O potopě světa – šestá část: O nebeské symbolice a vesmírných cyklech. A Venuše-Lucifer jako znamení konce

O potopě světa – šestá část: O nebeské symbolice a vesmírných cyklech. A Venuše-Lucifer jako znamení konce

Touto částí se dostávám k tomu, o co mi jde celým seriálem především – objasnění, jak od dávné minulosti po současnost vše, čím lidstvo prochází, koresponduje s nebeskou symbolikou. A jak se jí mocní nikdy nepřestali řídit, což přes technický pokrok platí i dnes, protože především o tom jsou všechny tajné spolky, přes které se architekti moci v každé době snaží pasovat na Boha – nejvyššího architekta Vesmíru.

Poslechněte si větu z příručky svobodných zednářů v čase 25:10-28:15 ve videu zde a nebudete pochybovat, že jejich posedlost čísly hraničí se šíleností. A podívejte se na obrázek dokonalé geometrie našeho solárního systému a nebudete pochybovat o jejich posedlosti zavedením pozemského řádu  (a o významu písmena G, které mají ve znaku)

Geometrie naší sluneční soustavy 

Minulou část jsem ukončila přelomem letopočtů. Důležitá v tom byla informace, že židovský národ velmi spěchal  s ustanovením svého krále s tím, že „konec Věku se blíží“. Nejen Židé, ale i Egypťané a Římané věděli, že šlo o konec Věku Berana a začátek Věku Ryb, který potrvá dva tisíce let. Dnes žijeme na jeho konci a jako lidstvo vstupujeme do Věku Vodnáře.  Nepochybuji, že mocní to vědí stejně, jako v minulosti a že stejně tak vědí, že i oni těmto energiím podléhají. Avšak tím, že o nich vědí, mají výhodu připravit se na ně a tím je využít ve svůj prospěch.

Likvidace náboženství a poslední papež

O Věku Vodnáře budu psát samostatně, nyní jen zmínim, že charakteristickými slovy vodnářské energie jsou: individualismus, pragmatismus, kosmopolita, volnomyšlenkářství a svoboda, technika, objevy, vynálezy, neosobní vztahy. Protože přechod z jednoho Věku do dalšího je vždy déletrvající proces, můžeme už dlouho pozorovat, že vše vodnářské už se děje: z lidí se stále více stávají osamocené individuality s neosobními vztahy, užívajícími si “svobody” (obzvláště v sexu nic není nemožné) a žijícími ve stále větší závislosti na technice, kdy ve všem je upřednostňován rozum před city. Lidstvo by se tak či tak pod vliv této energie dostalo, nemohu se ale zbavit přesvědčení, že někdo jde této energii velmi na ruku a řídí svět „vodnářským“ směrem tak, aby jej lidé přijali celoplanetárně, tzn. včetně rasového a náboženského smísení.  A ten “někdo” tak velkou měrou činí z obav, protože dalšími klíčovými slovy vodnářské energie jsou: idealismus, revoluce a potřeba zbavit se všeho zotročujícího. Vládnoucí planetou Vodnáře je Uran a to je symbol blesku z čistého nebe – je to vesmírný impulz, pod kterým vědec může učinit geniální objev, ale stejně tak to může být impulz, pod kterým se lidstvo probudí a spustí revoluci v zájmu nových ideálů (stejně ale může „revolučně“ zasáhnout Vesmír planetu jako takovou). A tato hrozba stojí před těmi, kteří konzervativně udržují svojí moc, proto potřebují lidstvo maximálně ohlupovat a udržovat ho v závislosti na jimi stvořeném systému.

Úvodní část o končícím Věku Ryb a nástupu Věku Vodnáře jsem ale vložila především proto, abych osvětlila své tvrzení z minulé části, že křesťanství bylo vytvořeno jen na dva tisíce let a že pro Věk Vodnáře se s ním nepočítá (a dovolím si tvrdit, že se v něm nepočítá vůbec s žádným náboženstvím – leda tak s “náboženstvím” zvaným “demokracie”). Proto jsme svědky likvidace křesťanství (jednou ranou i islámismu) – m.j. i politikou multikulturalismu. Pro své tvrzení připomínám proroctví, podle kterého má být současný papež posledním.

Vatikán  – Jen několik hodin poté, co papež Benedikt XVI. oznámil, že 28. února 2013 rezignuje kvůli únavě a zdravotnímu stavu, zasáhl blesk při silné bouři Chrám sv. Petra 

A v dalším to potvrzuje mohutný nástup satanismu, viditelný všude kolem, který má vysvětlení v planetě Venuši, latinsky zvané Lucifer, ale jehož výsledkem má být ateistický a robotický hermafrodit, kosmopolitán bez jakýchkoliv kořenů. Nebylo na světě kultury, která by ve Venuši neviděla zásadní výpovědní symboliku a Mayové, kteří „čtení ve hvězdách“ dovedli k maximální dokonalosti, pro naší současnost předpověděli, že „Venuše bude posledním znamením konce“.  K tomu znamení došlo v roce 2012 a hned nato rezignoval papež – náhoda?

Vysvětlit i astrologickým laikům, jakým způsobem Vesmír přes Venuši k lidstvu promlouvá, se pokusím v dnešní části. Není to ale možné bez vysvětlení toho nejzákladnější – vesmírných cyklů.

Vše ve Vesmíru se pohybuje v kruhu – čas je cyklický

Naše západní kultura je první a až na výjimky jediná, jejíž měření času je pouze kvantitativní, tedy lineární. Ostatní kultury (dodnes i čínský či židovský kalendář) používají především kvalitativní, tzn. cyklické měření času. Tyto kultury vědí, že události probíhají nikoliv na přímce bez začátku a konce, ale v kruhu, z nějž každý má svůj start a cíl, přičemž nejenže menší kruhy jsou součástí vždy dalších a dalších větších (k dokonalosti to dovedli opět Mayové), ale tyto kruhy na sebe spirálovitě navazují (jako DNA) a tím symbolizují vývoj. To hlavní, co cyklické měření času poskytuje, je schopnost orientovat se v jeho kvalitě, tzn. rozeznávat, kdy něco končí (a snahy jsou marné) a kdy něco začíná (a snahám je přáno), resp. se na tato období připravit. Ať jsou tyto kruhy (cykly) malé či velké, všechny jsou odrazem nebeské symboliky, která po tisíce let funguje tak neměnně a dokonale, že je možné z ní předvídat budoucí události.

Základní charakteristikou každého kruhu (cyklu) jsou slova: „akce-reakce-výsledek“, což můžeme přeložit i jako „začátek-vrchol-konec a nový začátek“ . O čem který cyklus je, to můžeme vyčíst 1) z charakteristik jednotlivých planet naší sluneční soustavy 2) z charakteristik jednotlivých znamení (souhvězdí) zvěrokruhu, kterými planety cyklicky procházejí. (Plus z charakteristik hvězd, se kterými se dostávají planety a Slunce do kontaktu).

Protože v cyklech jde vždy o kruhový pohyb, může se zdát být obtížné určit v něm bod začátku a konce. Běžně zde tedy platí to základní, že začátkem je postavení planety ve znamení Berana a koncem ve znamení Ryb. A to není nic jiného, než roční oběh planety kolem Slunce, který je pro každou planetu jiný (Zemi to trvá rok, Mars zvěrokruhem projde jednou za dva roky, Jupiter jednou za 12 let, Saturn za 29 let, Uran za 84 let, Neptun za 168 let, Pluto za cca 240 let).

Existuje však ještě jiný způsob, jak určit začátek a konec cyklu a ten je pro naše pozemské pozorování mnohem, mnohem důležitější, protože je to cyklus vztahový, který pozemšťanům má nejvíce co říci. V tomto případě je počátečním bodem kruhu okamžik, kdy se Země stává součástí vzájemného vztahu dvou jiných těles. Říká se tomu konjunkce a v kruhu je to vždy nultý stupeň, je to tedy vždy počátek cyklu „akce-reakce-výsledek“, bez ohledu na to, jak dlouho který cyklus trvá.

Archetypální ukázkou vztahové cyklu, který můžeme ze Země pozorovat, je to, co vidíme každý měsíc na obloze a je to vztah Slunce a Luny, tzv.solilunární cyklus (kdo „vymyslel“, že Slunce i Lunu vidíme jako stejně velké, čímž můžeme zažít i to, co se jmenuje zatmění Slunce či zatmění Měsíce, ten musel být opravdu mistrovský „architekt“). V tomto cyklu trvá měsíc, než Luna projde celým zvěrokruhem:

 

První srpek-úplněk-závěrečný srpek. Začátek-vrchol-konec. Akce-reakce-výsledek. Základní cyklus, platný pro vše na Zemi i ve Vesmíru.

Pokud následující video nepůjde přehrát, zkuste to přes odkaz zde 

Vztahový cyklus Země – Luna, Slunce, opakující se co 29,5 dne (k cyklu v závěru poznámka)

Je to základní vztahový cyklus, který k nám promlouvá stejně, jako jednou za rok se opakující cyklus Slunce ve vztahu k centru Galaxie, či jednou za 26 tisíc let se opakující cyklus zemské osy ve vztahu k Polárce. A stejně, jako cyklus Venuše ve vztahu ke Slunci.

Pro všechny tyto cykly platí, že okamžikem konjunkce je 0° kruhu a tedy je to vždy počátek cyklu, než v sobě vlastním intervalu skončí a nový započne . A samozřejmě platí, že určitý počet menších cyklů je součástí vždy většího a většího cyklu. Dvanáct-třináct cyklů oběhu Luny kolem Země, tvoří jeden rok, kdy můžeme zažívat konjunkci Slunce s centrem Galaxie (Slunce vidíme na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha) . Tehdy zažíváme zimní Slunovrat – návrat Slunce po nejdelší noci v roce (jižní polokoule to má naopak, i pro ní ovšem tento roční cyklus platí) a je to v základu totéž, jako když se po temnotě novoluní na obloze objeví nový srpek Luny. Tady ovšem s tím rozdílem, že vrchol (tzv. „úplňková fáze“)  tohoto cyklu nastane až za půl roku – o letním Slunovratu, kdy bude nejdelší den. V tomto cyklu trvá rok, než Slunce “projde” celým zvěrokruhem:

Vztahový cyklus Země – Slunce, centrum Galaxie, opakující se co cca 365 dnů

 

Snad nejvyšším cyklem, o který bychom se mohli opírat, je cyklus oběhu Sluneční soustavy kolem centra galaxie (220 – 250 milionů let), ale ten je pro nás příliš vzdálený. Pochopitelnější a pro naší současnost významný, je cyklus trvající 26 tisíc let, který je o precesi zemské osy. Jde o to, že zemské ose trvá 26 tisíc let, než projde celým zvěrokruhem:

Precese zemské osy 

 

Cyklus směrování zemské osy a pohybu Slunce Zvěrokruhem. Cyklus určuje lidské Věky a opakuje se jednou za 26 tisíc let

 

Než Luna uzavře svůj cyklus, projde jednou za měsíc všemi dvanácti znameními, přičemž v jednom se zdrží 2-3 dny. Totéž učiní Slunce, které všemi znameními projde jednou za rok a v každém se zdrží 30 dnů. A totéž platí pro zemskou osu, které to trvá 26 tisíc, přičemž v každém znamení (souhvězdí) se zdrží cca 2100 let (podle toho Věk Berana, Býka, Ryb atd.) Podle Platona se tomuto velkému cyklu říká platónský rok, Mayové stejný cyklus pojmenovali jako Pět Sluncí, přičemž páté je závěrečné. Ale výsledek je totožný: 2100 krát 12 lidských Věků = 26 tisíc let platónského roku a 5125 krát Pět Sluncí = 26 tisíc let mayského cyklu.

Rozdíl je pouze v označení – zatímco podle platónského kalendáře končí Věk Ryb, podle Mayského skončil Věk Pátého Slunce. Pro tento cyklus ale platí, že určit přesné rozhraní jeho konce a nového začátku je obtížné, neboť žádné znamení (v tomto případě přesněji souhvězdí) nemá jasné hranice. Proto je tolik dohadů, jestli už začal Věk Vodnáře či stále trvá Věk Ryb. A zde zřejmě Mayové došli dále, než Platon, když si za pomůcku k určení konce a nového začátku vzali Venuši a právě ji označili za poslední znamení konce.

Venuše

 

Přesně takovým znamením, jak Mayové předpověděli, se Venuše stala v roce 2012. Trvalo 243 let, než uzavřela svůj cyklus, který je opravdu tak výjimečný, že se nelze divit, že pro všechny kultury minulosti představoval mimořádnou symboliku. V jejím cyklu má kořeny pentagram, který můžeme vidět jako lotosový květ, jako postavu Krista na kříži či postavu člověka na kresbách Leonarda da Vinci. V neposlední řadě – jako symbol satanismu, který se právě v roce 2012 stal tak aktuálním.

Venuše je z našeho pohledu druhá tzv. vnitřní planeta, tzn. planeta, která je ke Slunci blíže než Země. Tou první je Merkur, nazývaný poslem Bohů (Prométheus nebo Epimétheus podle toho, zda vychází a zapadá před Sluncem či po Slunci),  který měl lidem přinést oheň (intuici?, poznání? družnost?) . Druhou je Venuše (Jitřenka – Lucifer, Phosphoros nebo Večernice – Hesperos podle toho, zda vychází a zapadá před Sluncem či po Slunci).

Její oběh kolem Slunce trvá 227 dnů, ale pohledem ze Země, která se kolem Slunce pohybuje téměř současně, vzniká unikátní cyklus, během kterého se Venuše pětkrát přiblíží k Zemi. Jde o osmiletý cyklus, který začíná v bodě, kdy jsou Země, Venuše a Slunce v jedné přímce (konjunkci) a končí “nakreslením” pentagramu, jak to můžete vidět zde:

Osmiletý cyklus vztahu Země – Venuše, Slunce (nepřehlédněte začátek a konec “kresby”)

 

Ještě lépe to můžete vidět zde, kde pro lepší názornost je Slunce v pohybu, neboť tak jej pohledem ze Země vnímáme:

Cyklus Země – Venuše, Slunce od základů

Aby toho ovšem kolem Venuše nebylo málo, jen jednou za 243 let se cyklus uzavře tím, že Venuši po dvakrát vidíme jako tečku přecházející přes Slunce. Ten cyklus je pravidelný a v jeho rámci pozorujeme dvě dvojice přechodů, které od sebe dělí 8 let, ale zároveň obě dvojice oddělují délky 121,5 a 105,5 roku. Poslední dvojice přechodů byla pozorována 8. června 2004 a 6. června 2012, přičemž uzavřela cyklus, započatý v letech 1761 a 1769, tzn. před 243 lety. Názorně ten cyklus vypadá takto:

V cyklu, trvajícím 243 let, jsme mohli vidět dvakrát dva přechody Venuše přes Slunce. (Nejbližší další dvojice přechodů se odehraje v letech 2117 a 2125, ale to už bude ve Věku Vodnáře)

Pro naší současnost platí, že ve Věku Ryb měla poslední pozorovatelná dvojice přechodů Venuše přes Slunce tuto podobu:

Uzavřený, ze Země pozorovatelný cíp pentagramu, v letech 2004 a 2012

Není třeba velké představivosti, aby byl v pentagramu rozpoznán satanistický symbol. Nemohu nedodat, že právě v roce 2012 “náhodou” připadly LOH na Londýn, kde se odehrál zcela zjevný okultistický ceremoniál (jak úvodní, tak závěrečný) a kde byl m.j. oslavován Babylon a Jeruzalém (viz úvodní píseň, která je národní písní VB). Není třeba ani velkého počítání, aby bylo rozpoznáno, že před 243 lety, kdy Venuše tento cyklus započala, došlo k Americké a Francouzské revoluci, ke vzniku USA a ve stejném roce k i k založení Svobodného zednářství. Ve stejném období započalo i rušení monarchií a vznikání republik – a v nich občan jako základ ateismu.

Planeta Venuše přitom tehdy stejně jako nyní neudělala nic jiného, než se dostala do postavení, které je v podstatě zatměním Slunce – jen Venuše je příliš malá, resp. příliš vzdálená na to, aby Slunce skutečně i přikryla, proto ji vidíme jen jako malou tečku, pohybující se přes Slunce. Bez ohledu na to, že v rozmezí 8 let můžeme tento její přechod v cyklu 243 let vidět dvakrát, mimo naší pozornost se odehrává pravidelně co 584 dny, kdy se Venuše z Večernice mění na Jitřenku. Je to fáze, kdy ukazuje dva růžky, jak to můžeme vidět zde:

                            Venuše v dolní konjunkci, tzn. mezi Zemí a Sluncem.

A jak můžeme vidět dále, i ve fázi tzv. novoluní, má místo běžného prstence jen “růžky”:

Všechny dávné kultury viděly ve Venuši nejvyšší Božstvo. Eqyptská kultura spojovala obřad iniciace krále v Boha Hora s Věnuší-Jitřenkou, latinským názvem tedy s Luciferem. Lahodněji je Venuše-Jitřenka označována za Světlonošku. Existují teorie, že pocházíme z Venuše a že ti, kteří zaseli život na Zemi, byli “Bohové” z Venuše.

Každopádně se uctívání Venuše táhne od dob Sumeřanů a Babylonu přes Egypt a jak vidno, až do našich dnů. Židovský Bůh Jahve naproti tomu velmi koresponduje s planetou Mars a s jejím vládcem Áresem, Bohem války.

Tuto astrologickou část svého psaní dnes ukončím tím, že veliký cyklus, trvající 26 tisíc let a známý jako precese zemské osy, přinesl ve své “úplňkové” fázi, tzn. ve Věku Panny až Lva, lidstvu konfrontaci (Atlantida?), se kterou si muselo nějak poradit. Nejvíce o tom musela vědět popotopní, tedy sumerská kultura. A my všichni žijeme v době, kdy se ukáže, jaký bude závěrečný výsledek tehdejší konfrontace. Každopádně je předpotopní lidské poznání nějakým způsobem přenášeno až do našich dnů a od roků 2004 a 2012 se věci velmi daly do pohybu. Ale o tom více v dalším pokračování, které už bude hlavně o současnosti a obzvláště o významu našeho roku 2015, který přinese jak druhé letošní zatmění Slunce, tak další zatmění Měsíce, zvané “Krvavý Měsíc”.

Poznámka k cyklu Luny (platná pro všechny vztahové cykly): Ve videu se říká, že Luna své postavení opakuje cca co 27,5 dne, já uvádím 29,5 dne. Obojí je správně. V prvním případě se jedná o siderický oběh jakéhokoliv tělesa, které se v pravidelných intervalech vrací na stejné místo, ze kterého vyšlo. V druhém případě se ovšem jedná o synodický oběh, tzn. že v něm jde o zopakování vztahu, jakým cyklus začal. Představte si to jako malou a velkou ručičku na hodinách – na začátku jsou obě na dvanáctce, tzn. že Slunce i Luna jsou v okamžiku začátku cyklu na “dvanáctce”. Když se Luna vrátí na dvanáctku, ukončí sice svůj siderický návrat na stejné místo, ale pokud má zopakovat synodický návrat ke Slunci, musí popojít na “jedničku”, neboť tam se mezitím posunulo Slunce. V dalším cyklu to bude dvojka, trojka, čtyřka atd. Každé novoluní i úplněk se odehrávají v jiných znameních – dvakrát prostě to stejné řeky nevstoupíš.   

—–první část—– 

—–druhá část—–

—–třetí část—–

— čtvrtá část–

—–pátá část—–

–sedmá část–

 

 

– Pozorovatelka –  27.5.2015