Rozvrátili Libyi, uvrhli sever Afriky do chaosu a teď se děsí přílivu běženců a nezvládají ochranu hranic EU. Návrhy na povinné kvóty na přijímání migrantů v EU jsou důsledkem zpackané “Barevné revoluce” v jedné arabské zemi!

Rozvrátili Libyi, uvrhli sever Afriky do chaosu a teď se děsí přílivu běženců a nezvládají ochranu hranic EU. Návrhy na povinné kvóty na přijímání migrantů v EU jsou důsledkem zpackané “Barevné revoluce” v jedné arabské zemi!

Jsou to 4 roky od chvíle, kdy Francie v čele “diplomacie” EU zahájila nálety na Libyi, kvůli podpoře tehdejší proti-kaddáfiovské opozice v zemi. Spolu s Itálií a Velkou Británií, jenž poskytly své základny pro vzlety bombardovacích skupin NATO a také námořní síly, se Francie pustila do hry, kterou nedokázala zvládnout a nakonec dílo zkázy dokončily americké střely s plochou dráhou letu Tomahawk. Namísto umírněných Libyjců dnes překvapivě (kdo by to čekal, že?) zachvátila zemi občanská válka a kmenové spory, země je rozdělena na kmenová území, pro-západní vláda uprchla z Tripolisu a vládne z Benghází za pomoci ochrany americké soukromé žoldácké firmy Academi (bývalý Blackwater).

Situace v Libyi po zavraždění plukovníka Kaddáfího, který byl zastřelen operativcem francouzské tajné služby na příkaz Elisejského paláce a prezidenta Sarkozyho, rozkazem přijatým přes satelitní telefon, jak uvedl deník Daily Mail [1], se dramaticky začala horšit ihned poté.

Žádný vděk za import demokracie, co to?

Nejprve byl v roce 2012 brutálně zavražděn americký velvyslanec v Benghází Christopher Stevens [2]. Američané, kteří se naivně domnívali, že vraždou plukovníka Kaddáfího přinesli s Francouzi do země tak nějak automaticky demokracii, se přepočítali. Velvyslanec byl mučen, znásilněn násadou od koštěte, uřezali mu uši zaživa, donutili ho sníst vlastní penis, který mu také odřízli, letlampou mu opékali končetiny a nakonec jeho tělo pohodili psům, kteří ho začali okusovat jako pečínku, když podle svědků ještě stále žil. Na web se dostal jen zlomek fotografií, kdy byl ambasador ještě tak nějak pohromadě, ale fotografie zde raději publikovat nebudeme ani tak, Google většinu stejně odstranil a žaludek je třeba si šetřit.

Ale situace v zemi měla mnohem dramatičtější vývoj. Země se záhy rozpadla podle somálského modelu na zhruba 20 enkláv, které mají vlastní kmenové vlády, vlastní zákony a centrální vládu nerespektují, neboť neustále uznávají Kaddáfím zavedenou vládu “džamahírije” [3], tedy decentralizované samosprávy celé země, unikátní formy vládnutí, která nikde jinde na světě neexistovala. Zhruba 12 těchto enkláv tvoří bývalé kmenové jádro Kaddáfího podporovatelů. 7 enkláv je tvořeno cizími bojovníky, od Al-Kajdy až po ISIL, resp. Islámský stát. Vláda pro-západních loutkových politiků ovládá jen jediný prostor, město Benghází a nejbližší okolí přímořského pobřeží.

Libye jako nová verze Somálska

V roce 2014 ztratila pro-západní libyjská vláda kontrolu nad Tripolisem a uprchla právě do Benghází. Spolu s tím došlo k dramatické a náhlé evakuaci americké ambasády v Tripolisu [4], kterou následovala evakuace všech diplomatických sborů EU a západních zemí, včetně české ambasády [5]. Evakuace připomínala útěk Američanů ze Sajgonu, protože letecky byl z americké ambasády přemístěn helikoptérami jen omezený počet zaměstnanců, zbytek pracovníků byl evakuován mnohem nebezpečněji po zemi ve vozech SUV a za doprovodu a ochrany už výše zmíněných žoldáků z Academi.

V Libyi nastaly po svržení vlády Kaddáfího dvě věci. Jednak rozpad sociálního státu garantovaného džamahírijí a přerozdělováním zisků z prodejů ropy mezi obyvatelstvo, tedy propad obyvatel Libye do bídy a na mnoha místech dokonce hladomoru a za druhé, katastrofální zhoršení bezpečnostní situace v zemi. Vláda nemá kontrolu nad zemí, policie přestala existovat ihned po pádu Kaddáfího režimu, armáda zanikla, resp. rozložila se do žoldáckých jednotek, které za úplatu slouží jednotlivým kmenovým vůdcům.

Všimněte si, že od roku 2014 prakticky evropská masmédia mlčí o Libyi jako zařezaná. Ale opakování je matka moudrosti. Je dobré si připomenout, co říkal o bombardování Libye pan kníže Schwarzenberg [6]. Ano, tento pán také pomáhal rozvrátit Libyi do dnešního stavu, a proto by měl nést za ní zodpovědnost i on. Ale vraťme se k Libyi a počátkům dnešních masivních úprků běženců ze země přes Středozemní moře do Itálie.

Nelegální migrace do Itálie po moři probíhala desítky let, ovšem do roku 2011 šlo jen o jednotlivé, mnohdy bizarní, případy několika desítek dobrodruhů ročně. Po pádu Kaddáfího a poté, co se Libye propadla do občanské války, se zvýšil počet běženců na několik tisíc měsíčně a poté, co EU a USA vloni evakuovaly své ambasády ze země a de facto tak nad Libyí zlomily hůl, nastalo hotové peklo, které si pojďme nyní rozebrat.

Je zle, všichni pryč, zdrháme!

Evakuace ambasád západních zemí v loňském roce zafungovala jako signál pro teroristické skupiny na celém světě. Tento krok si totiž každý vysvětluje jako útěk od odpovědnosti za osud země. A přesně tak to je. Západ nechal Libyi napospas svému osudu, protože ani EU a ani USA nemají moc k tomu, aby Libyi stabilizovali. Američané to nedokázali za 10 let ani v Afghánistánu, ani v Iráku a už jim zřejmě také došlo, že v Libyi to nemá ani smysl zkoušet. Díky této situaci tak z Libye vzniklo druhé Somálsko.

Islámský stát si tam buduje své území, Al Kajda tam má nové výcvikové tábory a Libye je zemí zaslíbenou pro všechny dobrodruhy, kteří se nebojí. Z cizích zemí dosud neutekla z Libye pouze Čína. Ta má v pronájmu několik ropných nalezišť na východě země a za bezpečnost platí několika místním kmenům, nikoliv vládě v Benghází. Ta dostává od Číny všimné jen za transport ropy do přístavu na pobřeží, což je takové malé nic, ale pouze to vykresluje situaci vlády a stav v celé zemi.

Co jsme si nadrobili, to vyzobáte vy!

Barevná revoluce tak v Libyi jaksi zčernala, podle barvy vlajky Islámského státu, tak i podle barvy ropy, která teď je v rukách místních kmenů, Číny a v neposlední řadě teroristů. Itálie volá o pomoc [7], nápor uprchlíků z Libye už překračuje všechny meze. Francie proto přišla s nápadem, který nepostrádá třeskutou logiku Bruselu: Evropská komise (nejvyšší Sovět EU) navrhuje přijmout nařízení povinných kvót pro všech 28 zemí EU, které budou určovat, kolik běženců ročně má ta která země EU přijmout [8]. No řekněte sami, není to gól? Co takhle jít za panem Sarkozym a zeptat se ho, jestli by ty běžence nechtěl ubytovat u sebe, když tu válku v Libyi rozpoutal? A co takhle zajít za panem knížetem Schwarzenbergem, ten má přece mnoho pozemků, i nějaké ty zámečky a panství, kde by si je mohl ubytovat, ne?

Všimněte si médií, úzkostlivě dodržují newspeak a mluví o běžencích z Afriky. To je sice pravda, ale je to eufemismus, protože kdybychom chtěli a měli chuť být geograficky přesní, jde o běžence z Libye, nikoliv z celé Afriky. Samozřejmě, že se mezi nimi najdou i občané jiných afrických zemích, ale to je pouze malá část běženců, mnohdy s cizími doklady, protože jak Italové už několikrát upozornili,  Libyjci kupují pasy od občanů jiných afrických států, aby prošli imigračním procesem v EU snadněji. Paradoxně totiž Libyjci jsou ostře lustrováni více než ostatní běženci, a to kvůli obavám Itálie, že jde o teroristy z některých libyjských kmenových území. No řekněte sami, není to tragikomedie? A pozor, nekončí to Libyí. Stejný příliv migrantů, pro změnu ze Sýrie (kterou rozvrátili Američané poté, co rozvrátili Irák), zažívá teď Řecko [9].

Diplomacie EU, která je vedena zbraněmi v cizích dalekých zemích, nedokáže nikdy přinést demokracii. Vidíme to v nejlepším podání na Ukrajině, jak dopadne “demokratický proces”, když ulice vtrhne se zbraněmi do parlamentu a k prezidentovi a svrhne jak prezidenta, tak i legitimní zákonodárný sbor. A všimněte si, že ti samí politici, kteří podporovali bombardování Libye a převzetí moci v zemi libyjskou ulicí, podporovali zároveň i Majdan a převzetí moci ukrajinskou ulicí v zemi. Nechci tento článek končit uštěpačně, ale musím položit řečnickou otázku: “Máme snad očekávat již brzy kvóty na přijímání desítek tisíc běženců z Ukrajiny?” Aha, neuvědomil jsem si, že my už je přijímáme… tak to pardon.

Otázkou jenom je, jak dlouho to bude trvat, než se i v Česku překreslí demografická mapa a dojde ke ztrátě české národní identity a přeměně kultury země v neurčitý barevný multikulturní slepenec, který prosazuje globální prediktor v rámci tzv. globálního chudnutí mas. Ale o tom až příště v jiném článku. Závěrem jen apel na čtenáře: “Nezapomeňte volat svým poslancům, aby přijetí imigračních kvót jednoznačně odmítli a aby vyslali politbyru Evropské komise jasný vzkaz, že imigrační kvóty nechceme!”

– VK –

Šéfredaktor AE News