Plynovod Eastring – konečně konec ruského plynu do Evropy a likvidace Ruska? Rubl dál oslabuje a Rusko před šokem (?)

Plynovod Eastring – konečně konec ruského plynu do Evropy a likvidace Ruska? Rubl dál oslabuje a Rusko před šokem (?)

Nedávno ruská banka Sberbank oznámila nepříznivý výhled pro ruskou ekonomiku na konci tohoto roku (psala jsem zde) a kromě jiného v této prognóze jako důvod uváděla jaderné dohody s Íránem a s tím souvisejí ukončení jeho sankcí. Protože už dlouho jsem přesvědčená, že odstranění ruského plynu z Evropy souvisí právě s Íránem a to vše s dolarem a hegemonií USA (a tím s nepovedeným projektem Nabucco, jak jsem to popsala v článku, na který pro pochopení každého dění opakovaně vkládám odkaz zde), prognóza ruské banky mě nepřekvapila.

Překvapením nebylo nejen, že pod vidinou nových investic (a na to navazujícím očekávaném navýšení úroků FEDu) , začal dolar stoupat dolar, ale že v očekávání nového vývozce ropy na světové trhy začala padat její cena (plus cena zlata).  A jak známo: nízké ceny ropy = znehodnocování rublu a oslabování ruské ekonomiky. Nejsem ekonom a mnozí namítnou, že jde jen o burzovní cifry a že pokud se ropa pořád obchoduje v dolarech, Rusko za ní posíleným dolarem zákonitě dostává více a tím se ztráta smazává, atd. Ale cena ropy od dohod s Íránem stále klesá a pomalu se přibližuje na úroveň konce loňského roku (k vidění na aktualizaci zde) – v této chvíli je pod 55 dolary za barel. Na druhou stranu rubl se během tří dnů dostal z nějakých 56, 30 na aktuálních 58,20 rublů za dolar a stále oslabuje, podobně je na tom k euru. Nemluvě o ceně zlata, které také zažívá propad.

Jak říkám, nejsem ekonom, ale dnes se objevila další zpráva, že Rusko na podzim očekává šok, resp. že se zopakuje situace z konce loňského roku, kdy cena ropy také byla na minimu (zde).

Kolaps rublu jako v prosinci 2014 a rozklad Ruska podruhé?   

Rozklad Ruska podruhé?

Když se podíváme na dění kolem dolaru a rublu, ale především na kolem ropy, plynu a zlata, pak se musím opět vrátit ke staršímu článku, který dodatečně popisuje, jak probíhal rozpad SSSR – resp. jak se na jeho rozkladu cíleně a plánovitě pracovalo. Cituji část rozhovoru s Veronikou Krašeninnikovou, vedoucí Centra žurnalistiky a výzkumu mezinárodní informatiky.„Rusko dnes“, který srovnává dvě období rozvratu Ruska a jednu technologii, která k tomu vede.

“Byla bych ráda, kdybychom se mýlili … mohla jsem totiž studovat americkou účast na rozpadu Sovětského svazu. V rámci dokumentárního filmu jsem svého času vedla rozhovory s těmi činiteli Reaganovi administrativy, kteří měli podíl na formování politiky USA ve vztahu k SSSR. Jeden z nejzajímavějších rozhovorů jsem měla s člověkem, který se jmenoval Roger Robinson, který byl vrchním ředitelem v Radě národní bezpečnosti. To, co mi povídal nebylo nic nového, protože na toto téma vyšlo v Americe mnoho knih. Přesto široká veřejnost o tom nic nevěděla. Zmiňoval se o finančním a ekonomickém plánu na rozbití Sovětského svazu. Tento tým byl vytvořen specialisty na národní bezpečnost v roce 1982. A tento plán byl realizován bod po bodu.

– Takže tento plán reálně existoval? Nebyly to tedy výmysly?

Podstatná část establišmentu Spojených států byla naladěna ke spolupráci s Moskvou. Avšak Reagan,religiózní fanatik a pravicový konzervativec, zničení Sovětského svazu chápal jako své poslání. S tímto cílem pak seznámil skupinu politických hrdlořezů, kterými se obklopil. Neměli jistotu, že se tento plán podaří, protože Sovětský svaz se zdál stabilní. Ten plán zahrnoval ekonomické, vojenské aspekty, prvky informační a psychologické války.

– Čím začali?

Rozpočtem Sovětského svazu. Pořadí bylo následující: plyn, ropa, zlato a zbraně. První dvě položky tvořili 66 % devizových příjmů. V prvé řadě bylo u SSSR rozhodnuto tyto položky vyloučit. Jak to tedy udělali? Zastavili stavbu druhé větve plynovodu ze Sibiře do západní Evropy. Po dohodě se Sáudskou Arábií snížili cenu ropy šestkrát na 9 -10 dolarů za barel. Dále pak v západní Evropě byly rozmístěny rakety Pershing, což zkrátilo dobu doletu do Sovětského svazu o šest minut a stalo se vážnou hrozbou bezpečnosti pro SSSR. Realizovat tzv. „hvězdné války“ nebylo možné jak technicky, tak technologicky, ale hlavně o co šlo, bylo vyvolat závody ve zbrojení. S touto strategií Reaganova administrativa počítala tak na 5 až 10 let. Začalo to celé v roce 1982 a 23. prosince roku 1991, dva dny do rozpadu Sovětského svazu Gorbačov ohlásil default 96 miliard dolarů dluhu.”

Rozhovor vyšel v rádiu Komsomolskaja pravda pod názvem „Plán rozpadu Ruska byl stvrzen a spuštěn“ a celý je v článku zde).

Rozklad Ruska podruhé: Nezdařený projekt Nabucco nevyšel, ale už má řešení

Nyní je nutná trocha širšího shrnutí:

Současný systém už léta rozvíjí svou moc přes banky a úroky s cílem, že jednou se tímto způsobem dostane k moci celosvětové. V ní už nepůjde o žádné papírky, ale o vlastnění všech přírodních zdrojů, které bude ostatním dávkovat na příděl podle svého uvážení – jinými slovy, zavedením celosvětového marxismu. Slovy Daniela Estulina – bude to “jedna celosvětová firma” (a jak dále řekl Estulin: “aby oni měli co jíst a pít, vy musíte zemřít”). Aby banky, tento prostředek ke konečnému cíli, mohly být pořád účinným prostředkem, potřebují k tomu úroky – nebo-li to, co se jmenuje lichva a na ni navazující exekuce, přičemž cílem je za virtuální peníze získat skutečné hodnoty. Aby byly úroky, musí být investice  (resp. aby byly další zdroje, nesmí padnout systém úroků a lichvy). Proto se systém jako rakovina musí šířit na další a další území a k dalším zdrojům a jak tedy jinak – směrem na Východ.  A dělá to přes ten nejosvědčenější způsob, tedy přes banky a další zadlužování a ve finále vždy přes nějakou tvz. “finanční krizi”, kterou ale vždy jen jinak porcuje svět na cestě k jeho globalizaci (1. světová po krachu na Wall Street, 2. světová po krachu na Wall Street, pád komunismu po krachu na Wall Street).

Churchill, Roosevelt a Stalin na konferenci v Jaltě 1945 (po nezdařeném pokusu o globalizaci světa přes Hitlera)

Dvěma světovými válkami se v tom systém posunul, pak nastal čas se pustit opět na Rusko, které Stalinem tuze zklamalo to, co Lenin započal (a přes Brežněva v tom pokračovalo), totiž zklamalo plány o celosvětovém marxismu.. Jakmile tito dva muži, socialisté Stalin a Brežněv, už nebyli, byl rozpracován nový plán k rozkladu Ruska (SSSR) a k rozložení toho, co bylo jako užitečný kompromis trpěno (protože blokující spotřebu zdrojů a především pokrok) a co bylo nutné zrušit 1) jako příliš vlastenecké, 2) jako pořád příliš pobožné. Jak jsem vložila rozhovor výše, ten plán byl realizován přes polskou Solidaritu a přes Gorbačova vcelku k rozporcování a novému sjednocení jak celé Evropy, tak Ruska. Po rozkladu malých zemí (Československo, Jugoslávie) přišel na řadu rozklad SSSR. Ten se podařilo úspěšně zrealizovat plánem, shrnutým do několika slov: “plyn, ropa, zlato a závody ve zbrojení”

Poté v Rusku nastoupil Jelcin a za jeho vstřícné (ruské zdroje za pakatel rozprodávající politiky) bylo Rusko pro Západ (či pro GP?) přátelskou zemí. I opilec Jelcin však se na to zřejmě nemohl zřejmě ze zcela “obyčejných” vlasteneckých důvodů dívat a předčasně skončil a za svého následovníka určil Putina. Od té doby je vše jinak. Putin se hlásí ke Stalinovi a je označován za revanšistu a za zrádce nového světového řádu. Ač by obyčejní lidé rozuměli skutečnému pozadí dění na Ukrajině, jdou obzvláště obyvatelé Krymu na ruku Putinovi a jeho odporu samozvanému hegemonovi světa a jeho plánům. Krym je připojen k Rusku a v další expanzi na Východ (jejíž součástí zcela jistě má být i Čína a Indie, ale též Jižní Amerika) je problém.

A po tomto shrnutí jsme v naší současnosti: vůči Rusku jsou zaváděny další a další sankce, přičemž tou největší má být odstavení ruských energetických zdrojů z evropských trhů. Jestliže v roce 1982 měl Reaganův plán na likvidaci SSSR podobu: “plyn, ropa, zlato, závody ve zbrojení”, tak nyní, kdy jde o opětovnou likvidaci Ruska (resp. Putina), se tento plán opakuje jako přes kopírák. Jeho nejdůležitější součástí měl být projekt Nabucco, za který ne a ne najít náhradu – a opakuji, že problém byl především v tom, že nebyl schopen naplnit kapacitu, pro Evropu potřebnou. Ale po dohodě s Íránem je vše jinak! Dnes chápu, že Gazprom už v průběhu jednání světa s Íránem zmrazil investice do výstavby plynovodu s Tureckem. On už je dávno dojednáván plynovod Eastring, jehož výstavba nejen, že vyjde prakticky na pakatel (2 miliardy dolarů), ale především (!) s ruskými energetickými zdroji vůbec nepočítá:

Plynovod Eastring počítá se dvěma zdroji: nadále s Ázerbájždžánem, nově s Íránem. A zcela obchází ruské zdroje

Nabucco zemřelo, ať žije Eastring

S tímto plynovodem se počítá už dlouho, cituji: “4. března 2015 projednávala slovenská vláda výstavbu plynovodu Eastring. Plánované plynovodní propojení by umožnilo dodávat zemní plyn ze západní Evropy přes Slovensko na Balkán. Ke spuštění komerčního provozu by mohlo dojít na konci roku 2018. Projekt připravuje polostátní slovenská firma Eustream, ve které 49 procent akcií a manažérskou kontrolu drží český Energetický a průmyslový holding. Investiční náklady přesáhnou miliardu eur. Nový plynovod ze Slovenska přes Maďarsko do Rumunska a Bulharska by umožnil zajistit dodávky plynu do regionu i v případě, že by došlo k zastavení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu. Eastring by se stal alternativou plynovodu South Stream, který měl vést z Ruska na Balkán přes Černé moře mimo ukrajinské území a jehož výstavba byla zrušena.”  (poznámka mimo téma – manažerem pro Slovensko bude Topolánek zde).

Role Turecka, ISIL, Kurdistánu a – Íránu

Projekt Nabucco, kromě toho, že ač byl naplánován, tak nevěděl odkud vezme zdrojovou kapacitu, potřebnou pro Evropu náhradou za ruský plyn, nevyšel i pro nepřiměřené požadavky Turecka. To si bylo vědomo své strategické zeměpisné polohy a snažilo se diktovat si podmínky a až vyděračně lavírovat mezi EU a Ruskem. Dohody s ním se nedařily (náhoda, že pořád není členem EU?) a m.j. i proto dle mého byly rozpracovány projekty “ISIL” a “Kurdistán”. Ty zrušením Sýrsko-tureckých hranic nejen jako překážku odstraní Turecko, ale také jednou ranou odstraní i problém “Irák” a  problém “Sýrie”. ISIl a Kurdistán, to pro Turecko znamenalo doslova “Soffiinu volbu”, proto dlouho volilo postoj mrtvého brouka a k velikému údivu členských zemí NATO se neúčastnilo bojů proti ISIL, naopak bylo vůči jeho bojovníkům vstřícné, neboť samo je léta v bojích s Kurdy, proti kterým ISIL táhne (Kobani). Kurdové však nevadí Íránu a nevadí ani Sýrii (Írán a Sýrie navíc jsou spřátelené šíitské země a mají uzavřenou dohodu o vzájemné pomoci v případě nutnosti obrany).

A jak se do finále blíží projekt “Kurdistán”, dohoda s Íránem oživila i projekt “Nabucco”.  Ač se třeba nově jmenuje Eastring, znova počítá s tranzitem přes Turecko, ovšem s tím rozdílem, že dohodou s Íránem už je původně plánovaný ruský zdroj přes jeho území (South stream) zcela pasé. Nedávný výbuch v tureckém městě Suruc na hranicích se Sýrií (zde) lze touto optikou vnímat jako finální upozornění Turecku, že vyskakování bylo dost. A to mi ladí i s dnešní čerstvou zprávou, že Turecko se připojilo k útokům na Islámský stát .

Rusko před šokem – shrnutí

V této chvíli ruský rubl ukazuje 58,38 za dolar a 63,84 za euro (a vůči oběma dál padá), ropa je kolem 55 dolarů za barel. Jistě, jsou to jen nějaká burzovní čísla, ale kromě toho, že podobně tomu bylo za rozpadu SSSR, vnímám dnes jako velmi důležitý především zcela reálný fakt, že se rýsuje cesta, jak konečně “zbavit Evropu závislosti na ruských zdrojích”, tzn. cesta k odstavení ruské energetiky z evropských trhů. A v tomto směru, v souladu s ruskými prognózami, nejsem vůbec optimista. Nemluvě o tom, jak Západ skutečně má v rozkladu Ruska zacíleno především na ruské oligarchy a na jejich “pomoc”, je tady ve hře ještě takový faktor, jestli ruští občané ustojí ekonomické problémy, které to přinese. I v českém tisku dnes už vyšel článek, že Rusko se musí připravit na boj s chudobou – viz článek Sankce a ceny ropy pomohly milionům Rusů k chudobě a je otázka, jestli tato situace nepřivodí nějakou “barevnou revoluci” nakonec i v Rusku.

Jak se zachová Írán a co když je všechno jinak ?

Jak už na těchto stránkách poněkolikáté tvrdím, velmi podstatné budou skutečné kroky Íránu. Jak opravdu využije své energetické zdroje, pro které se mu otevřou trhy? Nabídne je ku prospěchu dolaru? Anebo jsou machinace kolem ceny zlata jen předstupněm k dalšímu kolapsu na Wall Street a nakonec bude všechno úplně jinak – třeba tak, že do hry vstoupí zcela jiné banky a zcela jiná měna a že dokonce i Izrael spadne z lopaty? Nebude konflikt mezi Izraelem a Íránem tím zásadním? Odpovědi nemám, ale vždy pro ně chodím do minulosti. A dnes se mi vybavil rozhovor Daniela Estulina, který v rozhovoru pro čt už v roce 2011 řekl, že Bilderberg není o penězích, ale o zdrojích pod kontrolou jedné “celosvětové firmy”. Logicky z toho dedukuji, že radost dolaru a pád rublu mohou být v plánu. A že ve finále může mít jejich role zcela jiný význam, než si dolar myslí. A že i další krach na Wall Street bude jen o dalším porcování světa – resp. o uplatňování hegemonské moci přes jinou lokalitu světa (Čína?). Jak z toho vyjde Rusko a jestli v tom nakonec Írán neplní roli zcela zásadní, to je na další pozorování (ve kterém se mi ale momentálně nejdůležitějším jeví pozorování všech tří západních náboženství).

S odstupem času doporučuji poslechnout rozhovor z roku 2011 viz video.

– Pozorovatelka –   24.7.2015