Uprchlíci, to nejsou jenom kvóty. Aneb povídání o tom, co se lehkovážně přehlíží!

Uprchlíci, to nejsou jenom kvóty. Aneb povídání o tom, co se lehkovážně přehlíží!

Hodně se mluví, píše, komentuje, diskutuje o problému, který už dokonce částečně přehlušuje události na Ukrajině. Jsou to uprchlíci, imigranti, běženci, utečenci či jak se jim různě říká. Zabývají se jimi nejvyšší politické špičky, vláda i mezinárodní orgány včetně EU, přesto není problematika imigrantů uspokojivě vyřešena. Systém, jak státy, resp. EU hodlají příliv běženců a jejich pobyt nějak regulovat a také stabilizovat, by měl být řešen formou tzv. kvót, které by byly určeny jednotlivým členským zemím EU a ty by je také měly povinně naplňovat. akceptovat. Řada členských států EU však s kvótami nesouhlasí. Zda kvóty také zohledňují všechny faktory, které jsou s přijetím byť jen několika tisíců uprchlíků reálné, je otázka. Zatím se jeví řešení v rovině politické, v lepším případě obecně resp. lidské, resp. solidárně sociální, ale to nejsou zdaleka všechny hlediska, které jejich přijetím lze, či lépe řečeno bude nutné očekávat.

O co méně jsou některé až nebezpečné jevy a problémy související s možným přijetím politiky přehlíženy, resp. zlehčovány, o to více a realističtěji si je uvědomují řadoví občané. Informace, které se jim dostávají přes internetové sociální sítě a o kterých mainstreamová média vč. TV de facto neinformují, jsou dostatečným důkazem k tomu, aby se měli právo obávat nejhoršího. Lze pochopit vládu, která musí záležitost uprchlíků řešit v geopolitickém rozměru, že na některé skutečnosti zatím z důvodů naléhavosti řešení nebe rou zřetel. To ovšem pro politiky, resp. naši vládu nemůže být v žádném případě omluva, protože otázka přijetí imigrantů může mít na život občanů a celé naší společnosti na dlouhou dobu značný, ne-li nedozírný až katastrofální dopad a vliv. Při rozhodování je vedle těch hlavních potřeba posuzovat i všechny neméně závažné vedlejší aspekty dříve, než k nějakému konečnému a nezvratnému rozhodnutí dojde.

Někteří intelektuálové coby rádoby morálně na výši, kritizují postoje občanů kteří, připusťme ne vždy přijatelnou či vhodnou formou, vyjadřují zásadní nesouhlas s přijímáním uprchlíků do ČR, neboť si jsou vědomi právě těch reálných možností, kterých vláda v rámci „pokynů“ EU zatím zcela nedbá. Obecně se hovoří a zdá se, že záměrně, jen o potřebě pomoci běžencům, kteří jsou údajně ve své zemi ohrožováni na životě, respektive jejich život je vzhledem k celkové situaci v zemi natolik neutěšený, že jsou ohroženi i na životech. To je hledisko lidské, resp. solidárně sociální a za jistých okolností lze situaci těchto lidí dokonce plně chápat. Má to však jeden, možná i několik tzv. háčků a sice, že jde o lidi naprosto odlišné kultury,odlišného způsobu života a muslimské komunity, uznávajících jiné životní i duchovní hodnoty a kteří ve zdrcující většině vyznávají islámské náboženství.

Tyto a možná i mnohé jiné skutečnosti, mohou působením v kulturně i nábožensky odlišném prostředí české společnosti znamenat celou řadu nemalých problémů. Je nesnadné jmenovat pořadí, v jakých případech mohou tyto problémy reálně nastat, ale snad největší a zásadní problém jsou státní finanční prostředky na úhradu jejich pobytu v ČR. To je to, co kromě jiného vadí většině občanů, kteří jsou buďto nezaměstnaní,nebo jinak sami závislí na sociálních dávkách a příspěvcích, které jim mnohdy stačí jen na to nejnutnější. Ale jsou to i lidé nemocní, zvláště děti, na jejichž léčbu se nedostávají finance a jsou na ně pořádány sbírky (např. víček od PET lahví), charitativní a nadační projekty a akce apod. Přesto by se měly na uprchlíky dostat miliony k jejich pobytu v ČR a k zajištění existenčního minima. Jak také ukazují zkušenosti ze zahraničí, např. z Francie (ale i odjinud), řada uprchlíků však poskytování základních potřeb buďto odmítá,považuje za nedostatečné nebo jsou nespokojeni s kvalitou či množstvím (např. přídělu jídla) atd.

Na podmínky České republiky, kde je registrováno kolem půl milionu nezaměstnaných, bude obtížné, spíše však naprosto nereálné těmto lidem dát práci, aby si na svůj život a potřeby přivydělali. Snadné a bez problémů by to nebylo ani s těmi, kteří jsou vzdělaní či kvalifikovaní. Je to totiž otázka prostředí, ve kterém by práci vykonávali v návaznosti na způsob jejich života. K němu naprosto neodmyslitelně patří náboženství, které každý správný muslim ctí a podřizuje mu i způsob života a práce. Pro upřesnění, jde o zásadní respektování náboženských zvyklostí islámu, kdy např. v době modliteb přeruší práci a oddávají se modlitbám. Tento zvyk respektují i např. lékaři-operatéři, kdy tzv. zapíchnou vidle a jdou se modlit! To je jen malá ukázka mentality a zvyklostí těchto lidí.

Řada odlišného způsobu života muslimských imigrantů však není tím hlavním problémem, ten spočívá v samotném náboženství, to je islámu, který nelze přehlížet a už vůbec jej nelze podceňovat, jakkoliv k tomu má sklony řada morálně a eticky cítících intelektuálů a provokujících politiků. Jsou však mezi námi tací, kteří v muslimech vidí mírumilovný národ, o čemž z obecného pohledu chápání lidství nelze pochybovat, nicméně tato mírumilovnost padá okamžikem, kdy ortodoxní muslim plní příkazy nejvyššího, tedy Alláha. Jak říká jeden německý „prohlédnuvší“ muslim, každý správný, věrný muslim, vyznávající islám, plní všechny příkazy Alláhovy, které mu jsou cestou představitelů islámu sdělovány. V takovém případě muslim nemyslí, neuvažuje, nehodnotí, co se po něm žádá, dostane-li příkaz zabíjet, jde a zabíjí. A zabíjí na všechny způsoby. Dá-li takový příkaz od někdo z islámských vůdců-teroristů, je nabíledni, že jej do puntíku splní. Pokud ne, je to jeho konec, neboť se vzepřel Alláhovi a to se krutě trestá.

Ale nejde jen o zabíjení jako takové, některé názory představitelů muslimů, coby poslů učení Alláhova, vyžadují respektování skutečností, jak přikazuje Korán a islámský zákon Šaríja, kromě jiného týkající se např. na evropské poměry až neskutečnou diskriminací žen. Tyto praktiky se u nás nemusí uplatňovat bezprostředně po přijetí uprchlíků, jejich jednání je však naprosto nevyzpytatelné. V Belgii, Anglii, Francii či kde jinde, byli muslimové zpočátku rovněž „jako beránci“, než se blíže seznámili s místní realitou. Výše zmíněné nepokoje a provokace pak přicházejí jako blesk s čistého nebe. Stačí, aby někdo zažehl jiskru diskriminace a nespokojenost uprchlíků se projeví v plné síle. Jak lze vypozorovat z událostí ze zemí, kde se muslimská komunita etabluje již delší dobu, řadoví, obyčejní muslimové se v běžném životě nijak zvláště neprojevují, pokud však přijde impulz, třeba jen provokativní, nastává boj!

Jedním z důkazů, jak islamisté chápou význam např. Alláhova učení je tento příklad (video níže), kdy jeden z islámských mudrců, vyslovuje názor, že podle muslimských učenců Imáma Ibn Baza a Šejka Al-Fawzana se naše Země se nehýbe, ale je stále na jednom místě a kolem ní obíhá Slunce. Dokládá to např. tvrzením, že to souvisí s texty v Koránu, kde je prý dostatek důkazů o tom, že se Slunce otáčí ; kolem Země. Alláh prý (podle Koránu) také hovořil o nebeském obydlí pro anděly. Tento dům se má nacházet v „sedmé nebi“ (je naše přísloví o „sedmém nebi“ náhoda, nebo to má nějakou souvislost?). Mohamed prý zase řekl, že když má Alláh nějaký vzkaz poslat z nebes, měl by, podle něj spadnou do Kaaby. Kdyby se však Země otáčela, nespadlo by to do Kaaby, ale do oceánu nebo někam do pouště! To prý dostatečně dokazuje, že Země je pevně na jednom místě! Ještě že i muslimové mají své učence, své teorie a mozky, jinak by zřejmě svět dávno zakrněl

Uvádím tyto abstraktní názory proto, že byť jsou nebo mohou být z našeho pohledu naprosto naivní, mimo realitu a směšné, je to však podle nich ideová vize, které budou po křesťanech či jinověrcích tvrdě vyžadovat a vynucovat i pod pohrůžkou trestů. Tak např. belgický lídr skupiny Šaríja, Abu Imram se těší, až belgické zákony nahradí zákony šaríja, včetně amputací (končetin, hlav, tělesných orgánů apod.) kamenování žen za cizoložství či trestu smrti za homosexualitu atd. Toto jednání nelze slučovat s terorismem, to jsou zákony, které praktikují ti správní, věrní a oddaní muslimové, neboť to pochází z učení Alláhova, které jako věrní muslimové ctí a respektují.

[VIDEO] Švédsko, země Vikingů dnes Muslimům zaslíbená

Konstatování o mírumilovnosti muslimů platí jen do doby, kdy bude mít hlavní slovo islám, Korán a zákony Šaríja a také případně teroristé Muslimové v Belgii jsou přesvědčeni o tom, že do několika let budou vládnout nejen v Belgii, ale časem i celému světu. Přijmeme-li byť jen několik stovek či tisíc „mírumilovných“ muslimů, nikde není záruka, že se záhy nezjeví podobný Abu Imram v Česku a po vzoru aktivních muslimů v Belgii, případně Holandsku a jinde, bude usilovat o nadvládu v České republice. Paradoxní na tom je, že sám Abu Imram domorodcům radí, jak tomu čelit a sice, že by každý muž musel mít aspoň čtyři manželky a spoustu dětí, aby se poměr obyvatelstva domácího a muslimského alespoň vyrovnal. V Belgii je totiž 40 % školáků z muslimských rodin!

Že je to nereálné, není třeba zdůrazňovat, ovšem co reálné je, to jsou skutečnosti výše popisované. Notabene, nejsou to žádné smyšlené báchorky, ale reál autentické videozáznamy muslimských představitelů islámu, které by neměly být ani na okamžik považovány za bláboly nebo je lehkovážně přehlížet. Ostatně, tak nějak se plížil i fašismus do evropských zemí ve třicátých letech m.s. a jak to dopadlo!

Jiří B a ť a , 23. června 2015

(Ilustrační obrázky a popisky doplnila redakce AE News)