Home Blogy O potopě světa – pátá část: Mocní mají plán, už je nic...

O potopě světa – pátá část: Mocní mají plán, už je nic nezastaví. Římská říše, křesťanství a svobodné zednářství. Role papežů a Británie. Videa

Blogy

Kvě 18, 2015

O potopě světa – pátá část: Mocní mají plán, už je nic nezastaví. Římská říše, křesťanství a svobodné zednářství. Role papežů a Británie. Videa

V minulé části jsem skončila přelomem letopočtů a začátkem našeho věku Ryb. Když ve 4. tis př. n.l. začínal Věk Býka, stávaly se dominujícími kulturami Sumer a Egypt. Když ve 2. tis.př.n.l. začínal věk Berana, obě kultury procházely krizemi: Sumer byl téměř dobyt a Egypt zažil invazi semitských východních kmenů, ze kterých se rekrutovali cizí egyptští králové, Hyksósové. Na začátku Věku Ryb obě kultury padly – nejdříve byly ovládnuty Alexandrem Velikým, poté byl v roce 130 p.n.l. Babylon vypleněn Alexandrovými následovníky Diadochy a Egypt skončil v roce 30 p.n.l. smrtí Kleopatry poté, co byl ovládnut Římem . U přelomu letopočtů se musím v pokračování ještě zdržet, protože pro naši současnost je nutné pochopit tehdejší roli Říma, Židů, Ježíše a charakteristiku Věku Ryb, který právě končí.

Přelom letopočtů – Římská říše, Židé, Ježíš a křesťanství

Na přelomu letopočtů na světě nebylo větší říše, než Říše římská, se kterou přišly zcela nové světonázory, objevy a filozofie. Ani Řím se však na přelomu Věků krizi nevyhnul – jeho šest století trvající republika s prvně použitým demokratickým systémem (až na ty otroky,) byla za vlády senátorů rozkradená, rostly nepokoje, vedoucí až k občanské válce, zemi navíc zasáhlo sucho a neúroda. César sice svými dobyvačnými taženími Říši zachraňoval, ale žádal za to obnovení císařství, což se senátorům nelíbilo a v roce 44 př.n.l. mu uštědřili svých 23 ran. Jeho adoptovaný syn Octavianus (ten, který porazil Antonia s Kleopatrou) sice císařství obnovil, ale jak upadající císařství to bylo, velmi symbolicky předvedl Nero, když v roce 66 n.l. Řím zapálil coby páchnoucí. Symbolicky se probudil i Vesuv a v roce 79 n.l. zasypal Pompeje.

Židé v této rušné době definitivně přišli o svůj Jeruzalemský chrám, z něhož po zboření Římany v roce 70 n.l. zůstala jen Zeď nářků. A co je zřejmě ještě horší – přišli o svého mesiáše, o svého příštího krále, který skončil na kříži. Ba co víc, jediný monoteistický Bůh, kterému měl Kristus sloužit, se od těch dnů stával Bohem všech národů.

Křestanství jako nová síla

Jestli existovala síla, která se z tohoto kotle dění rozšířila k nové moci, pak to bylo křesťanství. Kdo a jak tuto sílu pro sebe využil, je otázka. Zprvu byli křesťané považováni jen za sektu, která byla předhazována lvům v Římském koloseu, ale čím více byli pronásledováni, tím více jich přibývalo. Římský císař Gaius Galerius, jenž byl dříve odpůrcem křesťanů a spolupracoval na jejich pronásledování, ediktem ze dne 30. dubna 311 přiznal neúspěšnost a nařídil jejich veřejnoprávní uznání – přislíbil křesťanům veškerou ochranu, která jim jako členům povoleného kultu (religio licita) příslušela. V roce 384 vzniká první titul „papež“, ve stejné době (tedy až ve 4. století n.l.) je za prvního papeže dodatečně označen Kristův apoštol Petr. O pár let dříve, v roce 330, se hlavním městem Římské říše stává Konstantinopol, označená za hlavní město křesťanství (o pár století později z ní do Evropy přišli věrozvěstové Cyril a Metoděj a je otázka, jestli to pro Slovany byl přínos nebo naopak zlomový bod jejich postavení co by slaves – otroků).

Nejvýznamnější postavou šíření křesťanství se však stal Pavel – Pavel z Tarsu, ten, který se s Kristem nikdy nesetkal, který ale měl mít slyšení a vidění, jak k němu Kristus promlouvá, načež změnil své jméno ze Saula na Pavla (odtud ono známé „Od Šavla do Pavla“, přesněji od židovského Šavla ke křesťanskému Pavlovi).

Pavel z Tarsu, dříve Šavel, jehož Tomáš Halík označuje za nejdůležitější postavu církve (a osvětluje jeho názory m.j. na sodomii )

Po tomto shrnutí počátků křesťanství můžeme dumat, komu se nově vzniklá monoteistická víra, kterou davy tolik následovaly, hodila – byli to Římané, kteří ji zlegalizovali a vystavěli jí papežský stolec, neboť v ní rozpoznali prostředek moci? Nebo to byli Židé, kteří v ní objevili prostředek zotročení gójimů, zatímco sami si udržovali jak pokrevní kontinuitu tak pokračování svých duchovních obřadů? Anebo to byli Egypťané, kteří se přes potomky Kleopatry s Cesarem a Antoniem infiltrovali do Říma? A nesmíme zapomínat na staletí trvající propojení Egypťanů a Židů, dva národy, pro které se Řím logicky musel stát společným nepřítelem a tím jejich propojení možná změnit v opravdové spojenectví.

Je totiž těžké uvěřit, že Židé, tento ctižádostivý a sebevědomý národ, se někdy vzdali vůle k výstavbě chrámu Bohu Jahve, což byl úkol, který jim uložil Abrahám už o dva tisíce let dříve s tím, že dokud chrám nepostaví, nepřijde na zemi „království „nebeské“. Či se vzdali představy o své vyvolenosti, ke které je měl předurčit nejen jejich Bůh, ale zřejmě v ní byli manipulativně utvrzováni i egyptskými faraony.

Postava Ježíše

Na přelom Věků Starý zákon ohlašoval příchod mesiáše. V hebrejštině slovo mesiáš znamená král a Židé neočekávali žádného spasitele pro svět, oni očekávali pouze a jen svého krále, o kterém byli přesvědčeni, že obnoví jejich království z doby Šalamouna a že vystaví stejný chrám, jako byl ten Šalamounův. Víme, že chrám kopíroval architekturu Babyloňanů a Egypťanů, obzvláště pokud jde o dva sloupy – světský a duchovní, resp. královský a kněžský. Za tím účelem měli připravovat dvě postavy, které by oba sloupy symbolizovaly – duchovní, kněžskou, kterou měl být Jan Křtitel, a světskou, královskou, kterou měl naplnit Ježíš. Oba měli být na svou úlohu připravováni ve zvláštní židovské sekci – esejské, sídlící v Kumránu. V tamějších jeskyních měli být oba zasvěceni do tajemství, kterým se Židé naučili u Egypťanů (a Sumerů). Tajemství měla být sepsána na svitcích, které obsahovaly podstatu tajných tradic starověkého Egypta a judaismu, majících základy v časech Mojžíše.

Kumránská jeskyně, na které jsou patrny dva sloupy

Kumránské svitky. K jejich objevu došlo v roce 1946. Nález „svitků od Mrtvého moře“, jak se jim někdy říká, přepsal dějiny biblické archeologie. Našly se kopie biblického textu o více než 1000 let starší než ty nejstarší biblické texty, které byly do té doby k dispozici.

Egyptská tajemství = kumránská tajemství?

Co bylo v Egyptě nejvíce tajeno, to byly jednak praktické znalosti (obzvláště stavitelské) a především průběh iniciačního obřadu, kterým se král stával Bohem a který probíhal v egyptských pyramidách jako obřad zmrtvýchvstání. V něm starý král Hor umíral a nový se jako Hor rodil. To bylo tajemství, kvůli kterému měl být zavražděn egyptský král Sekenenre. Když konec Věku nastal, vše se vyvinulo jinak a obě židovské postavy, symbolizující sloupy chrámu a oblouku “šalom”, byly zabity : kněžský „sloup“ Jan Křtitel byl zavražděn stětím hlavy, o rok později na kříži zemřel královský „sloup“, Ježíš. Než se tak stalo, Ježíš po smrti Jana Křtitele své jednání – s cílem stát se židovským králem za každou cenu – velmi zradikalizoval.

K tomu měl potřebovat ochranu před těmi, kteří jeden ze „sloupů“ už zbořili, proto měl jmenovat své osobní strážce, kde pět hlavních měli tvořit Jakub a Jan, dále dva Šimonové a „dýkovrah“ Jidáš. Jako první cíl si Ježiš měl určit sesazení bohatých jeruzalemských kněží, kteří Nežidům po celém římském impériu prodávali členství v židovské církvi. Měl dostat geniální nápad, že všude, kde chodil, začal obyčejné lidi povyšovat do stavu kumránských zasvěcenců prvního stupně, to ale mělo v tajné kumránské komunitě vyvolat nevoli a paniku.

Ježíš však šel ještě dál a pouze z vlastního rozhodnutí měl mnoho svých nejbližších stoupenců „vzkřísit“ do nejvyššího stupně zasvěcení tím, že jim vyzrazoval Mojžíšovo tajemství – tajemství zmrtvýchvstání, jehož přijetí bylo cestou, jak se stát členem kumránské sekty. Každého, kdo byl do tajemství zasvěcen, měl Ježíš nazývat „vzkříšeným z mrtvých“, zatímco ostatní měli být považováni za mrtvé. V Novém zákonu o tom je věta: „Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale těm, kdo jsou vně, je to všecko záhadou“.

Tím se Ježíš v očích v Židů měl stát zrádcem. Vztah Židů k jeho osobě se dále měl vyhrotit tím, že zatímco jejich teologie vyžadovala dvě nosné postavy a proto chtěli nahradit postavu Jana Křtitele bratrem Ježíše Jakubem, Ježíš – veden myšlenkou, že konec Věku se blíží a nelze ztrácet čas – se rozhodl spojit ve své osobě oba sloupy, tzn. stát se duchovním i královským vůdcem. Tím zřejmě očekávání Židů zradil podruhé.

Ježíš byl souzen dvakrát. Na obrázku soud před Radou starších „sanhedrin“, což byl nejvyšší jeruzalémský orgán, poté byl souzen římským Pilátem.

Jak všechno dopadlo, dnes už víme – resp. víme to, co nám sděluje Nový zákon: Ježíš dostal trnovou korunu židovského „krále“, když předtím si Židé a Římané jeho ukřižování předávali jako horký brambor, a poté měl vstát z mrtvých. Židé se přes Ježíšova bratra Jakuba, zvaného Spravedlivý, ještě dlouho snažili udržet existenci svého mesiáše, římská církev však jeho postavu smetla na smetiště dějin a z Ježíše se stal základ papežské moci na příštích dva tisíce let.

Ale znova je tady otázka: Byla na smetiště dějin smetená i tajná sumersko-egyptsko-judaistická, potažmo kumránská učení? Nebo se jen stáhla do ústraní a tajně existují dál a před koncem Věku Ryb stále více vystupují na povrch v podobě, kterou známe jako svobodné zednářství ? Nemohlo to být tak, že poražený egyptsko-židovský tandem navenek křesťanství uznal coby víru vhodnou pro plebs, zatímco v tajnosti a přes okultní a esoterické praktiky pracoval na obnovení ztraceného postavení? A nestalo se, že 1) Egypťané dostali Řím pod kontrolu uzavřením nějakého zákulisního spojení s ním přes potomky Kleopatry a 2) Židé dostali Řím pod kontrolu postavou Saula-Pavla z Tarsu? A nebylo proroctví o návratu Ježíše za dva tisíce let spíše oznámením, že dva tisíce let, tzn. než skončí Věk Ryb, bude nutné počkat (obětovat se)? Přičemž křesťanství, než bude zlikvidováno, bude nejen jako nutné zlo trpěno, ale bude i využito k podřízení si davů, aby ve finále byla vytvořena říše, která už nebude jen o spojení Horního a Dolního Egypta či o spojení izraelského a judského království, ale tentokrát o spojení Východu a Západu a bude zahrnovat celý svět ? Touto domněnkou si vysvětluji m.j. dva typy pokrývek hlavy, které papežský úřad používá: jsou do obdoby židovské jarmulky a faraonské dvojkoruny.

Duchovní ve Vatikánu

Oběť a „oběť“, davy a dva tisíce let k návratu Ježíše – Věk Ryb

Znalost nebeské symboliky šla v těch dobách ruku v ruce s mocí a jen její znalci mohli vědět, že Věk Ryb potrvá dva tisíce let a že klíčovou energií tohoto věku je oběť. Jen znalí mocní mohli pronést proroctví, že Ježíš se za dva tisíce let vrátí a zároveň mohli význam slova „oběť“ realizovat (použít a využít) hned nadvakrát – jednak v obětování Ježíše a tedy vytvořením postavy mučedníka, za kterou davy půjdou jako ovce (Věk Berana, ve kterém vznikl židovský národ, právě skončil, měly jeho trvání a přežití zajistit poslušné ovečky?) a jednak ve vlastním sebeobětování v tom smyslu, že ustoupí ze scény a na svůj čas si počkají.

Jestli totiž nějaké slovo vystihuje podstatu znamení Ryb, pak není jiného, než oběť. V pozitivním smyslu se člověk obětuje pro nějaké poslání (mystik, vizionář, umělec) či pro splynutí s něčím, co přesahuje realitu, která se jeví málo smyslná (bohužel, často to bývá s pomocí drog, o čemž by nejen umělci mohli vyprávět) a kterým osloví davy, aniž by to bylo jeho účelem a aniž by tušil, že za tím stojí energie znamení Ryb. V negativním smyslu člověk tuto energii využije k ovládnutí davů právě přes víru, mysticismus, umění a v tomto případě to je účelem právě proto, že takový člověk o energii Ryb velmi dobře ví. Na rozdíl od prvního jí ovšem nepodléhá, ale využije k manipulaci jinými. Nejvýstižněji to vyjadřuje vztah drogově závislého a drogového dealera – oba jsou obětí, protože oba se musí skrývat a “mlžit”, ale zatímco první se ničí, druhý kontrolovaně ví, že jednou s tím skončí, ba co víc: než se tak stane, rozšiřuje počet závislých, protože jeho moc roste úměrně s jejich počtem (dnes nejen drogy, ale především konzum, banky, zdroje a totální závislost na systému – není ten dealer “dokonalý”?)

Dalším charakteristickým slovem rybí energie je slovo „médium“ a i jeho význam může mít dvě podoby: médium jako zprostředkovatel informací z neviditelného světa (Vesmíru či ducha zemřelých), ale také médium jako zprostředkovatel informací rovněž z neviditelného světa, ovšem neviditelného účelově. V prvním případě jde o rybu pod hladinou, která tuší, že nahoře (ve Vesmíru) je jiný svět, má schopnost se na něj napojit a jedná nezištně, v druhém případě jde o rybu, která zpod hladiny svět ovlivňuje tím, že dělá přesně takové vlny, jaké potřebuje a jedná zištně a mazaně.

Posledním slovem, charakteristickým pro rybí energii, je dav – ať už tuto energii někdo využije pozitivně či negativně, vždy jde o působení na davy a tedy o davové ovlivňování – stačí si představit postavu Neptuna (Poseidona), vládce oceánů a veškerého vodstva, tedy vládce masy vody a to ve všech podobách, tedy i v podobě mlhy a oparu, ve kterých se stírá rozdíl mezi mlžením a realitou.

Mytologický bůh Neptun (Poseidon), vládce vesmírných i pozemských oceánů, podle něhož byla pojmenována vládnoucí planeta znamení Ryb

Tuto astrologickou odbočkou jsem vložila, protože je to popis energie, pod jejíž vládou je celý náš dva tisíce let trvající Věk Ryb, na jehož konci dosáhla manipulace davem vrcholu, a to právě přes média, kdy už nevíme, jestli televize ukazuje to, co žijeme, či žijeme to, co televize ukazuje. Na konci jsme dále svědky nejen úniků z reality (drogy, léky, alkohol), ale také stále větší vnitřní mlhy, ze které lidstvo nevidí směr ( východní filosofie má pro tuto energii výraz Májá). Dalším faktem je, že Věk Ryb si vyžádal nejvíce lidských obětí v historii a že na jeho konci je lidstvo ve fázi kocábky, potácející se na rozbouřeném a zamlženém moři, bezradné a čekající na záchranu. A ač Věk Ryb přinesl nejmasovější rozšíření víry, na jeho konci je mu odebírán i tento opěrný bod, neboť víra – a obzvláště křesťanství – se stala zbytečnou (pro mazané “ryby pod hladinou” už splnila účel).

Jsem stále více přesvědčená, že pokud Ježíš na kříži opravdu pronesl slova: „Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“, pak řekl přesně to, co je charakteristické pro vesmírné poselství znamení Ryb v rámci lidstva: „Obětuji se pro vás, ale vy až časem pochopíte, že jsem varováním pro ten Věk lidstva, který právě začíná“. V tomto smyslu Ježíš, třebaže nevědomě, lidstvo (bez rozdílu na vyvolené či nevyvolené) varoval před rozcestím, na jakém se za dva tisíce let ocitne a jsem přesvědčená, že pokud Vesmír lidstvu takovou postavu seslal, nebyla to náhoda. Takto to ale zřejmě nevnímají ti znalí a mocní, kteří na dobu lidského rozcestí čekali co by na okamžik, kdy ze zákulisí vystoupí jako samozvaní spasitelé a ujmou se vlády nad světem.

A můžeme se nyní, kdy křesťanství je likvidováno a kdy Izrael u papeže volá po jednom celosvětovém náboženství (má to být něco na způsob OSN) ptát, kdo že se to za dva tisíce let má vrátit? Má to být skutečně Ježíš v křesťanském smyslu anebo pouze nový židovský král, jehož ustanovení nebylo Ježíšem naplněno a proto nebylo dosud obnoveno izraelské královstí? A bude až pak konečně vystavěn nový chrám Boha Jahve – základní to podmínka “království na zemi”? A kde bude chrám stát – bude to v Jeruzalému anebo v Británii?

Svobodné zednářství, Chíram Abíf a Šalamounův chrám ve Skotsku

Muž jménem Chíram Abíf je zásadní postavou svobodných zednářů. Kdo čte můj článek od začátku, tomu muselo být jasné, že k tomu tématu dojdu, než se mu však budu věnovat, zdůrazňuji, že 1) je to jen část pointy článku a 2) opětovně zdůrazňuji, že téma svobodných zednářů se mi do článků připletlo naprosto neplánovaně a že nebylo mým účelem se mu věnovat a jakkoliv ho rozklíčovávat (k tomu ostatně je můj přehled velmi chatrný). Ale tomuto tématu se nebylo možné vyhnout.

Jak popisují dva svobodní zednáři, jejichž kniha mi v mnohém osvětlila sumerské a egyptské kořeny naší současnosti a kteří dosáhli třetího stupně zednářského zasvěcení (žák, tovaryš, mistr), v zednářských obřadech zaznívá jméno Chíram Abíf. Z vlastní iniciativy se oba vydali pátrat po stopách této záhadné postavy, hledajíc přitom v Bibli, kde o ní nemá být ani zmínka, a hledajíc dále v egyptské historii, kde měli nalézt vysvětlení. A popis tajných egyptských obřadů zmrtvýchvstání krále Hora ve velkém připomíná zednářský obřad zasvěcení, ze všeho nejvíce však připomíná vraždu egyptského krále Sekenenrea (a kdo jiný by to mohl posoudit lépe, než svobodní zednáři, kteří si obřady osahali na vlastní kůži).

V zednářských obřadech má být egyptský obřad iniciace krále spojen s postava Chíráma Abífa, přičemž Chíram Abíf už nepředstavuje zavražděného egyptského krále, který nechtěl prozradit tajemství obřadu, ale vrchního stavitele Šalamounova chrámu, zavražděného proto, že nechtěl prozradit stavitelská tajemství. Poslední, vraždící úder kamenem, měl mířit na jeho čelo a on při něm měl přijít o jedno oko stejně, jako egyptský král Sekenenre. Poté, co prorok Ezechiel Židům vytkl, že o Šalamounův chrám přišli kvůli svému přílišnému ovlivnění tajnými učeními Egypta, měla být v tajných obřadech postava Sekenenrea nahrazena postavou jménem Chíram Abíf, která je v zednářství uctívaná do dnešních dnů.

Svobodozednářská rituální vražda Chírama Abífa postavami Jubelo, Jubela a Jubelum

Obřad zmrtvýchvstání, při kterém je adept nesen na nosítkách se zastaveními ve čtyřech rozích tajné místnosti, které mají symbolizovat čtyři světové strany – totéž činili Egypťané u obřadu iniciace krále v Boha Hora.

Jak jsem psala už dříve, vraždu egyptského krále Sekenenrea měli spáchat bratři toho Jozefa, který se za vlády hebrejských Hyksósů těšil vysokému postavení. Když o pár století později prorok Ezechiel promlouval k Židům v babylonském zajetí, měl jim vyčíst, že o své království přišli proto, že v Šalamounově chrámu prováděli “tajná mysteria egyptského původu”. A měl pronést i větu, která je uvedena v knize Genesis: “Jejich tajemství se nedomáhej, moje duše, s jejich spolkem nebuď spojena, má slávo, neboť v hněvu zavraždili muže a svévolně vyvrátili zeď”.

Pokud je teorie oněch dvou pátrajících zednářů pravdivá, pak svobodné zednářství má kořeny v době před koncem 2. tisíciletí př.n.l. a pokračování ve stavbě Šalamounova chrámu, tzn. kolem roku 1000 př.n.l. A jak bylo popsáno výše, existuje teorie, že kumránská sekta židovství, ve které měli být Jan Křtitel a Ježíš připravováni na roli nosných “sloupů” židovského království, byla pokračováním dávných tajných učení, pouze s tím rozdílem, že postava Sekenenrea dostala záhadné jméno Chíram Abíf.

Z toho se ovšem dá dedukovat, že už sám Ježíš byl svobodným zednářem (že byl tesařem, to by s tím i ladilo) – ale že jeho skutečně božské poslání způsobilo, že se vzepřel i samotným Židům a stal se nepohodlným rebelem tím, že tajná učení prozrazoval všem.

Tím se ale může potvrzovat, že smrtí Jana Křtitele a smrtí Ježíše přišel egyptsko-hebrejský tandem o možnost mít své království (a tím o moc zjevnou a legální) a nezbylo mu, než navenek přijmout papeže a monarchy, avšak skrytě je (později prezidenty a vlády) ovládat – a přes tajné společnosti a tajné obřady na tyto posty dosazovat jen takové kandidáty, kteří budou zárukou kontinuity moci tak, jako tomu bývalo v časech slávy Egypta. Moc byla rozdělená na zjevnou a skrytou, přičemž skrytá tahala a dosud tahá za nitky dění.

Skrytá moc v průběhu dvoutisíciletí měnila svá sídla a poté, co zakořenila v Římě, v souladu s geopolitickým děním přesouvala centrum světské moci, ač papež, kněžský sloup, zůstával na svém místě. Kolem 8. století, v době, kdy Římská říše už byla minulostí (a kdy se už dvě století šířilo další monoteistické náboženství, stavějící na proroku Mohamedovi a Bohu Allahovi), byla světská moc soustředěna v Benátkách, kde se z ní vyvinula tzv. černá šlechta. Z Itálie se centrum přemístilo na holandskou šlechtu (dosud je velmi silná), později do Německa, až zakotvilo v Británii, kde se sešly dva základní body světské moci: silná monarchie a silná pokladnice (banka).

Potvrzení tohoto centra můžeme na britských ostrovech vidět ve Skotsku, kde byla v 15. století postavena věrná kopie Šalamounova chrámu – prvního od doby zboření jeruzalémského. Za pozornost stojí, že to bylo zakrátko na to, kdy byl zakázán Řád templářských rytířů (který vznikl právě na půdě Šalamounova, později Herodotova chrámu a který kromě koncentrace bohatství neměl mít jiný zájem, než nalézt tajné svitky, objevené mnohem později jako kumránské), ale to by bylo na dlouhé psaní. Podstatným je fakt, že ve skotském Rosslynu byl postaven chrám, kopírující chrám Šalamounův, dnes známý jako Rosslynská kaple:

Rosslynská kaple ve Skotsku, dokončena v roce 1484, jejíž symbolika je plná keltských, egyptských, židovských a templářských a zednářských motivů, zdůrazněny jsou především dva sloupy u vstupní brány, jako tomu je u babylonské Brány Ištar. Ale nechybí ani motivy americké, ač Amerika ještě nebyla oficiálně objevena.

Půdorys Šalamounova (později Herodotova) chrámu a půdorys Rosslynské kaple

Kořeny toho, jak se na britské ostrovy dostala architektura a s ní symbolika babylonská, egyptská a židovská, můžeme sice hledat v tom, že těsně po potopě světa se měl z tehdejší “kolébky civilizace”, ze Sumeru, rozšířit praindoevropský národ m.j. i na území Skotska, Irska a Anglie a kde se měl vyvinout v keltský. Ale další kořeny můžeme hledat v tom, že hlavním architektem Rosslynské kaple byl lord William St Clair , údajně templář, který ji měl nechat vybudovat jako útočiště zakázaného Řádu templářských rytířů a který se zakrátko stal velmistrem Velké lóže skotské (nevím, jaké je dělení lóží, ale zřejmě existuje nějaká hierarchie, podle které se určuje jejich stupeň důležitosti), která zřejmě stavbou utvrdila svůj rozhodující vliv. Zmiňuji to proto, že ta lóže zřejmě měla rozhodující vliv na vznik USA a na celou jejich příští podobu.

Existuje teorie (v několika případech, například u Vikingů, potvrzená) že Amerika byla objevena mnohem dříve, než to bylo oficiálně oznámeno jako objev Kolumba. Lord St Clair měl o této zemi hovořit jako o hvězdě LaMerika, což měla být hvězda nového kontinentu, země Venuše-Jitřenky – planety Babyloňanů, Egypťanů a tedy i svobodných zednářů. Že stavitel Rosslynské kaple o této zemi věděl už před Kolumbem, mají potvrzovat různě symbolické motivy v kapli, kde je vyobrazena i kukuřice a kaktusy, plodiny do té doby v Evropě neznámé.

Rosslynská kaple – motiv kukuřice

Rosslynská kaple – motiv kaktusu

Tato teorie by mohla být dalším potvrzením, že USA byly od začátku vytvořeny jako území pod vládou svobodných zednářů a že ač si jejich zakladatelé stokrát mysleli, že budou svobodně rozhodovat o jejich osudu, skutečná moc sídlila (a dle mého dosud sídlí) v Británii. Třináct písmen latinského nápisu “Annuit cœptis“ na americkém dolaru se tím ale vysvětluje stejně, jako symbol pyramidy, oka Boha Hora a především nápisu o Novém světovém řádu – USA jsou jen součástí onoho celosvětově řízeného “chaosu a řádu” na dobu, než skončí Věk Ryb a než bude celý svět zmanipulován natolik, aby bylo možné vystoupit ze “sebeobětavého” zákulisí (zpod hladiny). A kdy zároveň bude celý svět zpracovaný k takové závislosti, že bude vděčný za každého, kdo nabídne jakékoliv řešení k přežití v systému totální závislosti.

Shrnutí a pohled na současnost

Dnešním pokračováním jsem se dostala k první části pointy – ke svobodnému zednářství, které jediné dává vysvětlení, čím a jak lidstvo udržuje směr z doby nějaké katastrofické události v polovině velikého vesmírného cyklu, o kterém bude hlavní pointa a dnešní obsah shrnu takto:

– Tajná učení Sumeru a Egypta, kdysi využívána především ve stavbách, snažících se napodobit dokonalý geometrický a matematický řád Vesmíru, jsou do dnešních dnů předávána bez ohledu na technický pokrok, kterého lidstvo dosáhlo. Většina svobodných zednářů se k nim nikdy nedostane, stejně tak většina svobodných zednářů nepochopí podstatu zasvěcovacího obřadu zmrtvýchvstání. Ten má po egyptském vzoru zajistit kontinuitu centrální moci (v naší době celosvětové, slovy Pjakina moci GP), ale pro nejníže postavené členy je to jen prostředek, jak si je zavázat a zajistit si tím jejich věrné služby (přičemž z toho závazku není úniku).

– Křesťanství je výsledkem spiknutí (jak o tom hovoří video z minulé části) poté, co Řím narušil představy Egypťanů a Židů a bylo vytvořeno jako kompromis na dva tisíce let, který dnes už není potřebný. Ježíš byl nejspíše jedním z prvních svobodných zednářů, který, jak už to v životě bývá, prohlédl a následoval své svědomí, a proto skončil tak, aby nemohl mluvit. Byl to člověk z masa a kostí a povídání o tom, jak vstal z hrobu, nejsou ničím jiným, než použitím egyptské symboliky zmrtvýchvstání, u které bylo ověřeno, že udržuje davy v poslušnosti a v respektu vůči vládě. Dle mého to jeho postavu nesnižuje, ale právě naopak.

– Zatímco křesťanství bylo šířeno a k poslušnosti vedlo další a další národy, tajn= obřady přetrvávaly v každé době, a to především jako prostředek ovlivňování dění v jednotlivých zemích přes jejich vrcholné představitele a zároveň jako prostředek k postupné koncentraci světového bohatství do několika rukou. Za tím účelem byly (v souladu s technickým pokrokem a vůbec vývojem) vytvářeny různé ideologie a vybíráni jim odpovídající vůdcové – od křižáckých výprav přes jakobíny až po komunismus a fašismus – a ve finále byla vytvořena tzv. demokracie, kde si budou všichni rovni a na zemi nastane “království nebeské”, jak v letáčcích informují Svědci Jehovovi o době “návratu Ježíše”. Po dvou tisíciletích křesťanství cílem ovšem není nic jiného, než že rovných (chudě) si bude 99 % lidí, zatímco 1 % se stane “duchovním” i světským vládcem – dvěma sloupy nového království, které zřejmě původně mělo za cíl naplnit egyptský princip Maat, ale odmítlo přitom respektovat vývoj jiných.

Když se podíváme na současnost, tak americký dolar byl obětován až na samé dno (opět to slovo “oběť”), zatímco Velká Británie (příhodnější se opravdu jeví název Spojené království) se přidala k čínské AIIB a aktuálně pracuje na vystoupení z EU (a Cameron výstižně řekl, že kvůli EU mu srdce nepukne, ale Skotsko ho trápí – no, vždyť tam stojí Rosslynská kaple). A když si do současnosti dosadím, že zcela nečekaně a naprosto výjimečně nedávno skončil jeden papež, aby ho nahradil takový, který volá 1) po životě v chudobě a 2) pomalu a nenápadně pracuje na zrušení křesťanství a vytvoření jednoho celosvětového náboženství, tak mi z toho vychází, že dva “sloupy” příštího celosvětového “království” – britská monarchie a papežské kněžstvo – už spějí do finále.

Nelze se divit, že informacím o svobodném zednářství je ponecháván stále větší prostor – jak říká nedávný článek na parlamentních listech Zasvěcený muž vypovídá: Mocní mají velký plán. Už je nikdo nezastaví, tak žába už je uvařená a mocní už se opravdu nemusí obávat. Dnes už je možné jen si pozpátku doplňovat, jak se žába vařila. Ve vloženém videu o tom hovoří člověk, který pátrání věnoval 35 let života:

Slovenské titulky videa získáte po rozkliknutí. Video je na zdroji uvedeno s tímto textem: “Už na počátku 90. let byl schopen znalec na okultní symboliku Jordan Maxwell popsat a vysvětlit její používání a působení mezi vládami, korporacemi, monarchiemi a tajnými společnostmi od dávné historie až po současnost. Dovedete si představit, jaký vliv by mělo na vývoj historie, kdyby tyto informace byly veřejně známé a pochopitelné už v té době?”

Podobného hledače máme i v Česku a ten na přednášce, na kterou ho pozval Adam B. Bartoš, řekl, že pokud z Hradu nezmizí zednářský symbol, pak se nic nezmění a který popisuje, jak vůči členům svobodných zednářů (kterých má být až 80% politiků, soudců a představitelů moci v Česku – stačí se podívat, kdo navštěvoval doktora Bartáka – a pokud tomu tak je v Česku, tak jistě všude) nemá nikdo šanci. Video z přednášky, organizované Národní demokracií, můžete vidět zde.

Pokud jde o současnost, nemohu ještě nezmínit nedávnou schůzku Kerryho a Nulandové s Putinem, ze které oba vyšli jako zpráskaní psi, dobře je to popsáno zde. Ale je to opravdu jen vítězství Ruska?

………………………………..

Příště už opravdu o Venuši a vesmírných cyklech a o důležitosti roku 2015, tedy o tom, v čem vidím platnost moudra “Člověk míní, život mění”. A konto v bance či jiná vyvolenost v tom nehrají žádnou roli.

– Pozorovatelka – 18.5.2015