Globální chudnutí válcuje USA, nezaměstnanost klesá díky nárůstu chudoby, klesajícím mzdám a raketovému nárůstu částečných úvazků. Čím více chudneme, tím více pracujeme!
Globální chudnutí válcuje USA, nezaměstnanost klesá díky nárůstu chudoby, klesajícím mzdám a raketovému nárůstu částečných úvazků. Čím více chudneme, tím více pracujeme!
Na serveru Infowars.com, který provozuje známý americký radio host Alex Jones, vyšel stručný článek [1], který odhaluje jedno z tajemstvích amerických statistických úřadů. Totiž Obamovu slavnou mediální manipulaci o restartu americké ekonomiku a klesající nezaměstnanosti. Zatímco na CNN už před časem začali bouchat šampaňské a nechybělo mnoho, aby moderátoři pěkně patrioticky vyzvali Američany “k výhodným nákupům hypoték”, se kterými se opět v USA roztrhl pytel a banky opět začaly půjčovat na nákupy domů i lidem s více než pochybným kreditním skóre, odborníci i někteří novináři začali zdvihat varovný prst, že s informacemi o oživení americké ekonomiky není něco v pořádku.
Jak už asi víte, každá vláda, nejen v USA, má tendenci vykreslovat statistická čísla v lepším světle, než v jakém ve skutečnosti jsou. Článek na Infowars přišel se zajímavou informací, že oživení americké ekonomiky a pokles nezaměstnanosti je ve skutečnosti jedním velkým trikem a podvodem statistických položek. Za poklesem nezaměstnanosti v USA totiž stojí tzv. “japonský model zaměstnanosti”, což je systém, který v Evropě známe pod názvem Kurzarbeit, ale s jedním rozdílem, že stát v USA nic nedoplácí zaměstnavateli, ani ho nijak nepodporuje. Jde totiž o sprosté a obyčejné zaměstnávání lidí na zkrácený úvazek.
Nezaměstnanost se snižuje vlastně podvodem
V zemi za oceánem probíhá, podle průzkumu Goldman Sachs (viz. grafy níže), masivní nárůst počtu pracovních pozic s částečným úvazkem, zatímco počet pracovních pozic na plný úvazek stagnuje anebo dokonce klesá. Níže připojený graf to dobře znázorňuje. Lidé v USA, kteří během krize v letech 2008 – 2010 přišli o práci, tak nyní musí vzít za vděk především krácenými úvazky za mnohem a mnohem méně peněz. Ale do státní statistiky se uvede, že dotyčný už není nezaměstnaný. Hurá!
Ještě dramatičtější je graf, který znázorňuje podíl nárůstu seniorů a žen v domácnosti na skupině osob s částečným úvazkem. Při pohledu na graf níže se nelekněte, je to opravdu realita: Největší nárůst lidí na částečném pracovním úvazku jsou lidé ve věku přes 60 let, tedy “důchodci. Šok? Pro mně nikoliv. Ty uvozovky okolo důchodců jsem tam dal úmyslně, protože v USA neexistuje systém státem garantovaného důchodového systému, lidé si musí na důchod spořit. Výjimku tvoří pouze federální zaměstnanci, ti mají nárok na federální důchod a také zaměstnanci velkých amerických podniků (automobilky, zbrojní fabriky a také banky). Všichni ostatní si musí na důchod šetřit. Ale teď přichází druhá otázka: Z čeho si mají na důchod spořit?
Na to nám odpovídá třetí graf, který ukazuje vývoj nominální a reálné mzdy v porovnání s rokem 1992, který je považován za 100% výchozího nominálu mzdy. Během Clintonovy vlády, kdy USA profitovaly z pádu Sovětského svazu a z obsazování uvolněných trhů ve střední a východní Evropě, export a americké mzdy rostly, nejen ty nominální, ale i ty reálné, tedy v podobě kupní síly. Již ale při druhém Clintonově mandátu dochází k poklesu ekonomiky a tím pádem mezd. Po nástupu G. W. Bushe přichází krátké oživení a naděje na růst, ovšem vzápětí následuje obrovský kolaps odvozený od událostí 9/11 a pokračuje obrovským pádem reálných i nominálních mezd. A zatímco v roce 2014 se zdá, že nominální mzdy rostou, reálné mzdy pokračují v drsném a neúprosném pádu. Na důchod si tedy není možné šetřit, protože není z čeho. Jak ukazuje graf výše, nejvíce musí na částečné úvazky pracovat senioři, kteří nemají důchody. Pozor, připravte se, toto bude za pár let realita už i v ČR!
Abychom pochopili reálnou mzdu z grafu, je to hypotetická hodnota kupní síly vůči nominálu v roce 1992, tedy vůči 100% kupní síly v té době. Pád reálné mzdy není jen o inflaci, pozor! Inflace sama o sobě není prekurzorem pro pád reálných mezd. Tím hlavním faktorem je v USA kredibilita, tedy schopnost splácet úvěry. Na grafu vidíte padající reálnou mzdu, což znamená, že občan není schopen z reálné mzdy splácet to, co byl schopen splácet v roce 1992 a už vůbec ne to, co byl schopen okolo roku 1997.
Krize je pryč, řekli si v USA, co takhle dát lidem nové půjčky?
V kontrastu s tím je ale současná ochota bank v USA půjčovat lidem opět peníze, tentokrát už ale nejenom na hypotéky, ale i na obyčejnou spotřebu. A přesně toto bezuzdné půjčování stálo za hypoteční krizí a krachem amerických burz a trhů v roce 2008. Banky od roku cca. 2002, ve snaze povzbudit spotřebu po 11. září, rozdávaly půjčky, kreditní karty a hypotéky prakticky komukoliv. Bez ohledu na uvedený graf reálných mezd, tedy bez ohledu na schopnost splácet. Ta situace se teď ale opakuje.
K čemu je to globální chudnutí dobré?
Všechny tři grafy ukazují to, čemu se říká “proces globálního chudnutí”. Lidé musí pracovat i v důchodovém věku, pracují za neustále klesající reálnou mzdu, kdy si koupí za své peníze méně a méně, resp. budou schopni dostát méně a méně svým závazkům a dluhům a především, není jim umožněno vydělat si tolik, kolik by potřebovali, protože zaměstnanost se více bude orientovat na částečné úvazky ve snaze zaměstnat statisticky co nejvíce lidí, ale za co nejnižší a dělenou mzdu na pracovní pozici, o kterou se dělí více osob a deficit v příjmu potom člověk řeší půjčkami u bank nebo u nebankovních společností. Je to tedy forma ekonomického zotročování => Úvěrový feudalismus, tzn. dlužník není schopen se z dluhů vymanit, ale pokud poslušně splácí, nepadne na ekonomické dno, neskončí na ulici a kreditor mu rád bude dále půjčovat, když dlužník bude plnit jeho příkazy a přání => Politický feudalismus, tzn. vazalství vlád jednotlivých zemí, které jsou právě jedním takovým obrovským dlužníkem.
Dlužník jako fyzická osoba se nemůže stěhovat, nemůže riskovat a začít podnikat, musí vzít zavděk jakoukoliv prací, s jakkoliv nízkou mzdou, není schopen si cokoliv uspořit, protože všechny peníze padnou na nájem, energie, potraviny, oblečení a zejména splátky úvěrů a spotřebitelských půjček. Člověk je tak vazalem svých úvěrů a nemůže v systému vykonávat nezávislou činnost, ani se o ní pokoušet, protože by riskoval ztrátu základní pracovní pozice, na kterou čekají tisíce nezaměstnaných, ochotných pracovat ještě za méně peněz.
Dlužník jako stát nemůže dělat nezávislou politiku, musí poslouchat příkazy věřitele a zahraničních mocenských skupin, které o dalších úvěrech pro zadluženou zemi rozhodují. Demokratické volby jsou zachovány, ale ve společnosti vzniká “blbá nálada”, protože občané zjišťují, že bez ohledu na to, jestli volí levici nebo pravici, všechny vlády nakonec dělají stejnou politiku, měnovou, fiskální, sociální i zahraniční a člověk z ulice to nechápe. Je to však pouze důsledek toho, že stát se musí chovat v rámci feudálního podřízení vůči zahraničním kreditorům úslužně a musí plnit jejich politicko-společenské cíle vývoje uvnitř státu bez ohledu na to, jak ve volbách rozhodli voliči. Demokratický proces v zemi je tak nalomen, postrádá svoji hlavní úlohu a odebírá občanům i politickým stranám možnost svobodného rozhodování o budoucnosti a vývoji v zemi.
Globální chudnutí je motivováno snahou elit o udržení nízkých cen práce, zboží, služeb, produktů a snížení nezaměstnanosti na úkor zchudnutí střední třídy, tedy těch, kteří dosud vydělávali dostatek peněz, aby měli slušný život, ale i důchod. Systém globálního chudnutí startuje nejen v USA, ale v celé západní Evropě. Hlavní motivací je přežití keynesiánského modelu ekonomiky, tedy udržitelného hospodářského růstu, který trvá nepřetržitě a nikdy se nezastaví. To však nelze realizovat bez zchudnutí střední třídy napříč západní společností. Zboží, aby mohlo zůstat laciné, včetně služeb, musí být kompenzováno udržitelnou omezenou spotřebou. S velkou spotřebou a blahobytem by vznikl tlak na inflaci a růst cen, což by systém udržitelného růstu sabotovalo. Podvázání spotřeby střední třídy a její zchudnutí je tak cestou světových elit k udržitelné ekonomice spotřeby, zaměstnanosti a sociálního smíru.
V českých médiích se neustále dokola opakují vtipné informace o tom, že v Česku práce je a každý, kdo chce pracovat, práci najde. Bohužel, tato propaganda je zcela lživá. Každý, kdo v ČR hledal někdy práci, ví, že práce je, ale jaká? A jak placená? V tom je ten zakopaný pes. Když si projdete pracovní nabídky, zjistíte, že platy a mzdy jsou si tak nějak podobné, že to nestojí za řeč. Samozřejmě, globální chudnutí tlačí ceny za práci dolů, lidé jsou ochotní za takto nízké mzdy pracovat, a to, co si člověk nevydělá, z toho se mu snaží pomoci “rychlé půjčky”.
Indikátorem chudé země jsou všudypřítomné osobní půjčky!
Půjčky, půjčky, půjčky, půjčky. Pusťte si večer televizi, počkejte si na první blok TV reklam a počítejte, kolik spotů na rychlou půjčku, “kdy vám ještě vrátíme peníze za pravidelné splácení”, uvidíte. A teď zahloubejte v paměti na reklamy v televizi před 15 lety, kolik tam bylo reklam na půjčky? Ne, nebyly tam žádné. Tehdy tam byly jen reklamy na spoření a hypotéky. Co se tedy stalo za těch 15 let? Proč jsou dnes média plná reklamy na rychlé půjčky? Všimli jste si vůbec toho? Odpověď je jasná, Česká republika a její obyvatelstvo zchudlo, lidé potřebují půjčit nejen na dovolenou nebo pračku, ale už i na základní potřeby, kolik lidí potřebuje půjčku jeden týden před výplatou. Nízké platy, poloviční úvazky, klesající kupní síla, klesající reálná mzda a dvě zaměstnání, aby člověk přežil.
Grafy z USA od Goldman Sachs, tedy od renomované bankovní instituce FEDu, ukazují tvrdá data, bez skrupulí. Tlak na snižování nezaměstnanosti bude i v ČR veden cestou, jaká je v USA. Krácené úvazky, minimální mzda, generační bydlení v malometrážních bytech s předraženým nájemným, život podle hesla z roku 1930: “Pracuje celá rodina!”, tzn. včetně dětí, důchodců a matek na mateřské dovolené, což je de facto už dnes. Sami ale vidíte, že když se začne v televizi mluvit o poklesu nezaměstnanosti, vždycky se ptejte, jaká pracovní místa a jak placená tu nezaměstnanost snížila! Ona je to totiž mnohdy daleko důležitější informace, než to samotné konstatování, že nezaměstnanost klesla. Je tragédie, když člověk nemá práci, ale ještě větší tragédie je, když systém donutí člověka pracovat více za méně peněz a ještě ho donutí k zadlužení na pokrývání základních potřeb, jakými jsou náklady na bydlení, nájemné, energie, potraviny a ošacení.
– VK –
Šéfredaktor AE News
To by mě tedy zajímalo, proč admin nezveřejnil můj komentář. Asi se bojí pravdy, kterou jsem před pár dny napsal o pseudo chudnutí USA. No jo, tady se musí držet huba a krok:-)
Abych tedy dokončil myšlenku. Zavedli jsme si parazitní systém a jsme na to hrdí. Abych uvedl téměř čítankový příklad našeho idiotismu. Osloví vás prodejce el. energie. Naslibuje vám hory s horákama a že garantuje nepřerušenou dodávku a ble, ble, ble. V případě, že dojde k delšímu výpadku, vám po zavolání sdělí, že je to věc ČEZ distribuce. To znamená co? Že jste skočili na lep, protože není schopen to ovlivnit. Schopen ovlivnit to je pouze prvovýrobce energie a jeho přenosová soustava. Celý systém liberalismu spočívá v podvrhu téze o výhodnosti jakési soutěže volného trhu. Jde však jen o to jak umožnit elitám dostat se k finančním tokům, které jsou jinak nedosažitelné. Protože elity nic nevyrábí a netvoří, pouze parazitují. Proto taky mají ve vlastnictví média. Už samotná myšlenka volné, férové soutěže je totiž v prostředí kartelových korporací nereálná, protože odporuje jak podstatě kartelu, tak korporace. A proto se obávám, že nenažranost samotných tvůrců tohoto systému nás globálně tlačí k r.1948. A k spravedlivějšímu přerozdělení zdrojů a reálnému ocenění skutečné práce. Nebo vás baví dělat 12 hod denně za 30-50% almužnu průměrného platu a na běžné životní náklady si brát úvěry, které z vás dělají otroky?
velmi dobře řečeno a výstižně!! Ti kdož tvoří fyzické hodnoty, mají minimální zisk na konci řetězu ze své práce. Jednoduchý příklad: Jako prvovýrobce musíte mít hromadu certifikátů ISO, VDA, ČSN a podobně co stojí i miliony ročně. Prodejce – obchodník, v dnešní době i virtuální nemusí mít téměř nic,nějakou reklamaci okamžitě přesouvá na výrobce, přece. Udělal jsi to blbě, tak trp!! A přitom má největší zisk z cizí práce s nulovým rizikem. Nemluvě o velkých řetězcích, kteří vám zaplatí jen to co prodají a to co projde vám vrátí. To je na denním pořádku.
Pavel
Řekl bych, že stávající systém ( viz ČR ) se dostal přesně na hranici, kdy není schopen ustát svojí životaschopnost. Co mne k tomu vede? Tak předně se tváříme, že je u nás liberální kapitalismus. Ovšem hlavním atributem kapitalismu jak vyplývá z názvu je kapitál. Kapitál je tvořen nadhodnotou ( tedy přidanou hodnotou, chceme-li rabatem, profitem, ziskem ). Pokud chtějí všichni vše za nejnižší cenu je neudržitelná sama podmínka tvorby zisku. Míra ziskovosti 1,5 – 3% nestačí firmám a živnostníkům ani na běžnou obnovu. Ovšem to je lehce napadnutelné tvrzení, protože ze svého okolí víte, že míra zisku se pohybuje daleko výše. A jsme právě u toho úhelného kamene. Enormní zisk je tvořen v nevýrobní sféře, která parazituje na jakékoliv výrobě, jež je mnohdy nucena jít až pod výrobní náklady. Mluvíme-li tedy o nekonkurenceschopnosti např. malého stavebnictví tak je to tím, že s 20 let starým bagrem, Liazkou, zednickou lžící a krumpáčem nejste logicky schopni zvýšit produktivitu práce nad možnosti vybavení, které máte k dispozici. A to platí ve všech odvětvích průmyslu. Prvovýroba jako jediný zdroj tvorby nadhodnoty je 25 let deklasována, ale liberální parazitní systém je vyzdvihován. A jinak jsme normální!!!
My normalni jsme, protoze to aspon dokazeme spocitat. Chamtivci, co tohle provadeji, uz nemaji ani tu schopnost to nejen spocitat, ale ani videt. Oni vidi jen ten zisk a za tim jdou jak byk po cervenem hadru. Je to neudrzitelne, to jste spravne pojmenoval. Je to cisty parazitismus, zadny kapitalismus a uz vubec ne trzni. A kdyz trzni, tak od slova utrhnout, nikoliv od slova trh.
jsme oba 4 roky na pracáku. Plný úvazek nechci. Raději bych zkrácený. Od státu dostáváme cca 11500kč. Já bych si těch 11500 odrobil klidně, ale na zkrácený úvazek. Nám to normálně stačí těch 11500. Nemám potřebu lopat galony piva. Nemáme potřebu trajdat po světě jako turisti a tím se vystavovat zvýšenějšímu riziku úmrtí při nehodě na samotné cestě- to platí i o cestě do/z práce. Nekouříme. Značkové hadry necháváme strojům. Jime pouze standardní kvalitu(ani to nejlevnější v akcích, ani bio). Internet máme přes souseda. Protože nemáme potřebu stahovat objemy dat, tak ho to nebrzdí. Jednou za čas mu pořežu dřevo na zimu… Stát takovou práci nevyžaduje danit- sousedská výpomoc se tomu říká.
Děti máme malé, vidím je růst, jak se učili chodit, mluvit, kreslit, jak se začali v půl?roce prvně smát. Kolik desítek tisíc jsem nevydělal? a neutratil(neproje.bal za blbosti co nepotřebuju). Lidi, 3 sv.válka tluče na dveře, amíci chrastí zbraněma jak idioti, rusáci jsou dneska ti chladní, ale jak dlouho jim to vydrží? Čína, Indonesie, Japonci…. A ten útočný branný zákon? Já si nebudu vydělávat na svoji oprátku panstvo.
Mnohdy se říká, že “máš žít a užívat si života”. Jenže pitomci všehomíra to pochopili tak, že “má hýřit prací(penězi), roztáčep prachy jak nějaký rentier/boháč”. A tito jsou ta střední třída, o které je to chudnutí. Mne to nemrzí. Lidi si mají postavit barák a pracovat na jídlo a oblečení a nutnosti domácnosti. Ne to probendit konzumem… Užívat života je radovat se z toho co mám(popř.mám zdarma) a ne se hnát za tím co nemám
Nepíšu to tu proto, že bych chtěl se někomu vysmívat, nebo že bych chtěl poučovat/moralizovat. Píšu to pro ty, kteří potřebují povzbudit najít odvahu vyskočit z vlaku jménem Konzum.
mateji, tvůj rozumný příspěvek hodnotím 1000 bodů!
Myslim, ze jak to popisuje VK to je dlouhodobe neudrzitelne (a doufam, ze mam pravdu), myslim, ze driv nebo pozdeji pohar pretece, lide se proberou a pak vezmou do rukou vidle…
Lidi se neproberou a žádný vidle do ruky nevezmou. Budou rádi, že jsou rádi. Jsou totiž tupý stádo a proto se s nima prima manipuluje. O zbytek se postará nejúčinnější prostředek kontroly: strach.
Obávám se,že máte pravdu.
Upřímně: také se obávám……
Uvědomujete si, že svojí odpovědí jasně říkáte, že máte také strach?
Strach je mocný, ale není všemocný. Navíc je to něco, čeho se dá (pro někoho) lehce (pro někoho hůre) zbavit. Každý je toho schopen, pokud se pro to rozhodne. Bez výjimky, každý se může svých strachů zbavit.
Platí zde to známé “Když se chce, všechno jde”
Je hezké vědět, že normální člověk půjde s platem a životní úrovni dolů, že strůjců tohoto systému se to týkat nebude, protože patří mezi ty nejbohatší na planetě. S plným břichem a velikým majetkem se to řídí svět.