Yearly Archives: 2026

Zelenský si v Ankaře na zbrojařském fóru znovu řekl o členství v NATO a na konci projevu se rozloučil s hosty v sále banderovským pozdravem! Dočkal se zběsilého potlesku Uršuly i Rutteho, ale český premiér se rozhlížel a tleskal skoro nuceně! Rusko ve stejný den, kdy začal summit NATO, zvítězilo na frontě globální geopolitiky a MOV zrušil sankce ruské sportovce, zatímco FIFA chystá podobné zrušení pro ruské fotbalisty!

Mezinárodní scéna zažívá v červenci roku 2026 jeden z nejvýraznějších geopolitických otřesů od začátku konfliktu na Ukrajině. Události kolem summitu NATO v Ankaře a nečekané kroky klíčových sportovních asociací ukazují, že pod povrchem oficiálních diplomatických prohlášení se odehrává hluboký posun. Zatímco ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenský dál nekompromisně prosazuje integraci své země do transatlantických struktur, nálada mezi západními spojenci i globálními institucemi vykazuje narůstající známky pragmatismu a určité únavy z dlouhotrvajícího konfliktu.

Na okraj ostře sledovaného summitu Severoatlantické aliance v turecké metropoli se 7. července uskutečnilo vlivné Defense Industry Forum. Ukrajinský prezident využil této platformy k dalšímu ze svých emotivních a politicky vysoce exponovaných projevů. Kromě chvály ukrajinského hrdinství začal Zelenský připomínat podomního prodejce vysavačů, protože vyjmenovával pořád dokola výhody, které dostanou země NATO, když vezmou Ukrajiny mezi sebe.

Před zástupci předních zbrojařských firem a politických špiček znovu jasně deklaroval, že jediným udržitelným bezpečnostním řešením pro východní Evropu je plné začlenění Ukrajiny do NATO. Tento tlak přichází v momentě, kdy uvnitř samotné aliance panuje silné napětí; klíčoví hráči jako USA a Německo se dlouhodobě staví proti okamžitému přijetí Kyjeva z obav před přímým zatažením bloku do válečného stavu s Ruskou federací.

Opatrný postoj Prahy a Babišova symbolická brzda

Zelenský se však v závěru svého projevu postaral o moment, který v kuloárech vyvolal silné emoce, když použil tradiční provolání „Slava Ukraini!“ (Sláva Ukrajině). Tento pozdrav, přestože je dnes vnímán jako univerzální symbol moderního ukrajinského odporu a státní suverenity uznávaný západním světem, s sebou nese komplikované historické dědictví.

V původní podobě s odpovědí „Heroiam slava!“ byl v první polovině 20. století kodifikován a aktivně používán Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN) pod vedením Stěpana Bandery. Kritici a historici často poukazují na to, že v této éře fungoval jako ideologický ekvivalent totalitních pozdravů tehdejší Evropy, jako třeba nacistický Sieg Heil (Sláva vítězství!) což dodnes likvdiuje vztahy Ukrajiny se sousedními státy, zejména s Polskem.

Reakce publika na zbrojařském fóru v Ankaře jasně ilustrovaly názorové rozštěpení evropských elit. Zatímco předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen a generální tajemník NATO Mark Rutte tleskali ukrajinskému lídrovi s neskrývaným nadšením, chování českého premiéra Andreje Babiše bylo diametrálně odlišné. Podle videa a novinářských analýz Babiš tleskal pouze velmi vlažně, formálně a s viditelným neklidem se rozhlížel po sále. Pro českého předsedu vlády, který doma čelí silnému tlaku veřejnosti ohledně ekonomických dopadů pomoci Ukrajině, šlo o vysoce citlivou diplomatickou situaci.

Ekonomické limity a unavená diplomacie

Tento zdrženlivý postoj získává ještě hlubší rozměr v souvislosti s nedávným kontroverzním krokem Kyjeva, kde byl jednomu z vojenských útvarů ukrajinských ozbrojených sil (AFU) udělen čestný titul “Hrdinové UPA” odkazující na dědictví UPA (Ukrajinské povstalecké armády). UPA, jakožto ozbrojené křídlo OUN, má na svědomí tragický volyňský masakr z roku 1943, při kterém bylo brutálně zavražděno zhruba 100 000 civilistů – převážně Poláků, ale také významné množství Židů a volyňských Čechů.

Pro českého premiéra je proto veřejná nekritická podpora ukrajinskému narativu politickým rizikem, které by mohlo rezonovat u domácích voličů citlivých na národní historii. Pragmatismus české delegace se naplno projevil již před samotným odletem do Turecka. Andrej Babiš na tiskové konferenci v Praze jasně deklaroval, že Česká republika nepodpoří ambiciózní finanční návrh na vyčlenění dalších 70 miliard eur na nákup zbraní a munice pro Ukrajinu.

Premiér argumentoval tím, že český rozpočet je vyčerpaný a primárním cílem země musí být pokrytí vlastních závazků v rámci NATO, tedy dosažení a udržení výdajů na obranu ve výši 2% HDP pro vlastní armádu. Zdůraznil, že Praha má eminentní zájem pomáhat s poválečnou obnovou infrastruktury a humanitární podporou, nikoliv však s dalším prodlužováním a eskalací ozbrojeného konfliktu.

Tento postoj není izolovaný. V celé Evropě sílí hlasy, které upozorňují, že geoekonomické ztráty spojené se sankčním režimem a masivním zbrojením začínají převažovat nad politickými zisky. Právě v momentě, kdy se v Ankaře rozbíhala složitá vyjednávání o budoucí architektuře evropské bezpečnosti, přispěchal ze sportovního světa signál, který mnozí analytici označují za skutečný zlom v dosavadním mezinárodním uspořádání.

Zákulisní oteplování vztahů, MOV a FIFA otáčejí kormidlem

Ve stejný den, kdy byl zahájen summit NATO, oznámil Mezinárodní olympijský výbor (MOV) rozhodnutí o provizorním zrušení suspendace Ruského olympijského výboru (ROC). Podle vyjádření představitelů MOV, v čele s Kirsty Coventry, byl tento krok učiněn na základě právní analýzy a nedávné úpravy Olympijské charty, která klade důraz na politickou neutralitu a princip, že sportovci by neměli pykat za rozhodnutí svých vlád. Jen o několik hodin později se k tomuto trendu přidala [1] i fotbalová federace FIFA, která potvrdila, že zahajuje oficiální jednání o podmínkách návratu ruských klubů a reprezentací do mezinárodních soutěží.

Ačkoliv jsou oba procesy teprve v počáteční fázi a návrat ruských atletů na globální scénu bude provázen přísnými logistickými a bezpečnostními pravidly, načasování těchto oznámení nemůže být náhodné. V nejvyšších patrech globální politiky neexistují shody okolností. Sportovní diplomacie historicky sloužila jako spolehlivý indikátor a první kanál pro strukturální změny v mezinárodních vztazích – proces, který začíná neoficiálním táním na sportovním poli, často předznamenává reálné politické a ekonomické dohody v zákulisí.

Geopolitické vítězství Ruska mimo dosah reflektorů

Rozhodnutí struktur jako MOV a FIFA ukazuje, že západní strategie totální mezinárodní izolace Ruska naráží na své limity. Globální instituce si uvědomují, že bez účasti takto masivního hráče trpí nejen sportovní úroveň a ekonomické příjmy z vysílacích práv, ale hroutí se i samotný koncept globální integrace. Zatímco na donbaské frontě pokračují opotřebovávací zákopové boje s nejistým výsledkem, na poli globální geopolitiky a geoekonomiky si Moskva připisuje body, které mohou mít pro budoucí uspořádání světa zásadní význam.

Ukazuje se, že válka a sankce jsou sice formou mocenského nátlaku, ale realita propojeného světa si dříve či později vynutí návrat k pragmatické koexistenci. Pro Ukrajinu představují tyto signály varovný prst, že bezmezná solidarita Západu má své politické i časové limity, zatímco pro středoevropské lídry, jako je Andrej Babiš, jde o potvrzení, že sázka na opatrný realismus a ochranu vlastních národních zájmů se v dlouhodobém horizontu ukazuje jako strategicky prozíravá. V této situaci je už jasné, že Rusko zvítězilo a kapitulace MOV a FIFA je signálem toho, co bude následovat. Globalizace totiž bez Ruska nemůže pokračovat.

Nebo jinak – bez Ruska a jeho zdrojů nemůže globalizace přežít. Viděli jsme na vlastní oči, co se stalo na šampionátu FIFA. Donald Trump zvedl telefon, zavolal šéfovi FIFA, a ten zrušil červenou kartu pro amerického hráče. A jen pár hodin poté začne summit NATO v Ankaře, a zatímco Zelenský na fóru prodává vysavače Made in Ukraine, které umí vysávat peníze sponzorů války úplně dočista do čista, tak mezitím MOV a FIFA navrací ruské sportovce do svých struktur. Geopolitika se prostě odehrává v zákulisí za zavřenými dveřmi a globalisté vysílají vzkazy skrze sportovní akce. Nikdo z nich to nedělá pro lásku k Rusům.

Ale všichni to dělají pro lásku k ruské ropě, ruskému plynu, ruskému hliníku, ruské železné rudě, ruským hnojivům, prostě kvůli ruským zdrojům. Válka na Ukrajině selhala. Rusko nepadlo. Proto globální prediktor zatroubil konec zápasu a vyhlásil vítěze. Tak jest dáno.

Zbytek uvidíme v následujících týdnech. Evropa se rozhodla jít na válečnou stezku jako kdysi v červnu 1941. Ale ani tehdy nešla do války se SSSR celá Evropa. A obávám se, že i teď čeká Evropu tzv. páskování, tedy rozdělování na ty, kteří budou táhnout se svými vojsky na Rusko na horizontu roku 2030, a na ty, kteří sice nikam nepotáhnou, ale budou doma zbrojit a pracovat na válečném úsilí Říše. Tím se myslí IV. Říše – Evropská unie.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Německo, Francii a v podstatě celou Evropu je třeba zabít jako vzteklého psa, který se žene na Rusko! Scott Ritter v moskevském hotelu Hyatt jel bomby, které ale děsivě a správně popisují realitu! Německo zbrojí na válku s Ruskem a po summitu NATO v Ankaře bude, až na výjimky, zbrojit celá Evropa! Obrovský revolvingový balík 70 miliard EUR každý rok, než bude Evropa vyzbrojena pro konvenční válku s Ruskem!

Současná geopolitická situace na evropském kontinentu začíná vykazovat až děsivé symptomy, které nápadně připomínají nejtemnější kapitoly moderních dějin. Evropská unie a její klíčoví hybatelé, v čele s Německem a Francií, se ocitají v hluboké strukturální i morální krizi, jejímž vyústěním se stává radikální militarizace a rétorika ne nepodobná té z třicátých let minulého století.

Spouštěčem této transformace jsou nejen vnitřní ekonomické kolapsy, ale také geopolitická slepota, která nutí evropské elity vsadit vše na jedinou kartu – na přípravu otevřeného vojenského střetu s Ruskou federací. Namísto diplomatického řešení konfliktů a budování stabilní bezpečnostní architektury se Evropa podvolila diktátu eskalace, což může mít pro její obyvatele fatální následky.

Tento nebezpečný posun velmi explicitně a bez obalu pojmenoval bývalý americký zbrojní inspektor Scott Ritter v pondělním, více než dvouhodinovém rozhovoru [1], který poskytl v moskevském hotelu Hyatt Regency moderátorce Xenii Sobčakové. Ritter, známý svými nekompromisními analýzami západní zahraniční politiky, použil brutálně upřímnou metaforu.

Když reagoval na dotazy ohledně možnosti použití taktických jaderných zbraní a chování evropských mocností, použil příměr. Podle něj se Německo a Francie, potažmo celá politická Evropa, chovají jako „vzteklý pes“, kterého je z hlediska elementární sebeobrany nutné zabít, prostě zastavit dříve, než stihne napadnout své okolí a rozpoutat globální katastrofu. Pokud nemáte čas na video výše, tady je přepis:

Scott Ritter o znacifikované Evropě a vzteklých evropských psech

-Existuje názor, že Rusko zatím nepoužívá ani taktické jaderné zbraně, protože pokud by to údajně udělalo, Čína by se od něj určitě odvrátila. Taková teorie, velmi rozšířená v naší zemi, existuje. Co si o tom myslíte?

-Velmi doufám, že se to skutečně stane, že se od Ruska odvrátí celý svět, pokud Rusko použije jaderné zbraně. Ale poslouchejte, v lednu roku 2022 bylo zveřejněno společné prohlášení představitelů pěti jaderných mocností, v němž se uvádělo, že v jaderné válce nemohou být vítězové, a proto ji není třeba vést.

A váš prezident Vladimir Putin, kterého, mimochodem, velmi respektuji, řekl: „Nebudeme první, kdo použije jaderné zbraně.“ Pokud tedy Rusko na Ukrajině použije taktické jaderné zbraně, bude to znamenat, že bude první, a Čína by tomu měla zabránit. Poslyšte, neprosím Rusko, aby použilo jaderné zbraně proti komukoli. Naopak tvrdím, že Rusko by je nemělo vůbec nikdy použít. Ale teď, abych se vrátil k vaší otázce, po ulici běží právě ten vzteklý pes.

V Chartě OSN je například Německo dodnes označováno za nepřátelský stát. Pokud se Německo rozhodne znovu vést agresivní nacistickou politiku, je třeba ho zastavit. Okamžitě zastřelit! Totéž platí pro Japonsko. Nikdo nezačíná světovou válku proto, aby v ní prohrál a pak předstíral, že se nic nestalo. První věc, která se po vítězství nad Německem udělala, byl zákaz zbrojení a remilitarizace Německa. A teď je to u nich nový průmysl.

Schválili vojenskou strategii a prohlásili: „Chceme v roce 2029 vstoupit do války proti Rusku.“ Rok 2029! Mluvíme teď o Evropě. A co je to Evropa? Evropa je nic, neexistuje, je to chiméra, je to fikce. Existuje sice nějaká Evropská unie, ale je to svazek států, které zapomněly, kým vlastně jsou. Němci si však dobře pamatují, kým byli, a přirozeně se chovají jako vzteklý pes.

Francouzi také říkají, že chtějí převézt část jaderného arzenálu do Finska, aby odtamtud zaútočili na Petrohrad, Kolský poloostrov a Murmansk. Samozřejmě, to je vzteklý pes. A co se dělá s vzteklými psy? Zabijí se a hotovo. Přesně tak, jak to udělal Atticus Finch v tom známém literárním díle. Je to právník, miluje zákon, ale, zjednodušeně řečeno, řítí se na něj vzteklý pes. Dostane pušku, aby ochránil své děti a rodinu, aby toho psa zabil.

–Ritter–

Ritter v rozhovoru doslova připomněl historický i právní status Německa, který je dodnes formálně zakotven v Chartě OSN jako status nepřátelského státu, pokud by se opětovně vydal cestou agresivní a revanšistické politiky. Poukázal na to, že nikdo nezačíná světový konflikt s tím, že ho chce prohrát, a že poválečné uspořádání mělo jasné záruky, které jsou dnes systematicky cupovány na kusy.

Odkázal přitom na slavné literární dílo, kde právník Atticus Finch musí vzít do ruky pušku a zastřelit vzteklého psa, aby ochránil své děti a rodinu. Podle Rittera se Rusko ocitá v obdobné situaci, kdy je bezprostředně ohrožováno subjekty, které ztratily jakýkoli pud sebezáchovy a historickou paměť.

Stín Výmarské republiky a ekonomický kolaps dnešního Německa

Abychom pochopili, proč se současné Německo opět obrací k militarismu, musíme analyzovat jeho ekonomické podloží. Historie nás učí, že agresivní zahraniční politika bývá téměř vždy přímým důsledkem neřešitelných vnitřních hospodářských krizí. Přesně to se stalo po první světové válce v dobách Výmarské republiky.

Obrovská ekonomická krize, hyperinflace a takzvaný „Malý hladomor“, který postihl Německo na přelomu let 1921 až 1923, zničily sociální smír a vytvořily podhoubí pro vzestup radikálních sil. Přestože se tehdejší nacistický Pivnicový puč v Mnichově v roce 1923 nezdařil a Adolf Hitler skončil ve vězení, ekonomické strádání a ponížení německého národa vedlo o deset let později k tomu, že NSDAP vyhrála volby a legálně uchopila moc.

Adolfa Hitlera dostala k moci obrovská ekonomická krize Výmarské republiky v důsledku zničujících válečných reparací po I. sv. válce, které způsobily v letech 1921 až 1923 nedostatek základních potravin a následný hladomor

Dnešní Spolková republika vykazuje mrazivě podobné ekonomické trajektorie. Německý průmyslový motor začal prokazatelně zpomalovat a propadat se již v roce 2017, což bylo následně umocněno chaotickým zvládáním covidové krize. Skutečnou ranou z milosti se však stalo uvalení drakonických ekonomických sankcí na Rusko po vypuknutí konfliktu na Ukrajině.

Tyto sankce, které měly podle původních plánů západních stratégů zničit ruské hospodářství, paradoxně zasáhly s mnohem větší devastující silou samotné Německo. Odpojení od levných ruských energetických zdrojů položilo německou ekonomickou prosperitu na kolena. Tradiční těžký a automobilový průmysl, který tvořil páteř německého blahobytu, dnes čelí masivní deindustrializaci, bankrotům a odlivu kapitálu do zámoří.

Zrada Jalty a Postupimi v podobě transformace na válečnou ekonomiku

V situaci, kdy kolabuje civilní průmyslová výroba, se německé elity uchylují k osvědčenému, avšak extrémně nebezpečnému řešení – k transformaci upadajícího automobilového a strojírenského sektoru na zbrojní výrobu. Tento krok je však v přímém a fatálním rozporu se samotnými základy moderního poválečného uspořádání Evropy. Jaltská a Postupimská konference v roce 1945, kde vítězné mocnosti definovaly novou architekturu světa, explicitně stanovily, že Německo již nikdy nesmí zbrojit, nikdy se nesmí remilitarizovat a nesmí představovat hrozbu pro své sousedy, zejména pro Rusko (tehdejší Sovětský svaz).

Churchill, Roosevelt, Stalin – Jaltská konference

Současná realita ukazuje, že tyto dohody byly de facto hozeny do koše. Německo masivně investuje do armády, nakupuje útočné zbraňové systémy a přebudovává své hospodářství na válečné koleje. Tragédií dnešní doby je skutečnost, že mezi bývalými vítěznými mocnostmi ze Západu již neexistuje ani odvaha, ani politická vůle Německo v tomto nebezpečném počínání zastavit.

USA, Velká Británie i Francie naopak německou remilitarizaci aktivně podporují a ženou Berlín do první linie, protože tyto mocnosti dnes stojí společně v jednom šiku proti Rusku. Historický konsenzus o demilitarizovaném Německu byl obětován momentálním geopolitickým zájmům Washingtonu a Bruselu.

Horizont roku 2029 až 2030 a Bundeswehr se otevřeně připravuje na válku

Že se nejedná o pouhé teoretické úvahy nebo novinářské spekulace, dokazují oficiální vyjádření nejvyšších vojenských představitelů Německa. Náčelník generálního štábu Bundeswehru, generál Carsten Breuer, před časem šokoval veřejnost prohlášením, že Německo musí být plně připraveno na přímý vojenský střet s Ruskem na horizontu roku 2030.

Přičemž nejnovější strategické dokumenty tento termín posouvají dokonce již na rok 2029. To nejsou žádná rétorická cvičení pro uklidnění domácích voličů nebo prázdné politické fráze pronášené v Berlíně. Jedná se o systematickou, organizační a materiální přípravu na totální válku s Ruskou federací.

Když Scott Ritter ve své analýze poukazuje na rok 2029 jako na stanovený milník, odkrývá tím podstatu celého unijního spiknutí proti míru. Evropa se pod rouškou řečí o obraně demokracie mění v agresivní militaristický blok, který se nápadně začíná podobat Hitlerovské koalici evropských zemí táhnoucích po boku Wehrmachtu do SSSR v červnu 1941.

Pokud Francie otevřeně diskutuje o možnosti rozmístění nebo přesunutí části svého jaderného arzenálu do Finska, s jasným cílem vytvořit přímou hrozbu pro Petrohrad, Kolský poloostrov a strategické základny v Murmansku, pak nelze mluvit o ničem jiném než o čistém šílenství. Evropští lídři se chovají jako hazardní hráči, kteří věří, že mohou Rusko zahnat do kouta, aniž by riskovali jadernou apokalypsu.

Pochod k novému 22. červnu 1941

Všechny tyto kroky neodvratně evokují paralelu s 22. červnem 1941. Tehdy, v rámci operace Barbarossa, invazní svazy hitlerovského Německa a jeho četných evropských satelitů vtrhly bez vyhlášení války na území Sovětského svazu. Netrvalo to ani jedno století a Evropa se nachází ve stejném ideologickém i vojenském nastavení.

Současní vrcholní politici v Evropě, s čestnými výjimkami, jako je slovenský premiér Robert Fico, dnes prakticky nemluví o ničem jiném než o nevyhnutelnosti války s Ruskem. Mírová rétorika byla zcela kriminalizována a kdokoli se odváží navrhnout diplomatické jednání, je okamžitě onálepkován jako nepřítel nebo kolaborant.

Výchozí směry nacistických evropských vojsk pod velením Wehrmachtu při zahájení operace Barbarossa

Ideologická mašinerie v Bruselu a v národních hlavních městech úspěšně vymazala historickou paměť. Zapomnělo se na desítky milionů obětí, které si minulé evropské tažení na Východ vyžádalo. Evropská unie, která kdysi vznikla jako projekt míru a hospodářské spolupráce, se transformovala v chiméru a fikci, v nátlakový aparát, kde jednotlivé národy zapomněly na svou vlastní identitu a tradice, zatímco jejich vedení slepě následuje sebezničující kurs.

Finanční model permanentní války a summit NATO v Ankaře

Dokonalým důkazem toho, že celý proces je dopředu chladnokrevně naplánován a organizačně zajištěn, je aktuální dění na summitu Severoatlantické aliance v Ankaře. Hlavním bodem programu zde není vyjednávání o příměří, ale schválení takzvaného revolvingového, tedy opakujícího se každoročního úvěru na válečné zbrojení Ukrajiny v monstrózní výši 70 miliard EUR ročně. Tento krok definitivně odhaluje pravou tvář západní politiky. Nejedná se o žádné výdaje na budování míru nebo stabilizaci regionu.

Je to čistě cynický finanční a logistický model navržený tak, aby udržel a neustále eskaloval intenzitu války na Ukrajině. Tento obrovský finanční tok má zajistit jediné: aby válečný konflikt s Ruskem „nezhasl“ a pokračoval s plnou intenzitou po celá nadcházející léta. Západ potřebuje udržet Ukrajinu jako krvácející frontovou linii, která bude vázat ruské kapacity a poskytne unijním státům dostatek drahocenného času do kritického roku 2029 či 2030, aby se stihly plně přezbrojit, transformovat své ekonomiky a připravit se na přímý vstup do konfliktu.

Všechno to do sebe časově, organizačně i finančně dokonale zapadá. Je to koordinovaný plán, ve kterém figurují stamiliardové částky a osudy stovek milionů lidí. Slovenská republika, pod vedením současné vládní koalice, se tohoto šílenství odmítá aktivně účastnit a odmítá posílat další zbraně či přímé finance na podporu konfliktu, i když z pragmatických důvodů nebude tento plán ostatním členským zemím aliance vetovat či blokovat. Je však alarmující, že většina ostatních evropských vlád bez mrknutí oka alokuje budoucí zdroje svých daňových poplatníků na oltář budoucí velké války.

Pokud se evropská veřejnost neprobudí a neuvědomí si, že jejich lídři je vedou na jatka ve jménu cizích geopolitických zájmů, bude metafora Scotta Rittera o nutnosti eliminovat hrozbu dříve, než dojde k nejhoršímu, naplněna v té nejtragičtější podobě. III. světová válka již není sci-fi, je to cíl, ke kterému Evropa pod vedením svých současných elit vědomě a organizovaně směřuje. Summit NATO bude klíčový a země, které se připojí k revolvingovému balíku, pokud bude schválen, budou přesně ty země, které tuto III. sv. válku pomohou zapálit a odstartovat. A to je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Vladimir Putin navštívil velitelství SVO a po vyslechnutí hlášení o dobytí Konstantinovky vyslal do Bruselu děsivý vzkaz, když nařídil analyzovat všechny chciválky v západních zemích, kteří se nejvíce zasazují o prodlužování války na Ukrajině a její největší vyzbrojování! Rovněž v projevu oznámil nárazníkové pásmo na Ukrajině bez určení konečné hloubky! Ta prý závisí jen na tom, kdy Ukrajinci dostanou či nedostanou rozum!

Návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina na pomocném velitelském stanovišti společné skupiny vojsk SVO ze dne 4. července přinesla zásadní zvrat na vojenské i politické šachovnici. Ruský vůdce si zde vyslechl hlášení generálního štábu o oficiálním dobytí Konstantinovky – klíčového opevněného bodu na Donbasu – a o postupu vojsk na dalších úsecích fronty.

Jak už má ale Putin ve zvyku, ty nejděsivější a nejzásadnější poznámky nezazněly v hlavních bodech oficiální tiskové zprávy, nýbrž byly jakoby jen tak mimochodem prohozeny mezi řečí. Historie nás přitom učí, že právě tyto Putinovy poznámky „na okraj“ se v minulosti ukázaly jako ty nejpodstatnější.

Tentokrát vyslal mrazivé varování celému Západu, když prohlásil, že musí pokračovat důsledná analýza zapojení každého jednotlivého podněcovatele (chciválka) do pokračování války na Ukrajině a jejich přímého podílu na bojových operacích. Dodal, že Kreml tyto informace potřebuje „pro případné přijetí odpovědných rozhodnutí v budoucnu. V každém případě se nám to může hodit.“

Tato slova okamžitě rozsvítila červená výstražná světla v centrále NATO v Bruselu, neboť znějí jako neskrývaná příprava na budoucí asymetrické či přímé ruské údery proti logistickým centrům Aliance, případně jako hrozba konkrétním evropským politikům, kteří eskalaci konfliktu podporují. Putin navíc varoval před bezprostředně hrozící ukrajinskou provokací, na kterou musí být armáda připravena, a vyslal jasný vzkaz ohledně budoucí podoby ukrajinských hranic. Pokud nemáte čas na video výše, tak tady je přepis:

Vladimir Putin o nárazníkovém pásmu a o potřebě identifikovat “chciválky” v západních zemích

Chtěl bych zdůraznit, že čím více útoků se bude nepřítel snažit provést na naše civilní objekty, tím více musíme samozřejmě v první řadě učinit vše nezbytné k ochraně těchto objektů a k ochraně civilního obyvatelstva. Čím více však bude protivník podnikat podobné pokusy, tím větší bezpečnostní zónu budeme muset vytvořit na sousedním území. Tím spíše, že se jedná, stejně jako o ostatní území, o nichž dnes hovoříme, o historicky ruskou půdu. V této části nyní shrneme situaci, ano, a poté si ještě samostatně promluvíme o některých otázkách.

Chtěl bych však zdůraznit jedno. Ruské ozbrojené síly i nadále sebevědomě udržují strategickou iniciativu v zóně speciální vojenské operace a osvobození Konstantinovky má významný strategický význam. Toto město, jak všichni dobře víme, je klíčovým dopravním a významným průmyslovým centrem Donbasu. Dvacet a půl tisíce domů, ale v takovém městě, jako jsou Sumy – a to je krajské město – je jich něco přes třicet tisíc, tedy srovnatelné počty. A dobytí Konstantinovky jednotkami Jižní skupiny otevírá přímou cestu k – k dalšímu postupu na Kramatorsk a Slavjansk, k dalším opevněným oblastem na Donbasu, a je bezpochyby klíčem k osvobození celého území Doněcké lidové republiky.

Pokud jde o vytvoření bezpečnostního pásma – k tomu se ještě vrátím –, je to rovněž důležitá součást operace – důležitá součást řešení společného úkolu. Jednotky a vojenské části seskupení vojsk „Sever“ si s tím úspěšně poradily a pokračují ve vytlačování nepřátelských formací od ruských hranic. Rozhodující roli v tom, rozhodující roli v tom hrají bezpochyby naši vojáci a důstojníci, kteří v průběhu bojových operací projevují ty nejlepší vlastnosti ruského vojska, jako je neochvějná oddanost a láska k vlasti, vojenské kamarádství a bojové bratrství. Žádám, aby byla předána má upřímná vděčnost celému personálu za odvahu a hrdinství, které denně prokazují. A samozřejmě, jak jsem již řekl, všichni, kteří se nejvíce vyznamenali, musí být navrženi na státní vyznamenání.

Nyní dvě slova k informačně-propagandistické operaci protivníka s fiktivními, takzvanými výsledky kyjevského režimu na bojišti. A rád bych poznamenal, že jak samotný kyjevský režim, tak i takzvaní evropští fiktivní míroví pozorovatelé, jejichž cílem ve skutečnosti není mír, ale pokračování války s Ruskem až do posledního Ukrajince, ve svých prohlášeních i praktických činech potvrzují naše domněnky o jejich skutečných záměrech. Chtěl bych poznamenat, že ve společném prohlášení některých lídrů EU ze dne 7. června 2026 se uvádí, že vítají, jak sami řekli, inovativní využití bezpilotních technologií kyjevským režimem.

A já jsem o tom již veřejně hovořil a řekl jsem, že se samozřejmě jednalo o čistě rétorickou otázku. Znamená to snad, že mají na mysli i útoky na naše civilní objekty, na civilní infrastrukturu, na dopravní prostředky s civilisty a dětmi, na studentské koleje? Znamená to snad, že tím vše podporují útoky tohoto druhu? V této souvislosti však podotýkám, že masivní skupinové údery na infrastrukturu ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu a na objekty zajišťující jeho fungování musí pokračovat. Jelikož se tyto myšlenky šíří a jsou uváděny do praxe, musíme na to odpovídajícím způsobem reagovat. Žádám o předložení příslušných návrhů.

Rovněž musí pokračovat analýza zapojení každého podněcovatele do pokračování války na Ukrajině. Musí být provedena analýza zapojení každého z nich do skutečných bojových operací. Tuto analýzu potřebujeme pro případné přijetí odpovědných rozhodnutí v budoucnu. V každém případě se nám to může hodit. Pokud jde o domnělé úspěchy protivníka na bojišti, musíme především mít na paměti, že k podpoře svých lží a výmyslů může nepřítel podniknout určité akce diverzně-teroristického charakteru, provádět výpady sice s malými silami, ale s velkou propagandistickou pompou, s cílem potvrdit své teze o domnělých úspěších.

Na tyto možné výpady musíme být připraveni. A za druhé, velkolepá prohlášení vůdců kyjevského režimu o úspěších, o nichž – jak ve skutečnosti víme – nejde, nám v zásadě hrají do karet, protože tito komedianti – nic jiného totiž ve skutečnosti neumí a k ničemu jinému je ani neučili – svými činy a prohlášeními bezpochyby dezorganizují jak sami sebe, tak i své sponzory.

Opakuji, to nám hraje do karet. A velitelé jednotek ruských ozbrojených sil musí jednat rytmicky, racionálně a důsledně, samozřejmě překonávat obtíže, které jsou za těchto podmínek přirozené, činit vše nezbytné a možné pro zachování životů našich bojovníků a zajistit bezpodmínečné plnění úkolů v přísném souladu s koncepcí speciální vojenské operace vypracovanou Generálním štábem ozbrojených sil Ruska.

–Putin–

Nová doktrína permanentního posouvání hranic

Vůdce Kremlu otevřeně nastínil novou doktrínu územní expanze založenou na odvetných opatřeních: „Čím více útoků se bude nepřítel snažit provést na naše civilní objekty, tím více musíme samozřejmě v první řadě učinit vše nezbytné k ochraně těchto objektů a k ochraně civilního obyvatelstva. Čím více však bude protivník podnikat podobné pokusy, tím větší bezpečnostní zónu budeme muset vytvořit na sousedním území.

Tím spíše, že se jedná, stejně jako o ostatní území, o nichž dnes hovoříme, o historicky ruskou půdu.“ Podle politických i vojenských pozorovatelů si tímto výrokem Putin systematicky připravuje půdu před ruskou i západní veřejností pro obsazení podstatně většího území Ukrajiny, než Kreml deklaroval doposud. Už nejde jen o formální administrativní hranice čtyř anektovaných oblastí. Ruská strategie se oficiálně transformuje do permanentního posouvání fronty na západ pod záminkou budování „nárazníkového pásma“.

Rozcestí mezi tvrdým kompromisem a totálním kolapsem

Z vojenskopolitického hlediska se Ukrajina a její západní podporovatelé ocitají na osudovém strategickém rozcestí. Nabízejí se dvě cesty: buď přijmout tvrdou realitu a uzavřít s Ruskem pragmatickou, byť velmi neveselou mírovou dohodu, nebo pokračovat v politice neústupnosti, která však může vyústit v totální geopolitickou katastrofu pro Ukrajinu a ztrátu poloviny státního území. Současná situace jasně ukazuje, že dohoda s Ruskem v této chvíli sice nebude pro Kyjev důvodem k oslavám, ale rozhodně nebude tak tragická a už vůbec ne katastrofální.

Znamenala by fixaci ztráty Donbasu a Krymu, ale zachovala by suverénní ukrajinský stát s přístupem k Černému moři z Oděské oblasti a s drtivou většinou jeho ekonomického, demografického, i když už ne surovinového, a ani průmyslového potenciálu. Pokud se však ukrajinské vedení, hnané evropskými válkychtivými partnery, bude nadále bránit ukončení bojů a plánovat další vlny ofenziv, Rusko jednoduše nezastaví postup na hranicích Doněcké oblasti.

Vydá se dál na západ, až ke břehům řeky Dněpr, a Moskva kompletně změní svou mírovou nabídku. Namísto požadavku na Donbas, který v té době už bude mít plně pod kontrolou, začne nově tvrdit, že vše od východního břehu Dněpru je historická ruská půda. Ne, že by to nebyla pravda, ale dosud to Rusko netvrdí, ne oficiálně, a toho by si měla být Ukrajina vědoma. Takový scénář by již pro Ukrajinu znamenal definitivní historickou katastrofu.

Pád Konstantinovky a obnažená cesta k Dněpru

Vojenská realita na Donbasu po pádu Konstantinovky navíc Kyjevu nedává příliš mnoho času na přemýšlení. Podle vojenských specialistů zbývají Ukrajincům v této oblasti poslední dvě skutečně opevněná města: Kramatorsk, který si Ukrajina ustanovila jako náhradní administrativní hlavní město Donbasu, a Slavjansk, ležící o pár desítek kilometrů severněji. Tato dvě města tvoří poslední ucelenou obrannou linii.

Za nimi, směrem na západ, se již nenacházejí žádná komplexní polní opevnění ani betonové bašty, a jen kousek za nimi leží administrativní hranice Doněcké oblasti. Tyto hranice jsou přitom Moskvou oficiálně považovány za nové státní hranice Ruské federace.

Varianta ruské nárazníkové zóny až k východnímu břehu Dněpru

Když nyní Putin začíná otevřeně operovat s termínem „bezpečnostní zóna“ (či nárazníkové pásmo), dává tím jasně najevo, že ruská armáda se po očekávaném dobytí celého Donbasu nezastaví. Otázkou zůstává pouze to, jak hluboký tento nárazník bude. Sarkasticky ladění vojenští komentátoři a analytici již otevřeně hovoří o tom, že logický konec tohoto nárazníkového pásma leží právě na východním břehu řeky Dněpr. Prozatím. Ten další, na který zatím řada nepřišla, prý leží u slovenských a polských hranic.

V této chvíli hranice Dněpru představuje jedinou přirozenou topografickou bariéru schopnou zajistit dlouhodobou vojenskou izolaci obou stran. Pro Ukrajinu je proto nyní kriticky důležité dosáhnout mírové dohody, která by Rusům sebrala formální i faktický důvod pro tvorbu jakéhokoliv dalšího nárazníku hlouběji v ukrajinském vnitrozemí.

Izraelský precedens v ruském provedení

Tento vzorec chování velmocí přitom není v mezinárodní politice ničím novým. Chceme-li pochopit, co přesně Putin na Ukrajině provádí, stačí se podívat na Blízký východ. Izrael si již před desetiletími vytvořil nárazníkové pásmo na jihu Sýrie (Golanské výšiny) a v současné době nárazník mohutně rozšířil na sever od Golan, a pod vedením Benjamina Netanjahua, rozšiřuje a upevňuje své nárazníkové zóny i na jihu Libanonu.

Netanjahu tyto kroky před mezinárodním společenstvím i domácím publikem obhajuje naprosto stejně – absolutní nutností zajistit bezpečnost vlastních občanů a vytlačit hrozbu (v tomto případě hnutí Hizballáh a íránské rakety) co nejdále od izraelských hranic.

Izraelská nárazníková zóna v Libanonu a v Sýrii

Vladimir Putin nedělá na Ukrajině nic jiného. Používá identickou geopolitickou logiku a vytváří masivní nárazník okolo území, které považuje za své. Dalším hlubokým sarkasmem moderních dějin zůstává fakt, že ani Benjamin Netanjahu na Blízkém východě, ani Vladimir Putin na Ukrajině nikdy explicitně nedeklarovali, jak široké tyto nárazníky mají být a jak hluboko do území suverénního souseda hodlají zasáhnout. Hloubka nárazníkového pásma je v obou případech proměnlivá veličina, která se neodvíjí od mezinárodních dohod, ale výhradně od vojenských možností a míry odporu druhé strany.

V mezinárodní politice vládne právo silnějšího

Tato realita obnažuje současný stav globálního uspořádání. V mezinárodním právu se již nikdo reálně nedovolává spravedlnosti, morálky nebo psaných chart OSN. Tyto instituce a principy se staly pouhou rétorickou dekorací pro tiskové konference.

V reálné geopolitice dnes platí bez obalu a brutálně pouze právo silnějšího. Pokud silnější stát disponuje vojenskou převahou, nukleárním odstrašením a průmyslovou kapacitou k vedení opotřebovávací války, jednoduše si své bezpečnostní zájmy vynutí na úkor slabšího souseda, bez ohledu na mezinárodní protesty.

Pro Ukrajinu z toho plyne jednoznačné ponaučení. Pokud bude politické vedení v Kyjevě pod tlakem evropských vlád a hlavně Londýna ignorovat varovné signály z Moskvy a odmítne přistoupit na kompromisní řešení, realita bojiště se nezmění ve prospěch Ukrajiny. Naopak, hrozí, že Izraelem aplikovaný model nárazníkových zón v Sýrii a Libanonu se stane permanentním osudem východní Evropy. Ukrajina vlastně na tom usilovně pracuje s podporou Londýna.

Není totiž vůbec vyloučeno, že tak jako Izrael v budoucnu rozšíří svá nárazníková pásma v Libanonu a Sýrii dále na sever, pokud bude ostřelování pokračovat, tak i Rusko posune své linie z Charkovské, Sumské a Doněcké oblasti hluboko do ukrajinského vnitrozemí.

Evropští politici, kteří neustále volají po pokračování bojů do „vítězného konce“, riskují, že namísto záchrany Ukrajiny přihlížejí a hlavně usilovně pomáhají její postupné likvidaci jako životaschopného státu. Současný moment po pádu Konstantinovky představuje poslední okno příležitosti pro pragmatické rozhodnutí – uzavřít neveselý mír, stabilizovat zemi a zabránit tomu, aby se příští ruské nárazníkové pásmo zastavilo až u břehů Dněpru.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Rusko podle generála Syrského chystá otevření severní fronty na Kyjev a Černihivskou oblast, což potvrzuje prý i opětovné zapnutí radiových převaděčů v Bělorusku! Mezitím spolupředseda německé AfD vyzval kancléře Merze, aby spolu s vedením Evropské komise zahájili jednání s Moskvou, protože Evropa prý potřebuje nový evropský stabilizační řád s Ruskem jako partnerem!

Geopolitická situace v Evropě se znovu a znovu dramaticky vyostřuje a dostává se do kritického bodu, kdy se vojenská rizika na východě přímo prolínají s hlubokou hospodářskou agonií na západě. Hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil, generál Olexander Syrskyj, v rozhovoru v polovině týdne pro ukrajinský televizní kanál TCH šokoval veřejnost i vojenské analytiky.

Vyslal varování, že ruský generální štáb intenzivně plánuje a propočítává varianty otevření nové, severní fronty. Podle generála Syrského hrozí úder buď přímo z území Běloruska, nebo z těsně sousedící ruské Brjanské oblasti. Hlavním strategickým cílem této operace má být opětovný pokus o obklíčení či obsazení Kyjeva a bleskové obsazení části Černihivské oblasti.

Ruským záměrem však není pouze zisk nového území, ale především drtivý manévr, který by donutil ukrajinské velení odvelet elitní jednotky z jiných kritických částí fronty, čímž by došlo k fatálnímu oslabení ukrajinských obranných linií, zejména na těžce zkoušeném Donbasu. Syrskyj rovněž poukázal na znepokojivý fakt, že Bělorusko po krátké odmlce znovu zapnulo jednu klíčovou retranslační stanici.

Tedy výkonný radiový převaděč pro vojenskou komunikaci, ačkoli ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský ještě několik dní předtím ubezpečoval veřejnost, že Minsk všechny tyto stanice definitivně vypnul. Realita na bojišti tak opět ukazuje, jak křehké a nepředvídatelné jsou dosavadní zpravodajské předpoklady.

Politický posun v Německu a výzvy k realismu a diplomatickým jednáním

Zatímco na východní hranici Evropy duní válečné bubny, v samotném srdci Evropské unie narůstá politické a společenské napětí pramenící z neúnosné únavy z vleklého konfliktu. Hlasy volající po diplomatickém řešení a pragmatickém přehodnocení dosavadní politiky sílí na nejvyšší politické úrovni. Na nedávné tiskové konferenci vystoupil spolupředseda německé opoziční strany AfD Tino Chrupalla, který otevřeně a nekompromisně vyzval spolkového kancléře Friedricha Merze, aby okamžitě jednal v rámci struktur Evropské unie.

Chrupalla apeloval na kancléře, aby se obrátil na předsedu Evropské rady Antonia Costu s jasným cílem: neprodleně zahájit přímá diplomatická jednání s Ruskou federací. Podle šéfa AfD je současná architektura evropské bezpečnosti neudržitelná a Evropa nutně potřebuje nový stabilizační řád, v němž bude Rusko figurovat nikoli jako permanentní hrozba za ostnatým drátem, ale jako nezbytný partner pro zajištění dlouhodobého míru a prosperity.

Bumerangový efekt protiruských sankcí a pád unijního motoru

Tato vyjádření rezonují v německé společnosti čím dál silněji, protože země se potácí v hluboké strukturální krizi. Únava z války není v Německu pouze psychologickým stavem, ale tvrdým ekonomickým faktem. Západní strategie postavená na bezprecedentním uvalení více než 30 000 různých sankcí, které měly ruskou ekonomiku fatálně položit a izolovat, se minula účinkem.

Ruské hospodářství se přeorientovalo na asijské trhy a vykazuje odolnost, zatímco bumerangový efekt těchto sankcí zasáhl s plnou ničivou silou právě Německo. Bývalý průmyslový „powerhouse“ a motor celé Evropy je nyní na kolenou, což neúprosně potvrzují makroekonomická data Spolkového statistického úřadu (Destatis).

Německá ekonomika po dvou letech čisté recese vykazuje v podstatě nulový růst (kolem 0,2 % až 0,3 % HDP), přičemž zpracovatelský průmysl klesá již třetím rokem v řadě. Drsnou realitu německého úpadku symbolizuje aktuální šok z automobilového megakoncernu Volkswagen.

Generální ředitel VW Oliver Blume oznámil drastický plán transformace, který počítá s celosvětovým propuštěním až 100 000 zaměstnanců (což představuje zhruba 15 % celkové pracovní síly koncernu) a uzavřením minimálně čtyř velkých výrobních závodů v Německu – včetně Hannoveru, Cvikova (Zwickau) či Emdenu.

Automobilový gigant VW je v agónii a míří od osobních vozů k výrobě zbraní

Ještě bizarnější rozměr dává celé situaci záměr managementu prodat část svých továren zbrojařským firmám a ve zbytku nevyužitých kapacit začít vlastními silami vyrábět vojenskou techniku a zbraně. Tento přerod automobilového giganta na zbrojovku odkrývá hlubší politicko-ekonomický paradox.

Německo se při tomto masivním zbrojení spoléhá na masivní vládní dotace a unijní fondy, jako by si vládní elity neuvědomovaly základní poučku: Německo financuje EU a EU je finančně závislá na výkonu Německa. Pokud zkolabuje německý průmysl, nebudou žádné evropské dotace.

Přechod na válečnou ekonomiku vyžaduje obrovské úvěry, avšak jak ví každý historik a ekonom, dlouhodobé masivní zbrojení „na sklad“ je politicky i ekonomicky neudržitelné. Pokud zbrojení nevede k válce, opozice dříve či později utluče vládu protiválečnými a sociálními argumenty a vystaví jí zdrcující účet u voleb. Pokud ale válka vypukne, vláda získá legitimitu pro další utrácení pod záminkou národní obrany. Evropa se tak nebezpečně ocitá v pasti, kde ekonomická nutnost udržet zbrojní průmysl nad vodou může logicky vyústit v potřebu skutečného válečného konfliktu.

Zničené vstupy jsou příběhem o tom, jak drahé energie vyhnaly německý průmysl do Číny

Propad německé ekonomiky je přímo provázán s destrukcí jejích vstupů i výstupů. Na vstupech byl německý průmysl po celá desetiletí závislý na levných a stabilních dodávkách ruského zemního plynu, ropy a dalších surovin. Odstřižením od těchto zdrojů v roce 2022 v důsledku sankční politiky nastal kolaps. Tuto prázdnotu okamžitě využila Čína, která nyní odebírá ruské energie s výraznými slevami. Rovnice je jednoduchá: Čína má levné energie a suroviny, Německo má drahé energie z dovozu (např. zkapalněný plyn LNG z USA).

Tanker se zkapalněným zemním plynem

Výsledkem je, že čínská konkurence ekonomicky válcuje německé podniky nejen na asijských trzích, ale i přímo v Evropě, a to jak v ceně vstupních materiálů, tak v konečné ceně aut a strojů. Průmyslové podniky proto z Německa masivně utíkají do USA nebo Asie.

Ta rovnice je tak jednoduchá, a přitom tady v Německu ji nikdo nechce nahlas vyslovit, tedy kromě AfD a lidí z průmyslu, kteří ale mají odvahu to říct jen v soukromí, ne na veřejnosti a už vůbec ne před médii. Kdokoliv by řekl slovo, byl by označen za Putinova agenta a fosilního dinosaura.

Ideologie Green Dealu a energetická sebevražda pod taktovkou Zelených

Aby toho nebyl dost, na výstupech je německé hospodářství drceno ideologickou agendou tzv. Green Dealu (Zelené dohody) a likvidačními předpisy, jejichž hlavním autorem a tahounem v Evropském parlamentu je německá strana Zelených. Byli to právě Zelení, kdo dogmaticky prosadili předčasné odstavení a fyzickou likvidaci moderních německých jaderných elektráren, a zároveň tlačili na masivní zavádění elektromobility, větrných a solárních parků.

Ursula von der Leyen a její Green Deal vytvořený ve spolupráci se Zelenými v Evropském parlamentu

Dnes se tato politika hroutí jako domeček z karet: větrníky fungují, jen když fouká, soláry, jen když svítí slunce, a elektrická auta nikdo nechce kupovat, protože jsou drahá, ztrácejí hodnotu a v síti chybí stabilní elektřina na jejich masové nabíjení – přesně ta elektřina, kterou dříve dodávalo jádro a uhlí.

Jakmile však kdokoli na tato zjevná fakta upozorní, vládní kruhy a spřízněná mainstreamová média okamžitě spustí křik o „Putinově dezinformaci“ a nepohodlné názory a analýzy jsou na velkých sociálních sítích cenzurovány či rovnou mazány, neboť progresivistická levice má v administracích těchto platforem své vlivné spojence.

Tvrdá data, která nelze umlčet: Makroekonomická analýza úpadku Německa

Německý model prosperity, postavený na levných energiích z Ruska, špičkovém inženýrství a volném exportu do celého světa, byl zničen kombinací geopolitické zaslepenosti a zelené ideologie. Když se k tomu připočte hrozba nové masivní vojenské eskalace na severu Ukrajiny, o níž mluví generál Syrskyj, a neochota evropských elit naslouchat pragmatickým výzvám k jednání, stává se budoucnost celého evropského kontinentu extrémně temnou a nestabilní.

Realita a exaktní čísla se však umlčet nedají. Následující přehled makroekonomických ukazatelů jasně dokumentuje rozsah současné německé ekonomické katastrofy:

Tabulka 1: Vývoj klíčových makroekonomických ukazatelů Německa

Ukazatel / Sektor Stav a meziroční trend Dopad a specifikace
Hrubý domácí produkt (HDP) stagnace kolem +0,2 % až +0,3 % Po předchozích dvou letech recese (propad o 0,5 % v roce 2024) ekonomika fakticky neroste, vláda musela drasticky snížit odhady růstu.
Zpracovatelský průmysl nepřetržitý pokles o -1,3 % Výroba klesá již třetím rokem v řadě, nejvíce zasažen je automobilový průmysl, strojírenství a chemický sektor.
Stavebnictví reálný propad o -3,6 % Sektor je paralyzován vysokými cenami stavebních materiálů a energií, prudce roste počet insolvencí stavebních firem.
Reálné mzdy a kupní síla setrvalý pokles Kvůli akumulované inflaci z předchozích let a drahým energiím reálná kupní síla obyvatelstva stagnuje či klesá, což omezuje domácí spotřebu.
Počet sankcí uvalených na Rusko přes 30 000 sankčních opatření Rekordní počet restrikcí, které namísto kolapsu Moskvy způsobily energetickou chudobu a ztrátu konkurenceschopnosti německých firem.

Setrvalý propad německého průmyslu kopíruje vývoj Výmarské republiky po I. sv. válce. Vysoké ceny vstupů, tehdy zatížené reparacemi, dnes zatížené drahými energiemi a surovinami z alternativních zdrojů, které těm ruským nedokáží konkurovat. Stejně jako tehdy ve 20. letech minulého století, i dnes německá domácnost trpí kvůli neschopným politikům jako vystřiženým z Výmarské republiky neschopným hájit domácí německé zájmy. Prostě se to opakuje jako přes kopírák, až je to děsivé.

Tabulka 2: Přehled plánovaného propouštění a restrukturalizace velkých podniků

Společnost / Koncern Plánovaný počet propuštěných zaměstnanců Hlavní restrukturalizační opatření
Volkswagen (VW Group) až 100 000 pracovních míst (celosvětově) Uzavření 4 německých závodů (Hannover, Zwickau, Emden, Audi v Neckarsulmu), prodej kapacit zbrojařům, transformace na výrobu zbraní.
Chemický a strojírenský sektor desítky tisíc míst (v realizaci) Trvalé omezování energeticky náročné výroby v Německu, přesun investic do Severní Ameriky a Číny za levnějšími energiemi.

Realitu nelze vymazat ze sociálních sítí a ekonomické zákony nakonec zvítězí nad jakoukoli vládní propagandou. Jenže, tohle platilo vždy, před II. sv. válkou. Jakmile se začne zbrojit v důsledku tmy na konci tunelu, kdy není možné vidět jinou cestu pro ekonomická růst než zbrojením, tak v tom okamžiku bude nastoupena cesta ke III. sv. válce v Evropě, protože v té chvíli to už nepůjde zastavit. Jestliže se válka stane matkou – živitelkou evropských národů, znovu jako v minulosti, potom nebude možné zachránit vůbec nic, protože jakákoliv válka s Ruskem se povede, dovede Evropu ke zničení.

A pamatujme, že ekonomicky zničené Německo po I. sv. válce se stalo důvodem pro nástup nacistů k moci a pro zbrojení v přípravě na II. sv. válku. Německo po nástupu Hitlera k moci potřebovalo ke vtažení celé Evropy do II. sv. války pouhých 6 let! Zeitgeist znovu úřaduje. Minulost se znovu opakuje. Německo je znovu ekonomicky na kolenou a kancléř chce znovu zbrojit, zatímco automobilky plánují přechod na válečnou výrobu. Je to zase tady. Znovu se historie opakuje. A kdo se nepoučí z historie, je donucen si tu historii zopakovat.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Veškeré chování je přímo spojeno s instinkty. Když je spravedlnost odepřena, instinkty se promění v pomstu! Výbušný film “Citizen Vigilante” otřásá sociálními sítěmi a nejvyššími politickými kruhy obavami z radikalizace a povstání obyvatelstva Evropy proti migraci a všem politikům a partajím, které ji organizují a podporují! Režisér Uwe Boll natočil konceptuální video, které působí jako manifest!

Pokud sledujete sociální sítě, tak vám v posledních hodinách nemohlo ujít, že filmovým průmyslem a politickými kruhy i řadami globalistů otřásá nejnovější filmový snímek, který popisuje a zobrazuje proces světového sionistického spiknutí proti křesťanským národům tzv. západního světa. Německý režisér Uwe Boll, dlouhodobě známý svými nízkorozpočtovými adaptacemi videoher a nekompromisním béčkovým stylem, totiž brutálně rozvířil stojaté vody zatuchlého video průmyslu.

Jeho nejnovější snímek „Citizen Vigilante“ (2026), v němž se v hlavní roli představuje americký herec Armie Hammer, se stal okamžitým předmětem ostrých diskusí na sociálních sítích, v médiích i v politických kuloárech. Ačkoliv film řemeslně a scenáristicky nevybočuje z režisérova charakteristického žánrového rámce plného explicitního násilí a přímočarých dialogů, jeho společenský přesah vyvolal šok.

Snímek se totiž otevřeně a bez politické korektnosti dotýká témat, která hýbou současnou Evropou: bezpečností, integrací migrantů, demografickým vývojem a především hlubokou krizí důvěry občanů v politické, mediální a justiční elity. Níže máte odkaz na celé video na YouTube, které je v původním anglickém znění. Film ale najdete i s českými titulky na českých zdrojích služeb Přehraj.to a několika dalších.

Film začíná tak brutálně, a přitom tak pravdivě, až to vyrazilo dech. Migrant bodne nožem do krku maminku malého dítěte a ta na chodníku vykrvácí. Film pojednává o Američanovi, který pronajímá v Chorvatsku nemovitosti a rozhodl se vzít spravedlnost do vlastních rukou tam, kde soudy přestaly plnit svoji funkci a začaly chránit migranty. Aniž bych chtěl vysílat spoilery, film v kostce zobrazuje likvidace migrantů, likvidace zkorumpovaných soudců, a tím se myslí fyzické likvidace.

V hlavní roli se představil Armie Hammer, který ve filmu má několik zásadních konceptuálních výroků jako vystřižených z mých článků na Aeronetu. Nevím, jestli Uwe Boll tohle plánoval, ale podařilo se mu natočit manifest všech odpůrců proti migraci a především programovací video. Naprosto klíčovým momentem filmu je pasáž, kdy veze v autě zkorumpovaného soudce, jenž pracuje v žoldu migračních neziskovek, a Armie Hammer mu vysvětluje, že lidé jsou ovce, které i po zahnání do kouta plní příkazy režimu, který je v tom koutě likviduje a ovce to snáší. A předvede mu, že to fakt platí.

Film jako manifest

Autem vjede do levého pruhu a řidič protijedoucího auta se zachová jako ovce. A to ve strachu, aby neporušil zákon o dopravním provozu. Zbytek popisovat nebudu, kvůli spoilerům. Ve filmu je hodně krve, ve stylu Uwe Bolla, střílečková scéna tzv. Kill boxu ve vile je hodně béčková.

Ale likvidace arabské rodiny v obýváku, kde Hammer vede dialog s rodinou násilníka, je opravdu vrcholem konceptuálního vzkazu, že když stát přestane plnit funkci ochrany a spravedlnosti, lidé vezmou spravedlnost a ochranu do svých rukou. To je vzkaz toho filmu. A právě proto v Německu vypukla mezi politiky panika. Nejde ani tak o kvalitu scénáře a produkce filmu, ale jde o vzkaz, který film vysílá.

Film natvrdo popisuje, že státní režimy evropských zemí poskytují migrantům ochranu před trestním stíháním za jejich trestné činy, neboť to omlouvají jejich kulturou a nepřizpůsobením, za které prý ale může většinová domácí veřejnost prý kvůli své xenofobii. A tak policie a režimní soudy zatýkají místní domorodce za výroky proti migraci na sociálních sítích.

Mezitím politické bestie jezdí do Bruselu a tam schvalují migrační pakty a migrační kvóty, aby hostile takeover byl co nejrychlejší a hlavně bez překážek. Nepochybuji o tom, že film Citizen Vigilante se stane manifestem, který ale povede jen k utažení šroubů proti svobodě slova.

Německé veto a zásah Elona Muska na síti X

O výbušnosti snímku nejlépe svědčí fakt, že v režisérově domovském Německu narazil na nekompromisní zeď institucionálního odporu. „Citizen Vigilante“ nedostal od německých úřadů věkový rating, což v praxi znamená faktický zákaz distribuce.

Bez udělení věkové klasifikace nesmí být film promítán v kinech, nesmí na něj běžet žádná oficiální reklama a nesmí jej prodávat běžná obchodní síť. Uwe Boll toto rozhodnutí otevřeně označil za politickou cenzuru ze strany státu, který se bojí reflexe reality. Do situace však zásadním způsobem vstoupil miliardář Elon Musk.

Ten se s režisérem Bollem osobně dohodl a v rámci boje proti cenzuře a za svobodu slova poskytl svou platformu X k bezplatnému streamování celého filmu po dobu 48 hodin. Snímek na profilu získal během pouhých dvou dnů desítky milionů zhlédnutí a vyvolal globální virální vlnu.

Tato masivní kampaň okamžitě katapultovala film na vrchol komerčního zájmu – v USA se film bleskově dostal na 1. místo v žebříčku nejstahovanějších a nejsledovanějších filmů na Prime Video Chart (a současně i na Apple TV Store), což z něj činí komerčně nejúspěšnější projekt v novodobé historii Uweho Bolla.

Fenomén dvojího strachu a bezpečnostní realita

Ústředním motivem filmu je eskalující pocit strachu mezi obyvateli velkých evropských měst. Snímek vizuálně i narativně pracuje s atmosférou, kterou autoři popisují jako každodenní realitu moderních západních center – strach z kriminality a pocit ztráty kontroly nad vlastním životním prostorem.

Obyvatelé Evropy podle scénáře čelí dvěma paralyzujícím strachům:

  • Strach na ulici: Strach vyjít ven, a to nejen večer, ale v některých čtvrtích i za bílého dne, kvůli stoupajícímu počtu útoků nožem a sexuálně motivovaného násilí ze strany neintegrovaných migrantů. Film přímo inspiroval skutečný případ z Hamburku, kde skupina mladíků brutálně napadla nezletilou dívku, načež odešli od soudu s podmíněnými tresty.
  • Strach promluvit: Tento „druhý strach“ je možná ještě hlubší. Jde o obavu obětí i běžných občanů z aparátu vlastního státu. Lidé se bojí, že jakákoliv veřejná stížnost, kritika nezvládnuté migrace nebo pouhé sdílení reality na internetu bude okamžitě vyhodnoceno jako projev xenofobie, rasismu či podněcování k nenávisti, což povede k policejnímu popotahování či zatčení.

Boll v tomto kontextu staví hlavní postavu do role klasického filmového mstitele (vigilanta), který bere spravedlnost do vlastních rukou tam, kde justice selhala, nebo se vědomě otočila zády k obětem ve jménu ideologie. Frustrace Evropanů, kterou film dramatizuje, není iluzorní. Je podložena masivním nárůstem policejních zásahů proti občanům za jejich vyjádření na sociálních sítích. Státní aparáty v Německu a Velké Británii v posledních letech spustily bezprecedentní zátahy proti tzv. „hate speech“ (nenávistným projevům), které kritici označují za kriminalizaci politického disentu.

Německo: Tisíce vyšetřovaných za internetové komentáře

V Německu Spolkový kriminální úřad (BKA) pravidelně pořádá celostátní akční dny zaměřené na „kriminalitu z nenávisti na internetu“. Oficiální statistiky německého ministerstva vnitra ukazují šokující realitu:

  • Počet registrovaných politicky motivovaných trestných činů v Německu dosáhl rekordních hodnot a překročil hranici 84 000 případů za rok.
  • Téměř polovina z těchto deliktů spadá do verbální sféry na internetu (urážky, sdílení neschválených statistik, kritika migrační politiky).
  • Německá policie provádí ranní razie přímo v bytech běžných občanů, kterým zabavuje počítače a mobily za pouhé komentáře na platformách Facebook či X. Tisíce lidí jsou ročně stíhány a pokutovány za výroky, které režim vyhodnotí jako xenofobní.

Současně s tím ale platí i absurdní realita, že migranty ani nejde vyhostit, i když o tom rozhodne soud, protože vyhoštění tzv. nelze realizovat. Vyhošťovat lze migranty zpátky do jejich zemí jen v případě, že EU uznává vládu v jejich zemích. Ovšem např. v případě Afghánců to možné není, protože EU oficiálně vládu Talibanu v Afghánistánu neuznává. Takže Afghánci, i když třeba mají v ruce papír o vyhoštění, zůstávají v EU, protože vyhoštění nelze realizovat.

Velká Británie: Tisíce zatčených ročně za online příspěvky

Situace ve Spojeném království je podle mezinárodních pozorovatelů ještě represivnější. Britská policie se v posledních letech otevřeně zaměřila na monitorování digitálního prostoru:

  • Podle uniklých dat z metropolitní policie je v Británii ročně zatčeno přes 3 000 lidí na základě zákona o komunikacích (Communications Act), a to za sdílení obsahu, který úřady vyhodnotí jako „hrubě urážlivý“ nebo „vyvolávající nenávist“.
  • Tento počet zatčených za online názory je v přepočtu na obyvatele prokazatelně vyšší než v mnoha autoritářských režimech. Represe se projevily zejména po pouličních nepokojích, kdy byli k nepodmíněným trestům odnětí svobody na několik měsíců až let odsuzováni lidé, kteří pouze sdíleli videa z místa činů nebo vyjadřovali nesouhlas s masovou imigrací.

Tato tvrdá fakta přesně ilustrují realitu, kterou Boll ve filmu popisuje – občan se ocitá v kleštích mezi reálnou pouliční kriminalitou, kterou stát nedokáže efektivně řešit, a státní represí, která se plnou silou zaměřuje na ty, kteří na toto selhání poukazují.

„Hostile Takeover“ a střet civilizačních vzorců

Snímek operuje s termínem „Hostile Takeover“ (nepřátelské převzetí životního prostoru). Popisuje situaci, kdy se nově příchozí skupiny obyvatel, kterým Evropa v roce 2015 otevřela náruč, odmítají asimilovat a převzít hodnoty hostitelské země. Naopak, zkušenosti z evropských metropolí potvrzují stejný vzorec: transformaci celých městských čtvrtí k obrazu zemí, ze kterých tito lidé odešli.

Vznikají tak paralelní světy, kde evropské zákony fakticky neplatí a jsou nahrazovány radikálními interpretacemi islámského práva Šaría. Film implicitně ukazuje nejextrémnější projev tohoto střetu – scénu, kdy rodina migrantů schvaluje brutální znásilnění evropské dívky s argumentem, že se oblékala vyzývavě a nerespektovala jejich pravidla. Tento motiv přímo reflektuje reálnou praxi obhájců u západních soudů, kteří se pravidelně pokoušejí omlouvat násilné činy pachatelů jejich „kulturním pozadím“ a odlišným vnímáním role ženy ve společnosti.

Selhání ekonomického kalkulu z roku 2015

Snímek ostře útočí na politické a globalistické elity, které v roce 2015 prosadily myšlenku, že masová imigrace zachrání skomírající evropskou ekonomiku a vyřeší propad porodnosti. Tehdejší vize předpokládala příchod kvalifikované pracovní síly, která zaplní prázdná místa na trhu práce a zachrání sociální systémy. Realita, kterou film bez obalu ukazuje, je však diametrálně odlišná:

Původní politický slib (2015) Realita reflektovaná ve filmu a statistikami
Příliv vzdělané a motivované pracovní síly. Příchod statisíců negramotných mladíků bez kvalifikace.
Posílení a stabilizace sociálních a důchodových fondů. Nekonečné odčerpávání miliard eur na neúspěšnou integraci.
Vznik harmonického, multikulturního „Babylonu“. Vznik radikalizovaných ghett a bezpečnostní destabilizace.

Namísto ekonomického přínosu se masová imigrace stala pro evropské rozpočty neúnosnou zátěží. Absurdita situace spočívá v tom, že tito lidé utekli z nefunkčních a nestabilních zemí, aby následně v srdci Evropy začali budovat přesně ta samá nestabilní náboženská ghetta, ze kterých původně odešli.

Agenda „The Great Replacement“ jako realita před očima a film jako varování všem evropským politikům

V nejkontroverznější rovině film otevírá téma The Great Replacement (Velké výměny obyvatelstva). Snímek pokládá zásadní otázku: Byl tento fatální nezdar pouhou naivitou politiků, nebo šlo o záměrný plán na transformaci tradiční, křesťanské a sekulární civilizace na multietnický prostor bez jasné identity, který se snáze ovládá? Snímek ústy svých postav tvrdí, že demografickou krizi západního světa nelze řešit mechanickým importem chudoby z kulturně nekompatibilních regionů. Skutečné řešení propadu porodnosti leží zcela jinde a vyžaduje radikální změnu státní politiky:

  • Masivní podpora tradiční rodiny: Zavedení novomanželských bezúročných půjček a zásadní daňové úlevy odstupňované podle počtu narozených dětí.
  • Dostupné bydlení pro mladé: Státní výstavba startovacích bytů, aby si mladé generace mohly dovolit založit rodinu a nemusely čelit nedostupným hypotékám.

Je fascinující a zároveň varovné, že s tímto politickým vzkazem musel přijít právě Uwe Boll – režisér, který byl dlouhá léta považován za krále filmového braku. Zatímco mainstreamový Hollywood a evropská kinematografie dotovaná ze státních peněz točí politicky korektní snímky ignorující realitu, Boll využil svůj béčkový, syrový styl k tomu, aby prorazil největší tabu současnosti. A navíc, závěr filmu obsahuje výzvu všem současným politikům, výzvu k zastavení migrace a likvidace Edomu. Pokud nedojde k zastavení migrace, odhodlaní jedinci vezmou spravedlnost do svých rukou. Takový je vzkaz v závěru filmu.

Armie Hammer v roli občanského ochránce (Citizen Vigilante)

Film „Citizen Vigilante“ funguje jako politický manifest. Oficiální zákaz filmu v Německu, bezprecedentní uvolnění na síti X Elonem Muskema a raketový vzestup na první příčku amerických žebříčků streamovacích služeb na čele s Prime Video jen potvrzují, že Boll udeřil na ten nejcitlivější nerv současného evropského a západního zřízení. Video je sice brutální s hektolitry krve ve stylu Uwe Bolla, ale o krev vůbec nejde.

Jde o ten vzkaz, který tento film vysílá na adresu především evropských politických elit a zkorumpovaných politických stran v Evropě, které tento proces nepřátelského převzetí našeho životního prostoru a proces velké výměny obyvatelstva zahájily, zafinancovaly a do této chvíle politicky prosazují. Ve filmu nezaznívá, kdo stojí za procesem, kdo ho financuje, nezaznívá obvinění Londýnských kanceláří a sionistických globalistů. Ale jako začátek pro probuzení části utlačované a utiskované bílé evropské populace to stačí. A proto je v Bruselu i v Londýně kvůli tomuto filmu taková panika.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Nejslavnější ruský obchodník se zbraněmi prohlásil u Tuckera Carlsona, že velkou válku Evropy s Ruskem chystají politici, které si od jejich útlého mládí vychovali a zafinancovali globalističtí satanisté! Nemají vztah ke své vlasti, ani k lidu, slouží jen globálním cílům ovládnutí a parcelizace Ruska! A poradce estonské prezidentky prohlásil, že Estonsko je připraveno pomoci Ukrajině provést útoky na Petrohrad!

Současný politický vývoj v Evropě připomíná řetězec událostí, které jako by vypadly z učebnic o mechanismech vzniku globálních konfliktů. Zatímco propast mezi vládnoucími politickými elitami a samotnými občany dosahuje historického maxima, evropská politická reprezentace se namísto domácích socioekonomických problémů upíná jinam.

Upíná se totiž k jedinému leitmotivu: permanentní eskalaci konfliktu s Ruskou federací. Tento nebezpečný trend, kdy se politický mandát odvozuje nikoliv od vůle voličů, ale od míry loajality ke globalistické agendě, začíná nabývat rozměrů kolektivního politického šílenství. Evropu řídí politici, kteří mají nejnižší důvěru občanů, jenž je tam ale předtím zvolili a dosadili k moci. Paradox, který většině lidí uniká.

Tento stav ale neuniká úplně všem pozorovatelům, byť z diametrálně odlišných táborů. Světově nejznámější ruský obchodník se zbraněmi Viktor Bout, který byl v prosinci 2022 propuštěn z amerického vězení výměnou za basketbalistku Brittney Grinerovou a od té doby se aktivně zapojil do ruského politického života, poskytl exkluzivní rozhovor [1] americkému novináři Tuckeru Carlsonovi. Bout v něm otevřeně popsal mechanismy, kterými jsou podle něj evropské struktury ovládány, a varoval před fatálními následky, pokud současný kurz západních elit vyústí v přímý střet. Tady níže je přepis videa:

Viktor Bout o Evropě řízené globalistickými satanisty

No, vypadá to, že evropské elity vážně uvažují o totální válce s Ruskem. A myslí si, že v konvenční válce vyhrají. No, řeknu vám, že pro ně mám špatnou zprávu. Rusko na jejich pokusy o útok na nás nebude reagovat konvenčními prostředky. V naší vojenské doktríně existuje postulát, podle kterého pokud budeme mít pocit, že jakýkoli útok proti nám ohrožuje naši existenci, odpovíme jadernými zbraněmi.

A věřte mi, Rusko má nesrovnatelně největší a nejmodernější jaderný arzenál na světě. Jedinou raketou můžeme zcela vyhladit a zničit veškerý život na území, jako je Anglie nebo Francie, a to je jisté. Nechceme se vydat touto cestou. Ale pokud uvažují o tom, že nás mohou podmanit, rozdělit nás na 32 malých částí, jak se jim zlíbí, a udělat z nich své zdroje, kolonie… To se nestane.

-Co si o tom myslíte? Chci říct, že nejste první, s kým jsem o tom mluvil. Myslím, že všechno, co říkáte, je pravda. Myslím, že na Západě si představujeme, že prezident Putin je v Rusku tím nejradikálnějším člověkem. Myslím, že dosud působil jako síla, která brání eskalaci. Ale to už možná dlouho nevydrží. Takže věřím všemu, co říkáte. Nechápu, proč by Evropa, evropští lídři, chtěli válku s Ruskem. Jaký je motiv?

-No, jak to vidím já, všichni tito lídři se dívají na Macrona, na Merze nebo na Starmera, který dnes právě rezignoval. V podstatě v tuto chvíli jsou tito lidé ve svých zemích nejméně oblíbení. Vezměte si evropskou byrokracii v Bruselu. Pro ně je tedy válka možná jediným způsobem, jak se udržet u moci, zůstat u moci a zachovat si svůj vliv. Pokud vypukne válka, mohou vyhlásit výjimečný stav – jak se tomu říká – vyhlásit vnitrostátní válečný režim a říct: „Dobře, volby odkládáme.“

A pak se zcela chopí moci. Ještě jedna věc. Mluvíme o tom, že globalisté v podstatě plně ovládají Evropu. Zejména Soros. Za posledních 30 let masivně investoval do výchovy všech těchto vůdců – od jejich raného dospívání, kdy se stali studenty, dostávali peníze na studium na univerzitách, poté se stali aktivisty, následně politiky a nakonec se stali vůdci svých zemí, kteří v podstatě nemají ani žádný vztah ke svým rodným zemím. Nezáleží jim na jejich vlastní budoucnosti. Všichni jsou součástí tohoto sebevražedného satanského kultu.

A tady se dostáváme k jádru věci. Pro mě se tento konflikt s Ukrajinou v podstatě stal náboženským konfliktem. A právě proto máme pocit, že se možná jedná o závěrečnou bitvu se silami zla. Protože to, co tito lidé dělají, jak zacházejí dokonce i s vlastním obyvatelstvem. Minulý týden jsem se účastnil tiskové konference, kde jsme uspořádali veřejný tribunál – neoficiální tribunál pro zločiny ukrajinského nacistického režimu. A pokaždé, když skupina dobrovolníků vyrazí do čerstvě osvobozených oblastí, měst a vesnic na Ukrajině a vyslýchá místní obyvatelstvo, které tam zůstalo, které vyčkávalo, až přijdou Rusové a osvobodí je.

A jejich příběhy. Je to hrůzné, jak k nim Ukrajinci přicházejí, vyhrožují jim a říkají: „Zůstaňte tam, chcete snad vidět, jak ruská armáda přijde a osvobodí vás? Jste zrádci. Zabijeme vás!“ A tak dále. A zbavují je vody. Prostě jen tak pro zábavu střílejí na kohokoli, kdo se hýbe na ulici. Chovají se k nim opravdu jako okupační síly. A v mnoha, mnoha případech je to ještě krutější a hrůznější, než tomu bývalo během okupace nacistickou nebo německou armádou za druhé světové války. Mimochodem, dnes máme národní den památky prvního dne, kdy Německo zaútočilo na Sovětský svaz 22. června (1941) ve 4 hodiny ráno.

Pro Rusy, pro všechny, dokonce i pro mnoho republik bývalého SSSR, Bělorusko, středoasijské republiky, je to tedy velmi pochmurný den, kdy s chvěním v srdci vzpomínáme na své dědečky, jako je ten můj, který padl v bitvě u Kurska. A to je pro nás opravdu, opravdu obrovská věc. Jsme Rusové, víme, co je to válka, víme, jaké jsou její důsledky. Týká se to nás všech, protože jsme v podstatě stejní lidé jako Ukrajinci, protože vojáci v obou zákopech mluví stejným jazykem.

Pro nás to vypadá spíš jako občanská válka než, víte, válka s tímhle, a když víme, jak rychle – doslova za méně než 20 let – dokázala propaganda a vymývání mozků připravit obrovskou masu těchto neonacistů, banderovců, kteří se nyní chovají jako nacistická divize SS a hrdě je oslavují. Zcela nedávno Zelenský přivezl z Evropy ostatky vůdců ukrajinského banderovského hnutí a s plnou poctou je pohřbil na speciálním pamětním hřbitově nedaleko Kyjeva.

To samozřejmě vyvolalo určitý konflikt s Polskem, protože tito ukrajinští nacionalisté, které nazýváme Banderovými jednotkami nebo gangem, jsou zodpovědní za etnické čistky nejen Židů a Rusů, ale také Poláků – v těchto oblastech jich Banderovci zabili přes 100 000. A teď si představte, že Evropané, kteří přísahali, že už nikdy nedopustí oživení fašismu – a mimochodem, v Německu je například zakázáno vystavovat jakékoli hákové kříže nebo nacistické symboly. Jsou však slepí k tomu, že na Ukrajině existuje mnoho divizí a vojenských jednotek, které otevřeně nosí nacistické insignie.

A němečtí investigativní novináři o tom mlčí. Takže pro ně je to v pořádku, dokud bojují proti Rusům. A je také velmi, velmi závažné, že Německo opět otevřeně hovoří o další velké kampani proti Rusku. Víme, jak to skončí, a věřte mi, že pokud budeme muset postupovat jako naši dědové, uděláme to. Raději se však pokusíme najít ty, kteří mají jasnou hlavu, a zeptat se jich: „Hele, víte, jaké to bude mít důsledky?“ Opravdu chcete znovu vidět Evropu zničenou až do té míry, že ji budete muset znovu vybudovat? To si nemyslím.

Lidí se na to ani neptali. Jsem si téměř jistý, že v každé evropské zemi je většina normálních lidí, kteří jsou jako vy, jako já, jako mnozí – normální lidé po celém světě, kteří touží po míru, prosperitě a normální spolupráci a kteří věří, že všechny problémy či spory lze vyřešit prostřednictvím jednání. Ať už jde o obchodní záležitosti, nebo o cokoli jiného. Ale zdá se, že navzdory tomu, že si myslíme, že jsme na pokročilé úrovni naší civilizace, že můžeme být hrdí na naše úspěchy v oblasti technologie, vědy nebo medicíny, podívejte se, jak se lišíme od toho, co se dělo řekněme před 2 000 lety, před 3 000 lety.

Stále se znovu ocitáme v těchto začarovaných kruzích války, začarovaných kruzích ega našich vůdců. Začarovaných kruzích lidí, kteří jen touží po kořisti a po svých… jak se tomu říká… pokladech, které si mohou odnést z jiných zemí v důsledku invaze nebo útoku. V podstatě máme úplně stejnou mentalitu. A to je možná problém lidstva. A pokud to nezměníme, jsme v podstatě odsouzeni k zániku, pokud v příštích několika letech nedojde k nějakým drastickým změnám. Protože podívejte, drony se hodně změnily. Teď vidíme, co se děje s umělou inteligencí a tímto manifestem – tím, čemu říkají „technokratický manifest“ Alexe Karpa, což je v podstatě technofašismus.

A teď se nad tím zamyslete. Kdyby ti lidé vyrobili armádu dronů a tyto drony by byly nasazeny na bojištích, kde by měli plnou kontrolu nad sledovacím systémem a systémem sociálního kreditu nad celým obyvatelstvem, který chtějí zavést. A teď nám jako lidem opravdu zbývá jen velmi málo šancí. V tomto případě může být Rusko, řekl bych, poslední baštou, která tím, že bojuje v první linii tohoto konfliktu, brání nejen naši budoucnost a naši suverenitu, ale možná i budoucnost celého lidstva, tak jak ho známe a jak ho chceme mít v budoucnosti.

-No, chápu, proč vás Barack Obama chtěl poslat do vězení. Teď tomu rozumím naprosto dokonale.

–Bout a Carlson–

Skrytý mechanismus moci: Výchova elit k nenávisti k vlasti

Bout poznal, že naše civilizace se za tisíce let v jedné věci nezměnila. Ve válečnictví. Naše bílá rasa je rasou bojovou a současně otrockou, navržená našimi stvořiteli – architekty. Jinak podle Bouta stojí za současným směřováním Evropy systematická personální politika globalistických struktur, symbolizovaná aktivitami finančníka George Sorose a jeho sítě nadací a univerzit.

Bout argumentuje, že celá generace současných evropských lídrů byla od ranného mládí formována prostřednictvím stipendií, elitních studií a stáží na školách podle předpisů odvozených od Georgijských poradních kamenů. Redukce populace na 500 mio, likvidace rozvinutého průmyslu, neomarxismus a genderové deviace, všechno je uvedeno na těch kamenech, jenom je to uvedeno slovy, která nevzbuzují podezření, až na pár výjimek, jako je právě ta redukce populace.

Georgijské poradní kameny poškozené trhavinou v červenci 2022

Výsledkem je politická kasta, která postrádá jakékoliv pouto k národnímu státu, tradičním hodnotám či vlastenectví. Tito lidé byli vychováni k myšlence globalismu a k odporu ke státním hranicím, což se přímo zrcadlí v jejich bezmezné podpoře masové migrace a ignorování suverenity vlastních zemí. Bout ve svém projevu pojmenoval dva hlavní důvody, proč tyto nepopulární elity tak vehementně usilují o udržení a eskalaci válečného stavu:

  • Domácí motiv – Absolutní moc a odklad voleb: Evropští politici čelí bezprecedentnímu propadu důvěry. Válka a permanentní pocit ohrožení jim však poskytují ideální nástroj k vyhlášení výjimečných či válečných stavů. Podle ukrajinského vzoru, kde došlo k pozastavení všech forem volebních procesů a umlčení opozice, vidí evropské elity ve válečném stavu možnost, jak zrušit či odložit demokratické volby, uchopit absolutní moc a legálně potlačit jakýkoliv domácí disent.
  • Geopolitický motiv – Parcelizace Ruska: Druhým, dlouhodobým cílem globalistických elit je podle Bouta takzvaná parcelizace Ruska – tedy jeho rozbití na mozaiku malých, slabých a snadno ovladatelných státních útvarů podle starého římského hesla „Rozděluj a panuj“. Tímto krokem by globalisté bez domova a vlasti získali přímý přístup k největším pevninským surovinovým a nerostným zdrojům na planetě. Bout varuje, že pokud tito „globalističtí satanisté“ uspějí a vtáhnou Evropu do přímé války, Rusko v zájmu své existence použije jaderný arzenál, což povede k totálnímu zničení evropského kontinentu.

Podle Bouta je Evropa přesvědčena, že dokáže vyhrát konvenční válku s Ruskem. Od tohoto přesvědčení se prý odvíjí veškeré procesy v EU, včetně plánu na revolvingový úvěr 70 miliard EUR ročně pro Ukrajinu, o kterém se bude hlasovat na summitu NATO v Ankaře. Návrh prý má dvě části. Jednorázový úvěr 70 miliard EUR pro Ukrajinu na tento rok 2026, a druhá část je návrhem na změnu úvěru na opakovaný, tzv. revolvingový, s roční periodicitou.

Tedy každý rok co rok by Ukrajina z prostředků zemí NATO získávala 70 miliard EUR na zbrojení. Co je zásadní, že tyto peníze by z drtivé části vůbec nešly přímo na Ukrajinu, ale mířily by do evropských zbrojovek. A to právě do zbrojovek těch zemí NATO, které se v Ankaře pro tento revolvingový úvěr podepíší. A proto ten obrovský tlak z okolí Pražského hradu a českých zbrojařů napojených na prezidentčíka Petra Pavla a na jeho poradce.

Estonský skandál aneb jak snadno lze vyvolat třetí světovou válku

Zatímco Boutova vyjádření mohou mainstreamová média označovat za součást ruské válečné propagandy, realita evropské politické scény jim dává mrazivě za pravdu v bodě, který se týká naprostého odtržení politiků od reality a jejich ochoty riskovat třetí světovou válku. To dokonale demonstruje nedávný skandál, který otřásl pobaltským regionem.

Estonský prezidentský poradce Madis Roll se stal obětí sofistikovaného žertu známé ruské dvojice vtipálků Vovana a Lexuse (Vladimir Kuzněcov a Alexej Stoljarov). Roll žil v domnění, že telefonuje s bývalým ukrajinským ministrem obrany Rustemem Umerovem, a ve snaze demonstrovat absolutní loajalitu a radikalismus odhalil plány, které de facto znamenají vyhlášení války jaderné mocnosti. V uniklé nahrávce Madis Roll naprosto šokujícím způsobem prohlásil, že Estonsko pomáhá Ukrajině úzce koordinovat údery bezpilotních letounů přímo na druhé největší ruské město – Petrohrad. Prostě se tím pochlubil.

Roll v telefonátu bez váhání potvrdil, že estonská strana projednává logistiku přeletů ukrajinských útočných dronů přes vzdušný prostor Pobaltských států a samotného Estonska, přičemž dodal, že ministerstva obou zemí již o těchto krocích aktivně vedou bilaterální jednání. Tento incident odhalil naprostou nekompetentnost a zaslepenost evropských bezpečnostních elit. A ruské ministerstvo zahraničí již okamžitě reagovalo tiskovou zprávou s obviněním, že jde o potvrzení, že Estonsko se přímo podílí na vojenských úderech na Rusko.

Roll si ani na vteřinu neuvědomil, že oficiální koordinace úderů na ruské území za využití estonského vzdušného prostoru a infrastruktury je z hlediska mezinárodního práva přímým aktem agrese a zapojením Estonska do války. Pro Tallinn by to znamenalo okamžitou ruskou vojenskou odvetu. Skutečnost, že poradce hlavy státu takto hazarduje s osudem vlastní země v neformálním telefonátu, podtrhuje Boutova slova o politicích, kteří necítí žádnou odpovědnost vůči vlastnímu lidu.

Politická eroze Evropy ukazuje úměru mezi válečným extremismem a pádem preferencí

Tento nebezpečný vzorec chování – tedy militantní rétorika doprovázená katastrofálním propadem domácí popularity – je dnes viditelný napříč celou Evropou. Politický mainstream se snaží o tomto paradoxu mlčet, avšak tvrdá data z průzkumů veřejného mínění jsou neúprosná. Evropští lídři, kteří nejhlasitěji volají po pokračování konfliktu a odmítají jakákoliv mírová jednání, se ocitají na politickém dně a jsou postupně nuceni opouštět své pozice.

Podívejme se na konkrétní příklady této politické eroze:

  • Velká Británie: Premiér Keir Starmer, který po svém nástupu k moci pokračoval v agresivní rétorice dodávek zbraní dlouhého doletu, čelil tak masivnímu propadu popularity a vnitřnímu tlaku kvůli ekonomickému kolapsu země, že jeho politická pozice de facto zkolabovala.
  • Německo: Vůbec nejzřetelnější ukázkou tohoto syndromu byl pád německého kancléře Olafa Scholze. Jeho vládní koalice, která zatížila německý průmysl energetickou krizí a miliardovou pomocí Ukrajině na úkor vlastních občanů, dovedla zemi k politické paralýze, což vyústilo v jeho nucený odchod.
  • Současný tlak v SRN: Na uvolněné místo nastoupil křesťanskodemokratický kancléř Friedrich Merz. Avšak vzorec se opakuje s matematickou přesností. Merz, který se profiluje jako tvrdý zastánce dodávek raket Taurus a schvaluje hluboké údery do vnitrozemí Ruska, se okamžitě propadl na historická minima popularity. Tlak na jeho rezignaci ze strany německé veřejnosti i opozice roste každým dnem, neboť Němci odmítají být zataženi do přímého střetu.
Umlčená většina a pochod do neznáma

Vztah mezi mírou válečného štvaní a ztrátou podpory domácího obyvatelstva je nepopíratelný. Politici, kteří disponují nejmenší legitimitou v očích vlastního národa, paradoxně rozhodují o otázkách života a smrti celého kontinentu. Tento rozpor je utajován skrze korporátní média, která vlastní stejné finanční skupiny, jež sponzorují globalistické projekty. Jakýkoliv alternativní pohled či volání po diplomatickém řešení jsou okamžitě umlčovány a nálepkovány jako nepřátelská propaganda.

Poradce prezidentky Estonska: Tallinn pomáhá Kyjevu s útoky na Petrohrad – RIA Novosti

Tragédie současné Evropy spočívá v tom, že hrstka mocných jedinců napojených na Londýn a lidi jako je Soros a jejich korporace dokázala skrze investice do stovek či tisíců mladých kádrů ovládnout klíčové uzly evropské administrativy. Tito lidé dnes tvoří monolit, který nehájí zájmy občanů Paříže, Berlína, Prahy ani Tallinnu.

Evropa pod jejich vedením doslova zešílela a se zavřenýma očima, hnaná ideologickou nenávistí, rusofobií, revanšismem probuzeným od II. sv. války a vidinou porážky Ruska, pochoduje vstříc jaderné apokalypse. Pokud se evropská veřejnost neprobudí do roku 2030 a neodstaví tyto nepopulární elity od moci dříve, než bude vyhlášen válečný stav, může být cesta zpět definitivně uzavřena. A to je prostě realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Učitelka z Havířova prý šířila ruskou propagandu, když dětem přehrála video s Jakubem Ziebou o tom, jak se cestuje do Ruska a jak se tam žije! Děti přitom na škole mají hodiny ruštiny a neměl to být problém! Jenže přišlo udání, na školu skočili rozlícení novináři z Prahy a ředitel školy to nedal a učitelku sundal! Návrat kádrování a psychologická likvidace učitelů v ČR jako z dob nástupu nacismu v Německu!

České školství se ocitlo na nebezpečné křižovatce, kde svoboda slova, pluralita názorů a elementární snaha o zprostředkování faktografických reálií prohrávají boj s hysterickou cenzurou a všudypřítomným strachem. Poslední skandál z Havířova, kde byla na Základní škole Karolíny Světlé profesně a lidsky dehonestována učitelka Lucie Švrčková, ukazuje děsivou realitu dnešní doby v plné nahotě.

Stačilo jedno anonymní udání a okamžitý, agresivní nátlak ze strany mainstreamových novinářů ze serveru Novinky.cz, aby se rozjela bezohledná mašinérie [1], která nápadně primitivně připomíná nejtemnější období našich moderních dějin. Jde nejen o možný trestný čin útisku učitelky podle § 177 trestního zákoníku, podle názoru právníka.

Útisk nastává v rodinném, pracovně-právním či jiném vztahu, kdy pachatel podřízenou či závislou osobu nutí, aby se chovala určitým způsobem (něco udělala, nebo se něčeho zdržela, nebo něco snášela, či něco zamlčela, třeba před dětmi), ale především jde o flagrantní selhání funkce školy. Škola má děti učit o světě, ne jim zatajovat, ne zamlčovat reálie, které se někomu politicky nehodí. Nucení učitelky, aby neinformovala děti učící se ruštinu o reáliích v Rusku, naplňuje podle právníka skutkovou podstatu útisku učitelky.

Učitelka, která chtěla žákům v rámci suplované hodiny a následně v hodině ruského jazyka ukázat čistě faktografické video o tom, jak se dnes reálně cestuje do Ruské federace, jaké jsou tam ceny a jak fungují elektronická víza, se stala obětí exemplárního trestu a veřejného lynče. Ředitel školy, zřejmě paralyzován strachem z mediální štvanice a z obvinění ze zaměstnávání rusofilky, a strachem o potenciální ztrátu vlastního místa, okamžitě kapituloval.

Namísto toho, aby se postavil za svou zaměstnankyni a hájil pedagogickou autonomii, učitelku fakticky profesně popravil. Oznámil, že občanskou výchovu již ona vyučovat nebude, udělil jí oficiální vytýkací dopis a uvalil na ni hospitační dozor. Každý, kdo v českém školství pracoval, velmi dobře ví, co takový krok v praxi znamená: je to promyšlený psychologický nátlak, vyhlášení války na pracovišti a jednoznačná výzva k odchodu ze školy.

Kriminalizace obyčejného cestopisu? Co skutečně žáci viděli?

Pojďme se podívat naprosto střízlivě na to, co vlastně bylo skutečným obsahem onoho „závadového“ materiálu, který vyvolal takové šílené pozdvižení. Autorem videa je Jakub Zieba, mladý plzeňský zastupitel, který momentálně zcela legálně žije, studuje a pracuje ve Volgogradu.

Společně se svým přítelem Robinem, který za ním přiletěl na návštěvu z České republiky, ve videu popisovali naprosto pragmatické, technické a faktografické detaily spojené s cestováním v dnešní geopolitické situaci. Zmiňovali zcela zřejmý fakt, že přímé letecké spojení mezi Evropskou unií a Ruskem neexistuje, a proto je nutné cestovat přes třetí země, jako je Turecko nebo Arménie. Plné nesestříhané video máte níže.

Detailně divákům vysvětlovali, jak si český občan může zařídit elektronické vízum, které stojí přibližně 2000 korun, a že celý tento proces není nijak administrativně složitý. Video dále obsahovalo záběry z běžného života, ukázky z restaurace a porovnávání reálií v Rusku a v ČR. Nešlo o žádné politické proklamace, neschvalovala se zde válka, nezaznívaly žádné výzvy ke genocidě ani k porušování zákonů

Jednalo se o čistou geografickou faktografii a reálie, které plně korespondují s výukou cizího jazyka – v tomto případě ruštiny – a s tématem cestování. Přesto mainstreamoví novináři z Novinek spustili hysterickou kampaň, označili obyčejný cestopisný vlog za nebezpečnou „kremelskou propagandu“ a vyrazili do Havířova zjednat „nápravu“. Výsledkem je zničená kariéra učitelky, která pouze chtěla žákům ukázat realitu světa za našimi hranicemi bez ideologických brýlí.

Masakr na sociálních sítích a nástup institucionálního strachu

Reakce veřejnosti na sociálních sítích na sebe nenechala dlouho čekat a spustila doslova názorový masakr. Lidé se okamžitě rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, přičemž obrovská část veřejnosti a dalších pedagogů vyjadřuje potrestané učitelce hlubokou solidaritu. Zastánci učitelky zcela logicky argumentují tím, že pokud se na škole oficiálně vyučuje ruský jazyk, je naprosto přirozené, aby se žáci seznamovali s reáliemi dané země. To zahrnuje i praktické informace o tom, jak se do ní v současné době cestuje, pokud by se tam děti v dospělosti chtěly osobně podívat.

Na sociálních sítích se klade legitimní otázka: Od jaké doby je popisování cen chleba, postupu pro získání víza nebo trasování letů přes Istanbul považováno za bezpečnostní hrozbu státu? Strach a rusofobie, které v České republice po 24. únoru 2022 dosáhly institucionální úrovně, však racionální argumenty zcela válcují.

Ředitel školy s největší pravděpodobností podlehl okamžité panice, že by škola mohla být označena za „proruské hnízdo“, a zvolil cestu nejmenšího odporu – obětování učitelky na oltář mediálního klidu. Tím však vyslal děsivý signál všem ostatním pedagogům v zemi: jakýkoliv projev nekonformního myšlení, jakákoliv snaha o ukázání jiné než oficiálně schválené verze reality, bude tvrdě potrestána.

Hospitace jako kádrovací bič aneb jak vyhodit učitele bez “vyhazovu”

Metody, které vedení havířovské školy k likvidaci učitelky zvolilo, jsou v pedagogické komunitě velmi dobře známé. Přímá výpověď ze strany zaměstnavatele je v České republice díky zákoníku práce komplikovaná a právně napadnutelná, pokud učitel neporuší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Proto ředitelé, kteří chtějí někoho nepohodlného odstranit, často sahají k osvědčeným nástrojům psychologického nátlaku na pracovišti.

Sebrání předmětu, v tomto případě občanské výchovy, a uvalení „hospitačního dozoru“ může být podle svědectví dalších učitelek z jiných škol na sociálních sítích rafinovaná forma šikany, takzvaný bossing. Hospitace, které mají primárně sloužit jako metodická podpora a nástroj ke zvyšování kvality výuky, se v takových případech obvykle mění v kádrovací nástroj, upozorňují na sociálních sítích učitelky, které se s touto formou nátlakového rozvázání pracovního poměru již setkaly.

Když se vás ředitel chce zbavit, oznámí vám, že vzhledem ke stížnostem rodičů na vás jako učitele budou zahájeny hospitace ve vašich hodinách. Po škole se to okamžitě rozkřikne a děti to ví okamžitě, čímž okamžitě mizí jakýkoliv respekt dětí k vám jako k učitelovi. Učitel je doslova na odstřel. Takové jsou zkušenosti.

Jakub Zieba před Globusem v Moskvě

Ředitel nebo jím pověřený zástupce v takových případech chodí do každé jednotlivé hodiny, sedí v zadní lavici s blokem a záměrně vyhledává jakékoliv drobné pochybení, špatnou formulaci nebo metodickou odchylku. Cílem je jediné: sepsat sérii negativních posudků a postupně budovat spis pro propuštění, ale především vybudovat psychický tlak na učitele, aby to vzdal a dobrovolně podal výpověď dohodou a ze školy odešel.

Pro každého učitele je taková situace dlouhodobě psychicky neúnosná. Vědomí, že jste pod neustálým dohledem a že se na vás záměrně hledá „špína“, vede ve většině případů k tomu, že učitel raději sám podá výpověď, aby si zachoval zbytky lidské důstojnosti a zdraví. Ředitel tak dosáhne svého bez rizika soudního sporu a mainstreamová média mohou slavit úspěch, že vyčistila prostor od „závadové“ osoby.

Mrazivé ozvěny třicátých let 20. století a mezitím Habsburkové se vrací na Pražský hrad

Při pohledu na tento případ člověku doslova běhá mráz po zádech, protože nekompromisně odhaluje paralely s nástupem totalitních režimů, konkrétně s nástupem fašismu v Německu ve 30. letech 20. století. Tehdy to v zárodku začínalo naprosto stejně. Ze školních osnov a z veřejného prostoru muselo zmizet vše, co neodpovídalo tehdejší státní ideologii.

Žádný učitel nesměl v hodinách říct nic pozitivního o tehdejším Sovětském svazu, nic lidského o Rusech, nic objektivního o Židech. Kdo se opovážil narušit uniformní ideologický monolit, byl okamžitě označen za nepřítele státu, udán, mediálně dehonestován a vyhozen z práce. A mezitím český prezident poskytuje záštitu Sudetoněmeckému landsmančaftu v Brně a zve si na Hrad posledního Habsburka.

Historie se opakuje v bledě modrém. Dnes se v České republice opět dostáváme do stavu, kdy se o Rusku nesmí říct ani jediné faktické, natož pozitivní slovo. Pokud učitel ukáže, že lidé v Rusku žijí běžným životem, nakupují v supermarketech a že tam infrastruktura funguje, je to okamžitě interpretováno jako schvalování tamního politického režimu nebo zahraniční politiky.

Tato ztráta schopnosti rozlišovat mezi politickým režimem a geograficko-ekonomickými reáliemi je příznakem hluboké společenské nemoci. Dogmatismus vystřídal kritické myšlení, které přitom školy mají podle svých vlastních koncepcí rozvíjet.

Novinářský hon na čarodějnice a inkvizice v digitálním věku

Samotný článek na serveru Novinky.cz je učebnicovým příkladem novodobého politického kádrování a novinářské zášti. Text je doslova přeplněn kousavým tónem, odkazy na obskurní postavičky české neziskové scény a samozvané “odborníky“, nálepkami a manipulativními obraty. Jakub Zieba je tam vykreslován jako „miláček ruské propagandy“ a „kontroverzní politik“, přičemž se autoři neštítí útočit ani na jeho osobní život.

S opovržením zmiňují, že v Rusku studoval, našel si tam přítelkyni, která je dnes již jeho manželkou, a s jakousi podivnou závistí poukazují na to, že stále pobírá odměnu jako řádně zvolený zastupitel městského obvodu Plzeň 1, přestože se zdržuje v zahraničí.

Victoria Šeptala, manželka, a Jakub Zieba, její manžel

Novináři maintreamu se pasovali do role inkvizitorů, kteří určují, jaké informace smí český občan a české dítě konzumovat. Namísto objektivního informování vytvořili ideologický pamflet, jehož jediným cílem bylo vytvořit exemplární tlak na vedení havířovské školy. A to se jim podařilo.

Pokud budeme tomuto tlaku bezmocně přihlížet a tolerovat situace, kdy lidé kvůli faktografickému videu přicházejí mrknutím oka o práci a čelí psychické likvidaci, brzy se probudíme v Úsvitu fašismu. Ve fašismu, kde bude povolen pouze jeden schválený názor a jedna oficiální pravda. Svoboda na českých školách dostala tvrdou facku, a pokud se nezačneme bránit, bude to facka fatální.

Tento článek je současně výzvou vládě ČR, zejména vládní SPD, aby ve spolupráci s ministerstvem školství sjednali na škole nápravu a zajistili omluvu ředitele učitelce, která se ničeho špatného nedopustila. Stejně tak vyzýváme naše čtenáře, aby se obrátili na své politiky a urgovali u nich konání a nápravu v této věci. Kauzu i reakce členů vládních stran budeme bedlivě sledovat. A nezapomeňte nás informovat do redakce, jestli politici reagují, anebo hrají mrtvé ryby.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zákulisní jednání mezi USA a Ruskem stále pokračují a Kyjev prý navrhl omezit válku pouze na 4 regiony Donbasu a Novoruska! Vladimir Putin v interview detailně popsal masivní a nezadržitelný postup Ruské armády podél celé fronty a vysvětlil, proč se Ukrajina v důsledku nedostatku živé pracovní síly na frontě uchýlila k CIPSO operacím demonstrativního ničení infrastruktury a civilních cílů uvnitř Ruska!

Ruský prezident Vladimir Putin poskytl v neděli exkluzivní rozhovor reportérovi Pavlu Zarubinovi bezprostředně poté, co skončilo jeho klíčové jednání s nejvyššími představiteli bezpečnostních složek a energetického sektoru. Hlavním tématem této schůzky byla reakce na masivní noční útoky ukrajinských dronů, které v poslední době v řádech stovek kusů cílí na ruské vnitrozemí a rafinérie.

Tyto bezpilotní letouny, vybavené moderními nezávislými navigačními systémy a z velké části západní provenience, nutí Moskvu k urychlenému posilování produkce protivzdušné obrany a k hledání logistických řešení, jak zabezpečit kritickou infrastrukturu a zajistit plynulé zásobování palivy, zejména na anektovaném Krymu.

V samotném rozhovoru Putin otevřeně přiznal, že útoky na ropný průmysl sice způsobují určité ekonomické komplikace a lokální nedostatky pohonných hmot, avšak rázně odmítl, že by situace jakkoli ohrožovala stabilitu země nebo vývoj na samotném bojišti.

Podle ruského prezidenta se Kyjev k této taktice uchyluje záměrně z důvodu kritického nedostatku živé síly a vyčerpání záloh podél celé frontové linie, kde ruská armáda pokračuje v postupu. Ruský lídr tyto údery označil za součást mediální a informační operace, která má odvést pozornost od nepříznivého vývoje na frontě a skrze záběry hořících podniků vyvolat neklid v ruské společnosti.

Ukrajina chce ohraničit válku jen na 4 regiony, aby mohla vojska z ostatních oblastí nasunout na frontu jako akutní zálohy a posily

Značnou pozornost Putin věnoval také zákulisní diplomacii a potvrdil, že kontakty s americkou stranou ohledně možného mírového urovnání nadále pokračují. V této souvislosti odhalil nový návrh, který měl vzejít z ukrajinské strany – konkrétně iniciativu na vzájemné zastavení úderů v hlubokém vnitrozemí.

A na omezení samotných bojových akcí pouze na čtyři anektované regiony, tedy Chersonskou a Záporožskou oblast, DLR a LLR. Putin tento návrh striktně odmítl s tím, že jde o taktický manévr Kyjeva, který si tím chce uvolnit ruce, stáhnout své jednotky z ostatních klidnějších úseků hranic a přesunout je na Donbas, kde ukrajinská armáda čelí nejtěžšímu tlaku.

Je naprosto zjevné, že Kyjev už neví kudy kam a snaží se za každou cenu dosáhnout jedné ze dvou variant – buď omezit válka na menší rozsah, aby šlo přesunout jednotky AFU z ostatních oblastí Ukrajiny na Donbas, anebo donutit Rusy, aby byli nuceni stáhnout z Donbasu část svých jednotek a odsunout je jinam, např. do Běloruska.

A přesně i o toto se v posledních dvou týdnech Kyjev snaží těmi výroky proti Lukašenkovi, těmi výroky o chystaných úderech na retranslační stanice, na běloruské rafinérie a zbrojní podniky podporující ruskou armádu. Obě dvě varianty by dosáhly téhož, tedy zastavení ruského postupu na Donbasu. Putin ale prohlásil, že ta první varianta nepřipadá v úvahu. Rusko nebude válku omezovat na 4 regiony, to by jen pomohlo Kyjevu přesunout jednotky ze zbytku Ukrajiny na Donbas. Pokud nemáte čas na video nahoře, tady je přepis:

Interview Pavla Zarubina s Vladimirem Putinem

Právě jste absolvoval poradu se šéfy našich největších ropných společností ohledně situace na trhu s palivy. Jak vážné škody podle Vašich odhadů způsobují nepřátelské údery na naše energetické objekty a továrny? A samozřejmě velmi důležité téma – jak je to s dodávkami na Krym a do Sevastopolu?

-Pokud jde o údery na kriticky důležitou infrastrukturu, obecně tedy na energetickou infrastrukturu konkrétně, pak samozřejmě tyto údery na objekty v naší infrastruktuře způsobují problémy. To je zřejmé. V současné době zaznamenáváme určitý deficit, ale není kritický, jak hned řeknu. Zde je několik úkolů, které musíme vyřešit. Právě jsme o tom diskutovali s kolegy. Prvním úkolem je rychle a výrazně navýšit výrobu nejžádanějších prostředků protivzdušné obrany, neustále je zdokonalovat v souladu s potřebami vedení bojových operací a ochrany příslušných objektů, s ohledem na to, co proti nám používají nepřátelé, a s ohledem na to, co jim je dodáváno právě z Evropy – tedy nové bezpilotní letouny s novými technologiemi.

Všechny tyto prostředky ochrany ve skutečnosti máme. Otázkou je rychlost navýšení jejich výroby a dodávek do armády, případně pro ochranu objektů kriticky důležité infrastruktury. Je jasné, co je třeba udělat, aby bylo zajištěno normální zásobování a aby se odstranil tento dočasně vzniklý deficit. Je třeba urychlit opravy, zajistit potřebný objem dovozu, a jak jsem již řekl, spolehlivě chránit tyto objekty. Je rovněž nezbytné sladit činnost všech úrovní a struktur podílejících se na odrážení útoků bezpilotních letounů a raket na naši infrastrukturu, a co je nejdůležitější, na lidi. Hlavním úkolem je zde ochrana lidí, civilního obyvatelstva.

A minimalizace škod pro ekonomiku, pro jednotlivá odvětví výroby a pro průmysl. Jak jsem již řekl, škody sice existují, ale všechny poškozené objekty se poměrně rychle obnovují a vznikající problémy nemají kritický charakter. Vše u nás funguje stabilně a s velkou rezervou. Pokud jde o dodávky energetických surovin na Krym, měsíční spotřeba – o čemž jsem informoval ministra – činí 70 tisíc tun. Na Krymu jsou nyní zásoby na několik dní, ale spotřeba bude pokryta a budeme tyto dodávky navyšovat jak po zemi, tak po moři. Jsem přesvědčen, že tento úkol bude splněn.

Celkově jsou útoky na naši civilní infrastrukturu vedeny nejen proto, aby nám způsobily nějakou škodu – i když i to je, myslím, pro protivníka důležité –, ale také proto, aby podpořily informační kampaň. A možná, abych byl přesnější, ani ne tak kampaň, ale informační operaci (CIPSO) jako součást protiruské politiky. Přinejmenším s cílem vyvolat u nás nejistotu v nás samých, v našich silách, a ještě lépe – dosáhnout rozkolu v ruské společnosti a donutit Rusko, aby alespoň na krátkou dobu zastavilo postup našich vojsk na linii bojového střetu a vytvořilo podmínky pro zahájení vyjednávacího procesu za podmínek výhodných pro ně, tedy pro našeho protivníka. Takovou šanci jim nedáme.

Navíc, a to je důležité, všechny tyto teroristické výpady nijak neovlivňují situaci na frontě. To je zásadní věc! Všechny údery, ať už jsou namířeny kamkoli proti naší infrastruktuře, nemají absolutně žádný vliv na situaci na frontě, na linii bojového střetu.

-Přitom všichni vidíme, že jednání s Ukrajinou i o Ukrajině jsou zcela zastavena. Nedávno jste však na Petrohradském fóru dal všem najevo, že občas dochází ke kontaktům prostřednictvím jiných kanálů. A pokud tyto kontakty existují, možná z té strany zaznívají nové žádosti, nápady, návrhy. Možná existují nějaké signály.

-Ano, skutečně, kontakty existují a jsou navázány hned v několika směrech, po několika liniích. V tom nevidím žádné tajemství. Jsou tu i nové návrhy. Návrhy na setkání s hlavou režimu v Kyjevě, tyto návrhy jsou dobře známé. Žádost o zastavení bojových operací alespoň na krátkou dobu podél linie střetu – to také není novinka. Existují i nové návrhy, ale některé z nich jsem připraven jmenovat. Například zastavení úderů do vnitrozemí z obou stran. Je jasné, proč se tento návrh předkládá, protože naše odvetné údery do vnitrozemí Ukrajiny jsou mnohem silnější, citelnější, a řekněme to na rovinu, ničivější, což má pro kyjevský režim skutečně závažné důsledky. Ještě jeden návrh.

Omezit bojové operace – prosím o pozornost – pouze na čtyři území, to znamená vést bojové operace pouze v Charkovské oblasti, Záporožské oblasti, Doněcké lidové republice a Luhanské lidové republice, zatímco na všech ostatních územích bojové operace zastavit. Je také jasné proč. Protože pokud k tomu přistoupíme, umožní to ukrajinským ozbrojeným silám stáhnout své jednotky z Mykolajivské, Dněpropetrovské, Charkovské a Sumské oblasti, jakož i z některých úseků státních hranic, a přesunout tyto jednotky do čtyř výše uvedených regionů.

Vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku personálu ukrajinských ozbrojených sil se zřejmě domnívají, že by to pro ně mohlo být spásou. Zachraňovat kyjevský režim však do našich plánů nepatří. Ačkoli se tak pozorně zabýváme – a to říkám bez jakékoli ironie – každým návrhem, který přichází z té strany. Je pravda, že v současné situaci nevylučujeme ani možnost pokusů ze strany ukrajinského velení o útoky, které budou podle názoru protivníka nečekané i pro nás – zastírací útoky s omezenými úkoly prováděné speciálními jednotkami s cílem odvést naši pozornost a naše síly od řešení hlavního úkolu – konečného osvobození Donbasu a Novoruska.

-Jak celkově hodnotíte v tuto chvíli situaci na linii bojového střetu? Co považujete v tuto chvíli za nejdůležitější?

-Neustále o tom hovoříme. Mimochodem, v médiích na internetu poskytují naši vojenští korespondenti v tomto ohledu velmi komplexní, řekl bych, a velmi objektivní informace. Začněme na severu, konkrétně u seskupení „Sever“. Připomenu, že cílem ruských vojsk na sumském a volčanském směru je vytvoření bezpečnostní zóny podél našich hranic. A tento úkol byl stanoven po vpádu ukrajinských ozbrojených sil do Kurské oblasti a pokračujících útocích na naše pohraničí. Ukrajinský režim zaplatí za své zločiny na kurské půdě ztrátou území, které potřebujeme k vytvoření bezpečnostní zóny v pohraničí. Mimochodem, do města Sumy, krajského centra – je to malé město, podle mého odhadu s více než 30 tisíci budovami – zbývá asi 10,5 kilometru. Je to krajské centrum, jak jsem řekl, s 30 tisíci domy.

Žádné politické plány ohledně tohoto města a regionu jako celku nemáme. Budeme se řídit návrhy ministerstva obrany a generálního štábu. Vojska v tomto směru jednají aktivně, rozhodně a postupují rychlým tempem. Dále, pokud se budeme pohybovat ze severu na jih, je tu seskupení „Západ“. Má rozsáhlou zónu odpovědnosti. Začnu městem Kupjansk, na pozadí jehož zdí si zástupci kyjevského režimu rádi pořádají focení. Naše jednotky se nacházejí ve vzdálenosti 2,5 až 4–5 kilometrů od západní hranice města. Nepřítel již podnikl řadu protiútoků, avšak bez úspěchu. Osada Rubcin – další směr, rubcovské směry. Na levém břehu řeky Starý Oskol jsme fakticky, prakticky zablokovali nesourodou skupinu nepřítele o síle přibližně 5 tisíc mužů. Je přitlačena k řece.

Shora postupuje 1. tanková armáda ruských ozbrojených sil a tlačí na nepřítele ze severu. 3. motostřelecká divize tlačí z východu a 144. divize postupuje z jihu. Až do úplného obklíčení je tam vše pod palebnou kontrolou, ale do úplného a konečného obklíčení zbývají ještě asi dva kilometry. Právě tato 144. divize se zabývá řešením tohoto úkolu a domnívám se, že jej úspěšně vyřeší. A poté bude osud této nepřátelské skupiny podobný tomu, který již nastal v oblasti Kupjanského uzlu, a pokud si vzpomínáte, tanková skupina, která se nacházela přibližně ve stejné situaci, byla zcela zničena. Dále město Krasnyj Liman. Jedná se o směr Krasno-Liman, poměrně velké sídlo.

Město má přibližně 11 tisíc domů. Nejde však o to, ale o to, že se jedná o jednu z největších železničních rozřaďovacích stanic na území bývalého Sovětského svazu, o nejdůležitější logistická centra v DNR. Zde zbývá osvobodit 149 domů z 11 tisíc. Nyní bych rád připomněl ještě jednu věc. Připomenu, že ukrajinské ozbrojené síly zde po dobu téměř 10 let budovaly nejdůležitější opevněnou oblast jako strategickou obrannou linii v aglomeraci měst Slavjansk, Kramatorsk, Družkovka, Alexejevo-Družkovka a města Konstantinovka, a také o něco jihozápadněji od měst Dobropole a Očered. To vše se nachází v oblasti odpovědnosti seskupení „Jih“ a „Centrum“.

Třetí armáda seskupení „Jih“ postupuje rychlým tempem směrem k městu Slavjansk. Vstoupila do osady Nikolajevka. Do samotného Slavjansku zbývá přibližně 8–9 kilometrů. Ofenzíva probíhá úspěšně na 15 úsecích. Každý den se naše jednotky pohybují tímto směrem. Důležitá událost, či spíše důležité události, se odehrály v oblasti působnosti seskupení „Centrum“. Zde naše jednotky na čtyřech úsecích prorazily tříúrovňovou linii inženýrských překážek o hloubce přibližně 400 metrů a vedou boje o ovládnutí obranné linie. K velmi důležitým událostem došlo také na dobropolském směru. Na dobropolském směru naši chlapci prorazili dobře připravenou, za nedobytnou považovanou třířadou linii inženýrských překážek. Vstoupili do obce Annovka sousedící s Dobropoljem a přiblížili se přímo k obci Dobropolje ze severu.

A za městem Dobropolje, na což bych vás rád upozornil, neexistují žádné předem připravené obranné linie ukrajinských ozbrojených sil. Nyní se snaží narychlo vytvořit lokální opěrné body. A od Dobropolje ke státní hranici je to 35 kilometrů. Můžeme se vrátit k bojovým operacím jižní skupiny, která vede boje o osvobození jednoho z nejdůležitějších opěrných bodů strategické obranné linie ukrajinských ozbrojených sil ve městě Konstantinovka. 96% města je v našich rukou.

Čtvrtá brigáda brání město, zatímco 6. divize skupiny „Jih“ již obešla Konstantinovku a dostala se k Alexejevě Družkovce. Vstoupila tam, obsadila ulici Pachačevského a postupuje dále. Sousedé zleva se rovněž přiblížili k této osadě, k Alexejevě Družkovce. Poté bude následovat samotná Družkovka, poměrně velká osada s 12 tisíci domy. Ta sousedí s Alexejevou Družkovkou. Od Družkovky do Kramatorska, které dnešní kyjevské úřady považují za dočasné hlavní město Doněcku, je to pouhé 4 kilometry, a ani tam nejsou žádná zvláštní opevnění. Pokud je známo, objevilo se to již v médiích. Nepřítel zahájil evakuaci průmyslových podniků z této aglomerace.

Rád bych také vyzdvihl zvláštní operaci skupiny „Vostok“. Navzdory posílené obraně nepřítele přesunul nepřítel z Doněcké republiky dobře vycvičené jednotky na tento záporožský směr. Zde naše jednotky pod velením generálplukovníka Andreje Sergejeviče Ivanajeva plní bojové úkoly zaměřené na osvobození Záporožské oblasti. Na široké frontě postupují denně o jeden kilometr až 1300 metrů. Denně! Denně. Rozsáhlou zónu odpovědnosti má i skupina „Dněpr“. Úspěšně bojuje na Orechovském směru a působí podél pobřeží Kachovské přehrady v obecném směru na Záporoží.

-A zatímco sponzoři kyjevského režimu, lídři Evropské unie, se nedávno dokonce shodli na tom, že „vítají inovativní využití dronů a úspěchy ukrajinských ozbrojených sil na bojišti“, včetně, jak říkají „osvobození území“. Co na to říkáte?

-Viděl jsem toto prohlášení. Opravdu se tam píše – četl jsem to s údivem, upřímně řečeno – píše se tam, že evropští lídři vítají inovativní využití dronů. Upřímně řečeno, okamžitě mi vyvstala otázka, na kterou bych se rád zeptal: je útok na studentskou kolej ve Starobelsku také inovativním využitím? I to západní lídři vítají. O tom nikde nebylo ani slovo, nic jsme neslyšeli. Hovoří se skutečně i o úspěších ukrajinských ozbrojených sil na bojišti a při osvobozování území. Vyvstává otázka, kde to je a o jaká území jde?

Někdy sem, mimochodem, pronikají i průzkumné skupiny, a to i v našich vojenských uniformách, pronikají na území obsazené našimi jednotkami. Tam jsou poměrně rychle zlikvidovány. To se v zóně bojových operací stává. Ale že by se nějaká území osvobozovala, o tom nic nevím. Je však známo něco jiného. Je známo, že Západ usiluje o strategickou porážku Ruska. Objevují se tam různé spekulace o tom, že už o to prý ani neusilují, ale v posledních dnech, kdy nikdo tuto tezi oficiálně nezrušil, usilují o porážku Ruska, o strategickou porážku.

Ale k čemu jim pak je zastavení bojových operací a mírová jednání, o nichž stále častěji hovoří a do nichž se tak rádi chtějí pustit? Pokud Ukrajina, jak se ukazuje, zabírá stále nové a nové území, osvobozuje je, tedy vítězí – pokud je to všechno skutečně tak, jak se říká, a Ukrajina vítězí –, pak západním vůdcům stačí jen počkat a cíl strategické porážky Ruska bude dosažen sám od sebe. Ať si tedy počkají. Naše jednotky budou dál plnit svou úlohu a udělají vše pro dosažení cíle speciální vojenské operace.

-Ještě pár otázek, pokud dovolíte. Západní média o tom hodně psala a prezident Francie Macron fakticky prohlásil, že na nedávném summitu G7 přesvědčili, přetáhli na svou stranu, jak píší západní novináři, prezidenta Trumpa, a ten nyní údajně nahlíží na dohodu z Anchorage jinak. Rubio dokonce prohlásil, že v Anchorage nedošlo k žádným konkrétním dohodám. Slova jako „Duch Anchorage“ však u mnoha lidí nyní vyvolávají v nejlepším případě úsměv. Tento duch Anchorage existuje, nezmizel nadobro. A jak se v tomto ohledu budou dále vyvíjet rusko-americké vztahy?

-Opravdu v Anchorage nedošlo k žádné dohodě? Rád bych však začal něčím jiným, a to tím, o čem jste se zmínil, tedy tím, že evropští lídři přesvědčili prezidenta Spojených států ohledně událostí na Ukrajině. O tom nic nevím a pochybuji, že by to bylo možné, vzhledem k tomu, že prezident Spojených států je přece jen zralý politik. Je to více než jen zralý a zkušený politik, je ve funkci již podruhé a ví, co dělá, domnívám se. Asi jsme všichni lidé, všichni nasloucháme svým lidem, oponentům i spojencům, vnímáme to a můžeme svůj názor nějak upravit. Ale tak, aby došlo k úplnému převrácení?

V každém případě o tom zatím nic nevím, nic o tom nevím. A navíc, tento takzvaný „duch dohody“ sice nebyl zakotven v žádných formálních dokumentech, nikdo o žádných podpisech nemluvil, ale diskutovali jsme o určitých možnostech ukončení konfliktu na Ukrajině. A kompromisy, o nichž se jednalo, byly právě ty návrhy, které nám předložila americká strana. Byli jsme požádáni, abychom přistoupili na kompromisy formulované americkými vyjednavači. Souhlasili jsme. Co jiného nám zbývalo? Bylo nám navrženo, abychom přistoupili na kompromisy.

Přemýšleli jsme o tom, ne hned, ale přijeli jsme do Anchorage a řekli: „Ano, souhlasíme.“ Žádný jiný postoj ze strany americké strany, ze strany americké administrativy. Nic jsme neslyšeli. Očekáváme však, že po skončení všech událostí, po odeznění nejnapjatější fáze v íránské otázce, přijedou ti zástupci americké administrativy, s nimiž jsme se již několikrát setkali v Moskvě, a jsme připraveni pokračovat v jednáních a projednávat všechny podrobnosti, všechny naše podmínky, pokud ne přímo dohody, tak alespoň témata, o nichž se právě nyní diskutuje.

-V těchto dnech vzbudily velkou pozornost Vaše jednání s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem. A samozřejmě to částečně souvisí i s tím, že vidíme, jak agresivní prohlášení vůči Minsku zaznívají ze strany kyjevského režimu. U mnoha lidí vzniká dojem, že se kyjevský režim snaží vtáhnout Bělorusko do války. Myslíte si, že se o to skutečně pokouší? A jak celkově proběhla Vaše jednání?

-Tato hodnocení by měl provádět běloruský prezident. S ním jsme se tomuto tématu podrobněji nevěnovali, ale samozřejmě vyvolává obavy, když se ozývají nějaké hrubé výkřiky z té strany. Prezident Lukašenko však kvůli tomu neprojevuje žádnou paniku. Přistupuje k tomu velmi klidně, vyrovnaně a uvážlivě. Jsme mu vděční za úsilí, které Alexandr Grigorjevič v této oblasti vynakládá. Zejména se to týká řešení humanitárních otázek a konkrétně výměny válečných zajatců.

Jak si pamatujeme, v Minsku kdysi, v roce 2022, začala jednání. Poté jsme se na návrh ukrajinské strany přesunuli do Istanbulu, ale právě v Minsku byla uzavřena dohoda o urovnání vztahů mezi Kyjevem a Doněckem. Bohužel to nyní víme. Je jasné, že ani ukrajinská strana, ani naši západní účastníci jednání neměli v úmyslu tato ujednání plnit. Ale to je jiná otázka. Důležité je, že Bělorusko nám vždy poskytovalo své území, své prostory pro vedení jednání. Jsem přesvědčen, že pokud někdy dojde na jednání, můžeme rovněž využít běloruské možnosti. Znám postoj Alexandra Grigorjeviče. Je připraven všemožně podporovat vše, co směřuje k řešení sporných otázek mírovými prostředky.

-A celkově proběhly jednání přesně podle našich představ?

-Ano, hovořili jsme spolu celý den, dokonce o něco déle, v neformální atmosféře. Nejen ve dvou, ale i ve třech – pozval jsem také předsedu ruské vlády Michaila Vladimiroviče Mišustina, a diskutovali jsme především, samozřejmě, o otázkách ekonomického charakteru, o spolupráci v různých oblastech, ať už v energetice, průmyslu či v dalších sférách, a hovořili jsme také o humanitární spolupráci. Byla to velmi úspěšná a obsáhlá cesta.

-Mockrát vám děkuji.

-Děkuji.

Rozhovor Vladimira Putina jasně ukazuje, že intenzivní ukrajinská CIPSO kampaň zaměřená na ruskou energetickou infrastrukturu sice nedokáže zvrátit situaci na frontě, ale představuje pro Kreml citelný ekonomický i logistický problém, na který musí reagovat nejvyšší vedení státu. Snaha Moskvy minimalizovat škody a urychleně navyšovat kapacity PVO kolem rafinérií dokládá, že válka dronů se stala trvalou a vysoce opotřebovávací složkou celého konfliktu. Zároveň je zřejmé, že obě strany se sice nacházejí v hluboké patové situaci, ale stále aktivně testují vzájemné pozice a hledají páky, kterými by mohly ovlivnit případná budoucí vyjednávání.

Příprava EU a NATO na válku s Ruskem a transformace německých automobilek do zbrojních závodů

Ruské odmítnutí ukrajinského návrhu na omezení bojů na čtyři deklarované regiony potvrzuje, že Rusko nehodlá přistoupit na žádné taktické příměří, které by Kyjevu umožnilo vyřešit jeho nejpalčivější problém – akutní deficit vojáků a nutnost rotace jednotek. Pro Moskvu zůstává prioritou to, co Putin nazývá „úplným osvobozením Donbasu a Novoruska“.

A jakékoli zmrazení konfliktu za podmínek výhodných pro logistiku ukrajinských ozbrojených sil je pro něj nepřijatelné. Konflikt tak i přes probíhající zákulisní diplomatické sondování zůstává v rovině nesmiřitelného vyčerpávání zdrojů, kde se ruské vojenské úspěchy na frontě střetávají s asymetrickými ukrajinskými údery v ruském vnitrozemí.

Válka západních mocností proti Rusku je plně financovaná Evropou, a dokonce se dá říct, že dokud nedojde k porážce Evropské unie a NATO v Evropě, nebude z Londýna dovoleno ukončit válku na Ukrajině. A totéž v bleděmodrém lze říct o Kremlu. Dokud nebudou splněny cíle SVO, boj bude pokračovat. A co je největší hrozbou, to je přeliv konfliktu do celé Evropy, neboť to je v plánu Londýna.

Ukrajinci použitelní pro frontu akutně rychle docházejí. A drony prostě pěchotu nenahradí. A informace z víkendu, že německý Volkswagen propustí 100 000 zaměstnanců z auto průmyslu, a že některé z uzavřených továren budou repasovány na zbrojní výrobu [1], to jenom potvrzuje, že válka NATO s Ruskem na horizontu roku 2030 není jen rétorické vyhrožování generálů a náčelníků štábů v NATO, ale je to plán, který má už i zbrojní a logistické zabezpečení. A to je tvrdá realita.

Dovolené jsou za dveřmi, ale my jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

Blíží se prázdniny a letní dovolené, což je pro nezávislé servery a jejich financování vždy kritické období, protože lidé mají výdaje s dovolenými a letními pobyty. Konec měsíce se ale blíží, zbývá poslední den a potřebujeme vaši pomoc i v době před dovolenými. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat i během prázdnin a i po prázdninách. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Duch z Anchorage vyprchal a výrok Marca Rubia spustil lavinu obvinění z dalšího západního podrazu Ruska! Nechci ani pomyslet na to, že nás zase podrazili jako s Minskými dohodami! A až zase budou chtít s námi jednat, nebudeme jim věřit ani slovo, prohlásil Lavrov! A mezitím Írán reagoval na americké bombardování výrokem, že nemá jinou možnost, než urychleně získat jaderné zbraně!

Mezinárodní diplomatická scéna prochází v posledních dnech hlubokým otřesem, který v plné nahotě odhaluje, jak křehká byla naděje na jakékoliv mírové urovnání konfliktu na Ukrajině. Celou lavinu reakcí odstartovalo nedávné prohlášení amerického ministra zahraničí Marca Rubia na tiskové konferenci. Rubio se otevřeně vrátil ke loňskému srpnovému summitu v aljašském Anchorage.

V srpnu 2025 se tam sešli americký prezident Donald Trump a ruský prezident Vladimir Putin. Kreml i ruská státní média dlouhé měsíce prezentovaly výstupy z Aljašky jako hotovou věc, jako tzv. „dohodu z Anchorage“, která měla nastavit parametry pro ukončení bojů. Rubio však přišel s ledovou sprchou: žádná dohoda podepsána nebyla. Podle jeho slov se jednalo o pouhý jednostranný americký návrh, který sice Rusové kvitovali s povděkem, ale nikdy nezískal status oficiálního a závazného dokumentu.

Tento rétorický obrat ze strany Washingtonu zasadil tvrdou ránu ruskému narativu, který se opíral o to, že Spojené státy pod Trumpovým vedením jsou připraveny diplomaticky dotlačit Kyjev k územním ústupkům. Podle zdrojů z diplomatických kruhů obsahoval americký koncept požadavek, aby se ukrajinské sily zcela stáhly z Donbasu, což bylo pro Kyjev od počátku naprosto nepřijatelné. Rubiovo veřejné distancování se od jakýchkoliv závazků ukazuje, že Bílý dům pod tlakem reality i evropských spojenců začíná své pozice přehodnocovat, což v Moskvě vyvolalo bezprostřední vlnu hněvu a frustrace.

Nechci ani pomyslet na to, že nás zase podrazili!

Reakce z nejvyšších pater ruské diplomacie na sebe nenechala dlouho čekat. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vystoupil s mimořádně ostrým prohlášením, ve kterém neskrýval hluboké rozčarování a pocit zrady.

Lavrov během tiskové konference uvedl, že odmítá byť jen domýšlet, co přesně měl Rubiův výrok znamenat, avšak pro Rusko z toho plyne jediný možný závěr: Moskva byla ze strany Západu opět fatálně podvedena. Tento krok přirovnal k situaci kolem Minských dohod z let 2014 a 2015.

Podle Lavrova se historie opakuje v naprosto stejném scénáři – tehdejší Minské protokoly, jak později přiznali někteří západní lídři, měly za jediný skutečný cíl poskytnout Ukrajině čas na konsolidaci armády a masivní vyzbrojení. Kreml se nyní domnívá, že loňská srpnová schůzka Putina s Trumpem v Anchorage sledovala naprosto identický, pragmatický a neupřímný cíl.

Zatímco se na diplomatické úrovni mluvilo o míru a rýsovaly se obrysy potenciálních dohod, v zákulisí probíhal logistický a technologický proces, který měl ukrajinské armádě zajistit strategickou výhodu. Lavrov přímo poukázal na to, že tento získaný čas byl využit k masivní saturaci ukrajinských sil bezpilotními prostředky.

Až zase s námi bude někdo chtít jednat, nebudeme mu věřit už ani slovo!

Drony, kterými nyní Ukrajina v obrovských počtech každodenně útočí hluboko v ruském vnitrozemí, se totiž na frontě neobjevily samy od sebe. Ruská strana argumentuje tím, že ještě před několika měsíci nebylo po takových objemech dronů na ukrajinské straně ani vidu, ani slechu, a současná realita je tak přímým důsledkem „příměří“, které Západ zneužil k vyzbrojení Kyjeva.

Diplomatická roztržka vyvrcholila na prestižním mezinárodním fóru „Primakovova čtení“ (Primakovskoje čitanie) v Moskvě, které se letos konalo pod příznačným mottem „Svět bez pravidel: Mocenská hra?“. Toto fórum, pojmenované po bývalém premiérovi a ministru zahraničí Jevgeniji Primakovovi, je tradiční platformou, kde Rusko formuluje své strategické zahraničněpolitické doktríny.

Sergej Lavrov zde před domácími i zahraničními experty, diplomaty a akademiky pronesl slova, která znamenají totální zmrazení důvěry mezi velmocemi. Prohlásil, že až v budoucnu zase někdo bude zvát ruskou delegaci k jednacímu stolu, nikdo z ruských představitelů už svým západním protějškům neuvěří ani jediné slovo.

„Až nás příště bude někdo zvát k jakýmkoliv vyjednávacím stolům, nikdo z ruské delegace už svým protějškům nebude věřit ani slovo. Lekce z minulosti a současné kroky Washingtonu nás vycvičily k absolutní ostražitosti.“

Tato rétorika demonstruje, že koncept takzvaného „ducha z Anchorage“ definitivně zemřel. Ruské vedení se uzavírá do pozice, kdy jakékoliv americké diplomatické iniciativy automaticky vnímá jako zpravodajskou a vojenskou lest. Lavrovův projev na Primakovových čteních potvrdil, že Moskva již nespoléhá na politické dohody s Washingtonem a jakékoliv budoucí urovnání bude ochotna akceptovat pouze na základě faktických vojenských výsledků na bojišti, nikoliv na základě slibů, které mohou být příští den označeny za pouhý „americký návrh“.

Írán oznámil, že nemá jinou možnost, než na deterenci před dalšími americkými útoky získat co nejrychleji jadernou zbraň!

Paralelně s kolapsem americko-ruského dialogu dochází k fatálnímu selhání mezinárodních dohod na dalším kritickém frontovém uzlu planety – na Blízkém východě. Ukazuje se, že neschopnost Washingtonu dodržovat stabilní diplomatickou linii neničí jen evropskou bezpečnostní architekturu, ale definitivně pohřbívá globální nešíření jaderných zbraní. V neděli 28. června 2026 otřásla světovými médii zpráva íránské tiskové agentury Fars News, která je přímou hlásnou troubou Islámských revolučních gard (IRGC).

V bezprecedentním komentáři agentura uvedla, že Írán již nemá jinou možnost než urychleně získat jadernou bombu. Tento krok je podle Teheránu nezbytný k tomu, aby se v probíhajícím přechodu k novému světovému řádu eliminovala jakákoliv možnost vojenského útoku proti íránskému území.

Tento radikální obrat o 180 stupňů přichází bezprostředně po dramatických víkendových událostech. Poté, co Írán v uplynulých dnech narušil křehké příměří v Hormuzském průlivu útokem na nákladní loď, nařídil americký prezident Donald Trump v pátek masivní letecké údery na íránské vojenské cíle, sklady raket a bezpilotních letounů na pobřeží a na ostrově Kešm.

Globální kolaps důvěry a jaderná hrozba na Blízkém východě

Íránská reakce byla okamžitá a destruktivní pro globální diplomacii: Teherán kompletně odstoupil z rozhovorů o mírovém memorandu a oficiálně deklaroval, že se Spojenými státy není možné uzavřít jakoukoliv udržitelnou dohodu.

IRGC prostřednictvím svých médií otevřeně přiznaly, že jedinou reálnou zárukou národní suverenity a deterence před americkými a izraelskými útoky je jaderný arzenál. Světový řád se tak ocitá v totálním kolapsu. Trump dokonce v sobotu večer prohlásil, že Írán přestane existovat, pokud USA budou nuceny vojensky dokončit operaci proti Íránu.

Agresivní politika a rozpoutání otevřeného konfliktu s Íránem, které započalo letošní únorovou eskalací, přivedly lidstvo na samou hranici jaderné apokalypsy – a to jak na evropském bojišti mezi NATO a Ruskem, tak v regionu Blízkého východu. Situaci dále komplikují extrémně rozporuplné signály, které z Washingtonu permanentně proudí.

Trump na jedné straně prohlašuje, že ukrajinskému boji fandí a že Kyjevu je nutné pomoci, avšak evropští i blízkovýchodní partneři americké administrativě hluboce nedůvěřují. Kroky Bílého domu vykazují naprostou schizofrenii, kdy se strategická rozhodnutí mění doslova ze dne na den, což demonstruje následující přehled mezinárodních opatření:

Den / Období Krok americké administrativy Dopad na mezinárodní scénu
Fáze A Vyhlášení nových, tvrdých sankcí proti ruským technologickým sektorům. Spojenci v Evropě vítají tvrdý postoj vůči Moskvě.
Fáze B Nečekané rušení nebo zmírňování sankcí na ruskou ropu a energetické suroviny. Chaos na trzích, ztráta důvěry evropských partnerů v americkou strategii.
Fáze C Vojenská eskalace a bombardování Íránu po destabilizaci dohod v Hormuzu. Definitivní kolaps vyjednávání, Írán oznamuje nutnost jaderného vyzbrojení.

Tento nepředvídatelný tanec mezi eskalací a ústupky staví evropské i asijské lídry do pozice, kdy raději spoléhají na vlastní obranu, zatímco Moskva i Teherán v Trumpově chování vidí jasný důkaz, že Západu nelze u jednacího stolu věřit ani slovo.

Běloruská fronta a evakuace Černihivské oblasti je realitou blížící se války

Že hrozby eskalace na ukrajinsko-běloruském pomezí nejsou pouze prázdnými politickými proklamacemi, ale reálnou vojenskou hrozbou nejvyššího stupně, potvrdila blesková diplomatická aktivita z konce tohoto týdne.

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko absolvoval v pátek a v sobotu naléhavou návštěvu Ruské federace, kde se v rezidenci Valdaj v Novgorodské oblasti setkal s Vladimirem Putinem. Oficiální zprávy sice hovořily o agendě Svazového státu a ekonomických projektech, avšak načasování této schůzky jasně indikuje, že hlavním tématem byla koordinace postupu proti hrozbám na ukrajinské hranici a reakce na selhání aljašských rozhovorů.

Minsk vnímá ukrajinské vojenské pohyby u svých hranic jako bezprostřední ohrožení suverenity a moskevské konzultace měly za cíl demonstrovat stoprocentní vojenské spojenectví obou zemí v době, kdy Ukrajina otevřeně vyhrožuje Bělorusku ve snaze zatáhnout ho do otevřeného konfliktu. Nejsilnějším a pro obyčejné lidi nejděsivějším důkazem, že se schyluje k masivní vojenské konfrontaci, je však krok, ke kterému sáhlo samotné ukrajinské velení.

Ukrajinská média a oficiální zdroje přinesly informaci, že Regionální rada obrany Černihivské oblasti nařídila s platností od 1. července povinnou evakuaci 12 vesnic a osad nacházejících se v bezprostřední blízkosti běloruských hranic (jedná se o komunity Korjukivka, Horodňa, Novhorod-Siverskyj a Semenivka). K tomu byla prodloužena evakuace pro dalších 7 pohraničních obcí. Gubernátor oblasti Vjačeslav Čaus potvrdil, že toto opatření bylo přijato na přímou žádost a příkaz ukrajinské armády.

Probíhá intenzivní příprava na přeliv ukrajinské války z lokální operace na mezinárodní konflikt společně s jadernou eskalací v Perském zálivu

Vojenská historie i praxe ukazují, že evakuace civilního obyvatelstva z tolika obcí se nikdy neprovádí jen tak „pro strýčka příhodu“ nebo v rámci preventivního cvičení. Odsun stovek rodin a dětí je logisticky i finančně extrémně náročná operace, která se spouští jako absolutně poslední možnost (last resort).

Armáda k tomuto kroku přistupuje jedině ve chvíli, kdy je již pevně rozhodnuto, že na daném území, v ulicích těchto vesnic a osad, se ve velmi blízké době povedou přímé a intenzivní frontové boje. Vyklizení prostoru dává vojákům volnou ruku k vytvoření palebných postavení, opevnění domů a těžkému dělostřeleckému ostřelování, aniž by museli brát ohled na civilní ztráty.

Černihivská oblast leží na kritické strategické ose mezi Kyjevem a Běloruskem. Pokud ukrajinská armáda nařizuje vyklidit tento prostor, je zřejmé, že realita na bojišti se dramaticky mění. Namísto mírových plánů, o kterých se spekulovalo v Anchorage, se severní fronta otevírá s novou, ještě ničivější intenzitou.

Vše nasvědčuje tomu, že iluze o diplomatickém řešení na Ukrajině definitivně padly a region se společně s blízkovýchodním nukleárním sudem prachu propadá do globální, nekompromisní mezinárodní války, kde slova a už ani podpisy západních diplomatů ztratily jakoukoliv váhu. Ukrajina i Perský záliv se proměňují na dvě centra budoucího světového konfliktu. Taková je realita.

Dovolené jsou za dveřmi, ale my jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

Blíží se prázdniny a letní dovolené, což je pro nezávislé servery a jejich financování vždy kritické období, protože lidé mají výdaje s dovolenými a letními pobyty. Konec měsíce se ale blíží, zbývají 2 dny a potřebujeme vaši pomoc i v době před dovolenými. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat i během prázdnin a i po prázdninách. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Lukašenko po týdnu reagoval na Zelenského výhrůžky o zničení radiostanic, rafinérií a zbrojních závodů v Bělorusku! Pokud budeme napadeni, budeme bojovat! Zelenský ve středu prohlásil, že Bělorusko radiostanice vypnulo, ale potvrzení nikdo neposkytl! Ukrajinská armáda nařídila evakuaci vesnic v Černihivské oblasti a Lukašenko v pátek narychlo odletěl ke konzultacím do Moskvy!

Geopolitická situace ve východní Evropě dosahuje v posledních dnech bodu varu. Série zdánlivě nesouvisejících událostí – od otevřených výhrůžek ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského směřovaných na běloruskou infrastrukturu [1] až po náhlé diplomatické manévry v Minsku a Moskvě – naznačuje, že kyjevské vedení se rozhodlo vsadit vše na jednu kartu. Na kartu šílence.

Ukrajinská armáda čelí na východní frontě kritickému nedostatku živé síly a materiálu, přičemž ruský postup podél celé linie dotyku vykazuje sice pomalé, ale neúprosné a systematické tempo. Za této situace, kdy standardní vojenské metody selhávají a mobilizační procesy uvnitř Ukrajiny narážejí na hluboký odpor obyvatelstva, se v Kyjevě zrodil plán, který vojenští analytici označují za extrémně riskantní hazard: vtažení Běloruska do konfliktu s cílem rozmělnit ruské síly na Ukrajině a přesunout jejich část do Běloruska.

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko si dal téměř týden načas, než na tyto stupňující se hrozby oficiálně reagoval. Kyjev totiž otevřeně deklaroval záměr zničit ruské radiové retranslační stanice na běloruském území, a s nimi i klíčové rafinérie a strategické vojenské podniky, které tvoří páteř běloruského průmyslu. Lukašenkova reakce, která nakonec zazněla během ostře sledovaného zasedání s ministry v minském paláci, však nebyla pouhým standardním propagandistickým cvičením.

Běloruský vůdce zvolil pragmatický, ale zároveň mrazivě varovný tón. Označil chování Volodymyra Zelenského za naprosto nepřípustné a v první fázi ho překvapivě vyzval k usednutí k jednacímu stolu. Zároveň však odhalil zásadní zákulisní informaci: v Minsku tajně pobývali Zelenského emisaři. Lukašenko skrze tyto vyslance poslal do Kyjeva jednoznačné ultimátum – pokud Ukrajina podnikne jakýkoliv útok na Bělorusko, bude následovat válka zcela jiného charakteru, než jaká se dosud vede na ukrajinském území.

Zelenský prohlásil, že Bělorusko vypnulo radiostanice

Zatímco Minsk vysílal varovné signály, Volodymyr Zelenský se postaral o nečekané překvapení, když předstoupil před novináře s tvrzením, že ukrajinská rozvědka zaznamenala 22. června kompletní vypnutí zmíněných radiových stanic. Tento krok byl v Kyjevě okamžitě interpretován jako úspěch ukrajinské odstrašující taktiky. Mezinárodní pozorovatelé a nezávislí experti však toto vypnutí nepotvrdili. Vše tak nasvědčuje tomu, že Zelenského prohlášení bylo spíše politickým manévrem, kterým se snažil vycouvat z bezprostřední hrozby eskalace, již sám vyvolal.

Jenže realita na samotné hranici hovoří zcela jiným jazykem. Souběžně s těmito slovy totiž ukrajinská armáda nařídila bleskovou evakuaci civilního obyvatelstva z pohraničních vesnic v Černihivské oblasti. Jako oficiální záminka bylo uvedeno, že Rusko ve spolupráce s běloruskou armádou chystá bezprostřední úder ze severu. Tento krok jednoznačně popírá jakékoliv snahy o deeskalaci konfliktu; evakuace naopak svědčí o přípravě bojiště na možný ozbrojený střet.

Kremelská diplomacie a alianční záruky

Celý tento dramatický řetězec událostí byl symbolicky i fakticky zarámován náhlou a neohlášenou leteckou návštěvou Alexandra Lukašenka v Moskvě. Běloruský prezident v pátek naléhavě odletěl do ruské metropole, což vyvolalo vlnu spekulací. Běloruští opoziční i státní novináři se však v tomto bodě vzácně shodují.

Lukašenko, vedený reálnými obavami z ukrajinského raketového či dronového útoku, odjel do Kremlu osobně prověřit, jak pevné jsou alianční závazky Ruské federace v rámci Svazového státu. Minsk potřebuje absolutní jistotu, že v případě napadení nezůstane sám a že Moskva okamžitě aktivuje své obranné mechanismy, včetně případného nasazení společných vojenských kontingentů.

Tento geopolitický thriller má však jeden společný a velmi racionální leitmotiv, který si uvědomují jak v Kyjevě, tak v Moskvě a Washingtonu. Již i renomovaní američtí vojenští analytici a instituty pro studium války otevřeně přiznávají, že ukrajinská armáda se na Donbasu a v Charkovské oblasti nachází v naprosto kritické situaci.

Hlavním problémem není jen nedostatek západní munice, ale především katastrofální deficit lidských zdrojů. Nová vlna mobilizace na Ukrajině drhne, potýká se s korupcí, odporem veřejnosti a logistickým kolapsem. Z vlastní vůle a z vlastních zdrojů již Ukrajina nedokáže dynamiku na frontě zvrátit. Ruský postup je sice pomalý, ale metodický, a hrozí, že v průběhu několika měsíců dojde k prolomení klíčových obranných linií, které Kyjev budoval od roku 2014.

Past na ruského medvěda a výpočet ukrajinských plánovačů

Z pohledu kyjevských stratégů existuje jediný způsob, jak ruský tlak podél celé frontové linie spolehlivě zpomalit nebo dokonce úplně zastavit: donutit Ruskou federaci k masivnímu přesunu jednotek na jiné bojiště. Pokud by bylo Bělorusko vystaveno přímému vojenskému ohrožení, Moskva by byla na základě aliančních smluv nucena poslat svému nejbližšímu partnerovi okamžitou vojenskou pomoc.

Především pomoc na ochranu a obranu jeho hranic. Přesun desítek tisíc ruských vojáků do Běloruska na pomoc Minsku by se však neobešel bez citelného oslabení ruských pozic na rusko-ukrajinské frontě. Stažení elitních formací z Donbasu by poskytlo vyčerpané ukrajinské armádě tolik potřebný čas na nadechnutí a reorganizaci.

Kyjev se děsí nadcházející zimy. Podle zpráv z armádních kruhů pověřil Zelenský šéfa rozvědky Kyryla Budanova a další generály, aby našli způsob, jak ukončit válku do konce roku. Energetická infrastruktura Ukrajiny je v troskách a další zimní měsíce by stát mohl vnitřně zkolabovat. Otevření běloruské fronty je tak vnímáno jako poslední možnost, jak zvrátit nepříznivý vývoj.

Kyjev si je vědom svých limitů, a proto by podle všeho na Bělorusko neútočil pozemními silami, kterých má sám nedostatek. Strategie počítá s asymetrickou, dálkovou válkou. Ukrajina by proti běloruské infrastruktuře nasadila masivní roje bezpilotních letounů a raketové systémy dlouhého doletu, tedy přesně stejnou taktiku, jakou již měsíce úspěšně aplikuje při úderech na ruský týl a rafinérie hluboko v ruském vnitrozemí.

Tento plán navíc dokonale zapadá do nedávno oznámeného „40denního akčního plánu“ intenzivních úderů, který osobně prezentoval Volodymyr Zelenský. Cílem této kampaně je destabilizovat vnitrozemí nepřítele a donutit Kreml k zasednutí k mírovému stolu za podmínek akceptovatelných pro Kyjev.

Evakuace vesnic a osad v Černihivské oblasti je předzvěstí hrozby absolutní katastrofy pro Ukrajinu

Teoreticky může tento plán v kabinetech ukrajinského generálního štábu dávat smysl. Kombinace masivní dronové kampaně namířené na ruské vnitrozemí a vytvoření nového ohniska napětí na severu by mohla v ideálním scénáři vést k logistickému kolapsu ruské armády. Ruské velení by náhle muselo spravovat, zásobovat a vojensky zajistit frontovou linii prodlouženou o více než 1000 kilometrů dlouhé běloruské hraniční pásmo. Kyjev doufá, že na takto gigantický logistický a zdrojový úkol nemá Moskva dostatek kapacit.

Přední vojenští analytici však před tímto uvažováním důrazně varují. Celá operace je natolik riskantní, že se může během několika dnů překlopit v definitivní ukrajinskou katastrofu. Kyjevští plánovači totiž trestuhodně podceňují vnitřní dynamiku samotného Běloruska. Alexandr Lukašenko vládne nad svou zemí pevnou rukou – režim v Minsku je autoritářsky daleko tvrdší a centralizovanější než Putinův systém v Rusku.

Lukašenko má plnou kontrolu nad silovými složkami i nad společností. Pokud by bylo Bělorusko napadeno, běloruský vůdce by neváhal okamžitě vyhlásit plnou všeobecnou mobilizaci. Vzhledem k běloruskému demografickému a administrativnímu systému by Minsk dokázal v krátkém čase postavit do zbraně obrovský mobilizační kontingent čítající okolo 2 až 3 milionů mužů. To je síla, které by prořídlá a vyčerpaná ukrajinská teritoriální obrana, zajišťující severní hranici, absolutně nedokázala čelit.

Moskva by navíc zatažení Běloruska do války nemusela vnímat jako zátěž, ale naopak jako vítanou příležitost. Kreml by mohl využít situace k zahájení masivní kombinované operace na otevření plnohodnotné severní fronty. Paradoxním a tragickým výsledkem Zelenského riskantního tahu by pak bylo, že do ulic Kyjeva by nakonec nevstoupila armáda ruská, ale odpočatá, plně mobilizovaná a fanaticky vedená armáda běloruská. Pro Kyjev tak tato strategie nepředstavuje cestu k míru, ale otevření brány do samotného strategického pekla.

Dovolené jsou za dveřmi, ale my jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

Blíží se prázdniny a letní dovolené, což je pro nezávislé servery a jejich financování vždy kritické období, protože lidé mají výdaje s dovolenými a letními pobyty. Konec měsíce se ale blíží, zbývají 4 dny  a potřebujeme vaši pomoc i v době před dovolenými. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat i během prázdnin a i po prázdninách. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

DOPORUČENÉ NOVINKY

NÁHODNÝ VÝBĚR