Evropa je zrůda a smetiště, které historicky přineslo světu největší zlo, od kolonialismu až po dvě světové války! Ruský konvenční úder na zemi v Evropě očekávám příští rok, s velkou pravděpodobností na Německo, kde se probouzí revanšismus! Putin je nerozhodný a západní nepřítel to odhalil! Putinův stratég Sergej Karaganov poskytl v podzemním bunkru rozhovor ukrajinské novinářce!

Geopolitická situace v Evropě se ocitá v bodě, který mnozí analytici bez nadsázky označují za nejnebezpečnější moment od dob kubánské raketové krize. Konflikt na Ukrajině, původně vnímaný jako regionální střet, stále intenzivněji hrozí přerůst v otevřenou celoevropskou válku. Olej do ohně nejnověji přilil výbušný rozhovor [1], který s hlavním ideologem Kremlu, Sergejem Karaganovem, natočila a před pár dny publikovala ukrajinská novinářka Diana Pančenko. V rozhovoru zazněly věci, ze kterých jde mráz po zádech.

Rozhovor, pořízený na utajeném místě v podzemním bunkru – podle spekulací hluboko na Sibiři – odhaluje mrazivou realitu uvažování moskevských elit. Sergej Karaganov, vlivný politolog a čestný předseda moskevské Rady pro zahraniční a obrannou politiku, v rozhovoru otevřeně formuloval myšlenky, které byly dosud považovány za nepředstavitelné tabu.

Jeho slova již nelze brát jako pouhé propagandistické proklamace pro domácí publikum; představují ucelenou, byť děsivou doktrínu nové ruské zahraniční politiky. Karaganov bez obalu pojmenoval cíle, strategii a především fatální frustraci z dosavadního vývoje konfliktu, což z tohoto interview činí klíč k pochopení nejbližších kroků Kremlu. Co je ale zásadní, že rozhovor nebyla ani tak určen pro Ukrajince, jako spíš pro Rusy a hlavně Evropany.

Práce sovětského vnitřního prediktora v konceptuálním koncertu

Nejvíce šokující pasáže se týkají přímé hrozby vojenským útokem na území členských států NATO. Karaganov otevřeně deklaroval, že v příštím roce očekává ze strany Ruska varovný konvenční úder na Evropu, přičemž jako primární cíl naznačil Německo, ve kterém podle jeho názoru opět začíná bujet nebezpečný revanšismus.

Evropský kontinent v rozhovoru označil za největší zlo na světě a původce všeho utrpení, přičemž připomněl historii kolonialismu a fakt, že právě z Evropy vzešly dvě nejstrašnější světové války. Karaganov zastupuje koncepty a teze vnitřního prediktora Sovětského svazu. Celé zhruba třičtvrtěhodinové video je koncertem práce národního prediktora Ruska, který vychází z odkazu vnitřního prediktora SSSR.

Zároveň však z Karaganových slov zazněla překvapivá kritika do vlastních řad. Ruského prezidenta Vladimira Putina totiž nepřímo označil za příliš nerozhodného vůdce. Západní nepřátelé podle něj tuto váhavost vycítili a plně ji využívají ve svůj prospěch. Ruské vedení sice neustále kreslí pomyslné červené čáry, avšak při jejich překročení ze strany Západu se nic zásadního nestane – kromě toho, že Moskva posune a nakreslí další červenou čáru o něco dál, což podle ideologa podkopává věrohodnost ruského konvenčního a především jaderného odstrašení.

Sergej Karaganov o Rusku, Ukrajině, Evropě a Putinovi

Přátelé, dnes máme na návštěvě člověka, kterého po celém světě respektují i se ho bojí. Zakladatel a předseda redakční rady prestižního časopisu „Rusko v globální politice“. Čestný předseda prezidia Rady pro zahraniční a obrannou politiku. Vedoucí katedry světové ekonomiky a světové politiky na Vysoké škole ekonomické. Sergej Alexandrovič Karaganov. Dobrý den, je mi velkou ctí, Sergeji Alexandroviči.

Dobrý den, je mi ctí, těší mě, že vás poznávám, Diano Vitaljevno.

To je vzájemné. Je velmi důležité, že řídíte struktury, které formují světový názor v žurnalistice, v obranné politice a mezi mládeží. V podstatě formujete politické myšlení v Rusku. Dokonce i Putin vás nazývá strašným člověkem. To se stalo. Přitom tvrdíte, že Rusko musí zasadit Západu jaderný úder. Chcete nás všechny zničit?

Nikdy v životě jsem neřekl, že musíme zasadit Západu jaderný úder. A když jsem říkal, že možná budeme muset, nedej Bože, zasadit jaderný úder na Západ, zastávám to proto, abychom zabránili a ukončili tuto strašnou válku, kterou nám Západ vnutil a kterou vede na území Ukrajiny, přičemž ničí miliony Ukrajinců a desítky tisíc Rusů. Kromě toho se celková mezinárodní situace vyvíjí směrem, kdy se řítíme k světové válce.

Už v ní jsme. Právě proto, abychom obnovili strach z jaderných zbraní, jsem vyzýval k možnosti provedení jaderného úderu, abychom obnovili strach z jaderných zbraní, ukončili tuto válku, kterou proti nám Západ opět vede na Ukrajině, a zabránili globální katastrofě. Rozhodně nechci, aby byly tyto jaderné zbraně použity. Kritizuji to, že ruské vedení by mělo být připraveno na omezené použití jaderných zbraní, ale samozřejmě proti cílům v nepřátelských zemích Evropy.

Dnes to trochu zjednoduším. Říkáte, že Západ se přestal bát, že jaderné zbraně přestaly být zbraněmi odstrašení. Říkáte, že v případě krajního opatření – samozřejmě to vysvětlujete, máte stupnici eskalace, velmi podrobně tam vysvětlujete, jaká opatření je třeba podniknout. Ale říkáte, že Západ se vyděsí. Mám velmi jednoduchou otázku. A co když ne? Co když se nevyděsí? Co když jaderný úder, co když eskalace zasáhne pouze eskalaci?

Mimo jiné se docela dobře vyznám v historii jaderné strategie. Jsem si na 99 %, možná na 99,9 % jistý, že pokud by Rusko, nedej bože, provedlo sérii jaderných úderů – a to na Evropu, za druhé, nedej bože, protože by to byl obrovský hřích, jelikož jaderné zbraně jsou zbraněmi zvláštního druhu – utrpělo by obrovské množství nevinných lidí. Takže pokud se jaderné Rusko rozhodne provést, nebo bude nuceno provést sérii jaderných úderů na Evropu, všechno rychle skončí. Buď všichni utečou, nebo pokud se někdo ještě začne hýbat, dojde k další sérii jaderných úderů. Psal jsem o tom v otevřeném tisku. Bohužel značná část Evropy přestane existovat. To je strašné, protože Evropa je přece jen našimi sousedy.

A navzdory tomu, že Rusko nepovažuji za Evropu – a díky Bohu, že Rusko není Evropa –, přesto tam leží mnoho našich duchovních kořenů. A mnoho vašich kulturních kořenů. Jedná se o válku, kterou rozpoutaly Spojené státy, kterou Spojené státy v Americe poměrně dlouho vnucovaly a provokovaly. Tato válka byla, mimochodem, namířena i proti Evropě a jejím cílem bylo rozdělit Rusko a Evropu a nikdy jim nedat možnost se sjednotit. Nyní však do této války vedou evropské šílené elity. Myslím si, že pokud se nezastaví, bude to, bohužel, nutné. Zpočátku bude samozřejmě třeba podniknout několik kroků na žebříčku nejaderné eskalace, ale obávám se, že to bude nutné udělat.

Žebříček eskalace podle Karaganova se skládá z několika po sobě jdoucích fází. Fáze 1. Hlasité prohlášení o revizi jaderné doktríny. Oficiální snížení prahu použití. Hotovo. Stupeň 2. Demonstrativní zvýšení bojové pohotovosti strategických jaderných sil. Veřejně, aby to viděl Západ. Hotovo. Stupeň 3. Přesun jaderných zbraní. Například rozmístění v Bělorusku. Provedeno v roce 2023. Krok 4. Cvičení zaměřená na nácvik provedení jaderného úderu.

Od roku 2023 se stala pravidelnými a častějšími. Krok 5. Demonstrativní varovný výbuch, například v liduprázdné oblasti nebo nad neobydleným územím, aby se prokázala odhodlanost. Šestá fáze. „Jednotlivý jaderný úder na vojenský cíl na území nepřátelské země“. V jeho textech se objevují země východní Evropy, členové NATO, organizátoři podpory Ukrajiny. Sedmá fáze. Série jaderných úderů na skupinu cílů v Evropě. Pokud se Západ po prvním úderu nevzpamatuje.

Bohužel před asi 20–30–40 lety přestali Evropané, a zejména do značné míry Američané, mít strach z jaderných zbraní, přestali se bát války. A to je děsivé, protože Evropa zmizela ze všech hlavních zla, utrpení lidstva a hluchých světových válek za jednu generaci. V Evropě vyplouvá na povrch to nejhorší, co v její historii bylo.

Jako člověk, na kterého jsou uvaleny evropské sankce, a to osobně za protinatovskou propagandu, je to pro mě také poněkud překvapivé, protože nedělám nic špatného, kromě toho, že neustále vyzývám k míru. Ale v roce 2024 jste na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu řekl Vladimíru Vladimiroviči Putinovi, že možná bude nutné Evropany přivést k rozumu tvrdým úderem, a on tehdy odpověděl, že doufá, že k tomu nikdy nedojde, a označil vás za strašného člověka. Víte, zda se od té doby názor Vladimíra Vladimiroviče Putina změnil?

Kdybych znal názor Vladimíra Vladimiroviče Putina, nehlásil bych to. Zadruhé jsem přesvědčen, že Vladimir Vladimirovič Putin, stejně jako já, nechce použití jaderných zbraní. Ale požaduji od něj i od naší elity, abychom byli připraveni na použití jaderných zbraní. Připravovali jsme se na použití jaderných zbraní a v krajním případě jsme je použili.

Navíc již nyní otevřeně navrhuji, že pokud je pro Vladimíra Vladimiroviče těžké toto rozhodnutí přijmout – chápu, že je to strašně těžké rozhodnutí –, aby jmenoval velitelem na evropském bojišti nekompromisního generála, který tuto zbraň použije. Možná by se pak evropské elity vzpamatovaly ještě předtím, protože evropské elity nyní upadly na úroveň myší, které se ničeho nebojí, a naprosto neuvěřitelně zhlouply. Tento úpadek trval poměrně dlouho, ale vedl k těm děsivým výsledkům, které nyní vidíme. V Evropě nyní není s kým mluvit. Vidíme, jak Zelenského Evropané prostřednictvím Zelenského neustále usilují o eskalaci, eskalaci, eskalaci, eskalaci.

Jsem přesvědčena, že hlavním cílem Západu a Evropy je vyvést Rusko z rovnováhy. A pokud se nepodaří dosáhnout vojenské porážky Ruska, pak přimět Rusko k militarizaci a nedat mu možnost se rozvíjet. Nehraje v takovém případě právě taková logika, o které mluvíte, do karet Západu?

Západ, respektive Spojené státy americké, dlouhá léta provokovaly a zcela vědomě vyprovokovaly tuto válku, aby zasadily strategickou porážku Rusku nebo Rusko oslabily, a poté se podle toho zaměřily na Čínu. Evropané se teď prostě nacházejí… Nechápou, co dělají. Věří v tu hloupost, kterou šíří. Protože Rusko se chystá zaútočit na Evropu, což u nás vyvolává prostě homérský smích nad touto Evropou. Kolik vám musíme zaplatit, abyste nás tam neměli?

Musíme se přece jen rozhodnout pro možnost použití jaderných zbraní, ale přesto doufám, že tuto válku ukončíme. A válka se nyní vede proto, aby vyčerpala Rusko a dříve či později stabilizovala jeho vnitřní situaci. Proto je třeba tuto válku ukončit. Navíc v této válce umírají lidé. A i když je nyní značná část ukrajinského národa – obyvatelé Ukrajiny – naladěna proti Rusku, je mi líto těch lidí, kteří umírají na ukrajinské straně. Ještě více je mi líto našich vlastních vojáků. Tuto válku je třeba ukončit.

V Rusku, mimo jiné, jakoby rostla únava z války. Drony zasahují infrastrukturu a doletí hluboko do Ruska. Chápete, v jakém stavu se ve skutečnosti nyní nachází jak fronta, tak ekonomika, a má Rusko nějaký plán? Protože to vypadá na velmi nelehké časy.

Plány se nyní projednávají. Domnívám se, že narůstá odhodlání začít útočit mnohem důrazněji jak na Ukrajinu, tak na ty evropské země, které se přímo podílejí na agresi proti Rusku. Myslím, že k tomu dojde za rok.

Za rok?

Ano.

Co přesně? Údery na Evropu?

Údery na řadu evropských zemí. Zpočátku samozřejmě nejadernými zbraněmi. Jsem pro to, aby se to stalo co nejdříve. Byl jsem pro to, aby se to stalo již v minulých letech, protože tuto válku vedeme nesmyslně dlouho. Zmiňujete Německo a Británii. V první řadě Německo, bohužel i Rumunsko, protože přes Rumunsko proudí zbraně na Ukrajinu, a bohužel i Polsko. Ale na prvním místě je Německo.

Revanšismus se znovu probouzí, Německo se stává tím, čím bylo po posledních 150 let – zdrojem, hlavním zdrojem zla v lidstvu i v Evropě. A samotná Evropa – to bych chtěl připomenout všem, včetně našich případných ukrajinských posluchačů, kteří touží po Evropě. Evropa je tedy ztělesněním všech hlavních zel lidstva. Rasismus, kolonialismus, nespočetné války, nespočetné genocidy. Naši ukrajinští posluchači…

Na Ukrajině je velmi rozšířený výraz – nevím, jak je tomu v Rusku – „evropské hodnoty“. Nevím, zda se v Rusku používá, či nikoli. Často se ještě dá zaslechnout „evropská životní úroveň“.

To je mizerný vtip. Evropské hodnoty – to je nacionalismus, to je fašismus, to jsou sériové genocidy, to je kolonialismus. Loupili, Evropa loupila, značná část Evropy, ne celá Evropa, dokonce zbohatla, protože loupila celý svět a zabíjela miliony lidí. Ničí civilizaci a potlačuje civilizaci. To je Evropa, to je zrůda, hlavní zrůda veškerého zla lidstva. A do této Evropy se naši ukrajinští sousedé rozhodli vrhnout, aniž by chápali, kam jdou. Bylo mi jich líto. Ale co nadělat? Špatné vzdělání.

Ve svých rozhovorech říkáte, že nevěříte Trumpovi, když tvrdí, že chce mír, protože je pro něj výhodnější prodávat zbraně Evropě, aby je Evropa dodávala na Ukrajinu, a tím oslabovala jak Evropu, tak Rusko. A co si myslíte, věří Putin Trumpovi, že Trump chce mír? A co je pak vlastně ten „duch Anchorage“?

Nemluvil jsem s Vladimirem Vladimirovičem, a i kdybych s ním mluvil, neřekl bych, o čem jsme mluvili. Doufám, že Vladimir Vladimirovič samozřejmě Trumpovi nevěří. Ale snaží se najít východisko z této situace. Možná v naději, že pokud válku zastavíme, najdou se později možnosti ji i ukončit. Protože pokud teď uzavřeme jen dočasné míry a příměří, provokace budou pokračovat a stejně budeme muset znovu zasáhnout s ještě větší tvrdostí – jak proti Ukrajině, tak na území Ukrajiny i v Evropě. Proto nevěřím v částečná řešení. A duch Anchorage – to je past. Píšu o tom přímo. Ale snažíme se využít právě tuto malou příležitost k tomu, abychom válku zastavili. Myslím, že to není složité, ale zkusit to můžeme.

A obecně, je možné, že se USA a Rusko stanou spojenci, a ne protivníky?

Ne.

Proč? Vždyť to přece vypadá logicky, Sergeji Alexandroviči.

Jsme naprosto…  jsme naprosto odlišní.

Odlišnější než od Číny?

S Čínou máme společnou hranici. A mimochodem i značnou společnou historii. Ale my a Američané jsme odlišní, jsme si vzdálení. To je u spojenců, možná, když jsou jen proti někomu, ale proti komu? Proti Číně, nedej bože. Američané se nás snažili poštvat proti Číně, což se jim částečně podařilo, ale i kvůli naší vlastní hlouposti jsme se s Čínou hádali. Vůbec nepotřebujeme dobré vztahy se Spojenými státy americkými. Potřebujeme normální, korektní a klidné vztahy.

A společným cílem ruské politiky je, podle mého názoru, vytvořit podmínky pro to, aby se Spojené státy americké mohly důstojně chovat v západní polokouli. Víte, že mezi americkými elitami existuje takový názor, například u pana Curtise Yarwina nebo pana Buchanana, kteří tvrdí, že pro Rusko a USA je velmi výhodné být spojenci, že právě naopak, Rusku a USA se vyplatí být přáteli, například proti Evropě. Odmítáte takovou možnost?

Nemáme vůbec žádný důvod být spojenci proti Evropě. Jiná věc je, že v optimální budoucí světové konfiguraci by Rusko, Čína, Spojené státy a Indie měly vytvořit jakýsi čtyřúhelník společného vedení ve světě. To je však v daleké budoucnosti; zatím musíme projít dlouhým obdobím válek, které objektivně vzniknou jednoduše proto, že z dosavadního systému světového řádu byly vyraženy nosné základy, mimo jiné Sovětským svazem a Ruskem, ale my jsme o tom nevěděli.

Když jsme usilovali o rovnováhu sil, chtěli jsme zajistit – tehdy jsme ještě byli spolu s Ukrajinou, se současnou Ukrajinou – chtěli jsme zajistit svou bezpečnost. Podkopali jsme Západu, a to především Evropě, základ jeho padesátileté nadvlády ve světovém systému. A tím byla vojenská převaha. Základem vojenské převahy byla ekonomická nadvláda, kulturní nadvláda a schopnost přelévat HDP. Proto nás Evropané – ne všichni, mnozí to nechápou – zaslouženě nenávidí. Rozhodli jsme se omezit jejich možnosti drancovat svět. Nyní budou klesat ze svého blahobytu, který byl do značné míry, ne-li převážně, vybudován na drancování světa.

Bude Rusko válčit s Evropou? Mám na mysli přímý střet.

Doufám, že k tomu nedojde, ale pokud k tomu dojde, z Evropy by nemělo nic zůstat.

Mnozí se ptají, s kým budou bojovat?

Nyní rozdmýchávají válečnou hysterii, aby tyto elity, které nyní vládnou, ospravedlnily své vlastní selhání a samozřejmě vojenskými výdaji alespoň trochu oživily umírající ekonomiku. Zatím nejsou připraveni s námi bojovat, zatím tam není žádný Hitler.

A budou připraveni?

Musíme dbát na to, aby připraveni nebyli. A pokud budou připraveni, zasadit jim preventivní úder. Proto říkám, že v případě, že se pustí do války, kterou proti nám vedou rukama Ukrajinců a těly Ukrajinců, musíme dříve či později začít útočit na nesmysly. Často říkáte, že světová válka už probíhá. A v případě ještě větší eskalace, například v případě války mezi USA a Čínou, Ruskem a Evropou, kde na Zemi vůbec bude bezpečno? Myslím si, že Amerika s Čínou nakonec válčit nebudou. Tam budou velmi složité konstelace. Příštích 20 let bude velmi nestabilních. Čína buduje svůj stabilní jaderný potenciál. Američané za žádných okolností nezaútočí na jadernou velmoc.

Co se týče Evropy, tam je válka bohužel možná, protože v současné době v čele Evropy nestojí praktičtí lidé, kteří by chápali, co dělají. Říkám jim bezmozkové hyeny. Zlá smečka psů. Je to hrozné. Mimochodem, byl jsem zakladatelem, jedním ze zakladatelů Institutu Evropy. V mládí jsem byl vůbec eurofil. A domníval jsem se, že potřebujeme to, co mají v Evropě. Ale když jsem se do toho ponořil a pochopil, co je to Evropa, rychle jsem se nejprve stal euroskeptikem a poté i tvrdým antievropanem.

Co byste tedy jako vědec poradil obyčejnému člověku, s ohledem na vše, o čem mluvíte? Jak se na to všechno připravit? Nevím, dnes jsme s vámi v takovém… řekněme v bunkru, hledat si bunkr, kupovat, stavět dům na Sibiři, kupovat někde nemovitost v Austrálii, pokud na to má někdo možnost. To jsou nějaké praktické rady. A jak se chováte vy?

Prakticky požadujte od svých vlád, aby ukončily válku. To je vše. A co se týče Evropanů, normálních Evropanů – samozřejmě, normální lidé existují. Od nás je, mimochodem, odřízli. Nejen my jsme pod sankcemi, já a další lidé. Všichni Evropané jsou pod sankcemi. Mají zakázáno stýkat se s Rusy. Pokud by, nedej bože, někdo sem přijel, jsou pak předvoláni k bezpečnostní službě, nebo jsou dokonce pronásledováni. To je taková morální příprava na válku. Moje rada pro obyčejné Evropany a, mimochodem, pro evropský „stát v státě“ – zjednodušeně řečeno, pro „plutokracii“. Do rakví svých států jste uložili loutky. Tyto loutky zešílely. Vyměňte je.

K Ukrajině. Stále opakuji, že v prvních letech se Zelenského popularita opírala o mýtus o „Kyjevu za tři dny“ – že Ukrajina odrazila ruský útok na Kyjev a proto už vyhrála. Co si myslíte, existoval vůbec plán dobýt Kyjev za tři dny?

Bohužel si myslím, že někdo v Rusku o tom uvažoval, což byla chyba. Do této války jsme vstoupili, i když ne až příliš pozdě, protože jsem se domníval, že pokud to bylo nutné, měl být ultimátum předloženo již v roce 2018, a navrhoval jsem to. Na druhou stranu jsme do této války vstoupili nepřipraveni, a když jsme do ní vstoupili tak, jak jsme vstoupili, velmi jsem se tím trápil, dokonce jsem onemocněl. Domníval jsem se, že válka je, bohužel, téměř nevyhnutelná, ale myslel jsem si, že začne někde v roce 2024. Dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Kdyby nezačala v roce 2022, co by se stalo?

Kdyby Rusko nezačalo v roce 2022, co by se stalo? Kdyby nezačala v roce 2022, začala by v roce 2024. A pak by válka od samého začátku nabyla jiného rozsahu a probíhala by jinak. Rusko udělalo velmi mnoho chyb. Jednou z hlavních chyb je to, že jsme nevyužili alespoň politicky svůj jaderný potenciál. Bylo třeba od samého začátku… Politicky. Ano, politicky. Hned na začátku. Psali jsme nejrůznější dokumenty o tom, jaká by měla být stupnice eskalace. Bylo třeba provádět cvičení, jaderné zkoušky. Teď, jak jste si všimli, mimo jiné i po mých výzvách a naléháních, jsme přece jen začali osazovat jadernými hlavicemi rakety, které se nacházejí v Bělorusku, a také mnoho dalších nosičů. To jsou mimo jiné kroky na žebříčku eskalace. Doufejme, že tyto kroky budou správně vyhodnoceny dříve, než budeme nuceni tyto zbraně použít.

A mimochodem, když byl poprvé použit „Orešnik“, mnozí mluvili o tom, že jde o geniální tah Putina, že je to takový trumf v rukávu. Ale při posledních útocích na Ukrajině – velmi pozorně sleduji ukrajinskou propagandu – to dokonce zesměšňovali. A pak sám Putin řekl, že zasáhli stodolu. Nemáte pocit, že se Orešniku už nebojí?

Orešniku se samozřejmě nebojí. Jde o to, že Orešnik je strašlivá zbraň, účinná zbraň jen pokud je vybavena jadernými hlavicemi. Je to skvělá zbraň. Musíme ukázat, že jsme připraveni ji použít. Ale přál bych si, aby k jejímu použití nakonec nedošlo. Zahynuly by miliony lidí, včetně dětí, včetně nevinných.

Přitom zdůrazňujete, že na Ukrajinu nelze útočit jadernými zbraněmi, chápu to správně?

Ano, protože na Ukrajině, respektive na značné části Ukrajiny, žijí přece jen národy, které jsou nám příbuzné a blízké. Ale může to dojít i tak daleko, pokud bude tato válka pokračovat donekonečna. To bych si opravdu nepřál.

V Rusku se často ozývá nespokojenost s tím, že Rusko neútočí na centra rozhodování, na Bankovou ulici, na Nejvyšší radu a tak dále.

To je chyba. Měli jsme útočit.

A co by to změnilo?

Jde o to, že v naší společnosti, v našem vedení prostě panoval určitý pocit, že jsme jeden národ. Jeden národ. My ale nejsme jeden národ. Na Ukrajině je spousta lidí, kteří jsou nám kulturně blízcí, ale Ukrajina se vyvíjela úplně jinak než my. Ukrajina neměla ukrajinská území od dob Kyjevské Rusi a od dob mongolského vpádu, který Kyjevskou Rusi fakticky zničil. Bohužel jsme válku vedli nedostatečně rozhodně. To vedlo ke zbytečným ztrátám jak na ukrajinské straně, tak na naší straně. Je to pozoruhodný příběh s ruským prezidentem, protože na Ukrajině i na Západě ho vykreslují jako diktátorského netvora. V Rusku mu naopak často vyčítají přílišnou mírnost.

A jaký je Putin ve skutečnosti?

Je to jemný, velmi inteligentní člověk. Pozorně sleduji, jak se vyvíjí. V mnoha ohledech ho obdivuji, ale je nerozhodný, nedostatečně rozhodný.

Málokdo ve skutečnosti dokáže o tom mluvit s takovou odvahou jako vy. Říkáte, že to nezohlednili a podcenili. Ale copak nebylo jasné, že na Ukrajině už posledních 30 let vzkvétá strašná rusofobie, všechny ty pochody AZOVu? Mluvím jako člověk, který to všechno sledoval zevnitř. A 30 let nám každý den důsledně vtloukali do hlavy, že Rusko je zdrojem všech našich neštěstí. Ve škole jsem napsala nespočet slohových prací na téma „Jak jsme nešťastní a za všechno může Rusko“, protože to psali všichni. Narodila jsem se v Mykolajivu a nikdy jsem se neučila rusky. Nikdy. Nebyl ani ve škole, ani na univerzitě. To znamená, že při tom všem, když jsem viděla, jak to všechno vypadá – počínaje vtipy o Moskvě a konče konkrétními rusofobními akcemi –, nebylo snad jasné, že na nás nečekají s květinami?

Bohužel v Rusku zavládlo sebeklamné přesvědčení, že jsme jeden národ. Mimochodem, nejsme jednotný národ ještě z jednoho velmi zřejmého důvodu. Rusové, jak víte, jsou národním lidem. Nemáme ani rasismus, ani šovinismus. Jsme kulturně velmi otevření. Všimněte si, že v Rusku, navzdory tomu, že vedeme válku, neexistují protiukrajinské nálady. Na Ukrajině tomu nevěří. Na Ukrajině si myslí, že když přijedeš do Ruska, tak tě sežerou. U nás je dodnes Ševčenkovo nábřeží, máme ukrajinské restaurace, máme všechno. U nás se zpívá spousta ukrajinských písní. Ale my jsme opravdu jiný národ. Je mi samozřejmě líto lidí, kteří se dostali nebo se sami dostali, respektive byli zahnáni do této pasti této války, ale já nechci sjednocení Ruska a Ukrajiny.

Nechcete? A co by se podle vás mělo stát s Ukrajinou?

Optimální variantou by mělo být připojení jižních a východních regionů k Rusku. A co se týče všeho ostatního, ať se stane, co se má stát, aby to bylo co nejlepší, aby to bylo nárazníkové, neutrální území.

To znamená, že Oděsa by podle vás měla patřit k Rusku? Oděsa. Komu by měla patřit Oděsa?

Myslím, že ano. Je to naprosto, na 100 %, ruské město. Navíc se využívá k přepravě zbraní. Obecně řečeno, již mnoho let, po celá desetiletí, se zasazuji o to, aby se centrum duchovního, ekonomického a politického rozvoje Ruska přesunulo na Sibiř. Tam je naše budoucnost. Tam, mimochodem, leží i kořeny moci Velké Rusy až do doby, než Jermak vstoupil za Ural, ačkoli za Ural se chodilo i před ním. Rusko bylo jedním z východoevropských států. Ukrajina tam prostě neexistovala.

A s největší pravděpodobností by na východoevropské rovině nepřežila, kdybychom nepřipojili Sibiř, zdroj našeho pobřežního panství, našeho bohatství, naší moci a naší budoucnosti. A domnívám se, že se musíme co nejdříve přesunout. Tam, kam patříme. Návrat na Sibiř je návratem domů. Rusko není evropská země, i když mnozí Rusové se mnou nebudou souhlasit. Z vnějšího hlediska jsme své duchovní kořeny získali z jihu. Je to přece Byzanc, Palestina, Izrael, dnešní Izrael. Je to muslimský svět, je to buddhistický svět. Politický systém jsme však nakonec převzali z Velké mongolské říše, pod jejíž nadvládou jsme strávili 250 let a jejíž vazaly jsme byli, a kterou poté ruský stát do značné míry napodobil.

Mělo to své stinné stránky, ale i klady, musíme však pochopit, že jsme velká severní euroasijská země a takoví také musíme být. To je naše historie, to je naše podstata, to je naše budoucnost. Přitom mám pocit, že je tu mnoho jakoby nesrovnalostí. Například sleduji přenos ze summitu BRICS a moderátorka federálního kanálu je v záběru s iPhonem a v botách značky Valentino s obrovským, opravdu obrovským logem Valentino. V Rusku se mnozí velmi radovali z příjezdu otce Elona Muska. Jeho staré vazby jsou nyní, mírně řečeno, příčinou toho, že Rusko velmi trpí.

Nemáte pocit, že se Rusové dodnes snaží zalíbit Západu?

Ano, ten pocit tu je. Právě tato speciální vojenská operace přinesla Rusku mimo jiné obrovský prospěch. I když je škoda, že za to musíme platit lidskými životy. Stali jsme se mnohem samostatnějšími. Začali jsme chápat, kým jsme. Začali jsme rozvíjet vlastní vědu, vlastní technologie, vlastní průmysl. A zbavili jsme se „Mongolské“ elity. „Compradores“ – tak Portugalci, portugalští kolonialisté, nazývali obchodníky, kteří je obsluhovali v koloniích v Asii. Takže u nás byla kompradorská elita. Celá ukrajinská elita byla kompradorská. Na 100 %.

Jedná se o naprosto zkorumpovanou elitu, která se vůbec nezabývala budováním a rozvojem svého státu. To je tragédie toho území, které se nazývá Ukrajina. Ale Rusové, samozřejmě, značná část Rusů dodnes pociťuje určitý pocit, že jsme Evropané. Vysvětluji to svým přátelům. I když opakuji, že Evropu dobře znám, byl jsem tam mnohokrát, mám tam spoustu přátel. Měl jsem tam dokonce i majetek, který mi zabavili. Kromě Moskvy a několika dalších ruských měst jsem měl jedno nejoblíbenější město na světě – Benátky. Měl jsem tam byt, který jsem měl velmi rád.

Litujete toho?

Samozřejmě, věděl jsem, že mi to vezmou. Říkám na rovinu, že být dnes v Rusku eurofilem znamená být duševně nedostatečný a morálně nečistý. Vzhledem k té Evropě, jaká dnes existuje. Byla i jiná Evropa od které jsme získali velmi mnoho, ale která skončila před asi 100 lety.

Jak dlouho podle vás ještě potrvá válka na Ukrajině?

Trvá už velmi dlouho, ale doufám a pevně se zasazuji o to, abychom postupovali tvrdě po stupnici eskalace a začali zasazovat mnohem tvrdší údery nejen proti nepřátelům na Ukrajině, ale i proti řadě evropských zemí.

Tedy dostat se až do Lvova – jste proti tomu? Říkáte, že Ukrajina by neměla být pohlcena.

Ne, v žádném případě.

A co například Kyjev a Kyjevsko-pečerská lávra, Třetí dědictví Panny Marie. Dnes se tam dějí strašné věci. Konají se tam večírky, mnichy vyhnali z lávry. Prostě hrozné věci.

Je mi líto ukrajinského národa, který přichází o své duchovní kořeny, protože Lavra je přece našimi společnými duchovními kořeny. Ale nemyslím si, že bychom to měli získávat zpět. Kyjev. Zvlášť pokud by to stálo mnoho lidských životů. Miluji Kyjev, miloval jsem Kyjev. Býval jsem na Ukrajině. Mám na Ukrajinu spoustu krásných vzpomínek. Ale nedej bože, abychom se sjednotili se současnou Ukrajinou.

Protože tam žije jiný národ, který navíc kvůli zradě svých elit a vlivu Západu upadl na úplně špatnou stranu. Jsou tam i skvělí lidé, ale ty neznám. Většina lidí, které znám, z Ukrajiny utekla, takže téměř všichni moji přátelé, kteří byli na Ukrajině, jsou teď v Rusku nebo někde jinde. Nevím, co se teď na Ukrajině děje, ale vidím, jak cíleně, mocně a dlouhodobě se ukrajinský národ mění ve “zkur**nost”.

Co byste řekl Ukrajincům, kteří nás právě sledují?

Ukrajincům?

Ano, co byste jim řekl?

Ukončete válku. Vaše území nepotřebujeme, kromě několika území, která by měla patřit Rusku.

A jak vysvětlujete to, že…

A my rozhodně nepotřebujeme žádný kousek evropského území. Když se v Evropě říká, že se připravujeme na nějakou válku, vyvolává to tady prostě homérský smích. Je to jako by nás obviňovali z toho, že chceme obsadit smetiště. A Evropa se z morálního hlediska proměňuje ve smetiště.

Může Rusko prohrát?

Rusko se dokáže ubránit, a proto musí dříve či později přejít k mnohem rozhodnějším krokům. Není důvod pokračovat v tomto krveprolití, není důvod obětovat naše nejlepší muže. Musíme jednat rozhodně.

V současné době se stále častěji diskutuje o některých teoriích. Ráda bych je s vámi prodiskutovala. Například o vytvoření Trojstranné komise z počátku 70. let. Tedy tři světové bloky. Severoamerický, evropský a japonský. A v této variantě se Rusko buď rozdělí podle Uralu, od Atlantiku po Ural, nebo se zcela začlení do Evropy. Je takový hrozný scénář možný?

A já jsem byl, mimochodem, jediným ruským členem té Trojstranné komise. Proto vím docela dobře, o co jde. Takže nyní se domnívám, že je třeba v Rusku společně s Indií a arabskými zeměmi vytvořit horizontální organizaci elit. Budu se tím zabývat. Ne ze Západu, ale tím, že tam pozveme pozitivně smýšlející zastánce Západu, tím spíše, že na Západě je obrovské množství důstojných lidí. Musíme se však prostě zbavit toho strašného jha, pod kterým jsme žili 500 let. Říkáme tomu mongolské jho, ale evropské jho bylo stejně strašné, a to pro většinu světa. Způsobilo také nám obrovské škody.

Jakou myšlenku nyní Rusko nabízí světu?

No, já se zabývám myšlenkou ruského snu. K čemu je člověk? K tomu, aby sloužil své rodině, své společnosti, své vlasti, svému státu a Bohu. To je ta myšlenka. Za prvé. Za druhé. Je to maximální kulturní otevřenost. Za třetí. Je to maximální náboženská otevřenost. A za čtvrté. Rusové jsou přece jen národ válečníků. A my chráníme slabé. Proto by se Rusko mělo stát příkladem pro svět jako jedinečný státní útvar – takový na světě není. Vždyť i Burjati jsou Rusové, i Čerkesové jsou Rusové, i Jakuti jsou Rusové, i když…

A co Ukrajinci?

A přitom my… víte, že v Rusku bylo vynaloženo obrovské úsilí na zachování jakutské kultury, na zachování burjatské kultury. Na tuto zvláštnost mé země jsem hrdý. A také na naši kulturní otevřenost. To je naše bohatství.

Hraje podle vás Rusko v současné době svou vlastní hru, nebo hraje hru někoho jiného?

Zatím hrajeme hru někoho jiného, protože jednáme nerozhodně.

Mluvíte o tom, že být v Rusku v současné době eurofilem je trestné. Hodně komunikujete s mládeží. Nejen na Vysoké škole ekonomické, ale i jinde. Jak to vnímáte, chce mládež v Rusku i nadále směřovat na Západ? Nebo se něco změnilo?

Vidím, že stále více našich mladých lidí je prodchnuto vlastenectvím a stále méně z nich chce na Západ. Tím se musíme systematicky zabývat, ale to neznamená, že bychom měli odmítnout vše, co je dobré a nové. Evropská cesta, kterou započal Petr Veliký a která nám v zásadě prvních sto padesát let přinesla nemalý užitek. Neměli bychom takovou velkou literaturu, takovou velkou literaturu, kdyby nebylo takové velké hudby. Ale tato cesta měla skončit někde ke konci devatenáctého, dvacátého století. Bohužel se tak nestalo. A Sovětský svaz i Rusko dostaly ještě jednu evropskou nemoc – bezbožný komunismus.

Dalo se tomu všemu zabránit, dalo se tomu všemu vyhnout? Mohlo se tomu všemu nestát?

Ano, dalo se tomu vyhnout, vyhnuli bychom se tomu, kdyby Alexandr III., který se chtěl odvrátit od Evropy, žil ještě 10 let.

A mohla by se současná Rusko vyhnout všemu, co se teď děje? I válce s Ukrajinou?

Samozřejmě. Měli jsme tomu zabránit, protože i to, co se nyní děje, je zčásti naše vina. V určitém okamžiku se naše elita nechala strhnout nemocí ekonomismu. A my jsme pořád počítali peníze. A když jsem se prvních 10–11 let našeho společného soužití zabýval Ukrajinou, dokonce se mě ptali: „Sergeji Alexandroviči, Serežo, proč se zabýváš touto… Jukos má větší hodnotu než Ukrajina.” Byla to hrozná, hanebná operace naší elity. Je to ostuda Ruska. Doufám, že se z této ostudy vzpamatováváme.

A chápou to samotné elity?

Kdo to chápe, ten to potichu chápe.

Díky vašim modlitbám, jak tomu rozumím. Proč Rusko ztratilo Moldavsko a Arménii?

Za prvé, neztratili jsme je, zůstanou někde poblíž, to je první věc.

Moldavsko je už velmi nepřátelská formace.

A za druhé, je to důsledek toho, že jsme se zapletli do této války, a důsledek toho, že jsme nejednali dostatečně rozhodně a všechny intelektuální, politické i ekonomické zdroje jsme nasměrovali na boj se Západem. Jedním z důvodů, proč nás do této války vtáhli, bylo oslabení našeho mezinárodního vlivu, což se částečně podařilo.

Je to v jistém smyslu všechno proto, že Rusové nejsou prohnaní?

Ano, Rusové spíše nejsou prohnaní. Ale jsou i prohnaní Rusové, to vás ujišťuji.

Mám na mysli zejména ruskou politiku. Tedy když Američané kupovali pokrokovou mládež, zakládali grantové organizace a nadace – všechno jsem viděla, sledovala jsem, jak se to všechno odehrává na Ukrajině. A jak jistě chápete, Rusové si mysleli: „Vždyť jim dáváme ekonomiku, levný plyn, levné suroviny, jak by také ne, vždyť jsme vlastní lidé, oni jsou také vlastní, nikam neutečou.“

To byla nejhrubší chyba ruské elity, která v určitém okamžiku onemocněla hanebnou chorobou ekonomismu.

Právě teď lze často slyšet od mládeže jak na Ukrajině, tak v Rusku, že starší generace – často se dokonce používá i takové hanlivé slovo jako „dědové“ – nic nechápe, ale je tu Jobs, přesněji už Musk, a to jsou skvělí lidi. Co byste takovým mladým lidem řekli?

Buďte lidmi. Člověk… to je ten, kdo slouží, kdo vidí své poslání ve službě své rodině, svým přátelům, své vlasti, svému státu, světu a Bohu. Buďte lidmi.

Vaše citace: „Vznik jaderných zbraní je výsledkem zásahu Všemohoucího, který se zděsil, když viděl, že lidé, Evropané, k nimž se přidali Japonci, rozpoutali během jedné generace dvě světové války, a dal lidstvu zbraně Armagedonu. Nyní tento strach zmizel. Strach z jaderné eskalace je třeba obnovit. Jinak je lidstvo odsouzeno k zániku.“ To je z vašeho článku „Použití jaderných zbraní může uchránit lidstvo před globální katastrofou“. Zdá se mi, že těmito slovy jste již odpověděl na otázku, na co máte právo. Není pro vás těžké s tím žít? Není pro vás těžká ta zodpovědnost?

Ano, je to pro mě těžké. Ta zodpovědnost. Navíc dokonale chápu naše vedoucí představitele, které trápí ten samý úkol. Ale všem, svým spoluobčanům i našemu vedení, říkám na rovinu, že použití jaderných zbraní je obrovský hřích. Nepoužít je však a dopustit pád naší země a nakonec i světovou termonukleární válku – to je hřích smrtelný. Je třeba si vybrat mezi těžkým hříchem a smrtelným hříchem. Pokud nepoužijeme jaderné zbraně a nezastavíme sklouzávání světa k velké termonukleární válce, k sérii válek a poté k velké termonukleární válce, dopustíme se před Pánem Bohem ohavných prohřešků.

A máte pocit, že na té druhé straně, jak říkáte, si ruské elity uvědomují závažnost, odpovědnost – vy říkáte, že si uvědomujete odpovědnost – existuje na té druhé straně vůbec nějaká odpovědnost, existuje tam pojem dobra, zla, odpovědnosti?

Bohužel vidíme, že v Evropě – tam samozřejmě jsou normální lidé – Evropa ztratila pochopení dobra a zla. To je vše. V Americe je situace o něco lepší. Je tam větší vrstva přemýšlivých a zodpovědných lidí, ale i tam vede moderní civilizace k rozostření lidského chápání toho, co se skrývá za dobrem a co za zlem. To je jeden z největších problémů, před nímž stojí naše země, před nímž stojí celé lidstvo.

Jsou za to, co se stalo na Ukrajině a v Rusku, osobně zodpovědní konkrétní lidé, nebo to bylo nevyhnutelné? Za to, co se odehrálo na Ukrajině, nese vinu ruská elita. Tedy konkrétní lidé?

Ano, konkrétní lidé, kteří nechápali, kam to všechno směřuje. Deset let jsem se tím zabýval a právě jsem zjistil, že takový rozkol může a musí vést k válce. Deset let, od roku 1991 do roku 2001, jsem den co den pobýval v Kyjevě na Ukrajině a sbližoval ruské a ukrajinské elity, abych této válce zabránil. Ale bohužel, opakuji, ruské elity byly posedlé ekonomismem, byly zaujaté drancováním vlastní země, obohacováním se, a to je náš hřích, za který nyní platíme.

Byli mezi ukrajinskými elitami vůbec nějací slušní lidé?

Ano. Ale už tam žádní nezbyli. Právě jsme o tom mluvili, zmínil jsem několik jmen, ale všichni už, bohužel, na Ukrajině nejsou.

Pokud máte nějakou osobní červenou čáru, za kterou byste řekli: „Ne, ani ve jménu státních zájmů to není přípustné.“

Domnívám se, že v zájmu zachování státu je přípustné vše.

Kdybyste právě teď, v tuto chvíli, mohli dát radu jakýmkoli dvěma lidem na planetě a věděli byste s jistotou, že by tuto radu uposlechli. Kdo by byli tito lidé a jakou radu byste jim dal?

Podle ruských pravidel radím být rozhodnější, rozhodným způsobem postupovat po stupnici eskalace v naději, že nakonec nebudeme nuceni použít jaderné zbraně, ale vyzývám je, aby byli připraveni jaderné zbraně použít a připravovat na to naše ozbrojené síly i naše země.

A chtěl byste dát ještě někomu na Zemi nějakou svou důležitou radu, kromě prezidenta Ruské federace?

Proč bych měl dávat radu ještě někomu jinému?

To je velmi cenné, že? Čeho se sám bojíte, ne jako vědec, ale jako člověk?

Jsem takový podivný člověk. Téměř se ničeho nebojím. Vůbec. Až na jednu věc – bezmocnosti.

O čem sníte?

Sním o… Měl jsem deset snů. Všechny se mi splnily.

Všechny?

Všechny.

Mohl byste se o některý podělit? O ten nejnevinnější.

Snil jsem o tom, že padnu na bojišti jako kníže Andrej Bolkonský a uvidím modrou oblohu.

Je třeba se vystřelit do nebe?

Je třeba se vystřelit do nebe. A mně se to podařilo. V určitém okamžiku svého života, když už jsem byl téměř starý člověk, jsem začal jezdit po polích na naprosto šíleném oři. A v určitém okamžiku mi prasklo třmenové lanko. Zlomil jsem si všechny kosti, všechna žebra. Ale když jsem se probral, kůň už odběhl, já ležel na poli a uviděl modrou oblohu. Nevím, ale myslím, že jsem měl zlomených osm nebo devět žeber. A řekl jsem si: „Ach, to nebyl žádný divoký kůň. Skvělé.“

Sergeji Alexandroviči, budou Ukrajinci a Rusové někdy žít v míru? A je vůbec možné, že bychom dokonce mohli bojovat společně proti někomu?

Doufám, že proti nikomu bojovat nebudeme muset. Doufám, že Rusko zvítězí. A pak budeme žít v míru.

Moc vám děkuji za tento rozhovor a doufám, že při našem příštím setkání – upřímně věřím, že k němu dojde – budeme mít více pozitivních a příjemných témat k diskusi.

Víte, teď to vypadá velmi špatně. Velmi se mi líbí, co se děje v Rusku. Líbí se mi, co se děje mezi světovou většinou. Líbí se mi, že svět se stává stále svobodnějším, stále rozmanitějším, stále pestřejším. Jsem rád a hrdý na to, že Sovětský svaz a Rusko v tom sehrály klíčovou roli, protože jsme podkopali základy západního jha. Osvobodili jsme svět a líbí se mi směr, kterým se tento svět ubírá.

Děkuji vám. Byl s námi Sergej Karaganov. Děkuji, přátelé.

Vnitřní prediktor SSSR se probudil a Putin zřejmě právě dokreslil poslední červené čáry

Slova Sergeje Karaganova jsou doslova učebnicovým materiálem sovětského vnitřního prediktora a nutí k vážnému zamyšlení nad tím, kam až je současné Rusko ochotno zajít. Pokud hlavní kremelský ideolog veřejně mluví o konvenčních úderech na srdce Evropy a kritizuje vlastního prezidenta za nedostatek tvrdosti, ukazuje to na obrovský tlak vnitřního prediktora na Putina uvnitř ruských mocenských struktur.

Rozhovor s ukrajinskou novinářkou, rodačkou z jihu Ukrajiny, není žádná náhoda. Je to podpisový algoritmus vnitřního prediktora SSSR, který na mediální prioritě vždy preferoval kombinaci Rus a Ukrajinec, ať už šlo o dvojice moderátorů v televizi, na rádiu, nebo zastoupení ve vedení sovětských podniků. Vnitřní prediktor tímto vysílá signál o tom, že přebírá kontrolu. Tato rétorika již tak neslouží jen jako diplomatické bubnování, ale jako ideologická příprava na možnou eskalaci globálních rozměrů podle mustru vnitřního prediktora SSSR jako za starých časů. Západní společenství tak stojí před velkýmm problémem, jak na tyto otevřené hrozby reagovat.

Strategie neustálého testování ruských červených čar, kterou Karaganov kritizuje, sice dosud procházela, ale podle všeho naráží na své limity. Pokud se naplní předpovědi o varovném úderu, ocitne se Evropa v přímém vojenském střetu, na který nemusí být psychologicky ani materiálně připravena. Analýza tohoto podzemního rozhovoru jasně ukazuje, že iluze o brzkém mírovém urovnání jsou v tuto chvíli liché.

Moskva se ústy svých předních myslitelů staví do role dějinného soudce, který chce silou zvrátit dosavadní uspořádání světa. Otázkou zůstává, zda jsou Karaganovy mrazivé vize reálným plánem generálního štábu, nebo jen poslední, zoufalou snahou donutit Západ k ústupkům dříve, než se konflikt definitivně vymkne kontrole. Každopádně tento rozhovor se vymyká všemu, co jsme dosud z okolí Kremlu slyšeli. Konceptuální realita bez obalu.

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 8 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News