V zemi, ve které nechci, ale musím žít!

V zemi, ve které nechci, ale musím žít!

S velký zájmem jsem si přečetl článek paní Zwyrtek-Hamplové [1], ve kterém bez jakékoliv nadsázky vykresluje život nás, občanů ČR. Není pochyb, že její kritický a pravdivý pohled se paušálně netýká všech občanů Česka, protože byť jen malá část, přesto existují lidé, kteří mají diamatrálně odlišný, resp. jiný způsob života a uznávají jiné osobní hodnoty, než které paní Hamplová popisuje. Jsou to ti, o kterých paní Hamplová píše, kteří negativitu našeho života způsobují, tedy politiky počínaje, vězni, cikány a imigranty. Zmínění vězni, to je samostatná kapitola, o kterých bude také řeč.

Chci se zabývat jinou věcí a sice, jak výše zmíněná, nepříliš početná skupina našich spoluobčanů, lidí, rekrutujících z řad Shapirem uplacených provokatérů (převážně studentů a mladých lidí, kteří za několik mrzkých Jidášských dolarů zrazují vlast, zrazují své spoluobčany, zneuctívají a hanobí ty, kteří to s námi a s celou republikou myslí dobře), nebo jinak vypatlaných či vymytých mozků, nesoudných a nemyslících sympatizantů, loajalistů, pravdoláskařů, sluníčkářů, havloidů a jiných antipragmatických úchylů, obecně zvaných řiťolezci nebo přizdisráči.

Do této kategorie patří také poslanci, alias politici, které jsme k naší velké lítosti, nesoudnosti, ale i vlastní blbosti volili, aby nás ve věcech existenčních zastupovali. Tato nevelká skupina našich spoluobčanů, kteří jako hada hřejí na prsou lidi, které lze směle nazvat vlastizrádci. A není jich zrovna málo. Jejich političtí kolegové je velkoryse a loajálně přehlíží, jen aby si sami nezkazili svou reputaci, své postavení, aby tak nepřišli o své „penízky“. Tolik lidské nečestnosti, nepravdy, falše, neserióznosti, bezohlednosti, arogance, opovrhování a necitelnosti v naší společnosti nebylo ani za totality, za vlády komunistů.

Nelze popírat, že zdrojem všech těchto negativních, často až tragických skutečností, jsou vždy „až“ na prvním místě peníze a jim v patách hamižnost, touha po moci a vládnutí, po postavení a společenském uznání, to vše na úkor vlastní cti, morálky, etiky, spravedlnosti, pravdy, vzájemné úcty a tolerance. Pro peníze si nejen nechají, obrazně řečeno, vrtat koleno, ale jsou ochotni (ti horší) zabíjet, v lepším případě podlézat (když už ne zrovna lézt do jistých tělesných partií svých chlebodárců), neustále lhát, podvádět (a v ne malém rozsahu krást), zrazovat, ale i páchat to nejhorší, co lze od politiků očekávat – být vlastizrádcem.

Tento faktor jakoby se u politiků stal hitem posledních let, protože vlastizradu evidentně vykazují mnohá jednání mj. K. Schwarzenberga, J. Štětiny, P. Bělobrádka, Hermana a zvláště, což je neočekávané a zarážející i u premiéra B. Sobotky. Počátek tohoto vlastizrádného „hrdinství“ je však možné datovat již od dob prezidentování Václava Havla, který ruku v ruce s Karlem Schwarzenbergem nejen prolomili tzv. Benešovy zákony, ale i deklarovali německé straně, přesněji Sudetoněmeckému landsmanšaftu omluvu za odsun (pro ně však i nadále vyhnání) německých občanů z Československa a to i navzdory svému veřejnému, do nebes volajícím prolhanému tvrzení (slibu), že Benešovy zákony jsou „tabu“. Jinými slovy, nástupem demokracie v České republice je, bohužel jen politikům, dovoleno defacto všechno.

Byla-li řeč o vězních, pak je to jen přímý důsledek výše popisovaných skutečností. Kdyby politici s vidinou peněz nelezli západním politikům do míst, kde končí záda a začíná sedací část těla, nebyli bychom v EU. Ale protože tam už jsme, stejně podlézavým způsobem jsou dnes politici povinni plnit přání a příkazy EU, kde mj. i otázka vězeňství, resp. normy a parametry, jak má být s vězni zacházeno, jak mají být zaopatřováni, jaké mají mít stravovací, hygienické a volnočasové podmínky atd., atd. Tato nařízení z obav sankcí a pokut, případně špatného hodnocení politiků či vlády za nenaplnění těchto nařízení, je stát nucen je do puntíku plnit.

Problém je totiž v tom, že zatímco všemi těmito nařízeními je víceméně sledována především podpora zájmů podnikatelské sféry, je na druhé straně evidentní nezájem o dopad těchto nařízení na občany státu. Tyto „ptákoviny“ může Rada EU nařídit, ale ještě se nestalo a ani nestane, aby EU nařídila, že občané musí být, resp. žít na stejné evropské úrovni, jako v západních státech, členských zemí EU (např. v SRN, Francii atd.) a za tím účelem vytvořit takové podmínky, aby této úrovně bylo co nejdříve dosaženo.

K bodům, které paní Hamplová vyjmenovala jako důvod, proč by nechtěla v této krásné rodné zemi dále žít, bych dodal:

• Nechci žít v zemi, kde jdou lidé do politiky s cílem vlastního finančního prospěchu, zatímco s důvěrou a potřebami občanů, jak deklarovali při jejich zvolení a občany-voliči tak beztrestně opovrhují.
• Nechci žít v zemi, ve které jde politikům především o peníze, bohatství, kariéru.
• Nechci žít v zemi, kde vítězí lež, podvody, zlodějna, korupce, lichvářství, postavení a moc peněz.
• Nechci žít v zemi, kde zbabělí a falešní lidé nadbíhají či přímo se podbízejí západním politickým trendům, USA, NATO, čímž se dopouštějí vlastizrady.
• Nechci žít v zemí, kde jistá část lidí překrucuje dějiny a historii, kde se záměrně překrucují fakta a skutečnosti, kde se pohrdá vítězstvím ruské Rudé armády nad německým fašismem, aby na druhé straně záměrně a úmyslně byla prosazovány falešné a nepravdivé údaje o osvobození Československa americkou US army.
• Nechci žít v zemi, ve které se proklamuje demokracie, právní stát, lidská práva a svoboda slova, které jsou poplatné jen pro několik vyvolených nebo zámožných lidí.
• Nechci žít v zemi, kde ne pravda a láska, ale nepravda zášť vítězí nad ctí, morálkou, poctivostí a slušností.
• Nechci žít v zemi, kde se pohrdá, uráží, pomlouvá, hanobí a dehonestuje funkce prezidenta a jeho osoba jenom proto, že není ochoten plnit příkazy amerického, pardon, zkurvysyna Shapira, neakceptuje politiku amerického establishmentu, uznává jiné evropské hodnoty stejně jako potřeby být v dobrých vzájemných vztazích také s Ruskem, Čínou apod.
• Nechci žít v zemi, kde jedna totalita má být nahrazena totalitou jinou, stejnou, ne-li ještě horší než byla ta komunistická.

Jakkoli nechci, musím zde žít, protože se mi nejenže nechce z této krásné země odejít, ale ono ve skutečnosti ani není kam. Takže nezbývá, než se s touto realitou nesmířit, ale se s ní společně s ostatními rozumnými lidmi, vlastenci, zasadit o změnu k lepšímu. S Werichovým: „Ten dělá to a ten zas tohle..“ se nám to může, při dobré vůli, časem podařit.

Jiří B a ť a , 21. května 2016