Bojkot hokejových zápasů s Ruskem může evropské reprezentace připravit o celý šampionát. A zdroje IIHF varují, že podle stanov a pravidel hokejové federace může odstoupení týmu z celého turnaje MS kvůli bojkotu jiného týmu znamenat i sestup do nižší soutěže!

Bojkot hokejových zápasů s Ruskem může evropské reprezentace připravit o celý šampionát. A zdroje IIHF varují, že podle stanov a pravidel hokejové federace může odstoupení týmu z celého turnaje MS kvůli bojkotu jiného týmu znamenat i sestup do nižší soutěže!

V posledních dnech se v Evropě začala politika a bezbřehá rusofobie přenášet i do jednoho z nejoblíbenějších sportů v Česku, na Slovensku a v řadě dalších evropských zemí — do ledního hokeje. Celé to začalo minulý týden, když Mezinárodní sportovní arbitrážní soud CAS rozhodl o návratu ruských reprezentací do soutěží IIHF. Federace ve svém stanovisku z 30. října potvrdila, že rozhodnutí zahrnuje také mužské mistrovství světa v roce 2027, a oznámila, že se jím bude řídit.

Současně však vyjádřila nesouhlas a upozornila na organizační a bezpečnostní komplikace. [1] Podstatou rozhodnutí bylo, že IIHF dostatečně nedoložila bezpečnostní důvody, kterými pokračující vyloučení ruských týmů zdůvodňovala. Rozhodčí senát jednomyslně vyhověl ruskému odvolání. Samotné podmínky návratu, například případný režim neutrality, však nebyly předmětem tohoto rozhodnutí. [2]

Arbitrážní soud uznal argument žalující strany, tedy Federace ruského ledního hokeje, že ruská “sborná” čelí selektivní diskriminaci na mezinárodních soutěží z politických důvodů tzv. dormantní rusfobie v západních zemích a federace předložila důkazy. Arbitráži bylo doloženo, že když USA bez mandátu Rady bezpečnosti OSN vtrhly do Afghánistánu v roce 2001 a krátce poté v roce 2003 do Iráku, americký reprezentační tým ledního hokeje nečelil ze strany IIHF zákazu účasti na mezinárodních turnajích pořádaných IIHF.

Dalším předloženým důkazem byla agrese NATO v Libyi v roce 2011, kdy Velká Británie, Francie, Itálie a posléze i USA začaly letecky bombardovat Libyi a zejména hlavní město Tripolis. Ani tehdy IIHF nepřistoupila k sankcím proti reprezentačním týmům těchto zemí na hokejových zápasech pod hlavičkou IIHF. Reprezentace USA nečelila zákazu účasti na turnajích IIHF ani po zahájení války USA a Izraele proti Íránu letos počátkem roku, kdy došlo k pozabíjení představitelů Íránu, prakticky celé rodiny duchovního vůdce, a dokonce i zabití 120 školaček v internátní škole ve městě Minab.

Tyto údery byly provedeny rovněž jako akt bezprecedentní mezinárodní agrese, ale americké reprezentační týmy na mezinárodních soutěžích ledního hokeje sankcím nečelí. Na základě čeho tedy IIHF uvalilo bezprecedentní zákaz pro ruské hokejisty na akcích IIHF? A protistrana obhajoby nedokázala na tuto argumentaci před arbitry CAS odpovědět a hlavně argumentačně vysvětlit rozdíl, v čem je ruská invaze na Ukrajinu jiná, že na ruské sportovce IIHF uvaluje zákaz účasti na turnajích, zatímco američtí hokejisté nečelí sankcím za žádnou válku, kterou rozpoutaly jejich vlády ve Washingtonu.

Arbitrážní soud CAS se proto jednohlasně usnesl na rozsudku okamžitého navrácení ruské sborné do mezinárodních soutěží ledního hokeje, a to nejen pod hlavičkou IIHF, ale veškerých mezinárodních hokejových akcí, tedy např. i hokejového turnaje na olympijských hrách. Právě žaloba ruské strany u arbitrážního soudu s poukazem na podobné válečné konflikty odhalila, že v mezinárodním hokeji se jede úplně stejná politická rusofobie jako v běžné západní politice.

Peskov Německu vzkázal: Zemí, které mohou turnaj uspořádat, je spousta

Do sporu o návrat ruských hokejistů už vstoupil také Kreml. Jeho mluvčí Dmitrij Peskov dostal otázku, jak Moskva reaguje na zprávy, že Německo zvažuje vzdát se pořadatelství příštího světového šampionátu. Odpověděl stručně: pokud bude IIHF chtít, může turnaj uspořádat v jiné zemi. Stejný smysl jeho vyjádření zachycují také ruské agenturní zprávy. [3]

Peskov tím připomněl slabé místo pořadatelského nátlaku. Odmítnutí uspořádat šampionát ještě nemusí znamenat, že se šampionát neuskuteční. Může znamenat, že pořadatelská práva, návštěvníci, televizní pozornost a příjmy připadnou někomu jinému. Zda existuje konkrétní náhradní pořadatel schopný převzít celý turnaj, je ovšem další otázka.

Přesun navíc neřeší všechno. Země, které odmítají nastoupit proti Rusku, mohou stejný postoj zachovat bez ohledu na místo konání. IIHF tak čelí dvěma různým překážkám: kde turnaj uspořádat a kdo na něm bude ochoten hrát podle společného rozpisu. Změnou adresy stadionů by odstranila pouze první z nich.

Kde končí bezpečnost a začíná politický výběr soupeřů?

Celý spor znovu otevírá otázku, podle jakého metru se v mezinárodním sportu rozhoduje. Reprezentace Spojených států běžně nastupovaly na hokejových turnajích v době válek vedených Washingtonem. Ruský tým naopak dostal zákaz účasti. Právě tento rozdíl vyvolal u arbitrů CAS podezření, zda se pod sportovními a bezpečnostními argumenty neskrývá politický výběr zemí, kterým je dovoleno soutěžit. A proto CAS rozhodl tak, jak rozhodl.

Following the recent IIHF Council meeting, the IIHF will continue to closely monitor developments related to the Court of Arbitration for Sport (CAS) decision and its implications for the affected IIHF World Championships.

#IIHF https://t.co/vo7TLa9Uyu

— IIHF (@IIHFHockey) November 4, 2026

Srovnávání válek a jejich mezinárodních důsledků je politickou otázkou, která nezmizí tím, že se přesune do hokejové haly. Jestliže se některé federace rozhodnou, že s určitým soupeřem hrát nebudou, vstupují ovšem také do střetu s pravidly soutěže, do které své týmy přihlásily. A právě tam začíná problém, o kterém se v bojkotujících prohlášeních příliš nemluví.

Sedm reprezentací odmítá zápasy s Ruskem

Odmítnutí utkání proti Rusku oznámily Česko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Norsko, Lotyšsko a Rakousko. Jde tedy o významnou část evropského hokeje, jejíž společný postup může zásadně zasáhnout podobu příštího šampionátu. [4] Za Český hokej tento postoj oznámil prezident svazu Alois Hadamczik.

Generální sekretář Jan Černý současně popsal jednání o dopadech ruského návratu na lednové mistrovství světa žen do 18 let v Ostravě, včetně otázky vstupních víz. Odmítání zápasů a omezování vstupu na území pořadatelské země jsou tak dvě souběžné cesty odporu proti návratu Ruska. [5]

Prezident hokejového svazu Alois Hadamczik oznámil, že se Česko připojuje k evropským zemím, které odmítají na mezinárodních turnajích hrát s Ruskem.🇨🇿🏒 https://t.co/lyhefyepbg

— Deník Sport (@DenikSport) November 3, 2026

Naše redakce se proto v minulých dnech obrátila na tiskové oddělení IIHF s dotazem, co se bude dít, pokud některé členské země odmítnou ruským hokejistům udělit vstupní víza nebo jejich reprezentační týmy odmítnou nastoupit k zápasům s ruskou sbornou. Tiskové oddělení nám odpovědělo, že k položeným otázkám se zatím nemůže vyjádřit. K poslednímu dotazu však zaslalo odkaz na stanovy IIHF, konkrétně na článek 10.3 prováděcích předpisů, nazvaný „Forfeits“.

Kontumací 0:5 to nemusí skončit a odstoupení z celého MS má vlastní hrozivé následky

Článek 10.3 počítá při nedostavení se k utkání s kontumací, standardně 5:0 pro soupeře. Současně stanoví diskvalifikaci provinilého týmu, pokud příčina nebyla mimo jeho kontrolu. Proti kontumaci lze podat odvolání k direktoriátu. Samotné prohlášení svazu, že ostatní zápasy odehraje, mu tedy pokračování na turnaji nezaručuje. [6]

Rozdíl mezi politickým prohlášením a jeho provedením je přitom zásadní. Dokud jde o slova, může svaz svůj postoj změnit nebo se podílet na hledání společného řešení. Jakmile však tým nenastoupí k řádně nařízenému utkání, spor se přesouvá od tiskových prohlášení ke konkrétnímu rozhodování podle soutěžních pravidel.

⚡️ Russia’s Minister of Sport #Degtyarev:

The Court of Arbitration for Sport (#CAS) has ordered @IIHFHockey to admit Russian national teams to international competitions in the 2026/27 season.

❗️ The ruling is final & cannot be appealed.

https://t.co/EhCek0eOQI

#RedMachine https://t.co/LITjOF4TRm

— MFA Russia 🇷🇺 (@mfa_russia) October 30, 2026

A pozor, ani bojkot celého šampionátu nepředstavuje cestu bez následků. Článek 16.2.2 stanoví, že tým, který odstoupí z již přiděleného mistrovství z jiného důvodu než vyšší moci, automaticky sestupuje do nejbližší nižší skupiny či divize. Pro mužskou elitní reprezentaci to znamená divizi I skupiny A. Poslední tým, který by jinak sestupoval, podle tohoto ustanovení zůstává. [7] K tomu článek 8.2.1 přidává pokutu za odřeknutí účasti na mužském MS: 50 000 švýcarských franků, po stanovené lhůtě dvojnásobek.

Rozhoduje dřívější z termínů 1. září a šest měsíců před turnajem. Při listopadovém odhlášení z MS 2027 by tak šlo o 100 000 franků, pokud by nebyla uznána vyšší moc. Tím nezanikají případné nároky na náhradu škody. [8] Soutěžní předpis pro MS 2027 navíc v článku 248 umožňuje další disciplinární opatření, včetně pozastavení účasti na šampionátech IIHF. Sankce lze kombinovat. Výsledek případného řízení proto nelze zúžit na jednoduchou představu, že svaz zaplatí jednu pokutu a všechno bude vyřízeno. [9]

Nátlak na IIHF sílí také přes sponzory

Samozřejmě, že kdyby se odmítání zápasů skutečně proměnilo v sérii diskvalifikací, šampionát by utrpěl zásadní ránu. Právě v tom lze vidět možný smysl společného postupu federací: vytvořit tak silný tlak, aby IIHF spor vyřešila ještě před zahájením turnaje. Jde o interpretaci jejich strategie, nikoli o veřejně doloženou dohodu. Ekonomické i sportovní důsledky rozsáhlého bojkotu jsou však zřejmou součástí této hry.

‼️HUGE‼️Main sponsor Škoda threatens to withdraw from the Ice Hockey World Championships if russia participates. The company does not support the ruling by the Court of Arbitration for Sport (CAS). https://t.co/dydc7QSn8t

— Tomi 🇺🇦🇫🇮🇪🇺 (@TallbarFIN) November 4, 2026

Tlak přichází i od obchodních partnerů. Škoda Auto oznámila, že pokud se ruský tým turnaje zúčastní, přehodnotí své zapojení. Podobně se proti návratu Ruska vymezili další sponzoři, například AJ Products a Nokian Tyres. Spor tak zasahuje také financování a obchodní hodnotu šampionátu. [10] Fanoušci přitom potřebují slyšet, jakou cenu jsou jejich svazy připraveny za oznámený postoj zaplatit.

Znamená „proti Rusku nenastoupíme“ ochotu přijmout konec na turnaji? Znamená případné odstoupení ochotu hrát příště v nižší divizi? Anebo svazy předpokládají, že společný tlak donutí IIHF najít jiné řešení? To jsou otázky, které se nedají odbýt jedinou větou o hodnotách.

Víza mohou změnit spor o účast ve spor o pořadatelství

Samostatnou kapitolou jsou vstupní víza. Sportovní rozhodnutí samo o sobě nezaručuje vstup na území státu. Současně ale nelze předpokládat, že případné odmítnutí vstupu některé reprezentaci zůstane bez následků pro uspořádání soutěže. V Německu se již podle zveřejněných zpráv diskutuje také o neochotě šampionát za změněných podmínek pořádat.

Do hry vstupují dodatečné náklady, bezpečnost i politická rozhodnutí. [11] Z takové diskuse ovšem ještě nevyplývá, že se Německo pořadatelství skutečně vzdalo nebo že bylo rozhodnuto o přesunu turnaje. Stejně tak nelze automaticky tvrdit, že každá země odmítající víza skončí na trvalé černé listině. O konkrétních důsledcích by musela IIHF rozhodnout podle okolností a příslušných závazků.

🚨 BREAKING: GERMANY MAY GIVE UP HOSTING THE 2027 IIHF WORLD CHAMPIONSHIP! 🇩🇪🏒

The German Ice Hockey Federation (@deb_teams) is considering surrendering its hosting rights following the CAS ruling allowing Russian national teams to return to international competition.

DEB chairman Frank H. Lutz says the potential financial burden, increased security requirements and political complications could make hosting the tournament economically unsustainable.

Germany has already publicly opposed Russia’s reinstatement.

The @IIHFHockey Council is scheduled to discuss the situation Monday, while German officials prepare for government discussions in Berlin.

⚠️ No withdrawal has been announced.

💬 Should Germany walk away from hosting if Russia participates?

#hgdtv #IIHF #Germany #Russia #HockeyNews

— HockeyGamedayTV (@hockeygamedayTV) November 1, 2026

V Německu se již podle zveřejněných zpráv diskutuje také o ochotě šampionát za změněných podmínek pořádat. Do hry vstupují dodatečné náklady, bezpečnost i politická rozhodnutí. [12] Z takové debaty ovšem ještě nevyplývá, že se Německo pořadatelství skutečně vzdalo nebo že bylo rozhodnuto o přesunu turnaje. Stejně tak nelze automaticky tvrdit, že každá země odmítající víza skončí na trvalé černé listině. O konkrétních důsledcích by musela IIHF rozhodnout podle okolností a příslušných závazků.

Carney: Víza zamítneme, Rusové na juniorském šampionátu nebudou

Ještě konkrétnější krok oznámil kanadský premiér Mark Carney. Na otázku novinářky, zda Kanada odmítne vydat ruským hokejistům víza pro nadcházející mistrovství světa juniorů, odpověděl jednoznačně. Rusové podle něj na turnaji v Kanadě nebudou. Nejde tedy jen o stanovisko hokejového svazu nebo o hrozbu nenastoupením k jednomu utkání. Do sporu vstoupila vláda prostřednictvím své pravomoci rozhodovat o vstupu do země. [13]

Politický zákaz tím může vytvořit překážku ještě před prvním vhazováním. Reprezentace může mít uznané právo účastnit se soutěže, ale pokud její členové nedostanou vstupní oprávnění, na stadion se nedostanou. Spor se tak přesouvá z rozhodování sportovních orgánů k hranicím státu.

Právě zde vzniká zásadní střet. Rozhodnutí CAS není doporučením, které může IIHF podle nálady přijmout nebo odložit. Federace sama oznámila, že se jím bude řídit, a mezi dotčenými soutěžemi výslovně uvedla také nadcházející mistrovství světa juniorů [14]. A to je samo o sobě obrovský problém. IIHF totiž zodpovídá za realizaci šampionátu, a pokud nějaká reprezentace se nemůže do místa pořádání turnaje dostat kvůli politickým a administrativním překážkám, jako jsou třeba zamítnutá víza, potom po právní stránce škody nese právě pořadatel, tedy IIHF.

Arbitráž rozhodla o sportovní účasti, vláda ovládá hranice

Závaznost sportovního arbitrážního rozhodnutí však nelze zaměňovat s pravomocí nařídit kanadské vládě vydání víz. Kanada jako stát není automaticky stranou arbitráže mezi ruskou hokejovou federací a IIHF. Na tento rozdíl upozornil také někdejší arbitr CAS a dlouholetý člen Mezinárodního olympijského výboru Dick Pound: o vstupu do Kanady rozhodují kanadské orgány. [15]

Tím ale problém pro IIHF nezmizí. Jestliže má umožnit účast ruské reprezentace a pořadatelská země její příjezd zablokuje, musí řešit, jak své sportovní povinnosti skutečně splní. Nestačí napsat Rusko do seznamu účastníků, pokud se tým na místo konání nedostane. Právě tento rozpor může otevřít další spory o postup federace, pořadatelské závazky a případnou odpovědnost za vzniklé škody. Výsledek takových sporů by ovšem závisel na konkrétních smlouvách, rozhodnutích a příslušnosti soudu či arbitráže.

IIHF zatím nevysvětlila, jak kanadskou překážku vyřeší

IIHF se mezitím ozvala stanoviskem ze 4. listopadu. Zopakovala nesouhlas s rozhodnutím CAS a upozornila na vízové požadavky, bezpečnost, logistiku i dopady na formát soutěží. Podle federace byly důsledky okamžitého návratu Ruska významně podceněny. Konkrétní řešení kanadského odmítnutí však v tomto stanovisku nepředložila. [16]

🏒 In a summary for media use, CAS reiterates what is a confirmation of the IIHF’s gross mismanagement of the entire case:
1. Rulings are made on legal substance of submitted evidence (no moral considerations, no feelings)
2. The IIHF knew about potential consequences of the ruling.
3. The IIHF regulations could not back up the decision to ban Russia.
4. The IIHF knew beforehand that their internal process raised concerns but the IIHF still didn’t act.
5. The IIHF did not present enough evidence that a lost case would have severe organisational consequences.
‼️Conclusion: This is a huge failure by the IIHF Council and their legal advisors. 🥅

— Szymon Szemberg (@Sz1909_Szemberg) November 5, 2026

Federace je tak sevřena mezi rozhodnutím arbitráže a odporem části svazů, vlád i obchodních partnerů. Každá další země, která oznámí zákaz vstupu nebo odmítnutí zápasů, prostor pro řešení zužuje. A čas běží: juniorský šampionát má začít už 26. prosince v kanadských městech Edmonton a Red Deer. [17]

Přestěhovat takovou akci během několika týdnů by znamenalo zajistit stadiony, ubytování, dopravu, televizní výrobu, personál i nový prodej vstupenek. Nelze bez konkrétního organizačního posouzení tvrdit, že je to absolutně nemožné. Je však zřejmé, že juniorský turnaj představuje mnohem naléhavější problém než mužské mistrovství světa plánované na květen.

Spor může změnit i výběr budoucích pořadatelů

Pokud budou vlády rozhodovat, které sportovně způsobilé reprezentace smějí přijet, může se otázka vstupních záruk stát jedním z hlavních kritérií budoucího pořadatelství. IIHF by pak musela důkladněji zvažovat, zda hostitelská země dokáže přijmout všechny týmy oprávněné soutěžit. Země, která to odmítne garantovat, by mohla o turnaj přijít ve prospěch jiného zájemce. To je možný důsledek nynějšího konfliktu, nikoli již oznámené rozhodnutí federace. Dalším scénářem je prohlubování sportovního rozdělení do bloků.

Přesunutý turnaj může přijít o část účastníků, bojkotující reprezentace o možnost soutěžit a celý hokej o společný prostor, v němž o výsledku rozhoduje hra. K tomu se mohou přidat další arbitráže a spory o peníze či pořadatelské smlouvy.

Peskovova stručná poznámka a Carneyho jednoznačné odmítnutí tak představují dvě strany stejného konfliktu. Jeden říká, že zemí schopných pořádat turnaj je dost. Druhý oznamuje, že v jeho zemi Rusové hrát nebudou. Mezi nimi stojí IIHF, která musí vysvětlit, jak chce současně respektovat arbitrážní rozhodnutí a uskutečnit soutěže v zemích, jejichž vlády ruský příjezd odmítají.

Návrat sportovních bojkotů a rozdělování do bloků

Ti starší z nás si pamatují olympijské hry v Moskvě v roce 1980, které Spojené státy a řada dalších zemí bojkotovaly v reakci na sovětskou invazi do Afghánistánu. O čtyři roky později následoval bojkot olympiády v Los Angeles ze strany Sovětského svazu a většiny jeho spojenců. Sportovci tehdy nesli důsledky rozhodnutí, která sami neudělali. Po více než čtyřiceti letech znovu sledujeme rozdělování sportu podle politických bloků. Jedny země chtějí s určitým soupeřem soutěžit, jiné odmítají a společně zkoušejí, jak silný tlak dokážou vytvořit.

On March 21, 1980, President Jimmy Carter announced that the United States would boycott the 1980 Summer Olympic Games in Moscow, after the Soviet Union refused to withdraw its troops from Afghanistan https://t.co/Y6pIFEeVSM

— RetroNewsNow (@RetroNewsNow) March 21, 2023

V tomto konkrétním sporu je znovu ústředním bodem Rusko. Ve všech případech si ale všimněte, že vždy se bojkoty týkají Ruska, resp. tehdy Sovětského svazu. Nikdy to není bojkot Izraele za vojenské operace a genocidu Palestinců. Nikdy to není bojkot USA za bezpočet agresí a vyvolaných válek po světě. Ne, vždycky je to jen kvůli Rusku. A proč? Protože Rusko je největší surovinový sklad na světě, který není kontrolován západním neokolonialistickým kapitálem. O tom, zda a jak bude Rusko na šampionátu hrát, se ještě bude jednat.

Pravidla pro nenastoupení a odstoupení však existují už nyní. Svazy, které oznamují bojkot, by proto už teď a férově měly fanouškům jasně říct, zda jsou připraveni přijít o mistrovství světa a jestli sestup do divize za to stojí. Stejná situace s bojkotem se může totiž opakovat i příští rok, a dokonce i v roce 2028 a tak pořád dále. Konec války na Ukrajině je v nedohlednu, stejně jako konec americké agrese proti Íránu. Může se tak stát, že českou reprezentaci jsme viděli na hokejovém šampionátu letos naposledy, protože… protože rusofobie je na prvním místě v celé Evropě a v celém kolektivním Západě!

-VK-

Šéfredaktor AE News