxismus může být kdykoliv nahrazen jinou příbuznou ideologií

Věta titulku není z mé hlavy, ale považuji ji za hodnou pozornosti. Proč? Vraťme se k tomu, že neomarxismus je o likvidaci jakýchkoliv autorit, které by člověk uznával, resp. se jimi řídil. Pomineme-li, že nejvyšší takovou autoritou je pro člověka Bůh, pak jsme nejen u toho, že neomarxismus má za úkol v mozcích (srdcích, duších) lidí vygumovat nejen víru v Boha, ale v dalším má jít o to, že jakákoliv jiná ideologie, která se neomarxismu přiblíží, bude považována za stejně hodnotnou/”hodnotnou” právě tím, že poslouží k vygumování mozků (srdcí, duší) člověka.

A tady se dostávám k tomu, o čem jsem původně v souvislosti s tématem neomarxismu psát nechtěla – a sice k scientologii. Scientologie  je považována za vrchol vymývání lidských mozků. Je označována za zcela nové náboženství, ve skutečnosti však má velmi blízko k hnutí New age a v souhrnu jí jde o totéž, o co neomarxismu – o “osvobození člověka” od tlaku všech autorit, obzvláště pak od Boha! Mě z toho vychází, že neomarxismus=scientologie. Resp., že máme-li hledat nějakou neomarxismu příbuznou ideologii, pak je to scientologie.

A odtud se dostávám k tomu, o čem už jsem psát nechtěla ani náhodou – a sice k tématu “Syndikát”, o kterém tady v několika posledních článcích píše pan VK. A tady zopakuji svou úvodní citaci:

“ Ještě efektivněji lze vládnout národům nebo různým vrstvám společnosti, podaří-li se žádoucím způsobem zpracovat lidské vědomí pomocí různých ideologií, náboženství,sociálních doktrín,médií. A kdykoliv bude zapotřebí, pomocí speciální metody aktivace předpřipravených rozporů, provokací, atentátů, skandálních článků, karikatur nebo objektivně vzniklých chyb, jsou vyvolávány konflikty, které nezasvěceným připadají zcela náhodné. V naší době jsme svědky pokusů vyvolat konflikt mezi islámem a biblickým křesťanstvím. Zřejmě nejúčinnějším nástrojem pro zpracování lidského vědomí je televize. Na rozdíl od všeobecného mínění, že média jen odrážejí objektivní realitu, ve skutečnosti média objektivní realitu programují vytvářením postoje lidí k jednotlivým událostem”.

Z dosud popsaného už víme, že cílem marxistů/neomarxistů (a nyní už přidejme i scientology) je vymýt lidský mozek tak, aby nevěřil v žádnou autoritu, obzvláště pak v autoritu Boha. A že tato snaha je vedena s tím účelem, aby člověk nejen nepostoupil ve svém vývoji- v uvědomování si sebe a svojí role – ale naopak se vrátil pouze na úroveň svého biologického fungování (a tím na úroveň zombie, vděčné za střechu nad hlavou a stravu).

A nyní k citované větě: “Zřejmě nejúčinnějším nástrojem pro zpracování lidského vědomí je televize.” A   dnes si klidně za slovo “televize” dosaďme filmy a tady mám dotaz: Vzkazují nám filmy, vyrobené Hollywoodem něco o tom, že lidstvo je jen hračkou v rukou mimozemšťanů (Projektoru) a jsou tyto filmy skutečně odrazem reality, anebo pouze zpracovávají lidské vědomí do žádoucí “reality”, v tomto případě do reality/”reality”, ve které žádný Bůh (nejvyšší autorita) vlastně vůbec neexistuje? Pokud si mám odpovědět optikou neomarxistů, tak za mě b) je správně.

Komu a čemu slouží Dugin a Bannon?

Této části jsem se chtěla věnovat nejvíce, bohužel, když v této chvíli vidím délku článku, musím to nechat na příště.Dodám už jen tolik – Bannon volá po likvidaci židokřesťanské kultury, což já čtu jako volání po konci západní kultury s tím, že neomarxismus je v jeho případě nahrazen právě výše zmiňovanou scientologií.

S. Bannon a scientologie – zdroj obrázku a více zde

A pokud jde o Dugina, ten stejně jako Bannon volá po “vypouštění bažin”, on však tím vypouštěním myslí likvidaci Putina, přičemž současně volá po sofiologii, což mým pohledem je opět obdoba “kulturního marxismu=neomarxismu” (více o tom v samostatném článku s videem).

Role židů

“Za nepřímého zakladatele neomarxismu bývá považován Antonio Gramsci, italský komunista, jeden z prvních zklamaných vývojem v SSSR. Ve snaze o řešení tohoto marxistického dilematu ohledně revoluční praxe v sovětech, přišel Gramsci s teorií hegemonie. Tak označuje schopnost dominantních společenských tříd uplatňovat ve společnosti kulturní a sociální vůdcovství, což znamená přesvědčit slabší třídy, aby respektovaly jejich morálku, politické a kulturní hodnoty. Neděje se to ovšem pomocí násilí, nýbrž ekonomickou, politickou a hlavně kulturní manipulací. Síla hegemonie je postavena na třech pilířích: ideovém, kterým je tradice, institucionálním, kterými jsou Církev, média, školy apod., a opozičním, kterým jsou neškodná reformní hnutí dělající štafáž celému systému. Skutečnou opozicí je kontra-hegemonie. Úkolem revoluce je okupace těchto pilířů, ale zároveň, aby nedošlo k nové hegemonizaci, vytvoření nové kontra-hegemonie, mocenského uskupení, které zabraňuje vzniku ustálené hierarchie a nepřetržitě vyzývá k ideovému boji. Vidíme zde jasně nastíněnou ideovou osu celé nové levice: kulturní infiltrace a permanentní boj s autoritou. Gramsci se poučil z toho,, co viděl v SSSR. Lidem, kteří mají v hlavě ikony, je zbytečné dávat továrny, bořit kostely a brát polnosti. Je potřeba jim vymazat ikony z hlavy, a až pak se změní společnost.” Konec citace

Dominantní společenskou třídou, která celý proces řídí “ekonomickou, politickou a hlavně kulturní manipulací” jsou samozřejmě židé, to není žádné tajemství. Ale tady bychom měli mít na paměti, že jsou to pouze služebníci a že jejich role může skončit přesně ruku v ruce s tím, jak má skončit židokřesťanství (po jehož konci volá S. Bannon) .

Kdo dočetl až sem- co jsem chtěla článkem říct?  Nenechme si z hlavy vymazat “ikony”! Pokud jde o stát, národ, tradice, rodiče, školství,tam všude už je systém velmi úspěšný. A ač se stále i proti tomu můžeme (obzvláště jakožto bývalá východní země) bránit díky uvědomění/sebeuvědomění, na které trockismus ještě nedosáhl, nenechme si z hlavy vymazat “ikonu” Boha, Universa,Vesmíru (Ves-Mír) – a to především hollywoodskými filmy. A ať mi pan VK promine, ale jak já jsem si probrala téma “Syndikát” prozatím pouze z těch informací, které pan VK dosud směl zveřejnit, tak sama za sebe si z nich dělám ten závěr, že hlavy vymazat bychom si neměli nechat ani tím tajemným Syndikátem. Ale tento dovětek je pouze mým osobním názorem, o kterém netvrdím, že jej nemohu změnit.

Použité informace a v článku vložené citace ze zdroje zde

PS: Ve svém posledním vysílání z 5. září Pjakin komentuje možnost, že Putin by se mohl stát novodobým ruským carem. Pominu teď, že titul “car” měl údajně vzniknout od “César”, avšak už pouze ten fakt, že Putin by se snad mohl stát takto mocnou ruskou autoritou, musí být pro trockisty/neomarxisty fackou par excellence …

VIDEO: Kulturní marxismus – konec národů. Patrick Buchannan, americký konzervativní spisovatel, politik a publicista, který se v minulosti se dvakrát pokoušel získat nominaci republikánské strany pro prezidentské volby, ve videu hovoří m.j. o tom, jak kulturní marxismus porazil Ameriku bez jediného výstřelu

Pozorovatelka  12.09.2017 a 13.09. v 18:34