ZAVŘÍT

Yearly Archives: 2026

Neválčete s Ruskem! Nikdy se o to nepokoušejte! Vladimir Putin varoval před plánem Bruselu rozpoutat do roku 2030 válku s Ruskem! Nový bulharský premiér zahájil “orbanizaci” a oznámil okamžité ukončení dodávek zbraní Ukrajině! Dívenka bez matky v Krivoj Rogu si ustlala ve spacáku pod stromem před kasárnami AFU, kam TCK vylákala jejího otce! Začal platit Migrační pakt EU a migranti se již valí do Španělska!

Během oslav Národního dne Ruska vyslal ruský prezident Vladimir Putin u příležitosti vyznamenávání vojáků za hrdinství v zóně speciální vojenské operace další mrazivé a jednoznačné varování určené západním metropolím. Jeho přímý vzkaz, aby se země NATO a Evropské unie nepokoušely válčit s Ruskem a nikdy se o to nepokoušely, nebyl pouhým rétorickým cvičením.

Byl vyjádřením reality, kterou si západní generálové v nablýskaných bruselských kancelářích odmítají připustit: Rusko vnímá tento konflikt jako existenční zápas a nehodlá pod tlakem sankcí ani zbraní ustoupit. Varoval EU a NATO právě proto, že v poslední době od vysokých představitelů a generálů zemí NATO začaly přicházet výroky, že se NATO musí připravit na válku s Ruskem na horizontu plus mínus okolo roku 2030.

Putinovo ujištění, že Moskva bude na pokračující ukrajinské útoky namířené na ruské území nadále odpovídat masivními, paralyzujícími údery na ukrajinskou kritickou a energetickou infrastrukturu, ukazuje bezvýchodnost současné situace. Strategie západních mocností spočívající v „opotřebovávací válce do posledního Ukrajince“ nevede k oslabení Ruska, ale k postupné a totální likvidaci Ukrajiny jako funkčního státu.

Každá další raketa dlouhého doletu dodaná Kyjevu přináší jako bumerang pouze masivnější destrukci ukrajinských měst a utrpení tamního civilního obyvatelstva, které v důsledku zničené infrastruktury přichází o základní životní podmínky. A tím spíše se urychluje hrozba na sazení armád NATO na Ukrajině k záchraně Ukrajiny před “ruským vítězstvím” ve válce.

Nový bulharský premiér začal razit “orbanizaci” a zastavil dodávky zbrání na Ukrajinu se slovy, že válkou se míru nedosáhne

Zatímco většina evropských vlád nadále poslušně mechanicky schvaluje další a další finanční tranše, začínají se v dosud monolitické evropské jednotě objevovat první hluboké trhliny. Tyto zárodky odporu nejsou vedeny ideologií, ale prostým pudem sebezáchovy a odpovědností vůči vlastním občanům.

Výrazným a odvážným hlasem rozumu se v tomto ohledu stal nový bulharský premiér Rumen Radev. Jeho vláda otevřeně deklarovala, že Bulharsko definitivně ukončuje veškeré dodávky zbraní ze svých vojenských zásob na Ukrajinu. Je to další země, která opouští Brusel a jeho proces válečné podpory Kyjeva.

Radev své rozhodnutí doprovodil slovy, která v záplavě válečného štvaní působí jako politická oáza: válka jednoduše není a nikdy nebude cestou k míru, jedinou legitimní a funkční cestou je pragmatická diplomacie. Bulharský premiér tak odmítl pokračovat v pokrytecké hře.

Prostě ve hře, kdy se posílání smrtících prostředků do válečné zóny cynicky vydává za „humanitární pomoc“ nebo „ochranu hodnot“. Tímto krokem vyslal jasný signál, že menší evropské státy již nehodlají slepě obětovat svou vlastní obranyschopnost a bezpečnost ve prospěch geopolitických zájmů zámořských velmocí.

Evropské sankce na Rusko podle Radeva devastují ekonomiku a průmysl Bulharska

Bulharský premiér ve svém projevu bez obalu pojmenoval to, o čem se v kuloárech Evropské komise mluví jen s největšími obavami. Evropští sankce namířené proti Ruské federaci fatálně selhaly v tom, co mělo být jejich hlavním účelem – nezastavily ruskou ekonomiku ani neodradily Moskvu od pokračování vojenských operací.

Zato však s absolutní spolehlivostí zdevastovaly hospodářskou stabilitu samotné Evropy. Bulharsko, které bylo historicky závislé na stabilních dodávkách, přišlo o levné a předvídatelné toky energií a surovin z Ruska.

Rumen Radev, bulharský premiér

Tento výpadek má pro zemi katastrofální následky, které Radev přirovnal k situaci v Německu. Likvidace bulharského i německého průmyslu, poháněná astronomickými cenami náhradních energií, vede k inflaci, ztrátě konkurenceschopnosti a postupnému ožebračování obyvatelstva.

Evropa se dobrovolně odřízla od zdrojů, které po desetiletí tvořily základ její prosperity, a nahradila je drahým zkapalněným plynem. Financování ukrajinské mašinerie z kapes evropských daňových poplatníků tak paradoxně destruuje životní úroveň těch samých lidí, kteří celou tuto politiku musí nedobrovolně platit.

Astronomický účet za válku: Stamiliardy bez výsledku

Pohled na tvrdá data a statistiky financování tohoto konfliktu odhaluje děsivé rozměry západního finančního angažmá. Podle údajů renomovaného Institutu pro světovou ekonomiku v Kielu (Kiel Institute for the World Economy) a oficiálních zpráv unijních institucí přesáhla celková pomoc Ukrajině ze strany Evropské unie a jejích členských států od počátku konfliktu v únoru 2022 astronomickou částku 200 miliard eur. Evropská unie se tak stala vůbec největším finančním sponzorem Kyjeva.

Struktura financování a vojenských balíčků:

  • Vojenská pomoc EU: Více než 75 miliard eur (těžké zbraně, munice, PVO).
  • Makrofinanční asistence EU: Přes 43 miliard eur na provoz ukrajinského státního aparátu.
  • Pomoc ze strany USA: Schválené prostředky v celkové hodnotě bezmála 188 miliard dolarů (z toho přímá vládní pomoc činí přes 122 miliard dolarů).
  • Na léta 2026 a 2027 poskytne EU na výzbroj a chod státního aparátu Ukrajiny 70 miliard eur.

Když tato čísla sečteme, zjistíme, že kolektivní Západ napumpoval do ukrajinského konfliktu výrazně přes 350 miliard dolarů. Výsledek? Stovky tisíc mrtvých, zablokovaná frontová linie a totální destrukce země. Tato čísla jasně dokazují, že peníze mír nekoupí, pouze spolehlivě financují nekonečný mlýnek na maso.

Umřela jí maminka a otce jí sebrali komisaři TCK. Otec má jít na frontu, ona do děcáku

Zatímco se v nablýskaných bruselských a washingtonských sálech debatuje o těchto nepředstavitelných miliardách a schvalují se další úvěrové rámce, realita v ukrajinských městech a vesnicích odhaluje hluboký morální a humánní rozklad. Každodenní realita tamního obyvatelstva má k proklamované „obraně západních hodnot“ nesmírně daleko. Otřesným a dojemným symbolem tohoto zoufalství se stalo nedávné video, které obletělo sociální sítě a které bylo natočeno v Krivém Rogu.

Na záběrech je zachycena nezletilá dívka, která si provizorně ustlala ve spacáku pod stromem přímo na ulici před vjezdem do kasáren AFU. Důvod jejího děsivého postavení je ukázkou brutality současného ukrajinského systému: jejího otce přímo z domova bezohledně odvlekla policie společně s hlídkou TCK (územního náborového centra). Otec přitom po tragické smrti maminky zůstal pro dívku jediným žijícím rodičem a zákonným zástupcem.

Vojenské komisaře to však nezajímalo. Otce zadrželi pod falešnou záminkou, že si jde pouze „vyřídit administrativní papíry“ ohledně péče o dceru, aby ho vzápětí uvěznili s cílem poslat ho bez řádného výcviku do první linie na frontu. Dívka tak zůstala doslova na chodníku, s vyhlídkou, že bude úřady umístěna do státního dětského domova.

Genocida ruského jazyka na Ukrajině a rozbíjení ruskojazyčných rodin

Tento případ však skrývá ještě temnější a zlověstnější rozměr, který poodkrývá vnitřní napětí a praktiky současného kyjevského režimu. Podle informací a investigativních zpráv samotných ukrajinských novinářů, kteří ještě neztratili odvahu informovat o přehmatech vlastních úřadů, nebyl výběr tohoto konkrétního muže náhodný. Rodina má totiž ruský původ, otec i jeho dcera v soukromí mluví výhradně rusky. V atmosféře státem živené nacionalistické hysterie se tito lidé stávají občany druhé kategorie a snadným terčem pro korupcí prolezlý náborový aparát.

Pochodňový průvod v Kyjevě k uctění památky Stěpana Bandery

Novináři upozorňují, že to zdaleka není poprvé, kdy osamělí otcové z ruskojazyčných rodin nedostali legální osvobození od mobilizace, na které by jinak měli podle zákona jasný nárok. Pod záminkou naplňování drastických náborových kvót jsou tito muži posíláni do nejnebezpečnějších úseků fronty, zatímco jejich děti končí v ústavech.

V těchto dětských domovech jsou pak tyto děti vystaveny agresivní institucionální převýchově, kde je jim zakazován rodný jazyk a jsou nuceně asimilovány do státem schválené verze ukrajinství. Dopady války tak neničí jen těla na frontě, ale brutálně decimují samotnou duši a identitu nejzranitelnějších členů společnosti.

Konec demokracie v zemích kolektivního Západu

Jak už jsem uváděl v pátek na v pořadu na rádiu SVCS, tak jsme svědky kolapsu demokratických procesů řízení, které už nemají zpětnou vazbu od veřejnosti, která v důsledku působené procesů řízení na 6 prioritách již nedokáže tuto zpětnou vazbu poskytovat, neboť populace je majoritně přeprogramována, takže demokracie je nakažena rakovinou a neplní již funkci pojistného ventilu ve společnosti. Přesně takto skončila demokracie ve starověkém Řecku, přesně tako skončila demokracie v Římském impériu, a přesně takto končí demokracie v tzv. impériu kolektivního Západu.

Populace je přeprogramována, veřejnosti nevadí válka, dokonce je válka podporována a proti válce, na rozdíl od doby třeba před 50 lety, nejsou nikde žádné demonstrace. Evropou i USA v době 70. let otřásaly nepokoje, protiválečné demonstrace, lidé chtěli ukončení válek a konfliktů, ale dnes je to pryč.

Západní čtvrť byla znacifikována, zfašizována, zvykla si na válku, na zbrojení, na válečný narativ, na zatahování západních zemí do války. Zvykla si znovu i na symboly III. Říše, na hajlování, na oslavy válečných zločinců, na vytahování ostatků Andrije Melnyka a dalších kolaborantů z hrobů a jejich slavnostní refunerály s vojenskými poctami.

Migranti se od pátku štosují na hranicích Španělska a valí se do Evropy!

Evropu zachvacuje fašizace a nacifikace. A k tomu navíc v pátek začal v EU platit Migrační pakt EU a španělská pohraniční stráž okamžitě hlásí již od konce května tisíce migrantů na hranici Španělska v Maroku, konkrétně ve španělské severoafrické enklávě Ceuta, jak se snaží přelézt hraniční ploty. Nikdo se je nepokouší zadržet, protože nový Migrační pakt EU jasně deklaruje, že přechod státních hranic bez dokladů není trestným činem a nesmí se stíhat.

Všichni migranti se dostanou do migračního procesu a neziskovky jim na místě přidělují migrační právníky a překladatele. Migrant musí být vypuštěn do EU a tzv. “zprocesování” v byrokratickém kolečku rozdělování migrantů v EU. Jak informovala španělské média, migranti jsou z Ceuty převáženi do Španělska do města Mérida. Místní obyvatelé z města začali utíkat a narychlo prodávat své nemovitosti. Evropské neziskovky mezi migranty na severu Afriky již od minulého roku šířily letáčky o tom, že se mají připravit na 12. června 2026.

Zatímco ekonomika EU kolabuje, zatímco migranti nám Evropanům už podřezávají krky, tak evropské elity řeší jen dvě věci – jak nasunout do EU více migrantů, a jak se vyzbrojit a připravit na rok 2030 a na válku s Ruskem. Nic jiného nemá prioritu. A pozor – do té války s Ruskem půjdou běloši, domorodí Evropané. Nově příchozí migranti zůstanou vzadu v záloze a nikam nakonec nepůjdou.

Po zničující válce zůstanou na prostoru Evropy jako nové obyvatelstvo, které zůstalo po strašné válce a po procesu Velké výměny. A to je drsná realita, která nám všem hrozí, pokud se jí evropské národy honem rychle nepostaví na odpor. To ale bohužel k výše zmíněným procesům prakticky dokončené fašizace a nacifikace Evropy je jen velmi málo pravděpodobné.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Ředitelka Národního zpravodajství odtajnila svazky o více než 120 amerických laboratořích ve více než 30 zemích světa a rázem už jejich existence není konspirací, ale tvrdou realitou! Americké laboratoře mimo dosah americké jurisdikce vyráběly či stále vyrábí biologické zbraně pod rouškou obranného výzkumu!

Ještě včera to bylo cejchováno jako nebezpečná dezinformace, kremelská propaganda nebo paranoidní blouznění z temných koutů internetu. Každý, kdo se odvážil nahlas vyslovit podezření, že Spojené státy americké financují po celém světě mamutí síť biologických laboratoří experimentujících s nejnebezpečnějšími patogeny, byl okamžitě exkomunikován z veřejné debaty.

Oficiální představitelé establishmentu, vládní mluvčí i hlavní proud médií nás s kamennou tváří ujišťovali: Nic takového neexistuje. A pokud ano, jsou to jen mírumilovná diagnostická zařízení pro rozvoj medicíny. V pátek se ale celá tato pracně budovaná hradba lží sesypala jako domeček z karet. A nikde nepřišla omluva od velkých médií, že jsme zase a opět na alternativě měli pravdu.

Úřad ředitelky Národního zpravodajství (ODNI) pod vedením Tulsi Gabbardové udělal krok, který navždy mění pravidla hry. Její úřad na oficiálním Twitteru nejprve publikoval vystoupení své ředitelky s projevem [1] a následně odtajnil a publikoval zpravodajské materiály [2], které mapují realitu bez příkras a politické korektnosti. Výsledek?

To, co bylo včera označováno za konspiraci, je dnes černé na bílém oficiální státní doktrínou. Spojené státy dlouhodobě financovaly a podporovaly obrovskou globální síť biolaboratoří, kde probíhal výzkum rizikových patogenů, včetně manipulací s viry s cílem tzv. zesílení funkce (Gain-of-Function).

Síť laboratoří, která neměla existovat

Čísla, která z odtajněných materiálů vyplývají, berou dech. Podle oficiálního prohlášení ODNI financovala americká vláda více než 120 biologických laboratoří ve více než 30 zemích světa. Tato slova nepronesl žádný aktivista na sociálních sítích. Pronesla je žena, která stojí na vrcholu americké zpravodajské komunity a má přístup k těm nejstřeženějším tajemstvím planety. Zveřejněné dokumenty natvrdo odhalují, že v těchto zařízeních se pracovalo s vysoce nakažlivými a smrtícími patogeny za podmínek, které měly k přísnému státnímu dozoru velmi daleko.

„Navzdory zjevnému potenciálu pro katastrofální globální dopad, který může mít výzkum nebezpečných patogenů v biolaboratořích, politici, takzvaní zdravotničtí odborníci jako Dr. Fauci a složky v rámci národně-bezpečnostního týmu Bidenovy administrativy lhali americkému lidu o existenci těchto laboratoří financovaných a podporovaných USA,“ uvedla Tulsi Gabbardová ve svém oficiálním prohlášení.

Jedním z nejvýbušnějších bodů zprávy je detailní zaměření na Ukrajinu. Odtajněné záznamy ukazují, že na jejím území fungovalo více než 40 laboratoří, které manipulovaly s patogeny pocházejícími ještě ze sovětských programů biologického válčení. Výzkum se týkal takových hrozeb, jako je antrax (sněť slezinná), Ebola, MERS, SARS nebo mor.

Jako konkrétní příklad selhání systému uvádí zpráva Diagnostickou laboratoř v Chersonu. Ta obdržela americké financování ve výši 1 728 822 dolarů v době, kdy její oficiální povolení a autorizace pro práci se specifickými nebezpečnými patogeny byly v interních systémech stále vedeny pouze ve stavu „v procesu“. Jinými slovy: miliony dolarů daňových poplatníků proudily do zařízení, která právně i bezpečnostně visela ve vakuu. Pokud nemáte čas na video v úvodu článku, tady je přepis Tulsi Gabbardové:

Oznámení Tulsi Gabbardové o odtajnění spisů o US laboratořích ve světě

Po měsících prohledávání archivů a spisů zpravodajských služeb dnes zveřejňuji nové důkazy o dlouhodobém financování více než 120 biologických laboratoří ve více než 30 zemích ze strany americké vlády. Mezi tyto biologické laboratoře patří i laboratoře v zemích, jako je Ukrajina, které by mohly být ohroženy kvůli probíhající válce mezi Ruskem a Ukrajinou. Zpravodajská komunita již dříve varovala, že biologická laboratoř financovaná USA na Ukrajině pravděpodobně uchovává nebezpečné patogeny a zůstává zranitelná vůči dlouhodobým hrozbám ruského útoku, zabavení nebo poškození.

Až dosud byly důkazy o existenci a financování těchto laboratoří záměrně utajovány před vámi, americkým lidem. Mnohé z těchto biologických laboratoří financovaných vládou USA se v současné době nebo v minulosti zabývaly výzkumem využívajícím nebezpečné a vysoce nakažlivé patogeny a v některých případech zahrnovaly nebezpečný výzkum zesílení funkčnosti s velmi malou viditelností nebo dohledem. Prezident Trump nyní jasně chápe vážnou hrozbu, kterou nebezpečný výzkum zvýšení funkčnosti představuje pro americký lid.

A proto před více než rokem přijal rozhodná opatření. Dne 25. května 2025 podepsal výkonný příkaz k ukončení federálního financování výzkumu „zesílení funkce“ po celém světě. Zde v ODNI jsem vydala nové pokyny pro zpravodajskou komunitu, které nařizují zvýšený sběr informací o těchto laboratořích a zařízeních v zahraničí. A již vidíme výsledky tohoto zvýšeného sběru. Získáváme nové podrobnosti, například o klinických studiích, které v těchto zařízeních probíhají a které vyvolávají značné etické, finanční a bezpečnostní obavy ohledně údajných iniciativ v oblasti veřejného zdraví a národní bezpečnosti USA.

Navzdory zjevnému potenciálu katastrofického globálního dopadu, který může mít výzkum nebezpečných patogenů v biologických laboratořích, politici a takzvaní zdravotničtí odborníci, jako je Dr. Fauci, stejně jako subjekty v rámci týmu národní bezpečnosti Bidenovy administrativy, opakovaně lhali americkému lidu o existenci biologických laboratoří financovaných a podporovaných USA. Nejenže lhali, ale také vyhrožovali těm, kteří se pokoušeli odhalit pravdu.

Dnešní zveřejnění tedy představuje průlom, protože informace týkající se existence, historie, umístění a financování těchto biologických laboratoří financovaných USA byly záměrně utajovány velmi mocnými lidmi, kteří falešně tvrdili, že tyto laboratoře neexistují. Nyní obviňují každého, kdo tvrdí něco jiného, že je zahraničním agentem a zrádcem Ameriky. ODNI bude i nadále úzce spolupracovat s partnery napříč americkou vládou, aby přesně identifikovalo, kde se tyto laboratoře nacházejí a jaké patogeny obsahují, a ukončilo tak nebezpečný výzkum zaměřený na zvýšení funkčnosti, který ohrožuje zdraví a blaho amerického lidu i lidí po celém světě.

–Gabbard–

Kde všude se experimentuje?

Při pohledu na takto alarmující data se okamžitě nabízí zásadní otázka, která napadne každého přemýšlejícího čtenáře: Kterých více než 30 zemí světa vlastně propůjčilo své území pro tyto vysoce rizikové americké programy? Mainstreamová média se tomuto geografickému detailu pochopitelně vyhýbají, aby nemusela přiznat globální rozsah celého systému. Pohled na mapu těchto zařízení totiž odhaluje, že Washington si své partnery nevybíral náhodou, ale podle velmi klíčového geopolitického klíče.

Kterých zemí se americký biologický výzkum týká?

Kompletní jmenný a abecední seznam všech více než 30 států v odtajněných materiálech ODNI z bezpečnostních důvodů chybí – zpravodajské služby detaily často podrobují selektivnímu utajení. Zpráva se nicméně kromě partnerské spolupráce v čínském Wuhanu nejvíce specificky a do hloubky věnuje právě Ukrajině, kde otevřeně mapuje síť více než 40 laboratoří manipulujících s patogeny.

Z dřívějších vládních záznamů a dlouhodobých programů amerického Pentagonu (konkrétně Agentury pro snižování obranných hrozeb DTRA) lze však geografické rozložení této sítě spolehlivě rekonstruovat. Mezi hlavní operační uzly amerických biologických programů v zahraničí prokazatelně patří:

  • Postsovětský prostor a Střední Asie: Gruzie (včetně známého Lugarova centra v Tbilisi), Kazachstán, Uzbekistán, Arménie a Ázerbájdžán.
  • Jihovýchodní Asie: Filipíny, Kambodža, Laos, Vietnam a Indonésie.
  • Afrika (oblasti s výskytem endemických nákaz): Keňa, Uganda, Sierra Leone, Libérie, Nigérie, Tanzanie a Jihoafrická republika.
  • Blízký východ: Irák a Jordánsko.

Tento rozsáhlý seznam zemí jasně ukazuje, že nejde o žádný lokální nebo nahodilý projekt. Spojené státy obemkly planetu prstencem biologických základen, které strategicky obklíčením kopírují hranice jejich hlavních geopolitických rivalů nebo se nacházejí v oblastech s oslabenou státní správou, rozvojové země a rovněž banánové republiky 3. světa. A právě tato specifická poloha mimo americký kontinent nás přivádí k tomu vůbec nejtemnějšímu aspektu celého systému.

Absence jurisdikce a dokonalé právní vakuum

Tím aspektem je problematika tzv. jurisdikce. Proč Spojené státy vůbec zakládaly a financovaly tak masivní síť mimo své vlastní území? Odpověď, kterou kritici dlouho naznačovali a kterou nyní odtajněné materiály nepřímo potvrzují, je mrazivě pragmatická: jurisdikce a regulace.

Uvnitř hranic USA podléhá jakýkoli biologický výzkum přísnému dohledu federálních úřadů, schvalovacím procesům, etickým komisím a legislativě, která byla po zkušenostech s rizikovými experimenty neustále zpřísňována. Jakmile se však taková laboratoř postaví v rozvojové zemi, ve východní Evropě nebo v Africe, americké regulační orgány ztrácejí svou pravomoc.

Odtajněný materiál

Vzniká tak dokonalé šedé pásmo. Americké úřady nemají mimo území USA jurisdikci, místní vlády často nemají technologické ani personální kapacity na to, aby špičkově vybavená americká pracoviště kontrolovala, a vědci tak získávají absolutní svobodu. Svobodu provádět experimenty, které by doma v Marylandu nebo v Kalifornii neprošly ani přes vrátnici. Výzkum tzv. bojových virů se záměrně zvýšenou nakažlivostí, schopností rychlého šíření a vyšší smrtností tak probíhal s minimálním, de facto nulovým reálným dohledem.

Wuhan, Ukrajina a dvě strany téže rovnice

Když si tento geopolitický obrázek složíme dohromady, okamžitě se před námi vyjeví memento laboratoře ve Wuhanu. Dnes už je historicky doloženým faktem, že wuhanský institut spolupracoval s americkými organizacemi (např. EcoHealth Alliance) a že do Číny proudily v rámci těchto partnerství americké vládní granty – mimo jiné právě na výzkum koronavirů netopýrů a jejich modifikace. A totéž probíhalo na Ukrajině. V kontextu nových odhalení Tulsi Gabbardové získává tato synergie děsivý rozměr.

Pozice laboratoří na Ukrajině

Otvírá se nám obraz, kde výroba potenciálně nebezpečných virů a následný vývoj vakcín proti nim mohou představovat pouze dvě různé strany téže matematické a finanční rovnice. Z etického a filozofického hlediska stojí nezávislý pozorovatel před zásadním dilematem: Kde končí legitimní vědecké bádání typu „co by se stalo, kdyby virus zmutoval“ (kterým se Gain-of-Function výzkumy oficiálně obhajují) a kde začíná cílené vytváření biologického rizika, které následně generuje bilionový byznys pro farmaceutický průmysl?

Schéma je až trapně jednoduché a v jiných odvětvích průmyslu dobře známé:

  • Krok 1: Financujeme výzkum, který modifikuje přírodní patogen a udělá z něj super-virus (pod záminkou prevence).
  • Krok 2: Souběžně s tím (nebo v těsném závěsu) vyvíjíme patentované technologie, vakcíny a terapeutika, které jako jediné dokáží tomuto riziku čelit.
  • Krok 3: Pokud virus unikne – ať už nešťastnou náhodou, selháním lidského faktoru nebo nedbalostí (což zpráva ODNI kvůli mizernému dozoru přímo zmiňuje jako obrovské riziko) – farmaceutické korporace mají připravené řešení. Řešení zaplacené z veřejných rozpočtů, které jim přinese astronomické zisky.

Tento mechanismus vytváří zvrácenou motivaci. Pokud je lék výnosnější než zdraví a pokud je hrozba nejlepším marketingovým nástrojem pro prodej vakcín, stává se z globálního biologického výzkumu nejnebezpečnější kasino na světě. Kasino, kde lidstvo sází vlastní existenci a korporace berou bank. Zveřejnění těchto dokumentů ale nebylo pouhým akademickým cvičením v transparentnosti. Mělo okamžitou politickou dohru.

Detaily o laboratořích na Ukrajině

Prezident Donald Trump v návaznosti na tyto zpravodajské nálezy podepsal exekutivní příkaz, kterým oficiálně a s okamžitou platností ukončil veškeré federální financování výzkumu Gain-of-Function prováděného v zahraničí. Tímto krokem Washington de facto přiznal barvu. Kdyby byly tyto laboratoře pouhými benigními laboratořemi na testování chřipky, nebylo by nutné prezidentským dekretem plošně utínat peníze na modifikace patogenů po celém světě.

Gabbardová navíc vydala pro zpravodajskou komunitu novou směrnici, která nařizuje masivní zvýšení sběru informací o těchto zámořských zařízeních. Zpravodajci tak nyní musí monitorovat projekty, které sami Američané před lety zaseli.

Na Ukrajině probíhal či stále ještě probíhá výzkum biologických zbraní, potvrzují odtajněné materiály

Páteční odtajnění materiálů ODNI je obrovským zadostiučiněním pro všechny novináře, vědce a analytiky, kteří byli v uplynulých letech profesně likvidováni, blokováni na sociálních sítích a označováni za šiřitele bludů jen proto, že poukazovali na nebezpečí amerických biologických programů v zahraničí.

Ukazuje se, že rozdíl mezi „konspirací“ a „ověřeným faktem“ byl v tomto případě pouze čas několika let – a politická vůle prolomit pečeť mlčení. Níže je nejvýbušnější slide z odtajněných spisů. Seznam firem napojených na výzkum obrany před biologickými zbraněmi (BW) na Ukrajině. Tvrdé potvrzení informací z článků z Aeronetu z let 2020 až 2024.

Firmy zapojené do výzkumu biologických zbraní na Ukrajině

Příběh o 120 laboratořích bez jurisdikce, o milionech dolarů tekoucích do neprověřených ukrajinských center a o nebezpečném zahrávání si s evolucí virů už nepatří do říše sci-fi. Je to oficiálně potvrzená realita moderních dějin. Už to není konspirace, od této chvíle je to realita. A všimněte si mainstreamu, jak zarytě mlčí a nechce to rozmazávat.

Otázkou, která by nás teď měla pálit nejvíce, však zůstává: Pokud nám establishment s takovou vehemencí a tak dlouho lhal o existenci stovek laboratoří manipulujících s biologickými zbraněmi, v kolika dalších „konspiračních teoriích“ se skrývá odtajněná pravda zítřka? U nás na AEN prostě čtete zprávy v předstihu z budoucnosti. Rozdíl mezi konspirací a realitou je jen několik let. Někdy i mnohem méně. A to je prostě tvrdá realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Stále více lidí má pocit, že demokratické volby žádnou klíčovou a zásadní změnu nepřináší! Jakmile tento pocit začne mít větší část populace, povede to k násilí a mimozákonným prostředkům k dosažení skutečných změn! Tucker Carlson ve výbušném komentáři prohlásil, že USA vlastně nemají své prezidenty, kteří by o něčem rozhodovali!

Představte si, že přijdete do restaurace, kde je na jídelním lístku padesát různých pokrmů. Vyberete si, objednáte, ale číšník vám bez mrknutí oka přinese to samé univerzální, špatně uvařené jídlo jako všem ostatním u stolů okolo. Když se ohradíte, odpoví vám, abyste seděli a byli vděční – vždyť jste přece měli svobodu volby.

Přesně v tomto stavu se dnes nachází instituce demokratických voleb v celém kolektivním Západě. Z nejvyššího projevu lidové suverenity se stal pouhý marketingový rituál, estetická fasáda, která má zakrýt fakt, že o zásadních otázkách národního směřování, války a míru se už dávno nerozhoduje ve volebních místnostech. Celý systém voleb je posunutý do roviny, že se hlasuje jen proto, aby se nestalo něco ještě horšího, než už je teď.

Aktuální monolog Tuckera Carlsona, který v těchto hodinách otřásá sociálními sítěmi, trefil hřebíček po hlavičce s mrazivou přesností. Carlson popsal realitu, kterou miliony lidí na Západě podvědomě cítí, ale mainstreamoví komentátoři se ji bojí pojmenovat: princip demokratických voleb selhal. Američtí prezidenti vlastně o ničem nerozhodují, ale rozhoduje někdo v pozadí. Jak se ukázalo v případě války s Íránem, rozhoduje Benjamin Netanjahu. Volby v podstatě už vůbec nic nemění, uvedl Tucker Carlson. Níže máte přepis jeho videa:

Stále více lidí má pocit, že volby nic nemění

Je to tedy významný okamžik a obrovská ztráta pro Spojené státy. Ale možná nejvíc ze všeho je smutné, jakým způsobem došlo k oslabení americké moci, a je to nejsmutnější říci nahlas, že najednou je všem, jak v této zemi, tak po celém světě, zřejmé, že Spojené státy nemají suverenitu. Jinými slovy, američtí vůdci ve skutečnosti Ameriku neřídí. Mohou činit některá rozhodnutí, mohou dělat rámus a pronášet projevy, ale velká rozhodnutí, ta, která mění běh dějin, nejsou na nich. Jsou to zaměstnanci. Nejsou to šéfové. Kdo je tedy šéfem? To je předmětem otevřené debaty.

V této válce se to však stalo zcela zřejmým a nepopiratelným. Tato vláda dokonce přiznala, že prezident Spojených států nerozhodoval o čase a místě této války. O čase a místě této války rozhodl izraelský premiér. Benjamin Netanjahu měl velení. Hlasité přiznání této skutečnosti, o které samozřejmě věděl každý, kdo situaci pozorně sledoval, znamená zásadní změnu nejen v tom, jak o Spojených státech smýšlí zbytek světa, ale i v tom, jak o své vlastní zemi smýšlejí Američané. Protože předpokladem našeho systému je, že lidé, kteří zde žijí, mají nad ním kontrolu a že mohou ovlivňovat jeho výsledky prostřednictvím hlasování.

Včera jsme měli volby v mnoha primárkách po celé zemi a stále menší počet lidí jde k urnám s představou, že svým hlasem může něco změnit. Válka v Íránu nás naučila, že ve velkých otázkách ve skutečnosti lidé, které volíte, ani nemají moc. Má ji někdo jiný, v tomto případě Benjamin Netanjahu. Jaké jsou dlouhodobé důsledky toho, když si obyvatelstvo uvědomí, že hlasování nic nezmění? Těžko říct. Za posledních 250 let jsme se v takové situaci ještě nikdy nenacházeli. Je však snadné si představit, že výsledkem by byl radikalismus, extremismus a násilí.

Pokud totiž lidé přestanou věřit, že mají jakoukoli moc změnit systém, který jim ubližuje, neexistuje mírový způsob, jak tuto bolest zastavit, tak k dosažení svého cíle použijí nemírové prostředky. Demokracie, jak je známo, je pojistný ventil, který udržuje lidi v klidu. Možná se vám nelíbí, co se právě teď děje, ale stačí počkat do voleb a můžete to změnit. Když lidé začnou věřit, že to není možné, že je to všechno fejk, že nakonec, ať už hlasujete pro cokoli nebo kohokoli zvolíte, že vaši zemi bude řídit Benjamin Netanjahu nebo nějaký jiný cizinec, případně jejich sponzoři, proč by nepoužili mimozákonná opatření, aby vyjádřili svou frustraci?

No, oni by to pravděpodobně udělali. A vy byste dostali násilnou, chaotickou zemi, jako je tomu v mnoha zemích po celém světě. To přece nechcete. Ale pokud někdo neobnoví nejen fikci, ale i realitu suverenity Spojených států, což znamená, že můžete někoho zvolit a on může změnit systém, pokud chce, pokud k tomu má mandát od voličů, může ho změnit způsobem, který se Billu Ackmanovi nelíbí, pokud to nebude jasně platit, budete mít velmi radikální obyvatelstvo. A pokud tuto skutečnost spojíte s hospodářským poklesem, který je zřejmým konečným výsledkem této války, kdo ví, co z toho vzejde.

–Carlson–

Lidé nechodí k volbám s nadějí, ale s hlubokým, paralyzujícím pocitem bezmoci a s motivací volit o pár procent menší zlo, než prosazuje opačná volební formace. Proč? Protože volení politici, bez ohledu na svou rétoriku v kampani, po nástupu do úřadů realizují naprosto identickou politiku jako předchozí vlády, jen s kosmetickými a dekorativními změnami. Skutečná moc se totiž odstěhovala do pater, kam ruka běžného voliče nedosáhne – k nevoleným strukturám, nadnárodním zájmům, korporátním sponzorům a cizím vládním kabinetům, které si z hlavních měst západních velmocí udělaly své vazaly.

Iluze výběru a cizí zájmy

Nejmarkantněji je to vidět na zahraniční politice USA, která slouží jako šablona pro zbytek západního světa. Americký volič šel k volbám s jasným mandátem: zastavit nekonečné intervence, zaměřit se na domácí problémy a uplatňovat doktrínu „Amerika na prvním místě“. Nikdo z nich nevolil politiky s tím, že chce financovat a eskalovat nové konflikty na Blízkém východě. Přesto stačilo několik měsíců a realita je zcela opačná.

Samotní představitelé americké administrativy v zákulisí přiznávají absurdní věc – o tom, zda Spojené státy vstoupí do války s Íránem, v reálu nerozhoduje americký prezident, ale cizí státníci a jejich zájmové skupiny. To je naprostá perverze demokratického systému. Američtí občané si nevolili izraelské premiéry za své vůdce. Neplatí daně proto, aby jejich armáda sloužila jako soukromá bezpečnostní agentura pro geopolitické ambice šíleného Bibiho na druhém konci planety.

Benjamin Netanjahu

Přesto se mašinerie dál točí, jako by se žádné volby nekonaly. Pokud je zahraniční politika státu imunní vůči výsledkům voleb, pak volby přestávají být mechanismem moci a stávají se pouhým divadlem pro uklidnění mas. Tento stav vytváří nebezpečné podhoubí pro společenskou explozi. Volby totiž historicky neměly jen funkci výběru správců země; fungovaly jako civilizační pojistný ventil.

Dokud lidé věřili, že když se vládní garnitura zblázní nebo začne jednat proti zájmům vlastní země, je možné ji u volebních uren v klidu a míru vyměnit, systém byl stabilní. Pokud ale tento ventil zavaříte a lidé zjistí, že změna je skrze legální politické procesy nedosažitelná, systém přichází o svou legitimitu. Jakmile lidé pochopí, že hra je cinknutá a volby jsou „fejk“, logickým vyústěním je radikalizace. Když selžou zákony a demokratické instituce, nastupují mimozákonné prostředky k dosažení práv. A elity se pak hrozně diví, kde se ta agrese ve společnosti bere.

Česká realita: Když se „změna“ změní v absurdní frašku

Tento syndrom totální deziluze se však nevyhýbá ani České republice. Právě naopak, tuzemská politická scéna nabízí až učebnicový příklad toho, jak se touha voličů po změně dokáže v realitě proměnit v čistou frašku. Čeští voliči šli k volbám s jasným cílem. Chtěli konec politiky, která decimovala domácí ekonomiku, chtěli stopku nesmyslným zbrojním iniciativám.

Požadovali, aby se česká diplomacie začala chovat suverénně a pragmaticky hájila zájmy vlastních občanů. Lidé věřili, že volí změnu kurzu, která zemi vyvede z vleku cizích zájmů a ideologické zaslepenosti. Co však dostali? Místo zrušení kontroverzní muniční iniciativy minulé vlády přišlo její tiché převzetí a pokračování. Rétorika se sice možná v detailech zjemnila, ale reálné kroky zůstaly netknuté. Nová vládní vláda okamžitě zapadla do vyjetých kolejí mezinárodního diktátu.

Korunou všeho se staly diplomatické cesty, při kterých nový představitel ministerstva zahraničí jezdí vyjadřovat bezvýhradnou loajalitu režimům, které čelí masivní mezinárodní kritice a vyšetřování ze strany Mezinárodního trestního soudu (ICC). Výroky Petra Macinky v Izraeli o tom, že je Izrael obklopen „necivilizovanými národy“ a kanibaly, v kontextu probíhajících humanitárních katastrof a páchání genocidy na Palestincích v Gaze, působí jako z úplně jiného století.

Volič sedí doma u televize a nevěří vlastním očím. Volil stranu, která slibovala racionální, suverénní politiku, a místo toho vidí ministry, kteří se chovají jako papežštější než papež v obhajobě cizích zájmů. Na názor domácího občana se nikdo neptá. Jeho peněženka, jeho bezpečnost a jeho morální integrita jsou obětovány na oltář geopolitické loajality.

Kosmetické úpravy politiky namísto zásadních otázek a dočasné omezení hlasovacích práv, dokud…

Demokratický proces na Západě se smrskl na debaty o margináliích. Třeba o tom, jestli se peníze pro veřejnoprávní média budou platit z kapes občanů přímo, nebo nepřímo ze státního rozpočtu. Politické strany se do krve hádají o drobné úpravy daní, o regulace cyklostezek nebo o kulturní války, které reálný život lidí neovlivňují. Když však dojde na ty skutečně zásadní otázky – otázky, které určují osud národa na celá desetiletí – diskuse je předem zakázána.

Chcete se bavit o tom, zda má smysl setrvávat ve strukturách Evropské unie a jejího zničujícího Migračního paktu EU a stejně ničivého Green Dealu, který svými regulacemi likviduje evropský průmysl a suverenitu národních států? A když se třeba v EU pochybuje o nových členech unie, že by mohli mít třeba jiné a nehodnotové názory, tak EU teď přišla s nápadem, že budou mít dočasně omezená hlasovací práva.

A tím se nemyslí jen Ukrajina, aby nedošlo k omylu, ale třeba nepohodlné Srbsko, Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, což jsou všechno země s pevnými postoji k tradiční rodině a s “problematickými” postoji k alfabetové agendě tzv. písmenkových lidí (L, G, B, T, Q, S, M, R, NB atd.) a k řadě dalších otázek. Prostě je to důkaz, že když a kdyby náhodou hlasování mohlo něco změnit, tak se to dopředu a pro jistotu zakáže, aby nepohodlní nemohli hlasovat, dokud se nepřevychovají a nezadluží.

Chcete referendum o setrvání v NATO, abyste zjistili, zda si občané opravdu přejí být zatahováni do globálních konfliktů válečných jestřábů v Bruselu? Chcete, aby stát uvalil přísná opatření a sankce na země, které prokazatelně porušují mezinárodní právo a dopouštějí se brutálního násilí na civilním obyvatelstvu, třeba sankce na Izrael, ale třeba i na Ukrajinu? V tom okamžiku narazíte na zeď.

Tyto otázky jsou vnímány jako tabu. Politický mainstream napříč celým spektrem se okamžitě semkne a prohlásí tyto debaty za nelegitimní, extremistické nebo „populistické“. Občan tak zjišťuje, že mu sice bylo velkoryse dovoleno vybrat si barvu kravaty premiéra, ale směr, kterým vlak jede a do kterého povinně nový premiér nastoupí, je pevně dán a nikdo směr nesmí změnit.

Demokratický ideál Současná západní realita
Volby jako nástroj zásadní změny kurzu Kontinuita geopolitických agend bez ohledu na vítěze
Moc vychází z lidu a volených zástupců Rozhodování pod vlivem nevolených struktur a cizích zájmů
Mírový pojistný ventil nespokojenosti Riziko radikalizace společnosti kvůli pocitu marnosti
Trojice destrukčních kroků demokracie

Západní společnost a celý kolektivní Západ se ocitl v nebezpečné pasti. Formální mechanismy demokracie sice jako fungují – volební místnosti se otevírají včas, lístky se sčítají, televize vysílají předvolební debaty – ale obsah se zcela vyprázdnil a hlavně stále více lidí cítí, že volby jsou “fejk” a slouží jen jako placebo na udržení pocitu v obyvatelstvu, že ještě pořád žijeme v demokracii, a ne už v diktatuře. Výsledkem je hluboká společenská krize důvěry. Lidé už nevěří velkým médiím, to je krok č. 1 v rámci známek destrukce demokracie.

Z toho vyplývá právě i ta změna formy financování VP médií v ČR. Druhým krokem je nedůvěra k institucím jako jsou soudy či parlament. Soudy soudí, ale rozsudky jsou skandální a proti lidu. Rozsudky za pravdivé výroky, za chirurgy z dovozu, za výroky o vakcínách atd. A a co je nejhorší, přestávají věřit tomu, že na jejich hlasu vůbec záleží, což je finální 3. krok a destrukční mechanismus procesů tzv. zastupitelského řízení. Neboť toto řízení funguje jen tak dlouho, dokud voliči věří, že jejich zastupitelé zastupují pořád jejich zájmy.

A ne zájmy někoho jiného, zájmy sponzorů, zájmy cizích fondů, zájmy cizích nadnárodních spolků, zájmy Bruselu a jeho elit, zájmy organizací a okultních lóží atd. Pokud má být princip demokracie zachráněn, musí dojít k radikální decentralizaci moci a návratu k její podstatě.

Moc musí pro fungování demokracie vycházet z lidu, jinak se rozpadne pro ztrátu důvěry voličů

Moc vychází z lidu, nikoli z mezinárodních sekretariátů, lobbistických centrál, z kabalistických lóží nebo sponzorských večeří v New Yorku či Bruselu. Pokud k této nápravě nedojde, západní svět bude dál směřovat k bodu, kdy se nefunkční pojistný ventil definitivně utrhne a vypukne tzv. Velká revoluce. A až se tak stane, politické elity už nebudou mít možnost schovat se za fráze o „demokratické volbě“, protože to budou právě samy elity, kdo demokracii zbavily jejího smyslu. A po zhroucení demokracie vždy přichází despocie, autokracie, totalita.

Zfalšované prezidentské volby v Michiganu a ve Wisconsinu v listopadu 2020 ve prospěch Joea Bidena, kterému naráz přisypali v ranních hodinách stovky tisíc hlasů z pytlů přivezených během noci

Záleží totiž na tom, kdo tu Velkou revoluci bude řídit a kdo ji konceptuálně bude programovat. Není tajemstvím, že po zhroucení Římské říše a její demokracie na tom vydělala právě klerikální absolutistická moc, tedy církev, která na 1 000 let převzala od Říma veškerou moc nad Evropou, která vyvrcholila tzv. Jezuitským absolutismem nad veškerým věděním o tehdejším světě a procesech řízení.

Rozval demokracie by dnes vedl k přenosu moci na globální sionistické procesy pod kontrolou Domů Sion a Domu Chabad. Je proto prakticky jisté, že současné destrukční procesy demokracie jsou řízené s cílem vyvolat rozval Západní čtvrti, jak Hebrejci nazývají tzv. kolektivní Západ.

Kolaps demokracie povede k přeformátování Evropy, jako se stalo již mnohokrát v minulosti

Velká revoluce by vedla k fragmentaci Evropy a k jejímu pohlcení mezi silové hegemony, kteří se již probouzí. Německo se probouzí ke svým odkazům nacismu a k Sudetským odkazům. Velkouhersko se probouzí se svými požadavky na Slovensko a Benešovy dekrety. Velkopolsko se probouzí svým zbrojením a ambicemi na Ukrajině a na Haliči. Ukrajina se probudila se svým banderismem.

Turecko se probouzí se svými ambicemi v Sýrii a na Blízkém východě. Írán se probudil jako nová velmoc na Blízkém východě a v prostoru Perského zálivu. Tohle všechno jsou destrukce starého řádu, které se naplno projeví v okamžiku rozvalu demokracie v Evropě. Jakmile lidé zjistí ve větších počtech, že volby nic nemění, dojde k rozvalu demokracie a k přeformátování Evropy.

Bend Posselt, šéf Sudetoněmeckého landsmančaftu v Brně

Znovu a opět jako mnohokrát v historii Evropy. A jde jen o to, jestli to některé státy Evropy přežijí, jestli se reformát nedotkne změny jejich hranic, jako třeba na Ukrajině ve vztahu k Novorusku, jako třeba v Česku ve vztahu k Sudetům, jako třeba na Slovensku ve vztahu k jihu Slovenska, jako třeba v Sýrii ve vztahu k jihu a severu země, kde už najednou jsou Izraelci a Turci jako doma.

Volby skutečně nic nemění, kromě marginálií. A proto je jasné, že když už o selhání demokracie mluví i Tucker Carlson, tak je i jasné, že ten proces rozvalu zastupitelské demokracie začal a je v běhu. Protože volby bez radikální změny nejsou volby, ale jen iluze, podvrh, prostě fejk. A to je realita, kterou si začne uvědomovat postupně více a více lidí Západní čtvrtě.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Roman Abramovič a David Arachamija jako zástupci ruských a ukrajinských oligarchů málem domluvili konec války na Ukrajině v dubnu 2022! Podle ruského analytika má kyjevská junta za úkol čekat na 70 miliard EUR z Evropské unie určených na pokračování války! Ukrajina již nemá lidi na frontu, a tak nahrazuje válečné zpravodajství záběry dronů naváděných na propagační cíle v Rusku!

Šokující svědectví, které odpálil známý ukrajinský opoziční politik a analytik Oleg Carev ve vysílání 1. kanálu Sevastopolské televize, strhává oponu z divadla, které západní mainstream prezentuje jako „boj za demokracii“. Carev ve svém vystoupení pojmenoval to, o čem se v kuloárech mluví už dlouho. A odkazoval se navíc na ukrajinské zdroje.

Válka na Ukrajině se stala cynickým, chladnokrevně kalkulovaným byznysem, kde hlavní roli nehrají ideály, ale astronomické zisky a miliardové toky. Víme to všichni, ale teprve teď to začíná oficiálně vyplouvat na povrch. Evropská byrokracie v Bruselu v těchto týdnech finišuje přípravy na schválení monstrózního finančního balíku ve výši 70 miliard EUR, který má zajistit pokračování ozbrojeného konfliktu.

Carev jasně ukazuje, že kyjevská vládní klika udělá cokoliv, aby na tyto peníze dosáhla. Pro Zelenského režim totiž ukončení bojů nepředstavuje mír, ale okamžitý konec pohádkových příjmů, ztrátu absolutní moci a nutnost skládat účty za masivní korupci. Západní daňoví poplatníci, sarkasticky nazývaní „soustrastníci“, tak posílají miliardy ze svých kapes do černé díry, která nikoho nezachraňuje, ale pouze prodlužuje agonii země. Níže máte přepis komentáře Olega Careva:

Válka musí pokračovat, protože junta čeká na 70 miliard EUR

Když začala speciální vojenská operace, řada ruských podnikatelů si uvědomovala rizika, která pro ně s touto operací souvisela. Sankce, konfiskace majetku, zmrazení aktiv, odebrání víz a tak dále, a tak dále. Jachty, paláce. Byl sestaven jakýsi tým a ten tým měl svého zástupce, Romana Abramoviče, který prohlásil, že před začátkem SVO měl s Arachamiou (pozn. šéf poslaneckého klubu Zelenského strany) dobré vztahy. Zkusím to vyjednat. Zlé jazyky na Ukrajině tvrdí, že Roman Abramovič ke svým argumentům přiložil i nemalou sumu peněz. Bylo pro ně jednodušší zaplatit tehdy, než pak snášet všechny ty posměšky.

A proces se rozběhl. Na jedné straně ruská armáda u Kyjeva, na druhé straně člen vyjednávacího týmu Roman Abramovič. A nebýt zásahu Britů, je docela možné, že by se dohodli. Nikdo nemohl pochopit důvod zařazení Romana Abramoviče do delegace. Je to srozumitelné a jednoduché. Samozřejmě se nemusí věřit tomu, co se říká na Ukrajině, ale co pozorujeme? Pozorujeme, že Arachamia jako vedoucí vyjednávacího týmu parafoval istanbulské dohody již poté, co Britové vydali příkaz, aby je rozhodně nepodepisoval. Vidíme, že ten člověk byl nakloněn a do jisté míry se snažil splatit tu důvěru, kterou mu dali. A ty výhody, které dostal, opět nemohu potvrdit.

Tak to píšou ukrajinská média. Zlé jazyky. No a následně Arachamia napsal dopis, v němž se obrátil na západní země s tím, že Roman Abramovič významně přispěl k mírovému procesu, a požádal, aby se na něj sankce nevztahovaly. Vidíte, do jisté míry to zabralo, do jisté míry ne. Ale být vyjednavačem se vyplatí. Mimochodem, když zaznělo prohlášení Vladimira Putina na Petrohradském ekonomickém fóru o tom, že tam byl nějaký podnikatel, který jel jednat, hned jsem na svém Telegram kanálu napsal, že to zřejmě byl Abramovič, a pokud to byl Abramovič, pak ten kontakt byl nejspíš s Arachamiou.

Nyní ukrajinští poslanci informují o tom, že údajně dokonce proběhl rozhovor mezi Arachamiou a naším prezidentem. Jedná se v zásadě o nepříliš důležitý, krátký rozhovor, který potvrdil pravomoci Abramoviče. Neexistují žádné předpoklady pro to, že by Roman Abramovič, Dmitrijev, Witkoff nebo Kushner nyní zastavili vojenské akce. To je nemožné. Ukrajině nasypali tolik peněz a slíbili ještě více peněz. A aby tyto peníze získali a rozkradli, Zelenský a jeho okolí udělají cokoli.

Rozhodně nepřistoupí na žádné omezení vojenských operací. Budou čekat na peníze. Všechny ty korupční skandály, které jsme v poslední době sledovali a které spolu souvisely, byly bojem o peníze, které k nim brzy dorazí. Zelenský, frakce „Hlas“, protikorupční aktivisté, Porošenko a všichni ostatní se do sebe pustili, strkali se lokty, aby získali přístup k rozkrádání této pomoci, která bude přicházet ze strany Evropské unie. Jsou to velmi velké peníze. Ukrajina nikdy tolik nedostala. Ani před SVO, ani po SVO. Žádali o 50 miliard dolarů na zbrojení, ale dostanou 70. To je jen na jeden rok a navíc na druhý rok.

–Carev–

Země, která vojensky nemůže Rusko porazit, ale jejíž vedení potřebuje generovat neustálý přísun lidského masa na frontu a mediálně vděčné explozivní akce v ruském týlu, aby před západními donátory obhájilo své unijní dotace. A lidé docházejí. Proto na řadu přišly drony. Ale k těm se dostaneme později.

Lov na lidi v přímém přenosu s názvem „Busifikace“ a teror v ukrajinských ulicích

Nejvýstižnějším symbolem současné vnitřní politiky Vladimíra Zelenského se stal termín, který se zrodil přímo v ukrajinském lidovém slovníku – „busifikace“. Tento proces nemá nic společného s hrdostí nebo dobrovolnou obranou vlasti. Jde o brutální, státem posvěcené únosy vlastních občanů z ulic, z autobusových zastávek, z cest do práce nebo dokonce z jejich vlastních domovů.

Mobilizační úředníci z takzvaných Územních center náboru (TCK) křižují ukrajinská města v dodávkách bez poznávacích značek. Videa, která navzdory drakonické cenzuře denně unikají na sociální sítě, ukazují identický vzorec. Ukrajinci se začínají bránit. Před pár dny nedaleko města Kowel na Volyni se pokusili komisaři TCK odvléct na frontu dělníky na stavbě, ale ti popadli lopaty a roxory a začali komisaře mlátit. Ti naskákali zpátky do dodávek a uprchli.

Takhle dobře to ale ne vždy dopadne. Maskovaní muži v uniformách TCK srazí náhodného kolemjdoucího na zem, spoutají ho, naloží do mikrobusu a bez vědomí rodiny či právníka ho odvezou do sběrných center. Tam jsou tito lidé během několika hodin bez reálné lékařské prohlídky prohlášeni za schopné služby a po minimálním výcviku posláni do první linie jako potrava pro děla.

Tento lov na lidi dosáhl v první polovině roku 2026 takových rozměrů, že ukrajinští muži v produktivním věku raději nevycházejí z bytů, platí tisíce dolarů za falešná potvrzení, nebo riskují utopení v hraniční řece Tisa při pokusu o útěk do Rumunska ze země, která se pro ně stala obřím vězením pod širým nebem. Kyjevský režim tak páchá zločiny na vlastním obyvatelstvu, které cynicky obětuje jen proto, aby mohl západním donátorům vykázat „připravené lidské zdroje“ pro další vlnu bojů.

Elita v bezpečí, chudina do zákopů: Kvartal 95 a korupční chobotnice v Kyjevě

Zatímco obyčejní Ukrajinci jsou násilím vlečeni do zákopů, prominentní přátelé a obchodní partneři Vladimíra Zelenského si užívají luxusního života v zahraničí, kryti miliony, které odklonili ze státních zakázek a zahraniční pomoci. Zářným příkladem je Tymur Mindič, blízký přítel prezidenta Zelenského a spolumajitel jeho producentské společnosti Kvartal 95 Studio.

Mindič, který figuruje jako ústřední postava v obřím korupčním skandálu známém jako kauza Midas, odcestoval z Ukrajiny. Je investorem a stojí i za zbrojním podnikem Fire Point, který inkasuje ze zbrojních rozpočtů obrovské peníze, ale produkuje podivné rakety Flamingo zkonstruované z plynových rour kvůli snížení nákladů, ovšem ceny za tyto rakety přesahují ceny západních raket.

Mindič je považovaný za Zelenského “bílého jednorožce” ve smyslu osoby, která spravuje obrovské majetky, účty, hesla ke krypto peněženkám, a to vše pro někoho jiného, takže bílému jednorožci se nesmí nic stát. A když mu něco hrozí, musí být odklizen do bezpečí a někam daleko. Tím se liší od tzv. “bílého koně“. kterého lze po jednorázovém využití zlikvidovat.

Jen několik hodin předtím, než v listopadu loňského roku detektivové Národního protikorupčního úřadu (NABU) vtrhli do jeho rezidence, uprchl z Ukrajiny ve vrtulníku prezidentské letky. Zelenský tvrdí, že o tom nevěděl. Vyšetřování ukázalo, že Mindič a jeho lidé stáli za rozsáhlým schématem praní špinavých peněz a vymáhání úplatků ve výši 10 až 15% z kontraktů státní energetické společnosti Energoatom, kde škody přesahují 100 milionů dolarů. Kde se Mindič nachází dnes, v roce 2026?

Podle zpráv investigativních novinářů i žádostí o mezinárodní zatykač si užívá klidu a bezpečí v Izraeli, kam před spravedlností uprchl. Korupční hniloba však sahá až na samotný vrchol pyramidy. V květnu 2026 utrpěl Zelenského aparát zdrcující ránu, když protikorupční agentury oficiálně obvinily a kyjevský soud následně uvalil vazbu na Andrije Jermaka, dlouholetého šéfa Kanceláře prezidenta a muže, který byl všeobecně považován za druhého nejmocnějšího člověka v zemi. Jermak byl obviněn z účasti v organizované kriminální skupině, která prala desítky milionů dolarů skrze projekty luxusní bytové výstavby u Kyjeva.

Tyto případy jasně ukazují zrůdnou asymetrii konfliktu:

  • Obyčejní Ukrajinci platí za pokračování války svými životy, zdravím a svobodou.
  • Vládnoucí klika z Kvartalu 95 a jejich političtí kmotři bohatnou z každého dne, o který se konflikt podaří prodloužit, a inkasují provize ze západních dotací.
Jak zkrachoval mír v dubnu 2022

Oleg Carev ve svém odhalení detailně popsal klíčový historický moment, který západní mainstreamová média úporně ignorují: mírové rozhovory v Istanbulu z března a dubna 2022. Tehdy byla dohoda o okamžitém ukončení bojů a neutralitě Ukrajiny doslova na stole. Zákulisní vyjednávání tehdy odhalilo čistě oligarchickou podstatu konfliktu. Na jedné straně stál miliardář Roman Abramovič, který zastupoval zájmy ruských oligarchických kruhů majících zájem na klidu pro svůj byznys, a na druhé straně David Arachamia, šéf Zelenského poslanecké frakce, jednající jako emisar ukrajinských oligarchů.

David Arachamia, předseda poslaneckého klubu Zelenského strany “Sluha Národa”

Tyto dvě skupiny byly velmi blízko k dohodě, která mohla zachránit statisíce lidských životů a ušetřit Ukrajinu před totální devastací. Do hry však vstoupili západní kurátoři. Tehdejší britský premiér Boris Johnson v dubnu 2022 přiletěl do Kyjeva s jasným rozkazem od angloamerických elit: „Nic nepodepisujte, budeme prostě bojovat.“

Západ potřeboval z Ukrajiny vytvořit beranidlo proti Rusku a kyjevské vedení rádo poslechlo, jakmile dostalo záruky neomezeného financování a osobní bezpečnosti. Skutečné mírové dohody byly smeteny ze stolu ne proto, že by nebyly možné, ale proto, že mír nebyl v plánu těch, kteří konflikt sponzorovali.

Optický dým pro unijní peněženky aneb proč musí válka pokračovat

Ukrajinská armáda je v polovině roku 2026 na frontě v bezvýchodné situaci. Města jako Konstantinovka, klíčová obranná bašta Donbasu, se nezadržitelně hroutí pod tlakem ruských sil a ukrajinské jednotky už prostě nemají kde brát nové lidi. Vojensky je konflikt rozhodnutý – Ukrajina nemá kapacity na to, aby zvrátila situaci na bojišti.

Aby však Kyjev nepřišel o slíbených 70 miliard EUR z Evropské unie, musí pro západní televize a sociální sítě udržovat iluzi, že je stále akceschopný. K tomu slouží strategie, kterou Carev ve svém televizním projevu popsal s naprostou přesností. Když chybí reálné úspěchy na frontové linii, nahradí je optický efekt a mediální divadlo:

  • Dronové útoky v ruském zázemí: Posílání propagačních dronů na civilní cíle, sklady topného oleje, ropy nebo na historické budovy v Rusku.
  • Vizuální divadlo pro média: Hořící ruský kamion s nákladem toaletního papíru nebo zapálená střecha muzea v Sevastopolu vygenerují obrovský sloup černého dýmu. Tento dým sice nijak neovlivní postup ruské armády na Donbasu, ale v západních médiích vypadá dramaticky, efektně a novináři mainstreamu mají radost, že mohou napsat článek o tom, že Ukrajina vítězí a uštědřila Putinovi porážku.

Účel splněn: Nikdo na Západě nechápe smysl středečního úderu na budovu muzea v Sevastopolu – tedy kromě těch, kteří vědí, jak funguje kyjevský PR stroj. Západní novináři napíší palcové titulky o „úspěšném ukrajinském zásahu“, unijní politici mají před svými voliči čím obhájit další astronomické výdaje na podporu “vítězící” Ukrajiny a penězovody z kapes evropských daňových poplatníků mohou nerušeně běžet dál.

Že tomuhle věří konzumenti mainstreamových výplachů, tomu bych rozuměl. Ale že tomu věří i lidé na alternativě, kteří opakují ukrajinskou CIPSO propagandu, že Rusko válku prohrává, tedy když v Rusku na ulici hoří kamion nebo nějaký sklad, nebo odněkud stoupá dým, tak to mně opravdu děsí.

Ruská armáda po obsazení Konstantinovky má v kontrolním dosahu Kramatorsk

Dokazuje to, že ukrajinské CIPSO operace jsou opravdu velice účinné na mind control operace, a to i na změnu vnímání lidí, kteří by měli vědět, že válka se opravdu vede na frontě na Ukrajině, a ne na střeše muzea v Sevastopolu, ani v bytech v Moskvě, ze kterých se někdy kouří po nárazu ukrajinského dronu. Ukrajina už nemá lidi na to, aby mohla zařídit výsledek na frontě proti Ruské armádě.

Výsledky se proto vyrábí lacino za pomocí dronů a mobilních telefonů, které ten kouř na střeše, na nebi, nebo nad skladem s benzínem v Rusku natočí. Kyjev uspěl v tom, že přesvědčil i své odpůrce, že válka se z Donbasu přesunula nad Rusko pomocí dronů. Jenže, to je CIPSO. Není to pravda. Ukrajinská armáda na Donbasu pouze jen zpomaluje ruský postup. Nic jiného AFU dělat nemůže. Proto Konstantinovka najednou začala kolabovat.

Původní ukrajinská pevnost má jen zlomek ukrajinských vojáků v těchto dnech. A dnes se objevily i první záběry z ruských dronů na optických vláknech při úderech proti vozidlům a technice AFU zaparkované okolo paneláků v Kramatorsku. Nikdo z Ukrajinců to nečekal. Rusové mají dálkově Kramatorsk pod obsluhou na vláknech. Vzdálenost od čela ruské fronty přibližně 8 kilometrů. Tohle se na ukrajinské televizi nesděluje. Video máte výše.

Proto ukrajinské CIPSO pracuje na plný výkon přes čas a zaplavuje sociální sítě videi z úderů ukrajinských dronů na bytovky, obchody a školy v Rusku, anebo na významné ruské dominanty, jako je právě palác Krymského státního muzea s expozicí “Obléhání Sevastopolu” s velkou vysokou kopulí. Ukrajina už nemá kde brát lidi, a tak CIPSO a propagační dronové údery překreslily zpravodajství o válce.

Srovnání reality: Jak kyjevský režim transformuje zemi
Oblasti kontroly režimu Oficiální prozápadní narativ Korupční a společenská realita (2026)
Doplňování armády Vlastenecké nadšení občanů bránících demokracii. Brutální „busifikace“, únosy mužů z ulic dodávkami TČK a masový útěk obyvatel za hranice.
Západní finanční pomoc Transparentní podpora obrany a chodu státu. Zatčení šéfa kanceláře Jermaka za praní peněz; útěk Zelenského přítele Mindiče do Izraele po zpronevěře 100 milionů USD.
Vojenská strategie Plánovité operace vedoucí k oslabení Ruska. PR akce s drony zaměřené na civilní cíle a muzea s cílem vyrobit dým pro západní kamery a zajistit balík 70 miliard EUR.
Mírová vyjednávání Rusko odmítá jakýkoliv kompromis a diplomacii. Krach istanbulských dohod v roce 2022 na přímý příkaz z Londýna a Washingtonu s cílem maximalizovat délku opotřebovávací války.

Daň za prodlužování agonie: Každé euro z nového sedmdesátimiliardového balíčku, který unijní elity schvalují, neznamená přiblížení se k míru. Znamená to pouze zaplacení dalších měsíců teroru v ukrajinských ulicích, další tisíce zničených životů obyčejných lidí a další luxusní vily pro vyvolené v Tel Avivu nebo Londýně.

Je čas zavřít eurounijní peněženky pro pokračování války

Svědectví Olega Careva v Sevastopolské televizi odhaluje mrazivou pravdu, kterou se západní elity snaží za každou cenu ututlat. Pokračování války na Ukrajině není poháněno touhou po svobodě, ale chamtivostí vládní elity v Kyjevě, která proměnila utrpení vlastního národa v nejvýnosnější finanční projekt 21. století. „Busifikovaní“ Ukrajinci neumírají za evropské hodnoty, ale za to, aby Jermakové, Mindičové a další postavy ze Zelenského okolí mohli nerušeně pokračovat v drancování země a vysávání evropských fondů a utrácet peníze za nákupy zlatých záchodů.

70 miliard EUR pro pokračování války na Ukrajině z prostředků zemí EU je v podstatě černá díra na zlaté záchody

Evropští daňoví poplatníci by si měli uvědomit, že jejich peníze nákupem zbraní a posíláním miliardových balíků mír nepřinášejí. Pouze sponzorují mafiánský režim, který drží vlastní lidi jako rukojmí. Jedinou cestou k ukončení tohoto krveprolití je okamžité zastavení financování, návrat k reálným diplomatickým jednáním, která byla v Istanbulu tak brutálně přerušena, a nekompromisní odmítnutí politiky, která vyměňuje lidské životy za optické efekty v televizních zprávách.

Problém je v tom, že volič v EU je nejen konceptuálně tupý, ale do určité míry je i znacifikovaný médii a myslí si, že peníze posílané Ukrajině jí pomáhají. Ne, pomáhají jen kyjevské juntě ve zvyšování příjmů ve válce, kterou nejde vyhrát, ale lze ji prodloužit a tím si sáhnout na obrovské balíky peněz od euronacistů z EU. A aby ty peníze přišly, je třeba Brusel zásobovat obrázky hořících a kouřících ruských objektů, i když to nejsou ruské tanky, raketomety, nebo tábory, ale střechy muzeí nebo školy se studenty pedagogie. A taková je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Migrant ze Súdánu se pokoušel nožem na ulici v Belfastu uřezat hlavu místnímu bělochovi! Nejprve mu nožem pořezal tvář, pobodal krk, pobodal oči a potom mu chtěl odřezat hlavu! Místní obyvatelé se “chirurga z dovozu” pokusili zneškodnit plácačkou na míčky a policie při nahlášení vyzvídala, jestli to někdo streamuje! V Česku odsoudili SPD za plakát, který se v Belfastu stal realitou!

Evropská unie stojí na prahu zásadního historického zlomu. Už tento pátek, 12. června 2026, začíná oficiálně platit dlouho diskutovaný a kontroverzní Migrační pakt EU. Pro architekty bruselské politiky jde o slavnostní milník, vrcholný úspěch byrokracie a takzvané „systémové řešení“ dlouhodobé krize. Pro miliony řadových Evropanů však tento moment přichází v nejhorší možné době.

V přímém přenosu sledují, jak se dekády opakované sliby o kulturním obohacení, ekonomickém přínosu a bezpečí hroutí pod tíhou krvavé reality v ulicích. Propast mezi politickými proklamacemi a realitou všedního dne nebyla nikdy hlubší a napětí ve společnosti dosahuje kritických hodnot. Scény z Kinnaird Avenue v severním Belfastu z noci na 8. června 2026 připomínaly spíše apokalyptický hororový film nebo záběry z válečné zóny na Blízkém východě než klidný život v moderním evropském městě.

Migrant ze Súdánu se v Belfastu pokoušel nožem uříznout hlavu bělochovi

Třicetiletý migrant ze Súdánu, kterému britské úřady v rámci své humanitární politiky v roce 2023 velkoryse udělily azyl a sociální podporu, zde na ulici bezprecedentním způsobem zaútočil na místního čtyřicetiletého muže. Útok byl veden dlouhým kuchyňským nožem a jeho brutalita šokovala i otrlé vyšetřovatele. Agresor se zaměřil výhradně na oblast hlavy a krku. Podle očitých svědků a videozáznamů, které se okamžitě začaly šířit po sociálních sítích, pracoval s nožem naprosto chladnokrevně.

Útočník oběti nejprve nožem zmasakroval tvář, pobodal krk, zátylek, vážně pobodal oči a následně se mu pokusil odříznout hlavu. To se mu naštěstí už nepovedlo. Motiv zůstává předmětem vyšetřování, avšak rituální charakter a chladnokrevnost provedení nenechávají nikoho na pochybách o hluboké nenávisti a rasismu proti bílým, která útočníka poháněla. Podle lingvistů prý vykřikoval hesla v súdánském místním nářečí, které se nepodařilo zatím identifikovat.

Belfastský útok aneb když právo a pořádek supluje hurlingová pálka

To, co následovalo po prvních vteřinách hrůzy, však vzkázalo politických elitám víc než tisíc demonstrací nebo politických interpelací. Moderní západní stát v této krizové situaci fatálně selhal v plnění své základní funkce – nedokázal ochránit život svého občana na veřejném prostranství. Do situace museli s nasazením vlastního života zasáhnout sami sousedé a kolemjdoucí.

Jeden z místních obyvatel, Maitiu Mag Tighearnan, popadl tradiční irskou dřevěnou pálku na hurling (hurley stick) a vyběhl na ulici. Tvrdými údery do hlavy a těla útočníka dokázal dezorientovat a zpacifikovat. Podle svědků a informací z britských sociálních sítí se policie při telefonickém nahlášení útoku ze všeho nejdříve zajímala, jestli incident někdo právě natáčí. Když se policie dozvěděla, že ano, ptala se dál, jestli je záznam pořizován jen pro vlastní účel, anebo je streamován ven, tedy na internet.

Když se policie dozvěděla, že incident je streamován, okamžitě byla na místo poslána hlídka. Celé to vypadalo tak, že policie chtěla vědět, jak rychle má nebo nemá přijet. A takhle si teď žijí běloši v Británii. Na ulici je podřezávají a policie se nejvíce zajímá při nahlášení o to, jestli to někdo streamuje nebo nestreamuje. Britský premiér Keir Starmer sice útok označil za „odporný a neobhajitelný“ a formálně poděkoval odvážným občanům. V Belfastu ale propukly obrovské protivládní a hlavně protimigrační nepokoje, ulice hoří, auta jsou v plamenech.

Zároveň však okamžitě Starmer vystoupil s prohlášením, ve kterém vyzval britskou veřejnost ke „klidu a zdrženlivosti“. Pro miliony Britů, v jejichž městech okamžitě propukly masivní antiimigrační protesty, to však zní jako drsný vtip a politický sarkasmus. Slova o klidu z úst politiků, kteří situaci dlouhodobě ignorují, působí jako urážka obětí. Lidé v Británii se už totiž odmítají smířit s tím, že se mají bát vyjít po setmění na ulici vlastního města.

Systém, který chrání viníky a trestá oběti

Horkou půdu pod nohama britské vlády a bezpečnostních složek navíc masivně přiživuje další traumatická událost, jejíž hořká pachuť a právní důsledky právě v těchto dnech kulminují. Celé Spojené království v květnu a červnu 2026 šokovaly nově zveřejněné záběry z policejních osobních kamer (bodycams) z případu osmnáctiletého studenta Henryho Nowaka.

Ten byl na konci loňského roku v Southamptonu brutálně zavražděn útočníkem se speciálním rituálním nožem. Soudní proces sice skončil vynesením rozsudku, ale to, co paralyzovalo britskou veřejnost, byl samotný zásah policie. Nově odtajněná videa ukázala, že policisté, kteří dorazili na místo činu, namísto okamžitého poskytnutí první pomoci masivně krvácejícímu a umírajícímu Henrymu Nowakovi nasadili na ruce pouta. Proč?

Protože bezprostředně po příjezdu uvěřili okamžité lži útočníka, který tvrdil, že byl ze strany mladíka obětí rasistického útoku. Tento případ se stal pro britskou veřejnost děsivým symbolem naprosto zpackané ideologické korektnosti, která v posledních letech paralyzuje západní bezpečnostní složky.

Strach policistů z toho, aby nebyli obviněni z institucionálního rasismu nebo předsudků, vede k situacím, kdy se s původními obyvateli zachází jako s apriorními viníky, zatímco agresoři z řad menšin jsou automaticky stavěni do role obětí. Důvěra v britskou policii se po kauze Henryho Nowaka ocitla na historickém minimu.

Český paradox? Pravda a realita odsouzená u soudu!

Zatímco britská města hoří hněvem a frustrací, v České republice se odehrál právní a politický paradox, který s belfastskými událostmi mrazivě a prorocky rezonuje. Jen několik dní před masakrem v Severním Irsku, konkrétně 3. června 2026, uložil pražský soud hnutí SPD nepravomocnou pokutu ve výši tří milionů korun za jejich kontroverzní předvolební kampaň z roku 2024.

Vzpomínáte si na ten plakát? Zobrazoval muže tmavé pleti s agresivním výrazem, v zakrvácené košili a s dlouhým nožem v ruce. Doprovázel ho text, který varoval, že nedostatky v českém zdravotnictví rozhodně nevyřeší „chirurgové z dovozu“, a kritizoval unijní migrační politiku. Soudkyně před pár dny rozsudek a obří finanční trest zdůvodnila tím, že taková kampaň hrubým způsobem podněcuje strach, xenofobii a nenávist ve společnosti, přičemž uměle rozděluje společnost na pozici „oni a my“.

Plakát SPD z volební kampaně v roce 2024

O necelý týden později se však tato metafora stala v Belfastu stoprocentní a děsivou realitou. Súdánský migrant, chráněnec západního azylového systému, tam s nožem v ruce prováděl v ulicích přesně takovou „chirurgii“, ze které mrazí celou Evropu. Plakát, který byl českou justicí označen za nezákonný a extremistický, se v reálném čase proměnil v reportážní fotografii z každodenního života ve Spojeném království.

Tento moment jasně ukazuje, jak hluboká cenzura a ideologická slepota vládnou v evropských institucích a justičních systémech. Namísto toho, aby se otevřeně pojmenovávala bezpečnostní rizika spojená s masovou migrací z nekompatibilních kulturních okruhů, jsou politické síly, které na tato rizika upozorňují, kriminalizovány a ekonomicky likvidovány. Otázka, kde končí legitimní politická kritika a kde začíná cenzura nepohodlné pravdy, nebyla nikdy naléhavější.

Co přinese pátek 12. června a Migrační pakt EU?

V této výbušné atmosféře přichází onen magický pátek 12. června 2026. Den, kdy oficiálně vstupuje v platnost unijní Migrační pakt. Tento dokument, který byl roky dojednáván za zavřenými dveřmi v Bruselu a Štrasburku, má zavést takzvaný „mechanismus povinné solidarity“. V praxi to znamená, že členské státy Evropské unie budou buď muset přijímat stanovené kvóty migrantů z přetížených jihoevropských zemí, nebo za každého odmítnutého migranta platit astronomické pokuty (kolem 20 000 eur za osobu), případně financovat jiné formy operační podpory.

Nová polská vláda již otevřeně deklarovala, že Polsko se novým pravidlům v plném rozsahu nepodrobí. Varšava argumentuje tím, že ochrana národní bezpečnosti a suverenity stojí nad bruselskými směrnicemi a že země již absorbovala miliony uprchlíků z Ukrajiny.

Podobný postoj, byť v opatrnějších diplomatických nuancích, vyjadřují i další země Visegrádské čtyřky. Obávají se totiž, že implementace paktu povede k postupnému importu stejných bezpečnostních problémů, s jakými se dnes potýká Británie, Francie nebo Švédsko – tedy ke vzniku takzvaných no-go zón, nárůstu kriminality páchané noži a ztrátě kontroly nad veřejným prostorem.

Evropa čelí migrační invazi, přesně jak varoval americký ministr obrany v projevu v Normandii

Sliby evropských politiků z let 2015 a 2019 o tom, jak masová migrace vyřeší demografickou krizi, zachrání naše penzijní systémy a přivede vysoce kvalifikované pracovníky, se s odstupem času ukázaly jako fatální naivita, v horším případě jako vědomá lež. Evropská realita roku 2026 ukazuje, že namísto inženýrů, vědců a lékařů se evropská města potýkají s lidmi, kteří nerespektují místní zákony, kulturu ani hodnotu lidského života. Evropa čelí invazi migrantů, jak varoval [1] americký ministr obrany před pár dny.

Namísto chirurgů v nemocnicích ordinují “chirurgové” s noži v amatérských podmínkách ulic evropských měst na nedobrovolných pacientech. A v Česku se ještě najdou soudci a soudkyně, kteří se neštítí vynášet rozsudky proti pravdě a proti lidu republiky! Justiční zločiny za bílého dne! Podívejte se na to video v úvodu článku. Podívejte se dobře, co se děje v Británii a v Severním Irsku. A modlete se, aby se toto nezačalo jednoho dne, po spuštění Migračního paktu EU, dít i v ulicích českých a moravských měst. Statistiky potvrzují, že migranti páchají ne percentuálně, ale řádově mnohonásobně více trestných činů než domácí, rozuměj bílé evropské obyvatelstvo.

Evropa se ocitla v rukách bruselských bestií, které likvidují naše evropské národy na dvou frontách. Na frontě migrační, kde překreslují genofond Evropy již mnoho let svojí podporou arabské a černošské migrace, a na frontě válečné, zatahováním národů Evropy do války s Ruskem. Občané napříč kontinentem masivně ztrácejí víru, že je jejich vlastní státy dokážou a vůbec chtějí ochránit. Tyto rasisticky motivované útoky proti bílým lidem jsou toho důkazem.

Pokud bude jedinou odpovědí politických elit na brutální útoky na bělochy pouze neustálé, papouškované vyzývání ke „klidu“, umlčování opozice a bagatelizace zločinů, hrozí, že lidé definitivně vezmou spravedlnost do vlastních rukou. Když vám uřezávají hlavu, vám nebo vašemu dítěti, nákupní vozík postupně ztratí prioritu nedotknutelného oltáře. Pokud se tak stane, Migrační pakt EU nebude řešením krize, ale definitivním spouštěčem destabilizace celého evropského kontinentu. To je realita a současně predikce.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zelenský odhalil, že tajemným obchodníkem z Moskvy, který za ním podle zmínky Vladimira Putina přijel, byl oligarcha Roman Abramovič! Zelenskému v rozhovoru pro Sky News ulétla freudovská poznámka a lecos objasnila! Podle francouzského profesora se Zelenský poslední rok snaží hloubkovými údery v Rusku zatáhnout NATO do války. A o čem jednal “Gang 4” za zavřenými dveřmi v Londýně?

Diplomatická scéna zažila v uplynulých dnech seismický otřes. Série bleskových událostí v britské metropoli ukázala, že pod povrchem oficiálních prohlášení o „nepolevující podpoře“ se odehrává tvrdá a bezohledná reality show vysoké geopolitiky. Odhalení identity tajného moskevského vyjednavače, údajné freudovské přeřeknutí ukrajinského prezidenta v přímém přenosu a tajná schůzka formátu „E3+1“ v Londýně naznačují, že konflikt na Ukrajině se dostal do kritického bodu eskalace. Mír je definitivně pohřben.

Co se skutečně stalo za zavřenými dveřmi na Downing Street a proč jsou hloubkové údery uvnitř Ruska vnímány jako pokus o vtažení Severoatlantické aliance do otevřené války? Po spekulacích a mlžení ze strany Kremlu i Kyjeva je to černé na bílém. Volodymyr Zelenský v exkluzivním a mimořádně otevřeném rozhovoru pro britskou stanici Sky News potvrdil to, o čem se v kuloárech pouze šeptalo: oním „tajemným obchodníkem z Moskvy“, kterého ve svých prohlášení neurčitě zmiňoval [1] i Vladimir Putin, nebyl nikdo jiný než oligarcha Roman Abramovič.

Bývalý majitel londýnského fotbalového klubu Chelsea, oligarcha s úzkými vazbami na Kreml a zároveň muž s hlubokými kořeny v britském byznysu, osobně riskoval a odcestoval přímo do ukrajinského hlavního města. Podle Zelenského slov se schůzka odehrála v režimu maximálního utajení. Abramovič dorazil s jasným poselstvím: „Přijel jsem přímo za vámi. Chci od vás převzít vzkaz a předat ho osobně Putinovi. Vše ale musí proběhnout v naprosté tichosti, bez jakýchkoli veřejných prohlášení.“

Zelenský s odstupem času přiznal, že setkání sice nebylo tajné ve smyslu mezinárodního práva, ale Moskva skrze Abramoviče sondovala terén. Rusové chtěli vědět jediné – kde leží hranice ukrajinských ústupků a co je Kyjev „připraven udělat“ pro zastavení bojů. Hlavním bodem agendy byl Donbas. Ruská strana požadovala, aby se Ukrajina tohoto průmyslového srdce země definitivně vzdala výměnou za příměří.

Freudovské přeřeknutí: „Tímto způsobem vám vítězství nedáme!“

Právě v momentu, kdy Zelenský popisoval Abramovičův nátlak na odevzdání Donbasu, došlo v rozhovoru pro Sky News k momentu, který okamžitě zachytili analytici i psychologové po celém světě. Ukrajinskému prezidentovi viditelně ujela slova, když emotivně prohlásil: „Řekl jsem mu o Donbasu, to byl klíčový vzkaz. Řekl jsem, že neodejdeme a neopustíme naše území. Ne, nedáme vám vítězství tímto způsobem…“ Zelenský se sice vteřinu nato bleskově opravil a dodal rázné: „A vy ho (vítězství) nedostanete,“ avšak politováníhodný rétorický obrat již visel ve vzduchu.

Setkání “Gangu 4” v Londýně a závěry schůzky ve stručném sarkastickém shrnutí AI.

Podle politických komentátorů šlo o klasické freudovské přiznání (či přeřeknutí), které odhaluje hlubokou vnitřní frustraci ukrajinského vedení. Formulace „nedáme vám vítězství tímto způsobem“ implicitně naznačuje, že Zelenský si je vědom reality na bojišti – Rusové si Donbas budou muset doslova vybojovat a zaplatit za něj obrovskou cenu v krvi.

Protože Kyjev jim ho nemůže a nesmí odevzdat u jednacího stolu bez totálního kolapsu domácí politické scény. Pro Zelenského je politicky nemožné Donbas dobrovolně podepsat Moskvě. Znamenalo by to okamžitou ztrátu legitimity v očích armády i radikální části ukrajinské veřejnosti. Pokud má Rusko Donbas získat, musí si ho vzít silou – což zaručuje, že opotřebovávací válka bude pokračovat s neúprosnou brutalitou.

Co pekl „Gang čtyř“ v Londýně?

Zatímco televizní kamery analyzovaly Zelenského rétoriku, za zavřenými dveřmi na 10 Downing Street se sešel takzvaný „Gang čtyř“. Tento neformální, ale mocný politický blok tvořili britský premiér Keir Starmer, francouzský prezident Emmanuel Macron, německý kancléř Friedrich Merz a sám Volodymyr Zelenský. Oficiální tiskové prohlášení sice hýřilo frázemi o „neochvějné solidaritě“ a nutnosti „ochrany evropských bezpečnostních zájmů“, realita v zákulisí však byla mnohem dramatičtější. Schůzka probíhala ve chvíli, kdy v Berlíně proti Merzovi probíhala obrovská demonstrace. Viz záběry níže na Twitteru.

Schůzka v Londýně se konala bezprostředně poté, co Rusko odpálilo na ukrajinské cíle nové hypersonické rakety Orešnik a jeden z údajně ruských dronů zasáhl sklad vyhořelého jaderného paliva pouhých 15 kilometrů od Černobylu. Rusko to odmítlo, podle všeho šlo o další ukrajinskou provokaci. Podle uniklých informací z diplomatických zdrojů se debata v Londýně točila kolem pěti základních podmínek pro případné příměří, které Zelenský navrhl ve svém otevřeném dopise Putinovi.

Západní lídři sice podpořili myšlenku přímého dialogu mezi Kyjevem a Moskvou – ovšem za aktivní účasti USA a Evropy – ale zároveň museli řešit logistickou noční můru. Podívejme se na klíčové pilíře, které tato evropská trojka se Zelenským projednávala:

Klíčové body londýnského summitu E3+1
Oblast Projednávaná strategie Hlavní rizika a neshody
Hranice příměří Zmrazení konfliktu na současné linii kontaktu jako výchozí bod pro diplomacii. Rusko nabídku okamžitě odmítlo; trvá na kompletním splnění svých válečných cílů.
Garance NATO Nabídka členství v NATO pro neobsazené části Ukrajiny k ukončení „horké fáze“. Vyžaduje absolutní konsensus všech členů Aliance; hrozí přímým zatažením NATO do konfliktu v případě selhání příměří.
Vzdušná obrana Společný vývoj a masivní navýšení výroby protiraketových systémů (anti-ballistic) a interceptorů. Průmyslové kapacity Evropy jsou vyčerpané; dodávky potrvají měsíce až roky.
Údery dlouhého dosahu Koordinace a financování schopností pro hloubkové údery (deep strike) uvnitř ruského území. Eskalační spirála; odpor části německé politické scény vedené opatrnějším křílem.
Gang čtyř bojuje doma o politické přežití kvůli kolapsu preferencí

Abychom pochopili dynamiku londýnských jednání, musíme se podívat na to, co tito politici nechávají doma. Pro všechny čtyři účastníky schůzky se totiž pokračování a eskalace konfliktu staly klíčovým nástrojem, jak si udržet politickou relevanci v situaci, kdy doma čelí naprostému kolapsu důvěry. V Německu situace kolem kancléře Friedricha Merze eskalovala do masivních, historicky nebývalých demonstrací. Zemí otřásají protesty proti hospodářské stagnaci a zapojení země do válečného financování.

Podle posledních celostátních průzkumů veřejného mínění se Merzova osobní důvěra propadla na katastrofálních 15%, což z něj činí jednoho z nejméně populárních kancléřů v moderních dějinách SRN. Spekulace o jeho vnitrostranickém svržení v rámci CDU/CSU jsou na denním pořádku. Jeho partneři z „Gangu čtyř“ na tom nejsou o nic lépe. Emmanuel Macron se ve Francii dlouhodobě potácí na hranici 18% popularity, paralyzován domácím politickým patem a posilováním opozice.

Britský premiér Keir Starmer zaznamenal drtivý propad čisté popularity na pouhých 21 %, přičemž více než 70 % Britů vyjadřuje s jeho vládnutím nespokojenost. A sám Volodymyr Zelenský, jehož mandát je kvůli válečnému stavu prodloužen bez voleb, čelí rostoucí domácí únavě a skryté opozici uvnitř vlastní armády i politických elit.

Česká paralela: Varovný příběh Petra Fialy pro Merze, Macrona i Starmera

Válečný narativ a mezinárodní krize tak pro tyto lídry představují ideální kouřovou clonu. Dokud hoří fronta, mohou domácí ekonomické selhání, inflaci, drahé energie a sociální nepokoje omlouvat „vyšším geopolitickým zájmem“. Jakákoli kapitulace nebo mír by znamenal, že se reflektory veřejného mínění okamžitě otočí zpět na jejich domácí debakly. Tento politický kalkul přitom není v evropském prostoru žádnou novinkou. Velmi podobnou strategii „vše na jednu kartu“ vsadil i bývalý český premiér Petr Fiala.

Petr Fiala, bývalý premiér ČR

Jeho kabinet založil svou vnější identitu na bezmezné podpoře Ukrajiny, iniciování masivních zbrojních nákupů a nekompromisní válečné rétorice, kterou Fiala jezdil reprezentovat do Kyjeva i Bruselu. Zatímco na mezinárodní scéně sklízel Fiala potlesk, doma se jeho vláda potýkala s rekordně nízkou důvěrou, drtivou inflací a pocitem občanů, že exekutiva upřednostňuje cizí zájmy před vlastními.

Výsledek? Voliči vystavili Fialově politice stopku a jeho koalice prohrála parlamentní volby. Český příběh tak slouží jako jasné varování pro Londýn, Paříž i Berlín: sázka na permanentní válečnou relevanci funguje jen do chvíle, než unavení voliči přijdou k urnám.

Zatáhnout NATO do ohně války na Ukrajině!

Zelenský v rozhovoru pro Sky News neskrýval, že Ukrajina hodlá masivně rozšířit své kapacity pro údery hloubkovým doletem. „Nebudeme prostě jen tiše umírat. Budeme bojovat zpět. Budeme silnější a silnější každý den,“ deklaroval rázně. Jen v uplynulých týnech zasáhly ukrajinské drony a rakety cíle hluboko v ruském týlu, v některých případech ve vzdálenosti přesahující 1 200 kilometrů. Zatímco Kyjev tyto operace prezentuje jako legitimní ničení ruské válečné mašinérie, uznávaný francouzský profesor geopolitiky a analytik Alexandre del Valle nabízí mnohem chladnější výklad.

Del Valle, působící na prestižním institutu IPAG, již dříve otevřeně analyzoval situaci ukrajinského prezidenta: „Cílem Zelenského je zatáhnout země NATO do této války.“ Podle del Valleho analýzy je Zelenský v bezvýchodné situaci. Doma je pod tlakem ústavy, radikálních křídel a armády, přičemž jakýkoli ústupek bez absolutních záruk znamená jeho politický (a možná i fyzický) konec.

Hloubkové údery uvnitř Ruské federace tak nejsou jen vojenskou taktikou, ale strategickou pastí. Mají vyprovokovat Kreml k tak brutální odvetě proti logistickým uzlům v sousedních státech (jako je Polsko nebo Rumunsko), že Severoatlantická aliance bude nucena aktivovat článek 5 a vstoupit do konfliktu přímo.

Namísto datumu o míru mluví evropští politice o datumu války NATO a EU s Ruskem. Již na přelomu let 2029 a 2030!

Londýnská schůzka ukázala, že evropská trojka se pokouší převzít otěže iniciativy v momentě, kdy Spojené státy vykazují známky vnitřní únavy a politické nečitelnosti. Zelenský ve svém dopise Putinovi otevřeně přiznal, že svět sice není unaven Ukrajinou, ale roste únava z nekončící ruské agrese a ekonomického tlaku. Zatímco Roman Abramovič dál pendluje mezi evropskými kanceláři a Moskvou jako stínový posel špatných zpráv, „Gang čtyř“ se snaží zformovat novou doktrínu.

Friedrich Merz se snaží překrýt 15% domácí důvěru tvrdým protiruským kurzem, Emmanuel Macron si udržuje svou vizi evropské strategické autonomie a Keir Starmer sází na tradiční britskou roli nekompromisního jestřába. Pravda, kterou freudovské přeřeknutí Volodymyra Zelenského odhalilo, je však neúprosná: diplomatické řešení, které by uspokojilo obě strany, momentálně neexistuje. Rusové si budou muset Donbas a jeho zbytek dobojovat – a evropští lídři s historicky nejnižší důvěrou udělají cokoli, aby si skrze tento konflikt udrželi své slábnoucí pozice na šachovnici dějin.

I za cenu, že se do plamenů konfliktu nakonec zapojí celý kontinent na horizontu let 2029 až 2030, jak před pár dny prohlásil právě Starmer. O letech 2029 až 2030 mluvil nedávno [2] náčelník genštábu Bundeswehru Carsten Breuer. Předtím o roce 2029 mluvil Mark Rutte, generální tajemník NATO. A rovněž i německý kancléř, dále vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě. Prostě všichni už dopředu vědí, že v letech 2029 až 2030 bude Rusko ve válce s NATO. A víte, proč to vědí? Protože pro to dělají úplně všechno! A stejně tak mnoho let dělali všechno pro to, aby Rusko bylo donuceno vtrhnout na Ukrajinu. Dělali pro to od roku 2014 úplně všechno. Stejně jako dělají teď. A to je ta nejděsivější realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zelenského děda se musí v hrobě obracet, když se jeho židovský vnuk klaní u hrobů nacistů z UPA, kteří na Ukrajině ve spolupráci s Němci vyhladili 1 milion Židů! Podle Lavrova je diplomacie mrtvá! A v Normandii americký ministr války za největší hrozbu pro Evropu neoznačil Rusko, ale invazi migrantů na plážích jihoevropských zemí!

Mezinárodní politická scéna zažívá uprostřed roku 2026 mohutný rozval soudržnosti kolektivního Západu. USA se nezadržitelně odsouvají z Evropy a nastává rozkol mezi USA a jejich bývalými spojenci. Série ostrých prohlášení klíčových diplomatů a ministrů obrany v posledních dnech naplno obnažila fatální rozkol uvnitř samotné transatlantické osy.

Zatímco ruská strana ústy ministra zahraničí Sergeje Lavrova oficiálně prohlašuje západní diplomacii za „mrtvou“, šéf Pentagonu Pete Hegseth šokoval evropské lídry přímo na vzpomínkových aktech v Normandii, když za hlavní hrozbu pro kontinent neoznačil Rusko, nýbrž migrační vlnu. Zástupci evropských vláda byli pochopitelně v šoku, protože znovu se potvrzuje, že Evropa jde už jinou cestou než USA.

Vladimir Putin při jednání kabinetu v Kremlu vysvětlil, proč je nutná denacifikace Ukrajiny. Židovský vůdce v Kyjevě se klaní ostatkům nacistů u jejich hrobů, kteří se podíleli na vyhlazování Židů na Ukrajině, a tudíž i Zelenského předků. Cílem Západu je podle Putina trvalé ukotvení nacismu na Ukrajině jako nástupní platformy pro budoucí finální válku s Ruskem, čímž se myslí velká válka aliance zemí EU s Ruskem na horizontu let 2029 a 2030, o čemž mezi západními politiky neustále dokola hovoří.

Vůdce, jehož jméno už Putin nevyslovuje

Právě proto má na Ukrajině nacismus zůstat natrvalo. A možná právě proto už Putin vůbec nevyslovuje Zelenského jméno. Proč? Protože Zelenského považuje za zrádce boje sovětského lidu proti nacismu. Dědeček současného prezidenta, Semyon Ivanovyč Zelenskyj, měl židovský původ a byl důstojníkem sovětské Rudé armády a prokazatelně bojoval proti hitlerovskému Německu (obdržel např. Řád Rudé hvězdy). Jeho otec a tři bratři (Zelenského pradědečci a prastrýcové) se navíc stali přímými oběťmi holokaustu.

Ňuchačenko

Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) vedená Stěpanem Banderou představuje hluboké historické trauma. Její příslušníci se prokazatelně spolu s jednotkami OUN podíleli na brutálních etnických čistkách polského obyvatelstva na Volyni (kde zmasakrovali 50 až 100 tisíc civilistů) a asistovali při německých pogromech na Židy po celé okupované Ukrajinské SSR.

Podle historických zdrojů Sovětské akademie věd bylo za II. sv. války na Ukrajině společnými silami německých ozbrojených sil a ukrajinských pomocných sborů UPA a OUN vyvražděno na 1 milion Židů. Židovské obyvatelstvo na Ukrajině vyhlazovaly jak německé jednotky Einsatzgruppen, tak i lokální ukrajinské milice UPA a OUN. A právě ostatkům jednoho z vůdců OUN se Zelenský klaněl před pár dny na kyjevském hřbitově.

Když se židovský vůdce na Ukrajině klaní katům svých vlastních židovských předků, je podle Putina denacifikace Ukrajiny nezbytná

Právě v tomto bodě zpravodajští analytici a historici narážejí na velmi citlivý, reálný paradox, který vyvolává hluboké morální rozhořčení nejen u veřejnosti, ale i u mezinárodních diplomatů. Jde o oficiální státní uctívání památky Andrije Melnyka, jednoho z hlavních vůdců Organizace ukrajinských nacionalistů (frakce OUN-M). Když ukrajinské úřady v rámci politiky budování národní identity přenesly ostatky Andrije Melnyka do Kyjeva a pohřbily je na čestném místě (v zamýšleném Národním panteonu na hřbitově Askoldova mohyla), vyvolalo to mezinárodní poprask.

Skutečnost, že Volodymyr Zelenský – jako již nelegitimní prezident židovského původu, který má v rodinné historii oběti holokaustu – navštěvuje tato pietní místa a uctívá padlé obránce Ukrajiny v areálech, kde spočívají i ostatky historických kolaborantů s nacismem, vytváří obrovské vnitřní i vnější napětí. Tento krok Kyjeva kritici označují za nepřijatelný historický revizionismus, který uráží památku obětí holokaustu a dává nebezpečnou rétorickou munici ruské propagandě.

Pro mnoho pozorovatelů je tento rozpor lidsky i politicky nepochopitelný. Ukrajina po roce 2014 skutečně legislativně rehabilitovala bojovníky OUN a UPA, přičemž to omlouvá jejich protisovětským odbojem, což dlouhodobě vyvolává ostré diplomatické protesty a napětí ze strany Polska a Izraele. Ruská strana tento domácí ukrajinský revizionismus správně označuje za důkaz nacifikace celého ukrajinského státního aparátu a jeho kyjevské junty.

Lavrov mluví o konci diplomacie

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v sérii rozhovorů pro mezinárodní média (včetně RT Arabic a platformy APT) otevřeně deklaroval, že tradiční diplomatické procesy mezi Ruskem a kolektivním Západem jsou v současné době de facto mrtvé.

Evropská unie podle něj zcela ztratila status autonomního hráče a možnost působit jako prostředník v jakýchkoliv mírových rozhovorech. Současná ukrajinská vláda je podle Lavrova „nevyjednatelná“ (non-negotiable). Moskva tvrdí, že kolektivní Západ v čele s Washingtonem nemá zájem na stabilitě, ale na trvalém udržení prozápadní vojenské junty na ukrajinském území, která má sloužit jako permanentní hrozba proti Ruské federaci.

Lavrov zopakoval narativ, že západní státy nikdy neplánovaly dodržovat minské dohody a diplomatické procesy využily pouze jako zástěrku pro vyzbrojení ukrajinské armády. Ruská diplomacie se v tomto duchu odvolává na známou poučku o tom, že „pokud je rvačka nevyhnutelná, je potřeba udeřit jako první,“ čímž obhajuje preventivní charakter své vojenské akce.

Představitelé NATO a Evropské unie Lavrovova slova ostře odmítli. Západní lídři opakovaně zdůrazňují, že podpora Kyjeva je v souladu s mezinárodním právem na sebeobranu. Analytici zároveň upozorňují na to, že Kreml tímto krokem oficiálně potvrzuje odklon od Západu a plně se přeorientovává na budování spojenectví s Čínou, Íránem a zeměmi globálního Jihu.

Americký ministr Hegseth varoval před „invazními loděmi“ migrantů

K největšímu diplomatickému pozdvižení na západní frontě došlo v sobotu 6. června 2026 během oslav 82. výročí vylodění Spojenců v Normandii. Americký ministr obrany (v tamní administrativě nově označovaný jako ministr války) Pete Hegseth na americkém vojenském hřbitově v Colleville-sur-Mer přednesl projev, který přítomné evropské státníky naprosto šokoval. Místo obvyklého ujištění o neochvějné podpoře Evropy proti ruské hrozbez totiž Hegseth otočil pozornost k jižním hranicím kontinentu.

Použil přímou paralelu s operací Overlord z roku 1944. Hegseth dále zkritizoval evropské elity za to, že zpohodlněly a zapomněly, že „svoboda není zadarmo“. Evropa podle něj čelí riziku postupného rozkladu a civilizačního vymazání kvůli nelegální migraci, kterou Brusel svou politikou podle názoru Washingtonu fakticky toleruje a plánovaně přehlíží. Ministr jasně vzkázal, že Spojené státy nebudou financovat obranu kontinentu, jehož lídři odmítají chránit vlastní hranice.

Hegsethova slova okamžitě vyvolala vlnu pobouření i politických neshod:

  • Kritika ze Spojeného království: Bývalý britský ministr ozbrojených sil Tobias Ellwood Hegsetha obvinil, že záměrně podkopává evropskou bezpečnost a bagatelizuje reálné nebezpečí. „Nejedná se o migrační krizi na plážích, největším agresorem a hrozbou pro bezpečnost Evropy je dnes Rusko,“ reagoval Ellwood. Další britští poslanci označili výběr historického místa D-Day pro takový projev za nevhodný a znevažující památku padlých.
  • Odpověď Francie: Francouzský ministr obrany Sébastien Lecornu, který mluvil na hlavní mezinárodní ceremonii (kterou Hegseth demonstrativně vynechal), v nepřímé narážce na americký tlak prohlásil, že Evropa musí vybudovat si vlastní strategickou autonomii a schopnost bránit se sama.
  • Podpora z USA: Viceprezident JD Vance naopak Hegsethovo stanovisko podpořil, když ostře kritizoval evropské elity za to, že ustoupily „politice sebemrskačství“ a dopustily masovou imigraci lidí, z nichž mnozí západní civilizací pohrdají.

Současné dění ukazuje, že konflikt na Ukrajině a s ním spojená diplomatická linie zamrzly na mrtvém bodě. Lavrovovo prohlášení o „nevyjednatelnosti“ Kyjeva potvrzuje, že Moskva sází na dlouhou opotřebovávací válku. Zároveň se však drolí i dosavadní západní jednota. Projev Peta Hegsetha v Normandii vyslal do evropských hlavních měst jasný signál: nová americká administrativa vnímá evropské bezpečnostní priority radikálně odlišně. Pokud Evropa nezačne brát vážně varování Washingtonu ohledně ochrany svých jižních hranic a nelegální migrace, riskuje, že v konfliktu s Ruskem zůstane v budoucnu vojensky i diplomaticky osamocena.

Bílá civilizace čeká na své ostříhání a oškubání, bez odporu!

A tak se s vysokou pravděpodobností stane, protože euronacisté v Bruselu si za migrací stojí a chtějí nahradit dnešní evropské bílé a historicky křesťanské obyvatelstvo islamisty, muslimy, černochy, Afričany, Araby a dalším nebílým obyvatelstvem.

Proces “Velké výměny” v Evropě jede naplno a skandál okolo smrti bělocha Henryho Nowaka v Británii ukazují, že bílá rasa je určena k likvidaci bez opory, ochrany a jakýchkoliv práv. Důkazem toho je i zločinný Migrační pakt EU, který začne platit v pátek 12. června 2026. A národy Evropy by musely povstat ze svých fotbalových a hokejových gaučů, musely by odhodit nákupní vozíky, musely by vyrazit do ulic, do parlamentů, a musely by hlavně volit jinak u voleb.

A to se nestane, protože v konceptuální rovině platí, že běžná mainstreamová ovečka si nikdy kanady nenazuje, a ani od huby si neodtrhne. Ovečka se jen umí nechat stříhat, pravidelně, a to každé 4 roky u spalovacích uren, kde ovečky vhazováním lístků spalují svoji vlastní budoucnost. Přikládají lístky do kotle spalujícího Evropu. A po každých volbách ovečky znovu a znovu ostříhají. Anebo necitlivě a hrubě je oškubou, jako by to nebyly ani ovečky ale slepice. Koneckonců, slepice se od oveček moc neliší. Zatímco ovečky čekají na to, kdo je ostříhá, slepice čekají na to, kdo jim co nasype. A to je drsná konceptuální realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Vladimir Putin odmítl odpovědět Zelenskému na dopis a namísto toho odpověděl ruským vojákům, aby pokračovali v práci! Putin vylíčil, jak Zelenský kontaktuje ruské oligarchy a zve je do Kyjeva, aby potom lobovali u Putina kvůli schůzce s ním! A spoluzakladatel ukrajinské zbrojovky napojené na Mindiče vyhrožoval Putinovi snadností výroby ukrajinské jaderné zbraně!

Letošní Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum (SPIEF 2026), které bylo kdysi výkladní skříní ruského byznysu a oknem do globalizovaného světa, se proměnilo v arénu ostré geopolitické konfrontace. Hlavním tématem kuloárů i plenárních zasedání se stal bezprecedentní diplomatický krok Kyjeva a následná tvrdá reakce Moskvy.

Ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenský totiž publikoval otevřený dopis adresovaný přímo Vladimiru Putinovi, v němž navrhuje přímá jednání o ukončení konfliktu. Putin však jakékoli oficiální formáty odmítl, obvinil Kyjev ze zákulisních her s ruskými oligarchy a vzkázal vojákům na frontě jediné: „Pokračujte v práci.“ A to nebylo všechno. Olej do ohně navíc přilil šokující videorozhovor spoluzakladatele ukrajinské zbrojovky Fire Point, který otevřeně hovořil o snadnosti výroby ukrajinské jaderné zbraně.

Volodymyr Zelenský zveřejnil na oficiálních stránkách ukrajinské prezidentské kanceláře rozsáhlý a emočně vypjatý otevřený dopis adresovaný Vladimiru Putinovi. Text, který se okamžitě rozšířil do světových médií, rekapituluje více než čtvrtstoletí Putinova působení u moci a vykresluje současný konflikt jako jeho „osobní volbu bez reálné příčiny“.

Zoufalý apel, nebo strategický manévr? Zelenského otevřený dopis

Zelenský v dopise poprvé takto přímo a bez obalu nabízí formát bilaterálních rozhovorů na neutrální půdě (např. ve Turecku či arabských zemích) za účasti mezinárodních garantů z USA a Evropy. Součástí návrhu je zavedení úplného příměří a výměna zajatců stylem „všichni za všechny“.

Zelenský svým dopisem v podstatě vyvěsil bílou vlajku

Mezi analytiky však tento krok vyvolal rozporuplné reakce. Podle řady pozorovatelů odráží dopis kritickou situaci Kyjeva na ukrajinské frontě a rostoucí tlak západních spojenců na nalezení diplomatického východiska před nadcházející zimou.

Zelenský v nedávných rozhovorech pro západní tisk sám připustil, že konflikt je nutné urychleně stabilizovat, nejlépe do zimy, a úkolem sondovat terén pro možná jednání pověřil mimo jiné i bývalého šéfa vojenské rozvědky HUR a současného šéfa Zelenského prezidentské kanceláře Kyryla Budanova. Níže máte plný překlad Zelenského dopisu Putinovi:

Otevřený dopis prezidentovi Ruské federace od prezidenta Ukrajiny

4. června 2026 – 21:20

Otevřený dopis

Prezidentovi Ruské federace

Od prezidenta Ukrajiny

Když jste se před více než 26 lety dostal k moci v Rusku, mnoho lidí na Ukrajině vás vnímalo pozitivně. Tak to tehdy bylo. Dnes už je to však minulost.

Dnes drtivá většina Ukrajinců vnímá pozitivně skutečnost, že naše dálkové drony navštívily zahájení vašeho fóra v Petrohradu a překonaly přitom vzdálenost přes 1 000 kilometrů. Jak dobře víte, tato vzdálenost není hranicí našich schopností.

Za 26 let vašeho působení u moci jste zcela změnil agendu vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem. Od diskusí o obchodu a dalších civilních otázkách se naše národy přesunuly téměř výhradně k rozhovorům o úderech a ztrátách.

Téměř polovinu svých 26 let u moci v Rusku jste strávil vedením války proti Ukrajině.

Ať už říkáte cokoli o NATO, geopolitice nebo ruském jazyce, tato válka je vaše osobní volba – válka bez skutečné příčiny. Takto si ji bude pamatovat historie.

Tyto roky mohly vypadat zcela jinak.

Často slýcháme, že vám tato válka vyhovuje. Samozřejmě ne tehdy, když jde o bezpečnost vašeho sídla ve Valdaji nebo o vaši přehlídku v Moskvě. Váš vlastní život je pro vás cenný.

Nyní však všichni vidíme, že Rusové se s touto realitou stávají stále méně smířeni – s tím, že válka přináší Rusku stále více negativních důsledků.

Nelíbí se jim naše drony a rakety.

Nelíbí se jim nedostatek benzínu a neustálý růst cen.

Nelíbí se jim neustálá omezení.

Nelíbí se jim váš záměr vyhlásit druhou vlnu mobilizace, abyste rozšířil válku dalším směrem na Ukrajině nebo ji využil proti dalším zemím sousedícím s Ruskem.

Nelíbí se jim skutečnost, že konec vaší války je v nedohlednu.

Ano, stále můžete Rusy nutit žít tímto způsobem. Vaše zdroje se však výrazně zmenšují.

Nebudete mít dostatek peněz ani politického kapitálu, abyste si dál kupoval loajalitu Rusů tak, jak jste to dělal posledních 26 let.

A my uděláme vše pro to, aby svět pomohl přiblížit okamžik, kdy to již nebude možné.

Jak sám rád říkáte: „Musíme počítat čísla.“

Včera jsem obdržel zprávu o ztrátách vaší armády na ukrajinské frontě během května. Počet opět překročil 30 000 zabitých a těžce zraněných ruských vojáků. Tuto úroveň udržujete měsíc za měsícem a ke každé vaší ztrátě máme videozáznam – nejde o prázdná tvrzení.

Víme, že 63 procent vašich bojových ztrát tvoří padlí a pouze 37 procent ranění. Ve 21. století si žádná armáda nemůže dovolit takový poměr. A podíl padlých bude dále růst.

Není to tak, že bychom se na Ukrajině po všem, co vaše válka přinesla naší zemi, starali o osud ruských vojáků.

Já se však starám o Ukrajince.

Přicházíme o své lidi a každá ztráta je pro nás bolestivá. I když je poměr ukrajinských a ruských ztrát jedna ku pěti nebo jedna ku šesti, stále je to nesmírně důležité.

Důležité je také to, že pravidelně odkládáte své vlastní termíny pro obsazení našich regionů – zejména Doněcké oblasti. A ani letos ji neobsadíte.

My na Ukrajině si však nepřejeme nekonečnou válku. Velmi dobře víme, že život bez války je nesrovnatelně lepší. A chceme toho dosáhnout.

Jsem přesvědčen, že většina Rusů by na to reagovala pozitivně – a vy to víte.

Mnozí nevěřili, že Ukrajina dokáže vydržet tak dlouho. Vy jste tomu nevěřil. A nevěřili tomu ani ti, kteří vám radili. Byla to chyba.

Neočekával jste plnohodnotný odpor Ukrajiny a nepředpokládal jste, že události zajdou tak daleko. A přesto jsme zde – v pátém roce této rozsáhlé války.

Nebojte se vydat cestou ven z této války. To je to hlavní, co se od vás nyní vyžaduje.

Ukrajina si zachovala svou nezávislost. A zachová si ji i nadále. Navzdory všem předpovědím o opaku.

Sjednotili jsme mnoho lidí po celém světě, aby stáli při Ukrajině a proti vám. Získali jsme zbraně i financování, které jsme potřebovali.

My dostáváme podporu. Vy dostáváte sankce. A bude to pokračovat, dokud nebude dosaženo spravedlnosti pro Ukrajinu – spravedlnosti, kterou hledáme a které lze dosáhnout.

Nebudeme dovolovat těm, kteří se vás snaží přesvědčit, že sankce proti Rusku budou výrazně zmírněny a že podpora Ukrajiny bude bez jakékoli smysluplné změny vašeho postoje vůči Ukrajině podstatně omezena, aby uspěli. Příklad Orbána ukazuje, jak končí ti, kteří se rozhodnou pomáhat Rusku v jeho válce proti nám.

Ukrajina přečkala tvrdé zimy, zatímco jste se snažil zničit náš energetický systém. Obstáli jsme – a i ve tmě zůstala odolnost Ukrajinců neporušena.

Přenesli jsme válku na vaše území a bez pomoci Severní Koreje byste ji nedokázal zvládnout. Jste prvním vládcem Ruska, který se obrátil o pomoc na Pchjongjang.

A dnes jste zcela závislý na Číně – také poprvé v dějinách Ruska.

Věřil jste, že Ukrajinci nebudou mít sílu se bránit. Dnes však naši lidé pomáhají našim partnerům na Blízkém východě a v Perském zálivu budovat jejich vlastní obranu.

Doufal jste ve vnitřní nepokoje na Ukrajině. Místo toho se proti vám vzbouřily vaše vlastní vojenské formace. Dne 23. června uplyne další výročí této události a mlčení tento fakt z historie nevymaže.

A nyní jste to vy, na koho se vaši vlastní úředníci, podnikatelé a propagandisté dívají se zjevnou únavou. Svět to vidí.

Svět se Ukrajinou neunavil, jak jste dlouho doufal. Roste však únava z Ruska – dokonce i mezi těmi, kteří vám ve světě pomáhají obcházet sankce a udržovat vaši ekonomiku nad vodou.

Nemůžete si toho nevšimnout. Po 26 letech u moci se začíná projevovat věk. A s časem bude růst i únava z vás.

Viděli jsme zpravodajské informace naznačující, že nyní zvažujete plány pokračovat ve válce i v letech 2027 a 2028. Víme také, že doufáte, že balistické střely dosáhnou toho, v čem vše ostatní selhalo. Chcete vtáhnout Bělorusko ještě hlouběji do této války a my jsme nuceni se na to připravovat. Vidíme, že se snažíte rozehrávat situaci kolem Podněstří. Vaši propagandisté tak či onak vyhrožují každé zemi sousedící s Ruskem. Opravdu tím vším chcete projít?

Volba je nyní na vás.

Dost války.

Ukrajina navrhuje tuto válku ukončit.

Musí se to stát čestně, důstojně a se zárukami, že válka nebude znovu rozpoutána.

Vidíme, že Spojené státy jsou plně soustředěny na otázku Íránu, a bylo by chybou pouze čekat, až se válka v Evropě znovu dostane do centra jejich pozornosti.

Ukrajina navrhuje ukončení této války prostřednictvím přímého jednání mezi námi – a vámi.

Navrhuji setkání.

Slyšeli jsme, jak vaši představitelé s úsměvem říkají, že bych údajně mohl přijet do Moskvy. Po těchto 26 letech však není ve vašem hlavním městě nic, co by měl ukrajinský vůdce dělat – stejně jako není nic, co by měl ruský vůdce dělat v Kyjevě.

Existují země, které tradičně hostí lídry při řešení otázek války a míru. Švýcarsko, Turecko či země arabského světa – mnohé z nich jsou schopny a ochotny takové setkání uspořádat.

Klíčové otázky řeší lídři. Tak tomu bylo vždy a vždy tomu tak bude.

Navrhuji stanovit konkrétní datum takového setkání.

Slyšeli jsme, že vám bylo na Aljašce slíbeno vyřešení určitých otázek týkajících se Ukrajiny a Evropy. Můžete však sám vidět, že o ukrajinských a evropských záležitostech se nerozhoduje v Anchorage.

K bilaterální linii jednání, která by mezi námi měla být vytvořena, by se mohli připojit i další dohodnutí účastníci.

Protože válka probíhá v Evropě a Ukrajina potřebuje bezpečnostní záruky, zatímco i vy usilujete o bezpečnostní záruky pro sebe, bylo by logické zapojit ty, kteří mohou skutečně vystupovat jako garanti.

Domníváme se, že součástí tohoto procesu by měla být Evropa – ti, kteří mají skutečnou schopnost ovlivnit situaci.

Domníváme se také, že součástí procesu musí být Spojené státy. To by mohlo pomoci vytvořit novou bezpečnostní architekturu pro naši část světa.

Máme za sebou mnoho dohod s Ruskem, včetně minských dohod, které nakonec selhaly. Proto musíme nejprve získat přímé odpovědi na otázky, které mezi námi zůstávají, a neskrývat složité problémy za formulace, technické pracovní skupiny nebo nekonečně ztracený čas v kyvadlové diplomacii.

Vaše válka trvale oddělila Ukrajinu a Rusko.

Frontová linie je dnes linií, od níž musí začít diplomacie.

Ukrajina je připravena na úplné příměří po dobu jednání. Je to standardní praxe a současný vývoj kolem Íránu tento argument jen posiluje. Pokus nastolit skutečné ticho zbraní je nejlepší způsob, jak začít spolu mluvit. Věříme, že by nešlo jen o pokus, ale o skutečné příměří – pokud je to i vaším cílem.

Víte, že Spojené státy mají schopnost monitorovat příměří podél linie, kde se zastaví bojové operace.

Ukrajina je připravena na výměnu všech válečných zajatců za všechny a to by se mohlo stát dobrým prologem k ukončení války.

Je třeba podniknout vážné kroky k návratu civilistů a dětí, které byly během války odvezeny.

Musíme určit, jaká budoucnost čeká generace Ukrajinců a Rusů, které přijdou po nás.

Pokud sám nedospějete k závěru, že nastal čas tuto válku ukončit, Ukrajina bude pokračovat v boji za svou existenci. Budeme mít ty, kteří nás podporují.

Vy však také budete muset bojovat stále tvrději za vlastní existenci – nikoli za existenci Ruska, ale za svou vlastní. A není to ode mě ani od Ukrajiny výhrůžka. Je to fakt ruských dějin, který dobře znáte: když se Rusko unaví, přichází změna.

Můžeme pracovat na tom, aby tato únava přišla.

Můžete svou válku zastavit.

Věčná památka všem, jejichž životy si tato válka vyžádala.

Sláva Ukrajině!

–Zelenský–

Putin na SPIEF 2026: „Zelenský tajně kontaktuje naše oligarchy“

Ruská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, byť nepřišla standardní diplomatickou cestou. Ruský prezident Vladimir Putin využil hlavní panelovou diskuzi na petrohradském fóru k tomu, aby Zelenského dopis devalvoval a označil jej za divadlo pro západní publikum.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov předtím lakonicky poznamenal, že dopis byl zaregistrován, ale prezident nemá čas se jím podrobně zabývat. Putin následně před zaplněným sálem odhalil detaily ze zákulisí, které mají demonstrovat údajnou dvojí hru Kyjeva. Tvrdil, že jen několik týdnů před zveřejněním dopisu ho kontaktoval nejmenovaný „představitel ruského byznysu“.

  • Zákulisní mise: Ruský podnikatel byl podle Putina pozván přímo do Kyjeva, kde se v prezidentské rezidenci sešel se Zelenským.
  • Lobby za schůzku: Cílem této schůzky mělo být přimět ruské oligarchy a vlivné obchodníky, aby u Putina lobbovali za osobní setkání obou prezidentů.
  • Ruské odmítnutí: Putin prohlásil, že se jednáním principiálně nevyhýbá, ale odmítá „přelévat z prázdného do pustého“, dokud Kyjev podniká vojenské akce na ruském území. Jako příklad uvedl ukrajinský útok na Luhansk z 22. května, který se odehrál přesně v době těchto tajných diplomatických sond.

Namísto odpovědi na dopis vyslal Putin jasný signál ruským ozbrojeným silám: operace na Ukrajině budou pokračovat podle plánu a armáda má dál plnit své úkoly bez ohledu na politické proklamace Kyjeva.

Nukleární hrozba z Kyjeva? Výroky šéfa Fire Point šokovaly novináře

Zatímco na politickém poli probíhala tato rétorická přestřelka, v ukrajinském mediálním prostoru vybuchla další bomba. Spoluzakladatel a hlavní konstruktér ukrajinské soukromé zbrojovky Fire Point Denis Štilerman vystoupil ve videocastu známé novinářky Alesie Bacmanové (manželky propagandisty Dmitrije Gordona).

Společnost Fire Point, která je v kuloárech úzce spojována s vlivným a uprchlým podnikatelem Tymurem Mindičem (dlouholetým obchodním partnerem Zelenského z dob působení v showbyznysu a strukturách kolem studia Kvartal 95), se specializuje na vývoj pokročilých zbraní. Firma úspěšně testuje balistické rakety řady FP-7 a podílí se na celoevropském projektu protiraketového štítu Freya.

V rozhovoru se však Štilerman dotkl mnohem citlivějšího tématu – teoretického jaderného potenciálu Ukrajiny. V reakci na otázku ohledně nečinnosti západních partnerů a neustálých ruských hrozeb Štilerman chladnokrevně prohlásil, že pro zemi s tak pokročilou infrastrukturou jaderných elektráren a vědeckou základnou, jakou má Ukrajina, by technická realizace vlastní jaderné zbraně – nebo minimálně tzv. „špinavé bomby“ – nebyla žádným nepřekonatelným problémem.

Parametry a projekty zbrojovky Fire Point
Hlavní produkty Drony dlouhého doletu FP-1, křižující střely FP-5 Flamingo, balistické střely FP-7 a FP-9
Klíčové postavy Denis Štilerman (spoluzakladatel), vazby na Tymura Mindiče
Mezinárodní přesah Výstavba závodu na tuhé raketové palivo v Dánsku, projekt štítu Freya
Kontroverze Vyšetřování NABU ohledně nadhodnocování cen komponentů pro ministerstvo obrany

Štilermanovy výroky o snadnosti zneužití ukrajinského technologického know-how k jadernému odstrašení vyvolaly v Moskvě okamžitou hysterii. Ruská média tato slova ihned chopila jako „přímý důkaz“, že Kyjev se pokouší vyvinout zbraně hromadného ničení, což byla jedna z původních záminek pro ruskou invazi v roce 2022.

Patová situace před příchodem další zimy

Události kolem SPIEF 2026 jasně ukazují, že konflikt vstoupil do fáze extrémní nervozity. Ukrajinská strana se prostřednictvím otevřených dopisů a tlaku přes byznysové kanály snaží prolomit diplomatickou izolaci a dotlačit Kreml k jednacímu stolu, což reflektuje vyčerpání zdrojů a obavy z nadcházejícího zimního období.

Zelenského dopis je podle západních novinářů největší Zelenského strategická chyba od počátku války, protože tím dopisem dal prý Putinovi najevo svoji zoufalost a slabost, za což ho prý Putin jako žralok, nebo spíš jako medvěd nemilosrdně sežere. Zelenský tím dopisem odkryl zoufalou situaci Kyjeva.

Už to není Washington, Witkoff a američtí vyjednavači, kdo prosí Putina o příměří. Už to není Brusel. Už to není ani Bratislava, ani Budapešť. A dokonce to není ani Kyjev podepsaný nějakým úředníkem prezidentské kanceláře. Ne, je to osobní žádost o příměří přímo od Zelenského. Na tento okamžik čekal Vladimir Putin skoro 4,5 roku a ten okamžik je tady.

Vedle toho Vladimir Putin dává jasně najevo, že diktovat podmínky míru hodlá výhradně na základě situace na bojišti. Kombinace diplomatického patu, tajných schůzek s oligarchy a nebezpečné rétoriky o jaderných zbraních ze strany ukrajinských zbrojařů naznačuje, že nic z toho na Putina nefunguje, a že cesta k reálnému příměří bude ještě mimořádně komplikovaná a lemovaná další eskalací.

Dronové škody v Rusku porážku Ruské armády na Ukrajině nezařídí

Ovšem tentokrát již s vědomím, že Kyjev je ten, kterému dochází čas, peníze, munice, zbraně a zejména lidé na frontě. A brzy i elektřina a plyn, až se na podzim začne na Ukrajině ochlazovat. Ten dopis je sice adresovaný Putinovi, ale daleko více prozrazuje paradoxně o samotném pisateli a o situaci Kyjeva. Jak už jsem řekl v pátek na rádiu SVCS, drony padající na ruské nádrže s olejem či naftou sice vytvoří na obloze toho či onoho ruského města efektní dýmový mrak a způsobí fronty Rusů na pumpách, ale jinak nic víc.

Zelenskému nakonec zůstane jen kokain a pistole od Petra Pavla

Porážku Ruska a ani zpomalení postupu ruských vojsk na Ukrajině to nepřinese. Tam totiž paliva paradoxně nechybí, protože těžká motorizovaná technika se na frontě rusko-ukrajinské moderní války nepoužívá už skoro 3 roky. Vše se odehrává v malých pěchotních útvarech s podporou dronů a dělostřelectva. Nedostatky paliva tak zasáhnou v některých ruských regionech jen civilisty. Ale Rusové kvůli tomu do ulic nevyjdou, aby svrhli Putina. A pokud si tohle Zelenský myslí, je ještě naivnější, než jsme si mysleli. Taková je prostě realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Kritickou infrastrukturu musíme ukrýt pod zem, anebo do sarkofágů jako reaktory, tvrdí profesor z MGIMO! Na Krymu je zle a guvernér zakázal prodej paliv v hotovosti! Dmitrijev oznámil podpis smlouvy s USA o stavbě podmořského tunelu mezi Aljaškou a Čukotkou, zatímco Rubio přiznal, že USA nejsou nestranný vyjednavač a jsou na straně Ukrajiny! Schíza jako řemen, anebo jen Realpolitik v praxi?

Současná geopolitická scéna roku 2026 nabízí pohled na svět plný zdánlivých i skutečných paradoxů. Na jedné straně stojí drsná válečná realita, útoky na kritickou infrastrukturu a rétorika o dekádách globálního konfliktu. Na straně druhé šokují zákulisní diplomatické tahy a prohlášení o mamutích infrastrukturních projektech mezi mocnostmi, které spolu de jure vedou zástupnou válku.

Nedávné události z Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra (SPIEF 2026), eskalace na Krymu a slyšení v americkém Kongresu tyto protichůdné tendence obnažily v plné nahotě. Rozpor mezi slovy a činy předních světových aktérů vyvolává zásadní otázku: Sledujeme schizofrenní rozštěpení americké a ruské moci, nebo jde o pragmatickou reální politiku, kde byznys a strategické plánování fungují odděleně od frontových linií?

Na petrohradském fóru SPIEF 2026 vystoupil politolog a poradce šéfa Rosněftu Andrej Bezrukov s mrazivou prognózou. Bývalý ilegální, v USA zatčený a později zpátky do Ruska vyměněný agent KGB a SVR (který mimochodem inspiroval známý televizní seriál The Americans) prohlásil, že Rusko se musí připravit na to, že bude ve válečném stavu minimálně příští „dvě dekády“.

Děsivá prognóza bývalého rozvědčíka SVR

Podle Bezrukova nejde pouze o lokální konflikt na Ukrajině, ale o hluboké globální přerozdělování moci (tzv. Velké přerozdělení), které potrvá celou generaci. Bezrukov v této souvislosti apeloval na radikální transformaci ruského vnímání bezpečnosti. Uvedl, že země musí kompletně přebudovat svou kritickou infrastrukturu tak, aby byla odolná vůči permanentním technologickým a vojenským hrozbám. Jeho návrhy zněly jako vystřižené ze sci-fi románu:

  • Přesun klíčových logistických a průmyslových uzlů hluboko pod zem.
  • Uzavření strategických civilních i vojenských objektů do masivních ochranných sarkofágů, podobných těm, které kryjí jaderné reaktory.

Tato rétorika odráží hlubokou militarizaci ruského strategického myšlení, kde se s obranou nepočítá jako s dočasným opatřením, ale jako s trvalým modem operandi společnosti.

Na Krymu není palivo na pumpách kvůli ukrajinským dronům

Že Bezrukovovy vize nejsou jen akademickým cvičením, ilustruje kritická situace na anektovaném Krymu. Guvernér Sergej Aksjonov v televizním vystoupení potvrdil další vlnu tvrdých restrikcí na čerpacích stanicích. Důvodem jsou neustávající a vysoce efektivní útoky ukrajinských bezpilotních letounů (AFU) na logistické trasy, sklady paliv a samotné mobilní cisterny na silnicích. Aksjonov oznámil přísné limity na prodej pohonných hmot (často omezené na pouhých 20 až 30 litrů na vozidlo) a výrazné omezení hotovostních plateb u pump s cílem lépe monitorovat a regulovat distribuci.

Logistika paliv na poloostrově se kvůli dronům ocitla v asymmetrické pasti. Cisterny jedoucí po krymských silnicích jsou pro ukrajinské drony snadným terčem. Tato zranitelnost přesně zapadá do Bezrukovovy analýzy: povrchová, nechráněná infrastruktura je v moderní válce neudržitelná. Pokud Rusko nedokáže palivové toky a zásobování dostat „pod zem“ nebo je ochránit před útoky shora, jeho kontrola nad strategickými regiony bude neustále ochromována.

Tunel mezi Aljaškou a Čukotkou se stane realitou

Zatímco Bezrukov mluvil o padesáti letech války a Aksjonov řešil hořící cisterny, v kuloárech téhož petrohradského fóra odpálil bombu Kirill Dmitrijev, zvláštní zmocněnec ruského prezidenta. Dmitrijev novinářům oznámil, že mezi Ruskem a Spojenými státy dojde k podpisu dohody o pokračování projektových prací na podmořském tunelu pod Beringovou úžinou, který by propojil Čukotku a Aljašku.

„Půjde o jeden z největších infrastrukturních projektů v historii našich zemí. Tunel bude postaven,“ prohlásil Dmitrijev.

Projekt, pracovně nazývaný „Putin-Trumpův tunel“, poprvé Dmitrijev veřejně nastínil koncem minulého roku. Odhadované náklady se při použití konvenčních metod pohybují kolem 65 miliard dolarů. Ruská strana však operuje s tvrzením, že při využití moderních technologií ražby – explicitně zmiňují firmu The Boring Company Elona Muska – by se cena mohla stlačit pod 8 miliard dolarů a stavba by trvala zhruba osm let.

Americký prezident Donald Trump v minulosti označil myšlenku za „zajímavou“. Jak je ale možné, že v době nejostřejší konfrontace od dob studené války plánují Washington a Moskva přímé pozemní a železniční spojení svých kontinentů? Celé to působí jako schíza a neuvěřitelné rozštěpení procesů řízení zejména v USA, ale v podstatě i v Rusku, protože i v Kremlu jsou dvě křídla. Jedno pro-západní, a druhé v podstatě proti-západní.

Rubio prohlásil, že Amerika není neutrální, ale to prý nebrání dialogu s Ruskem

Tento do očí bijící paradox podtrhlo i nedávné vystoupení amerického ministra zahraničí Marca Rubia před sněmovním Výborem pro zahraniční věci. Rubio zde otevřeně přiznal geopolitickou realitu, kterou se západní diplomacie občas snaží halit do neutrálního jazyka. Prohlásil, že Spojené státy nejsou a nemohou být „nestranným vyjednavačem míru“ na Ukrajině.

Rubio v Kongresu zdůraznil:

  1. Jasná volba strany: USA plně stojí za Kyjevem, což dokazují masivní a nepřerušené dodávky zbraní.
  2. Ekonomický tlak: Na Rusko jsou uvalovány stále tvrdší sankce; v Kongresu je aktuálně projednáván zákon na uvalení masivních 500% cel na zbývající ruské zboží.
  3. Realismus: Perspektivy na rychlé diplomatické řešení jsou momentálně mizivé, protože ani jedna ze stran není připravena k ústupkům.

Rubio však zároveň dodal větu, která slouží jako klíč k pochopení celého paradoxu: „Udržování dialogu s Rusy je požadavkem zralé diplomacie.“ Naznačil, že jakmile válka na Ukrajině skončí, vztahy s Moskvou se opět stanou „přátelštějšími a snáze udržitelnými“, už jen proto, že Rusko disponuje největším jaderným arzenálem na světě a hlavně největšími surovinovými zdroji na této planetě.

Rozštěpení moci, nebo cynický pragmatismus?

Pohled na tyto události svádí k závěru, že v americké (a potažmo i ruské) mocenské struktuře dochází k hlubokému rozštěpení. Bojuje jedno křídlo za totální zničení Ruska po boku EU a Ukrajiny, zatímco druhé křídlo (kolem Trumpa a byznysových elit) tajně vyjednává s Moskvou o rozdělení sfér vlivu a megaprojektech na úkor Evropy? Ano, v podstatě tak nějak by se dalo říct, že to je.

Realita je však vrstevnatější a lze ji rozklíčovat skrze tři roviny:

1. Dvoukolejná politika reální politiky (Realpolitik)

Velmoci nikdy neoperují jako monolity s jediným vektorem přemýšlení. V diplomacii existuje koncept tzv. „Track Two“ (druhé koleje) a dlouhodobého strategického plánování. I v momentech, kdy na frontě umírají lidé a ekonomiky se drtí sankcemi, zpravodajské služby a úzké kruhy diplomatů plánují svět po válce.  Projekt Beringova tunelu je z americké strany pravděpodobně vnímán jako mrkev na konci dlouhého klacku – signál Moskvě, co všechno by mohlo následovat, pokud přistoupí na americké podmínky příměří na Ukrajině.

Pro Rusko je to zase způsob, jak ukázat domácímu publiku i Číně, že není zcela izolované a dokáže jednat přímo s Washingtonem nad hlavami Evropanů. A tak trochu i za zády Číny. Protože o to možná jde Rusům v první řadě. A pozor, tím tunelem povede kromě silnice i železnice, takže Čína by mohla po železnici do USA exportovat zboží. Tím by se Rusko stalo pro Peking ještě cennějším partnerem. V podstatě se dá říct, že ten tunel mezi USA a Ruskem je v podstatě “Čínská pojistka” pro Kreml.

2. Obchodování s nepřítelem jako historický standard

Historie ukazuje, že ekonomická spolupráce a válka se navzájem nevylučují. Během studené války Sovětský svaz dodával plyn do západní Evropy, zatímco sovětské a americké zástupné armády bojovaly ve Vietnamu a Africe. I dnes, uprostřed sankcí, proudí určité strategické suroviny (jako je uran nebo specifické kovy) přes složité kličky dál z Ruska na Západ. Beringův tunel je v této fázi pouze „na papíře“. Ale železniční sítě z obou stran již dávno existují, jak ukazuje mapa níže. Stačí je jen spojit pod Beringovou úžinou.

Podpis dohody o pokračování projekčních prací neznamená, že zítra vyjedou bagry. Je to diplomatický nástroj a symbolický tah, nikoli okamžitá ekonomická realita. Ovšem Trumpova politika všechno urychluje a tím, jak se USA rychleji vzdalují EU, tím rychleji se USA budou snažit přiblížit surovinám v Rusku. Protože ta železnice v tunelu bude americkou konkurencí Číně v soutěži o ruské zdroje.

3. Využití Elona Muska jako geopolitického beranidla

Zmínka o technologiích The Boring Company ukazuje na nový fenomén: zapojení nestátních technologických gigantů do globální politiky. Lidé jako Elon Musk mají vlastní geopolitickou váhu. Pro Trumpovu administrativu představuje Musk způsob, jak provádět neortodoxní, byznysově orientovanou zahraniční politiku, která obchází tradiční byrokratické struktury Pentagonu a Ministerstva zahraničí. Tím vzniká dojem rozštěpení moci. Zatímco institucionální Washington (reprezentovaný Kongresem a Rubiovým úřadem) drží tvrdou linie sankcí a cel, exekutivní křídlo kolem Trumpa zkouší byznysové dealy.

Evropa je definitivně pod čarou geopolitického ponoru a jde ke dnu

Pokud se potvrdí Dmitrijevova slova a Rusko s USA skutečně podepíší memorandum o Beringově tunelu, bude to silný políček pro Evropskou unii a Ukrajinu. Ukázalo by se, že zatímco Evropa se v souladu s transatlantickou rétorikou ekonomicky zcela odstřihla od Ruska a nese obrovské náklady spojené s energetickou krizí a podporou Kyjeva, Washington si ponechává otevřená zadní vrátka a tunely pro budoucí bilaterální restart vztahů s Moskvou.

Bezrukovova vize „války na dekády“ a Aksjonovova palivová krize na Krymu ukazují, že horká fáze konfliktu hned tak neskončí. Avšak pod povrchem těchto dramatických událostí se již rýsují kontury nového uspořádání světa. V něm zjevně neplatí absolutní černobílé vidění. Velmoci dokáží jednou rukou podepisovat zatykače a uvalovat 500% cla, a druhou rukou kreslit plány pro podmořské tunely, které jednou spojí jejich světy.

Pro menší hráče na globální šachovnici je to varovný signál, že v nejvyšší lize geopolitiky nerozhodují emoce ani morálka, ale čistý, pragmatický zájem velmocí. Neexistují dokonce ani zásady v politice, ani oběti krve ruských lidí padlých ve válce rozpoutané a financované Američany na Ukrajině od roku 2014. Nakonec jde jen o moc a peníze. Peníze a moc. Zbytnost vlasteneckých ideálů mizí proto v prázdnotě nejen ruských vizí červených čar Kremlu, ale i v prázdnotě palivových nádrží aut obyvatel Krymu. A taková je realita. Drsná a plná deziluze.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zelenský v nejkritičtější chvíli vyrobil skandál a znepřátelil si největšího podporovatele, když udělil titul “Hrdinové UPA” elitní ukrajinské vojenské jednotce! Místopředseda polského Sejmu chce zablokovat Ukrajině vstup do EU, ukončit platby a úvěry Ukrajině a odebrat Zelenskému řád! A nový šéf prezidentské kanceláře šokoval, když prohlásil, že má od Zelenského úkol zajistit ukončení války do zimy!

Zatímco frontové linie na východě a jihu Ukrajiny vykazují známky opotřebovávací války bez dramatických zvratů, na diplomatickém a politickém poli dochází k událostem, které zásadním způsobem mění dynamiku v regionu. Kyjev se v posledních dnech ocitl v kleštích dvou zásadních témat.

Na jedné straně stojí nečekaně otevřená prohlášení ukrajinského vedení o snaze ukončit horkou fázi konfliktu ještě před příchodem letošní zimy. Na straně druhé se rozhořel hluboký diplomatický konflikt s Polskem – nejbližším evropským spojencem Ukrajiny – kvůli historickému dědictví, které v Polsku otevřelo staré rány z dob druhé světové války. Ukrajina prostě je znacifikovaná a nedokáže to utajovat moc dlouho.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský totiž podepsal koncem května dekret, kterým udělil Nezávislému centru speciálních operací „Sever“ ukrajinských speciálních sil čestný titul „Hrdinové UPA“ (Ukrajinské povstalecké armády). Podle oficiálního zdůvodnění Kyjeva má toto rozhodnutí „obnovit historické tradice národní armády“ a ocenit mimořádné zásluhy jednotky, která se od počátku ruské invaze podílela na klíčových operacích, včetně obrany Kyjevské oblasti a úspěšné protiofenzivy v Charkově.

Reakce Varšavy je děsivá. Hněv spojil politické rivaly

Pro ukrajinské vojáky a velkou část tamní společnosti symbolizuje UPA historický boj proti tzv. sovětskému a předtím carského imperialismu a moskevské nadvládě. Pro sousední Polsko však toto rozhodnutí představuje hlubokou urážku a glorifikaci organizace odpovědné za masové vraždění civilistů, a to především na Volyni. V polské politice, která je dlouhodobě paralyzována hlubokými spory mezi liberální vládou Donalda Tuska a konzervativní opozicí, vyvolal Zelenský tímto krokem bezprecedentní jednotu v odporu.

  • Donald Tusk (premiér): Označil rozhodnutí ukrajinského prezidenta za „mimořádně znepokojivé z hlediska polsko-ukrajinských vztahů“ a varoval, že historické spory nahrávají Moskvě. „Jestli se pohádáme o minulost, budoucnost vyhraje někdo jiný. Ukrajinský prezident by to měl konečně pochopit,“ uvedl Tusk.
  • Krzysztof Bosak (místopředseda Sejmu): Šéf krajně pravicové a národně-konzervativní koalice Konfederace reagoval nejostřeji. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici RMF24 vyzval k tomu, aby Polsko oficiálně zablokovalo integrační proces Ukrajiny do Evropské unie, dokud se Kyjev „neodvrátí od kultu zločinců“ a plně neodblokuje exhumace obětí volyňského masakru. Bosak rovněž navrhl radikální kroky, jako je zastavení polských plateb za satelitní systém Starlink využívaný ukrajinskou armádou, a tvrdil, že Ukrajinci vnímají polské politiky jako „slabochy“, což vede k absenci jakéhokoliv respektu vůči Varšavě.
  • Symbolická gesta odporu: Reakce zasáhla i širší polské elity. Bývalý prezident a nositel Nobelovy ceny míru Lech Wałęsa na protest proti dekretu veřejně odložil ukrajinský odznak, který nosil na klopě, a prohlásil, že krok ukrajinského vedení urazil jeho i památku povražděných krajanů. Bývalý polský velvyslanec v Kyjevě Bartosz Cichocki zase symbolicky vrátil ukrajinský Řád za zásluhy, který obdržel v roce 2022.
Volyňská tragédie jako nepřekonatelná překážka a glorifikace nacismu

Jádrem polského hněvu je takzvaná Volyňská tragédie z let 1943–1945. Během druhé světové války provedlo křídlo Organizace ukrajinských nacionalistů vedené Stěpanem Banderou (OUN-B) a její ozbrojená složka UPA koordinované etnické čistky na území Volyně a východního Haliče, které před válkou patřily Polsku. Metodické vyvražďování polských vesnic si podle historiků vyžádalo přibližně 100 000 polských obětí, převážně žen, dětí a starců. Polský institut národní paměti tyto události klasifikuje jako genocidu.

Ukrajinští historici naopak poukazují na to, že masakry doprovázely brutální odvetné akce polské Zemské armády (Armia Krajowa) proti ukrajinským civilistům, při nichž zahynulo až 20 000 Ukrajinců. Dlouhodobým bodem sváru zůstává skutečnost, že Kyjev blokuje polským expertům povolení k provádění archeologických průzkumů a exhumací těl obětí na ukrajinském území, což Varšava vnímá jako neochotu postavit se k vlastní historii čelem, zatímco německým badatelům jsou exhumace povoleny.

Maturanti před školou ve Vinnyci se seřadili do podoby svastiky

Polákům nikoliv. Polské ministerstvo zahraničí otevřeně varuje, že tento krok dává „kyslík ruské propagandě“, která dlouhodobě staví svůj narativ na údajném ukrajinském neonacismu a fašismu, o kterém západní média tvrdí, že na Ukrajině nejsou. Přitom jen před pár dny uniklo video a fotografie ze školy ve Vinnyci, kde se maturanti na dvoře seřadili do podoby hákového kříže, a to na pokyn učitele tělocviku. Fotografii máte výše.

Budanov dostal od Ňuchačenka rozkaz ukončit válku do zimy

A to není vše. Zatímco na západní hranici Ukrajiny hoří diplomatický požár, z Kyjeva začaly přicházet překvapivé zprávy týkající se vojenské strategie a mírových rozhovorů. Šéf prezidentské kanceláře Kyrylo Budanov (který byl v rámci politických přesunů jmenován do čela úřadu prezidenta) potvrdil na mezinárodním fóru „Architektura bezpečnosti“, že Volodymyr Zelenský mu vydal jasný pokyn: vyvinout maximální úsilí a pokusit se zastavit válečný konflikt co nejdříve, ideálně do příchodu zimy.

Budanov tato slova označil za „naprosto správný, promyšlený a realistický požadavek“. Navázal tím na rozhovor Zelenského pro americkou stanici CBS News, kde ukrajinský prezident připustil, že do zimy je nutné najít diplomatickou cestu, jak zasednout k jednacímu stolu. Podle poradce pro prezidentskou komunikaci Dmytra Lytvyna má Ukrajina jasně definované okno příležitosti v horizontu zhruba šesti měsíců (do listopadu).

Proč ten spěch? Strach z energetického kolapsu a zimy ve tmě

Prohlášení o reálném ukončení bojů do zimy překvapilo řadu novinářů i zahraničních analytiků, kteří se dosud klonili k názoru, že válka bude mít vleklý charakter trvající několik dalších let. Za tímto pragmatickým obratem Kyjeva však stojí tvrdá realita a kombinace několika zásadních faktorů:

  • Katastrofální stav energetické infrastruktury: Ruské raketové a dronové útoky v průběhu roku systematicky likvidovaly ukrajinské tepelné a vodní elektrárny i distribuční uzly. Ukrajina čelí masivnímu deficitu ve výrobě elektřiny. Představa další zimy, kdy budou velká města jako Kyjev, Charkov či Oděsa bez dodávek elektrického proudu, tepla a plynu, představuje pro ukrajinské vedení noční můru. Mohla by způsobit totální paralýzu ekonomiky a spustit novou, masivní vlnu uprchlíků do Evropy.
  • Vojenská patová situace a limity lidských zdrojů: Přestože ukrajinské síly stabilizovaly frontu a úspěšně provádějí údery dlouhého dosahu na ruské území (zejména na rafinérie a vojenskou infrastrukturu), lidské a materiální zdroje země jsou vyčerpané. Ruské územní zisky sice v posledních měsících nepřesáhly jejich masivní ztráty, ale opotřebovávací válka dlouhodobě favorizuje lidský potenciál Ruské federace.
  • Geopolitická nejistota v USA: Kyjev si je dobře vědom politického vývoje ve Spojených státech, kde se blíží prezidentské volby. Americká diplomacie, jak naznačil ministr zahraničí Marco Rubio, se v posledních měsících musela silně soustředit na krizi na Blízkém východě, což vedlo ke stagnaci některých formálních vyjednávacích procesů ohledně Ukrajiny. Kyjev potřebuje dosáhnout diplomatického průlomu dříve, než by případná změna v Bílém domě mohla ohrozit kontinuitu vojenské pomoci.

Podle Budanova probíhají složitá vyjednávání s ruskou stranou mimo hlavní pozornost veřejnosti. Naznačil, že existují reálné předpoklady pro zastavení bojů, přičemž Moskva údajně v předchozích kolech vyjednávání vyjádřila ochotu akceptovat bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, které by garantovaly přímo Spojené státy. Hlavním kamenem úrazu však zůstává územní uspořádání.

„Hledáme kompromis mezi dvěma zcela protichůdnými postoji. Zatím jsme ho zcela nenašli, ale nemáme moc času,“ popsal situaci Budanov s tím, že vojenské podskupiny již dosáhly dílčích dohod o tom, jak by po skončení bojů fungovalo monitorování demilitarizované zóny. Klíčovým faktorem úspěchu diplomacie je podle Kyjeva udržení maximálního ekonomického a sankčního tlaku na Vladimira Putina ze strany západních spojenců.

Až do roku 1918 nám říkali “Rusíni”

Na sociálních sítích se znovu vynořilo legendární video z rozhovoru posledního vůdce a hlavního velitele UPA, který zemřel v roce 2007. Krátce před svojí smrtí Vasyl Kuk, který po smrti Romana Šuchevyče velel UPA v exilu v letech 1950 až 1954, poskytl rozhovor, ve kterému mimo jiné vylíčil, že až do roku 1918 vlastně nic jako Ukrajinci historicky neexistovali, protože se jmenovali jako národ Rutenové/Rusíni.

Teprve až po rozpadu Rakousko-Uherska a po skončení 1. sv. války se začaly objevovat pojmy “Okrajinci” a “Ukrajinci”. Jak v rozhovoru dále uvedl, tím slovem se označovali lidé žijící “na okraji” Ruského carského impéria, a slovo zahrnovalo území pro všechna etnika toho prostoru, nejen Rusíny, ale i Poláky, Rumuny, Maďary, Židy, Tatary a další “okrajové” národy carského impéria. Tohle video se ukrajinským nacionalistům příčí, nikde ho na ukrajinských nacionalistických webech nenajdete.

Ukrajina se nachází v kritickém bodě své moderní historie. Snaha o rychlé ukončení války do zimy ukazuje, že kyjevské vedení si uvědomuje své limity odolnosti vlastního státu vůči systematickému ničení kritické infrastruktury. Tento pragmatismus se však dostává do ostrého kontrastu s ukrajinskou vnitřní politikou nacistické identity. Krok, který měl sloužit k posílení morálky domácích ozbrojených sil – tedy udělení titulu odkazujícího na UPA – vedl k těžkému diplomatickému selhání ve vztahu k Polsku.

Varšava byla od února 2022 hlavním logistickým uzlem, přes který na Ukrajinu proudily západní zbraně, a jedním z nejhlasitějších zastánců rychlého přijetí Ukrajiny do EU. Pokud Kyjev bude takto k Polákům přistupovat i nadále, riskuje, že v momentě, kdy bude při složitých diplomatických jednáních s Ruskem potřebovat maximální podporu evropských spojenců, narazí na tvrdé veto ze strany Polska. Poláci se přitom nepoučili, že neonacismus na Ukrajině nemá přátele, jen dočasné spojence. A to je prostě tvrdá realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Prev1...111213...25Next Strana 12 z 25

DOPORUČENÉ NOVINKY

NÁHODNÝ VÝBĚR

AE News (American European News) je nezávislý internetový zpravodajský portál připravovaný českými a slovenskými krajany žijícími po celém světě. Přinášíme informace z alternativních zdrojů, dešifrujeme politické události, dezinformace a mediální propagandu a píšeme o dopadech a souvislostech. U nás píšeme bez cenzury, bez politické korektnosti, bez servilnich postojů k palčivým problémům z domova i ze světa.
Veškeré články jsou díly příslušných autorů.

DNEŠNÍ ČLÁNEK

OBLÍBENÉ RUBRIKY

© Copyright 2026 American European News, LLC