Starý svět je pryč a my musíme zjistit, kde je dnes naše role! Nárok na vedoucí roli USA ve světě je zpochybněn, možná už ztracen! Marco Rubio a Friedrich Merz na okraj Bezpečnostní konference v Mnichově popsali různými slovy de facto totéž, nástup Číny jako světové velmoci č. 1 v éře multipolárního světa! Merz se vyslovil pro společné jaderné odstrašení Evropské unie!

Starý svět je pryč a my musíme zjistit, kde je dnes naše role! Nárok na vedoucí roli USA ve světě je zpochybněn, možná už ztracen! Marco Rubio a Friedrich Merz na okraj Bezpečnostní konference v Mnichově popsali různými slovy de facto totéž, nástup Číny jako světové velmoci č. 1 v éře multipolárního světa! Merz se vyslovil pro společné jaderné odstrašení Evropské unie!

V Mnichově vypukla opět po roce neuvěřitelná taškařice ufňukaných euroliberálů a rusofobů s názvem Mnichovská bezpečnostní konference. Tento dýchánek pravidelně zahajuje německý kancléř, ale Friedrich Merz pojal své vystoupení jako anální alpinismus. Zoufale a prosebně v projevu horoval pro obnovení vztahů s USA, aby Američané neodcházeli z Evropy, aby se zastavili, aby si rozmysleli, pro co se rozhodli.

Znělo to trapně, bylo to nedůstojné a několik lidí v sále si dokonce odplivlo. Německá televize záběry okamžitě zcenzurovala. Dokonce mi chvílemi připadalo, že na pódiu řeční Petr Fiala, neboť Merzova předkloněná pozice k Američanům byla nevídaná. Ministr zahraničí USA přitom před odletem pronesl slova, která potvrdila, že časy se mění.

Mnichovská bezpečnostní konference 2026 se může zpětně ukázat jako okamžik, kdy západní politické elity oficiálně přiznaly konec jedné historické epochy. Německý kancléř Friedrich Merz zde veřejně konstatoval, že světový řád vybudovaný po roce 1945 už neexistuje v podobě, v jaké jej Evropa znala. Ve svém projevu uvedl, že „tento řád, jakkoli byl i ve svých nejlepších letech nedokonalý, už v této podobě neexistuje“ [1].

Tato věta představuje víc než diplomatickou formulaci. Znamená přiznání, že architektura poválečné stability – postavená na americkém bezpečnostním deštníku, jaderném odstrašení NATO, otevřeném globálním obchodu a relativní autoritě multilaterálních institucí – přestala být automaticky funkční. Merz tím veřejně pojmenoval proces, který probíhá už více než deset let, ale který dosud nebyl vysloven s takovou otevřeností.

Vedoucí světová role USA je ztracena!

Německý kancléř Friedrich Merz tak symbolicky v nešťastný den, tedy v pátek 13. února uznal, že mezi Evropou a Spojenými státy vznikla propast, ale vyzval Washington: „Pojďme společně napravit a oživit transatlantickou důvěru.“ Merz pronesl úvodní projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci na pozadí rychle se zhoršujících vztahů mezi Evropou a USA. Mezi nejvýznamnějšími americkými osobnostmi v publiku byl i americký ministr zahraničí Marco Rubio.

„Začnu nepříjemnou pravdou: mezi Evropou a Spojenými státy se otevřela propast, hluboká propast,“ řekl Merz na setkání, kterého se zúčastnily desítky lídrů, šéfů obrany a ministrů zahraničí z celého světa. Od hrozeb amerického prezidenta Donalda Trumpa zabrat Grónsko, přes jeho celní útoky až po varování jeho administrativy, že Evropě hrozí „zánik civilizace“, se transatlantické vztahy propadly na nejnižší úroveň za poslední roky.

„Viceprezident JD Vance to řekl před rokem tady v Mnichově. Měl pravdu ve svém popisu,“ řekl s odkazem na projev z roku 2025, ve kterém Vance také obvinil Evropu z potlačování svobody slova a dalších demokratických práv. Tón jeho projevu byl z velké části pesimistický, varoval před zhoršujícími se geopolitickými napětími a vyzval Evropu, aby posílila svou obranu. „V době soupeření velmocí ani Spojené státy nebudou dost silné na to, aby to zvládly samy,“ řekl konzervativní lídr, který je tradičně oddaným zastáncem transatlantické aliance. Merz varoval, že v takové době jsou svobody, které byly dlouho považovány za samozřejmé, stále více „ohroženy“.

Merzova evropská labutí píseň Američanům

„To od nás bude vyžadovat, abychom byli připraveni na změny, na převraty – a ano, dokonce i na oběti.“ Merz poté vyjádřil větší naději, když vyzval USA a Evropu k vytvoření „nového transatlantického partnerství“. „Vážení přátelé, členství v NATO není jen konkurenční výhodou Evropy. Je to také konkurenční výhoda Spojených států. Pojďme tedy společně obnovit a oživit transatlantickou důvěru,“ řekl Merz.

„My, Evropané, děláme svou část.“ Jako projev obav Evropy, že dlouhodobé bezpečnostní závazky USA jsou pod Trumpovou administrativou ohroženy, Merz také uvedl, že vedl „důvěrné rozhovory“ s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem o jaderném odstrašování. Dříve se vyjádřil, že je otevřený tomu, aby Francie rozšířila své jaderné odstrašující prostředky v Evropě. Německo, které kvůli smluvním závazkům nemůže získat vlastní jaderné zbraně, se tradičně spoléhá na jaderný deštník USA prostřednictvím své účasti v NATO.

🚨 GERMANY SAYS THE GLOBAL ORDER HAS CHANGED

At the 2026 Munich Security Conference, German Chancellor Friedrich Merz said the post-WWII rules-based system has “fundamentally changed,” pointing to U.S. policy shifts under Donald Trump toward unilateral moves.

This builds on… pic.twitter.com/LwyCSAmHI5

— Naeem Aslam (@NaeemAslam23) February 13, 2026

Po druhé světové válce vznikl systém, který kombinoval americkou vojenskou dominanci s institucionální strukturou OSN, Brettonwoodských institucí a později NATO. Studená válka vytvořila bipolární rovnováhu, ale zároveň jasná pravidla hry. Po roce 1991 pak Spojené státy zůstaly jedinou supervelmocí.

Evropě to umožnilo snížit obranné výdaje, soustředit se na integraci a sociální model a věřit, že bezpečnost je dlouhodobě zajištěna. Merz však nyní připustil, že tato éra skončila. Návrat mocenské politiky, nástup Číny, odpor Ruska proti dalšímu rozšiřování NATO k ruským hranicím a jeho SVO na Ukrajině, energetická krize, technologická fragmentace i rostoucí nejistota ohledně role USA postupně narušily předpoklad, že globalizace automaticky vytváří stabilitu.

Evropa se stane bez USA kořistí Putina a Xi, varoval Merz

Jednou z klíčových vět projevu bylo konstatování, že „v éře soupeření velmocí už ani Spojené státy nebudou dost silné, aby mohly jít samy“ [2]. Tato formulace má dvojí význam. Za prvé, jde o přiznání relativního oslabení americké hegemonie. Spojené státy zůstávají nejmocnější vojenskou silou světa, ale jejich schopnost simultánně zvládat Evropu, Indo-Pacifik a Blízký východ je omezená. Za druhé, jde o nepřímý apel na Evropu: éra bezpečnostního komfortu skončila. Merz tím fakticky oznámil konec modelu, v němž Evropa fungovala jako strategický pasažér. Pokud Spojené státy nemohou nést systém samy, musí být Evropa schopna nést podstatnou část břemene.

Merz in Munich: “The post-war order no longer exists. We need a sovereign Europe.”
We agree. But sovereignty cannot mean 27 fragmented states.

Asovereign Europe must be federal: one foreign policy and defence, real fiscal power, democratic institutions

Sovereign EU = Federal EU pic.twitter.com/LliIjBAdeG

— European Federalists (@federalists) February 13, 2026

Přesto Merz nevyzval k odtržení od Washingtonu. Naopak zdůraznil nutnost obnovy vztahů a uvedl, že je třeba „společně opravit a obnovit transatlantickou důvěru“ [3]. Tento reset však nebude návratem do devadesátých let. Bude založen na tvrdých číslech, nikoli na deklaracích. Vyšší obranné rozpočty, výroba munice, modernizace logistických tras, investice do protivzdušné obrany a schopnost dlouhodobé konvenční obrany bez okamžité americké intervence – to jsou konkrétní parametry nové rovnováhy. Nejcitlivější část projevu se týkala jaderné dimenze. Merz oznámil zahájení důvěrných jednání s Francií o evropské dimenzi jaderného odstrašení [4].

Merz chce společné jaderné odstrašení EU! Rubio dal jasně najevo, že USA odchází z Evropy

Francie je jedinou jadernou mocností EU. Pokud by se její arzenál stal součástí širšího evropského konzultačního rámce, znamenalo by to zásadní změnu bezpečnostní architektury. Nejde o vytvoření nové jaderné síly, ale o institucionální zapojení evropských států do strategického plánování. Tato debata je důsledkem rostoucí nejistoty ohledně dlouhodobé americké angažovanosti. Evropa si začíná budovat pojistku proti strategickým šokům. Americký ministr zahraničí Marco Rubio použil podobně jednoznačná slova, když uvedl, že „starý svět je pryč – svět, ve kterém jsme vyrůstali, už neexistuje a žijeme v nové éře geopolitiky“ [5].

Rubio tím signalizoval, že změna paradigmatu je vnímána i ve Washingtonu. Spojené státy očekávají větší evropskou odpovědnost. Zároveň dávají najevo, že jejich globální priorita se přesouvá i směrem k Indo-Pacifiku. Nová geopolitika není pouze vojenskou otázkou. Znamená návrat průmyslové politiky, kontrolu surovin, technologickou suverenitu a strategické investice.

Obranný průmysl se znovu stává klíčovým sektorem. Evropa bude muset dramaticky zvýšit výrobu munice, modernizovat zbrojní kapacity a investovat do výzkumu v přípravě na válku s Ruskem. Evropa se pro tuto válku rozhodla a ta válka je podle všeho nevyhnutelná. Není jasné, jestli v Kremlu tohle vědí, jestli s tím počítají, že Rusko opět půjde do války naplno. Ne jako dosud formou komorní SVO naplněné placenými dobrovolníky, ale naplno. Plošná mobilizace, miliony Rusů na frontě, Stalinovy maršutky sbírající brance po celém Rusku z polí a z vesnic.

Evropská unie proto stojí před strukturální transformací, anebo před svým rozpadem. Pokud chce být geopolitickým aktérem, musí propojit ekonomickou, průmyslovou a bezpečnostní politiku. Ale to samo o sobě bude problém, když tou politikou je politika války s Ruskem. Vnitřní rozpory mezi členskými státy představují riziko fragmentace. Region střední Evropy získává nový význam. Logistické koridory, železniční infrastruktura, energetická bezpečnost a protivzdušná obrana budou klíčové. Zvyšuje se však i riziko politických tlaků a informačních operací.

Evropa půjde cestou Německa 30. let minulého století – Nastartování ekonomického růstu mohutnými výdaji do infrastruktury v přípravě na válku s Ruskem

První scénář předpokládá posílení evropského pilíře NATO a institucionální zapojení francouzského jaderného odstrašení. Druhý scénář počítá s fragmentací EU a oslabením transatlantické vazby. Třetí scénář zahrnuje postupnou multipolární stabilizaci založenou na regionálních blocích. Mnichov 2026 je okamžikem, kdy západní lídři přiznali konec jedné epochy. Slova Friedricha Merze o zániku poválečného řádu a potvrzení této změny ze strany Marca Rubia ukazují, že svět vstoupil do nové geopolitické fáze. Před rokem přitom Friedrich Merz vykřikoval, že chce střílet rakety na Rusko. Video máte níže.

Otázkou proto není, zda se svět změnil. Otázkou je, zda se Evropa dokáže změnit tak, aby si v novém prostředí udržela svou pozici a neshořela ve válce s Ruskem. Neboť pro Evropu se válka s Ruskem čím dál tím více jeví jako jediný ekonomický stimul založený na Hitlerově modelu ze 30. let, tedy oživení zkrachovalé ekonomiky obrovským zbrojením Německa a přípravou infrastruktury Německa na válku.

Tedy stavění dálnic, nemocnic, železnic, zpevněných mostů atd. Infrastruktura války má často civilní podobu. To všechno během pár let pozvedlo ekonomiku Německa k nevídanému růstu. Jenže všechen ten růst vycházel z přípravy na II. sv. válku! A nejen já, ale i američtí a ruští analytici se obávají, že přesně tento model chce EU zopakovat! Všechno totiž tomu nejen nasvědčuje, ale už rovnou i směřuje.

-VK-

Šéfredaktor AE News