Yearly Archives: 2026

Čína se ostře ohradila proti obvinění Trumpa, že zasahuje do amerických voleb! Kreml se ozval rovněž a Tucker Carlson označil Trumpa za zrádce amerických voličů z hnutí MAGA a přirovnal ho k Jidášovi! Podle jeho názoru už ani JD Vance zřejmě Republikány nezachrání! Trump je tak pod palbou z Moskvy, Pekingu i z vlastních řad! Po volbách může skončit v Bílém domě!

Americká politická scéna zažívá jeden z nejdramatičtějších momentů posledních let. Prezident Donald Trump před několika dny šokoval světovou veřejnost, když nečekaně odtajnil sérii zpravodajských informací, které mají podle jeho slov nezvratně dokazovat masivní zasahování ze strany Číny a Ruska do nadcházejících podzimních voleb do Kongresu a rovněž zasahování do voleb v roce 2020.

Tento krok, který mnozí domácí i zahraniční analytici označují za projev rostoucího zoufalství a politické nestability Bílého domu, okamžitě vyvolal bouřlivé mezinárodní reakce. Trump ve svém ostrém projevu obvinil Peking a Moskvu z pokusů o destabilizaci amerických demokratických institucí, čímž opět oživil téma volebních manipulací, které Spojené státy neúspěšně řeší už celou dekádu.

Reakce ze zahraničí na sebe nenechaly dlouho čekat a přinesly s sebou ostrá popření, která americkou administrativu staví do mimořádně nelichotivého světla. Čínská lidová republika reagovala na Trumpova obvinění s chladným, ale o to razantnějším diplomatickým odporem. Tiskový mluvčí čínského ministerstva zahraničí Lin Jian na pravidelném brífinku pro média nenechal na amerických tvrzeních nit suchou.

Na otázku zpravodajské agentury Reuters odpověděl jasně zformulovaným stanoviskem, které přímo poukazovalo na absenci jakýchkoli reálných důkazů a na fakt, že samotné americké zpravodajské služby v minulosti nedošly k žádným důkazům o tom, že by Peking ovlivnil volby v roce 2020, ve kterých Trump prohrál. Čína dlouhodobě deklaruje svou doktrínu přísného nezasahování do vnitřních záležitostí cizích států a Lin Jian toto směřování opět rázně potvrdil. Níže je přepis videa:

„Dobré odpoledne. Otázka od agentury Reuters. Americký prezident Donald Trump ve čtvrtek odtajnil zpravodajské informace, které podle něj dokazují čínský zásah do amerických voleb, a to navzdory závěru amerických zpravodajských služeb, že neexistují žádné důkazy o tom, že by Peking ovlivnil volby v roce 2020, v nichž Trump prohrál. Má ministerstvo zahraničních věcí k tomu nějaký komentář? A ovlivní výroky prezidenta Trumpa bilaterální vztahy? Děkuji.“

„Příslušná tvrzení americké strany jsou čistě smyšlená, představují zlovolné očerňování a již dávno se ukázala jako nesmyslná. Čínská strana vždy dodržovala zásadu nezasahování do vnitřních záležitostí jiných států, nemá zájem a nikdy nezasahovala do amerických voleb. Naopak, kdo se neustále vměšuje do vnitřních záležitostí jiných zemí, dlouhodobě a bez rozdílu sleduje vlády, podniky i běžné občany po celém světě, ve velkém měřítku krade údaje občanů jiných zemí – to mezinárodní společenství vidí zcela jasně. Vyzýváme americkou stranu, aby se zamyslela nad svým jednáním, přestala bezdůvodně očerňovat Čínu, nevyužívala Čínu jako téma ve volbách a více se zasazovala o vztahy mezi Čínou a USA.“

Mluvčí zašel ještě dál, když obvinil samotný Washington z hlubokého pokrytectví. Podle čínské strany jsou to právě Spojené státy, které globálně a bez rozdílu dlouhodobě sledují zahraniční vlády, soukromé podniky i běžné občany po celém světě, přičemž ve velkém měřítku nelegálně kradou data občanů jiných zemí.

Peking proto vyzval Bílý dům, aby se zamyslel nad svým vlastním jednáním, přestal bezdůvodně očerňovat Čínu, nevyužívala Čínu jako levné předvolební téma k odpoutání pozornosti a raději udělal více pro konstruktivní budování bilaterálních vztahů mezi Čínou a USA, které Trumpova rétorika vážně poškozuje.

Kreml odmítá anonymní zdroje a připomíná závěry amerických vyšetřovatelů

Netrvalo dlouho a k vlně mezinárodní kritiky se připojila také Moskva. Oficiální mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov reagoval na Trumpovo vyhlášení s neskrývanou ironií a poukázal na to, že americký prezident se opírá o neověřené, anonymní informace bez důkazů, které navíc pocházejí od amerických tajných služeb. Ruská reakce byla postavena na velmi pragmatickém argumentu.

Samotné americké instituce – od parlamentních komisí přes generální prokuraturu až po nejrůznější vyšetřovací orgány – po letech podrobných šetření dospěly k jednotnému závěru, že Rusko nijak neovlivňovalo volby ve Spojených státech. Peskov důrazně deklaroval, že Ruská federace jakákoli obvinění z mezinárodního zasahování absolutně a rozhodně odmítá. Zdůraznil, že Moskva se nikdy nevměšovala do vnitřních záležitostí jiných zemí a pevně počítá s tím, že se nikdo nebude pokoušet vměšovat do vnitřních záležitostí Ruska. Tady je přepis videa:

„No, jde o to, že prezident Trump se odvolává na určité, na nějaké, na anonymní informace, na informace bez důkazů pocházející od amerických tajných služeb. Ale připomeňme si, že ve Spojených státech se přece jen uskutečnila řada vyšetřování, šetření a tak dále. Všechny dospěly k závěru, že Rusko nijak neovlivňovalo volby ve Spojených státech. Právě z toho vycházíme především. A nejednalo se o závěry našich bezpečnostních složek ani našich vyšetřovacích orgánů, ale amerických. Byly to parlamentní komise, generální prokuratura a podobné orgány. Všechny tyto orgány dospěly k jednotnému závěru, že k žádnému ovlivňování nedošlo. Celkově tedy jakákoli obvinění odmítáme, a to rozhodně. Rusko se nikdy nevměšovalo do vnitřních záležitostí jiných zemí a počítáme s tím, že se nikdo nebude pokoušet vměšovat do našich vnitřních záležitostí.“

Tato koordinovaná rétorická defenzíva ze strany dvou klíčových světových velmocí staví Donalda Trumpa do mezinárodní izolace. Namísto toho, aby odtajněné dokumenty přinesly očekávaný politický triumf a semkly americkou veřejnost kolem Bílého domu, vyvolaly spíše vlnu pochybností a domácí politické kritiky.

Zrada hnutí MAGA: Když se z nejbližších spojenců stávají nejostřejší kritici

Pokud jsou útoky z Pekingu a Moskvy pro Donalda Trumpa běžnou součástí zahraniční politiky, ránu pod pás, kterou dostal na domácí půdě, rozdýchává jen velmi těžko. Známý konzervativní novinář a politický komentátor Tucker Carlson, který dlouhé roky patřil k nejhlučnějším podporovatelům hnutí MAGA (Make America Great Again) a samotného Trumpa, promluvil na Bloombergu.

A vystoupil ve výbušném rozhovoru s vyjádřením, které otřáslo samotnými základy republikánské základny. Carlson v něm otevřeně vysvětlil, proč definitivně opustil Republikánskou stranu a proč dnes považuje Donalda Trumpa za politického zrádce vlastních voličů, jehož jednání se dá přirovnat k biblickému Jidášovi.

Carlson ve svém monologu neskrýval hluboké osobní zklamání a frustraci. Uvedl, že Trump cynicky zradil miliony obyčejných Američanů, kteří do něj vkládali své poslední naděje na změnu zkostnatělého washingtonského systému. Voličům bylo slibováno, že Washington je hra pro zasvěcené.

Hra, kde se malá hrstka lidí pohádkově obohacuje, páchá zločiny beztrestně pod ochranou americké vlády v rámci takzvaného „deep state“, a že tento systém bude vykořeněn. Místo toho se však nestalo nic, a co víc, establishment zaútočil na každého, kdo jen požádal o nahlédnutí do přísně střežených Epsteinových spisů. Níže máte přepis videa:

„Republikánská strana – znamená to, že jste ji opustil, že jste ztratil naději na to, že by J. D. Vance stanul v čele Republikánské strany, stal se jejím příštím prezidentským kandidátem a že by to byla jiná Republikánská strana, než jakou vidíte dnes?“

„No, myslím si, že kdyby byl J. D. Vance prezidentem, samozřejmě by nevedl válku s Íránem. Nedokážu si představit, že by J. D. Vance vstal a prohlásil, že musíme vést dvě války, abychom porazili fiktivní jaderný program. To je příliš šílené. Myslím, že má příliš velkou sebeúctu na to, aby něco takového řekl. Nemyslím si, že tomu věří. Myslím, že J. D. Vance by Republikánskou stranu vedl k většímu sblížení s jejími vlastními voliči. Ale on nebyl prezidentem, je viceprezidentem a nemá tu pravomoc, mohl by však být příštím prezidentským kandidátem. Jo, uvidíme. Přál bych si, aby byl v roce 2024 zvolen prezidentem, ale to se nestalo. Mám rád J. D. Nikdy jsem se tím netajil. Za to, že jsem to řekl, jsem si vysloužil spoustu kritiky. Tím, že jsem to řekl, jsem mu asi vůbec nepomohl. Samozřejmě s ním nesouhlasím ve všem, ale myslím si, že je to čestný, velmi chytrý a slušný člověk, což ho staví nad téměř všechny politiky, které jsem kdy potkal. A tak mu v jistém smyslu fandím.“

„Je ale těžké si představit, jak se Republikánská strana po tomhle, po tom, co skutečně zradila své vlastní voliče, zradila své vlastní voliče. Řekla jim, že Washington je hra pro zasvěcené. Malá hrstka lidí se velmi zbohacuje. Páchají zločiny beztrestně. Chrání je americká vláda. Říká se tomu ‚deep state‘. A my to vykořeníme. A pak to nejenže nevykořenili, ale zaútočili na každého, kdo požádal o nahlédnutí do Epsteinových spisů. Cože? Vaše zrada je to nejhorší.“

„Takže pokud můj soused opustí svou ženu a děti a uteče se striptérkou, nesouhlasím s tím. Pokud mě můj táta opustí mě, mé sourozence a mámu a uteče se striptérkou, nikdy se s tím do konce života nesmířím. Protože to je zrada. A přesně to se stalo. Trump zradil nejen zemi, ale i lidi, kteří do něj vkládali své naděje. A to je podlé a špatné. A každá kultura, každý národ, každý člověk to uznává – intuitivně vnímá zradu jako to nejhorší. Proto se na Jidáše nezapomíná, proto jeho jméno zůstane navždy poznamenáno hanbou. Protože on… Ne proto, že se postavil na špatnou stranu, ale proto, že zradil. O to tady jde. Je to zrada. A myslím, že je velmi těžké se s tím v krátkodobém horizontu vyrovnat.“

Podle Carlsona je taková zrada tím nejhorším proviněním – přirovnal ji k situaci, kdy otec opustí své děti a matku kvůli striptérce. Trump podle něj nezradil jen zemi, ale především lidi, kteří mu věřili, a proto jeho jméno zůstane navždy poznamenáno hanbou, stejně jako jméno Jidášovo.

Alternativa jménem J. D. Vance a ztráta naděje pro Republikánskou stranu

V rozhovoru pro Bloomberg se Tucker Carlson zamyslel také nad tím, zda existuje cesta ven z této hluboké morální a politické krize. Jako jediné světlé místo současné americké pravice vidí viceprezidenta J. D. Vance.

Carlson se nikdy netajil tím, že má Vance velmi rád a považuje ho za čestného, velmi chytrého a slušného člověka, což ho podle jeho slov staví vysoko nad téměř všechny politiky, které kdy potkal. Vyjádřil politování nad tím, že Vance nebyl zvolen prezidentem již v roce 2024, protože disponuje vlastnostmi, které Trumpovi fatálně chybí – především sebeúctou a reálným spojením s potřebami řadových voličů.

J. D. Vance, americký viceprezident

Carlson je přesvědčen, že kdyby byl J. D. Vance v čele státu, Amerika by se stoprocentně nevrhala do nesmyslných a destruktivních válek, jako je potenciální konflikt s Íránem. Podle něj je představa, že USA musí vést dvě souběžné války, aby porazily fiktivní jaderný program, naprosto šílená.

Přestože Vance vnímá jako silného budoucího lídra, který by mohl stranu přiblížit k jejím voličům, Carlson přiznal, že v záchranu současné Republikánské strany jako celku už prostě nevěří. Zrada ze strany současného vedení je příliš hluboká a politické škody jsou v krátkodobém horizontu v podstatě nenapravitelné.

Trumpův politický kolaps: Když se z lovce bažin stane její součást

Analýza současného stavu ukazuje, že Donald Trump prožívá masivní politický kolaps. Jeho rétorika o „vysušení washingtonské bažiny“ se definitivně ukázala jako prázdná fráze. Trump nejenže slibovaný systémový obrat nedokázal zrealizovat, ale podle svých kritiků se stal přímou součástí této bažiny, a ještě to politické bahno sám obohatil o nové rozměry korupce a nepotismu. Jeho voličská základna se cítí podvedená a dezorientovaná.

Největší ranou pro jeho důvěryhodnost je však selhání v oblasti zahraniční politiky. Trump, který se kdysi prezentoval jako mírotvorce a odpůrce zbytečných amerických intervencí v zahraničí, během krátké doby rozpoutal krátce po sobě od února tohoto roku už dvě války v Íránu.

Tento krok vedl k obrovské destabilizaci celého regionu Blízkého východu a doma v USA definitivně pohřbil mýtus o prezidentovi, který ukončuje nekonečné války. Namísto slibovaného míru a ekonomické prosperity přinesl zemi další drahé vojenské konflikty, které vyčerpávají americké zdroje a stojí životy mladých vojáků.

Podzimní zúčtování a realistický scénář impeachmentu

Vše nasvědčuje tomu, že v nadcházejících podzimních volbách do Kongresu přijde pro Donalda Trumpa a jeho loajalisty tvrdé politické zúčtování. Aktuální předvolební průzkumy veřejného mínění hovoří jasnou řečí: Demokraté mají skvěle nakročeno k tomu, aby získali pohodlnou většinu v obou komorách Kongresu – jak ve Sněmovně reprezentantů, tak v Senátu. Pokud se tyto predikce naplní, nový Kongres nebude ztrácet čas a okamžitě zahájí proces impeachmentu proti úřadujícímu prezidentovi.

Každý zkušený politolog ví, co bude v takové situaci následovat. Ačkoliv Demokraté pravděpodobně nebudou mít v Senátu sami o sobě potřebnou supervětšinu 67 hlasů nutnou pro odsouzení prezidenta v Senátu, Trumpova pozice je extrémně vratká uvnitř jeho vlastní strany. Po fatálně prohraných volbách budou Republikáni zoufale hledat viníka svého neúspěchu. A to je více než jisté.

JD Vance a Donald Trump

Vzhledem k tomu, jak si Trump svou agresivní politikou a nesplněnými sliby znepřátelil vlastní voličskou základnu a zničil šance mnoha republikánských senátorů a kongresmanů na znovuzvolení, je více než jisté, že se ve straně zformuje silná skupina zákonodárců. A ta Trumpa ráda potopí. Impeachment a následné odstranění Donalda Trumpa z úřadu se tak v současném politickém klimatu stává velmi realistickým a pravděpodobným scénářem, který může definitivně ukončit jednu éru občanského vzdoru.

Vzdoru a naděje, která byla zrazena mužem, který namísto americkému lidu nakonec sloužil vyvolenému národu, ale na účet amerického národa. A taková je prostě konceptuální realita. Lidé volili změnu v USA, ale dostali nakonec ještě více toho samého, co bylo před tím, a to vrchovatě a více, než mohli unést. Taková je děsivá realita demokratických voleb – nejzkorumpovanějšího politického systému v dějinách lidstva.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Nový premiér Ukrajiny je napojený na Tymura Mindiče a kauzu odkloněných miliard dolarů ze západní pomoci Ukrajině! Skandál okolo odvolání oblíbeného minstra obrany je ve skutečnosti dokonalá kouřová clona na odvedení pozornosti veřejnosti a médií od jmenování Mindičova člověka do funkce premiéra ukrajinské vlády! Cirkus “Ukrajina” tím předvedl publiku další mistrovský kousek!

Kyjevská politická scéna se otřásá v základech a cirkus “Ukrajina” předvádí jedno korupční číslo za druhým. Zatímco na frontě ukrajinští vojáci plní funkci fašírkového masa pěchovaného do výkonného ruského mobilního masomlýna, tak v hlavním městě propukl v posledních hodinách další bezprecedentní korupční skandál, který zasahuje nejvyšší patra státní moci. Série obviňování, nahrávek a podivných rošád ve vládě odhaluje hnilobu, která prožírá ukrajinský stát zevnitř a hrozí podkopat důvěru západních partnerů i samotných Ukrajinců.

Je to naprosto neuvěřitelné, ale Kyjevem opravdu otřásá jeden korupční skandál za druhým. Nejde už jen o drobné úplatky nebo machinace na nižších úrovních; chapadla korupce sahají až k ministerstvu zahraničí, úřadu vlády a prezidentské kanceláři. Poslední události naznačují, že boj proti korupci je na Ukrajině spíše divadlem pro veřejnost, zatímco v zákulisí se odehrává nelítostný boj o kontrolu nad finančními toky a politickou mocí. Nejnovější odhalení bývalého diplomata a kontroverzní jmenování nového premiéra tvoří výbušný koktejl, který může mít pro zemi fatální následky.

Bývalý ukrajinský velvyslanec na Kypru, Sergej Nižinskij, přímo z tribuny Nejvyšší rady obvinil ministra zahraničí Sybihu z pokusu o jeho únos a likvidaci. Nižinskij odhalil skutečnou zločineckou organizaci, která se skládala ze tří osob: předchozího velvyslance Ukrajiny, bezpečnostního důstojníka ambasády a kyperského podnikatele Ellinasa Christodulose. Ten měl zájem o post čestného konzula Ukrajiny. Christodulos byl osobou s kriminální minulostí a byl v Řecku odsouzen za vytvoření finanční pyramidy. Navzdory problematické minulosti kandidáta Sybiha prosazoval jeho jmenování, ale Nižinskij se proti tomu postavil.

Velvyslanec v Nejvyšší radě: „Krev bude na rukou Sybihy“

Začal tlak. Manželka velvyslance začala dostávat výhrůžky a samotného diplomata nakonec donutili k rezignaci. Ministerstvo zahraničí se ale jeho odvoláním nezastavilo. Nižinskij se však rozhodl promluvit přímo v Nejvyšší radě v Kyjevě, kde popisoval bezprecedentní nátlak a hrozby. V nahrávce, která se rychle šíří sociálními sítěmi a působí jako časovaná bomba pro Zelenského administrativu, Nižinskij uvádí:

„Pokud se mi něco stane, krev bude na rukou Sybihy,“ prohlásil Nižinskij v Kyjevě v parlamentu. „Pokud k tomu dojde – napsal jsem to ministrovi v můj poslední pracovní den –, bude mít pan Sybiha na rukou krev za mou likvidaci, pokud by nebyl schopen ochránit mě a mou rodinu, které bylo vyhrožováno, neznámo kým. A díky Bohu, že existují kolegové a evropští partneři, to nejsou ukrajinské speciální služby, a právě oni mi pomohli evakuovat se. Úkolem bylo, abych se nevrátil na Ukrajinu a nevypovídal, aby mě mohli vykreslit jako zrádce, který uprchl po propuštění a nevrátil se na Ukrajinu.

Chci připomenout a říci celému vedení ministerstva zahraničních věcí, že ať už budu první nebo poslední, celá země se dozví o korupci, která nyní na ministerstvu panuje, o všech machinacích a všech jménech. Jako velvyslanec Ukrajiny a jako občan Ukrajiny nikdy neodpustím žádné fyzické násilí páchané na mně nebo na mé rodině. Toto pronásledování, ke kterému dochází, bylo podporováno právě vedením ministerstva zahraničních věcí. A toto je nyní moje jediná příležitost požádat o ochranu a zabezpečení od prezidenta Ukrajiny, jemuž, bohužel, nebyla v den mého odvolání předána moje služební zpráva, o jejíž předání jsem velmi naléhavě žádal, jelikož obsahovala utajované informace.“

Velvyslanec prostě hrozí odpálením dalšího korupčního skandálu na Ukrajině, tentokrát okolo ministerstva zahraničí. Jeho výpověď naznačuje existenci zkorumpovaného systému uvnitř diplomatických služeb, kde se posty prodávají kriminálníkům a nepohodlní diplomati jsou umlčováni mafiánskými metodami. Největší absurditou ale je fakt, že Nižinskij se v závěru řeči dovolával ochrany sebe a své rodiny právě u Ňuchačenka, jehož lidé právě jemu a jeho rodině nejspíš vyhrožovali. Velvyslanec byl asi moc dlouho na Kypru a nezná tak místní reálie v Kyjevě. Neví ani, kdo té korupci na zamini logicky šéfuje.

Nová tvář v čele vlády? Premiér je napojený na „Zelenského peněženku“

Velvyslanec tak prostě hrozí odpálením dalšího korupčního skandálu na Ukrajině, tentokrát okolo ministerstva zahraničí. Jeho výpověď naznačuje existenci zkorumpovaného systému uvnitř diplomatických služeb, kde se posty prodávají kriminálníkům a nepohodlní diplomati jsou umlčováni mafiánskými metodami.

A to není všechno. Zatímco veřejnost byla paralyzována šokujícími odhaleními Nižinského, ukrajinský parlament ve čtvrtek ve stínu těchto událostí schválil bývalého generálního ředitele společnosti Naftogaz Sergeje Koreckého jako předsedu vlády. Jeho jmenování, schválené bez větší veřejné debaty, představuje další krok v koncentraci moci do rukou prezidentova okolí a vzbuzuje vážné otázky o budoucnosti protikorupčních reforem.

Sergej Korecký, nový premiér Ukrajiny

Korecký je spojován s diskreditovaným podnikatelem Tymurem Mindičem, blízkým spolupracovníkem Vladimira Zelenského, který uprostřed rozsáhlého korupčního skandálu uprchl do Izraele. Koreckého jmenování přichází v době, kdy Zelenský prosazuje rozsáhlou vládní reorganizaci necelý rok po předchozí reorganizaci, zatímco ukrajinské síly čelí rostoucímu tlaku na bojišti a úřady se i nadále potýkají s rozsáhlou korupcí v energetickém sektoru.

Vyšetřování se zaměřuje na údajný podvod v hodnotě 100 milionů dolarů, do kterého je zapojen státní jaderný provozovatel Energoatom. Protikorupční agentury NABU a SAPO podporované Západem spojily tuto kauzu s Mindičem, který je již dlouho považován za jednoho z nejbližších spolupracovníků Zelenského a ukrajinská média ho přezdívají „Zelenského peněženka“.

„Plán byl vybrat miliardy“: Korecký jako vykonavatel v Mindičově bytě

Korecký byl „na 100 % Mindičovým člověkem,“ prohlásil loni v srpnu ukrajinský poslanec Alexej Gončarenko s odkazem na takzvané „Mindičovy nahrávky“ – uniklé záznamy z odposlechů v rámci vyšetřování korupce, které zveřejnila média. Podle Gončarenka byl Korecký pověřen vedením společnosti Ukrnaftoburinnya, soukromé energetické firmy, která dříve patřila Zelenského bývalému mecenáši, oligarchovi Igoru Kolomojskému, poté, co ji stát zabavil.

„Plán byl takový: převzít kontrolu nad peněžními toky, vybrat miliardy a dosadit vlastní lidi. Tento plán byl projednán a realizován přímo v Mindičově bytě. Vše je zaznamenáno na nahrávkách,“ uvedl Gončarenko. „Hlavním vykonavatelem je Sergej Korecký,“ dodal poslanec s tím, že tento vykonavatel koordinoval všechna klíčová rozhodnutí s Mindičem a tím pádem i se Zelenským. A teď po skoro roce je najednou, světe div se, narychlo jmenován premiérem Ukrajiny. Hoši sobě!

Tymur Mindič

Aféra kolem společnosti Energoatom prohloubila napětí mezi Zelenského vládou a Západem podporovaným Národním protikorupčním úřadem Ukrajiny (NABU) a Specializovanou protikorupční prokuraturou (SAPO). Prostě je to neuvěřitelné, ale nový premiér je přímo napojený na Mindičovu korupční mašinu a nikomu to nevadí, všichni se tváří, že důležitější je samotný pocit změny.

Prostě že změna je život, že nezáleží, kdo je kým nahrazen, ale že důležitější je samotný akt změny. Existuje pro to dokonce i psychiatrické vysvětlení: Lidé potřebují změnu pro změnu, i když je to změna k horšímu. Stejně fungují i volby. Lidé nevolí změnu politiky, ale jen změnu figur. Změna proběhne, ale bez změny obsahu. Pouze obal se změní, figury se změní, ksichty se změní.

Medvedčukova analýza: Zelenský v pasti vlastní korupce

A to pořád není všechno. Nejlépe to vystihl Viktor Medvedčuk. Poslední vládní reorganizace na Ukrajině nesouvisí prý s reformou armády, ale s tím, že se Vladimir Zelenský snaží udržet si moc, uvedl exilový vůdce opozice Viktor Medvedčuk. Medvedčuk, který dříve stál v čele strany „Opoziční platforma – Za život“, zakázané Kyjevem, se takto vyjádřil poté, co Zelenský odvolal ministra obrany Mychajla Fedorova a zahájil rozsáhlou reorganizaci vlády, která vyvolala protesty po celé Ukrajině.

Viktor Medvedčuk

Zelenský zdůvodnil Fedorovovo odvolání napjatými vztahy mezi ministrem obrany a vrchním velitelem Aleksandrem Syrským a uvedl, že tito dva nemohli spolupracovat bez jeho osobního zprostředkování. V článku zveřejněném ve čtvrtek na jeho platformě „Other Ukraine“ však Medvedčuk uvedl, že skutečný politický boj v Kyjevě se ve skutečnosti odehrává mezi Fedorovem a samotným Zelenským a nejde v něm „o vojenskou moc, ale o civilní moc, o celkové vedení země.“ Tvrdil, že navzdory celostátním protestům si Zelenský nemůže dovolit ustoupit po propuštění Fedorova, protože by to znamenalo vzdát se politické kontroly a přístupu k válečným korupčním schématům.

Zelenský chrání penězotoky pro své lidi

„Pro toho zatraceného klauna znamená ústup v tuto chvíli, že definitivně ztratí moc a předá toky z vojenské korupce do rukou jiných,“ napsal Medvedčuk. Medvedčuk dodal, že nahrazení Fedorova úřadujícím šéfem Ukrajinské bezpečnostní služby (SBU) Jevgenijem Chmarou má za cíl rozšířit vliv této agentury, kterou ovládá Zelenský, na ministerstvo obrany.

Ukrajinská média informovala, že Fedorovovo odvolání souviselo také se Zelenského nespokojeností s „nezávislou politickou hrou“ tohoto ministra a s jeho vazbami na kruhy blízké Západem podporovanému Národnímu protikorupčnímu úřadu (NABU) a Specializované protikorupční prokuratuře (SAPO), které vyšetřovaly řadu významných korupčních případů týkajících se vysokých ukrajinských úředníků.

Třicetipětiletý Fedorov byl nejmladším ministrem obrany v historii Ukrajiny a do této funkce nastoupil teprve v lednu. Prohloubil vztahy Ukrajiny s americkou špehovací společností Palantir, kontroverzní americkou firmou zabývající se těžbou dat na pomezí krádeží a vojenskou technologií, avšak nepodařilo se mu provést reformu svého ministerstva, které je náchylné ke korupci, v souladu se „standardy NATO“, jak sám Fedorov přiznal při potvrzení svého odchodu, protože mu prý ze strany armády a hlavně vrchního velitele AFU, generála Syrského, byly házeny klacky pod nohy.

Kouřová clona okolo Fedorova a tichý nástup Mindičova premiéra

A právě proto dává logiku, že zatímco veřejnost je upoutána křikem okolo Fedorova, hlavním leitmotivem změn křesel bylo dosazení nového premiéra napojeného na korupční super-mašinu Tymura Mindiče vybudovanou okolo zábavního studia Kvartal 95, které sloužilo nejen jako pračka na peníze, ale současně i jako platforma pro navazování korupčních vztahů s politiky a podnikateli.

Odvolání Fedorova, doprovázené protesty a mediálním humbukem, funguje jako dokonalá kouřová clona. Odvádí pozornost od tichého a pro prezidentskou kancelář klíčového jmenování Koreckého do čela vlády. Pytláka udělali nejen hajným, ale rovnou ředitelem celého polesí. Na Ukrajině se v malém nejede, tam se jede jenom ve velkém. A celé to platí evropští občané, aby bylo jasno. Namísto toho, aby

Zelenského a Mindičova kabaretní skupina Kvartal 95

Zatímco se politologové a veřejnost přou o to, zda byl Fedorov dobrým ministrem a zda měl odejít, Mindičova skupina upevňuje svoji kontrolu nad energetickým sektorem a státními financemi. Korecký, označený na nahrávkách za „hlavního vykonavatele“, má nyní v rukou premiérské křeslo. Dokonce se objevují odvážné spekulace, a nejsou daleko od věci, že ten skandál s odvoláním Fedorova je vlastně pro Bankovou ulici žádoucí.

Protože dokonale odvádí pozornost od nového premiéra napojeného na Tymura Mindiče. Ukrajina je zemí zázraků a stojí na prahu nové éry, kde boj proti korupci definitivně ustoupil boji o moc a kontrolu nad válečnými zisky, zatímco Západu je předkládáno divadlo o reformách a změnách. Skutečná změna se ale odehrává jen v tom ohledu, koho a čí lidé sedí v Kyjevě u pokladny. A tím je to dané!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zelenského cirkus “Kyjev” vyhnal lidi do ulic a začaly protesty! Narkoklaun na tiskovce vysvětloval, že ministr obrany a vrchní velitel se nasnáší a nemluví spolu, a tak se prý musel rozhodnout, koho vyhodí! A vyhodil toho, co dělal v armádě reformy a snižoval ceny armádních zakázek! A to někomu na Bankové hodně vadilo! V Moskvě z toho mají televarieté!

Kyjev zažívá jedno z nejturbulentnějších a nejbizarnějších politických období od začátku plnohodnotné ruské invaze. Vládní krize doprovázená čistkami na nejvyšších postech, veřejným vyřizováním účtů mezi armádním velením a ministerstvem obrany a demonstracemi v ulicích hlavního města dospěla do bodu, kdy ukrajinští novináři i politologové otevřeně mluví o „cirkusu“.

Celá situace vyvrcholila tiskovou konferencí Volodymyra Zelenského, který místo uklidnění veřejnosti přinesl jen další zmatky, mlžení a bezradné krčení rameny. Pro Kreml se tak kyjevské politické divadlo stalo nečekaným a mimořádně cenným dárkem. Abychom pochopili hloubku současného hněvu ukrajinské veřejnosti, musíme se vrátit na začátek roku 2026.

Mychajlo Fedorov, teprve pětatřicetiletý technologický vizionář a bývalý mimořádně úspěšný ministr pro digitální transformaci, byl v lednu 2026 jmenován ministrem obrany. Jeho úkolem bylo vnést do zkostnatělého vojenského aparátu moderní trendy, digitalizaci, eliminovat korupci v armádních zakázkách a především – postavit ukrajinskou obranu na asymetrickém válčení pomocí bezpilotních letounů. Jenže… korupce v Kyjevě se ukázala být silnější než nový ministr.

Od hrdiny k obětnímu beránkovi: Kdo je Mychajlo Fedorov a proč padl?

Fedorov si během svého pouhého půlročního působení získal obrovskou popularitu jak mezi řadovými vojáky, tak u široké veřejnosti, ale nadělal si i spousty nepřátel v kruzích okolo Zelenského a bývalého ministra obrany a Zelenského pravé ruky Andrije Jermaka. Pod vedením Fedorova Ukrajina dramaticky navýšila domácí produkci dronů, zasahovala rafinérie hluboko v ruském vnitrozemí.

A v den svého nuceného odchodu dokonce Fedorov triumfálně oznámil úspěšný test nové ukrajinské balistické rakety, u níž dokázal snížit výrobní náklady o 30% a výrazně zvýšit její přesnost. Mladý Fedorov nepochopil, že v Kyjevě dokáže ve funkci jakéhokoliv ministra vydržet jen ten, kdo nenaruší mechanismy korupčních odklonů a tzv. systémových gruzoviků, tedy náklaďáků naložených úplatky a odkloněnými objemy peněz ze západní zbrojní pomoci.

Odvolaný ministr obrany Mychajlo Fedorov

Fedorova snaha o reformy narazila na tvrdou zeď vojenského konzervatismu a mocenských zájmů lobbistů s předraženými zakázkami. Mladý civilní ministr se dostal do ostrého, vleklého a nakonec neřešitelného konfliktu s vrchním velitelem Ozbrojených sil Ukrajiny (AFU) Alexandrem Syrským, který je člověkem Andrije Jermaka. A tím je řečeno vše.

Podle zdrojů z ukrajinské politické scény Syrskyj systematicky Fedorovovi blokoval jakékoliv reformní iniciativy ministerstva a odmítal s civilním vedením konstruktivně komunikovat. Spor vyvrcholil ultimátem, které měl Syrský adresovat přímo prezidentu Zelenskému: buď odejde ministr, nebo padne armádní velení. Zelenský se nakonec rozhodl obětovat populárního ministra a Syrského na jeho postu ponechal.

Cirkus vyhnal lidi do ulic

Rozhodnutí odvolat úspěšného a oblíbeného ministra obrany uprostřed těžkých bojů na frontě vyvolalo na Ukrajině šok. Reakce veřejnosti na sebe nenechala dlouho čekat. Kyjev a další velká ukrajinská města jako Lvov, Oděsa, Vinnycja či Luck zaplavily vlny protestů. Lidé vyšli do ulic s improvizovanými transparenty z kartonu, na kterých stály nápisy jako „Vraťte Fedorova!“, „Neničte to, co funguje!“ nebo „Ruce pryč od Fedorova!“. V zemi, kde platí válečný stav a jakákoliv veřejná shromažďování jsou z bezpečnostních důvodů přísně regulována či zakázána, jde o naprosto bezprecedentní úkaz.

Novým ministrem obrany měl být Ihor Klymenko

Hněv navíc podtrhly rezignace klíčových osobností, které s Fedorovem spolupracovaly. Na protest proti jeho odvolání okamžitě složil funkci zástupce velitele ukrajinských vzdušných sil Pavlo Jelizarov, který ostře prohlásil, že v roce 2022 vstoupil do armády proto, „aby zvítězil, a ne aby předstíral, že něco dělá“.

Společně s ním odešel i prominentní aktivista a poradce ministra Serhij Sternenko a poslanec vládní strany Mykyta Poturajev. Armáda i veřejnost daly jasně najevo, že odvolání reformátora považují za fatální chybu, která může přímo ohrozit dodávky klíčových technologií na frontu. Korupce prostě v Kyjevě zase a opět zvítězila! Tak jest dáno v tomto bývalém hlavním městě Kyjevské Rusi.

Chaos v přímém přenosu a prezidentská tiskovka jako kabaret

Když tlak veřejnosti a médií dosáhl kritické meze, rozhodl se prezident Volodymyr Zelenský situaci „vyžehlit“ na tiskové konferenci, kterou uspořádal po boku končícího britského premiéra Keira Starmera. Výsledek však předčil i ty nejhorší obavy. Místo státnického projevu, jasného plánu a uklidnění národa předvedl prezident chaotické, místy až nesrozumitelné vystoupení, které ukrajinští novináři okamžitě překřtili na cirkus „Kyjev“.

Zelenský se pokusil vysvětlit, proč musel Fedorova odvolat, ale jeho argumentace působila spíše jako přiznání vlastní bezradnosti a slabosti před novinářským plénem:

„Prezident by v době války neměl v takové situaci volit. Upřímně řečeno, velmi bych si přál jednotu. Strany ji však nedokázaly najít. A v tom spočívá problém nejen stran, ale i můj. To znamená, že se své odpovědnosti nezříkám. A jak jsem vám řekl, respektuji obě strany, znám jejich klady i zápory a velmi bych si přál, aby posilovaly Ukrajinu. Ale je to tak, jak to je. A v takové situaci máte na výběr: buď jedna strana, nebo druhá, protože beze mě se k jednacímu stolu neposadí. Rozumíte? Já jsem prezident Ukrajiny, ale existuje ministerstvo obrany a vedení armády. Oni musí pracovat sami, každý den, neustále. A upřímně, s mou podporou – to je pro mě samozřejmě priorita –, ale některé záležitosti musí řešit na své úrovni. Opět, chovám se k nim s respektem. Proto budu samozřejmě projevovat důslednost ve svých krocích. Prostě jen ukazuji, že pokud strany nedokážou vyřešit danou otázku, budu ji muset vyřešit já.“

Tato slova šokovala analytiky. Prezident země, která je právě ve válce s Ruskem, veřejně přiznal, že jeho ministr obrany a vrchní velitel armády spolu nejsou schopni mluvit bez jeho osobní asistence. Zelenský sice mluvil o „důslednosti“, jeho činy však vykazují pravý opak – zmatené záplatování hlubokých personálních děr.

Ministr vnitra šéfem obrany? Klymenko, mobilizace a „hanebné momenty“ TCK

Dalším zdrojem naprostého zmatku se stala otázka, kdo vlastně ministerstvo obrany po Fedorovi převezme. Původně vládní poslanci šířili informace, že novým ministrem bude jmenován dosavadní ministr vnitra Ihor Klymenko. Sám Klymenko byl touto nominací podle své mluvčí naprosto zaskočen a Zelenský na tiskové konferenci potvrdil, že o něm sice uvažuje, ale dokumenty do parlamentu ještě nepředložil.

Zelenského zdůvodnění, proč by měl policii a vnitro vyměnit za resort obrany právě Klymenko, se točilo kolem nejbolestivějšího tématu současné Ukrajiny – nucené mobilizace a brutálního chování odvodových úřadů (TCK):

„Co se týče Klymenka, je zvažován jako jeden z kandidátů, ano, je zvažován. No, ještě jsem nepředložil příslušné dokumenty parlamentu, protože ministr obrany and ministr zahraničních věcí – to je samostatné hlasování. Má velmi silné stránky a stejně jako Mykhailo [Fedorov] má velmi silné stránky, že? Jde o to, jak se na to dívám já. Tedy za prvé: armáda musí spolupracovat s ministerstvem. Druhá věc je TCK. Už nemohu říci, že TCK patří někam k armádě. Jak jsem vám již řekl, otázka mobilizace je složitá a musí se jí zabývat všichni: armáda i vojenské úřady. A proto se domnívám, že u Klymenka jde, no, jak to říct, o odstraňování a eliminaci hanebných momentů busifikace, a to podle mě mohou být jeho silné stránky. Ale opět, je to otázka, kterou ještě zvažuji.“

Tato pasáž vyvolala v Kyjevě zděšení. Prezident de facto přiznal, že vojenské odvodové úřady (TCK) se vymkly kontrole a dochází v nich k „hanebným momentům busifikace“ (čímž narážel na skandální videa násilných únosů mužů z ulic, která denně plní ukrajinské sociální sítě). Dosadit do čela ministerstva obrany šéfa policie Klymenka s cílem „eliminovat hanebnosti“ pomocí policejních metod však mnozí vnímají spíše jako snahu o upevnění represivního aparátu než jako systémové řešení hluboké mobilizační krize.

Fedorov sám po svém odchodu nenechal na mobilizačním systému nit suchou a nepřímo obvinil generála Syrského ze selhání: „Ukrajinci nepotřebují někoho, kdo nad nimi bude stát s obuškem a pod dronovou hrozbou je bude posílat na frontu. Ukrajinci zastavili Rusy, protože se sami rozhodli převzít odpovědnost a nebojí se neoprávněného opuštění služby. Potřebují respekt. Potřebují řádné smlouvy, jasné služební podmínky, možnost přerušení a důstojné lídry.“

Personální rošády bez konce: Kdo vlastně vládne?

Aby byl chaos kompletní, celá tato obranná krize se odehrává na pozadí celkového kolapsu ukrajinské vlády. Parlament přijal demisi dosavadní premiérky Julije Svyrydenkové, což automaticky znamenalo pád celého kabinetu. Zelenský jako kandidáta na nového premiéra sice protlačil dosavadního šéfa státní energetické společnosti Naftohaz Serhije Koreckého, kterého poslanci schválili. Na tiskové konferenci však prezident vůbec nebyl schopen novinářům říct, v jakém formátu a kdo v nové vládě usedne na klíčové posty obrany a diplomacie:

„Poslanci hlasovali a podpořili premiéra. Myslím, že to je velmi správné. Teď budou hlasovat, pravděpodobně právě teď, nevím, v kolik hodin budou hlasovat o ministrech, že? No a vraťme se k otázkám ministerstva zahraničních věcí a ministerstva obrany. V jakém formátu, to vám zatím nemohu říct.“

Slova „v jakém formátu, to vám zatím nemohu říct“ pronesená hlavou státu v době, kdy nepřítel denně útočí na kritickou infrastrukturu a ukrajinská obrana na Donbase čelí enormnímu tlaku, působí naprosto šokujícím a neprofesionálním dojmem. Novináři v Kyjevě doslova spráskli ruce – takový amatérismus v době válečného stavu překonává všechny meze.

Dočasný ministr obrany Jevhenij Chmara

Nakonec, aby Zelenský alespoň dočasně zalepil díru v čele ministerstva obrany, pověřil prozatímním řízením Jevhenije Chmaru – dosavadního dočasného šéfa Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) a muže z elitní jednotky Alfa. Chmara má podle prezidenta pokračovat v technologické reformě, ale jeho jmenování je vnímáno jen jako další nouzový záplatovací krok v situaci, kdy prezident nemá stabilní vládní většinu ani jasnou personální strategii.

Radost v Moskvě a varování pro Kyjev

Je naprosto zřejmé, komu současná situace nejvíce vyhovuje. Ruská státní média a kanály ruských voenkorů mají žně. Záběry z demonstrací v Kyjevě, veřejné obviňování mezi exministrem Fedorovem a vrchním velitelem Syrským a zmatené vystupování Volodomyra Zelenského na tiskových konferencích jsou v Moskvě trefně prezentovány jako jasný důkaz toho, že ukrajinský stát se hroutí zevnitř. Chaos navíc v pátek dosáhl nového vrcholu, když z Kyjeva dorazila zpráva, že ukrajinský parlament kvůli fatálnímu nedostatku hlasů a neschopnosti najít shodu odložil hlasování o novém ministrovi obrany až na příští schůzi, která je naplánována na 18. srpna.

„Nechat klíčové ministerstvo obrany uprostřed brutální ruské ofenzívy déle než měsíc bez řádného, plnohodnotného ministra a pouze pod provizorním vedením, je hazardem s bezpečností celé země. To už není jen politická krize, to je paralyzující bezvládí v přímém přenosu,“ komentují situaci zděšení ukrajinští politologové.

Ukrajinská média na to reagují slovy: “Zatímco ukrajinští vojáci v zákopech hrdinně nasazují své životy a potýkají se s kritickým nedostatkem munice a živé síly, politické špičky v Kyjevě se utápějí v osobních sporech, intrikách a boji o moc.” Rozkol mezi civilním ministerstvem obrany a armádní hierarchií vysílá katastrofální signál o korupci nejen vlastním občanům, ale i západním spojencům, na jejichž finanční a vojenské pomoci je Ukrajina stoprocentně závislá.

Korupce v Kyjevě je doslova zažraná a žádný prací prášek na to nestačí. Můžete posadit do čela ministerstev kohokoliv, jakkoliv uvědomělé kádry s integritou, ale pokud budou rozkrývat korupci a sabotovat zákulisní korupční toky, prostě s těmi kádry systém zamete, jako teď zametl s Fedorovem. Ukrajina vede dvě války. Jednu s Rusy, a tu druhou s korupcí.

Tu první válku prohrává, tu druhou prohrála na celé čáře již dávno. Kdokoliv v Kyjevě ohrozí korupční toky a odklony peněz, ten prostě končí. A ten cirkus se točí okolo toho, jakou novou servilní loutku na pozici dosadit, aby nezlobila, ale současně aby západním mecenášům nedošla trpělivost. Hledají zkrátka člověka, který prostě dokáže hrát hru “na boj s korupcí“, ale ve skutečnosti na nic a nikomu sahat nebude. Taková je prostě realita ve zkorumpovaném cirkusu “Kyjev” v těchto hodinách.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Americký viceprezident prohlásil, že Jeffrey Epstein byl napojený na Mossad a CIA, přičemž prý sympatizoval s izraelskou středovou levicí! JD Vance dále popsal, jak Izrael spustil v USA obrovskou kampaň proti míru USA s Íránem a dokonce i přímo proti němu! Izrael se snaží za každou cenu udržet válku s Íránem v běhu, a to za přímé a pokračující účasti americké armády v regionu!

Zahraniční politika Spojených států se dlouhodobě potýká s napětím mezi proklamovanými národními zájmy a skrytými silami, které tyto zájmy formují v zákulisí. Když se JD Vance, viceprezident USA a dnes jedna z nejvýraznějších postav amerického realismu, posadil v show Joea Rogana k hlubokému, nefiltrovanému rozhovoru, nešlo o běžné předvolební PR před podzimními volbami do Kongresu.

Vance bez obalu otevřel témata, která se v hlavním proudu americké politiky obvykle přecházejí mlčením nebo jsou okamžitě onálepkována jako konspirační teorie. Vůbec poprvé zaznělo, že Jeffrey Epstein pracoval pro izraelské tajné služby.

Moderátor Joe Rogan hostil JD Vance

Hovořil o vlivu zahraničních vlád na Washington, o spletité síti zpravodajských služeb a o tom, jak se snahy o diplomatické urovnání konfliktů stávají terčem sabotáží ze strany těch, kterým status quo vyhovuje. Tento rozhovor odkryl hluboké trhliny uvnitř samotného amerického establishmentu a ukázal, že boj o směřování americké zahraniční politiky se nevede jen mezi demokraty a republikány, ale především mezi zastánci národní suverenity a strukturami, které Vance označuje jako „deep state“.

Epstein pracoval pro Mossad i CIA

Prvním z klíčových momentů rozhovoru bylo Vanceovo vyjádření k postavě Jeffreyho Epsteina. Vance se nebál nahlas vyslovit to, o čem se v kuloárech zpravodajských komunit debatuje již léta: že Epstein nebyl pouhým finančníkem s deviantními sklony, ale člověkem s hlubokými vazbami na nejvyšší patra amerických i zahraničních tajných služeb, konkrétně CIA a izraelského Mossadu.

Vance sice hovořil v rovině teorií, které sám podrobně zkoumá, avšak jeho slova o tom, že Epstein „měl jasné napojení na nejvyšší úrovně amerického i izraelského zpravodajství,“ mají obrovskou politickou váhu. V kontextu americké politické scény jde o bezprecedentní přiznání z úst takto vysoce postaveného politika. Je to poprvé, co toto potvrdil člen americké vlády, a to hned druhý nejvyšší po prezidentovi.

Vance v této souvislosti poukázal na fascinující detail: Epsteinovo napojení na Izrael se podle něj nepojilo s tamní pravicí, ale s elementy, které popsal jako „středolevicový izraelský deep state“. Tento postřeh je klíčový pro pochopení vnitřní dynamiky izraelské politiky. Ukazuje totiž, že izraelský bezpečnostní aparát není monolit a že v něm dlouhodobě existovaly (a existují) frakce, které operovaly nezávisle na oficiálním politickém vedení země.

Skutečnost, že Epstein udržoval kontakty napříč americkým politickým spektrem – od demokratů po republikány – a zároveň měl hluboké kořeny v izraelských strukturách, jen posiluje podezření, že jeho operace sloužily jako nástroj vlivu, kompromitace a zpravodajského sběru pro více než jednoho pána.

Washingtonská mašinérie a sabotáž míru s Íránem

Ještě výbušnější část rozhovoru se týkala přímého zasahování do amerického rozhodovacího procesu ohledně Blízkého východu. Vance otevřeně popsal koordinovanou kampaň, která měla za cíl vykolejit diplomatická vyjednávání s Íránem.

Odkázal na článek v časopise Time, který detailně popsal síť vlivových osob v USA, jež byly nepřímo placeny elementy uvnitř izraelské vlády prostřednictvím bývalých spolupracovníků Trumpovy kampaně. Cíl této kampaně byl jednoznačný: zničit jakoukoli šanci na mírové urovnání vztahů mezi Washingtonem a Teheránem a udržet Spojené státy na trajektorii permanentní vojenské konfrontace.

Vanceova reakce – jeho nekompromisní „jděte k čertu“ adresované těm, kteří ho za prosazování diplomatického řešení napadali – ilustruje hluboký rozkol v americkém konzervativním hnutí. Zatímco tradiční neokonzervativní křídlo Republikánské strany dlouhodobě prosazovalo bezvýhradnou podporu izraelské ofenzivní politiky a vojenský zásah proti Íránu, realistické křídlo reprezentované Vancem a Trumpem se na věc dívá optikou pragmatických národních zájmů.

Pro Vance je prioritou zabránit tomu, aby Írán získal jadernou zbraň, a zároveň zajistit volný tok energetických surovin, aniž by se USA musely nechat zatáhnout do další nekonečné války. Skutečnost, že spojenecká země aktivně financuje očerňující kampaně proti americkým představitelům na jejich vlastním území, odhaluje, jak hluboko sahají chapadla zahraničního lobbingu ve Washingtonu.

Izrael se transformoval na sionistický stát se všemi důsledky

Tato vlivová mašinérie úzce souvisí s ideologickým směřováním současného Izraele pod vedením Benjamina Netanjahua. V diskusích o povaze židovského státu se často zapomíná, že samotný sionismus není jednotnou ideologií.

Zatímco historický, liberálnější proud vnímal Izrael jako bezpečné útočiště pro židovský národ s důrazem na historickou roli Palestiny, současná dominance národně-náboženské mesianistické pravice posunula tento koncept k radikální interpretaci. Tato vize staví etno-nacionální charakter státu nad demokratické principy, což bylo stvrzeno i přijetím kontroverzního zákona o národním státu v roce 2018, který prohlásil Izrael domovem Židů, tedy celý Izrael, včetně všech palestinských okupovaných území.

Tento posun k exkluzivistickému pojetí státu však naráží na odpor nejen u sekulární levice, ale paradoxně i u významných částí ortodoxní židovské komunity (Charedim), a to jak v samotném Izraeli, tak v diaspoře po celém světě. Skupiny jako Neturei Karta nebo různé chasidské dynastie (např. Satmar) politický sionismus historicky i teologicky odmítají.

Argumentují tím, že obnova židovské suverenity v zemi Izrael je legitimní pouze s příchodem Mesiáše, a jakákoli sekulární politická snaha o vytvoření státu silou je v rozporu s tórou. Tento vnitřní židovský rozpor ukazuje, že kritika současného směřování Izraele není záležitostí vnějšího nepřátelství, ale hlubokého vnitřního boje o samotný základ židovské identity.

Vyhlazená Gaza připomíná teze Generalplan Ost

Právě tato radikální ideologická dominance se podle kritiků naplno projevuje v postupu izraelské armády v pásmu Gazy. Intenzita a rozsah destrukce v Gaze vedly mnohé lidskoprávní organizace, historiky a politology k hledání historických paralel. A není těžké je najít v tom nejtemnějším období Evropy.

Masivní demolice obytných čtvrtí, systematické ničení civilní infrastruktury a nucené vysídlení milionů lidí vyvolávají obavy o dlouhodobém záměru izraelské vlády. Někteří kritici v této souvislosti zmiňují extrémní historické paralely, jako byl německý Generalplan Ost z doby druhé světové války, jehož cílem bylo vyčištění dobytých území v SSSR, zničení původních sídel a vytvoření prostoru pro nové německé osídlence po vítězném konci války.

Nabídka izraelského developera na výstavbu vilek na pobřeží Gazy

Tyto obavy navíc posilují aktivity radikálních izraelských osadnických skupin. V minulosti izraelská média (např. Haaretz) i mezinárodní pozorovatelé upozornili na propagační kampaně developerských organizací napojených na osadnické hnutí (například Harey Zahav), které začaly nabízet plány na výstavbu luxusních vil na pobřeží Gazy pro izraelské zájemce. Viz foto výše.

Ačkoli se oficiální izraelská vláda od těchto aktivit nakonec pod tlakem vlažně distancovala a označila je za soukromé iniciativy, přítomnost těchto myšlenek ve veřejném prostoru posiluje narativ, že cílem vojenské operace není pouze zničení vojenských kapacit Hamásu, ale de facto znemožnění návratu palestinského obyvatelstva a postupná anexe tohoto území. Tedy etnické vyčištění prostoru Gazy, následná demolice palestinských nemovitostí a nastolení právního stavu tzv. “nedohledatelnosti” nemovitostí v Gaze, aby se Palestinci nemohli navrácení nemovitostí domáhat právní či mezinárodní cestou.

Blízký východ po pádu Asada a role Íránu

Geopolitická situace v regionu se navíc dramaticky proměnila po prosinci 2024, kdy došlo k náhlému pádu režimu Bašára al-Asada v Sýrii. Tento moment zásadně oslabil takzvanou „Osu odporu“ vedenou Íránem a donutil Izrael k rychlým bezpečnostním opatřením. Izraelská armáda využila chaosu k obsazení nárazníkových zón v jižní Sýrii, severně od Golanských výšin, a k posílení svých pozic v jižním Libanonu s cílem eliminovat hrozbu ze strany Hizballáhu.

Z pohledu Teheránu se Írán dlouhodobě stylizuje do role jediného skutečného ochránce palestinského lidu a suverenity blízkovýchodních států před izraelskou expanzí. Pro Írán je podpora palestinské věci nejen ideologickým pilířem islámské revoluce, ale také strategickým nástrojem k potlačení a zastavení sionistické expanzní politiky tzv. Velkého Izraele. A ta expanze je vidět všude, v Gaze, v Libanonu, v Sýrii.

Tento válečný stav by mohl teoreticky vyřešit tvrdý mezinárodní tlak na implementaci rezolucí OSN o dvoustátním uspořádání. Ale to není dovoleno. Současná Netanjahuova vláda myšlenku suverénního palestinského státu striktně odmítá s tím, že by takový stát okamžitě ovládl Hamás nebo jiná skupina napojená na Írán, což by prý pro Izrael znamenalo permanentní existenční hrozbu.

Rozhovor JD Vance v show Joea Rogana tak zůstává klíčovým dokumentem doby. Je to konceptuální materiál o rozpolcení americké vlády. Vanceovo odhodlání postavit se zahraničnímu vlivu a prosazovat pragmatickou, realistickou MAGA diplomacii založenou na amerických zájmech naráží na odpor hluboce zakořeněných struktur, které profitují z nekonečného konfliktu a opírají se o obrovskou izraelskou lobby v americkém Kongresu a o jejich obrovské finanční zdroje. A taková je bohužel realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Koalice ochotných v Paříži se dohodla na uspořádání cvičení na rozmístění vojsk NATO na Ukrajině po vyhlášení příměří, které bude prý “dohodnuto” bez účasti Ruska! Mluvčí Kremlu prohlásil, že Evropa se tím okamžikem diskvalifikuje z účasti na mírovém jednání, protože nácvik invaze na Ukrajinu tomu odporuje! Čím více se hroutí německý průmysl, tím více kancléř bubnuje do války!

V pondělí proběhla v Paříži schůzka takzvané „Koalice ochotných“ (Coalition of the Willing), na které evropští lídři v čele s německým kancléřem Friedrichem Merzem opět předvedli, jak hluboce jsou ochotni hazardovat s bezpečností celého kontinentu. Místo hledání diplomatických cest a realistického zhodnocení geopolitického vývoje se v Paříži mluvilo jazykem diktátu a konfrontace.

Merz zde vykládal velké a svalnaté řeči o tom, že budoucí bezpečnostní záruky pro Kyjev by měly být určovány výhradně Ukrajinou a jejími západními spojenci – bez jakékoliv účasti Ruska. V hlavní roli Merz skoro burcoval do III. sv. války. Čím více hroutí německé fabriky v Porůří, tím více Merz bubnuje do války. Jako Adolf Hitler.

Reakce z Moskvy na sebe nenechala dlouho čekat a byla naprosto nekompromisní. Pokud evropští lídři od tohoto absurdního postoje neustoupí, sami se diskvalifikují z jakýchkoliv budoucích mírových rozhovorů. Kreml ústy svého mluvčího Dmitrije Peskova jasně vzkázal, že bez účasti Ruska je jakékoliv formulování bezpečnostních záruk nemožné a že postoj, který Evropané zaujali, je pouhou slepou uličkou.

Celé to v Paříží vypadalo jako besídka zvláštní školy, kde ztroskotanci v rolích vůdce ekonomicky zhroucených zemí si vyskakují na špičky a pěstičkami hrozí medvědovi, který se právě zakousl do krku ukrajinského prasete, které kvičí a řve po celé Evropě. Takový obraz byl v pondělí k dispozici v Paříži.

Peskov: Evropa se sama vmanévrovala do izolace

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov reagoval na slova německého kancléře velmi přímočaře. Zdůraznil, že Evropa nemůže hrát jakoukoli smysluplnou roli při řešení ukrajinského konfliktu, pokud se bude snažit Rusko z celého procesu záměrně vylučovat.

„Taková prohlášení ukazují, že postoj, který Evropané zaujali, je slepá ulička. Pokud na něm budou trvat, nebudou mít v urovnání konfliktu vůbec žádnou roli,“ uvedl Peskov novinářům.

Tato slova jasně popisují realitu, kterou si bruselská a berlínská elita odmítá připustit: nelze vytvořit stabilní bezpečnostní architekturu v Evropě tak, že budete ignorovat největší jadernou velmoc na kontinentu. Pokusy o vytvoření systému „bez Ruska a proti Rusku“ v minulosti vždy vedly ke katastrofám a současné počínání západních lídrů k tomu má nebezpečně nakročeno.

Summit v Paříži: Příprava na vyslání vojsk pod vedením Londýna a Paříže

Setkání „Koalice ochotných“ v Paříži, kterého se kromě Merze, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a britského premiéra Keira Starmera účastnil také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a generální tajemník NATO Mark Rutte, se neneslo pouze v duchu prázdných politických deklarací.

V zákulisí se již rýsují velmi konkrétní obrysy budoucí vojenské přítomnosti evropských mocností na ukrajinském území. Tato koalice, v níž hlavní slovo hrají Francie a Velká Británie a která sdružuje více než 25 zemí, aktivně organizuje mnohonárodnostní síly.

Mark Rutte, generální tajemník NATO

Tyto jednotky mají po dosažení případného příměří na Ukrajině sloužit jako odstrašující síla (tzv. „tripwire“) – jejich úkolem má být udržování příměří na místě a přímý výcvik ukrajinských vojáků. Zatímco dosavadní asistenční mise Evropské unie (EUMAM Ukraine) probíhaly výhradně na evropské půdě, nyní unijní špičky otevřeně projednávají a přezkoumávají zřízení stálých výcvikových základen EU přímo uvnitř Ukrajiny.

S tím úzce souvisí i masivní zbrojní spolupráce. EU a Ukrajina v současnosti finalizují obří obranné partnerství v hodnotě 2 miliard eur. Tato dohoda je zaměřena na společnou výrobu raket a dronů přímo na Ukrajině, přičemž Kyjev získá možnost skladovat svůj obranný hardware na území spojeneckých států.

Manévry v Polsku: Nácvik přesunu na Ukrajinu

Aby tyto plány nezůstaly jen na papíře, polský premiér Donald Tusk oficiálně potvrdil, že Polsko bude letos na podzim hostit první společné vojenské cvičení [1] této „Koalice ochotných“. Tyto manévry, kterých se zúčastní britské, francouzské a polské síly, mají v praxi otestovat logistiku nasazení a strategie rychlého přesunu vojsk. Cílem cvičení je připravit evropské armády na roli budoucích garantů ukrajinské bezpečnosti a otestovat nasazení takzvaných evropských „ujišťovacích sil“ (reassurance forces).

Moskva však před tímto krokem opakovaně a důrazně varuje. Jakýkoliv vstup vojsk cizích států na Ukrajinu – ať už pod hlavičkou NATO, nebo ad hoc koalic – bude ruskou armádou považován za legitimní vojenský cíl. Západ tak na polském území otevřeně cvičí scénář, který může bleskově přerůst v přímý vojenský střet s jadernou velmocí. Agresivní rétorika Friedricha Merze jde ruku v ruce s masivní finanční a vojenskou podporou, kterou Německo a další státy do konfliktu pumpují.

Miliardové injekce do války, zatímco domácí ekonomiky krvácejí

Na nedávném summitu NATO v Ankaře se členské státy zavázaly poskytnout Ukrajině v letošním a příštím roce vojenskou pomoc ve výši více než 70 miliard eur. Německo pod Merzovým vedením přitom přislíbilo vůbec největší národní příspěvek.

Od začátku eskalace konfliktu v únoru 2022 poskytl Berlín Kyjevu vojenskou pomoc v hodnotě zhruba 55,5 miliardy eur, což z něj činí zdaleka největšího unijního sponzora této války. Německá média navíc nedávno odhalila, že Berlín bude přímo financovat nákup 50 000 útočných dronů pro ukrajinskou armádu.

Tato obří podpora přichází v době, kdy Ukrajina zintenzivnila útoky bezpilotními letouny na ruskou energetickou infrastrukturu a obytné oblasti. Na ruské území denně míří v průměru několik stovek ukrajinských dronů. Ruské úřady navíc hlásí rostoucí počet útoků FPV drony – včetně modelů naváděných umělou inteligencí –, které záměrně cílí na civilní cíle, jako jsou osobní automobily a autobusy s cestujícími. Financováním těchto zbraní se evropské vlády stávají přímými spolupachateli eskalace násilí, které dopadá na civilní obyvatelstvo.

Sebevražedná sankční politika a kolaps evropského průmyslu

Zatímco se v Paříži spřádaly plány na vojenskou přítomnost na Ukrajině a v Polsku se chystají manévry, v Bruselu probíhala další kapitola ekonomické autodestrukce. Evropská unie se opět neshodla na schválení v pořadí již 21. sankčního balíku. Tento balík, který mnozí nezávislí novináři a ekonomičtí analytici už zcela otevřeně a sarkasticky označují za „sankce proti evropskému průmyslu“, opět narazil na realitu.

Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyen naprosto ignoruje varovné signály přicházející z evropského hospodářství:

  • Ztráta konkurenceschopnosti: Kvůli drahým energiím a odpojení od levných ruských surovin krachují tradiční evropské podniky.
  • Deindustrializace: Klíčová odvětví, zejména v Německu, přesouvají svou výrobu do USA nebo Asie.
  • Inflace a pokles životní úrovně: Běžní občané EU doplácejí na ideologická rozhodnutí svých vlád astronomickými účty za energie a potraviny.

Brusel však kolaps evropského průmyslu vůbec neřeší. Namísto záchranných ekonomických programů, obnovy obchodních vztahů a podpory domácích podniků je hlavní agendou Evropské komise permanentní válečné hospodářství. Unijním elitám zjevně vůbec není trapné před více než 400 miliony voličů prezentovat jako svůj hlavní „ekonomický program“ přípravu na válku s Ruskem – která sice zatím probíhá na Ukrajině, ale jejíž přenesení do zbytku Evropy bruselští jestřábi čím dál otevřeněji plánují.

Porovnání deklarovaných priorit Bruselu vs. reálné dopady na občany EU
Oblast Oficiální rétorika EU a lídrů „Koalice ochotných“ Skutečný dopad na evropskou realitu
Hospodářství „Oslabení ruské ekonomiky prostřednictvím sankčních balíků.“ Kolaps evropského průmyslu, rekordní ceny energií, odchod firem z EU.
Bezpečnost „Zajištění míru prostřednictvím masivních dodávek zbraní a záruk bez Ruska.“ Permanentní hrozba přímého střetu s jadernou velmocí, eskalace konfliktu.
Finance „Finanční stabilita a solidarita s Ukrajinou (více než 70 miliard eur z NATO a 2 miliardy eur na zbrojní partnerství).“ Drastické škrty v sociálních oblastech, infrastruktuře a školství v zemích EU.
Vojenská strategie „Mírové monitorovací mise a nácvik rychlého nasazení (cvičení v Polsku).“ Provokace k legitimnímu útoku na jednotky evropských zemí na ukrajinském území.
Cesta ze slepé uličky vyžaduje realismus, ne fanatismus

Zatímco Friedrich Merz a jeho pařížští spojenci sní o tom, jak nadiktují Rusku podmínky kapitulace a vyřadí ho z poválečného uspořádání Evropy, realita na bojišti i v diplomacii ukazuje pravý opak. Kreml dal jasně najevo, jaké jsou jeho podmínky pro jakékoliv trvalé mírové urovnání:

  • Neutralita a demilitarizace Ukrajiny: Záruka, že se Ukrajina nestane předsunutou základnou NATO.
  • Ochrana ruskojazyčného obyvatelstva: Ukončení systematické diskriminace a útoků na ruskojazyčné regiony.
  • Uznání územních realit: Akceptování faktu, že se situace na mapě nevratně změnila.

Dokud evropští politici tyto základní bezpečnostní obavy Ruska nezačnou brát vážně, jakákoliv jednání budou zablokována. Evropa se svým dogmatickým odmítáním diplomacie sama vmanévrovala do geopolitického autu. Ale o to právě jde. Taková politika totiž zaručuje prodloužení a eskalaci války, což vyhovuje politikům v Evropě i evropským a americkým zbrojařům, kteří v korupčním schématu se o části výnosů ze zbrojení dělí s těmito politiky. A to jak na soukromé bázi ve formě igelitek z kampeliček, tak i na bázi kryptoměnového financování politických domovských partají těchto politiků.

Pokud bude „Koalice ochotných“ nadále prosazovat plány na rozmístění svých vojsk na Ukrajině a pokračovat v ekonomické sebevraždě pod taktovkou Bruselu, hrozí, že za tyto řeči svých vůdců zaplatí nejvyšší cenu samotní obyvatelé Evropy. Je nejvyšší čas, aby se do evropské politiky vrátil pragmatismus, realismus a pud sebezáchovy. Jenže, Brusel se snaží o umlčení všech, kdo by chtěli mír. A dokonce, ti kteří politicky v kampaních propagují mír, potom stejně v zákulisí tajně jednají se zbrojaři. Demokracie je prostě mrtvá a odepsaná. A to nestačí, protože chtějí odepsat i Evropu a její původní obyvatelstvo. A to je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Šéfka německé AfD varovala před totální kontrolou obyvatelstva pomocí Chat Control a Evropská komise chce číst soukromé zprávy stovek milionů Evropanů, zatímco průmyslové podniky v EU kolabují a utíkají z Evropy! Německý Volkswagen propustí až 150 000 zaměstnanců a brněnský Zetor jako největší výrobce zemědělské techniky ve Střední Evropě je první obětí Green Dealu v ČR a přesouvá fabriku do Indie!

Svědky dnešní reality v Evropské unii jsou procesy, které ještě před několika lety zněly jako dystopické varování ze stránek politické science-fiction. Evropský kontinent se v současnosti nachází na historickém rozcestí, kde se dramatickým způsobem protínají dva fatální trendy.

Hluboký ekonomický úpadek, projevující se deindustrializací a masovým propouštěním, a paralelní budování monstrózního aparátu digitálního dohledu nad občany. Tato transformace společnosti od tradičních demokratických hodnot a prosperity směrem k řízené chudobě a totalitnímu šmírování není náhodným selháním systému.

Jde o přímý a zákonitý důsledek ideologického dogmatismu bruselských elit, které se v zájmu utopické zelené agendy a geopolitického boje proti Rusku rozhodly obětovat nejen konkurenceschopnost evropského průmyslu, ale i základní občanské svobody. Hlasitou kritiku tohoto vývoje v německém Bundestagu nedávno přednesla předsedkyně opoziční AfD Alice Weidel.

Ve svém ostrém projevu se opřela do poslanců vládní křesťanskodemokratické unie (CDU) a obvinila je z toho, že svými legislativními kroky systematicky omezují svobody německých občanů. Hlavním terčem její kritiky se stala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, která skrze vlivové struktury v Bruselu prosazuje takzvaný nouzový režim pro zavedení směrnice známé pod názvem „Chat Control“.

Ochrana dětí na internetu bude spočívat v kontrole ne dětí, ale dospělých

Tento legislativní rámec, oficiálně prezentovaný jako nástroj pro boj proti nelegálnímu obsahu a ochranu dětí, ve skutečnosti představuje bezprecedentní průlom do listovního tajemství a práva na soukromí. Podle Weidelové se tato legislativa nemá týkat pouze veřejných sociálních sítí, ale má umožnit plošné prolomení šifrování a sledování soukromé komunikace občanů na chatovacích platformách, v e-mailech a dalších digitálních kanálech. Weidelová však ve svém projevu zašla ještě dál a varovala před další formou rodícího se dohledu, který se stává realitou v automobilovém průmyslu.

Evropská komise totiž právě schválila instalaci kamerových systémů do nově vyrobených vozidel. Oficiálně jde o bezpečnostní prvky, jako jsou pokročilé kamerové systémy monitorující bdělost řidiče, které mají sledovat, zda se člověk věnuje řízení, nedívá se stranou nebo nejeví známky únavy. Jak však politička upozornila, technologická architektura těchto systémů umožňuje, aby shromážděná data byla v reálném čase či zpětně předávána policejním složkám nebo komerčním pojišťovnám.

Pojišťovny by tak mohly na základě analýzy chování řidiče upravovat pojistné tarify, případně odmítat plnění, zatímco státní aparát získává absolutní přehled o pohybu a chování jednotlivců. Tento stav, kdy je občan permanentně sledován i uvnitř vlastního vozu, již naplňuje nejčernější vize George Orwella o absolutní ztrátě soukromého prostoru.

Mazurek proti Total Control

Podobně nekompromisním způsobem vystoupil na půdě Evropského parlamentu slovenský europoslanec Martin Mazurek. Ten ve svém emotivním a faktograficky podloženém projevu přímo obvinil poslance Evropské lidové strany (EPP), která funguje jako nadnárodní zastřešení německé CDU a je pod silným vlivem německých europoslanců, z pokrytectví a snahy o nastolení systému „Total Control“.

Mazurek poukázal na to, že pod rouškou humanitárních frází a morálního patosu se skrývá chladný kalkul, jehož cílem je získat možnost číst soukromé e-maily a chaty obyčejných lidí – manželů, rodin a běžných pracujících občanů, kteří nijak neporušují zákon a chtějí pouze žít své životy beze strachu z vládních slídilů.

Mazurek ve svém vystoupení zdůraznil, že útok na šifrovanou komunikaci (end-to-end encryption) is útokem na samotnou podstatu svobodné společnosti. Pokud státní orgány nebo nadnárodní korporace získají klíče k soukromému digitálnímu obsahu každého jednotlivce, demokracie přestává existovat.

Vytváří se tím prostředí všeobecné nedůvěry a autocenzury, kdy se lidé začnou bát vyjadřovat své politické, ekonomické či společenské názory i v soukromé sféře. Tento tlak na plošné sledování je podle něj motivován strachem politických elit z rostoucí nespokojenosti veřejnosti, která začíná pociťovat reálné dopady katastrofální unijní politiky na vlastní kůži.

Hospodářský kolaps v přímém přenosu: Volkswagen propustí 150 000 lidí a konec výroby Zetoru v Brně

Zatímco v politické rovině dochází k utahování šroubů, ekonomická realita Evropské unie zažívá hluboký otřes. Symbolem tohoto průmyslového rázovitého úpadku se staly dvě zásadní zprávy. První z nich přišla z nitra německého hospodářského motoru – automobilového koncernu Volkswagen. Šéf koncernu Oliver Blume v interních sděleních potvrdil, že automobilka, která se již dříve potýkala s nutností zrušit desítky tisíc pracovních míst, zvažuje propuštění dalších 50 000 zaměstnanců.

Celkový účet za restrukturalizaci a deindustrializaci tohoto německého gigantu by tak mohl dosáhnout až hrozivých 100 000 až 150 000 zrušených pozic po celém světě, s masivním dopadem přímo na evropské závody. Volkswagen ztrácí konkurenceschopnost, potýká se s obřími náklady a slabou ziskovostí, což jej nutí k drastickému omezování modelových řad a zavírání tradičních provozů.

Téměř souběžně s touto zprávou zasáhla českou veřejnost zpráva o definitivním konci jedné z největších průmyslových legend střední Evropy. Brněnský výrobce zemědělské techniky Zetor Tractors oficiálně oznámil, že po dlouhých 80 letech končí s výrobou traktorů v Brně a celou produkci kompletně přesouvá mimo evropský kontinent, konkrétně do Indie.

V jihomoravské metropoli sice zůstane formální centrála, marketing, vývojové centrum a distribuce náhradních dílů, avšak samotné srdce podniku – dělnická práce, montáž a reálná průmyslová tvorba hodnot – z Evropy definitivně odchází. Vedení firmy otevřeně přiznalo, že výroba malých a středních traktorů v Evropě za současných podmínek nedává žádný ekonomický smysl. Náklady na materiál, jako je ocel, plasty či hliník, jsou v Asii o více než 30 % nižší, což v kombinaci s levnější energií a pracovní silou vytváří propastný rozdíl, kterému evropský závod nedokáže čelit.

Příčiny marasmu EU? Sebevražedné sankce na Rusko a zelená diktaturní agenda

Odchod výroby Zetoru do Indie a existenční krize koncernu Volkswagen nejsou izolovanými incidenty. Jde o součást širšího trendu masového útěku kapitálu a průmyslu z Evropy. Hlavní příčiny tohoto ekonomického marasmu jsou strukturální a přímo vyplývají z politických rozhodnutí vedení Evropské unie. Prvním zásadním faktorem jsou extrémní ceny vstupů do výroby.

Evropská unie se v rámci své geopolitické doktríny odstřihla od levných a spolehlivých dodávek ruských energetických surovin. Výsledné protiruské sankce sice měly oslabit Moskvu, avšak v praxi zafungovaly jako bumerang, který drtivě zasáhl evropské podniky. Ceny elektrické energie, zemního plynu, paliv a odvozených průmyslových surovin stouply na násobky hodnot běžných v Severní Americe nebo Asii. Evropské zboží se tak stalo na globálním trhu absolutně nekonkurenceschopným.

Ursula von der Leyen, šéfka Evropské komise

Druhým, ještě destruktivnějším faktorem je ideologická agenda Green Dealu (Zelené dohody), která pod taktovkou německé strany Zelených a spřízněných progresivistických frakcí zcela ovládla unijní politiku. Zelená ideologie vykazuje silné rysy iracionálního dogmatismu: dogmaticky odmítá jadernou energii, systematicky kriminalizuje fosilní paliva a skrze systém likvidačních emisních povolenek uměle zdražuje jakoukoliv průmyslovou činnost.

Průmyslové podniky jsou trestány za to, že produkují reálné statky, a jsou nuceny investovat miliardy do neefektivních, nestabilních obnovitelných zdrojů nebo do vynucené elektromobility, po které na trhu chybí přirozená poptávka. Toto toxické podnikatelské prostředí, kde ideologické dekrety vítězí nad ekonomickou realitou a fyzikálními zákony, nenabízí firmám žádný prostor k přežití. Možnosti jsou pouze dvě: buď bankrot, nebo okamžitý přesun výroby do regionů, kde vládne zdravý rozum, jako je právě Indie, Čína či Spojené státy.

Digitální totalita jako štít před hněvem ožebračených občanů

Když politické elity v Bruselu a v klíčových unijních vládách vidí, že jejich politika vede k ožebračování střední třídy, likvidaci pracovních míst a ztrátě ekonomické suverenity, začínají mít logicky strach. Ubylo argumentů, kterými by mohli obhájit propad životní úrovně a rozpad sociálního smíru. Obyčejní lidé vybavení selským rozumem tento vývoj ostře kritizují, vyjadřují svůj nesouhlas na internetových diskusích, zakládají alternativní zpravodajské kanály a organizují se v centrech odporu.

Právě zde se nachází pravý důvod, proč evropské elity tak urgentně potřebují zavést absolutní digitální kontrolu, cenzuru a možnost sledovat každé slovo svých občanů. Celý tento proces budování totalitního digitálního lágru je maskován morálně neprůstřelnou záminkou: ochranou dětí a mladistvých před nebezpečím internetu. Pod tímto dojemným heslem se však skrývá propracovaný trik. Legislativní snahy o takzvané „ověřování věku“ (age verification) totiž v praxi neznamenají, že systém zkoumá, kdo je dítě.

Hlavním cílem je ověřit a ztotožnit identitu každého dospělého uživatele. Procházení webových stránek, přihlašování do e-mailových schránek, sledování videostreamů nebo komunikace na chatu – to vše má být podmíněno předložením občanského průkazu, cestovního pasu, biometrického skenu obličeje nebo provázáním s bankovní kreditní kartou a státní digitální identitou.

Tímto způsobem vzniká monstrózní, centralizovaná databáze uživatelů internetu. V momentě, kdy anonymita na síti definitivně zanikne, získá státní aparát do rukou absolutní nástroj moci. Každý nepohodlný názor, každá kritika Green Dealu, každé poukázání na nesmyslnost sankcí či ekonomický úpadek bude moci být okamžitě spojeno s konkrétní fyzickou osobou. Následovat může zablokování účtů, digitální ban, finanční perzekuce nebo sociální ostrakizace. Nejedná se o žádnou ochranu dětí, ale o vytvoření systému dokonalého digitálního nevolnictví, kde je svoboda slova podmíněna absolutní loajalitou vůči vládní doktríně.

Obětování Evropy na oltář falešných ideálů

Evropská unie se pod vedením současných elit ocitla v hluboké systémové krizi, která ohrožuje samotnou její existenci. Zaslepenost ideologií Green Dealu a militantním protiruským kurzem za každou cenu vedla k tomu, že Brusel obětoval ekonomické základy, na kterých byla evropská prosperita po druhé světové válce postavena. Namísto pragmatické politiky orientované na blahobyt vlastních občanů a konkurenceschopnost domácích podniků sledujeme řízenou likvidaci tradičního průmyslu, jejímž symbolem je masové propouštění ve Volkswagenu a odchod Zetoru z Moravy.

Pod vlajkou IV. Říše

Aby bylo možné tento katastrofální stav udržet a potlačit přirozený odpor ožebračované veřejnosti, přistupují unijní lídři k destrukci demokratických principů a svobod. Zavádění směrnic typu Chat Control, sledování občanů v automobilech a plošné vynucování digitální identity pod záminkou ochrany dětí jsou jasnými důkazy, že Evropa směřuje k totalitnímu uspořádání.

Pokud nedojde k radikálnímu obratu a návratu ke zdravému rozumu, suverenitě a ochraně skutečných občanských svobod, evropská civilizace se transformuje do orwellovského skanzenu – chudého, technologicky zaostalého, ale zato dokonale kontrolovaného prostoru, kde svoboda bude již pouhou historickou vzpomínkou a svoboda slova de facto projevem terorismu. A to je v podstatě už dnes realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Senátor Lindsey Graham zemřel pár hodin po návratu z Kyjeva a na Bankové ulici vypukla panika a začalo vyšetřování, že senátora mohli zřejmě dostat Rusové! Senátor totiž zemřel na akutní disekci aorty, což je jeden z vedlejších příznaků otravy toxinem přiznaným CIA před vyšetřovací komisí Kongresu v roce 1975! Donald Trump popsal poslední telefonát s Grahamem pár hodin před jeho smrtí!

Americká politická scéna i mezinárodní společenství zažívají obrovský šok. Dlouholetý republikánský senátor za Jižní Karolínu a jeden z nejhlasitějších zastánců silné americké zahraniční politiky, Lindsey Graham, v sobotu večer nečekaně zemřel ve věku 71 let. Zpráva obletěla světová média jako blesk z čistého nebe.

K tragické události došlo jen desítky hodin poté, co ve čtvrtek 9. července oslavil své 71. narozeniny a v sobotu se vrátil z ostře sledované diplomatické cesty na Ukrajinu. Vzhledem k načasování, jeho pevným protiruským postojům a bezprostřednímu kontaktu s nejvyššími představiteli v Kyjevě se okamžitě rozhořela vlna spekulací o pozadí jeho náhlého skonu.

Zpráva o jeho úmrtí zasáhla Washington i Kyjev jako blesk z čistého nebe. Graham byl známý svou nevyčerpatelnou energií a ještě v pátek si v Kyjevě podával ruku s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Diskutovali spolu o klíčových otázkách vojenské pomoci, posílení protivzdušné obrany a legislativních krocích, které měl senátor po návratu do USA okamžitě iniciovat. Graham působil naprosto zdravě, energicky a odhodlaně pokračovat v boji za schválení dalších sankcí proti Rusku i státům, které moskevský režim podporují.

Poslední mise v Kyjevě a boj za „Save America Act“

Během své v pořadí již desáté návštěvy Ukrajiny od začátku ruské invaze v roce 2022 senátor Graham opět potvrdil svou roli jednoho z nejodhodlanějších spojenců Kyjeva v americkém Kongresu.

V ukrajinské metropoli absolvoval intenzivní program, který zahrnoval nejen strategická jednání na Bankové ulici, ale také návštěvu specializované továrny na výrobu bezpilotních letounů SkyFall. Graham dlouhodobě prosazoval, že investice do ukrajinské obranyschopnosti jsou nejlepším způsobem, jak zajistit globální stabilitu a odradit další agresory, například Čínu od útoku na Tchaj-wan.

Na závěrečné tiskové konferenci v Kyjevě Graham neskrýval své plány. Oznámil, že společně s demokratickým senátorem Richardem Blumenthalem hodlá okamžitě po návratu do Washingtonu zahájit masivní lobbování v Kongresu za přijetí přísného legislativního balíčku.

Tento zákon, pracovně označovaný jako součást širších opatření včetně ochrany volební integrity (SAVE Act), měl obsahovat drakonické ekonomické sankce. Ty se neměly týkat pouze Ruské federace, ale měly explicitně cílit na jakékoliv třetí země, které Kremlu poskytují materiální, finanční či technologickou podporu pro vedení války.

Záhadné okolnosti a ozvěny studené války

Vzhledem k tomu, jak náhle k úmrtí došlo, se v kuloárech ukrajinských i amerických tajných služeb začaly šířit divoké teorie. Graham cestoval z bezpečnostních důvodů na Ukrajinu i zpět vlakem přes Polsko. Podle neoficiálních informací z ukrajinského bezpečnostního aparátu se ruská rozvědka pokusila Grahama v minulosti na železničních trasách již několikrát eliminovat, přičemž tyto pokusy měly být úspěšně odvráceny ukrajinskou kontrarozvědkou.

Rychlost, s jakou Graham po návratu zkolaboval, okamžitě vyvolala v Kyjevě vážné obavy a spekulace, zda se senátor nestal obětí sofistikovaného útoku. Mezi novináři a analytiky se začaly objevovat odkazy na historické metody tajných služeb. Konkrétně se začalo mluvit o slavném slyšení [1] před americkým Kongresem z roku 1975 (tzv. Churchův výbor), kde tehdejší vedení CIA přiznalo existenci tajné zbraně – tzv. „heart attack gun“ (pistole vyvolávající infarkt).

Heart Attack Gun představená vyšetřovací komisi Kongresu v roce 1975

Tato zbraň dokázala vystřelit mikroskopickou krystalickou jehlu napuštěnou toxinem (např. shellfish toxin), která pronikla oděvem a kůží, aniž by zanechala viditelnou stopu. Jehla se vlivem tělesné teploty v těle rychle rozpustila a oběť do několika minut, hodin či dnů (podle koncentrace a typu toxinu) utrpěla fatální srdeční zástavu, která při běžné zběžné pitvě vypadala jako přirozené selhání srdce.

CIA se inspirovala u KGB
Zbraň způsobující infarkt nebyla výhradně americkým vynálezem: KGB, tajná zpravodajská služba a složka vnitřní bezpečnosti Sovětského svazu, disponovala podobnou jedovou zbraní. Bohdan Stašinsky, jeden z nájemných vrahů KGB, byl známý tím, že v 50. letech zavraždil dva ukrajinské protisovětské aktivisty, Leva Rebeta a Stěpana Banderu, pomocí zbraně, která jim do obličeje vstřelila krystalizovaný kyanid, což vedlo k smrti během několika minut. Příčiny smrti obou mužů vypadaly jako srdeční infarkty. CIA se o skutečných příčinách jejich smrti dozvěděla, když Stašinsky nakonec v roce 1961 uprchl na Západ.

Vzhledem k tomu, že obdobnými chemickými a biologickými technologiemi tedy disponuje i ruská rozvědka, začaly se v Kyjevě šířit zprávy o tom, že ukrajinské orgány prošetřují možnost cizího zavinění. Podle těchto zpráv panovala na Bankové ulici nervozita, že Rusko úspěšně zlikvidovalo jednoho z nejvlivnějších amerických politiků, který bezpodmínečně podporoval ukrajinskou obranu.

Poslední telefonát s Donaldem Trumpem

Olej do ohně spekulací přililo také svědectví samotného prezidenta Donalda Trumpa. Trump v nedělním pořadu Meet the Press na stanici NBC (který původně plánoval Grahama jako hlavního hosta) popsal detaily jejich posledního rozhovoru. Trump uvedl, že se senátorem hovořil telefonicky v sobotu večer okolo sedmé hodiny. Tématem byla právě Grahamova čerstvá zkušenost z Ukrajiny a strategie pro prosazení legislativních změn v Kongresu.

Podle Trumpových slov byl Graham ve skvělé náladě, jenom prý zněl unaveně, na což prý měl po dlouhé cestě nárok. O to větší šok nastal, když o několik hodin později, krátce po půlnoci, kontaktovali Trumpa zaměstnanci ze senátorovy kanceláře se zprávou, že Lindsey Graham je po smrti. Trump pro média přiznal, že mu celá situace připadá extrémně zvláštní a náhlá, což okamžitě podnítilo další debaty na sociálních sítích o tom, zda šlo o přirozenou smrt, nebo o cílený atentát.

Lékařské nálezy vs. medicínské souvislosti

Předběžná zpráva Úřadu soudního lékaře v District of Columbia (Washington, D.C.) vydaná v neděli odpoledne jako bezprostřední příčinu smrti určila disekci aorty (aortic dissection) na podkladě pokročilého aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění.

Zatímco zastánci oficiální verze poukazují na to, že tento nález vysvětluje anomálie, jako je náhlý kolaps bez předchozích varovných příznaků a vliv cestovního stresu u 71letého pacienta, analytici upozorňují na hlubší medicínské souvislosti. Disekce aorty totiž nemusí být výhradně důsledkem dlouhodobého chronického onemocnění.

Co je to disekce aorty?
Jde o extrémně závažný stav, při kterém dochází k natržení vnitřní vrstvy hlavní tělesné tepny (aorty). Krev pod vysokým tlakem začne pronikat mezi vrstvy cévní stěny, což vede k jejímu trhání a může způsobit okamžitou zástavu oběhu, masivní vnitřní krvácení nebo infarkt myokardu.

Moderní medicínské studie ukazují, že toxiny (včetně zmiňovaných toxinů z mořských plodů – shellfish toxins) sice neničí stěnu aorty přímo, ale dokáží v těle vyvolat masivní anafylaktický šok či těžký Kounisův syndrom (akutní alergický koronární syndrom). Extrémní nárůst krevního tlaku, masivní uvolnění histaminu během takto vyvolané kritické kardiovaskulární nouze mohou u predisponovaného jedince disekci aorty přímo odstartovat.

Jak navíc vyplývá z historických šetření Churchova výboru kolem technologií CIA z roku 1975, standardní pitva poškození srdce vyvolané specifickým toxinem často nedokáže spolehlivě odlišit od běžného selhání. Definitivní jasno by tak mohly vnést až detailní toxikologické expertízy, které v současnosti probíhají. Možnost cizího zavinění proto stále zůstává otevřená.

Geopolitické vakuum a dopady na pomoc Ukrajině

Bez ohledu na to, jakým směrem se vyvine finální vyšetřování, politická realita zůstává pro Ukrajinu krutá. Kyjev nepochybně ztratil jednoho ze svých nejvlivnějších a nejhlasitějších spojenců na americké politické scéně. Lindsey Graham byl unikátní postavou – dokázal kombinovat tradiční republikánský intervencionismus s blízkým spojenectvím s Donaldem Trumpem.

Parametr Význam Lindseyho Grahama pro zahraniční politiku
Pozice v Kongresu Předseda rozpočtového výboru Senátu (Senate Budget Committee), vlivný člen výboru pro armádu a justici.
Vztah k Trumpovi Klíčový poradce pro zahraniční otázky, golfový partner a člověk, který dokázal Trumpovi „prodat“ nutnost podpory spojenců.
Zahraniční doktrína Pokračovatel odkazu Johna McCaina; zastánce tvrdého postupu proti Rusku, Íránu a Číně.

Moskva z této situace bude nepochybně profitovat, přinejmenším v krátkodobém horizontu. V americkém Senátu je sice stále silná skupina podporující transatlantické vazby, ale nikdo nedisponoval tak specifickou kombinací dravosti, mediální obratnosti a přímého přístupu do Bílého domu jako právě Graham. Jeho úmrtí otevírá v Jižní Karolíně nutnost vypsání mimořádných primárních voleb pro určení nového kandidáta do podzimních voleb, což odpoutá pozornost od zahraničněpolitických témat k vnitrostranickému boji.

Lindsay Graham s dronem v továrně SkyFall v Kyjevě, 10. července 2026

Zelenský ve svém oficiálním prohlášení uvedl, že Graham byl „skutečným obráncem svobody“ a jeho odchod je pro Ukrajinu nenahraditelnou ztrátou. Svět si prý bude Lindseyho Grahama pamatovat jako politika, který se nebál riskovat, cestoval do nebezpečných oblastí až do svých posledních dnů a do posledního dechu bojoval za to, co považoval za americké národní zájmy v zahraničí.

V Rusku samozřejmě bouchají šampus, protože terminace Grahama jako největšího protiruského jestřába v Kongresu značně ochromí zákulisní protiruské procesy ve Washingtonu, minimálně na nejbližší dobu. Ještě v pátek pózoval senátor v Kyjevě v továrně s ukrajinskými drony, ale teď už je jenom historií. Taková je prostě realita ducha času Zeitgeist.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Nevyhnutelná válka Ruska s Evropou do několika týdnů či měsíců, protože Evropa donutí Rusko k úderům na Evropu a zbrojní továrny, které vyrábí a dodávají zbraně Ukrajincům, kteří s nimi útočí na civilní cíle v Rusku! Šéfredaktorka Russia Today v rozhovoru pro švýcarského novináře spustila naprostý masakr!

Západní Evropa se ocitla v nebezpečném bodě, kdy se rétorika jejích politických lídrů a masivní vojenská podpora Ukrajiny nebezpečně blíží linii, za níž už není návratu. Margarita Simonjan, vlivná šéfredaktorka RT, v nedávném rozhovoru [1] se šéfredaktorem švýcarského časopisu Die Weltwoche Rogerem Köppelem nabídla pohled z druhé strany barikády – pohled, který v evropských mainstreamových médiích prakticky nemá šanci zaznít. V minulém článku [2] jste viděli rozhovor s Dmitrijem Peskovem, tak teď máte možnost vidět ten rozdíl v projevu.

Její analýza současného stavu je mrazivá: Evropa svou politikou fakticky vede přímou válku proti Rusku, aniž by si uvědomovala, že tím nukleární velmoc zahání do kouta, z něhož podle ní existuje jediná cesta ven. Právě v této souvislosti došlo v rozhovoru k momentu, který lze bez nadsázky označit za nejvýbušnější a nejvýznamnější pasáž celého střetu obou novinářů. Roger Köppel zůstal jako opařený a zmohl se pouze na ticho, když na něj Simonjan zaútočila sérií přímých a neúprosných otázek.

Ptala se ho, zda Rusko za posledních pět let poslalo na Evropu jedinou raketu, zda do Evropy vjely ruské tanky, nebo zda tam vzlétly ruské stíhačky. Köppel jen mlčel a nedokázal na tuto salvu faktů vůbec nic namítnout. Simonjan tento moment okamžitě zaklinčovala tvrdým protikladem. Začala vypočítávat, kolik evropských raket, tanků a dronů již mezitím dopadlo na ruské území, kolik jich tam vtrhlo a kolik jich denně útočí na ruskou infrastrukturu a civilisty.

Z tohoto klinče vyvodila nekompromisní závěr: pokud má někdo v této chvíli odpovědnost jednat a pokud má někdo povinnost deeskalovat, je to výhradně Evropa, protože Rusko se Evropy zatím ani prstem nedotklo. Tento rétorický i faktický triumf zcela redefinoval dynamiku celého rozhovoru a ukázal, jak hluboká propast leží mezi evropským narativem a ruskou realitou. Pokud nemáte čas na video, tady níže je přepis. A je to doslova masakr. Margarita se rozjela jako utržená ze řetězu:

Šéfredaktorka Russia Today o blížící se nevyhnutelné válce Ruska s Evropou

Jen aby byla situace jasnější také pro naše diváky v Evropě, v Německu je RT, společnost, kterou vedete, považována v Evropě a na Západě za plnohodnotnou ruskou propagandu. Není to žurnalistika. Taková jsou ta tvrzení. Jaká je vaše upřímná odpověď na to? Jak reagujete na tato podezření a výtky?

-Je mi úplně jedno, co říkají. Naprosto. Ani za mák. Ani za cent. Ani za hovno. Promiňte mou angličtinu. Kdo jsou vůbec oni, abych jim odpovídala? Na to by měl odpovídat spíš náš ministr zahraničí Sergej Lavrov, asi ho znáte.

-Jistě.

-Jednou to řekl jednomu dnes už dávno zapomenutému britskému ministrovi. Ani si nevzpomenu na jeho jméno. Dnes už si na něj nevzpomene nikdo. Řekl mu: „Kdo si ku*va myslíte, že jste, abyste mi kázal?“ To je citace. Takže v citaci si mohu dovolit použít sprosté slovo. To je moje odpověď.

-A jak svobodně můžete během války informovat o své vládě a o všem ostatním? Můžete dělat cokoliv?

-Opakujete jejich rétoriku. Nedělejte to. To se k vám nehodí. Opakujete jejich narativ, jejich slogany. No, už mě nebaví se vymlouvat. My Rusové se vůbec nevymlouváme, víte?

-Jen… jen pokládám otázky. Přejděme ale k situaci, která je mimořádně znepokojivá. A věc, která mě znepokojuje nejvíce, je otázka, jak blízko jsme v této chvíli ke třetí světové válce. Jak to vidíte vy?

-Tak blízko.

-Ano.

-Možná právě tak blízko. Blíž než kdy dřív. Nikdy jsme nebyli blíž. Jsme velmi blízko bodu, řekla bych, že nás od nevyhnutelného dělí jen několik metrů. A to je strašné slovo – nevyhnutelné. To, co dnes Evropa dělá, její rétorika, a způsob, jakým vyzbrojuje Ukrajinu a dovoluje jí používat své zbraně a rakety proti civilistům v Rusku, a prakticky každý krok, který dnes Evropa podniká, nás přibližuje stále blíž a blíž.

Nevím… možná nás od nevyhnutelné třetí světové války dělí týdny nebo měsíce. Vzpomeňte si na Einsteinův výrok, když se ho zeptali, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, jakými zbraněmi, tak řekl, že neví, jakými zbraněmi se bude vést III. světová, ale čtvrtá se bude vést kameny a klacky, protože civilizace na Zemi nepřežije. A právě tímto směrem se nyní velmi rychle ubíráme.

-Je to znepokojivá myšlenka. A přesto se v Evropě tento scénář příliš nebere v úvahu. Na druhou stranu…

-Proč? Mohu vám také položit otázku?

-Ano.

-Proč to neberou v úvahu?

-Protože právě to je otázka na vás. Oni by totiž namítli: proč by se to mělo stát? Jaký má smysl eskalace, když podle ruského prezidenta Rusko stejně dosahuje svých vojenských cílů? Jaká je tedy hlubší logika takové eskalace? Protože, jak vidíme, Ukrajina rozšiřuje válku na Moskvu, na území Ruska.

-Opravdu Ukrajina eskaluje?

-Tak jaká tedy… Jaká bude odpověď Ruska? Jak hodlá odpovědět? Na koho zaútočí?

-Ve vašem výchozím uvažování je zásadní chyba. Ne, není to Ukrajina, kdo eskaluje. Není to Ukrajina, kdo přináší válku do Moskvy. Je to Evropa, kdo eskaluje. Je to Evropa, kdo přináší válku do Moskvy, a proto bude Moskva dříve či později nucena odpovědět. Ukrajina nikdy neměla rakety schopné zasáhnout Moskvu. Odkud se tedy vzaly? Přišly z Ukrajiny? Vyrobila je snad Ukrajina? Opravdu? Má snad Ukrajina Starlink a všechny potřebné informace? Poskytuje si snad sama zpravodajské informace? Dodává si sama všechny tyto zbraně? Sama sobě dodává Flamingo rakety, které letají do Moskvy?

Ty, které zasáhly ropné rafinerie a nyní útočí na Moskvu a Moskevskou oblast? A teď kvůli nim není benzín v Moskvě a všude okolo Moskvy? To všechno udělala Ukrajina? Ne. To bylo uděláno rukama Ukrajiny. To všechno dělá Evropa rukama Ukrajiny a my tomu velmi dobře rozumíme. A když cítíme, že naše velká andělská trpělivost, a ruský člověk je v první řadě neuvěřitelně trpělivý, a až naše trpělivost dosáhne konce, Evropa nám nakonec nenechá jinou možnost než odpovědět. Například udeřit na ty továrny, které vyrábějí zbraně dodávané na Ukrajinu.

Nemohu tomu uvěřit, opravdu si myslíte, že to dělá Ukrajina? Copak nevidíte, že je do toho zapojena Evropa, že to dělá Evropa jejich rukama? Jak? Proč by měla Moskva eskalovat? Protože Evropa po celou dobu vede válku proti Rusku. Po celou dobu. Jenže Rusko do této války přímo nevstoupilo. Rusko dál vede válku s Ukrajinou, zatímco Evropa bojuje proti Rusku rukama Ukrajiny. Dříve nebo později řekneme: „Vy jste se snad zbláznili? Už pátým rokem proti nám vedete válku. Teď ji povedeme i my proti vám.“ Na co ještě máme čekat? Až jejich rakety poletí na naše jaderné elektrárny? Na to máme čekat? Čekat nebudeme. Evropa se musí uklidnit, jinak rakety poletí i na Evropu. Poletí! Opravdu.

-Co očekáváte? Jaké budou další kroky?

-To záleží na Evropě. Jestli bude Evropa pokračovat v eskalaci, jestli bude dál rozšiřovat možnosti Ukrajiny vést válku na území Ruska, budeme muset odpovědět Evropě. Budeme muset. Přemýšlejte o tom, Evropané.

-Jakou odpovědnost nese Rusko za to, aby zabránilo, řekněme, jadernému Armagedonu nebo vojenské apokalypse v Evropě? Jaká je odpovědnost Ruska? Rusko je evropská země. Pravděpodobně nejmocnější evropská země. Rusko je také účastníkem této války. Kde podle vás leží odpovědnost Ruska?

-Někdy mám pocit, že jste se v Evropě opravdu všichni trochu zbláznili. Řekněte mi, prosím, letěla za těch pět let jediná ruská raketa někam do Evropy? Hm?

-Ne, zatím ne.

-Ne. Řekněte mi, prosím, vjel za těch pět let jediný ruský tank do Evropy?

-Ne. Chápu, kam tím míříte, ale…

-Ne. Nechte mě domluvit. Letělo za těch pět let jediné ruské bojové letadlo do Evropy? Ne. A kolik evropských raket, tanků a letadel mezitím přiletělo či přijelo do Ruska? Tisíce. A potom se mě ptáte na odpovědnost Ruska? Že snad odpovědnost nese Rusko? Rusko se Evropy ani prstem nedotklo. To Evropa nám posílá tanky, letadla, rakety a drony, způsobuje nám dopravní kolaps, problémy se zásobováním pohonnými hmotami a další škody. My jsme zatím nic takového neudělali. A přesto se ptáte na naši odpovědnost. To je stejné, jako kdyby dvacet lidí někoho mlátilo.

A vy byste se ptal, jakou má odpovědnost za to, že nevytáhne pistoli, kterou mimochodem má, a všechny je nezastřelí. Jakou má odpovědnost za to, že to zatím snáší a nechce všechny postřílet? Vůči vám už žádnou odpovědnost nemáme. Už pět let na nás útočíte raketami, tanky, letadly, zpravodajskými službami a vším ostatním. To vy se snažíte zničit Rusko. My jsme Evropě zatím neudělali vůbec nic. Kdy se to změní, to nevím. To nerozhoduji já. Ale kdyby to záleželo na mně, udělali bychom to už včera.

-Jaké tedy vidíte možné východisko? Jak se můžeme vymanit z tohoto strašného řetězce eskalace?

-Přestaňte! Přestaňte eskalovat. Přestaňte. Přestaňte. A válka okamžitě skončí.

-Proč… proč váš prezident nemůže právě teď říct, jak navrhují i některé hlasy v Rusku, že by řekl: „Dobře, zastavíme válku tam, kde jsme teď. Získali jsme území. Můžeme zajistit, aby Ukrajina byla neutrálním státem.“ Proč se Rusko nerozhodne válku ukončit právě teď? Máte přece odpovědnost i vůči Evropě.

-Říkáte navzájem si odporující věci. Kdybychom skutečně získali celý Donbas a skutečně zajistili, že Ukrajina bude neutrálním státem, okamžitě bychom se zastavili. Jenže celý Donbas jsme dosud nezískali a neutralitu Ukrajiny jsme zatím nezajistili. To byly cíle speciální vojenské operace. Jakmile jich dosáhneme, zastavíme se. Sám přece víte, že celý Donbas ještě osvobozen není. Kolik zbývá? Pět procent? Myslím, že ano. To je za prvé. A za druhé, o neutrálním statusu Ukrajiny se zatím vůbec nejednalo. Vůbec. Jakmile bude i tohle splněno, zastavíme se. Naše cíle se nezměnily. Jsou stejné jako na začátku. Nové cíle jste si stanovili vy, Evropané. Vy nás chcete úplně zničit. Takovou dohodu jsme ale nikdy neuzavřeli.

-Vidíte, že v Evropě přibývá lidí, kteří si válku s Ruskem nepřejí? Chci říct, že vidím, že jsou vlády…

-Do Evropy mě nepouštějí.

-Promiňte?

-Nevím. Do Evropy mě nepouštějí. Jak mám vědět, jací tam lidé jsou, když mě tam nepustí? Vidím ji jen v televizi a říkám si: Co se to tam děje? Kdysi se tomu říkalo Eiffelova věž, ale už jsem zapomněla, jak vlastně vypadá.

-Patříte mezi nejvýraznější obhájce ruského postoje, takže vás v tomto rozhovoru musím konfrontovat.

-Prosím, jen do toho.

-Celá ta situace mi připadá absurdní. Chápu bezpečnostní obavy Ruska. Chápu situaci Ukrajiny. Ale myslím si, že nesmíme dovolit, aby tato válka eskalovala způsobem, jakým eskaluje nyní. A myslím si, že i Rusko zde nese velkou odpovědnost. Rusko je velmi silný hráč a s velkou mocí přichází i velká odpovědnost. Pokud jen říkáte, že za všechno může Západ, myslím, že je to příliš jednoduché. Co má Rusko…

-Vždyť jsem vám to vysvětlila. Vysvětlila jsem vám proč. Protože Rusko neposlalo do Evropy jedinou kulku, zatímco vy jste proti nám poslali už tisíce a tisíce kusů zbraní. A přesto máte odvahu říkat, že je to naše odpovědnost? Přestaňte! To vy vedete válku proti nám. My jsme vám zatím ani jednou neodpověděli. Komu a kde v Evropě jsme odpověděli? Vy máte, nevím, nějaké celoevropské zatmění mysli. Dokonce i vy. Přitom se zdáte být normální a rozumný člověk.

Přijel jste do Ruska udělat se mnou rozhovor, což je samo o sobě z vaší strany odvážný čin. Doma vás za to ještě mohou uškrtit nebo zastřelit. Ale i vy říkáte, že zastavení eskalace je odpovědností Ruska. Nevím, už asi posedmnácté vám vysvětluji, že jsme vůči Evropě nic neeskalovali. Ani jediná ruská kulka, ani jediná dávka ze samopalu, ani jediný malý dron, ani jediný člun zatím nesměřoval do Evropy. Vaše zbraně k nám míří po tisících. Čí je tedy odpovědnost? Naše, nebo vaše? Kde je vaše logika? Obyčejná formální logika, kterou chápe i dítě.

-Jenže právě to je logika eskalace, kterou teď sledujeme. V Evropě vidíme mentalitu velmi podobnou té vaší. Říkají: „Ne, ne, jsme na správné straně dějin. Děláme všechno správně a Rusko musí jednat.“

-Ne. Logika eskalace bude na naší straně teprve tehdy, až skutečně začneme posílat do Evropy rakety, kulky, letadla a tanky. A to jsme neudělali. Vy ano. Proto byla po celou dobu logika eskalace na vaší straně. A… prosím, nechte mě domluvit.

-Samozřejmě.

-Za dosavadní eskalaci nesete odpovědnost vy. Čtyři a půl roku jsme neudělali nic, co by eskalovalo naše vztahy nebo válku s vámi. Neúčastníme se války, kterou proti nám vedete. Ale vy nás donutíte, abychom do té války vstoupili. Děláte všechno pro to, aby Rusko vstoupilo do války, do které vstoupit nechce, protože nechce eskalovat. To vy eskalujete.

-Simonjan-

Proroctví odvetných úderů: Evropa si hraje s ohněm

Margarita Simonjan ve videu nepoužívá diplomatické rukavičky. Její varování je naprosto explicitní a adresné. Evropa podle ní žije v nebezpečné iluzi, že může dál rozšiřovat možnosti Ukrajiny útočit evropskými zbraněmi hluboko uvnitř ruského území, aniž by za to nesla následky.

Šéfredaktorka RT vyslovila děsivé proroctví: Evropa svými vlastními kroky nakonec Rusko doslova donutí odpovědět. Rusko podle ní dříve nebo později nebude mít jinou možnost než na tyto evropské útoky reagovat přímými odvetnými údery směřovanými přímo na evropské území a na továrny, které tyto zbraně vyrábějí.

Margarita Simonjan a Roger Köppel

Tento scénář přitom Simonjan nevidí jako vzdálenou teoretickou možnost. Její varování zní jasně: Evropa a celý svět jsou v této chvíli možná pouhé týdny nebo měsíce od nevyhnutelné katastrofy v podle ní v podobě třetí světové války.

Odkazem na slavný Einsteinův citát o klaccích a kamenech připomněla, že v sázce je samotné přežití civilizace. Ruské elity podle ní vnímají evropské chování jako absolutní ztrátu pudu sebezáchovy a totální zatemnění mysli, které neochrání ani ty novináře a politiky, kteří si myslí, že jsou na „správné straně dějin“.

Monarchie nepřipadá v úvahu, Putin určí svého nástupce

Zbytek rozhovoru, který se již do čtrnáctiminutového sestřihu nevešel, rozvíjí další roviny tohoto rusko-evropského střetu. Simonjan se v něm nevyhýbá ani otázkám na vnitřní ruskou politiku a budoucnost tamního státního zřízení. Jedním z klíčových témat, které v kompletním transkriptu rezonuje, je otázka legitimity a kontinuity moci v Rusku. Když Köppel nadhodil myšlenku, zda by pro stabilitu Ruska nebylo řešením obnovení konstituční monarchie a návrat Romanovců, Simonjan to rezolutně odmítla jako „šílenou myšlenku“.

Roger Köppel, šéfredaktor Die Weltwoche

Namísto toho obhajovala současný ruský systém a přirovnala ho k tradici, kterou legislativně ukotvil už Petr I. – tedy k systému, kde úřadující vládce sám určuje a doporučuje svého nástupce. Tvrdí, že Rusko nepotřebuje monarchistické dekorace.

Pokud Vladimir Putin po skončení války doporučí národu lídra, který je „prověřen v bojích“, ruský lid pro něj podle ní bez váhání odevzdá své hlasy. Zajímavý a pragmatický je také její pohled na Spojené státy. Navzdory tomu, že věří v osobní upřímnost Donalda Trumpa a jeho nechuť k válce na Ukrajině, zůstává k americkému politickému systému hluboce skeptická.

Optimista se učí anglicky, pesimista čínsky, a realista se učí návod k samopalu Kalašnikov

Opakuje tezi o takzvaném „Deep state“ (stínovém státě) a vnitřních mocenských kruzích, které mají ve Washingtonu skutečnou kontrolu bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v Bílém domě. To jen podtrhuje její pesimistický výhled: i kdyby americký prezident upřímně chtěl s Ruskem budovat partnerství, systém mu to podle ní nedovolí. Závěr celého rozhovoru Simonjan symbolicky zarámovala známou ruskou anekdotou.

Opravdu drsnou: „Optimista se učí anglicky, pesimista čínsky, a realista se učí návod k samopalu Kalašnikov.“ Tato pointa není jen cynickým vtipem, ale přesným shrnutím jejího celkového světonázoru. Simonjan v rozhovoru nepředkládá vizi diplomacie, ale vizi tvrdého přežití. Z jejího pohledu Rusko v historii opakovaně zachránilo Evropu před totalitními hrozbami (Napoleónem či Hitlerem), aby se následně vždy stáhlo zpět do svých hranic, protože „miluje matičku Rus“ a o cizí území nestojí. Níže máte na Twitteru celý rozhovor bez českých titulků.

Nyní však cítí, že tentokrát je situace kritická – ne proto, že by Rusko chtělo útočit, ale proto, že Evropa svým neustálým tlakem a přenášením války na ruské území nenechává Moskvě žádný prostor k manévrování. Simonjan je ženská na svém místě, která má neuvěřitelnou odvahu. Jak uvedla v úvodu rozhovoru, Ukrajinci na ní provedli již 3 pokusy o atentát, dokonce poslali bojový dron na její dům, kde bylo 5 dětí.

Chtějí ji zlikvidovat, protože RT odhaluje ukronacistický charakter kyjevské junty. Je křesťanka a předky má z Arménie. Má úzké vazby na Kreml a Vladimira Putina, jako jedna z mála se nebojí pouštět informace o tom, co se chystá v zákulisí Kremlu. Její varování Evropanům ve videu je ten nejděsivější vzkaz, který zatím od ní zazněl. Ani Dmitrij Peskov si nedovolil mluvit tak otevřeně v rozhovoru s šéfredaktorem Die Weltwoche jako právě Margarita Simonjan.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Rusko se současnými evropskými politiky mír na Ukrajině nikdy nedojedná! Musí přijít nová generace evropských politiků formátu Charlese de Gaullea nebo Helmuta Kohla! Rusko nikdy nerozpoutá III. sv. válku! Američané jadernou válku s Ruskem riskovat nebudou, ale při pohledu na šílené evropské politiky je podle Peskova možné všechno!

Švýcarský novinář a šéfredaktor týdeníku Die Weltwoche Roger Köppel přivezl z Moskvy materiál, který v současném evropském mediálním prostoru nemá obdoby. V samotném srdci Kremlu natočil [1] více než padesátiminutový, naprosto exkluzivní rozhovor s tiskovým mluvčím ruského prezidenta Dmitrijem Peskovem. Tento otevřený dialog, vedený v angličtině, nabízí syrový a nefiltrovaný pohled na to, jak současnou geopolitickou krizi a eskalaci napětí vnímá nejvyšší ruské vedení.

Přinášíme vám kompletní video opatřené českými titulky, abyste si mohli sami udělat obrázek o slovech, která v západních médiích hlavního proudu prakticky neslyšíte. Hlavním leitmotivem celého rozhovoru je zdrcující obžaloba současné garnitury evropských politiků. Peskov velmi otevřeně popisuje hlubokou neochotu evropských lídrů jakkoliv komunikovat s Ruskem a namísto diplomatického řešení varuje před jejich nebezpečným směřováním k přímému vojenskému konfliktu.

Z jeho slov mrazí: divák získává neodbytný pocit, že Evropa se pod vedením stávajících elit vědomě rozhodla pro velkou válku s Ruskou federací, přičemž Kyjev v tomto scénáři funguje pouze jako vykonavatel vůle svých západních mecenášů. Tato nutnost politické obměny v Evropě, o které Peskov hovoří jako o jediné cestě k míru, však v praxi naráží na realitu současného demokratického cyklu. Změnu sice mohou zajistit řádné či předčasné volby, ty ale paradoxně mohou situaci ještě více vyostřit.

Názorným příkladem jsou nedávné předčasné volby v Německu, které vynesly k moci Friedricha Merze. Namísto zklidnění situace a návratu k diplomacii tak v čele nejvýznamnější evropské ekonomiky stanul lídr, jehož rétorika a postoje jsou v mnoha ohleden výrazně radikálnější a více proválečné, než jaké zastával jeho pragmatičtější předchůdce Olaf Scholz. Naděje na brzké prozření evropských elit se tak v realitě současného politického vývoje zdá být ještě vzdálenější. Pokud nemáte čas na video výše, tak tady je přepis:

Dmitrij Peskov o Evropě usilující o válku s Ruskem, o III. sv. válce a o útoku jadernými zbraněmi

Stále si myslí, že evropské země mohou strategicky porazit Rusko. To je největší chyba všech dob. Je to vymývání mozků evropských daňových poplatníků. Platí miliardy a miliardy, miliardy eur na účely obrany a na účely zásobování kyjevského režimu, aby pokračoval ve válce. Rusko je příliš velká a příliš odpovědná země, aby byla iniciátorem třetí světové války.

-Dmitrij Sergejevič Peskov, narodil jste se 17. října 1967.

-Přesně.

-Jste diplomat z diplomatické rodiny.

-Původně.

-Ano. Správně? Máte speciální obor a speciální zájem o asijské a africké země. A od té doby…

-Z těch oborů jsem graduoval.

-Správně. A od roku 2012 jste tiskový tajemník prezidenta Putina, je to správně?

-No, vlastně jsem začal být tiskovým tajemníkem premiéra Putina v roce 2008.

-Dobře. Ano. Takže vaše cesta je ještě delší.

-A začal jsem pracovat v prezidentské administrativě v roce 2000.

-Dobře. Takže vítejte v našem programu.

-Není zač. Děkuji. Rádo se stalo.

-“Grüezi” – jak říkáme ve Švýcarsku.

-Děkuji.

-Řekl jste něco velmi zajímavého před pár dny a pravděpodobně také znepokojujícího. Řekl jste, že tato vojenská speciální operace začíná vypadat jako plnohodnotná válka. A se všemi lidmi, se kterými zde v Moskvě mluvím, všichni přemýšlejí a říkají, co jste tím myslel? Co se za tím skrývá? Co přesně znamená tato změna tónu? Proč jste začal mluvit o situaci jako o plnohodnotné válce?

-Začali jsme o tom mluvit před pár lety, vlastně jako od začátku. A původně to mělo být jako speciální vojenská operace proti kyjevskému režimu s určitými cíli. Kyjevský režim se začal stávat centrem anti-ruských snah Evropanů, Američanů a dalších. Takže, (Ukrajina) měla být pohlcena NATO. Měla být infiltrována zahraničními vojenskými pluky. Mělo to být tak, aby se stala zemí, která by poskytla svou půdu pro rozmístění jakýchkoli druhů zbraní namířených proti naší zemi.

Takže jsme o této hrozbě mluvili dlouho před zahájením vojenské operace. Nikdo nás neposlouchal. Žádné z evropských hlavních měst nás neposlouchalo. Administrativa Bidena nás nikdy neposlouchala. Samozřejmě, od samého začátku bychom raději vyřešili problémy politickými a diplomatickými prostředky. Ale bohužel, nedostali jsme žádnou šanci. A když jsme to pochopili, bylo učiněno správné rozhodnutí zahájit vojenskou operaci. Takže si pravděpodobně vzpomenete, že jsme byli na pokraji dosažení dohody s Ukrajinci. Byly dny, kdy jsme stáli vedle kyjevských zdí a dohoda byla připravena. Dohoda byla schválena. A dohoda byla parafována zúčastněnými stranami. Každý dokument této dohody, každá stránka.

-22. dubna (2022) v Istanbulu.

-Ano, přesně. A v té době Londýn zasáhl. Premiér zavolal Zelenskému a požádal ho, aby nepodepisoval dokument. Takže… a zároveň Kyjev řekl, že by raději nepodepisoval dokument se zbraní u hlavy. Takže byste, prosím, udělali krok dobré vůle před podpisem dokumentu? A náš prezident nařídil našim jednotkám, aby se stáhly z kyjevského regionu.

-To je zajímavý aspekt. Můžete to podrobněji vysvětlit. Jaký byl přesně důvod, proč jste stáhli vojenské jednotky z Kyjeva v tu konkrétní chvíli?

-Protože jsme byli na pokraji podpisu dokumentu, vzájemného dokumentu, a ukrajinská strana nás požádala, abychom udělali krok dobré vůle, protože nechtěli podepsat dokument pod řekněme, rozhodujícím tlakem přicházejícím z Moskvy. Koho to zajímá? Dobře. Prezident Putin to přijal s pochopením a nařídil stažení. Takže to bylo přímé zasahování Velké Británie do těchto záležitostí. A tohle bylo poprvé, kdy se evropská země prokázala jako podporovatel války, ne jako podporovatel míru. A potom mnoho evropských zemí se ocitlo přímo nebo nepřímo zapojených do této války.

Takže posílají zbraně, posílají munici kyjevskému režimu. Poskytují kyjevskému režimu své vojenské poradce. Poskytují kyjevskému režimu výsledky satelitního sledování. Takže vlastně dávají své satelity do úplné dispozice kyjevského režimu. Cílí své zbraně, ukrajinské zbraně, pomocí svých satelitů. Používají svou umělou inteligenci AI, aby usnadnili vojenské aktivity kyjevskému režimu. Pokud to není přímé zapojení, tak co to je? Takže máme Rusko na jedné straně a kyjevský režim, plus řadu evropských zemí a plus Spojené státy, které dodávají miliony tun zbraní na Ukrajinu. Co to je? Už to není operace. Je to válka. Je to plnohodnotná válka.

-Ale tohle je termín, který jste předtím nepoužívali. To znamená, že to nějak používáte.

-Použili jsme to před pár, dvěma, třemi lety. Začali jsme.

-Ale co byste řekl, jak byste zhodnotil současnou situaci? Zdá se mi, a velmi mě to znepokojuje že jsme ve velmi nebezpečné situaci, můžete říct, za ve zlovolném cyklu eskalace. Máme ukrajinskou stranu, která je silně ozbrojena a podporována penězi daňových poplatníků a zbraněmi ze západu, jak jste řekl, oni eskalují válku na ruské území. Způsobuje to potíže. Lidé o tom mluví. A pak je tu tlak, samozřejmě, na ruské straně. Jak na to odpovíte? A to je tato hrozná situace eskalace. Jak víme z historie. Eskalace otevírá dveře do pekla. Kde stojíme? Jak hodnotíte situaci? Jak nebezpečné, v jaké nebezpečné komoře se právě teď nacházíme?

-No, válka je nebezpečná pořád. A vojenské aktivity v centru Evropy jsou velmi nebezpečná věc. Takže je to obzvlášť nebezpečné, když alespoň jedna strana příběhu je provokována evropskými hlavními městy k pokračování této války. A Kyjevský režim je provokován. Stále si myslí, že evropské země mohou porazit Rusko, strategicky porazit Rusko. To je největší chyba všech dob. To je největší chyba všech dob. A proto Kyjevský režim není tak flexibilní, pokud jde o výběr politických a diplomatických prostředků pro řešení.

-Co se změnilo od loňského roku, kdy jsem tu byl, když jsem vás viděl, když jsem viděl prezidenta Putina, když jsem byl na určité konferenci, měl jsem pocit, že s příchodem amerického prezidenta byla nějaká naděje, že by mohla být nalezena dohoda. Ale teď, když se vracím do Ruska, mám pocit, že se situace vážně zhoršila. Je tu také mnohem pochmurnější atmosféra, řekl bych, od lidí, se kterými mluvím. A paprsky naděje se zdají, že se vytratily.

-No, samozřejmě, lidé chtějí, aby válka skončila. A lidé by preferovali mír, žádnou válku. Ale všichni by požadovali, aby mírová dohoda přišla s vítězstvím. To je rozhodující rozdíl.

-Na obou stranách?

-Na obou stranách? No, nevím. Nemohu mluvit za ukrajinskou stranu. Takže jejich pozice se zhoršuje den za dnem.

-Jsou tu lidé, například jako pan Karaganov. Samozřejmě vím, že jeho názory nejsou sdíleny vaší vládou. Ale jsou tu lidé z armády, jsou tu lidé ve veřejné sféře, kteří říkají, že očekávají, že ruský prezident učiní velká rozhodnutí pro eskalaci války i na území evropských podporovatelů. Slyšel jsem od senátora Puškova, že existuje seznam 120 evropských firem, které jsou považovány za legitimní válečné cíle. Teď v Evropě říkají, že to je naprosto mimo otázku. To je prý typická ruská propaganda. Nikdy neeskalují. A myslí si, že s každým útokem dronem na Rusko se šance na mír se blíží. Jak byste okomentoval tohle evropské vnímání, o kterém si myslím, že jsou opravdu přesvědčeni, že tohle je ta situace.

-Co se děje v Evropě je, že Evropa najednou pochopila, že už není z pohledu bezpečnosti garantována Spojenými státy. A že musí přidat vojenskou kapacitu k EU jako ekonomickému bloku. A nyní jsme svědky transformace EU na ekonomický a vojenský blok. To je zcela nový proces na evropské půdě. A samozřejmě jsme to sledovali velmi pečlivě, protože pro nás je to extrémně důležité a přinutí nás přijmout další opatření k zajištění naší národní bezpečnosti.

Ve svém prvním období se Trump snažil přimět Evropany, aby utráceli 2% svého HDP, ročního HDP na obranu. A nyní, bez jakéhokoli naléhání ze strany Spojených států, Evropané utrácejí asi 5%. Mnoho hlavních měst utrácí asi 5% svého národního HDP. Pokud to není militarizace Evropy, co to je? Je to tak. Jde o to přesvědčit vaše daňové poplatníky, že musí utrácet jejich peníze na zbraně místo toho, aby je utráceli na nemocnice a školy, na zdravotní péči.

Co byste vytvořili? Vytvořili byste zlo. Existuje na evropské půdě větší zlo než Rusko? Pro Evropany ne! Jsme dokonalé zlo. Takže je to vymývání mozku evropských daňových poplatníků. Vymývají jim mozek na 100%. Teorie o nebezpečí pro všechny je explodována na 100%. A platí miliardy, miliardy, miliardy eur na obranu a na zásobování kyjevského režimu, aby pokračoval ve válce, jak říkáme, až do posledního Ukrajince.

-Jak blízko…

-Omlouvám se… začínají se cítit extrémně nepříjemně s Ukrajinci. Nyní jim neudělí azyl, pokud mohou být na frontách války. Nyní se snaží snížit jejich platy a tak dále. Takže začali mít s Ukrajinci problém. Ale Ukrajina a kyjevský režim jsou dokonalým nástrojem k pokračování války s Ruskem.

-Znáte historii, samozřejmě, a vím, že jste jedním z nejzápadněji smýšlejících diplomatů Ruska. To je vaše pověst. Všichni mi říkají, že pan Peskov je vlastně úplně zwesternizovaná osobnost a je samozřejmě zklamaný, jak se věci vyvíjejí. Znáte historii.

-Historicky Rusko leží na západě a na východě. Takže to tvrzení, že Rusko je zwesternizované, je docela relevantní.

-Dobře, dobře. No, viděl bych to jako kompliment. Viděl bych to jako kompliment. Je to myšleno v pozitivním smyslu. Budování historie, znovu, jak blízko jsme k třetí světové válce? To je otázka, která mě nejvíce znepokojuje. Když se podíváme zpět na 1962 – 13 dní kubánské raketové krize, Kennedy a Chruščov, nakonec si zavolali. Mohli zabránit armagedonu, jaký je váš upřímný odhad? Jak blízko jsme k takovému pekelnému scénáři?

-Rusko je příliš velká a příliš odpovědná země, aby byla iniciátorem třetí světové války. Spojené státy znají možné důsledky té války také. Navíc máme relativně dobrý dialog. Nejsme dobří ve svých bilaterálních vztazích, protože jsou uvízlé. Jsou na nulové úrovni bilaterálních vztahů. Ale i přes to jsme dost chytří na to, abychom si navzájem povídali. Jsme příliš velcí a příliš mocní z hlediska vzájemného odstrašení, abychom byli ve válce. Ale je tu Evropa a v hlavách evropských politiků je spousta šílených věcí.

-Například?

-Že Rusko by mělo být strategicky poraženo. Musíme utrácet více a více peněz na naši obranu a snažit se utrácet více a více peněz na naši obranu. Snaží se přiblížit se svou vojenskou infrastrukturou k našim hranicím. Bude to nějaká země tolerovat? Ne. Země přijme opatření k prevenci. Uděláme to samé. Zajistíme svou bezpečnost. Ale nikdy nezačneme třetí světovou válku. Nikdy jsme nezačali, nikdy jsme nezačali, pamatujte na historii. Ale když to bylo zahájeno proti nám, reagovali jsme až do konce.

-Strategicky oslabit Rusko. To je zajímavý termín. Četl jsem několik knih o 22. červnu, 85 let od operace Barbarossa, útok německého Wehrmachtu. A nevím, jestli bych to měl říct v rozhovoru s ruským vysokým úředníkem, ale když slyším “strategicky oslabit Rusko,” připomíná mi to některé velmi děsivé narativy v evropské, v západoevropské historii, samozřejmě přehnané rasistickou rétorikou nacistického jazyka. Ale kde se objevily podobné koncepce? Víte, říkali, musíme roztrhat Sovětský svaz.

Musíme položit Rusy, abychom se zmocnili jejich přírodních zdrojů, ale oni by neměli fungovat jako nezávislá mocnost. Nerad to říkám, ale existují američtí generálové, kteří dnes mluví velmi podobně. A zajímalo by mě, jak vy jako Rus, když slyšíte o strategickém oslabení, zda to vždy také aktivuje film historie ve vaší mysli, že si říkáte, máme to tady znovu, nějak se vracíme zpět v historii. To je někdy dojem, který mám. Co byste řekl?

-No, historie má bohužel špatný zvyk se opakovat v trochu modernizované podobě, ale opakuje se.

-A někdy až komicky.

-No, samozřejmě, raději bychom neviděli žádné situace jako to bylo v polovině 30. let minulého století. Ale spousta věcí velmi podobných se děje právě teď. A co vidíme, proces militarizace Evropy a proces vytváření nepřítele před našima očima, samozřejmě, nás znepokojuje. Je to pro nás otázka znepokojení.

-Myslím, prezident Putin, znáte ho dlouho a některé z vůdců Evropské unie. Pojďme mluvit o prezidentu Macronovi a dalších. Zná je už léta. Měli skvělý vztah před několika lety. Řekněte mi, jak zklamaný je váš prezident z některých vůdců Evropské unie v tuto chvíli? Komu může důvěřovat? Myslím, že pokud říkáte, že Evropa je zvláštní, je pravděpodobně vaším nepřítelem v tuto chvíli? Nevím. Můžete to vysvětlit. Ale komu můžete důvěřovat a jak velké je zklamání ve vašem vedení?

-Než někomu důvěřujete, musíte začít s ním mluvit. Takže otázka není o důvěře v této fázi. Bude to v další fázi. A nemám pochyb, že se dostaneme do této fáze, protože se všechno opakuje. Takže po velmi tvrdé konfrontaci přijdou nové generace evropských politiků. Budou to moudřejší lidé z hlediska politiky, a přijdeme k počátečnímu začátku dialogu, protože jinak nebudeme schopni vytvořit novou architekturu bezpečnosti v Evropě. A nemůže být žádné ukrajinské řešení bez nové architektury bezpečnosti.

-Považujete současnou evropskou pozici, považujete to za dočasnou zmatenost, kterou brzy překonáme? Myslím, že vidíme spoustu změn na politické scéně. Někteří vůdci už nejsou u moci. Jste optimistický, že v Evropě přijdou nové vlády, že lidé, miliony lidí v Evropě, nechtějí mít konflikt s Ruskem? Jak hodnotíte tyto události?

-Současná generace politiků v Evropě? To si sotva dokážeme představit, že by zahájili jakýkoli dialog s Ruskem. Máme důvod v to věřit. Máme určité znalosti, abychom pochopili, že to sotva může být možné. Ale zároveň, čas mění všechno. Dříve či později uvidíme nové politiky v Evropě, nové vůdce v Evropě. Kdo ví? Možná budou otevřenější k dialogu, protože nelze řešit složité problémy bez dialogu.

-V tuto chvíli, řekl byste, že Evropa vlastně je v této válce nepřítelem? Že bojujete tuto válku ne proti Ukrajině a Ukrajincům, ale proti Evropě, proti Německu, Francii, podporovatelům?

-No, bojujeme s kyjevským režimem, který je podporován mnoha evropskými zeměmi.

-A co znamená eskalace pro vaši vládu? Pokud vidíte, že v Moskvě jsou útoky dronů.

-Je to počáteční zátěž. Je to pro nás počáteční zátěž. Ale jsme dost silní. Takže jsme se přizpůsobili novým podmínkám této války s naší ekonomikou, s naším způsobem rozhodování. A proto si můžeme dovolit pokračování. A vzhledem k této situaci na frontách jsme docela optimističtí. Pokračujeme dál. Takže z jedné strany vidíte tyto útoky dronů, je to nová charakteristika moderní války.

Technologie se vyvíjejí velmi rychle. Každý druhý měsíc vidíte nové technologie v této válce a je to jiná ekonomika války. Takže nyní vedete válku s drony, které stojí pár tisíc dolarů místo použití tanku, který stojí dejme tomu 20, 30 milionů dolarů. Takže to je ten rozdíl. Je to obrovský rozdíl. A samozřejmě tyto technologie přicházejí do Kyjeva ze všech koutů Evropy. Ale je to velmi tvrdá konkurence. Ale jsme v pozici, abychom soutěžili. Jsme v pozici, abychom soutěžili. A co je pro nás nejdůležitější, je, že na frontách rozšiřujeme naše pozice a je to docela pozitivní, jdeme dál.

-Když teď mluvím s lidmi v Moskvě, v posledních dnech, ptám se jich, jak vidí šance na eskalaci? Někteří lidé říkají, no, mluví s vojenskými důstojníky, kteří už mají názor, že Rusko dříve či později by mělo dokonce použít taktickou jadernou zbraň. To jsou věci, které samozřejmě, je rétorika pana Karaganova. Ale pak jsou tu i jiní lidé, kteří říkají, ne, prezident Putin dosahuje svých cílů na bojišti bez tohoto druhu těžké eskalace. Takže není strategicky, vojensky potřeba, nemá to smysl, abyste rozšiřovali válku v tomto smyslu, protože to otevře Pandořinu skříňku s nepředvídatelnými následky. Kdo je blíže pravdě?

-Máme naši jadernou doktrínu. Stanovuje podmínky pro použití jaderných zbraní. Je to velmi odvážné, je to velmi pochopitelné a je to velmi jednoduché. Pokud něco ohrožuje myšlenku existence ruského státu, pak budou jaderné zbraně použity. Jinak ne. Jinak ne. Je velmi důležité to pochopit. Takže zbytek prohlášení jsou spekulace. Nemůžeme si dovolit pokračování operace bez pozitivních výsledků pro nás. Bez nich. A děláme to a děláme to. Takže jen před pár dny naše armáda ohlásila dobytí velmi důležitého města na Donbasu.

-Konstantinovka.

-Konstantinovka, ano. Byla připravována na to být nedobytnou pevností od roku 2014. 2014. Od roku 2014. A přesto se jim podařilo ji dobýt. A teď chtějí vzít další dvě důležitá města, Kramatorsk a Slavjansk. Poté bude celá oblast Doněcké republiky dobyta.

-Myslím, že to je otázka…

-Bude osvobozena, jak říkáme.

-To je otázka, která vyvstává na Západě. Samozřejmě, že jste to komunikovali mnohokrát, ale přesto, v jakém okamžiku se Rusko dohodne na míru? Co musí být dosaženo? Co je podstatné? Co je pro vás podstatné, a co pravděpodobně není plně pochopeno v západním, v evropském publiku? Kde byste se dohodli na míru?

-Vzhledem k linii ohrožující naše hraniční oblasti, které sleduje kyjevský režim, musíme vytvořit bezpečnostní zónu. A čím více, jak řekl prezident, čím více se kyjevský režim pokusí útočit na naše území, tím větší tato bezpečnostní zóna bude vytvořena, protože zároveň naše armáda pokračuje v postupu různými směry, aby vytvořila tuto bezpečnostní zónu.

-Takže to závisí trochu na tom, jak moc se rozšíří a celkově. Řekl jste, že je to válka proti ukrajinskému režimu a jeho podporovatelům, samozřejmě, za nimi. Kdyby teď ukrajinská matka seděla v této místnosti a ztratila chlapce, jako mnoho ruských matek ztratilo své chlapce, co byste řekl této ukrajinské matce? Jaká by byla vaše zpráva?

-Zelenský přišel k moci s tím, že slibuje svému lidí, že zastaví válku. To byl jeho počáteční slib. A stále může válku zastavit, pokud se rozhodne odpovědně stáhnout své jednotky z Donbasu, z oblastí, které jsou nyní ruské oblasti, aby uznal situaci, která je de facto, uznal je de jure, a další den bude válka u konce. Měli by se zeptat svého prezidenta, jehož legitimita nyní může být zpochybněna, zda je opravdu legitimní nebo ne.

-Prezident Zelenský je zajímavé téma. Slyšel jsem, že první setkání prezidenta Putina i prezidenta Zelenského, a možná jste tam byl v Paříži, to bylo, myslím, jedno z prvních, nebo to bylo první. Ve skutečnosti měli velmi dobré setkání. Je pravda, že vztah mezi prezidentem Zelenským a prezidentem Putinem byl vynikající? Cítíte se nějak zrazeni prezidentem Zelenským, nebo jak se ten vztah zhoršil?

-Ne. Pak v Paříži byla diskuse o minských dohodách. A byl tam návrh společného prohlášení, které bylo schváleno odborníky před datem setkání. A v okamžiku, kdy seděli u jednoho stolu, všichni tam byli – Merkelová, Holland, Putin a Zelenský. Takže… A, myslím, Holland. Holland to byl.

-Ano.

-A Zelenský začal diskutovat o tomto společném prohlášení, o tom textu. Takže Putin se ho zeptal, poslouchejte, naši odborníci na tom pracovali týden před dnem, kdy jsme se setkali. Proč o tom diskutujete? A to byla první zkušenost.

-Dobře, dobře.

-Byla to první zkušenost, ale docela působivý příklad.

-Myslím, že se nikdy nelze vrátit v historii. Ale vzhledem k tomu, co se stalo od února 2022, mám dojem, že Rusko se přepočítalo, že vaše vedení si myslelo, že tato válka brzy skončí. Pravděpodobně budeme mít jednání, které se konalo v dubnu v roce 2022. Pravděpodobně také podcenili západní odhodlání podporovat Ukrajinu. Podcenili jste odpor z Ukrajiny. Myslím, že to je jen můj dojem zvenčí.

Můžete mě okamžitě opravit. Ale otázka je, vzhledem k tomu, co se stalo, řekl byste, že to stálo za to? Bylo to důležité? Byla tato vojenská operace, která se změnila na válku a která je nyní ve stavu pravděpodobné eskalace, která by mohla dokonce rozpoutat peklo, alespoň v Evropě, stálo to za to, nebo to nebyla chyba Ruska, které je větší a v tomto smyslu zodpovědnější mocností?

-Ne, toto rozhodnutí muselo být přijato, a muselo být přijato na základě zkušenosti s vyjednáváním s evropskými hlavními městy a se Spojenými státy. Jakmile pochopíte, že vás nikdo neposlouchá, podniknete pevné kroky.

-Mám zde knihu od slavného ruského spisovatele, který žil velmi blízko naší kanceláře v Curychu, v Solihku. Byl to Ivan Iljin. Žil v domě, 400 metrů od naší kancelářské budovy. A říkal, že je velmi důležité dívat se na svět skrze své srdce, ne jen skrze svou mysl. A to, co jste právě řekl, pane Peskove, bylo to z vašeho srdce, nebo to byl, tiskový tajemník, tiskový úředník Kremlu, který mluvil.

-Obojí. Obojí, samozřejmě.

-A Iljin také napsal… Je to fascinující. Fascinující. Myslím, že je to… On je v jedovaté krabici a v Evropě byste to neměli číst. Ale je velmi zajímavý a píše o nenávisti. A říká, že někdy, když vás někdo nenávidí, jak můžete překonat nenávist. Jak můžete překonat tento druh extrémního existenčního konfliktu. Mám pro vás dvojitou otázku. Jaké je vaše vysvětlení, že existuje tolik negativní energie proti Rusku a že je pro Rusko tak těžké prosazovat svůj vzkaz a prosadit svůj názor. Co za tím stojí? To je první otázka. Druhá otázka je, co může Rusko dnes udělat v překonání tohoto kruhu negativních emocí, eskalujících, nazvěme to nenávistí nebo jak to chcete nazvat. Co můžete udělat?

-Rusko je příliš velké na to, aby bylo pro Evropu neviditelné. A Evropa dává přednost tomu, aby věnovala Rusku zvýšenou pozornost. A je pro ně velmi pohodlné vytvářet nebezpečí z Ruska. Takže můžete utratit více peněz, můžete zavřít oči před určitými krizovými prvky ve vaší ekonomice, všechno svádět na Rusko a tak dále a tak dále.

Takže navíc bych řekl, že současná generace politických představitelů v Evropě je velmi populistická. A nejjednodušší způsob, jak vyvolat pocity nenávisti ve vašem voličstvu, je trvat na tom, že toto je hlavní nepřítel a musíme být všichni jednotní. Musíme vytvořit naši obrannou identitu, musíme na to utratit peníze a tak dále a tak dále.

Plus historické tradice plus historie se opakuje. Plus to je jakási revanš, který se některé mocnosti v Evropě snaží vzít. Ano, to je další důležitá věc, myslím. No, proč Evropané, moderní Evropané zavírají své oči před těmi nacisty na ulicích Kyjeva? Proč zavírají oči a kyjevský režim se snaží udělat hrdiny z těch nacistů, kteří byli zapojeni do zabíjení stovek tisíc Židů, Poláků, Rusů a tak dále a tak dále? Jak to, že zavírají oči? Nedokážeme to pochopit.

-A vy jste hlavní komunikátor Ruska. Jaká je vaše…

-Ne, máme spoustu.

-No, máte jich samozřejmě hodně…

-Ale hlavní komunikátor Ruska je prezident Putin.

-Jistě, ale jste ve velmi důležité pozici. Jaká je vaše strategie? Myslím, že mám přesvědčení že historií vládnou nedorozumění. Není to zlá vůle. Nevěřím na konspirační teorie. Nevěřím, že řekněme Evropané jsou geneticky nebo tak nějak historicky, metafyzicky proti Rusku. Myslím, že důležitou součástí je samozřejmě historie Sovětského svazu, která stále rezonuje. A lidé, zejména na východě Evropy, to ještě nepřekonali. Začínají si věci plést. Bojí se velké země, suverénní země, kterou řídí velmi silný vůdce. Ale stále je to vždy nedorozumění. Lidé mají tolik špatných představ. Jaká je vaše strategie nebo co je vaše strategie, abyste neztráceli naději?

-No, číslo jedna je být dostatečně silný, abyste odolali konkurenci a konfrontaci. To je číslo jedna. Pokud jste silní, jste respektováni. I když se vás bojí, budou vás respektovat.

-Takže Amerika, není v Evropě tak populární, ale všichni Evropané jsou připraveni poslouchat slova, dnes jsem váš šéf. Ano? Projevují respekt, protože Amerika je mocná. Takže jsme mocní a budeme i nadále mocní.

-Co byste řekl, že je…

-To je číslo jedna.

-Omlouvám se.

-Číslo dvé, budeme i nadále otevření dialogu. Budeme i nadále otevření dialogu. A budeme i nadále očekávat, že po tisíci opakovaných slibů prezident Macron vezme telefon a zavolá prezidentu Putinovi. Nejen opakovat, že, zavolám Putinovi za týden, zavolám Putinovi za měsíc, a zavolám Putinovi za rok. Takže budeme velmi trpěliví a počkáme, až se to stane.

-Dostáváte telefonáty od Macrona, od Merze, za scénou?

-O tom nevíme. A navíc k tomu, budeme i nadále vysvětlovat sami sebe. Budeme i nadále používat média, budeme pokračovat v používání všech moderních technologií komunikace k předání našeho pohledu. Těm přicházejícím generacím evropských politiků.

-Je Trump, americký prezident, pro vás stříbrným obzorem na horizontu? Pamatuji si rozhovor, který dal v roce 2017, výrazný rozhovor prezidenta Trumpa před finále super bowlu s Billem O’Reillym z Fox Television. A Bill O’Reilly se zeptal Trumpa, nebylo to v kanceláři. Řekl, co si myslíte o Putinovi? A pak Trump dal překvapivou odpověď, tedy na amerického prezidenta, myslel jsem, že je republikán. On řekl, no, Bille, respektuji ho. A pak byl Bill O’Reilly šokován. Řekl, co? Respektujete ho, ale tenhle muž je vrah.

A pak Trump dal překvapivou odpověď, no, možná je vrah, ale víš, Bille, venku je spousta vrahů. A myslíš, že my jako Američané jsme tak nevinní? A tehdy jsem si pomyslel, jaký je to výrok. Myslím, od republikánského amerického prezidenta, v roce 2017. A myslel jsem si, že by to mohla být příležitost pro lepší vzájemné porozumění mezi Washingtonem a Moskvou, protože, jak dobře víte, jsou tu úplně jiní američtí lidé. Mluví o vašem prezidentovi jinak. Jak tedy hodnotíte amerického prezidenta? Jste jím zklamaný? Mysleli jste, že by mohl přinést více? Ve smyslu Anchorage, nebo jak to chcete nazvat, co je Trump? Jak ho vidíte v tuto chvíli?

-Je velmi odlišný od evropských politiků. Takže dává přednost řešení problémů a řešení problémů prostřednictvím rozhovoru. Odpovídá to našemu standardu. Takže se nebudeme nutně shodovat na všem. Raději bychom se neshodli na všem. Ale alespoň budeme pokračovat v rozhovoru. A samozřejmě takový přístup můžeme jen uvítat.

-A začali jsme naši konverzaci s otázkou, jak nebezpečná je celá situace. A to je pro mě velmi důležité. A také protože mám příležitost mluvit s tak významným úředníkem v Rusku, ale pro německy mluvící publikum, evropské publikum, samozřejmě. Máte jednu zásadní zprávu týkající se této celé logiky eskalace, ve které jsme nyní, což je velmi nepředvídatelné. Co by si Evropané, co by si naši diváci měli pamatovat o celé pravděpodobné nebezpečnosti situace, ve které jsme? Co je nejnebezpečnější?

-Ne, je to velmi jednoduché. Za prvé: Rusko není zdrojem nebezpečí pro Evropu. Za druhé, musíte naslouchat obavám Ruska. Za třetí: Pokud zanedbáte obavy Ruska, budete mít problémy. Za čtvrté: Snažte se obnovit dialog s Rusy co nejdříve. Jsou otevření, jsou flexibilní a jsou připraveni. Je to tak jednoduché.

-Dovolte mi zakončit osobní otázkou. Jste dlouholetý politický operátor v Rusku. Znáte svět. Byl jste všude.

-Nikdy jsem se nezapojil do politiky.

-Nikdy?

-Ne. Jsem státní úředník.

-Státní úředník? Státní úředník. Ale jste uprostřed, můžete říct, důležitých politických rozhodnutí, vy je vidíte, jste jejich svědkem. Pokud se srovnáte se sebou před 15 lety, 16 lety, 2010 a nyní posledních 16 let se všemi těmito konflikty a eskalacemi. Jaká je nejdůležitější lekce o životě, o politice, o světě, o lidské existenci, kterou jste se naučili za posledních 16 let?

-No, to je velmi dobrá otázka, ve skutečnosti velmi zajímavá. Svět je jiný a těžko si mohu představit, že se ty časy někdy vrátí. Takže jsme pochopili, že všechna slova různých mezinárodních organizací o životě v souladu s pravidly stanovenými, kdo ví kým, nebo jakékoli odkazy na mezinárodní právo, které už není respektováno. A najednou jsme pochopili, že nikdo by neměl důvěřovat západnímu světu a nikdo by neměl důvěřovat systému politické koexistence, právní koexistence a ekonomické koexistence, které byly nastaveny západním světem. A západní svět je menší než zbytek světa a nikdy by neměl diktovat svá pravidla zbytku světa. To bude náš pohled. Takže teď máme oči dokořán.

-Ale někdo by mohl vyvodit velmi optimistický poznatek z toho, co jste říkal. Protože, když byla jednostranná dominance jedné mocnosti v posledních 30 letech po Studené válce, byly to Spojené státy americké. Nejsou tak silné, jak by asi chtěly být, nebo už nejsou dost silné, aby kontrolovaly všechno. Takže vidíme, že Rusko se od roku 1990 výrazně zlepšilo. Je to jiná země. Byl jsem zde poprvé v roce 1992. Řekli mi na tomto turnaji Vestia Cup ledního hokeje, řekli, nechoďte ven po 7. hodině večer.

Můžete být zabiti nebo okradeni v Moskvě a v Petrohradu. Je to úplně jiná země. Vidíte Čínu, která je úžasná svým úspěchem. Vidíte takzvaný globální jih, který nechce být nazýván globálním jihem. Jsem hrdý na země jako Vietnam a další. Vidíme Spojené státy, vidíme Evropskou unii, Evropu v složité situaci. Není to dobrá zpráva, že vstupujeme do světa plurality, rozmanitosti, multipolarity? Ale samozřejmě je to svět s napětím, s konflikty, ne s jedinými pravidly. Jak vidíte tento nový svět, který se objevuje? Jste optimistický, nebo si myslíte, že vstupujeme do extrémně nebezpečného období?

-Evropa není centrem rozvoje, ať už se jedná o humanitární, ekonomický nebo politický rozvoj. Centrum rozvoje je někde jinde. Je to spíše na jihu. Pokud vezmete největší zemi s populací 1,5 miliardy, je to Indie. Indie, vysoká míra, vysoká čísla, vysoká čísla rozvoje HDP za rok v Číně, v Indonésii, na Filipínách, v Brazílii a v Indii. Takže to je… Je to jiný svět. Je to jiný svět. A nikdy se nenechají přemoci suverénem. Nechtějí být přemoženi.

-Ale to je dobrá zpráva, že jsme vlastně odsouzeni ke spolupráci. Vstupujeme do nového světa přátelské koexistence, doufám. Nebo jste pesimistický ohledně blízké budoucnosti, nebo jste optimistický? Myslíte si, že vstupujeme do lepšího světa než za posledních 30 let, nebo si myslíte, že vstupujeme do velmi nebezpečného a temného světa?

-Moji rodiče mě učili, že vždy musíte doufat v to nejlepší, ale musíte být připraveni na to nejhorší.

-A dovolte mi se vás zeptat na jednu poslední věc, pane Peskove. Nechci vám brát příliš mnoho času. Kritizovali jsme některé aspekty evropské reality. Ale samozřejmě, Rusko a Evropa mají mnoho historických vazeb. Řekl bych, že Rusko je evropská země, samozřejmě. Samozřejmě. S dalšími vlivy také. Řekněte něco pozitivního o Evropě. A máme 250. výročí Spojených států. Co vás osobně inspiruje, abyste stále byli v Evropě a ve Spojených státech. I když se ve svém každodenním životě pravděpodobně setkáváte s některými aspekty evropské a americké reality, které pro vás nejsou tak přitažlivé, ale přesto, co vás inspiruje na Evropě? Co vás inspiruje na Německu, Francii, Spojených státech?

-Před pár dny jsem přišel na Maestro Gergijeva, tady poblíž.

-Valerij Gergijev?

-Ano. Takže… A měli jsme rozhovor asi na půl hodiny. Je to docela zaneprázdněný muž.

-Je to skvělý muž.

-Je to génius. A byl neodmyslitelnou součástí evropské kultury. Trávil více času v Evropě než zde v Rusku. I když nikdy nezapomněl na ruská malá města. A stále pokračuje v pořádání koncertů v ruských malých městech a vesnicích. A je neuvěřitelný ve svých snahách. Řekl mi, že stále mám všechny své evropské přátele s sebou. Voláme si každý den. Ale nemohou si dovolit pozvat mě do Vídně. Protože druhý den budou propuštěni. Takže dobrá, teplá, velmi sofistikovaná Evropa je stále tam. Ale je pod obrovským tlakem moderní generace politiků. Takže upřímně přejeme Evropanům, aby dostali novou generaci moudřejších politiků. Novou generaci de Gaulla. Novou generaci kancléře Kohla a tak dále a tak podobně.

-Děkuji vám mnohokrát, pane Peskove. Děkuji za tento rozhovor. Děkuji moc.

Evropa se vydala na cestu války s Ruskem na vlastní pěst, klidně i bez USA

Celý rozhovor zanechává v divákovi hluboký, až děsivý pesimismus. Přestože Dmitrij Peskov jednoznačně deklaroval, že Rusko nemá v úmyslu rozpoutat třetí světovou válku a nikdy nepoužije jaderné zbraně jako první – s výjimkou situace, kdy by byla fatálně ohrožena samotná územní celistvost, integrita a existence ruského státu –, naděje na brzké diplomatické urovnání konfliktu na Ukrajině je podle Kremlu v nedohlednu. Evropa se prostě vydala na cestu války s Ruskem, a jak Peskov uvedl v rozhovoru, Evropa začala sama zbrojit a USA k tomu již nepotřebuje.

Moskva zjevně ztratila jakoukoliv víru v racionální úsudek současných bruselských a národních lídrů v Evropě, jejichž rétoriku a kroky vnímá jako projev politického šílenství. Závěr interview vysílá jasný a varovný signál pro budoucnost celého kontinentu. Podle Peskova bude míru na Ukrajině a celkové normalizace vztahů mezi Ruskem a Evropou dosaženo až tehdy, kdy na evropské scéně dojde k zásadní politické obměně.

Klid zbraní a nová bezpečnostní architektura tak podle všeho nastane až s příchodem zcela nové generace evropských politiků, kteří budou ochotni naslouchat, vyjednávat a upřednostní diplomatický realismus před válečnou eskalací. Do té doby zůstává situace kritická a Evropa balancuje na ostří nože a na hraně III. sv. války. Závěr summitu NATO totiž nikoho nenechal na pochybách, k jak obrovskému zbrojení do války s Ruskem se Evropa rozhodla. Taková je zdrcující ralita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Česká republika se na revolvingovém úvěru 70 miliard EUR ročně na trvalé zbrojení Ukrajiny podílet nebude! Jenže za zády SPD poslalo “zamini” do USA peníze na program PURL na zbrojení Ukrajiny! Podle Okamury jde o porušení vládního programu! Babiš tvrdí, že to byly malé peníze a schválila je už vláda Petra Fialy! A na summitu se prý ani jednou nemluvilo o míru, jenom o zbrojení na válku s Rusy!

V turecké Ankaře skončil ostře sledovaný summit Severoatlantické aliance, který měl původně demonstrovat naprostou jednotu a neochvějnou finanční solidaritu všech členských zemí vůči Ukrajině. Hlavním bodem programu byl ambiciózní plán na vytvoření masivního revolvingového úvěru ve výši 70 miliard eur ročně, který měl dlouhodobě a systematicky financovat masivní vyzbrojování ukrajinské armády. Pro řadu západních vlád mělo jít o automatický a závazný mechanismus, jenže realita diplomatických jednání nakonec přinesla zásadní zvrat.

Český premiér Andrej Babiš přímo v Ankaře po skončení summitu oznámil klíčovou zprávu pro domácí i mezinárodní scénu: Česká republika se na tomto gigantickém úvěrovém programu podílet nebude. Summit totiž po tvrdých vyjednáváních rozhodl, že celý projekt zůstane výhradně na dobrovolné bázi. Každý členský stát si tak bude moci sám svobodně určit, zda se do tohoto specifického programu zapojí, či nikoliv. Pro podporovatele diplomatického řešení a mírového procesu na Ukrajině jde bezpochyby o zásadní obrat a dobrou zprávu, která signalizuje, že plošný diktát v rámci Aliance narazil na své limity.

Tento diplomatický úspěch na mezinárodní scéně, který ocenili zejména voliči volající po uklidnění konfliktu a zastavení bezhlavého pumpování peněz do zbrojení, však okamžitě zastínila vážná vnitropolitická krize. Zatímco premiér v Ankaře hájil suverenitu českého rozpočtu, doma v Praze začaly vyplouvat na povrch informace, které okamžitě otřásly základy současné vládní koalice.

Ukázalo se totiž, že ministerstvo zahraničních věcí pod vedením Petra Macinky v tichosti a bez vědomí SPD odeslalo do Spojených států amerických peníze na zbraně pro Ukrajinu v rámci kontroverzního vojenského programu PURL – „Prioritised Ukraine Requirements List“ (Seznam prioritních potřeb Ukrajiny). Podle vyjádření premiéra Babiše sice šlo o z hlediska celkového rozpočtu „nevýznamnou a jednorázovou sumu“, kterou prý schválila již minulá vláda Petra Fialy, avšak samotný fakt, že k tomuto kroku došlo bez vědomí koaličního partnera, odpálil na české politické scéně bombu.

Vládní koalice v plamenech a Okamura mluví o kudle do zad a porušení slibů

Reakce z SPD na sebe nenechala dlouho čekat a byla mimořádně tvrdá. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura vystoupil v České televizi s naprosto nekompromisním prohlášením, které posunulo běžné vládní neshody na úroveň otevřeného politického skandálu. Okamura před televizními kamerami zdůraznil, že takový krok ze strany ministerstva zahraničí je v přímém a fatálním rozporu s oficiálním vládním prohlášením, na kterém byla tato vládní koalice vystavěna.

Co je však pro SPD ještě závažnější, celý proces proběhl podle všeho naprosto utajeně a za jejich zády. Okamura neskrýval rozhořčení nad tím, že o odeslání peněz na americké zbraně pro Ukrajinu nebyli zástupci SPD informováni ani na standardním jednání vlády, ani během strategických schůzek v rámci koaliční rady. Tohle je v podstatě podraz uvnitř koalice, o kterém jsem mluvil před 2 týdny na SVCS.

Podle šéfa SPD se jedná o naprosté selhání komunikace a porušení elementární politické důvěry mezi vládními partnery. Tomio Okamura pro Českou televizi jasně deklaroval, že tento incident nenechá jen tak odeznít a hned v pátek, jakmile se premiér vrátí z Turecka, bude po Andreji Babišovi požadovat okamžité a detailní vysvětlení, co má toto jednání znamenat a kdo za ním konkrétně stojí.

Pro politické analytiky je tato situace jasným důkazem toho, že vládní koalice složená z programově odlišných subjektů naráží na své vnitřní limity, zejména v tak citlivých otázkách, jako je zahraniční politika a financování vojenské pomoci. Skutečnost, že se o takto citlivých peněžních tocích rozhoduje bez vědomí klíčového koaličního partnera, je v politických kruzích vnímána jako monstrózní průser, který může mít pro stabilitu kabinetu fatální následky.

Babišova defenziva z Ankary: Jsou to staré peníze po Fialovi, žádný problém

Premiér Andrej Babiš se o vypuknutí koaličního požáru dozvěděl přímo v Ankaře, kde ho s ostrou reakcí Tomia Okamury konfrontovala reportérka České televize. Babiš se však pokusil situaci okamžitě bagatelizovat a odmítl, že by šlo o jakékoli vědomé porušení koaličních dohod nebo tajné financování války. V reakci pro ČT uvedl, že v celém incidentu nevidí žádný reálný problém, který by měl ohrozit fungování vlády.

Podle jeho interpretace se totiž nejedná o žádné nové finanční prostředky, které by schválil současný kabinet, nýbrž o dojezd rozpočtových závazků z minulosti. Babiš argumentoval tím, že tyto peníze do programu PURL byly schváleny a alokovány ještě předchozí vládou Petra Fialy na samém konci jejího mandátu v loňském roce.

Podle premiéra šlo v podstatě o administrativní dokončení procesu, který byl nastaven minulou garniturou, a současné ministerstvo zahraničí pod vedením Petra Macinky pouze realizovalo již dříve schválené kroky. Babiš vyjádřil přesvědčení, že až se v pátek s Tomiem Okamurou osobně sejde, celou záležitost si u stolu v klidu vyříkají a vysvětlí. Jenže politická realita v Praze ukazuje, že pouhé svalování viny na Fialovu vládu SPD stačit nebude.

Problém totiž netkví pouze v tom, čí to byly peníze, ale především v tom, jakým způsobem s nimi bylo naloženo – tedy netransparentně, bez informování koaličního partnera, který má na pomoc Ukrajině diametrálně odlišný názor. Tento komunikační šum, či spíše záměrné mlčení, staví ministra Macinku i celého premiéra do velmi nepříjemné defenzivy.

Když zbrojení umlčí mír aneb alianční realita bez diplomatického světla

Kromě řešení domácí politické krize se Andrej Babiš po skončení summitu v Ankaře podělil také o své celkové dojmy z atmosféry, která na jednáních severoatlantických lídrů panovala. A jeho hodnocení bylo nebývale mrazivé a otevřené. Premiér otevřeně přiznal, že celá konference byla naprosto jednostranně zaměřená.

Podle jeho slov se po celou dobu summitu nemluvilo o ničem jiném než o zbrojení, dodávkách těžké techniky, navyšování vojenských rozpočtů a logistické podpoře pro pokračování bojů. Co však Babiš zdůraznil nejvíce, byl absolutní nezájem aliančních špiček o jakékoli diplomatické řešení konfliktu. Babiš doslova uvedl, že za celou dobu konání summitu nezaslechl od svých kolegů ani jedno jediné slovo o míru, příměří nebo politických jednáních.

Tento postřeh českého premiéra odhaluje hlubokou propast mezi rétorikou západních vlád a touhou běžných občanů po ukončení vleklého konfliktu, který vyčerpává evropské ekonomiky. Skutečnost, že na nejvyšší alianční úrovni je slovo „mír“ v podstatě tabuizováno a veškerá energie se upírá pouze k prodlužování vojenské konfrontace prostřednictvím masivních finančních injekcí, potvrzuje obavy mnoha kritiků současného kurzu.

Pro Českou republiku je odmítnutí účasti na revolvingovém úvěru sice jasným signálem, že nová vláda nechce bezhlavě pokračovat v trendu nastaveném Petrem Fialou, avšak stín vnitřního skandálu kolem programu PURL ukazuje, jak těžké je vymanit se z vlivu Washingtonu a starých závazků. Páteční schůzka Babiše s Okamurou tak nebude jen běžným koaličním jednáním, ale zásadním testem toho, zda tato vláda dokáže udržet svůj slíbený kurz, nebo zda se utopí ve vlastních tajnostech a porušených slibech. Nebylo by to poprvé, kdy padne vláda ne kvůli síle opozice, ale kvůli rozporům uvnitř vládní koalice. A to je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

DOPORUČENÉ NOVINKY

NÁHODNÝ VÝBĚR