ZAVŘÍT

Yearly Archives: 2026

Zatímco Trump prohlásil, že Zelenský se musí pohnout s podpisem mírové dohody, protože Rusové čekají na podpis a Zelenský se nehýbe, tak mezitím v Mnichově si ten samý Zelenský znovu řekl o členství Ukrajiny v NATO! Ukrajinská armáda je prý nejsilnější armádou v Evropě, a proto ji prý Evropa potřebuje pro svoji společnou obranu! Válku nakonec dokáže zastavit asi jen další Majdan!

Právě skončená Mnichovská bezpečnostní konference v Mnichově byla do značné míry naprosto přelomovou událostí, protože celý svět byl svědkem rozštěpení Evropy a USA, přičemž Evropa si definitivně uvědomila, že USA odchází ze starého kontinentu, a že bezpečnostní garance Evropy už nelze opírat o americkou ozbrojenou moc.

Bylo možné i vidět politiky, kteří již nový směr pochopili, ale i ty, kteří stále volají o pomoc USA v zoufalé snaze udržet starý systém Pax Americana u moci v Evropě ještě o něco déle. Jenže USA už nemohou poskytovat bezpečnost Evropě, protože USA ztratily světovou dominanci. Čína zahájila mocenský nástup, který je doprovázený nástupem ekonomickým a současně vojenským.

Proto o víkendu došlo de facto na odkrytí karet Bílého domu. Donald Trump během brífinku prohlásil, že Zelenský se musí pohnout a podepsat mír, protože Rusko chce prý podepsat dohodu, ale Zelenský se nehýbe a nemá se k podpisu. Trump pohrozil, že pokud se Zelenský nepohne, promarní příležitost. K čemu? No, tak na to odpověděl před pár dny článek v The New York Times, že Bílý dům dal Kyjevu údajně ultimátum, že do 15. května musí na Ukrajině proběhnout volby.

A do prakticky stejného data musí Kyjev podepsat mírovou dohodu s Rusy. Pouze v takovém případě, podle informací listu NYT, poskytnou USA Ukrajině bezpečnostní garance na podobném základě jako je článek 5 Severoatlantické smlouvy. Pokud Ukrajina podpis odmítne, USA odmítnou poskytnout Ukrajině jakékoliv garance.

Zelenský si namísto podpisu míru řekl znovu o členství v NATO

V této situaci by se dalo očekávat, že Kyjev bude donucen k projevům rozumu, ale tak tomu vůbec není. Právě naopak. Zelenský totiž v Mnichově ze sebe o víkendu vypustil názor, že ukrajinská armáda je nejsilnější v Evropě, a že by taková armáda neměla být držena mimo NATO. Zelenský si tak v přímém přenosu znovu řekl o členství Ukrajiny v NATO, přičemž v návrhu té mírové dohody, o které mluví Trump, je přesně toto vyloučeno.

Ukrajina má vyhlásit neutralitu, zakotvit si ji do Ústavy, a následně získat bezpečnostní garance pro sebe jako neutrální stát. Trump vyzývá Zelenského, aby nezdržoval a dohodu podepsal. A co dělá Zelenský? Přímo v Mnichově si řekne o členství v NATO, navzdory mírové dohodě. Co to znamená?

No přece sabotování mírového procesu v přímém přenosu. Je to signál, že ten mír nebere Zelenský vůbec vážně, že pro něj není ani závazný, takže klidně v Mnichově vypouští balónky pro přijetí Ukrajiny do NATO. Putin by prý o tom neměl rozhodovat, pouze členské země NATO. Celé to působí jako jedno obrovské monstrózní chucpe a mediální cirkus, kdy na jedné straně Trump hovoří o míru, který je prakticky před podpisem.

Zatímco ve stejnou chvíli Zelenský v Mnichově provádí pitch nabídky na přijetí “nejsilnější evropské armády” do NATO, což je přitom ta nejzásadnější věc, která jakoukoliv mírovou dohodu s Rusy spolehlivě zmaří. Nic z toho se v podstatě nedá brát vážně. Ukrajina skončí špatně kvůli tomu, že na to, aby to skončilo dobře, není v Kyjevě, ani v Bruselu, a hlavně ani v Londýně dost vůle.

Na Ukrajině dezertovalo z armády již 300 000 lidí a 2 miliony se vyhýbají odvodům

Ukrajinský samozvaný vůdce Vladimir Zelenský prostě našel v Mnichově čas, aby se veřejně podělil o své fantazie s jediným publikem, které ho zajímá: Západem, zejména USA, a konkrétně jejich prezidentem Donaldem Trumpem. Jelikož je pro Zelenského v současné době těžké najít ve Washingtonu někoho, kdo by mu naslouchal – kdo by měl rád příživníka, který se vrací po tisící, poté co byl vyhozen? – musel to udělat na veřejnosti v Mnichově. A protože Ukrajina ve světě Zelenského ve skutečnosti válku neprohrává, Zelenský se snaží přesvědčit Trumpa, že Rusko lze donutit k míru, který neodpovídá skutečnosti, že ve skutečném světě Rusko válku vyhrává. Vidíte? Snadné!

Kdyby to jen Donald konečně pochopil. Přestože se Zelenský soustředí především na to, aby se vrátil do přízně – a peněženky – Washingtonu, přehlíží skutečnost, že obyčejní Ukrajinci už toho mají dost. Nebo mu to samozřejmě prostě vůbec nevadí. Faktem však zůstává, že Ukrajinci nejenže nejsou ochotni jít na frontu, aby tam zemřeli, byli zraněni nebo zajati v naprosto zbytečné a beznadějné proxy válce jménem Západu, ale také jsou stále více vzpurní. Ve skutečnosti jsou již dlouho natolik neochotní, že dochází k extrémně vysokému počtu případů neoprávněného opuštění služby a dezertérství: od února 2022 dosáhl celkový počet stíhání za oba – mírně odlišné – způsoby útěku z armády přibližně 300 000 [1].

Jediným zdrojem nových vojáků na Ukrajině je “busifikace”

Vzhledem k tomu, že úřady nemají ani kapacitu prošetřit všechny případy, je jisté, že se jedná o podhodnocený počet. Dalším znakem odmítání Ukrajinců zemřít za Zelenského režim, jeho tvrdohlavost a šílenou zahraniční politiku je samozřejmě „busifikace“. Poměrně nový – a již velmi populární – termín, který označuje často brutální honby za lidmi ze strany gangů provádějících nucený nábor, které své bránící se oběti často strkají do minibusů. Busifikace je na Ukrajině nekonečným skandálem. Trvá to už roky, neustále se zhoršuje a naráží na stále širší a odhodlanější odpor.

Stačí se podívat na několik nedávných faktů: Jak uvádí [2] ukrajinský zpravodajský server Strana.ua, vysoký ukrajinský úředník musel právě přiznat, že počet oficiálních stížností podaných proti gangům provádějícím nucený nábor z takzvaných kanceláří TCK se mezi lety 2024 a 20025 zdvojnásobil. (TCK je zkratka pro „teritoriální centra pro doplňování vojenských sil“). Oficiální stížnosti jsou však pouze špičkou ledovce.

Mnohem důležitější je rostoucí odpor v terénu. Brání se jak muži, na které se zaměřují gangsteři z TCK, tak i nejrůznější okolní osoby – rodina, přátelé, kolegové, úplně cizí lidé, kteří se náhodou nacházejí v daném místě. Ani to není bezprecedentní: případy otevřeného povstání proti nucené mobilizaci se vyskytují již nejméně dva roky.

Odvodní komise se transformovaly na mafii se státní ochranou

Například loni na podzim byla kancelář TCK napadena v provinčním městě na obvykle hypernacionalistickém extrémním západě Ukrajiny. Zdá se, že ani tam už není populární umírat za Zelenského válku za NATO. Před třemi měsíci v velkém přístavním městě Oděsa dav zaútočil na vozidlo TCK, aby osvobodil jeho zajatce. Není těžké pochopit hlavní důvod, proč se lidé brání tomu, aby byli vtaženi do beznadějné a zbytečné války.

Existují však i další důvody: Lovecké gangy TCK mají hroznou a zaslouženou pověst pro své nadměrné násilí, jak již dlouho přiznává i západní informační agentura Radio Svoboda [3]: některé z jejich obětí zemřely, to znamená, že byly zabity příslušníky TCK ještě předtím, než se dostaly na frontu nebo absolvovaly základní výcvik (který na Ukrajině sotva stojí za to, aby se mu říkalo výcvik).

Lovci TCK se také dopouštějí drobných, ale brutálních zločinů, jako jsou únosy za účelem výkupného a krádeže. Je samozřejmé, že celá tato situace je odshora až dolů prostoupena bezohlednou, krvavou korupcí. Koneckonců, taková je realita na Ukrajině. Žádné z těchto zneužívání moci a následně odporů, které to mezi lidmi vyvolává, se nezmenšilo.

Naopak, vše se stupňuje: například pokračují bití, včetně tak závažných, že vedou k úmrtí. Právníkům, kteří se snaží obětem pomoci, jsou lámány končetiny [4]. Státní úředník, který se pokusil zkontrolovat kancelář TCK, byl jednoduše zadržován [5]. Podstatu věci chápete: gangy TCK si dělají, co chtějí, a již je téměř nemožné je kontrolovat. TCK fungují jako státem chráněná mafie.

Ukrajincům nakonec nezbyde nic jiného, než ukončit válku pomoci dalšího Majdanu

Přesto je možné jim čelit. Jak informuje [6] Strana.ua, eskalující boje mezi násilníky provádějícími nucenou mobilizaci a jejich oběťmi začínají připomínat „tichou válku, tentokrát však uvnitř Ukrajiny.“ Obyčejní Ukrajinci, a to opět včetně často hypernacionalistického západu země s regionálním centrem Lvov, zesilují svou obranu proti neúprosnému smrtelnému přání svých vlastních úřadů. Jen za poslední měsíc vytáhli muži v Dněpropetrovsku a Lvově nože, aby se bránili lovcům TCK. Také v Lvovské oblasti použili další neochotní rekruti alespoň jednu granát a střelné zbraně, aby si zajistili únik. A tak dále.

Ukrajinci budou muset zorganizovat další Majdan, aby ukončili násilné odvody do vyhlazovací války

Zelensky může být pomatený. Možná také není ochoten naslouchat ani svým vlastním poradcům, z nichž alespoň někteří, jak jsme se dočetli, konečně pochopili, že je třeba brzy uzavřít mír, jinak se situace na Ukrajině bude jen zhoršovat. Ale Ukrajinci obecně – navzdory enormní manipulaci médií a autoritářskému potlačování ze strany Zelenského režimu – nejenže říkají „ne“, ale také podle toho jednají. Zelenského junta nemá roboty, které by mohla vyslat do boje místo lidí. Nejblíže robotické armádě je dnes Čína [7].

Ukrajinci ale roboti nejsou. Nechtějí umírat ve válce, která nevede k vítězství, pouze k prodloužení zisků z války pro Zelenského juntu a pro zbrojaře. Ukrajinci byli zneužiti jako kanónenfutr svými „přáteli“ z pekla na Západě a svým vlastním režimem. Ironií je, že to, co opravdu potřebují, je další z jejich slavných „Majdanů“. Tentokrát však bez zásahu Západu. Ukrajincům totiž nakonec nic jiného nezbyde, než prostě svrhnout Zelenského a tím zastavit vlastní vyhlazovací válku.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Starý svět je pryč a my musíme zjistit, kde je dnes naše role! Nárok na vedoucí roli USA ve světě je zpochybněn, možná už ztracen! Marco Rubio a Friedrich Merz na okraj Bezpečnostní konference v Mnichově popsali různými slovy de facto totéž, nástup Číny jako světové velmoci č. 1 v éře multipolárního světa! Merz se vyslovil pro společné jaderné odstrašení Evropské unie!

V Mnichově vypukla opět po roce neuvěřitelná taškařice ufňukaných euroliberálů a rusofobů s názvem Mnichovská bezpečnostní konference. Tento dýchánek pravidelně zahajuje německý kancléř, ale Friedrich Merz pojal své vystoupení jako anální alpinismus. Zoufale a prosebně v projevu horoval pro obnovení vztahů s USA, aby Američané neodcházeli z Evropy, aby se zastavili, aby si rozmysleli, pro co se rozhodli.

Znělo to trapně, bylo to nedůstojné a několik lidí v sále si dokonce odplivlo. Německá televize záběry okamžitě zcenzurovala. Dokonce mi chvílemi připadalo, že na pódiu řeční Petr Fiala, neboť Merzova předkloněná pozice k Američanům byla nevídaná. Ministr zahraničí USA přitom před odletem pronesl slova, která potvrdila, že časy se mění.

Mnichovská bezpečnostní konference 2026 se může zpětně ukázat jako okamžik, kdy západní politické elity oficiálně přiznaly konec jedné historické epochy. Německý kancléř Friedrich Merz zde veřejně konstatoval, že světový řád vybudovaný po roce 1945 už neexistuje v podobě, v jaké jej Evropa znala. Ve svém projevu uvedl, že „tento řád, jakkoli byl i ve svých nejlepších letech nedokonalý, už v této podobě neexistuje“ [1].

Tato věta představuje víc než diplomatickou formulaci. Znamená přiznání, že architektura poválečné stability – postavená na americkém bezpečnostním deštníku, jaderném odstrašení NATO, otevřeném globálním obchodu a relativní autoritě multilaterálních institucí – přestala být automaticky funkční. Merz tím veřejně pojmenoval proces, který probíhá už více než deset let, ale který dosud nebyl vysloven s takovou otevřeností.

Vedoucí světová role USA je ztracena!

Německý kancléř Friedrich Merz tak symbolicky v nešťastný den, tedy v pátek 13. února uznal, že mezi Evropou a Spojenými státy vznikla propast, ale vyzval Washington: „Pojďme společně napravit a oživit transatlantickou důvěru.“ Merz pronesl úvodní projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci na pozadí rychle se zhoršujících vztahů mezi Evropou a USA. Mezi nejvýznamnějšími americkými osobnostmi v publiku byl i americký ministr zahraničí Marco Rubio.

„Začnu nepříjemnou pravdou: mezi Evropou a Spojenými státy se otevřela propast, hluboká propast,“ řekl Merz na setkání, kterého se zúčastnily desítky lídrů, šéfů obrany a ministrů zahraničí z celého světa. Od hrozeb amerického prezidenta Donalda Trumpa zabrat Grónsko, přes jeho celní útoky až po varování jeho administrativy, že Evropě hrozí „zánik civilizace“, se transatlantické vztahy propadly na nejnižší úroveň za poslední roky.

„Viceprezident JD Vance to řekl před rokem tady v Mnichově. Měl pravdu ve svém popisu,“ řekl s odkazem na projev z roku 2025, ve kterém Vance také obvinil Evropu z potlačování svobody slova a dalších demokratických práv. Tón jeho projevu byl z velké části pesimistický, varoval před zhoršujícími se geopolitickými napětími a vyzval Evropu, aby posílila svou obranu. „V době soupeření velmocí ani Spojené státy nebudou dost silné na to, aby to zvládly samy,“ řekl konzervativní lídr, který je tradičně oddaným zastáncem transatlantické aliance. Merz varoval, že v takové době jsou svobody, které byly dlouho považovány za samozřejmé, stále více „ohroženy“.

Merzova evropská labutí píseň Američanům

„To od nás bude vyžadovat, abychom byli připraveni na změny, na převraty – a ano, dokonce i na oběti.“ Merz poté vyjádřil větší naději, když vyzval USA a Evropu k vytvoření „nového transatlantického partnerství“. „Vážení přátelé, členství v NATO není jen konkurenční výhodou Evropy. Je to také konkurenční výhoda Spojených států. Pojďme tedy společně obnovit a oživit transatlantickou důvěru,“ řekl Merz.

„My, Evropané, děláme svou část.“ Jako projev obav Evropy, že dlouhodobé bezpečnostní závazky USA jsou pod Trumpovou administrativou ohroženy, Merz také uvedl, že vedl „důvěrné rozhovory“ s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem o jaderném odstrašování. Dříve se vyjádřil, že je otevřený tomu, aby Francie rozšířila své jaderné odstrašující prostředky v Evropě. Německo, které kvůli smluvním závazkům nemůže získat vlastní jaderné zbraně, se tradičně spoléhá na jaderný deštník USA prostřednictvím své účasti v NATO.

Po druhé světové válce vznikl systém, který kombinoval americkou vojenskou dominanci s institucionální strukturou OSN, Brettonwoodských institucí a později NATO. Studená válka vytvořila bipolární rovnováhu, ale zároveň jasná pravidla hry. Po roce 1991 pak Spojené státy zůstaly jedinou supervelmocí.

Evropě to umožnilo snížit obranné výdaje, soustředit se na integraci a sociální model a věřit, že bezpečnost je dlouhodobě zajištěna. Merz však nyní připustil, že tato éra skončila. Návrat mocenské politiky, nástup Číny, odpor Ruska proti dalšímu rozšiřování NATO k ruským hranicím a jeho SVO na Ukrajině, energetická krize, technologická fragmentace i rostoucí nejistota ohledně role USA postupně narušily předpoklad, že globalizace automaticky vytváří stabilitu.

Evropa se stane bez USA kořistí Putina a Xi, varoval Merz

Jednou z klíčových vět projevu bylo konstatování, že „v éře soupeření velmocí už ani Spojené státy nebudou dost silné, aby mohly jít samy“ [2]. Tato formulace má dvojí význam. Za prvé, jde o přiznání relativního oslabení americké hegemonie. Spojené státy zůstávají nejmocnější vojenskou silou světa, ale jejich schopnost simultánně zvládat Evropu, Indo-Pacifik a Blízký východ je omezená. Za druhé, jde o nepřímý apel na Evropu: éra bezpečnostního komfortu skončila. Merz tím fakticky oznámil konec modelu, v němž Evropa fungovala jako strategický pasažér. Pokud Spojené státy nemohou nést systém samy, musí být Evropa schopna nést podstatnou část břemene.

Přesto Merz nevyzval k odtržení od Washingtonu. Naopak zdůraznil nutnost obnovy vztahů a uvedl, že je třeba „společně opravit a obnovit transatlantickou důvěru“ [3]. Tento reset však nebude návratem do devadesátých let. Bude založen na tvrdých číslech, nikoli na deklaracích. Vyšší obranné rozpočty, výroba munice, modernizace logistických tras, investice do protivzdušné obrany a schopnost dlouhodobé konvenční obrany bez okamžité americké intervence – to jsou konkrétní parametry nové rovnováhy. Nejcitlivější část projevu se týkala jaderné dimenze. Merz oznámil zahájení důvěrných jednání s Francií o evropské dimenzi jaderného odstrašení [4].

Merz chce společné jaderné odstrašení EU! Rubio dal jasně najevo, že USA odchází z Evropy

Francie je jedinou jadernou mocností EU. Pokud by se její arzenál stal součástí širšího evropského konzultačního rámce, znamenalo by to zásadní změnu bezpečnostní architektury. Nejde o vytvoření nové jaderné síly, ale o institucionální zapojení evropských států do strategického plánování. Tato debata je důsledkem rostoucí nejistoty ohledně dlouhodobé americké angažovanosti. Evropa si začíná budovat pojistku proti strategickým šokům. Americký ministr zahraničí Marco Rubio použil podobně jednoznačná slova, když uvedl, že „starý svět je pryč – svět, ve kterém jsme vyrůstali, už neexistuje a žijeme v nové éře geopolitiky“ [5].

Rubio tím signalizoval, že změna paradigmatu je vnímána i ve Washingtonu. Spojené státy očekávají větší evropskou odpovědnost. Zároveň dávají najevo, že jejich globální priorita se přesouvá i směrem k Indo-Pacifiku. Nová geopolitika není pouze vojenskou otázkou. Znamená návrat průmyslové politiky, kontrolu surovin, technologickou suverenitu a strategické investice.

Marco Rubio, ministr zahraničí USA

Obranný průmysl se znovu stává klíčovým sektorem. Evropa bude muset dramaticky zvýšit výrobu munice, modernizovat zbrojní kapacity a investovat do výzkumu v přípravě na válku s Ruskem. Evropa se pro tuto válku rozhodla a ta válka je podle všeho nevyhnutelná. Není jasné, jestli v Kremlu tohle vědí, jestli s tím počítají, že Rusko opět půjde do války naplno. Ne jako dosud formou komorní SVO naplněné placenými dobrovolníky, ale naplno. Plošná mobilizace, miliony Rusů na frontě, Stalinovy maršutky sbírající brance po celém Rusku z polí a z vesnic.

Evropská unie proto stojí před strukturální transformací, anebo před svým rozpadem. Pokud chce být geopolitickým aktérem, musí propojit ekonomickou, průmyslovou a bezpečnostní politiku. Ale to samo o sobě bude problém, když tou politikou je politika války s Ruskem. Vnitřní rozpory mezi členskými státy představují riziko fragmentace. Region střední Evropy získává nový význam. Logistické koridory, železniční infrastruktura, energetická bezpečnost a protivzdušná obrana budou klíčové. Zvyšuje se však i riziko politických tlaků a informačních operací.

Evropa půjde cestou Německa 30. let minulého století – Nastartování ekonomického růstu mohutnými výdaji do infrastruktury v přípravě na válku s Ruskem

První scénář předpokládá posílení evropského pilíře NATO a institucionální zapojení francouzského jaderného odstrašení. Druhý scénář počítá s fragmentací EU a oslabením transatlantické vazby. Třetí scénář zahrnuje postupnou multipolární stabilizaci založenou na regionálních blocích. Mnichov 2026 je okamžikem, kdy západní lídři přiznali konec jedné epochy. Slova Friedricha Merze o zániku poválečného řádu a potvrzení této změny ze strany Marca Rubia ukazují, že svět vstoupil do nové geopolitické fáze. Před rokem přitom Friedrich Merz vykřikoval, že chce střílet rakety na Rusko. Video máte níže.

Otázkou proto není, zda se svět změnil. Otázkou je, zda se Evropa dokáže změnit tak, aby si v novém prostředí udržela svou pozici a neshořela ve válce s Ruskem. Neboť pro Evropu se válka s Ruskem čím dál tím více jeví jako jediný ekonomický stimul založený na Hitlerově modelu ze 30. let, tedy oživení zkrachovalé ekonomiky obrovským zbrojením Německa a přípravou infrastruktury Německa na válku.

Tedy stavění dálnic, nemocnic, železnic, zpevněných mostů atd. Infrastruktura války má často civilní podobu. To všechno během pár let pozvedlo ekonomiku Německa k nevídanému růstu. Jenže všechen ten růst vycházel z přípravy na II. sv. válku! A nejen já, ale i američtí a ruští analytici se obávají, že přesně tento model chce EU zopakovat! Všechno totiž tomu nejen nasvědčuje, ale už rovnou i směřuje.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Evropská unie převzala 95% veškerých nákladů na provoz Ukrajiny a jejího válečného ničení a podle šéfa NATO má být Ukrajina znovu vyzbrojena a stát se odstrašením Evropy pro Rusko! Chtějí z ukrajinské armády udělat de facto elitní vojska Euro-SS vybavené ideologickou rusofobií a zkušenostmi z bojů s Rusy! Členství Ukrajiny v EU má zajistit “zaručené” obnovení války s Ruskem!

Souvislosti ekonomického a bezpečnostního charakteru začínají postupně vyplouvat na povrch s tím, jak na Ukrajině už začíná všem docházet, že válka s Rusy se v prvním dějství od roku 2022 nepovedla, a že je potřeba sjednat dočasný mír, znovu obalamutit Rusy, znovu je utáhnout na vařenou nudli západních dohod a přátelských gest, které uklidní ruského medvěda, aby zalezl zpátky do brlohu a sundal kanady. O nic jiného se v této chvíli vlastně nehraje a americké stažení se ze zpackaného konfliktu už lze dokonce i kvantifikovat, a to díky francouzské televizi. Ta ukázala naprosto zásadní grafy a čísla.

V roce 2025 se totiž USA úplně stáhly z participace na financování Ukrajiny, protože v roce 2025 EU financovala 95% veškerých provozních nákladů Ukrajiny, přičemž USA spadly na slabá a zanedbatelná čísla. A rok 2026 se v tomto trendu lišit nebude. Celá Ukrajina se stala závazkem EU.

A doufám, že už chápete, proč z Bruselu začínají unikat informace o tom, že Ukrajina se má stát členem EU již počátkem roku 2027, a teď se řeší technické detaily jako způsob přijetí, jestli plnohodnotné, nebo postupné, nebo se Maďarsku odeberou hlasovací práva, atd. Abyste rozuměli, tak EU nedělá charitu.

Bývalý šéf NATO je tupý, že nechápe válečné reálie?

Není to altruismus, že EU už více než rok táhne náklady na provoz Ukrajiny. Je to zkrátka otázka majetkového přístupu. Brusel považuje Ukrajinu již za svůj členský stát! To je ten důvod. Bývalý šéf NATO Anders Rasmussen vystoupil na americké CNN a tam si stěžoval, že nechápe, proč Trumpova administrativa tlačí daleko více na Zelenského než na Putina, jako by nevěděl, že Ukrajina válku prohrála, a že na konci každé takové války se tlak logicky směřuje na poraženého, ne na vítěze.

Rasmussen je jeden z dalších idiotů odkojených Bruselem, takových jsou tam nekonečné zástupy, protože jde o deviantní produkty evropského liberalismu, který se stal hlavním nástrojem moci amerického geosystému Pax Americana nad evropskými satelity.

Ze stejného důvodu Rasmussen nechápal, že v Kongresu leží návrh tvrdých sankcí na Rusko, ale návrh se nikam neposunul. Proč asi? Protože tím by byl zmařen mírový proces dojednávaný s Rusy. Američané se z Ukrajiny nestahují z altruismu, ani proto, že by Trumpova administrativa milovala Rusy a chtěla by Moskvě dát dárek. Ne, to ani náhodou.

Zpackaná válka na Ukrajině způsobila kolaps geosystému Pax Americana ve světě

Američané koncem léta a na podzim roku 2023 po zpackané ukrajinské protiofenzívě pochopili, že vsadili na špatného koně. Ukrajinská hajtra padla v prvním kole. Pochopili, že ukrajinská armáda nedokáže překročit svůj stín, že model boje ohně proti ohni, tedy Ukrajinců proti Rusům, zkrátka nepřinesl očekávaný výsledek strategické porážky Ruska. Ukázalo se, že Rusy z Ukrajiny vytlačit nejen nepůjde, ale že se nepodaří ani ekonomický kolaps Ruska pomocí sankcí. A to nejhorší, co Deep State zjistil, to nakonec rozhodlo o americkém stažení se z Ukrajiny. A co bylo to nejhorší?

Tohle je ten skutečný důvod amerického odchodu z Ukrajiny a z evropských struktur NATO

No přece těsné padnutí si Moskvy a Pekingu do náruče. Deep State si až v roce 2023 uvědomil, že Čína se spojila s Ruskem a používá Rusko na oslabení americké moci nejen v Evropě, ale na celém světě. Neschopnost USA vojensky skrze Ukrajinu a ekonomicky skrze sankce porazit Rusko vedlo k zabřednutí USA v konfliktu, který nemusí mít konce, a přitom Čína bude z partnerství s Ruskem ekonomicky, ale hlavně mocensky profitovat. Čína totiž svoji pozici použije na ovládnutí závislosti Ruska na sobě, minimálně v geopolitických procesech. A to jsou procesy nasměrované proti USA.

Američané předávají Evropanům velení nad NATO jako horkou bramboru

Deep State si narychlo uvědomil, že by se Čína a Rusko staly největším a nejnebezpečnějším svazkem proti moci USA ve světě. A tak Trump najednou má za úkol přitáhnout Rusko zpátky k falešnému přátelství s USA, za každou cenu. A to i za cenu obětování Ukrajiny. Pokud se to nepovede, USA skončí v situaci, že jediným výsledkem vyprovokování války na Ukrajině bude nový globální supersvazek Rusko – Čína, který bude ohrožovat americké pozice a zájmy nejen na západě v Evropě, ale i na východě v Pacifiku.

A to je tak obrovská hrozba, že ve srovnání s tím je nějaká Ukrajina naprosto nepodstatným lokálním divadlem, které je možné přenechat na krku EU, a to se vším všudy, finančně, a dokonce i velitelsky. Před pár dny Pentagon přenechal v Evropě tři velitelské pozice v NATO Evropanům [1]. Pentagon to nazývá jako NATO 3.0 a má to být návrat k tradicím sdílení velení.

Prostě Američané nemají o Ukrajinu a ani o Evropu už zájem. Hoří jim záda v Pacifiku kvůli Číně, které narostla kvůli konfliktu na Ukrajině “ruská” křídla. Takže na Evropu a NATO v této chvíli se*e pes. Tady máte funkce, tady máte frčky, a teď si tady tomu v Evropě velíte vy. Nazdar!

Ukrajinská armáda se má stát odstrašením pro Rusko

A právě proto dává jasný smysl i to, co ve čtvrtek řekl současný generální tajemník NATO Mark Rutte. Prohlásil, že Ukrajina musí být znovu vyzbrojena po uzavření míru, a že musí představovat odstrašení pro Rusko, že je to v zájmu Evropy.

Přitom něco takového je pro Rusy naprosto nepřijatelné, protože Rusko nedovolí obnovu ukrajinské armády, která se má stát podle Moskvy armádou neutrálního státu, tedy s malou armádou. Rutteho výroky prostě ukazují, že Brusel má plán, jak udělat ze zbytků ukrajinské armády prakticky Euro-SS vojska, která budou mít nejen bojové zkušenosti z války s Rusy, ale budou mít i ideologickou výzbroj v podobě obrovské banderizované rusofobie.

Velení NATO si uvědomuje, že evropská vojska jsou naprosto nepoužitelná a bez bojového odhodlání, a proto ukrajinská armáda nabídne něco, co se nedá nikde jinde získat, tedy bojové zkušenosti s Ruskou armádou. A spolu s tím i obrovskou touhou části ukrajinské generality na revanš Rusům. Jenže, je tady jedna zásadní věc, která analytikům uniká.

Existuje něco, co je na Ukrajině absolutně to nejdůležitější pro Brusel a Londýn, a to je záminka pro vypuknutí nové války s Ruskem! Bez Ukrajiny a jejího členství v EU to nikdy nepůjde. Ukrajina musí být proto v EU, aby v budoucnu mohla Ukrajina znovu vyprovokovat konflikt, jako ho vyprovokovala v únoru 2022, ale již pod hlavičkou členské země EU. Aby do války s Rusy už šly všechny národy EU!

Obnovení války s Ruskem bude v případě členství Ukrajiny v EU zaručeno!

Jakmile bude Ukrajina v EU, bude vyprovokování nového konfliktu s Ruskem jen otázkou kreativity Bruselu, jaká záminka se vymyslí, a jak to Ukrajinci na východě nebo jihu Ukrajiny provedou, aby znovu bylo obviněno Rusko. Pokud totiž bude Ukrajina členskou zemí EU, bude konflikt EU s Ruskem nevyhnutelný!

Obnovení války bude zaručeno! Nebude to o tom, jestli se to stane, ale kdy se to stane! Proto v této chvíli už jsou všechny diskuse o ukrajinském členství v NATO mimo mísu, protože i Ukrajinci snad chápou, že USA z NATO odchází, už o něj nemají zájem. Hlavní vojenský systém Evropy se přenáší na evropské země a na EU.

Zatažení Ukrajiny do EU bude znamenat zatažení EU do války s Ruskem! A není vyloučeno, že Zelenský stále ještě bude u moci na Ukrajině, aby na vše dohlédl.

Proto eurobestie v Bruselu už spřádají plány na zbavení Maďarska hlasovacích práv, aby nemohlo zablokovat přijetí Ukrajiny do EU, protože na jejím přijetí závisí budoucí pokračování války proti Rusku, ale tentokrát už ne ve formě proxy války, ale přímou účastí EU.

Proto v této chvíli už nejde o tuto válku na Ukrajině, která je prohraná. Teď už se hraje o tu budoucí, ve které má být Ukrajina již členskou zemí EU, která má být na základě provokace napadena znovu Ruskem. Proto dělají všechno pro přijetí Ukrajiny do EU honem a honem co nejrychleji. Ten plán je tak průhledný, až je zvrácený.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Bílý dům dal Kyjevu ultimátum na uspořádání voleb a referenda o mírovém návrhu nejpozději do 15. května, a to i navzdory krachu mírových rozhovorů v Abú Dhabí! Lavrov si již pospíšil a prohlásil, že Moskva dokončí integraci nových regionů, bez ohledu na podobu mírových návrhů! Peskov zaregistroval, že EU chce najednou jednat s Moskvou!

Deník Financial Times přišel ve středu s informací, že Volodymyr Zelenský chystá na 24. února oznámení o plánu na konání voleb na Ukrajině spolu s referendem [1] o blíže neurčeném mírovém návrhu, o kterém nikdo dosud nic neví, protože všechno se pohybuje v rovině tiché pošty na nejvyšší úrovni. Tato iniciativa přichází po kolapsu mírových jednání v Abú Dhabí, ze kterých je prý Trump velice zklamán.

Přičemž hlavním viníkem je spatřován právě Zelenský, který nechce Rusům odstoupit zbytek Donbasu, zhruba jen 14% jeho území k dnešnímu dni. Pokaždé, když je Trump rozezlen, tak Zelenský se aktivizuje a snaží se předstírat činnost. Sergej Lavrvov již prohlásil, že Rusko dokončí integraci nových území do sestavy RF, a to bez ohledu na podobu mírových plánů, kterých se prý pohybuje na Západě nezdravě mnoho.

Podle FT prý Ukrajina začala plánovat prezidentské volby spolu s referendem o jakékoli mírové dohodě s Ruskem poté, co Trumpova administrativa vyvinula na Kyjev tlak, aby obě hlasování uspořádal do 15. května, jinak riskuje ztrátu navrhovaných bezpečnostních záruk ze strany USA po fiasku Ukrajinců v Abú Dhabí.

Podle ukrajinských a západních představitelů a dalších osob obeznámených s touto záležitostí k tomuto kroku dochází v době, kdy Bílý dům vyvíjí na Kyjev intenzivní tlak, aby na jaře uzavřel mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem. Tento plán je v souladu s iniciativou USA, kterou v pátek novinářům představil Volodymyr Zelenský a jejímž cílem je do června podepsat všechny dokumenty potřebné k ukončení největšího konfliktu v Evropě od druhé světové války.

Zelenský je tlačen do voleb, i když chce válku

„Říkají, že chtějí všechno stihnout do června, aby válka skončila,“ řekl ukrajinský prezident novinářům s odkazem na přání Bílého domu soustředit se na listopadové volby do Kongresu. „A chtějí jasný harmonogram.“ Konání voleb by znamenalo dramatický politický obrat pro prezidenta, který opakovaně tvrdil, že takové volby jsou nemožné, dokud v zemi platí stanné právo.

Miliony Ukrajinců jsou vysídleny a asi 20 procent území země již Ukrajině nepatří. Podle ukrajinských a evropských úředníků zapojených do plánování, jakož i dalších osob informovaných o této záležitosti, má Zelenský v úmyslu oznámit plán prezidentských voleb a referenda 24. února, v den čtvrtého výročí plnohodnotné invaze Ruska. Zelenský to ale ve středu večer v rozhovoru s novináři popřel a tvrdí, že volby na Ukrajině budou až po vyhlášení příměří. Ovšem oznámení voleb může přijít nezávisle na příměří. Americký list si za svými informacemi stojí.

„Ukrajinci mají pevné přesvědčení, že vše musí být spojeno se znovuzvolením Zelenského,“ uvedl jeden západní úředník obeznámený s touto záležitostí. Kancelář Zelenského na žádost o komentář nereagovala. Americká ambasáda v Kyjevě se k věci odmítla vyjádřit. Ukrajinští a západní představitelé zdůraznili, že jak časový plán, tak ultimátum USA pravděpodobně nebudou dodrženy.

Protože závisí na několika faktorech, včetně toho, zda bude možné dosáhnout pokroku v mírových jednáních s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Tento plán však podtrhuje Zelenského snahu maximalizovat své šance na znovuzvolení a zároveň ujistit amerického prezidenta Donalda Trumpa, že Kyjev nebrzdí mírovou dohodu, pokud by bylo možné ji uzavřít.

Do 15. května musí Ukrajina uspořádat volby a referendum o mírové smlouvě s Rusy

Podle zfalšovaných celostátních průzkumů veřejného mínění je podpora Zelenského prý sice stále značná, ale oproti téměř jednomyslné podpoře před čtyřmi lety poklesla, a to v důsledku únavy z války a korupčních skandálů v prezidentově nejbližším okolí.

Lidé blízcí Zelenskému uvedli, že on a jeho tým dali Trumpově administrativě najevo, že jsou ochotni akceptovat mimořádně rychlý časový harmonogram, a to navzdory logistickým překážkám spojeným s konáním voleb v krátké lhůtě za válečných podmínek. Zelenský uvedl, že Ukrajina a USA dosáhly dohody o bezpečnostních zárukách a je připraven ji s Trumpem podepsat. Jenže, od Trumpa přišla vzápětí studená sprcha.

Americký prezident totiž Kyjevu dal najevo, že americké bezpečnostní záruky jsou podmíněny dohodou o širším mírovém ujednání, které by pravděpodobně zahrnovalo postoupení Donbasu Rusku a které Washington chce uzavřít před termínem 15. května. A bez toho USA žádné záruky Ukrajině nepodepíší, uvádí zdroje z Bílého domu.

Zelenský dosud odolával výzvám k postoupení území a minulý týden prohlásil, že Ukrajina „zůstane tam, kde je“. Trump následně prohlásil, že v tom případě i americká pomoc Ukrajině zůstane tam, kde je, tedy v USA. Zelenský vzápětí korigoval svůj výrok a prohlásil, že k takovému odstoupení území se musí vyjádřit Ukrajinci v referendu, které by se mohlo konat společně s volbami prezidenta.

Trump dal Ukrajině další ultimátum, už asi sedmé v pořadí

Úředníci varovali, že Trumpova administrativa již dříve stanovila termíny, které již uplynuly, ale Washington dává Kyjevu velmi malý manévrovací prostor, protože se blíží americké volby do Kongresu. Uvedli, že plán by se mohl také zpozdit kvůli tomu, jak daleko od sebe Kyjev a Moskva stále stojí v klíčové otázce území, včetně kontroly nad Donbasem a jadernou elektrárnou v Záporoží. Časový harmonogram může být narušen také v případě, že Rusko eskaluje své útoky na kritickou infrastrukturu Ukrajiny a pozemní ofenzívu na jihovýchodě, kde jeho síly postupují vpřed.

Kaja Kallas, šéfka evropské diplomacie

Putin trvá na tom, že bude i nadále usilovat o dosažení svých maximalistických cílů, včetně obsazení Donbasu silou, pokud Kyjev a Západ nevyhoví jeho požadavkům, a to navzdory tomu, že Trump a jeho zvláštní vyslanec Steve Witkoff prohlásili, že podle jejich názoru je ruský vůdce připraven uzavřít dohodu. Podivné změny se začínají odehrávat i v EU, kde se najednou objevují výzvy k jednání s Ruskem.

Ale to jednání má hodně divné kontury. EU totiž prý hodlá v rámci jakéhokoli urovnání konfliktu na Ukrajině požadovat omezení velikosti [2] ruských ozbrojených sil, uvedla v úterý šéfka zahraniční politiky bloku Kaja Kallasová. EU přitom není součástí mírových jednání mezi Ruskem a Ukrajinou zprostředkovaných USA a dlouhodobě odmítá diplomatické kontakty s Moskvou.

Zastropování Ruské armády je prý požadavek EU na mírové urovnání

Kallasová však novinářům sdělila, že připravuje seznam požadavků a věří, že Brusel ovlivní výsledek konfliktu. „Všichni u stolu, včetně Rusů a Američanů, musí pochopit, že je třeba, aby Evropané souhlasili,“ uvedla podle citace zpravodajských agentur. „A za tímto účelem máme také podmínky. A tyto podmínky bychom neměli klást Ukrajincům, ale Rusům.“

„Ukrajinská armáda není problémem. Problémem je ruská armáda. Problémem jsou ruské vojenské výdaje. Pokud utratí tolik peněz za armádu, budou ji muset znovu použít,“ tvrdí Kallasová. Její úřad předloží seznam členským státům během několika dní. Tyto její výroky vyvolaly v Moskvě výbuchy smíchu a došlo k potvrzení, že Kallasová určitě něco fetuje, protože jinak by jí něco takového nenapadlo.

Velikost Ruské armády není odvozena od války na Ukrajině, ale od velikosti území Ruska a od počtu obyvatel Ruska. Znovu se potvrzuje, že vedení Bruselu je obsazeno naprostými diletanty a idioty. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov již reagoval na informace, že EU chce začít jednat s Moskvou, že až dosud se mluvilo jen o strategické porážce Ruska, ale najednou chce EU jednat. V podstatě jde o jedinou věc, že EU nyní nemá dostatek zbraní, munice a hlavně vojáků na vedení přímého střetu s Ruskem.

Cílem EU je válku přerušit a během pár let obnovit ukrajinskou armádu, zahájit zbrojní výrobu v EU, a zhruba po nástupu nového amerického prezidenta po 20. lednu 2029 zahájit nové tažení proti Rusku. Rusové si letos vezmou ten zbytek Donbasu, s tím už je Bruselu srovnaný, a jakmile to bude, očekává se podpis míru s krátkou trvanlivostí. To je ten plán. Není to příprava k míru, je to příprava k horečnému zbrojení na válku v době mírové přestávky.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Krach mírových rozhovorů mezi Ruskem a Ukrajinou urychlil proces na přijetí Ukrajiny do EU i bez souhlasu Maďarska, které bude zbaveno hlasovacích práv! Na německé televizi již generálové obnovili výzvy ke střílení raket na Rusko a starosta Kyjeva tvrdí, že Putin chce obnovit sovětské impérium, NDR i Československo!

Evropa právě prošla zlomem, který nemá obdoby od konce studené války. Události posledních dní nejsou izolované incidenty, ale propojené kroky, které dohromady tvoří jediný, smrtonosně jasný obraz: Evropská unie se definitivně vydala na trajektorii přímé konfrontace s Ruskem. A to kvůli krachu mírových rozhovorů. Evropě se podařilo zhatit Trumpův mírový plán.

Politický tlak, vojenská rétorika a diplomatické fiasko se spojily do jediné spirály, která už nelze zastavit standardními prostředky. Evropa přešla do válečného režimu — jen se to ještě oficiálně neoznámilo. Na německé televizi už brigádní generál Klaus Wittmann, naštěstí už ve výslužbě, vyzývá k zahájení střílení raket Taurus a Tomahawk na Rusko a dodává k tomu, že Rusko není neporazitelné. Je to důsledek selhání mírových rozhovorů v Abú Dhabí mezi Ruskem a Ukrajinou. A s tím se spojuje i další šok.

K tomu nejzásadnějšímu kroku došlo totiž v Bruselu, kde se po měsících intrik a právních experimentů podařilo najít mechanismus, jak odstavit Maďarsko od hlasování. Ne přes kompromis, ne přes jednání, ale brutální aplikací procedury podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii. Maďarsko bude zbaveno hlasovacích práv, protože překáží. Informoval o tom server Politico [1].

Protože odmítá souhlasit s unijní válečnou linií. Protože vadí tomu, aby EU mohla rychle protlačit přijetí Ukrajiny. Tento krok je v evropské historii absolutní precedent. Poprvé je členský stát umlčen nikoli kvůli porušení pravidel, ale kvůli politické neposlušnosti. To je moment, kdy se z EU stává nikoliv dobrovolný konsenzuální projekt, ale centralizovaný mocenský blok. A tento blok právě vyrazil směrem ke konfliktu.

Politický převrat v Bruselu: EU našla způsob, jak zlikvidovat právo veta

Ještě před pár týdny zněly sebevědomé hlasy bruselských komentátorů, že není možné obejít maďarské veto při jednáních o Ukrajině. Odkazovalo se na to, že jednomyslnost je „svatá“ a „nezrušitelná“. Jenže když jde o válku, tato dogmata padají jako papír. Najednou se vynořila právní konstrukce, která umožní aktivovat článek umožňující zbavení hlasovacích práv členského státu. Všechno se děje s jediným cílem: urychlit přijetí Ukrajiny do EU do roku 2027.

Brusel chce Ukrajinu přijmout do EU, protože ukrajinská armáda se má stát náhradou za americkou armádu pro ostatní země NATO poté, co se USA z Evropy stáhnou. Proto to není podpora sousední země. To je strategický krok, jak formálně, právně a institucionálně vtáhnout celou Evropskou unii do války.

A to jako přímého aktéra po boku Ukrajiny a ukrajinské armády, v té době již integrované do EU. Přijetí státu, který vede konflikt s jadernou velmocí, znamená jediné: Evropa přebírá jeho válku za vlastní. A odstranění Maďarska z cesty je prvním explicitním přiznáním, že Unie tuto cestu opravdu zvolila.

Výbušná rétorika z Kyjeva: Putin chce obnovit NDR, Československo i Balt

Současně s bruselským manévrem přichází výrok, který ještě více podněcuje atmosféru nevyhnutelného střetu. Starosta Kyjeva Vitalij Kličko prohlašuje, že Putin se chystá obnovit celé sovětské impérium — včetně někdejší NDR, Československa a celé východní Evropy. Putin prý usiluje o obnovu sovětského impéria a obecně tzv. Východního bloku. Tento výrok není informací ani analýzou.

Je to mobilizační narativ, který má připravit půdu pro širší evropský konflikt. Tato tvrzení jsou formulována tak, aby rezonovala v zemích střední Evropy, které mají historickou zkušenost se sovětským tlakem. Je to přesně ten typ rétoriky, který má Evropu posunout z „pomáháme Ukrajině“ do stavu „bojujeme o vlastní přežití“. A pokud se veřejnost začne cítit takto existenčně ohrožená, začne tolerovat vojenské kroky, které ještě před rokem byly nemyslitelné.

To nejnebezpečnější však přišlo z Německa. Brigádní generál Wittmann v přímém televizním vysílání prohlásil, že Západ má začít střílet rakety Taurus a Tomahawk přímo na ruské území. Video máte v úvodu tohoto článku. Ne střelba na logistické cíle na Ukrajině, ale na samotné Rusko. Pokud někdo pochybuje o tom, že informační prostor Západu se připravuje na přímou kolizi NATO–Rusko, tady má nezpochybnitelný důkaz.

Generálové vždy vyslovují to, co politici zatím nemohou říkat otevřeně. Názory vojenských elit nebývají náhodné. Odrážejí reálné scénáře, které se připravují uvnitř bezpečnostních struktur západních vlád. Výrok o střelbě na Rusko tedy není názor jednoho člověka. Je to signál o tom, že se učí veřejnost mentálně akceptovat krok, který by okamžitě odstartoval rozsáhlou válku na evropském kontinentu.

Zhroucení mírových rozhovorů v Abú Dhabí: bod, odkud není návratu

K tomu všemu dochází ve chvíli, kdy se definitivně zhroutila jednání mezi Ukrajinou a Ruskem v Abú Dhabí. Zdroje z Perského zálivu potvrzují, že krach byl absolutní. Nebyla shoda na ničem: na budoucích hranicích, na bezpečnostních garancích, na neutralitě, na budoucím statusu regionů. Tímto okamžikem se geopolitická situace změnila.

Od té chvíle už není žádné diplomatické okno. Obojí strana, Kyjev i Moskva, přešly do tvrdého režimu. Ukrajina přitlačila na Evropu, aby ta zničila maďarské veto a formálně ji přiblížila k EU. Rusko zesílilo tlak na frontě a připravuje dlouhodobý konflikt.

A Evropa na situaci reaguje eskalací, ne uklidněním. Všechny kroky posledních dní tvoří jednotnou, konzistentní linii. Evropa se přestala snažit o kompromis. Evropa přešla do režimu síly, kterou ale nemá, jen ji imituje. Zatím. Ale to nesnižuje riziko s tím spojené. A tuto transformaci lze přesně popsat v několika bodech:

Proces Důsledek
Zbavení Maďarska hlasovacího práva Eliminace veta, EU se stává centralizovaným blokem
Určení roku 2027 pro vstup Ukrajiny do EU Formální zatažení EU do války
Krach mírových rozhovorů Konflikt se přesouvá na evropskou úroveň
Německé výzvy ke střelbě na Rusko Příprava na přímý střet NATO s Ruskem

Vývoj je o to nebezpečnější, že Polsko a pobaltské státy dlouhodobě tlačí na přímou vojenskou konfrontaci. Jejich politické elity žijí v přesvědčení, že válka je nevyhnutelná a že je lepší bojovat nyní. Pro tyto státy je odstranění Maďarska z rozhodovacího procesu obrovským vítězstvím. Získávají volnější prostor, jak prosadit agresivní linii, kterou v Bruselu dlouho brzdila právě obava z veta. Teď už se nic nebrzdí. Nic neomezuje. A tažení do konfrontační politiky se tím stává otevřeným a nezastavitelným.

Proč je tento vývoj přímou cestou ke třetí světové válce

Několik faktorů se spojilo do jediné nebezpečné spirály:

1. Evropa se začala chovat jako válečný blok.
Zbavení Maďarska hlasovacích práv je čistě válečný krok — behaviorálně odpovídá stmelení moci před konfliktem.

2. Ukrajina bude de facto i de jure zemí EU.
Jakmile bude Ukrajina oficiálně přijatelná do EU, stává se ruský útok na ukrajinské území útokem na území členského státu EU.

3. Generálové mluví o útoku na Rusko jako o normální možnosti.
To je historická červená linie, jejíž překročení v minulosti vedlo k totálním konfliktům.

4. Mírová jednání skončila absolutním torzem.
Ani jedna strana nemá motivaci brzdit eskalaci. Naopak — obě strany se připravují na dlouhý konflikt.

5. Spojené státy jsou politicky rozdělené a slabé.
Evropa poprvé přebírá hlavní roli ve strategickém směru konfliktu — a Evropa jedná mnohem impulzivněji.

Evropa překročila Rubikon a vchází do nejtemnější kapitoly od roku 1939

To, co by ještě před rokem znělo jako extrémní varování, je dnes naprosto reálný scénář: Evropa směřuje k přímé kolizi s Ruskem. Příliš mnoho kroků bylo učiněno, příliš mnoho bran bylo zavřeno. Politická rozhodnutí se již nepohybují ve sféře diplomacie, ale ve sféře síly. A mocenské bloky, které se dostanou do této fáze, z ní obvykle neustupují — pokračují až do střetu.

Evropa se tímto vývojem stala aktivním účastníkem, nikoli pozorovatelem. Už nejde o pomoc Ukrajině. Jde o strategické přetvoření celého kontinentu v protiválečný blok proti Rusku. A logickým vyústěním takové transformace je konflikt, který přesahuje hranice regionu. Zbyla jediná otázka: kdy dojde k incidentu, který spustí řetězovou reakci?

Zelenský s Macronem a Starmerem na Pařížské konferenci, kde byly podepsány bezpečnostní garance Ukrajině

V situaci, kdy generálové vyzývají ke střelbě na Rusko a unijní orgány odstraňují nepohodlné státy z rozhodování a hlasovacích procedur o přijetí nové členské země, která je ale stále ve válce, může být oním spouštěčem cokoliv. A Evropská unie, místo aby vychladla, se rozhodla rozpálit železo ještě víc. Nyní je jasné, že evropské elity se rozhodly: věří, že s Ruskem se nelze dohodnout.

Že je potřeba ho oslabit, zatlačit, izolovat a případně i porazit. Že válka není riziko, ale „nutná strategie“. Tím se otevřela cesta k něčemu, co je dnes už nemožné popřít: Evropa míří do války nejen jako politický subjekt, ale jako aktivní účastník. A právě zde začíná nová epocha evropských dějin — epocha, která může skončit tragédií kontinentu, pokud se nezmění trajektorie, kterou nyní určuje Brusel. A protože USA se z Evropy už nepokrytě poroučí, když v úterý oznámili, že předávají [2] Evropanům dvě klíčové velitelské pozice NATO v Evropě, tak je jasné, že k válce s Ruskem je už nejen nakročeno, ale podle všeho i nastoupeno. A to je bohužel realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zahajovací ceremoniál ZOH 2026 v Miláně ukázal v moři ohně zalitou bránu pekel Tartarus v jasném vzkazu, že globalisté chystají svět na válku, a proto zvolili symbol proměny Oblouku míru v Miláně na ohnivou bránu pekel se zavěšeným žhnoucím okem Háda, který čeká na příchod padlých! Je to vůbec poprvé v historii, kdy ceremoniál mírových olympijských her byl vyvrcholen symbolem pohromy!

Zimní olympijské hry Milano–Cortina 2026 měly být pompézní oslavou sportu, jednoty a harmonie. Tedy alespoň podle oficiálního narativu a podbízivých tiskových materiálů Mezinárodního olympijského výboru [1]. Svět ale v roce 2026 už není tak naivní, aby automaticky věřil PR oddělením mezinárodních institucí, a rozhodně není slepý k symbolům, které se odehrávají přímo před jeho očima v přímém přenosu.

Globalisté se neudrželi a ukázali záblesk toho, co čeká minimálně Evropu v blízké době – cestu do pekel! A ta má svůj začátek. Když jsem poprvé viděl záběry z vyvrcholení přenosu, okamžitě jsem to měl před očima. Brána Tartarus! Pokud vám to nic neříká, brána Tartarus je branou do pekel podle řecké mytologie, ze které vychází i samotný olympionismus. Tato brána je v některých publikacích nazývána i jako Hádova brána, obě variace v antice často propojovaly, neboť označují totéž.

Tartarus je peklo, propast a bránu k tomuto peklu je Brána Tartarus. Tu hlídá Hádes, takže někdy se brána nazývá po něm. Platón bránu popisuje jakou žhnoucí bránu, ze které se kolem dokola vztyčují a v agónii zmítají v plamenech hadi s velkýma očima. Pod klenbou brány je mohutné žhnoucí oko Háda, který má roli strážce a vrátného. Když jsem viděl rudé prskavice vylétající z brány okolo, připomínaly hady s očima. A zavěšený cauldron připomínal žhnoucí oko. Italové, kteří mají o antice přece jenom ze školství více načteno než zbytek Evropy, se úplně zděsili, co právě viděli.

Ty globalistické bestie přeměnili Oblouk míru na Bránu Tartarus. Ty povídačky o Da Vincim jsou mediální mlha. To, co se stalo v Miláně během zahajovacího ceremoniálu pod Mírovým obloukem Arco della Pace, nebyla oslava klidu. Nebyla to oslava míru. Nebyla to ani obyčejná olympijská show. Byl to oheň, byly to exploze, byla to brána proměněná v ohnivé varování světu. A když během následujících hodin a dní začali padat i sportovci, když se začaly hromadit těžké úrazy a kolapsy, atmosféra letošních Her se změnila z okázalé pompéznosti na něco mnohem temnějšího a zlověstnějšího.

Mírový oblouk v plamenech: symbolismu si všimli i ti, kteří se jinak o symboly nezajímají

Arco della Pace, monument, jehož samotný název říká „Brána míru“, má v evropské historii zcela konkrétní roli. Je to triumfální oblouk, architektonická připomínka toho, že válka skončila, že zbraně utichly a že se Evropa může nadechnout. Je to kámen, který má říkat, že mír je možný a že stojí za to ho bránit.

A právě tento oblouk – tuto Bránu míru – organizátoři ceremonie zapálili. Ne metaforicky, ale přímo v obrazové rovině ceremoniálu. Po jeho fasádě se valily ohnivé světelné kaskády, pyroefekty a mohutné výbuchy světla, které po něm stékaly jako žhavá láva. Jedno je, že jde „jen“ o světla a projekce.

Prskavice připomínající hady brány Tartarus

V symbolice tak vysokého řádu je to úplně jedno. V obrazové řeči davů, které viděly ohnivý monument naživo nebo v přímém přenosu, to působilo jako zápalná oběť, jako spálení posvátného mírového symbolu, jako akt zahánění míru a přivolání války.

Oheň, který měl podle oficiálních textů symbolizovat „harmonii“ a „spojení“ regionů, ve skutečnosti sežehnul samotné jádro symbolu míru [2]. Zapálit Mírový oblouk totiž v symbolické rovině znamená jediné: spálit mír. A v roce 2026, kdy svět křečovitě balancuje mezi konflikty, to není estetická drobnost, ale nebezpečný signál.

Exploze, ohňové proudy a zavěšený kotel jako „oko“ nad bránou

Když autoři ceremoniálu umístili olympijský kotel – cauldron – nikoli na zem, nikoli k pódiu, jak bývá zvykem, ale jako zavěšený objekt přímo pod střed oblouku, vznikla kompozice, která byla tak silně symbolická, až z ní mnohým zatrnulo.

Zavěšené ohnivé „oko“ visící v centru brány, okolo něj žhavé pruhy světla, pod ním dav, nad ním další výbuchy světla – to nevypadalo jako „harmonie“, to nevypadalo jako uklidňující symbol jednoty, to vypadalo jako rituální portál. Celý obraz působil jako akt otevření brány, jako ohnivá obětina, jako symbol vykročení do éry temnější než ta předchozí.

Hadi vztyčující se na bráně Tartarus

A to vše na monumentu, který nese jméno „Mírová brána“. Tady už přestává jít o efekt. Tady jde o gesto. A to gesto říká: to, čemu říkáte mír, právě shořelo na oltáři nové éry. Historie přitom zná mnoho okamžiků, kdy oheň na památníku znamenal jediné – začátek temné epochy. Ať už jde o hořící budovy, rituální plameny v předvečer válek nebo masové performance totalitních režimů, společné mají jedno: když se zapalují monumenty míru, končí éra klidu. Přesně to se stalo v Miláně.

Symbol evropského míru shořel v přímém přenosu před zraky celého světa. A svět mlčel. Teprve po několika hodinách a dnech od ceremoniálu se začaly hromadit první špatné zprávy. A byly tvrdé, konkrétní a krvavé. Olympiáda, která měla ukázat sílu lidského těla, začala předvádět jeho lámavost, slabost a zranitelnost. Jakoby se temná symbolika hořícího Mírového oblouku okamžitě promítla do reality na svazích, v arénách a na kluzištích. Tady je přehled:

Pád Lindsey Vonnová – scéna jako z války, ne ze sportu

Lindsey Vonnová, legenda světového lyžování, zažila během sjezdu v Cortině scénu, která působila až znepokojivě symbolicky. Pár vteřin po startu, v rychlosti a v napětí, které se dalo krájet, přišel brutální pád [3]. Dramatický pád, kotrmelce na tvrdém sněhu, sanitní tým sprintoval dolů po svahu a nad tratí zakroužil vrtulník. Scéna nepřipomínala sportovní svátek, ale frontovou evakuaci zraněné.

Výsledek: zlomená noha, konec Her, konec návratu. Vonn se stala prvním velkým symbolem toho, že letošní ZOH nejsou o triumfu lidské síly, ale o její destrukci. A je to symbol. Porážka USA ve světě. Porážka Pax Americana. Smybol. To, co mělo být velkolepou sportovní kapitolou, se proměnilo v mrazivé varování. Před zraky celého světa si jedna z největších lyžařek historie rozbila tělo na kusy jako další oběť do ohně.

Chloe Kim – závod s bolestí a ohrožením zdraví

Americká hvězda snowboardingu Chloe Kim přijela na hry už se zraněným ramenem, které si poškodila v tréninku, a přesto se rozhodla závodit [4]. Pokaždé, když dopadne, její rameno cukne, každý skok může být poslední. Zdravotní stav sportovce, který by v normálním světě znamenal pauzu, se v roce 2026 stává normou: hlavně nastoupit, hlavně udržet iluzi, že se nic neděje, že hry běží jako vždy.

Jenže právě tohle je na tom nejděsivější. V prostředí, kde symbol míru hoří a svět se řítí do dalších konfliktů, je naprosto příznačné, že i sportovci musí jít na hranu se zraněním, protože systém tlačí, peníze tlačí, image tlačí. A lidské tělo? To je jen další materiál na obětování. Další Američanka, další odpis USA.

Aleksander Aamodt Kilde – absence, která mrazí

Nor Aleksander Aamodt Kilde, jeden z největších favoritů mužských sjezdů, je mimo hru. Problémy se zdravím, s pohybovým aparátem, se kterými se potýká už delší dobu, ho vyřadily ze startovní listiny [5]. Žádný závod, žádná šance, žádný souboj o medaili. Další jméno v řadě, další sportovec, kterého letošní olympiáda neukazuje jako hrdinu, ale jako člověka, kterého systém semlel dřív, než mohl vůbec na start. Olympiáda bez favoritů, bez ikon, bez těch, kteří měli být tváří Her – to je další vrstva temného obrazu. Na papíře je program plný disciplín, ve skutečnosti se díváme na zredukovanou sestavu těch, kteří přežili závod s vlastním tělem.

Pavel Zacha – český reprezentant, který se Her nedočká

Do toho přichází zpráva, že český útočník Pavel Zacha se olympijského turnaje nedočká. Zdravotní stav, komplikace, zranění – a konečný verdikt, že místo něj nastoupí někdo jiný [6]. Další sportovec, další jméno, další střípek skládačky, kde se olympijský ideál bortí. Na sítích se šíří sarkastické poznámky, že mu smůlu přinesl Petr Pavel.

Ale to by bylo hodně úzkoprsé, protože Pavel přinesl a ještě přinese zkázu na celých 10+ milionů obyvatel republiky. A nebude to možná ani trvat do března 2027. Je to pořád jen shoda náhod? Nebo se nad letošními hrami opravdu vznáší temné znamení? Když sečteme hořící Mírový oblouk, estetiku výbuchů a plamenů a sérii zranění a absencí, začíná být tahle „náhoda“ až příliš systematická.

Olympiáda v roce 2026 nepůsobí jako sportovní svátek. Působí jako předpověď

Co když oheň Mírového oblouku nebyl oslavou, ale varováním? Co když to nebyla show, ale signál? Co když svět, který směřuje k otevřenému konfliktu, Evropa, která se třese pod geopolitickými otřesy, Západ, který ztrácí kontrolu, a sporty plné zranění a kolapsů nejsou oddělené jevy, ale projevy jednoho a téhož procesu – rozpadu starého řádu?

Co když se svět nedívá na sportovní ceremonii, ale na symbolický začátek nové kapitoly? Kapitoly, kde oheň už není jen efektem, ale znamením. Kde plamen pod Mírovým obloukem není dekorací, ale epitafem nad érou, která skončila. Kde se z olympijských her stává mrazivá metafora toho, co nás čeká mimo stadiony a sjezdovky.

Děsivý výjev proměn Oblouku míru na bránu pekel Tartarus se žhnoucím okem

Položme si nahlas otázku, které se všichni bojí: proč byl „Mírový oblouk“ zapálen ohněm? Organizátoři řeknou, že jde o umění, o show, o krásu. Jenže svět už není slepý. Brána míru, která hoří, nikdy není jen umění. Je to symbol, je to gesto, je to zpráva.

A v roce 2026 může být tato zpráva jen jediná: mír shořel, přichází éra konfliktu. Nemusí to být napsané na plakátech, nemusí to zaznít v komentáři, stačí se dívat. Stačí vidět, jak se Mírový oblouk v plamenech mění z památníku klidu v portál do bouře. A stačí vidět, jak těla sportovců padají, lámou se a mizí z programu dřív, než zazní hymny vítězů.

Mnozí diváci říkali, že měli z ceremoniálu „špatný pocit“. To není náhoda. A nechyběl ani symbol pentagramu

Nejde o to, že by lidé najednou hromadně věřili v temné rituály. Jde o to, že citlivost společnosti k symbolům se vrací, protože realita je příliš tvrdá na to, aby se dala ignorovat. Když dav vidí bránu, která měla být posvátná, oheň, který měl být čistý, ale působí jako živel ničící památník, záblesky připomínající výbuchy, zavěšené „oko“ v centru portálu, temné tóny hudby.

A v nadcházejících dnech těla sportovců padající k zemi, nemůže to přejít mávnutím ruky. Ten pocit, že se stalo něco zásadního, co se nevejde do slov, je často silnější než tisíc oficiálních vysvětlení. A letošní hry tenhle pocit vyvolaly v mnoha lidech napříč světem. To není jen otázka vkusu. To je otázka podvědomí, které čte signály, i když by je člověk nejraději neviděl. Lidé si všimli, že při zapálení oka na bráně se na bulvě vykresli pentagram směřující špičkou dolů, tedy symbol satanského pentagramu, symbol pekla. Prostě další potvrzení, že brána symbolizuje opravdu bránu Tartarus.

Symbol pentagramu na bulvě žhnoucího oka. Všimněte si plamenů pekla imitovaných světly pod oblouky

Olympiáda bývala momentem naděje. Letos působí spíše jako zlověstné zahájení nového světového cyklu, jako kolektivní rituál, který se vymkl vlastním tvůrcům, jako temné znamení, že mír je pryč. Oheň pod Arco della Pace nebyl triumfem. Byl epitafem. A zranění sportovců nejsou náhodnými výjimkami, ale předzvěstí. Místo síly vidíme lámoucí se kosti, protržené vazy, přetrhaná ramena, sportovce padající v přímém přenosu, hvězdy mizící ze hry ještě před startem. Olympiáda není obrazem síly, ale obrazem fragility. A fragilní svět je svět na pokraji zlomu.

Možná je to „jen efekt“. Možná je to „jen technika“. Možná je to „jen náhoda“. Jenže svět už není ve fázi, kdy by věřil v náhody. A když se spojí hořící Mírový oblouk, temná estetika ceremoniálu, zranění hvězd, chladná nálada roku 2026, globální geopolitická nestabilita a divácký pocit, že něco je zásadně špatně, pak už to není náhoda. Je to předzvěst. Letošní olympijské hry nejsou oslavou. Jsou signálem. Signálem, který svět ignoruje jen na vlastní nebezpečí. A to je prostě realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Digitální infantilizace společnosti aneb jak se „ochrana dětí“ stává zbraní proti anonymitě! Francie jako testovací laboratoř a Babiš jako poslušný replikátor? Je pro zákaz sociálních sítí všem dětem do 15 let i v ČR, podle francouzského modelu! Jenže, aby se dalo zjistit, kdo je dítě, musí se kvůli tomu kontrolovat identity i těch, kdo nejsou dětmi! Hlava 22!

Francie, která se ráda prezentuje jako bašta svobody a lidských práv, spustila legislativní experiment, který rozbíjí samotný základ svobodného internetu. Pod vlajkou „ochrany dětí“ přijímá zákon, jenž zakazuje používání sociálních sítí osobám mladším 15 let. Na billboardu to vypadá hezky, ve skutečnosti jde o brutální zásah do soukromí všech – dětí i dospělých.

Aby totiž stát a platformy mohly děti z online prostoru „odfiltrovat“, musí vědět, kdo je dítě a kdo ne. A věk bez identity ověřit nejde. Tečka. Francouzští politici to ani nijak zvlášť neskrývají. Prezident Emmanuel Macron teatrálně prohlašuje, že „mozky našich dětí nejsou na prodej“ a že je nutné „rázně regulovat vliv sociálních sítí na mladistvé“.

Premiér Gabriel Attal mluví o tom, že je potřeba „jednou provždy ukončit nekontrolovaný přístup nezletilých na sociální platformy“. A ministr pro digitální záležitosti Jean-Noël Barrot k tomu doplňuje, že ověřování věku uživatelů je „nezbytné“ a platformy budou mít povinnost je zavést. V překladu z politického newspeaku: anonymita skončila, identifikace začíná. Do stejné řeky se žene i Česko.

Premiér Andrej Babiš nadšeně v neděli na FB videocastu říká [1], že je „pro zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let po vzoru Francie“, a vicepremiér Karel Havlíček mluví o tom, že vláda „vážně zvažuje předložení návrhu“. Ani jeden z nich ovšem nahlas neřekne klíčovou věc: že prosazují rejžák, který smaže anonymitu na internetu pro úplně všechny, nejen pro děti.

Francouzský zákon: záminka jsou děti, cíl je identita

Mechanika francouzského zákona je jednoduchá a nebezpečná. Osoby mladší 15 let nesmí používat sociální sítě. Tečka. Žádné „doporučujeme“, žádné „zvažujeme“, ale tvrdý zákaz. Sociální platformy mají povinnost aktivně zabránit tomu, aby se k nim nezletilí dostali, jinak riskují sankce a zásahy regulátora.

Aby to mohly udělat, musí mít mechanismus, který u každého uživatele ověří věk. U každého, tedy nejen u dětí protože tady nastupuje do akce legendární Hlava 22. Je třeba kontrolovat děti. Ale aby se dalo prokázat, že někdo není dítě, musí prokázat identitou všichni, nejen děti. Prostě nádherný příklad Hlavy 22.

Francouzský regulatorní úřad pro audiovizuální a digitální komunikaci ARCOM k tomu otevřeně připouští, že bez spolehlivé identifikace uživatele nelze věk zjistit ani vymáhat. Jinými slovy – žádná kouzla, žádné „čisté“ technické řešení, které by nezabíralo do soukromí. Buď je člověk identifikovaný a je znám jeho věk, nebo je anonymní a stát netuší, kolik mu je. A přesně to druhé se má stát nepřípustným.

Přidejme si k tomu prohlášení typu „platformy musejí převzít odpovědnost“ a „uživatelé musejí být jednoznačně identifikovatelní“, a je dokonáno. Zaklínadlo „bezpečí dětí“ se stává univerzálním klíčem, kterým politici otevírají dveře k totální digitalizaci a kontrolní identifikaci celé populace.

Ověření věku = ověření identity. Neexistuje žádná „jemnější“ varianta

Jádro problému je brutálně jednoduché. Věk není izolovaný údaj plovoucí ve vzduchu. Věk je přímo odvozený z totožnosti – z data narození připsaného ke konkrétnímu člověku. Když chce stát nebo platforma vědět, jestli ti je 14 nebo 40, musí zjistit, kdo jsi. Bez toho se dostává jen k nicneříkajícímu „nicku“ a profilu bez právní váhy. Ministr pro digitální záležitosti ve Francii otevřeně připouští, že technologické řešení věkové kontroly „vždy nějakým způsobem pracuje s identitou uživatele“. Přesně to je bod, ve kterém se marketingová pohádka o „neškodném ověřování věku“ láme.

Jakmile stát donutí platformy zjistit věk, nutí je tím zároveň překročit hranici do identifikační sféry. Věkové filtry bez identifikace prostě neexistují. Všechny finty typu „ověření tváře pomocí umělé inteligence“ nebo „nezávislé věkové certifikáty“ jsou jen jiný kabát téhož.

Buď existuje nějaká databáze, která spáruje obličej, bankovní kartu, doklad nebo digitální identitu s konkrétním člověkem, nebo systém vůbec nic nevymůže. A protože cílem je vymahatelnost, ne svoboda, směr je jasný – identita, identita, identita.

Evropská digitální identita: EUDI jako centrální brána ke všemu

Do toho všeho vstupuje projekt evropské digitální identity (EUDI). EU dlouhodobě tlačí na zavedení jednotné digitální peněženky, přes kterou se občan bude přihlašovat k úřadům, bankám, zdravotnictví, ale i k soukromým online službám.

A Francie otevřeně mluví o tom, že systémy ověřování věku na sociálních sítích mají být s EUDI kompatibilní. Scénář je zřejmý. Nejprve zákon „kvůli dětem“ donutí sociální sítě zavést ověřování věku. Následně se objeví „bezpečné a pohodlné“ řešení – ověřte se přes evropskou digitální identitu, kliknete, potvrdíte, hotovo.

EUDI

Lidé, kterým se hnusí nahrávat občanku na servery soukromých korporací, tak budou dotlačeni do státní digitální peněženky. A celý proces se zaobalí do slov jako „komfort“, „bezpečnost“ a „modernizace“. Výsledek? Jednotný identitní klíč, skrze který půjde sledovat, kdo kde kdy byl, co podepsal, jaké služby použil a které sociální sítě navštěvuje. To není vedlejší efekt, to je naopak to, co z pohledu moci dává celému projektu smysl.

Babišova verze: kopírujeme Francii a tváříme se, že jde jen o děti

Český premiér Babiš se rozhodl hrát roli pilného žáka. Místo aby francouzský zákon rozebral kriticky, bez mrknutí oka prohlásí, že by byl „pro zákaz sociálních sítí dětem do 15 let po vzoru Francie“. V kombinaci s Havlíčkovým „vážně zvažujeme legislativní návrh“ je jasno: česká vláda má chuť přenést francouzský model do tuzemských poměrů. Jenže ani Babiš, ani Havlíček neřeknou nahlas celý balík.

Neřeknou: „Jsme pro to, aby každý uživatel sociální sítě v této zemi musel projít věkovou kontrolou, a tím pádem i identifikací.“ Neřeknou: „Jsme pro konec anonymních účtů.“ Neřeknou: „Pokud nechcete sdílet svoji identitu se státem a korporacemi, na sociální sítě prostě nepůjdete.“ Pohodlně se schovají za děti. Protože kdo je proti zákonu „na ochranu dětí“, vypadá automaticky jako asociální zrůda, které je mládež ukradená. Přitom jde přesně o opak: ochrana dětí je tady jen štít, za který se schová totální identitní kontrola celé společnosti.

Jaké metody ověřování věku se rýsují a proč jsou všechny špatné

V praxi připadají v úvahu čtyři typy řešení: nahrávání dokladů, použití digitální identity, biometrika a služby třetích stran. Každá z těch metod má jinou formu, ale všechny končí u jediného výsledku – u vazby mezi konkrétním člověkem a jeho digitální stopou.

Metody ověřování věku a proč jsou problém
Metoda Jak funguje Co je na ní destruktivní Politický spin
Nahrání občanky nebo pasu Uživatel vyfotí doklad, algoritmus z něj přečte datum narození a ověří plnoletost. Vznikají databáze skenů dokladů, ideální materiál pro krádeže identity a obchod s daty. „Je to rychlé a pohodlné, uděláte to jednou a máte klid.“
Evropská digitální identita (EUDI / e-ID) Přihlášení přes státem schválenou aplikaci, která vydá potvrzení, že uživatel splňuje věkovou hranici. Centralizace identity do jedné státní brány, která se stává klíčem ke všemu od úřadů až po sociální sítě. „Moderní, bezpečné, evropské řešení bez nutnosti posílat doklady soukromým firmám.“
Biometrické ověřování obličeje Aplikace vyfotí obličej, algoritmus se pokusí určit věkovou kategorii podle rysů. Vznik databází obličejů, chybovost napříč etniky, možnost zpětné identifikace podle biometrického vzoru. „Používáme jen anonymní biometriku, nejde o sledování, ale o ochranu.“
Věkové certifikáty od třetí strany Specializovaná firma ověří identitu z různých zdrojů a vystaví „token“, že uživatel není dítě. Vznik nové vrstvy soukromých identitních monopolů, které sedí na extrémně citlivých datech celé populace. „Nejde o stát ani o platformy, ale o nezávislý důvěryhodný subjekt.“
Dopady na společnost: internet s občankou a autocenzura jako norma

Jakmile se ověřování věku stane povinným, přepne se celý internet do režimu „s občankou na stůl“. Sociální sítě přestanou být prostorem, kde může člověk vystoupit pod přezdívkou a mluvit otevřeně o věcech, které by si v zaměstnání nebo v rodině říct netroufl. Všechno, co napíšeš, bude pevně přišito k tvé identitě, ať už přes e-ID, sken dokladu nebo biometrický vzor.

To má dva efekty. První je zřejmý: stát a korporace získávají mnohem přesnější mapu toho, kdo co říká, kdo se kde sdružuje, kdo kritizuje vládu, korporace nebo „posvátné“ politické agendy. Druhý efekt je méně viditelný, ale možná ještě ničivější – lidé začnou sami sebe cenzurovat. V momentě, kdy vědí, že každý příspěvek je svázán s občankou, si dvakrát rozmyslí, co napíší. A právě to je pro politiky ideální stav.

Konkrétní dopady plošné identifikace na uživatele
Aspekt Co se změní Kdo je v ohrožení
Anonymní účty Bez ověřené identity nebude možné účet založit ani zachovat. Whistlebloweři, investigativci, oběti násilí, lidé v toxických zaměstnáních.
Politická kritika Každý ostrý status bude stopovatelný až na konkrétní osobu. Opoziční aktivisté, alternativní média, nepohodlní autoři.
Soukromí v čase Archivované záznamy diskusí budou navždy přišité k identitě. Kdokoli, kdo někdy řekl něco „nevhodného“ – dnes, za deset let, kdykoli.
Bezpečnost dat Únik jedné databáze znamená odkopání identity i s celou historií chování. Všichni uživatelé napojení na identitní systémy – tedy prakticky celá populace.
Kdo na tom vydělá: stát, platformy a identitní byznys

Oficiálním důvodem je ochrana dětí. Reálným vítězem je stát, velké technologické platformy a nově vznikající byznys s identitou. Stát získá možnost mnohem podrobnějšího dozoru nad digitálním prostorem a konkrétními osobami. Platformy dostanou ověřené identity svých uživatelů, které přetaví v ještě přesnější profilování a reklamu. A identitní firmy si postaví zlatý důl na vystavování „věkových certifikátů“ a správě digitálních identit.

Kdo na zákazu sociálních sítí „pro děti“ skutečně vydělá
Subjekt Co získá Dlouhodobý efekt
Stát Mnohem přesnější data o tom, kdo kde co píše a s kým komunikuje. Lepší možnosti cílených represí a tichého tlaku na nepohodlné občany.
Big Tech platformy Ověřené identity místo anonymních nicků, přesnější reklamní profilace. Ještě větší závislost uživatelů na infrastruktuře několika málo firem.
Identitní byznys (EUDI, certifikační firmy) Obrovský trh s ověřováním věku, identity a správou digitálních přístupů. Koncentrace klíčových identitních dat mimo skutečnou demokratickou kontrolu.
Obyčejní uživatelé Formální deklaraci „bezpečnějšího internetu pro děti“. Ztrátu anonymity, riziko úniků dat, nárůst autocenzury a digitální zranitelnosti.
Ochrana dětí jako dokonalý politický štít pro likvidaci svobody na internetu

Francie otevřeně přiznává, že bez ověření identity nelze ověřit věk. Čeští politici otevřeně říkají, že chtějí jít „cestou Francie“. Evropská unie otevřeně tlačí evropskou digitální identitu, která má být univerzálním klíčem ke všem digitálním službám.

Tyto tři linie se sbíhají v jednom bodě: v likvidaci online anonymity. Zákaz sociálních sítí „pro děti do 15 let“ je jen marketingová etiketa nalepená na balík, jehož skutečný obsah je úplně jiný. Tím obsahem je povinná identifikace všech uživatelů, přičemž dítě je jen zástupný symbol, který má projekt emočně zajistit. Kdo je proti, ten „nechce chránit děti“, začnou vykřikovat nejen politici, ale i někteří tupí občané.

Evropská digitální identita je už přípravě

Ve skutečnosti ale anonymita brání poslední zbytky svobody projevu, které ještě nejsou svázané občankou. Internet, kde mohl člověk vystoupit pod přezdívkou, upozornit na korupci, kritizovat mocné nebo prostě jen říct nepopulární pravdu bez okamžité osobní odvety, mizí před očima.

Na jeho místo nastupuje internet s občankou, internet pod identitní kontrolou státu a korporací. A celé se to prodává jako „starost o děti“. Pokud se tomu společnost nepostaví, skončíme v režimu, kde kliknutí na „Souhlasím“ znamená mnohem víc než jen přijetí podmínek služby. Bude to tichý souhlas s tím, že svoboda na internetu je luxus, na který prý už nemáme „nárok“, protože prý musíme především „chránit naše děti“.

Snaha o zavádění identifikací na sociálních sítí v EU pod záminkou kontroly dětí je podle všeho motivován snahou zajištění “krizového řízení” v polovině roku, až vypukne Migrační pakt

A to je nejspolehlivější cesta, jak svobodu zabít, aniž by si toho většina lidí včas všimla. Zajímavé bude sledovat, jak se proti tomuto nápadu importovaného Total Control nástroje z Francie postaví Motoristé a SPD v koalici. Protože pokud to projde, bude to počátek zavedení totální kontroly na internetu a každého, kdo co někam napíše na sociální síť.

Velký bratr převezme dozor nad příspěvky do diskusních a přivolá zavčas policii, pokud něco napíšete třeba pod návalem emocí, třeba proti migrantům. A vůbec bych se nedivil, že ten zákon na kontrolu identit na sociálních sítích má být nejen v ČR a nejen ve Francii zaveden právě proto, aby bylo možné zatýkat křiklouny, kterým se nebude líbit migrace v polovině tohoto roku. Jako se již děje tady v Německu.

Skupina migrantů na hranici Turecka a Řecka

Jde prostě o to, aby těmto anonymním lidem byl znemožněn přístup na velké sociální sítě, které mají velký dosah. Chápete? O to jde. Když bude půl milionu lidí sdílet komentář s nějakým povedeným protimigračním výkřikem od anonymního autora, bude mít velký dosah a dopad. A toho se v Bruselu děsí. Takže ochrana dětí se stane záminkou, jak donutit všechny uživatele velkých sítí k identifikaci a prokázání, že nejsou dětmi!

Takhle vypadá chucpe! Hlásáním ochrany dětí zbaví ochrany soukromí a anonymity úplně všechny! Sarkasticky bych dodal, že tahle sviňárna by tedy nenapadla ani Petra Fialu, ale možná by dostal noty z Bruselu jednoho dne i on. Rozvědčík na Hradě, Turek mimo vládu, SPD se smířila, že referendum nebude, a tak to všechno směřuje k nasunování procesů v přípravě EU na spuštění Migračního paktu v polovině tohoto roku. A taková je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Exkluzivní a děsivá analýza o think-tanku Aspen Institute Central Europe a jejím vlivu na formování českých vlád! Anatomie skryté sítě, která prorůstá českou politikou a plně ji ovládla! Globální americká moc Pax Americana ve světě končí, ale v ČR budou mít její kádři ještě pořád nějaký čas obrovský vliv!

Aspen Institute Central Europe (AICE) byl v České republice vždy prezentován jako platforma pro „dialog“, „společenské inovace“ a „podporu mladých lídrů“. Tento líbivý nátěr má zakrýt skutečnost, že Aspen nepůsobí jako běžný think-tank. Nejde o akademické centrum, nejde o fórum pro pluralitu názorů, nejde ani o neutrální občanskou iniciativu.

Aspen je v českém prostředí především mocenský nástroj, který formuje politické kádry, propojuje je s transatlantickými strukturami amerického Deep State a globální moci Pax Americana, a následně je umisťuje do klíčových rolí státu – zcela mimo demokratické mandáty, mimo voličský proces a mimo jakoukoliv veřejnou kontrolu.

Jedna z největších muscle-flex akcí Aspenu v roce 2020

Vznik pražského Aspenu je spojen se Zdeňkem Bakalou, americkým občanem a miliardářem, který v ČR vybudoval vlastní politicko-mediální zónu vlivu. Aspen v Praze nepředstavoval veřejnosti jako téma k debatě, ale jako elitní klub, do kterého se chodí kandidovat na „budoucího ministra“ nebo „budoucího prezidenta“. Od svého vzniku se Aspen stal místem, kde probíhá neviditelný, ale zásadní proces: politická selekce. Kdo je přijat, je dříve či později vynesen. Kdo není, naráží na betonový strop.

Politická síť, která dělá z Česka provinciální satelit

Aspen Institute CE není česká instituce. Je to pobočka americké mateřské organizace, která si vybudovala pověst „hodnotového“ think-tanku, ale fakticky funguje jako nástroj vlivu Spojených států a spojených korporací v Evropě. V českém prostředí Aspen systematicky vytváří kádrový koridor – proamerický, globalistický, transatlantický. Každý politik, který chce kariérně růst, velmi rychle pochopí, že jestli chce mít šanci na ministerskou židli nebo post eurokomisaře, musí být „Aspen-kompatibilní“.

Profil ministra obrany za “vlasteneckou” SPD

Aspen tím v praxi nahrazuje klasickou politickou legitimitu. Volby se stávají jenom povinnou kulisou. Skutečné rozhodování, komu bude umožněno vystoupat do nejvyšších pater moci, probíhá v uzavřených místnostech konferenčních sálů, na Aspen Annual, v Aspen Young Leaders programech a v uzavřených networkových skupinách. Volič hlasuje, ale Aspen vybírá.

Metodika: Jak poznat, kdo patří do Aspen sítě

Aby nebylo možné tuhle síť bagatelizovat, je potřeba pracovat s tvrdou metodikou. Ne se spekulacemi, ale s ověřitelnými fakty. Proto vám přinášíme exkluzivně jedinečnou analýzu svého druhu v ČR a používáme v redakci mezinárodně uznávanou tříúrovňovou klasifikaci – ANO, NE a NEZJIŠTĚNO – aplikovanou na všechny členy pěti vlád: Sobotka, Babiš I, Babiš II, Fiala a Babiš III.

Status ANO dostává pouze politik s doloženou vazbou: oficiálním people profile na webu Aspen CE, členstvím v Aspen network, účastí na Aspen Annual Conference jako speaker, alumni statusem v Aspen Young Leaders Programu, publikacemi v Aspen Review nebo funkcí typu čestný předseda či člen poradního sboru.

Původní obsazení Mezinárodního poradního sboru Aspenu

Status NEZJIŠTĚNO znamená, že nebyla dohledána žádná oficiální vazba – žádný profil, žádné potvrzené vystoupení, žádný záznam z Aspen struktur, žádné postoje pro Aspen nebo proti Aspenu. Neznamená to automaticky nepřátelský postoj, jen absenci tvrdého důkazu. Status NE vyhrazujeme pouze tam, kde je zřejmé, že dotyčná osoba byla mimo Aspen sféru a zároveň nikdy nedeklarovala účast na Aspen typu aktivit. V tomto článku se soustředíme především na ty, u kterých je Aspen vazba zřejmá, opakovaná a systémová.

Aspen v jednotlivých vládách: od Sobotky k Fialovi

Když touto metodikou projdeme všechny ministry od roku 2014 do současnosti, vychází z toho jasný obraz: Aspen je ve vládách přítomen nepřetržitě. Střídají se strany, mění se marketingové slogany, ale Aspen lidé zůstávají. Vláda Bohuslava Sobotky fungovala jako startovní platforma – první masivní vlnou napojení. Vlády Andreje Babiše I a II pak ukázaly, že Aspen pronikl do hnutí ANO, byť Babiš zároveň vůči Bakalovi hrál veřejný konflikt častými útoky [1] na Bakalu, že je tunelář apod.

To ale Babišovi nebránilo v tom, aby vystoupil na akci Aspenu s projevem. Babiš dostal vlastní profilovku na webu Aspen. Strhl se obrovský skandál a poprask mezi voliči Hnutí ANO a Babišův profil krátce poté zmizel z webu Aspenu. Přinesli jsme o tom článek [2]. Vláda Petra Fialy představuje vrchol: téměř celá je složená z lidí se statusem ANO.

Původní profil Andreje Babiše na webu Aspenu, než byl ze stránek odstraněn

Třetí Babišův kabinet po roce 2025 pak ukazuje, že i údajná „alternativa“ k Fialově sestavě má Aspen jádro. Níže uvedené tabulky shrnují všechny tyto vazby: jméno, status a důvod, proč je daný člověk veden jako ANO, tedy myšleno “ano, osoba má nebo měla prokazatelné vazby na Aspen“.

U každého, kdo má Aspen status potvrzen jako “ANO”, je v posledním sloupci stručně uvedeno, zda jde o oficiální profil, účast v programu Aspen Young Leaders, keynote vystoupení na výroční konferenci, nebo opakovanou účast na uzavřených Aspen akcích. Tohle není volná interpretace. To je mapování vlivu.

Vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017) – první masová vlna Aspen napojení
Vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017) – ministři a Aspen status
Jméno Funkce Status Důvod Aspen statusu
Bohuslav Sobotka Předseda vlády ANO Keynote speaker na Aspen Annual 2014–2016, opakované projevy o EU a reformách.
Andrej Babiš Ministr financí, místopředseda vlády ANO Měl oficiální people profil na Aspen CE, vystoupil s projevem na Aspen konferenci; profil později smazán.
Milan Chovanec Ministr vnitra ANO Účast jako speaker na konferenci „Czech Republic: The Shape We’re In“ 2015, bezpečnostní a migrační panely organizované Aspen CE.
Lubomír Zaorálek Ministr zahraničí ANO Rezortní patron Aspen akcí, účast na Aspen ministerských konferencích a zahraničněpolitických diskusích, komentáře v publikacích AICE.
Martin Stropnický Ministr obrany ANO Čestný předseda Aspen Institute Central Europe, opakovaný speaker na výročních konferencích a bezpečnostních panelech.
Robert Pelikán Ministr spravedlnosti (po H. Válkové) ANO Featured speaker Aspen Annual „Kam kráčíš, Česko?“, diskuse o právním státě a business prostředí.
Kateřina Valachová Ministryně školství ANO Řečnice Aspen konferencí v letech 2016–2017, zapojení do debat o vzdělávací strategii a roli státu ve školství.
Michaela Marksová Ministryně práce a sociálních věcí ANO Spolupráce s Aspen CE v oblasti sociální politiky, genderové rovnosti a lidských práv; mentoring v Aspen Young Leaders Programu.
Svatopluk Němeček Ministr zdravotnictví ANO Účast na Aspen Prague debatách 2014–2016 k financování zdravotnictví a nemocniční síti.
Jan Mládek Ministr průmyslu a obchodu ANO Speaker na Aspen Annual k tématům energetiky, průmyslové politiky a konkurenceschopnosti, účast v policy diskusích Aspen CE.
Marcel Chládek Ministr školství (do 2015) ANO Zapojení do akcí Aspen Institute Prague v oblasti vzdělávací politiky, účast na setkáních k auditu školství.
Stanislav Štěch Ministr školství (po Valachové) ANO Spoluautor částí studie „Kam kráčíš, Česko?“ pro Aspen CE, hlavní expert pro vzdělávací politiku v jejich výstupech.
Daniel Herman Ministr kultury ANO Pravidelná účast na Aspen konferencích o demokracii, lidských právech a kulturní politice, spolupráce v rámci regionálních panelů.
Pavel Bělobrádek Místopředseda vlády, předseda KDU-ČSL ANO Keynote speaker na konferenci „Czech Republic: The Shape We’re In“ 2015 a účast na mediálních a společenských panelech Aspen CE.
Jiří Dienstbier Jr. Ministr pro lidská práva, legislativu ANO Dlouhodobý speaker Aspen CE, účastník gala debat a konferencí o právním státu a demokracii, navazuje na roli svého otce v Aspen Prague.
Jan Chvojka Ministr pro legislativu a lidská práva ANO Uváděn v seznamech účastníků Aspen programů a debat o kvalitě legislativy, zmiňován v analýzách Aspen network v ČR.
První vláda Andreje Babiše (2017–2018) – Aspen se přesouvá do Hnutí ANO
První vláda Andreje Babiše (2017–2018) – ministři a Aspen status
Jméno Funkce Status Důvod Aspen statusu
Andrej Babiš Předseda vlády ANO Bývalý people profil Aspen CE, keynote projev na Aspen konferenci; typický příklad využití sítě a následného maskování vazby.
Richard Brabec Místopředseda vlády, ministr životního prostředí ANO Účast na společné konferenci Aspen CE a CEPS v Bruselu, panel o environmentální politice a energetické transformaci.
Ilja Šmíd Ministr kultury ANO Zapojení do kulturních a mediálních panelů Aspen CE, účast v diskusích o kulturní politice a institucích.
Jiří Milek Ministr zemědělství ANO Jméno se objevuje v souvislosti s analýzami Aspen CE k zemědělské politice, účast v podnikatelských a agro diskusích napojených na Aspen síť.
Lubomír Metnar Ministr obrany NEZJIŠTĚNO Nebyl nalezen žádný oficiální Aspen profil, ani doložené vystoupení na Aspen konferencích či programech.
Tomáš Hüner Ministr průmyslu a obchodu ANO Účast na Aspen Annual Conference v rolích experta na energetiku a průmyslovou politiku, spolupráce v rámci Aspen policy debat.
Druhá vláda Andreje Babiše (2018–2021) – Aspen na vrcholu vlivu
Druhá vláda Andreje Babiše (2018–2021) – ministři a Aspen status
Jméno Funkce Status Důvod Aspen statusu
Andrej Babiš Předseda vlády ANO Bývalý Aspen profil a keynote; typický „Aspen premiér“ s pozdějším mediálním odříznutím této vazby.
Adam Vojtěch Ministr zdravotnictví ANO Oficiální people profil Aspen CE, aktivní účast v panelech k řízení zdravotnictví a krizovým strategiím.
Alena Schillerová Ministryně financí, místopředsedkyně vlády ANO Účast na Aspen-type konferencích o digitální ekonomice a fiskální politice, řazena mezi „přátele“ Aspen sítě v ČR.
Robert Plaga Ministr školství ANO Vystupuje v Aspen analýzách vzdělávání, zapojen do školských panelů a diskusí o strategii vzdělávací politiky.
Karel Havlíček Ministr průmyslu a obchodu, dopravy, místopředseda vlády ANO Oficiální people profil Aspen CE, pravidelný speaker k tématům průmyslu, inovací a dopravní infrastruktury.
Jan Hamáček Ministr vnitra, místopředseda vlády ANO People profil Aspen CE, účast na bezpečnostních a governance panelech; často citován v Aspen výstupech.
Marie Benešová Ministryně spravedlnosti NEZJIŠTĚNO Přímá vazba na Aspen struktury nebyla prokazatelně dohledána, vystupovala primárně v národní rovině justice.
Jana Maláčová Ministryně práce a sociálních věcí ANO Vystoupila na konferenci „Kam kráčíš, Česko?“ pořádané Aspen CE; přímé Aspen napojení využito při sociálních reformních debatách.
Marta Nováková Ministryně průmyslu a obchodu ANO Keynote na konferenci Digitální Česko, konané ve spolupráci s Aspen CE, účast v digitálních a podnikatelských panelech.
Miroslav Toman Ministr zemědělství ANO Speaker Aspen Annual 2019 k budoucnosti zemědělství, EU fondům a zelené transformaci.
Roman Prymula Ministr zdravotnictví ANO Opakované účasti na Aspen zdravotních a pandemických panelech jako klíčový expert na krizové řízení.
Jan Blatný Ministr zdravotnictví ANO Speaker na Aspen Annual Conference k budoucnosti českého zdravotnictví a odolnosti systému.
Vláda Petra Fialy (2021–2025) – téměř kompletní Aspen kabinet
Vláda Petra Fialy (2021–2025) – ministři a Aspen status
Jméno Funkce Status Důvod Aspen statusu
Petr Fiala Předseda vlády ANO Oficiální people profil na Aspen CE, speaker na konferencích o budoucnosti Evropy a transatlantické spolupráci.
Vít Rakušan Místopředseda vlády, ministr vnitra ANO Oficiální Aspen profil, alumnus Aspen Young Leaders Program, pravidelný speaker Aspen Annual Conference.
Marian Jurečka Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ANO People profil a speaker Aspen CE, účast v panelech o sociální politice, rodině a trhu práce.
Vlastimil Válek Místopředseda vlády, ministr zdravotnictví ANO Bývalý prezident Aspen Institute Prague, nyní čestný prezident Aspen CE; klíčová figury sítě v oblasti zdravotnictví a governance.
Zbyněk Stanjura Ministr financí ANO Keynote speaker na Aspen Annual 2022, účast v panelech k fiskální politice a ekonomické strategii ČR.
Jan Lipavský Ministr zahraničních věcí ANO Oficiální people profil Aspen CE, pravidelný účastník a speaker na zahraničněpolitických panelech a bezpečnostních konferencích.
Martin Kupka Ministr dopravy ANO Účastník hlavních Aspen konferencí k infrastruktuře, digitalizaci a prioritám českého předsednictví v Radě EU.
Mikuláš Bek Ministr pro evropské záležitosti / školství ANO People profil Aspen CE, aktivní účast na konferencích o evropské integraci, vzdělávání a kulturní politice.
Martin Dvořák Ministr pro evropské záležitosti ANO Uveden jako člen AICE Advisory Corps for Efficient Governance, součást expertního jádra Aspen sítě.
Jana Černochová Ministryně obrany ANO Speaker na konferencích „Kam kráčíš, Česko?“ a bezpečnostních panelech Aspen CE, prosazuje tvrdě pro-NATO linii v souladu s Aspen agendou.
Petr Gazdík Ministr školství (do 2022) ANO Contributor projektu „Voices of Governance“, speaker Aspen Annual, dlouhodobě řazen mezi Aspen spřízněné politiky STAN.
Vladimír Balaš Ministr školství (po Gazdíkovi) ANO Účast v Aspen „Leadership in Action“ a dalších vzdělávacích fórech, reprezentuje vládu v právních a vzdělávacích diskusích Aspen CE.
Martin Baxa Ministr kultury ANO Dlouholetá spolupráce s Aspen CE, panelista na OPEN UP! 2016 a dalších kulturních projektech napojených na Aspen síť.
Anna Hubáčková Ministryně životního prostředí ANO Účast na Aspen konferencích k evropskému Green Dealu, Fit for 55 a vodnímu hospodářství v době českého předsednictví EU.
Petr Hladík Ministr životního prostředí (po Hubáčkové) ANO Oficiální people profil Aspen CE, veden v sekci „People of our network“ jako environmentálně orientovaný lídr.
Zdeněk Nekula Ministr zemědělství ANO Účast na Aspen diskusích o udržitelnosti, zemědělské politice a dopadech Green Dealu na agrární sektor.
Michal Šalomoun Ministr pro legislativu ANO Speaker na Aspen Annual, panely o digitalizaci práva, byrokracii a kvalitě legislativního procesu.
Eva Decroix Ministryně spravedlnosti (po Blažkovi) ANO Alumna Aspen Young Leaders Program, častá speakerka na Aspen Annual Conference a právních panelech.
Marek Ženíšek Ministr pro vědu, výzkum a inovace (po Langšádlové) ANO Účastnil se zahájení aktivit Aspen Prague v roce 2012, dlouhodobě veden jako spolupracovník a „friend“ Aspen CE.
Ivan Bartoš Místopředseda vlády pro digitalizaci, ministr pro místní rozvoj ANO Spolupráce s Aspen CE skrze digitální agendu, Strive Czechia a expertní tým s účastí výkonného ředitele Aspen CE Milana Vašiny.
Pavel Blažek Ministr spravedlnosti (původně) NEZJIŠTĚNO Nebyl nalezen žádný people profil, alumni status ani prokazatelné keynote vystoupení na Aspen akcích.
Třetí vláda Andreje Babiše (od 2025) – Aspen v novém mocenském uspořádání
Třetí vláda Andreje Babiše (od 2025) – ministři a Aspen status
Jméno Funkce Status Důvod Aspen statusu
Andrej Babiš Předseda vlády ANO Bývalý Aspen profil a keynote speaker; mazání stop po Aspen vazbě je samo o sobě přiznáním politické trapnosti této minulosti.
Karel Havlíček Místopředseda vlády, ministr dopravy a práce ANO Oficiální people profil Aspen CE, jeden z klíčových politických tváří Aspen sítě v oblasti průmyslu, inovací a dopravy.
Petr Macinka Místopředseda vlády, ministr zahraničí a životního prostředí NE Petr Macinka, předseda strany Motoristé sobě, se dlouhodobě vymezuje proti Aspen Institute a jeho vlivu na českou politiku.
Alena Schillerová Místopředsedkyně vlády, ministryně financí ANO Aspen-type konference k digitálním financím a daňové politice, řazena v analýzách mezi Aspen-friendly figury ANO.
Jaromír Zůna Místopředseda vlády, ministr obrany ANO Opakovaný řečník na Aspen bezpečnostních konferencích, včetně panelů o NATO a regionální obraně.
Zuzana Mrázová Ministryně pro místní rozvoj ANO Uvedena jako součást Aspen „People of Our Network“, napojená na regionální rozvoj a městskou politiku.
Lukáš Vlček Ministr průmyslu a obchodu ANO Speaker na Aspen Annual Conference 2024, účast v diskusích o malých a středních podnicích, digitalizaci a hybridních hrozbách.
Ivan Bednárik Ministr dopravy (politicky vzato Aspen spojen mimo-politicky) ANO Jeden z prominentních mentorů platformy DoToho!, spoluzaložené Aspen CE k podpoře SME a podnikatelského ekosystému.
Robert Plaga Ministr školství nebo průmyslu (podle rekonstrukce kabinetu) ANO Dlouhodobě řazen mezi „Aspen friendly“ politiky, zapojen do školských a ekonomických diskusí v rámci Aspen CE a partnerských think-tanků.
Adam Vojtěch Ministr zdravotnictví ANO Trvale vedený people profil na Aspen CE, aktivní zdravotnický expert v jejich síti.
Boris Šťastný Ministr pro sport, prevenci a zdraví ANO Propojen s Aspen CE, zmiňován v souvislosti s Aspen Review a Young Leaders Program, dlouhodobá účast ve zdravotnických a společenských debatách.
Aleš Juchelka Ministr (kultura/sociální agenda podle politického rozdělení) NEZJIŠTĚNO Prozatím bez dohledatelné oficiální vazby na Aspen CE, žádný profil ani jasné keynote vystoupení.
Martin Šebestyán Ministr (rezort podle koaliční dohody) NEZJIŠTĚNO Bez doložených Aspen kontaktů či účasti na jejich programech, status zůstává otevřený.
Oto Klempíř Ministr kultury NEZJIŠTĚNO Jméno se neobjevuje v žádných ofic. seznamech Aspen CE ani ve festivalových či kulturně-politických programech AICE.
Čeští prezidenti a jejich napojení na Aspen, který není think-tankem, ale rozhodovacím uzlem
Prezidenti České republiky – Aspen status
Prezident Status Důvod
Václav Havel NE Zemřel před založením Aspen CE, ovšem think-tank od počátku čerpá z Havlova ideového transatlantického odkazu.
Václav Klaus NE Václav Klaus dlouhodobě kritizuje Aspen Institute Central Europe a podobné organizace, které označuje za součást „globálních elit“ a nositele progresivistických myšlenek.
Miloš Zeman NE Bývalý prezident Miloš Zeman se během svého působení v úřadu opakovaně vymezoval vůči organizacím, které označoval za vlivové či globalistické, přičemž Aspen Institute (konkrétně Aspen Institute Central Europe) byl jedním z jeho terčů.
Petr Pavel ANO Oficiální Aspen CE people profil; aktivní účast na Aspen bezpečnostních a governance panelech

Z těchto tabulek je evidentní, že Aspen CE má své lidi ve všech klíčových vládách od roku 2014. Vláda Bohuslava Sobotky je prakticky celá prošpikovaná Aspen jmény. Vlády Andreje Babiše nesou stejný vzor – silná Aspen penetrace, navzdory veřejnému marketingu o „kritice Bakaly“. Vláda Petra Fialy je naprosto extrémní: tam, kde by běžný občan očekával politický pluralismus, vidíme téměř jednolitou Aspen síť.

Třetí vláda Andreje Babiše pak jen potvrzuje, že jakmile se politik jednou dostane do Aspen oběhu, síť si ho podrží i při změně stranických barev. Aspen tak fakticky funguje jako paralelní struktura, která supluje klasický stranický výběr kádrů. Politické strany se stávají jen nálepkami nalepenými na stejné lidi. Reálným jmenovatelem je příslušnost k Aspenu – přes profily, konference, programy a uzavřené networkingové okruhy. A tady se dostáváme k aktuálnímu bodu zlomu.

Filip Turek jako negativní příklad: proč nebyl přijat

Kauza nejmenování Filipa Turka ministrem ukazuje, jak Aspen síť funguje v praxi. Prezident Petr Pavel se pokusil zamlžit důvody řečmi o „kompetencích“ a „zkušenostech“. Faktem ale je, že sám Pavel byl vynesen do prezidentského úřadu právě díky Aspen síti, nikoliv díky bohaté civilní praxi. Jeho oficiální people profil na Aspen Institute Central Europe, účast na jejich akcích a jasná transatlantická orientace z něj dělají modelovou ukázku Aspen produktu.

Filip Turek naproti tomu není Aspen člověk. Nemá žádný people profil, neprošel Young Leaders programem, nefiguruje v Aspen Review, není zván na jejich konference jako „spolehlivý“ řečník. Z hlediska Aspen logiky je tedy nečitelný, neintegrovaný, neprověřený. Proto nemohl být připuštěn na úroveň člena vlády. Ne proto, že by byl „nekompetentní“, ale proto, že není z Aspen okruhu. To je pro současný režim nepřijatelný deficit.

Česká republika je Aspen provincií amerického systému dnes již zanikající globální vlády Pax Americana

Pokud spojíme všechny výše uvedené údaje, vzniká obraz, který nelze okecat. Česká republika není řízena čistě skrze standardní parlamentní demokracii, protože volby jsou vlastně jen estráda, při které máte možnost si vybrat buď člena Aspenu, anebo hosta Aspenu. Je řízena strukturou, která stojí nad stranami a nad volbami. Aspen Institute Central Europe se stal centrálním kádrovým uzlem české politiky.

Rozhoduje o tom, kdo bude vnímán jako „moderní proevropský lídr“ a kdo bude odstaven jako nepřijatelný „outsider“. Z vlády Sobotky, přes Babišovy kabinetní mutace až po Fialovu vládu a třetí Babišovu sestavu vidíme jedno a totéž: desítky ministrů a klíčových funkcionářů se statusem ANO – oficiální profily, Young Leaders, Advisory Corps, keynote projevy, Aspen Review. Aspenem, konkrétně americkou centrálou Aspenu v USA a Aspen Junior programem, prošla i italská premiérka Giorgia Meloni. A ta by měla vědět, co je to “Lega“.

Giorgia Meloni v Aspenu v USA

Všichni napojení na jednu organizaci, která se nikomu nezodpovídá, ale ovládá přístup do nejvyšších pater moci. V takovém prostředí už nejde o skutečnou soutěž politických koncepcí. Jde o soutěž uvnitř jedné sítě. Jde o strukturu Lega (Liga). Pokud nevíte, co tento výraz znamená, tak jde o označení politických stran v Itálii 80. let. Zdánlivě šlo o různé strany, vlevo i vpravo na politické scéně, ale ve skutečnosti všechny partaje ovládala italská mafie – Lega. Jednalo se o konsorcium nejmocnějších mafiánských rodin v Itálii.

Dnes se místo mafie na totální kontrolu sestavovaných vlád používají think-tanky a neziskovky různého typu. A kdo do té sítě nepatří? Ten narazí. Filip Turek je jen první viditelná oběť tohoto mechanismu. Další budou následovat. Dokud budou vlády plněné z Aspen katalogu, nebude mít český volič reálnou možnost změnit kurz země. Bude jen dokola potvrzovat různé tváře té samé sítě. Prostě jenom česká mutace italské “Lega” z 80. let. A to je bohužel brutální realita českomoravského politického prostoru. V pátek večer na SVCS v mém pořadu si o tom řekneme více.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Petr Pavel provedl de facto ústavní puč, když zmařil jmenování Filipa Turka. A proč je výrok Andreje Babiše o „uzavřené záležitosti“ nebezpečným precedentem a legitimizací prezidentova ústavního puče? Potopení Turka ze strany Pavla a teď i Babiše může vést k rozvalu koalice a k menšinové vládě!

Celá republika sleduje bezprecedentní ústavní konflikt, který rozpoutal prezident Petr Pavel svým krokem odmítnout jmenovat Filipa Turka ministrem v nové vládě. Není to pouze osobní spor, není to ani otázka politického vkusu. Jde o zcela zásadní precedent, který svou povahou zasahuje do samotné logiky parlamentního systému. A děje se tak na základě intervence Bruselu.

Prezident se postavil nad Ústavu, přisvojil si pravomoci, které mu zákon nedává, a ještě k tomu vše doprovodil mlžením a vágními, prázdnými odůvodněními. A pak přichází výrok Andreje Babiše, že je to „uzavřená záležitost“. Jako kdyby snad šlo o nějaký technický detail, přestřelku úředníků, nebo drobnou epizodu, na kterou se zítra zapomene. Ne, nejde. A nesmí jít. Protože pokud se z tohoto precedentu stane norma, máme po parlamentní demokracii.

Ústava České republiky je napsaná jasně: prezident jmenuje členy vlády na návrh premiéra. Není tam jediná zmínka o tom, že by mohl návrh odmítnout. Není tam žádné „diskreční oprávnění“, žádné „prezidentské posuzování vhodnosti kandidáta“, žádný mechanismus, který by z hlavy státu dělal personálního kádrováka vlády. Nic takového.

Prezident nemá hrát personálního filtrátora. Prezident nemá suplovat parlament, policii ani soudy. Prezident nemá rozhodovat podle toho, kdo se mu líbí a kdo ne. Tenhle princip byl dříve respektován dokonce i prezidenty, kteří byli výraznými politickými osobnostmi. Václav Havel, Václav Klaus, dokonce i Miloš Zeman – přes všechny konflikty, které vedli – nakonec museli vždy ustoupit textu Ústavy, i když to leckdy bolelo. Petr Pavel jde opačnou cestou. Stojí si za tím, že má nějaké samozvané oprávnění určovat, kdo bude ve vládě. Jenže to je ústavní převrat tichou cestou.

Jak se rozchází text Ústavy a praxe v kauze nejmenování Filipa Turka
Oblast Co říká Ústava Jak postupoval Petr Pavel Důsledek pro systém
Jmenování členů vlády Prezident jmenuje členy vlády na návrh premiéra. Odmítl návrh na jmenování Filipa Turka, jako by měl právo veta. Prezident si přisvojuje pravomoc, kterou Ústava nezná – de facto zavádí vetování ministrů.
Odpovědnost vlády Vláda je odpovědná Sněmovně, nikoli prezidentovi. Prezident se chová, jako by členové vlády byli odpovědní jemu osobně. Rozmazává se hranice odpovědnosti, prezident zasahuje do sestavování kabinetu bez jakékoliv odpovědnosti voličům.
Kontrola kandidátů Kontrolu činí volby, parlament, případně policie a soudy. Odvolává se na neurčitá „bezpečnostní rizika“ a vlastní posudky. Zavádí se praxe, kdy neznámé posudky a pocit prezidenta přebíjejí volební výsledek a vůli většiny.
Dělba moci Prezident má být vyváženou součástí systému, ne druhým premiérem. Fakticky vystupuje jako skrytý super-premiér s vlastním výběrovým právem na ministry. Dělba moci se rozpadá, prezident posiluje roli bez explicitního mandátu a bez jasných brzd.
Proč je prezidentská argumentace nebezpečně prázdná

Když prezident odmítl jmenovat Filipa Turka, argumentoval „vyhodnocením bezpečnostních rizik“ a „pochybnostmi o kompetencích“. Tato formulace působí jako zpravodajská hrozba, ale přitom neobsahuje nic konkrétního. Jen slova. Jen šum. Jen mlha. Ústavní funkci nelze popřít tím, že se kolem ní vytvoří slovní mlha o bezpečnosti. Buď existují závažné informace – a pak je povinností prezidenta a jeho aparátu je alespoň rámcově sdělit, pokud má být kandidát fakticky odstřelen. Nebo neexistují – a pak jde o svévolné obcházení premiéra a parlamentu. Nic mezi tím není. Nemůže být.

Petr Pavel, prezident ČR

Prezident nemůže rozhodovat podle „osobních pocitů“. Nemůže rozhodovat podle toho, kdo chodil na jaké demonstrace, kdo je komu mediálně trnem v oku nebo kdo je „kontroverzní“. Taková logika je znakem režimů, kde se moc soustředí v rukou jediné osoby a kde se politická kariéra láme na tom, jestli člověk sedí prezidentovi v žaludku. A právě tady se láme otázka, zda ještě žijeme v parlamentní republice, nebo v poloprezidentské karikatuře, kterou nám nikdo neschválil.

Reakce veřejnosti a médií: ticho, relativizace a alibismus

Zarážející je absolutní selhání médií. Hlavní novináři namísto tvrdé konfrontace s prezidentem začali vysvětlovat, že „Ústava není úplně jednoznačná“ – což je prostě lež. Ústava je v tomto bodě jednoznačná až krystalicky: prezident jmenuje na návrh premiéra. Když premiér navrhne konkrétní jméno, prezident není povolán hrát boha. Politologové se chovají jako by dostali noty. Jedni relativizují, druzí bagatelizují.

Nikdo se neptá napřímo: Má prezident právo odmítnout návrh premiéra? Ano, nebo ne. A odpověď je jednoduchá – nemá. Všechno ostatní jsou jen výmluvy. Čím více se to mlží, relativizuje a balí do odborných termínů, tím větší prostor prezident získává. A tím víc se posouvají mantinely moci. Místo alarmu ticho. Místo obhajoby Ústavy jen komentářové žvatlání, které má jediné – uklidnit, aby se nikdo moc nevzrušoval.

Premiér by měl v takové situaci stát jako skála. Pokud prezident porušuje Ústavu, je povinností premiéra to říct nahlas, jasně a nekompromisně. Jeho mandát nejde z Hradu, ale od voličů. Jenže co se stalo? Vláda raději manévruje, couvá, hledá náhradní jména, protože „nechce jít do konfliktu“. Je to kvůli Bruselu, který vydal zákaz na jmenování Filipa Turka. A proti Bruselu nepůjde ani Petr Pavel, ani Andrej Babiš.

Jenže v takovém případě už vláda není vládou, ale hradní pobočkou. Nemůže přece fungovat systém, kde prezident bude svévolně odmítat navržené ministry a vláda tomu bude jen přihlížet a přizpůsobovat nominace tomu, co projde prezidentským sítem. Tím se vytváří model prezidentského semi-absolutismu, který v Ústavě není a nikdy nebyl.

Historická praxe: prezidenti před Pavlem versus dnešní precedens

Někdo může namítnout, že prezidenti se s vládami přetahovali vždy. Ano, existovaly spory o jednotlivé ministry, zdržování jmenování, veřejné politické tlaky. Ale klíčový rozdíl je v tom, že nakonec, byť se skřípěním zubů, došlo k respektování Ústavy a premiérova návrhu. Prezident si nedovolil definitivně zahodit jméno, které premiér přinesl. To, co předvádí Petr Pavel, posouvá laťku o kus dál.

Spory o ministry v historii ČR a jejich výsledek ve srovnání s kauzou Turka
Prezident Typ konfliktu Konečný výsledek Signál pro systém
Václav Havel Spory o složení prvních porevolučních vlád, tlak na „morální profil“ ministrů. Po debatách nakonec respektoval politické dohody a návrhy premiérů. Prezident má hlas, ale ne definitivní veto.
Václav Klaus Napjaté situace při jmenování a rekonstrukcích vlád, občasné zdržování. Po politickém tlaku vládu a její složení vždy nakonec potvrdil. Prezident může hrát na čas, ale končí u textu Ústavy.
Miloš Zeman Otevřené konflikty, snaha prosazovat „své“ ministry, tlak na kabinet. I přes excesy nedošlo k definitivnímu odstavení konkrétního jména na základě čistě osobního veta. Hraniční praktiky, ale formálně se ještě dodržel princip, že premiér navrhuje.
Petr Pavel Odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem na základě neurčitého „vyhodnocení rizik“. Kandidát byl fakticky zablokován, vláda ustoupila, prezident prosadil své. Nový precedens: prezident si přisvojuje reálné veto na ministra.

Tohle je rozdíl, který nelze přejít mávnutím ruky. Zatímco dříve šlo „jen“ o střet politických eg a výkladů, dnes se fakticky mění architektura moci: prezident se posunul z role jmenovatele do role hodnotitele a selektora. Bez změny Ústavy, bez referenda, bez souhlasu občanů. Prostě jak říkám, Česko snese fšecko.

A teď přichází Andrej Babiš a jeho slova o „uzavřené záležitosti“

Když se kauza začala hroutit a Turek byl fakticky odstaven, Andrej Babiš prohlásil, že „je to uzavřená záležitost“. Přesně ten typ výroku, který mění ústavní konflikt na banální epizodu – jako by šlo o omyl v seznamu kandidátů nebo o administrativní nedorozumění.

Jenže tohle nebyla technikálie. Tohle byl ústavní spor nejvyššího řádu. Prezident si přisvojil kompetenci, která mu nepatří. Vláda ustoupila. A šéf nejsilnější vládní strany nad tím udělal tlustou čáru se slovy, že je hotovo. Tím vytváří precedent, který je jedovatý:

– Prezident může ignorovat premiérovy návrhy.
– Premiér to přejde.
– Hlavní vládní strana to označí za vyřízené.
– A jede se dál, jako by se nic nestalo.

Takhle se rodí ústavní eroze, krok po kroku, bez velkých explozí, jen tichým přizpůsobováním se svévoli. Babišův výrok „je to uzavřené“ není uklidnění, ale přikrytí problému betonem, aby se o něm už nemluvilo.

Precedens do budoucna: co když příště prezident odmítne tři ministry? Nebo polovinu vlády?

Když dnes prezident odmítne jednoho ministra, zítra může odmítnout dva. Pozítří může odmítnout celé portfolio rezortů. A nikdo mu v tom fakticky nezabrání, protože už se vytvořil precedens, že to jde. Premiéři si příště dvakrát rozmyslí, koho nominují – ne podle toho, co chtějí voliči, ale podle toho, co projde Hradem.

A tady je to zásadní: Ústava stojí na zvyklostech. Když se zvyklost změní, změní se i Ústava v praxi. Pokud jednou premiér ustoupí, už nikdo neodstraní fakt, že prezident tuto pravomoc reálně má, i když ji formálně mít nesmí. Stačí, aby se to ještě párkrát opakovalo – a český politický systém se posune do úplně jiné ligy. A pokud jde o Motoristy, ti nebudou mít jinou možnost, než zvážit odchod z vlády, protože když

Filip Turek jako symbol testu Ústavy

Ať už má člověk na Filipa Turka osobní názor jakýkoliv, tahle kauza není o něm jako o konkrétní osobě. Kauza je o principu. O tom, jestli se respektuje text základního zákona, nebo jestli se ohýbá podle toho, kdo sedí na Hradě. Ústava jasně říká, kdo má pravomoc vytvářet vládu.

To, že je Turek pro část veřejnosti kontroverzní, hlasitý, radikální – to všechno je politika. Politika se řeší volbami a parlamentem. Ne pocitem prezidenta, ne vytahováním neurčitých „rizik“ bez ověřitelného obsahu. Turek se stal symbolem něčeho mnohem většího: testu toho, zda prezident může vetovat ministry podle libovůle. A výsledkem testu je bohužel to, že může – protože mu to prošlo.

Filip Turek

Tímto krokem se zavádí nebezpečný model: strany mohou vyhrát volby, premiér může mít mandát, koalice může mít většinu – ale prezident nakonec rozhodne, kdo bude sedět ve vládě. To je model prezidentského systému, ale bez brzd, které prezidentské systémy obvykle mají.

A hlavně: tento model nikdo neodhlasoval. Nikdo ho nelegitimizoval referendem. Nikdo ho neschválil v parlamentu. Vznikl jen z toho, že prezident projevil vůli, premiér ji nevetoval a lídři vládních stran to přikryli frází o „uzavřené věci“. Veřejnost se stává divákem, který může vhozením volebního lístku vyjádřit názor – ale na konci stejně rozhodne prezidentský filtr.

Co to říká o síle české demokracie

Je smutnou tradicí české politiky, že ústavní normy se ohýbají podle momentální potřeby. Když se to hodí, politici z Ústavy citují a ohánějí se jí v televizi. Když se to nehodí, dělají, že tam nic není. Prezident si přivlastní pravomoc, která mu nepatří. Premiér se tváří, že to nebolí.

A Andrej Babiš řekne, že je po problému. Tím se otevírá cesta k tomu, aby budoucí prezidenti – ať už budou jakkoliv političtí či autoritářští – mohli manipulovat složením vlády podle svého uvážení. Naše demokracie stojí na papíru a na ochotě politiků ten papír dodržovat. A když tato ochota zmizí, papír je k ničemu.

Petr Pavel dělá v podstatě politiku Petra Fialy proti vládě Andreje Babiše

Prezident Petr Pavel porušil Ústavu. Vláda ustoupila. A Andrej Babiš to označil za „uzavřenou záležitost“. Ale ona uzavřená není. Nemůže být. Protože tímto jedním rozhodnutím byl vytvořen precedens, který ovlivní všechny příští vlády, všechny příští prezidenty a možná i celou povahu českého ústavního systému.

Pokud dnes mávneme rukou a budeme dělat, že se nic nestalo, ztratíme všechno: ztratíme parlamentní charakter republiky, ztratíme vládu odpovědnou Sněmovně a získáme prezidenta, který bude skrytým super-premiérem. To není drobnost. To je ústavní revoluce, puč provedený bez mandátu, bez otevřené debaty a pod záštitou nicneříkajících frází o bezpečnosti.

Tahle věc není uzavřená. Tahle věc je naopak otevřenou ranou, která bude krvácet, dokud si společnost jasně neřekne, že Ústava je víc než osobní sympatie prezidenta a pohodlí vlády, která se bojí konfliktu. A že žádný „uzavírající“ výrok jednoho politika na tom nic nemění. Reálně tato situace může vést k rozvalu koalice a k odchodu Motoristů z vlády, protože pokud je Pavlovi tolerován ústavní puč, potom jeho intervence proti Motoristům a proti programovému prohlášení vlády budou gradovat. A to je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Epsteinovy spisy odhalily napojení Domu Rothschild a Jeffreyho Epsteina na projekty porcování Ukrajiny a rekrutování Ukrajinek pro Epsteinův harém! Tlak na ukončení války na Ukrajině je motivován právě zájmy západních investorů, takže není divu, že guvernér Nikolajevské oblasti najednou prohlásil, že Ukrajina je válkou vyčerpána a unavena!

Skládačka války na Ukrajině pomalu začíná zapadat do sebe, a co bylo před rokem nebo dvěma jen konspirace, je dnes najednou pravda. Jak se totiž ukazuje, pedofilní sexuální delikvent Jeffrey Epstein považoval západem podporovaný převrat v Kyjevě v roce 2014 za lukrativní obchodní příležitost, jak naznačují nově zveřejněné dokumenty. A nejen on.

Poslední várka dokumentů souvisejících s Epsteinem, které minulý týden zveřejnilo americké ministerstvo spravedlnosti, obsahuje e-maily, v nichž se skandální finančník snažil povzbudit své kontakty, včetně Ariane de Rothschildové a britského miliardáře Richarda Bransona, aby vydělali na chaosu po převratu na Ukrajině. Materiály odhalují, že rozmlácená Ukrajina se stala příležitosti k jejímu vykoupení ve výprodeji.

Ve skutečnosti švýcarská bankovní skupina Edmond de Rothschild Group – v čele s Ariane de Rothschild – převzala obchodní aktiva prvního prezidenta po převratu, Petra Porošenka. Později se dostala k ukrajinskému státnímu energetickému gigantu Naftogaz, kde tahala za nitky a řídila miliardy ve státních financích.

Ruská televize o tom připravila reportáž a jak se ukazuje a hlavně potvrzuje z Epsteinových spisů, tak rozvrat na Ukrajině nebyl nic jiného než příležitost, jak se Rothschildové a další členové Domu Sion v Londýně mohli dostat k tzv. Nebeskému Jeruzaléma, což je starobylý název pro část Tartárie, později přeznačené na Kyjevskou Rus, a ještě později na Okrajinu Kyjevské Rusi, a úplně nakonec na Ukrajinu.

Původ příběhu o Nebeském Jeruzalému

Nebeský Jeruzalém je název pocházející z hebrejských textů, neboť šlo o území popisované židovskými kupci jako prostor s úplně černou půdou, na které klasy a plody rostou do nebes, až k Nebeskému Jeruzalému. Odtud pochází i vlajka Ruské Okrajiny, tedy žluté lány dole rostoucí do modrých nebes nahoře. Tento název Nebeský Jeruzalém se mezi hebrejskými kupci a jejich kmeny zažil už v dobách řeckého osídlení, jehož největším městem byl Tyras, na jehož pozůstatcích a okraji postavila carevna Kateřina Veliká právě Oděsu.

Zbytek Tyrasu je dodnes zachován pod názvem Bilhorod-Dnistrovskij. Tyras byl založen Řeky v roce 502 př. n. l. a později se dostal pod kontrolu Tartárie, později Kyjevské Rusi, ale rovněž Osmanů atd. Nicméně mimořádně úrodná černozem a zkazky o ní se rozšířily do Judeje, přičemž už od raného středověku se o prostoru hovořilo jako o možném novém domově Židů vyhnaných do diaspory ve světě.

Červené vyznačení Nebeského Jeruzaléma

Můžeme se dnes na Izrael vytvořený z ukradeného území Palestiny dívat de facto jakkoliv, ale ani omylem tu polopouštní a dokonce pouštní zemi nelze označovat za ideální místo k životu pro potřeby tzv. vyvoleného národa. Proto se většina diaspory do té země nikdy nechtěla a nebude chtít vrátit. Proto myšlenka získání nejúrodnější půdy na této planetě, půdy na jihu Ukrajiny, pro vyvolený národ, např. nákupem nebo třeba i válkou, kterou povedou Rusové na pokyn panských, tedy Chabadu Lubavitch, je najednou znovu živá.

A není překvapením, že právě Dům Rothschild se tak moc zajímá o nákupy a hlavně o zadlužení nejzkorumpovanější země na světě. Proto není divu, že rozvrácení Ukrajiny je v zájmu těch, kteří v Izraeli a v ješivách prorokují a káží o Nebeském Jeruzalémě na severu, o černé zemi, z jejíhož úrodného lůna klasy rostou prý až do nebes. Pokud nemáte čas na video o zapojení Rothschildů a Epsteina do Ukrajiny, tak tady je přepis:

Rothschildové a Jeffrey Epstein se stejným zájmem o Ukrajinu

18. března 2014. Po měsících nepokojů a násilí v Kyjevě a navzdory výhrůžkám ukrajinských neonacistů se Krym oficiálně odtrhl od Ukrajiny a znovu se spojil s Ruskem, čímž obnovil vazby se svou historickou vlastí. Mezitím, ve stejný den, již notoricky známý temný finančník kuje pikle, jak vydělat na chaosu, který se odehrává v tom, co zbylo z Ukrajiny.

-Ukrajinské nepokoje by měly přinést mnoho příležitostí, opravdu mnoho.

-Toto je e-mail od Jeffreyho Epsteina Ariane de Rothschildové, který byl právě zveřejněn. Ariane, která nyní stojí v čele skupiny Edmond de Rothschild, se do rodinného bohatství nenarodila, ale získala ho díky sňatku a po smrti svého manžela se dostala na vrchol. A stala se první ženou, která drží otěže společnosti spravující aktiva v hodnotě několika miliard dolarů.

-Jako žena jsem velmi silně pociťovala potřebu zastávat vedoucí pozici, zejména ve Švýcarsku, kde podle mého názoru téměř žádné nejsou.

-Nyní káže o posílení postavení žen a volá po diverzitě. Ale v roce 2014, když již odsouzený pedofil a sexuální delikvent Jeffrey Epstein nabídl lukrativní obchod, nešla do toho jen tak. Přiznala, že jí chyběla konverzace.

-Ahoj Jeffe. Velmi dlouhý den v bance. Čísla jsou v pořádku, ale mě neuspokojují, a tak na ně vyvíjím tlak, aby byli při restrukturalizaci inovativnější v oblasti správy aktiv. Jsem na večeři s klientem. Mám toho dost. Chybí mi naše rozhovory a doufám, že se máš dobře. Zítra večer budeme doma. Budeš mít čas? A pojďme diskutovat o Ukrajině.

-Po tomto e-mailu se Rothschildovo impérium vrhlo do válkou zmítané Ukrajiny a skoupilo vše, co bylo levné a nebylo přibité hřebíky. Když nastoupil Petro Porošenko jako první prezident země po převratu, kdo podle vás dostal klíče od jeho malého obchodního impéria? Poslechněte si to.

-Abychom předešli jakýmkoli narážkám, již jsme připravili a plně se dohodli na převodu našeho podílu v Roshen na Rothschild Trust, společnost s bezúhonnou reputací, takže Porošenkovo jméno nebude uvedeno mezi vlastníky.

-Porošenkovo cukrovinkářské podnikání? Dětská hra. Skutečná cena přišla v roce 2017, kdy Rothschildové získali významnou poradenskou smlouvu s Naftogaz a získali tak vliv nad ukrajinskými energetickými giganty. Nebyli jen konzultanty, ale tahali za nitky při rozdělování plynárenského systému, vybírali partnery a řídili miliardy ve státních financích. V roce 2019 Porošenko zaplatil za korupci a přišel o prezidentský post ve prospěch komedianta. A Epstein, ten stále mapoval chaos na Ukrajině, aby z toho měl zisk. Tentokrát poslal e-mail ukrajinské ženě, jejíž jméno bylo začerněno, a ukázal, jak lze z trosek vytěžit miliardy.

-Chci, abys začala číst o politice na Ukrajině. Zelenský. Korupce. Parlament. Začni to sledovat. Chápu, že chceš být úspěšná z mnoha důvodů. Ano, je to legrační, ale sofistikovaná korupce. Vydělají se obrovské peníze. Obrovské. Rád bych tě viděl jako oligarchyni.

-A nemýlil se. Miliardy byly k mání, ale ne pro něj. O tři měsíce později spáchal ve vězení sebevraždu. Alespoň tak zní oficiální verze. Mezitím Rothschildové posilují svůj vliv na ukrajinská aktiva. Tady je to, co výkonný předseda společnosti prozradil ruským vtipálkům, když si myslel, že mluví s ukrajinským prezidentem.

-S ohledem na počet tematických sektorů by tyto sektory mohly být samozřejmě energetika, bydlení, logistika, a myslím, že je třeba se připravit před okamžikem, než začne rekonstrukce. Z konference v Luganu jsem pochopil, že jste vyjádřil potřebu celkového financování ve výši přes 750 miliard dolarů na rekonstrukci mezi rokem 2023 a možná o 10 let později, což dává smysl.

-O tom není pochyb, že 750 miliard dolarů dokáže vzbudit sympatie k Ukrajině. Nyní se seznamte s Richardem Bransonem, miliardářem z Epsteinových seznamů, který je shodou okolností velmi, velmi soucitný k Ukrajině.

-Jak se máte? -Skvěle. -Těší mě. -Není zač. Moc děkuji.

-Jeho společnost Virgin Atlantic měla vlastní obchodní vztahy s Rothschilds Group. V roce 2015 získala významný kapitál, přes 300 milionů dolarů, díky využití svých cenných přistávacích slotů na letišti Heathrow, což byla nová forma dluhopisů, kde dluhopisy nebyly zajištěny letadly, ale sloty. A práva na vzlet a přistání byla použita jako záruka, což přilákalo investory, včetně Edmond de Rothschilds Group. Není jasné, zda Epstein měl podíl na uzavření této dohody, ale jedna věc je jistá. On a Branson byli blízcí přátelé se znepokojivě podobnými vkusy.

-Bylo opravdu hezké vás včera vidět. Kdykoli budete v okolí, rád vás uvidím, pokud s sebou přivedete svůj harém.

-A když už mluvíme o harému, nové soubory jsou mrazivé. Stovky fotografií, pasů a dokumentů poukazujících na ženy, mnoho z nich Ukrajinky, které mohly být prodány do Epsteinovy temné sítě bohatých a mocných. Jejich osud je stále záhadou. Jeffrey Epstein je sice šest stop pod zemí, ale ozvěny jeho intrik jsou dodnes velmi živé. A uprostřed chaosu jsou některé velmi vlivné, ale temné postavy stále připraveny vydělávat na penězích, majetku nebo lidech.

–Konec přepisu–

Lidé na Ukrajině jsou válkou unaveni a vyčerpáni, tvrdí guvernér Nikolajevské oblasti

Není proto divu, že Ukrajina by prý měla souhlasit s mírovou dohodou s Ruskem, která upřednostňuje lidi před územím, řekl spojenec ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského Vitalij Kim. Ten je považovaný za jednoho z největších spojenců Zelenského.

Kim, který během prezidentských voleb v roce 2019 vedl místní pobočku Zelenského strany Služebník lidu, je guvernérem Nikolajevské/Mykolajivské oblasti západně od Chersonské oblasti. Do popředí se dostal v prvních měsících války, kdy fronta vedla poblíž Nikolajeva, černomořského přístavu a významného centra lodního stavitelství.

„Země je důležitá, ale lidé jsou ještě důležitější a situace je taková, že nevíme, co bude zítra,“ řekl Kim v rozhovoru pro deník The Independent, který byl zveřejněn v pondělí. Řekl, že Ukrajinci jsou stále více vyčerpaní konfliktem, který tento měsíc vstoupí do svého pátého roku, a že obnovení hranic země z roku 1991 není v myslích obyčejných lidí.

„Pro ukrajinský lid je vítězstvím podle mě už jen to, že válka skončila a že mají jistotu, že budou v budoucnu v bezpečí,“ řekl Kim. „Je to pro nás velmi důležité, protože už uplynulo hodně času.“ „Jsme vyčerpaní a v první řadě nejde o zbraně, nejde o rakety, jde o lidi. Máme jen 40 milionů obyvatel a všichni jsou vyčerpaní. Naši vojáci nemohou bojovat čtyři až deset let,“ řekl guvernér.

Ariane Rothschildová se s Epsteinem bavila o Hitlerovi a jejich dvou židovských rodech, které ho podporovaly

Zelenský vyloučil územní ústupky Moskvě, přestože ruské jednotky neustále získávají půdu pod nohama. Nedávno naznačil, že by se mohl ucházet o další prezidentské období – jeho první pětileté funkční období technicky skončilo v roce 2024. Zelenský odmítl vyhlásit nové volby s odkazem na výjimečný stav. V loňském roce Ukrajina a její evropští podporovatelé odmítli mírový plán amerického prezidenta Donalda Trumpa, který požadoval stažení ukrajinských vojsk z Donbasu, jakožto plán uspokojující Moskvu.

From: [REDACTED]
Sent: Monday, December 31, 2018 2:35 PM
To: J
Subject: Re:

Vím, že je to pravda … ale často se říkávalo, že Rothschildové „plánovali“ a podporovali Hitlera při masovém ničení, aby získali větší moc.

Jsem na Maledivách – a také nachlazená od včerejška. Hodně jsem se potápěla – 3 až 4 ponory denně. Do Evropy se vracím 3. ledna.

Ariane de Rothschild

On 31 Dec 2018, at 19:27, J <jeevacation@gmail.com <mailto:jeevacation@gmail.com> > wrote:

nejdřív se ukazuje, že je to stoprocentně pravda, hitler prodával své oblečení a umělecká díla a žil v útulku financovaném židy. epstein, rothschild a gutman. žádná konspirace. epsteinovi byli vídeňští bankéři. koupili svou banku na Ringu, proto stále Palais Epstein. kde jsi ty, já ležím v posteli s tvou rýmou

On Mon, Dec 31, 2018 at 9:19 AM <mailto:[REDACTED]> <mailto:[REDACTED]> > wrote:

Ať už je to způsob, jak říct, že štědrost není odměněna, nebo že konspirační teorie stále existuje, je to docela ubohé …

Ariane de Rothschild

On 31 Dec 2018, at 05:52, J <jeevacation@gmail.com <mailto:jeevacation@gmail.com> > wrote:

Myslel jsem, že tě pobaví, že v harvardském kurzu o Hitlerovi vyprávěli příběh o tom, jak byl tak chudý, že žil v útulku pro bezdomovce a nemajetné, ,,který financovaly tři bohaté rodiny. Gutmannové, Epsteinovi a Rothschildové. Ukazuje se, že je to přesné.

—

Upozornění:

Informace obsažené v této komunikaci jsou důvěrné, mohou být kryty výsadou advokát–klient, mohou představovat vnitřní informace a jsou určeny pouze pro adresáta. Jsou majetkem…

–Email–

Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že pro trvalý mír musí Ukrajina stáhnout své vojáky z regionů Doněck, Luhansk, Cherson a Záporoží a uznat nová území Ruska, včetně Krymu. Není divu, že Ariane Rothschildová se v emailu z roku 2018 otevřeně bavila s Espteinem o jejich dvou rodech, Rothschild a Epstein, a o podpoře jejich předků Adolfu Hitlerovi, panečku. To je síla. Přepis máte výše.

Na Ukrajině se střetly dvě teze

Je více než jasné, že na Ukrajině se střetly dvě teze. Jedna je reprezentovaná ukrajinským nacionalismem, který od převratu v únoru 2014 v Kyjevě usiluje o plošné etnografické a etnokulturní vyčištění Ukrajiny od všeho ruského, včetně jazyka a dokonce i ruského pravoslaví a následnou transformaci Ukrajiny do nástupní platformy Londýna a Domu Sion k válce s Moskvou.

Jeffrey Epstein s Ariane de Rothschildovou

Zatímco druhá teze má za cíl rozvrácení Ukrajiny, neumožnění vzniku nástupní platformy pro Londýn, aby její jednu část, tu nejbohatší a nejúrodnější část Ukrajiny, bylo možné transformovat do Nebeského Jeruzaléma pod kontrolou panských, tedy Chabadu, který kontroluje Moskevské kanceláře ve prospěch Jeruzaléma a Izraele.

Za to území proliji krev ruští vojáci, ruští goyim. A na straně druhé za odpor zrodu Nebeského Jeruzaléma zaplatí životem ukrajinští vojáci, ukrajinští goyim. Proto odtajněné spisy Epsteina jen zachycují realitu kšeftů, ve kterých se řeší, jak si koupit Ukrajinu ve chvíli, kdy díky válce je všechno k mání na Ukrajině skoro nebo doopravdy zadarmo. A taková je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Prev1...212223...25Next Strana 22 z 25

DOPORUČENÉ NOVINKY

NÁHODNÝ VÝBĚR

video

AE News (American European News) je nezávislý internetový zpravodajský portál připravovaný českými a slovenskými krajany žijícími po celém světě. Přinášíme informace z alternativních zdrojů, dešifrujeme politické události, dezinformace a mediální propagandu a píšeme o dopadech a souvislostech. U nás píšeme bez cenzury, bez politické korektnosti, bez servilnich postojů k palčivým problémům z domova i ze světa.
Veškeré články jsou díly příslušných autorů.

DNEŠNÍ ČLÁNEK

OBLÍBENÉ RUBRIKY

© Copyright 2026 American European News, LLC