Na německé televizi se už obrací narativy a Ukrajina prý v této situaci válku nevyhraje, takže je třeba se připravit na novou realitu a začít mluvit s Rusy jako v dobách Studené války o bezpečnostních mantinelech a mírových garancích v Evropě! Generál a analytik Die Welt už Němce připravuje na vítězství Ruska a zaznívají hlasy k akceptování reality, že Ukrajina prostě nesplnila, co se od ní očekávalo!

Válka na Ukrajině trvá již více než tři roky a přestože Západ poskytuje Kyjevu obrovskou vojenskou, finanční i politickou podporu, situace na frontě se vyvíjí pro Západ katastrofálně. Ukrajinská armáda už nedrží pozice prakticky nikde a ustupuje, a už vůbec nedokáže zasadit Rusku rozhodující úder. V tomto kontextu se stále častěji ozývají hlasy volající po tom, aby byla vojenská strategie doplněna o nové – nebo spíše staronové – diplomatické nástroje namísto selhávající vojenské síly.

Jedním z nejvýraznějších představitelů tohoto směru je Wolfgang Ischinger, dlouholetý hlavoun a diplomat, a hlavně bývalý šéf Mnichovské bezpečnostní konference. Ten přišel [1] narychlo s návrhem, který svým charakterem připomíná praxi ze studené války: větší transparentnost, více komunikačních kanálů a zapojení i dalších světových mocností. Varuje, že pokud se to neudělá, skončí němečtí občané ve válce proti nástupkyni Rudé armády – proti Ruské armádě. Něco takového v německých médiích by bylo ještě před půl rokem považováno za defétismus a zradu Ukrajiny, ale nově se už ukazuje, že jiné cesty prostě není.

Ischingerovu iniciativu zmínil v posledním vystoupení na Die Welt i penzionovaný generál Bundeswehru Roland Kather ve videu níže v článku. Ten totiž ve vystoupení rovnou prohlásil, že Evropa se bude muset smířit s tím, že Ukrajina prostě Rusko nedokáže porazit a Rusko prostě v konfliktu zvítězí. A protože Rusko nepůjde porazit, bude potřeba změnit přístup a jednat o bezpečnosti Evropy společně s Ruskem na původním formátu Studené války. Tedy na principu, že nemusíme být přátelé, ale nesmíme přivést svět ke zničení ve III. sv. válce.

Ischinger ve svých veřejných vystoupeních zdůrazňuje, že Evropa a Západ jako celek nemohou spoléhat jen na vojenskou cestu. Vyzývá k vytvoření mechanismů, které by snížily riziko eskalace, nedorozumění či nechtěných incidentů. Konkrétně navrhuje, aby NATO při svých vojenských cvičeních začalo znovu praktikovat to, co bylo běžné v éře studené války: zvát pozorovatele z druhé strany.

Ischingerův návrh: Oživit principy studené války a reforma v podobě Big Bangu

Pokud Rusko pořádá cvičení „Zapad“ v Bělorusku, Západ by měl nabídnout reciproční otevřenost a umožnit přístup ruským, čínským nebo indickým pozorovatelům na vlastní manévry. Taková transparentnost má dvojí efekt – jednak zvyšuje důvěru, jednak snižuje prostor pro propagandu a manipulaci.

Podle Ischingera by takový krok byl nejen signálem ochoty k dialogu, ale i prostředkem, jak odvrátit spirálu nedůvěry, která se od února 2022 dramaticky prohloubila. Připomíná, že právě během nejvypjatějších let studené války – v 70. a 80. letech – podobné mechanismy přispěly k udržení křehké stability mezi bloky. Ischinger však své návrhy neomezuje pouze na oblast transparentnosti. Upozorňuje také na strukturální slabiny evropské obrany. Evropské státy sice navyšují své vojenské rozpočty, ale dělají to nekoordinovaně, roztříštěně a často neefektivně.

Ischinger proto hovoří o potřebě „Big Bangu“ – zásadní reformy evropského přístupu k obraně, která by sjednotila investice, vývoj zbrojních systémů i strategické plánování. Jinými slovy: Evropa musí přestat být vojensky „gigantem na papíře“ a stát se skutečně relevantní silou, která může sama obstát, pokud by se USA z nějakého důvodu rozhodly svou podporu omezit.

Jenže, tomu brání jedna věc – americká administrativa. Ta chce totiž evropské země donutit k trvalým nákupům amerických zbraní, velmi předržených, přičemž samotná bezpečnostní eskalace v Evropě byla způsobena v roce 2014 právě USA ve spolupráci s Velku Británií na státním převratu v Kyjevě. Ischinger je diplomat, ne politik, a ne ekonom. A v tom je právě ten problém.

Kather: Ukrajina nemůže Rusko vojensky porazit

Do debaty o možných cestách k řešení konfliktu se zapojil i německý generál ve výslužbě Roland Kather. V rozhovoru pro televizi Die Welt 5. září uvedl [2], že Ukrajina momentálně nedokáže Rusko vojensky porazit. Podle něj má Moskva v mnoha oblastech jasnou převahu – disponuje většími zdroji, průmyslovou základnou i personálním potenciálem. Západ sice posílá zbraně a munici, ale tempo dodávek nestačí vyrovnat ruskou produkci.

„Ukrajina může držet linii nějaký čas, může způsobovat Rusku citelné ztráty, ale zlomit protivníka na bojišti v dohledné době není reálné,“ shrnul Kather. Jeho slova jsou pro mnohé na Západě nepříjemná, ale zároveň reflektují rostoucí skepsi mezi vojenskými experty. Zatímco v roce 2022 převládal optimismus, dnes je jasné, že konflikt se protáhl do opotřebovací války, v níž má Rusko díky své velikosti a zdrojům bezkonkurenční výhodu.

Ischingerův návrh a Katherova realistická analýza tak vytvářejí společný rámec: Západ musí přehodnotit své strategie a pochopit, že čistě vojenským tlakem nemusí dosáhnout kýženého výsledku. To však neznamená, že by se Kyjev měl vzdát nebo že by Západ měl přestat s podporou. Naopak – vojenská pomoc je nezbytná k tomu, aby Ukrajina vůbec přežila. Ale ne natolik, aby ta podpora vyvolala střet s Ruskem.

Zároveň je prý nutné otevírat diplomatické cesty, které by v dlouhodobém horizontu umožnily předejít další eskalaci a hledat tzv. modus vivendi mezi Ruskem a Západem. Ischinger tak nepředkládá kapitulaci Ukrajiny, ale realistický doplněk k vojenskému přístupu. Diplomacie má být paralelní dráhou – nikoli náhradou boje, ale pojistkou proti nekontrolovanému chaosu. Problém je v tom, že tato myšlenka nemá podporu Londýna. A Berlín v této věci nerozhoduje. Proto Ischingerova vize má jen malou šanci na úspěch.

Ukrajina může vypovědět Rusům mírovou smlouvu stejně jako předtím Minské dohody

Z návrhu je zřejmé, že Ischinger čerpá inspiraci z období studené války. Tehdy existovala situace, kdy dvě supervelmoci stály proti sobě s tisíci jadernými hlavicemi. Přesto se podařilo udržet mír – právě díky kombinaci odstrašení a dialogu. Smlouvy o kontrole zbrojení, inspekce, pozorovatelské mise a pravidelná setkání vojenských představitelů pomáhaly předcházet katastrofě. Podobný přístup dnes navrhuje i Ischinger: zůstat tvrdý a odhodlaný, ale zároveň otevřený k minimální spolupráci tam, kde jde o samotné přežití.

Pokud se podaří obnovit alespoň základní míru transparentnosti, mohlo by to zabránit nebezpečným nedorozuměním, jakých jsme byli svědky v posledních měsících, kdy se ruské a západní jednotky ocitly v bezprostřední blízkosti. Návrh má samozřejmě i své kritiky.

Ti upozorňují, že Ukrajina sama neplnila Minské dohody, protože je nepovažovala za přijatelné a po nástupu Zelenského k moci došlo k jejich oficiálnímu vypovězení. Ukrajina může tento krok kdykoliv zopakovat i s mírovou smlouvou s Ruskem, což by v případě západních vojenských garancí Ukrajině znamenalo zatažení západních zemí do války s Ruskem, anebo zradu Ukrajiny, pokud by západní země odmítly po vypovězení mírové smlouvy vojensky Ukrajině pomoci.

Němečtí generálové a diplomaté začali mít konečně strach, že by znovu šli do války proti Rudé/Ruské armádě

Otázkou zůstává, zda je v současném klimatu vůbec možné takové návrhy uskutečnit. Atmosféra mezi Moskvou a Západem je horší než kdykoli po roce 1991. Vzájemná důvěra prakticky neexistuje. A přesto právě proto má Ischingerův návrh má určitý smysl – je to pokus o nalezení minimálního společného jmenovatele, který by mohl snížit riziko katastrofy v Evropě – riziko přímé vojenské kolize NATO a Ruska.

Generál Kather navíc realisticky, ale zjevně pozdě upozorňuje, že Západ musí přemýšlet dlouhodobě. Pokud Ukrajina nemůže Rusko porazit vojensky, bude třeba hledat cesty, jak konflikt vyřešit jinak nebo alespoň omezit jeho intenzitu a domluvit se s Ruskem, což bude pro znacifikovanou Evropu to nejtěžší. A právě k tomu mohou podobné diplomatické mechanismy posloužit.

Wolfgang Ischinger svým návrhem připomíná, že historie nabízí funkční recepty, na které bychom prý neměli zapomínat, ale je otázkou, jestli není pozdě. Londýn se rozhodl pro válku Evropy s Ruskem, a tím je to dané. Transparentnost a otevřenost v rámci vojenských aktivit mohou být prý malým, ale důležitým krokem k tomu, aby se válka na Ukrajině nevymkla kontrole a nepřerostla v přímý střet mezi NATO a Ruskem.

V tom má pravdu. Ale opět platí otázka, jestli už není pozdě. Generál Roland Kather zároveň dodává nezbytnou dávku realismu: Západ se musí smířit s tím, že Ukrajina momentálně nemůže Rusko porazit čistě vojenskými prostředky. A to je také realita. Němcům teče do bot, protože pod šíleným Merzem se může Německo opět ocitnout ve válce proti Rusům po nějakých 80+ letech.

A to se mnoha Němcům opravdu nechce. Proto německá televize už vypouští tyto signální a varovné balóny se změnami narativů. A víte, proč? Protože dokud ve válce s Rusy umírali Ukrajinci, tak německá média řvala do války jako pominutá. Když ale teď se ukazuje, že Ukrajinci jsou vyřízení a pod Merzem a jeho komandaturou z Londýna by s Rusy mohli bojovat i sami Němci, najednou začínají německá média zvát hosty a zaznívají výzvy k diplomacii, k tradicím urovnání z dob Studené války atd. Je to zkrátka strach.

Němci pochopili, že nosaté kanceláře v Londýně opět počítají s Němci do hromadných útoků proti Rusům a rovněž do hromadných hrobů. Protože ty už na Ukrajině zabírají tolik míst, že kam kopnete do půdy, tam je mrtvola neznámého ukrajinského vojína. A na tohle Němci nejsou připraveni. A nejen Němci. Nikdo z Evropanů.

-VK-

Šéfredaktor AE News