Perly „panna“ Schwarzenberga

Perly „panna“ Schwarzenberga

  Karel Schwarzenberg se nedávno spolu s dalšími účastnil diskuse pořádané v Brně think-tankem Evropské hodnoty spolu s šéfreportérem Hospodářských novin a  také „věhlasným“(!) diplomatem Petrem Kolářem. Řeč byla, jak o mezinárodním směřování České republiky, tak o lidsko-právní problematiku a vnitřní politiku. V této souvislosti se především ústy diplomata Koláře  velmi živě hovořilo o směřování České republiky. Pan Kolář si kriticky povzdechl nad skutečností, že jsme  údajně „Usnuli předčasně na vavřínech, mysleli jsme si, že vstupem České republiky do NATO a EU jsme se stali součástí svobodného světa, pevně se zakotvili v euroatlantickém prostoru a že si to už budeme jen užívat.“ No není divu, že všichni, kteří se dříve motali kolem V. Havla, všichni, kteří si dělali ambice a iluze o Česku a kteří se řiťolezeckým způsobem zachytili v euroatlantickém prostoru a hlavně k přátelům nejbližším z USA a NATO, že všichni přijmou tento přístup za svůj, budou jej jednostranně podporovat a že tato tendence nijak nevybočí z chápání nového, prozápadního režimu. Bohužel, panu Kolářovi není přáno, neboť okruh Havlových přátel a podporovatelů přijaté doktríny nebyl zas tak velký, aby se ve společnosti nenašly opoziční síly, usilující ani ne tak totální návrat do náruče východu, jako spíše pro odmítání západního, tedy kapitalistického stylu  vládnutí a k příklonu k větší socializaci, jistot a úrovně života občanů.

      Karel Schwarzenberg zase perlil o hodnotách, které by prý  měly určovat naše zařazení do evropského kontextu, na nichž je naše civilizace postavena. Podle něj tyto (evropské) hodnoty sdílíme se Spojenými státy, Kanadou, Austrálií atd. a upozornil, že evropské hodnoty prý nejsou představitelné bez křesťanství. Nu což, pobožnému panu knížeti  zřejmě musí sekundovat nějaká ta církevní sešlost, aby se jeho lidsko právní názory mohly opírat i o slova Boží.

     Nebyl by to však ani Karel Schwarzenberg, aby si rovněž nepřihřál svou polívčičku alá lidská práva, svoboda slova atd., když  kritizoval, že se v této oblasti vytratilo základní směřování ČR. Podle jeho názoru pro 90. léta a začátek nového milénia , na rozdíl od současnosti,  pro ČR platilo, že je zde jasný směr k ochraně lidských práv. (Tato domněnka je postavena na skutečnosti, že ochrana lidských práv byla živá voda nejen pro Havla, ale i pro něj samotného a s tímto  prefabrikovaným názorem si úspěšně vystačuje dodnes). Samozřejmě, že mu nešlo ani tak o lidská práva v Česku, ale především o ta v Číně,  Rusku, ale už ne v Saudské Arábii, USA , Jižní Koreji či jinde.

    V této věci K. Schwarzenberg  pronesl duchaplné rčení, že „To nebylo něco, co by nás jenom šlechtilo, ale zjednávalo nám to pozici ve světě. Malý stát  (s bývalým velkým  myslitelem Havlem) – a Česká republika je menší než mnohá velkoměsta v Číně nebo Indii – musí najít nějakou specialitu. Když malá továrna vyrábí totéž, co velká, je zbytečná; a se státy je to stejné. Švýcaři hostí konference a ve Švýcarsku se setkají i úhlavní nepřátelé, aby se dohodli. Norové jsou specialisté na zprostředkování a my jsme zase byli (rozuměj Havel, Schwarzenberg a jejich přátelé)  na mezinárodním poli specialisty na lidská práva. Toho všeho jsme se vzdali,“ kritizoval nové směřování české zahraniční politiky Karel Schwarzenberg, podle nějž je naivní si například myslet, že Číňané jako odvěcí obchodníci budou se zemí, jako je Česká republika, obchodovat jen z ideologických nebo politických důvodů, nebo proto, že budeme servilní k oficiálním návštěvám. Nu pokud se toho vzdali dobrovolně, jenom dobře. Jenomže Schwarzenberg zase lže jako když tiskne, protože není pravda, že se „tohoto postavení vzdali“. Kdyby ano, tak o nich nebudeme slyšet, ale opak je pravdou.

      Tato duchaplná slova slova jsou fakt hodny jenom tentokrát ne myslitele, ale  „velkého“ užvaněného politika malé země, jakou je ČR. Podle Schwarzenberga   jsou totiž pro naše postavení ve světě nejdůležitější lidská práva,  oblasti jako ekonomika,  nové technologie, spolupráce v kultuře, umění, vzdělávání, to vše je podle  „vlastence“  Karla Schwarzenberga vedlejší  a nedůležité, protože nás tyto tendence tlačí v mezinárodním postavení a popularitě do průměru, ne-li ještě níže. Co horší, na mezinárodní popularitě a prestiži ztrácí zřejmě i sám Schwarzenberg, což pro něj  může být nemilé zjištění.

      Na přetřes přišla i návštěvě čínského prezidenta a o jednání české policie. Pan Šídlo se vyjádřil, že Miloš Zeman už od doby, kdy byl premiérem, žije v představě, že politici mají možnost někoho zavřít. Připomněl, že v Česku ale naštěstí  prezident policii neřídí a příčinou policejního postupu byla kombinace horlivosti, strachu a pravděpodobně i neprofesionality. No zřejmě tak nějak to cítil a prožíval sám pan Šídlo. Karel Schwarzenberg v této souvislosti vyslovil obavu, jestli události nemají mnohem hlubší kořeny a zaperlil:  „T. G. Masaryk říkal, že se musíme odrakouštit, a myslel tím, že máme odložit český přístup v předklonu a vyléčit se z našeho mindráku, který vede k tomu, že se přikloníme vždy k  mocnějšímu. Někteří naši politici nyní mají pocit, že Čína je tím mocným a my se jí musíme co nejrychleji poklonit. Z toho, co se dělo na Hradčanském náměstí, vidíme, že se opravdu v Číně učíme, jak zacházet s opozicí,“ řekl všeho znalý mudrc Schwarzenberg. Jestli si to skutečně také tak T.G. Masaryk myslel, je otázka, protože on, kníže, u toho nebyl.

     Schwarzenbergova stařecká rádoby moudra však mají jeden velký problém a sice, že to jsou úvahy značně subjektivní, zdaleka nenacházející podporu v celém politickém spektru, ale  jen v kruzích pravdoláskařů,  pražské kavárny, havloidů, antizemanovců a podobných dobroserů, hledající světlo v tunelu západní demokracie, USA, spásného anděla NATO atd. Tak jak říká, že „někteří naši politici“mají pocit, že Čína je tím mocným a my se jí musíme co nejrychleji poklonit, tak stejně je „několik“ našich politiků přesvědčeno, že léčení přístupu v předklonu je možný jen formou rektálního alpinismu jiným mocným, kteří  za odměnu několika vyvoleným dávají možnost prezentovat takové pitomosti, jako jsou perly „panna“ knížete Schwarzenberga a jemu podobných, kteří by nejraději, kdybychom veškerou svou veškerou pozornost vytrvale věnovali jinému mocnému, který takovou snahu umí velmi dobře (rafinovaně a finančně) ocenit.

Jiří  B a ť a , 4. května 2016