Porošenko s bílou vlajkou – výprask v Doněcku, osm tisíc obklíčených pučistů v Děbalceve, ukrajinská armáda v troskách. Kdo potřeboval minskou dohodu a příměří?

Porošenko s bílou vlajkou – výprask v Doněcku, osm tisíc obklíčených pučistů v Děbalceve, ukrajinská armáda v troskách. Kdo potřeboval minskou dohodu a příměří?

K první minské dohodě došlo po horkém létě, kdy pučisté utržili v Mariupolu a na východě Ukrajiny podobný výprask, jako je ten současný. A jak se ukázalo, byla to tehdy jen hra o čas.

Před první minskou dohodou

Únorový Majdan přinesl březnové připojení Krymu k Rusku a to byla pro USA velká čára přes rozpočet – kromě rozkradení ukrajinských přírodních zdrojů a kromě uzavření kohoutků, které má posloužit k odstavení Ruska z evropského energetického trhu, šlo Ukrajinou právě o ten Krym. A s ním o Černé moře a o NATO základny na něm a o roli Turecka a roli vznikajícího Kurdistánu a tím o blízkovýchodní energie pro Evropu místo ruských. Zakrátko po Krymu se proti kyjevskému pučistickému režimu přidávají města:   Charkov, Slavjansk, Krasnyj Liman, Kramatorsk, Lugansk, Jenakijevo, Gorlovka, Doněck, Charcyzsk, Ilovajsk, Mariupol.

Ze ztráty Krymu a z povstaleckých hnutí je obviňováno Rusko, proto se situace vyvíjela tak, jak se vyvíjela a vyvíjí. Hned na jaře přišly první ekonomické sankce, které se dál stupňují. Od léta EU zakazuje evropským zemím pokračovat ve stavbě plynovodu South stream (tu nakonec pod tlakem EU zrušil sám Putin 1.12.2014) a tlak na Rusko graduje, když USA ve spolupráci se Saudskou Arábií sníží ceny ropy tak, že to vede k devalvaci rublu. A protože pro své zájmy by USA i duši ďáblu upsaly, dál na Ukrajině běží podpora nacistů, kterými  Majdan začal, ač to všechno stojí více dolarů, než USA v začátku předpokládaly. V Kyjevě mají své lidi, kteří vedou ukrajinský národ do bídy, zvěrstev a občanské války, především ale pod rouškou demokracie podporují nacismusa ženou Ukrajince proti Rusku a tedy proti proruským separatistům. A to znamená:  go směr východ, směr Doněck a směr Mariupol, odkud je to kousek na Krym. A směr Děbalceve, důležitý železniční uzel mezi DLR a LLR ( Carev:  Kyjev zvažoval dvě možnosti: zcela území očistit od nás, separatistů anebo, v nejhorším případě, obsadit tři čtvrtiny Doněcka a izolovat Doněckou a Luhanskou republiku od sebe). A provokace a záminky neberou konce.

V květnu se přihodila Oděsa a léto 2014 už bylo horké – sankce, propaganda proti Putinovi, vrcholící demonstracemi v Leningradě a v Moskvě , v červenci spadlý Boeing  nedaleko Doněcka , svedený na separatisty. A tažení na Doněck, Děbalceve, Mariupol.

Ale pučistům se nedaří, narážejí na obranu, také dezertuje celý batalion. Pučisté padají do zajetí (obyvatelé si ulevují):

Jaceňuk je v šoku – s údajnou ruskou armádou se “prostě bojovat nedá”:

videa ze zdroje (zde)

Porošenkovy růžové brýle o dobytí Mariupolu, Děbalceve, Doněcka se zamlžují,  a protože je zle, vzniká první minská dohoda (první hra o čas?).

Září 2014 – první minská dohoda

Prvního září 2014 je na světě příměří, minská dohoda, která čítá 12 bodů. “Náhodou” je příměří mezi Ukrajinou a Novorossijí uzavřeno v okamžiku, kdy se fronta na kyjevské straně zhroutila a celé jižní křídlo bylo odkryto bez nasaditelných záloh, což vedlo k tomu, že separatisté rychle dosáhli mořského pobřeží a obklíčili Mariupol (viz Na pozadí ukrajinského příměří ).

Hned 18.9. ale Porošenko v projevu v USA volá po dodávkách zbraní a finanční pomoci, prohlašuje, že Ukrajina se nikdy nevzdá Krymu a americký Kongres poprvé navrhuje přijetí zákona na podporu Ukrajiny : “Nově navržený dokument obsahuje řadu důležitých bodů. Za prvé, ustanovuje vojenskou pomoc Ukrajině: protitankové zbraně, zbraně a střeliva pro personál, radarová a komunikační zařízení. Na to vše plánují Spojené státy utratit 350 milionů dolarů. Za druhé, text dokumentu hovoří o poskytování finanční pomoci Ukrajině ve výši 100 milionů dolarů, která bude vyplacena v průběhu tří let a bude řešit nedostatek paliva a elektřiny. Za třetí, a to je nejdůležitější, jde o to, aby Ukrajina, Moldavsko a Gruzie byly v postavení velkých nezúčastněných spojenců NATO a za tím účelem bude do těchto zemí rozděleno 10 milionů dolarů – ty půjdou na boj s „ruskou propagandou“ (více).

Ještě předtím, týden po minské dohodě, Porošenko navštěvuje Mariupol  a hlásí: “NATO nám dodá moderní zbraně”, „Nařídil jsem vojenské zajištění bezpečnosti Mariupolu s použitím raketometů, tanků a letectva. Nepřítel utrpí zdrcující porážku.“ Z návštěvy se objevují fotografie, že Porošenko tak učinil v doprovodu vojáků NATO.

První bod minské dohody z prvního září přitom říká: 1) Zajistit okamžité oboustranné ukončení použití zbraní. Že k žádnému příměří nedošlo a že boje dál pokračovaly s tím, že propaganda ze všeho vinila separatisty, v tom se nesl celý podzim, až přišlo další zcela evidentní porušení minské dohody. Ta v jiném bodě říká:  9) Zajistit vypsání předběžných místních voleb v souladu s ukrajinským zákonem o „Dočasném samosprávním statutu konkrétních oblastí v krajích Doněcka a Luhanska“ (Zákon o zvláštním statutu).

Volby v DLR a LLR probíhaly 2. listopadu. Na tento den zorganizoval Kyjev demonstraci s názvem “Donbas proti teroru”, V rukou lidé drželi ukrajinské vlajky a transparenty “Ne nelegitimním volbám v Donbasu”, “Donbas je Ukrajina!”. Akce se zúčastnilo asi padesát lidí. Podle demonstrantů má akce za cíl ukázat, že Donbas vždy byl a bude ukrajinský region, bez ohledu na jakékoliv “volby”, tzv. LLR a DLR (zdroj):

MZV Ruska už před volbami volá: “Kyjev stále porušuje minskou dohodu, ve věci voleb, příměří i bezpečnostních záruk” (více), zatímco EU vyhrožuje Rusku dalšími sankcemi v případě uznání voleb (více).

Zde “nesvobodné” doněcké volby:

A zde mapa bojů v den konání voleb:

Přinejmenším v bodech 1) a 9) byla první minská dohoda jen cárem papíru a situace graduje. Především pokračují provokace a propaganda, aby Západ získal posvěcení zasáhnout, neboť situace pučistů je stále zoufalejší a bez pomoci se řítí do záhuby. V lednu dojde k útoku na autobus s civilisty, otevřeně se útočí na obytné čtvrti. V zásadním boji o letiště v Doněcku ale už pučisté prohrávají, armáda je demoralizována, generálové utíkají, nechávajíc vojáky na pospas. Opět gradují boje o Mariupol a Děbalceve. Koncem ledna Zacharčenko prohlásí, že separatisté přecházejí k otevřené obraně poté, co jsou neustále porušovány body minské dohody:

 

Únor 2015 – druhá minská dohoda

Celá situace pučistů se dá od ledna 2015 shrnout do věty: „Je zle, prohráváme!“. A ve stejné době do hry opět vstupují USA a překotně jednají o dodávkách zbraní Ukrajině. Překotně pracují na dotažení toho zákona, o kterém poprvé hovořily za první minské dohody. Putin na vyzbrojení Ukrajiny USA reaguje varováním před totální válkou a Merkelová a Hollande se snad poprvé zaleknou a naprosto nečekaně a neplánovaně ruší své původní programy a vydávají se do Moskvy a Kyjeva odvrátit nebezpečí.

Hollande a Merkelová pro svět překvapivě se  5. února setkávají s  Putinem a s Porošenkem. V tajnosti, kdy novinářům je vstup povolen jen na několik okamžiků focení, připravují jednání o obnovení minských dohod, ke kterému právě došlo. Ve stejné době ale senátor  McCain prohlašuje, že i bez posvěcení Obamy USA zákon o dodávkách  zbraní pro Ukrajinu připraví. Ve stejné době země NATO řeší, jestli dodávky zbraní Ukrajině podpoří. Budiž ke cti našemu Zaorálkovi a Stropnickému, že za Česko takový návrh odmítli a budiž ke cti i Merkelové a Hollandemu, že tento způsob nepodpořili i oni. Svět si oddechl – na světě je minská dohoda číslo dvě.

Ale je tohle opravdu jediný důvod, proč se od dodávek zbraní Ukrajině ustoupilo a přistoupilo se na příměří? Proč se s příměřím tolik spěchalo (Merkelová a Hollande zrušili všechny plány) a proč Porošenko chtěl příměří hned!? Proč se zároveň tolik spěchalo se schválením zákona o vyzbrojení Ukrajiny a ač návrh byl schválen den před minskou dohodou , byla dána přednost diplomatickému jednání? Můžeme věřit, že Evropa se snad konečně jednou postavila USA, dokonce Merkelová a Hollande nejednali pod záštitou nějakého EU orgánu, ale opravdu jen jako představitelé dvou nejsilnějších evropských států. Ale ten spěch se dá chápat i jinak.

Ukrajinská armáda – žádná armáda

Po fiasku v bitvě o Doněcké letiště je nyní údajně až 8 tisíc pučistů v obklíčení ve městě Děbalceve, zatímco počet proruských separatistů prudce narůstá. O co víc pučisté prohrávají, o to víc USA hovoří o vyzbrojování Ukrajiny – jistě, je to jejich prohra. Po zprávách o amerických zbraních Ukrajině ale mělo dojít v DLR a LLR k velké mobilizaci a v nejbližších dnech měla vzniknout až stotisícová armáda, která měla zničit poslední zbytky toho, co z ukrajinské armády zbylo (více). Na mapě z 8.února je v čase 1:40 k vidění obklíčení Děbalceve separatisty:

Ukrajinská armáda prakticky neexistuje, existují jen demoralizované zbytky žoldáků v obklíčení, dezertující vojáci a generálové na útěku. Či generálové, kteří se rozhodli vydat svědectví o poměrech v ukrajinské armádě

Ve skutečnosti totiž není koho vyzbrojit, ač by USA stokrát chtěly. Podle některých zpráv  má Ukrajina v současnosti pouze 41 000 stálých vojáků a asi 20 000 mimořádných, kteří se přidali k dobrovolnickým jednotkám a ti by měli bojovat proti téměř stotisícové armádě! Ukrajinská armáda přišla od srpna o 220 tanků a o více než 480 ozbrojených vozidel (v boji, poruchou či zajetím povstaleckými silami). Na začátku války v březnu 2014 měla Ukrajina pouze 6 000 vojáků připravených k boji, pouhá šestina jejích letadel a protileteckých systémů byla funkčních, pouze 4 z ukrajinských lodí byly bojeschopné. A aby to bylo ještě horší, 16 000 lidí z bývalého ukrajinského vojenského personálu na Krymu přešlo k ruským ozbrojeným silám, když bylo území v březnu připojeno k Rusku. Ukrajinská armáda od začátku nebyla bojeschopná. Navíc přibývalo vzdávajících se a dezertérů a Kyjev zařídil to, čemu se říká „bariérové čety“ a poslal je na frontové linie, aby střílely na ty vlastní vojáky, kteří by se pokusili o ústup.

Za poslední rok vyhlásil Porošenko čtyři mobilizace a podle vyjádření zástupce velitele ukrajinských ozbrojených sil bylo za poslední měsíc povoláno 78 tisíc můžů, ale přihlásilo se pouze 46 tisíc. Většina jich  ze země utíká, aby se vyhnula armádě a střílení do vlastních lidí. V této situaci ukrajinská armáda oznámila, že se může uchýlit i k povolávání žen starších 20-ti let. Prošenko chtěl v únoru situaci řešit dokonce stanným právem. Ale zdá se, že nakonec usoudil, že není jiná možnost, než opět přistoupit na příměří. A to hned a okamžitě! To možná i proto, aby se náhodou neukázalo, že v obklíčení nemusí být jen jeden anglicky hovořící voják:

 

Skončí boje a tlak na Rusko?

Okolnosti, za jakých k druhé minské dohodě došlo, velmi připomínají situaci z doby před první dohodou – ukrajinská armáda je v koncích. Jediné, co se změnilo je, že zatímco v září byl zákon USA o pomoci Ukrajině ještě v plenkách, nyní byl 11.2. schválen jeho návrh. Návrh zákona říká, že ministr obrany může v součinnosti s ministrem zahraničí poskytovat Ukrajině pomoc do 30. září 2017. Pomoc představuje smrtící zbraně ochranného charakteru, tréninkové vybavení, logistické služby a pomoc při udržování vojenských a národních sil na Ukrajině. Na tyto účely je ustanovena jedna miliarda dolarů. Nový ministr obrany USA Ashton Carter, schválený do funkce před dvěma dny, se nechal slyšet, že se přiklání k možnosti dodávat zbraně na Ukrajinu, včetně těch smrtících.

Porošenko se hned další den po dohodě nechal slyšet, že minské dohody nemusí nic znamenat  a dnes prohlásil, že při nezdaru příměří zavede válečný stav.

Obávám se, že minská dohoda opět je jen další hra o čas. Čas, ve kterém bude posilována ukrajinská armáda, resp. v souladu s návrhem zákona USA vytvořena z vojáků NATO jiná. Mezitím se nějaký “důkaz”, že dohody porušují separatisté a je třeba zasáhnout, jistě najde. Stejně tak se najdou “důkazy” o ruské armádě na Ukrajině (prohlášení, jako to ukrajinského náčelníka, že na Ukrajině není ruská armáda, nebudou brána v potaz) a postupně opět půjde o ten Krym, o kterém v minské dohodě není ani slovo. Za pozornost stojí, že dohodu nepodepsal Porošenko, ale Kučma. A za pozornost v neposlední řadě stojí také to, že přes minskou dohodu EU posvětila platnost dalších sankcí proti Rusku od 16. února.

Rusko klid mít nebude a oslava Porošenka, že chtěl příměří hned (!), je směšná. “Kdo je válečný štváč? Pozor na Porošenka a posedlý Kyjev” – varoval britský expert v září 2014. Varování je opět aktuální a  já bych dodala: Pozor na USA (On totiž Porošenko v průběhu jednání pořád někam telefonoval … )

S použitím zdroje

– Pozorovatelka – 14.2.2015