Yearly Archives: 2026

Senátní fraška ve Washingtonu potvrdila obrovskou moc farmaceutické lobby! Dr. Anthony Fauci odmítl vypovídat o Wuhanu, financování i roli CIA a raději zvolil pátý dodatek, který opakoval neustále dokola! Fauci se dokonce odmítl i podívat za sebe na stojící oběti covidového teroru v USA! A co v Česku? Kdy začnou tribunály a slyšení s českými “faucisty” terorizujícími obyvatelstvo během covidu?

Spolupráce amerických vládních agentur s čínskými laboratořemi ve Wuhanu, netransparentní financování výzkumu se zvýšenou funkcí virů (Gain-of-Function) a role CIA a klíčových představitelů zdravotnického systému během pandemie COVID-19 zůstávají jedněmi z nejkontroverznějších témat současné politické i vědecké scény.

Slyšení před Senátem Spojených států ve Washingtonu D.C., na které byl ve středu 29. června předvolán bývalý ředitel Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci (NIAID) Dr. Anthony Fauci, mělo přinést dlouho očekávané odpovědi. Namísto konstruktivního dialogu a objasnění historických souvislostí se však schůzka vyšetřovací komise proměnila v naprostou frašku a procesní pat.

Oběti pandemického teroru stojící za zády Dr. Fauciho

Otázky senátorů směřovaly na nejcitlivější místa celého komplexu pandemické reakce: od vazeb mezi Národními instituty zdraví (NIH) a čínským Wuhanským institutem virologie přes zapojení zpravodajských služeb jako CIA do extrateritoriálního výzkumu až po systém finančních odměn pro federální úředníky. Přestože senátoři disponovali řadou dokumentů, Anthony Fauci zvolil strategii absolutního mlčení.

Na téměř všechny dotazy – bez ohledu na jejich závažnost či absenci přímé souvislosti s trestním stíháním – odpovídal s matematickou přesností jedinou naučenou formulí. Odvolával se na 5. dodatek Ústavy USA, který zaručuje právo neodpovídat, pokud by výpověď mohla svědkovi přivodit sebeobvinění. Celý proces tak před očima veřejnosti ztratil charakter vyšetřování a změnil se v absurdní maškarádu, kde se vysoký úředník odmítal vyjádřit i k těm nejzákladnějším faktům.

Výzkum opičích neštovic a role CIA

První ostrou konfrontaci zahájil senátor Rand Paul, který se dlouhodobě zaměřuje na pozadí výzkumu zaměřeného na zvyšování virulence patogenů. Paul se pokusil rozkrýt mezinárodní i vnitrostátní síť toků financí a informací mezi NIH, vojenskými výzkumnými středisky, CIA a dalšími federálními složkami.

Ptal se na konkrétní projekty týkající se opičích neštovic v Národním centru pro analýzu a protiopatření v oblasti biologické obrany i v neblaze proslulém Fort Detricku. Dále požadoval jasné vysvětlení, zda docházelo k převodům finančních prostředků ze strany Ústřední zpravodajské služby (CIA) směrem k NIH na základě meziresortních dohod.

Senátor Rand Paul: “Pane doktore Fauci, byl jste někdy informován o výzkumu zaměřeném na zvýšení virulence opičích neštovic, který se prováděl v Národním centru pro analýzu a protiopatření v oblasti biologické obrany a dříve ve Fort Detricku?”Dr. Anthony Fauci: “Na radu svého právního zástupce s veškerou úctou odmítám odpovědět na základě svých práv podle pátého dodatku Ústavy.“

Senátor Rand Paul: “Pane doktore Fauci, převedla někdy CIA finanční prostředky na Národní institut zdraví (NIH) v rámci meziresortní dohody?“

Dr. Anthony Fauci: “Na radu svého právního zástupce s veškerou úctou odmítám odpovědět na základě svých práv podle pátého dodatku Ústavy.“

Tato výměna názorně ukázala, jakým směrem se bude celé jednání ubírat. Otázky, které se dotýkaly samotné podstaty institucionálního propojování biologického výzkumu s obrannými a zpravodajskými strukturami, zůstaly bez odpovědi. Odmítnutí vypovídat v otázkách týkajících se CIA a Fort Detricku jen prohloubilo pochybnosti veřejnosti i zákonodárců o tom, jaké informace zůstávají před veřejností utajeny.

Postupně se atmosféra v sále stávala čím dál napjatější. Senátoři si uvědomovali, že standardní faktické dotazy narážejí na neprostupnou zeď právních formulací. Zatímco Paul se soustředil na technické a finanční detaily výzkumných projektů, další členové komise přenesli pozornost na společensko-lidský rozměr opatření, která byla během pandemie vymáhána.

Hněv Bernieho Morena a oběti pandemických restrikcí

Emoční vrchol jednání přinesl výstup senátora Bernieho Morena. Moreno nevyužil svůj čas pouze k dotazování na technické aspekty virusologie, ale obrátil pozornost přímo na veřejnost přítomnou v sále a na dopady rozhodnutí, pod nimiž byl Fauci podepsán. Vyzval přítomné občany, aby se postavili, pokud byli obětí represí, stigmatizace či nesmyslných nařízení.

Senátor Bernie Moreno: “Mohli byste mi, prosím, v hledišti udělat laskavost a postavit se, pokud vás během pandemie COVIDu někdo nazval rasistou za to, že jste ten virus nazývali „wuhanským virem“ nebo „čínským virem“? Pokud jste považovali pravidlo odstupů šesti stop za naprostý nesmysl, pokud jste si mysleli, že vakcínu byste si neměli nechat píchnout, pokud vám připadalo pobuřující, jakým způsobem byla zavedena povinnost nošení roušek, pokud vás propustili z práce za to, že jste si tu vakcínu nenechali píchnout, včetně příslušníků armády, pokud jste si mysleli, že uzavření škol bylo katastrofálně hloupé, a pokud jste měli pocit, že v těchto časech vás takové výroky nějak snižují jako lidské bytosti?Doktore Fauci, mohl byste se prosím otočit a podívat se na lidi za vámi? Nejste ochoten to udělat? To není otázka. Není to otázka pro vaše právníky. Není to otázka. Je to žádost. Stačí, když zvednete pohled od svých právníků a podíváte se na lidi, kteří byli naprosto zostuzeni za to, že řekli to, o čem dnes víme, že je pravda. Ani se na ně nedokážete podívat?

Dnes je to zhruba šest let, co jsem se rozhodl, že se vzdám svých podniků, všechny je prodám, budu kandidovat do úřadu, budu kandidovat do Senátu Spojených států. A teď tu sedím před vámi o šest let později a říkám: “Kdo si kur*a myslíte, že jste byli, že jste to udělali?” To, co jste této zemi provedli, je naprostá hanba.“

Morenův projev odhalil hluboký příkop mezi oficiální linií zastávanou federálními úředníky a reálnou zkušeností milionů obyvatel. Odfoukávání vědecké diskuse, nálepkování kritiků a prosazování plošných restrikcí, jako byly povinné odstupy či uzávěry škol, zanechaly ve společnosti hluboké jizvy. Fakt, že se Dr. Fauci odmítl na poškozené občany i jen podívat, podtrhl celkový dojem odcizení a absence jakékoliv sebereflexe ze strany vrcholných představitelů zdravotnického aparátu.

Jednání komise pokračovalo v atmosféře rostoucí frustrace. Ukázalo se, že veřejnost, která utrpěla obrovské finanční, osobní i zdravotní škody, se od klíčové postavy pandemické politiky nedočká ani základního lidského gesta, natož omluvy.

Absurdní vrchol: Josh Hawley otestoval limity Fauciho mlčení

Absurdita celého slyšení vyvrcholila ve chvíli, kdy se slova ujal senátor Josh Hawley. Hawley se rozhodl otestovat, zda je Fauci ochoten odpovědět alespoň na ty nejzákladnější otázky běžného života, nebo zda byla jeho strategie odmítání absolutní a bezvýhradná. Ptal se na den v týdnu, barvu kravaty či barvu koberce. Zároveň však přednesl zásadní právní argument ohledně neplatnosti 5. dodatku v tomto konkrétním případě.

Senátor Josh Hawley: “Děkuji, pane předsedo. No, nic nevyjadřuje upřímnost tak jako odvolání se na pátý dodatek, doktore, že? Zkusme něco. Jaký je dnes den v týdnu?“

Dr. Anthony Fauci: “Na radu svého právního zástupce s úctou odmítám odpovědět na základě svých práv podle pátého dodatku Ústavy.”

Senátor Josh Hawley: “Jakou barvu má vaše kravata?“

Dr. Anthony Fauci: “Na radu svého právního zástupce s úctou odmítám odpovědět na základě svých práv podle pátého dodatku Ústavy.“

Senátor Josh Hawley: “Jakou barvu má koberec před vámi?“

Dr. Anthony Fauci: “Na radu svého obhájce s veškerou úctou odmítám odpovědět na základě svých práv podle pátého dodatku Ústavy.“

Senátor Josh Hawley: “Ujasněme si jednu věc. Nemáte žádná práva podle pátého dodatku, protože vám byla udělena milost. Jak velmi dobře víte, jak Nejvyšší soud jasně stanovil již před více než stoletím. Brown proti Walkerovi, 1896. Pokud mu byla udělena milost, nemůže se odvolávat na své výsady. To víte. Vaši právníci teď sedí za vámi a nervózně se vrtí na židlích. Oni to vědí. Tady nejde o Ústavu. Tady nejde o zákon. Tady jde o pohrdání soudem. Pohrdání tímto orgánem a pohrdání americkým lidem. Ale myslím, že vím, proč to děláte. Je to proto, že nechcete odpovídat na otázky. Je to proto, že jste provedl spoustu hrozných věcí. Je to proto, že během pandemie jste zbohatl, že ano? Zbohatl jste, zatímco lidé umírali. Stovky tisíc Američanů. Nakonec přes milion. A vy jste zbohatl. A nejen to, využíval jste federální zaměstnance a peníze daňových poplatníků k tomu, abyste pro sebe osobně žádal a získával peněžní odměny. Peněžní odměny v celkové výši přesahující milion dolarů. To vše jste udělal během pandemie, že ano? To je otázka.“

Dr. Anthony Fauci: “Na radu svého právního zástupce s veškerou úctou odmítám odpovědět na základě svých práv podle pátého dodatku Ústavy.“

Hawleyho právní argumentace poukázala na zásadní právní paradox celého jednání. Odkaz na precedent Nejvyššího soudu USA Brown v. Walker z roku 1896 jasně definuje, že účelem 5. dodatku je ochrana jednotlivce před trestním stíháním. Pokud byla dotyčné osobě udělena milost (preventivní generální pardon, který Faucimu udělil před svým odchodem z funkce prezident Joe Biden), možnost trestního stíhání za minulé činy zcela odpadá.

V takovém případě zaniká i ústavní právo na odepření výpovědi. Odmítnutí odpovídat i na triviální otázky typu “jakou barvu má vaší kravata” ukázalo, že cílem obhajoby nebylo vyhnout se právním rizikům, ale absolutně zablokovat jakýkoliv přísun informací americkým zákonodárcům a veřejnosti. Použití 5. dodatku se tak proměnilo v čistě politickou a procedurální barikádu.

Přesun výzkumu z USA do Wuhanu: Vznik pandemie a obcházení moratoria

Otázka, proč byl výzkum zaměřený na úpravu vlastností virů přesunut z USA do Číny, má přitom velmi konkrétní historické kořeny. V roce 2014, za vlády prezidenta Baracka Obamy, zavedly americké úřady moratorium na federální financování výzkumu Gain-of-Function týkajícího se chřipky, SARS a MERS.

Důvodem byly obavy z možného úniku modifikovaných patogenů z laboratoří a riziko vzniku globální katastrofy. Namísto úplného zastavení těchto nebezpečných experimentů však část amerického vědeckého aparátu, zprostředkovaná přes organizace jako EcoHealth Alliance a zaštiťovaná granty z NIH a NIAID, našla cestu, jak v pracích pokračovat mimo americkou jurisdikci.

Laboratoře ve Wuhanu

Výzkum byl přesunut do čínského Wuhanského institutu virologie. Tam platily odlišné bezpečnostní standardy a výzkum mohl probíhat bez přímého dohledu amerických regulátorů. Postupně vyplouvají na povrch důkazy, že koronavirus SARS-CoV-2 nenesl znaky přirozeného vývoje v přírodním rezervoáru, ale vykazoval prvky odpovídající dlouhodobě plánovaným a financovaným úpravám v rámci výzkumu zvyšování funkce virů.

Výsledkem byl globální kolaps, miliony mrtvých po celém světě, zdevastované ekonomiky a zavedení drastických společenských restrikcí. Obrovské množství obětí bylo zaznamenáno i poté, co byly narychlo nasazeny pochybné vakcíny, na jejichž vymáhání federální orgány trvaly.

Fakt, že Dr. Anthony Fauci raději zvolil cestu totální mlčenlivosti a procesní obstrukce, jen posílil podezření, že zveřejnění kompletních informací by znamenalo zásadní odhalení o tom, jak americké veřejné prostředky přispěly k jedné z největších tragédií moderní historie. Děsivý vzkaz ze senátního slyšení tak zůstává jasný: institucionální odpovědnost byla nahrazena právním alibi a pravda o původu pandemie i finančních tocích v pozadí má zůstat veřejnosti skryta.

A co v Česku? Kdy začnou tribunály a slyšení s českými “faucisty”?

Otázka, zda se podobných vyšetřovacích parlamentních slyšení s hlavními aktéry likvidačních pandemických restrikcí dočkáme i v České republice, zůstává v české veřejné debatě výrazným mementem. Zatímco Nejvyšší správní soud ČR postupně zrušil desítky mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví jako nezákonná či protiústavní, politická a trestněprávní odpovědnost konkrétních tváří tehdejší restriktivní politiky zůstala fakticky nedotčena.

Pokusy o zřízení parlamentních vyšetřovacích komisí, které by prověřily okolnosti zakázek na zdravotnický materiál, dopady uzavírání škol a obchodů nebo oprávněnost plošných omezení, byly v minulosti na půdě Poslanecké sněmovny opakovaně zablokovány. Namísto systematického vyvození osobní odpovědnosti tak česká politická scéna zvolila strategii postupné marginalizace tématu a spoléhání na to, že čas obrousí veřejné rozhořčení.

“Tu máš tečku na horečku, uloží tě do hrobečku!” – V době covidu zakázaná říkanka

Pokud by však v budoucnu k ustavení jakékoliv vyšetřovací komise či parlamentního slyšení v České republice přeci jen došlo, výsledek by se s vysokou pravděpodobností od amerického scénáře příliš nelišil. České úřední i vědecké elity zastupující tehdejší oficiální linii by disponovaly velmi podobným systémovým alibi – odvoláváním se na tehdejší “krizový stav“.

A nejen na něj, ale i na kolektivní rozhodování poradních orgánů ministerstva nebo doporučení mezinárodních organizací. Bez existence reálné politické vůle a při složitém prokazování přímého úmyslu by i případná česká slyšení nakonec skončila procesním patem, vzájemným přehazováním viny a hlubokou frustrací veřejnosti, pro niž by pravda o zákulisním rozhodování a finančních tocích zůstala opět nedostupná.

Dokonce ani vrchní euronacistka a šéfka Evropské komise nečelila stíhání, když smazala esemesky ze svého telefonu, kde byly záznamy její komunikace se šéfem Pfizeru a objednávky na vakcíny. Když se to začalo vyšetřovat, Ursula von der Leyen všechny esemesky ze svého mobilu smazala. Dopustila se trestného činu maření vyšetřování a ničení důkazů, ale obviněna nebyla. Euronacisté si totiž kryjí záda. Stejně jako si záda kryje Deep State v USA a drží ochranu nad Faucim. Taková je prostě realita.

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je tu konec měsíce, zbývá poslední den a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Pohřeb senátora Lindseyho Grahama jako zrcadlo americké politiky aneb když se „America First“ změní v „Israel First“ s úšklebky izraelského premiéra, který navíc během cynického funerálu úkoloval amerického ministra obrany společně s ministrem zahraničí ve věci lobbingu proti Turecku a dodávce stíhaček F-35, což prý ohrozí Izrael!

Katedrála ve Washingtonu D.C. zažila v úterý státní akt, který měl být primárně důstojným rozloučením s jedním z nejvlivnějších válečných jestřábů a nejdéle sloužících zákonodárců moderní americké historie. Smrt senátora Lindseyho Grahama, který po desetiletí utvářel zahraniční i domácí politiku Republikánské strany, přivedla pod jednu střechu nejvyšší špičky americké administrativy, členy Kongresu i klíčové zahraniční státníky.

Místo tichého rozjímaní nad odkazem zesnulého politika se však smuteční obřad proměnil v neobyčejně výmluvné politické divadlo. Smuteční hosté, kamery i řečníci postupně posouvali těžiště celého dne od osobních vzpomínek směrem k deklaracím věrnosti, spojenectví a geopolitickým zájmům.

Ústředním motivem se tak překvapivě nestala pouze bilance Grahamova života, ale otázka, komu vlastně slouží současná washingtonská elita a do jaké míry jsou zahraniční zájmy nadřazeny deklarovaným prioritám Bílé ho domu. Prezident Donald Trump ve svém projevu zvolil tradiční patos, kterým se snažil vyzdvihnout Grahamovo celoživotní nasazení pro Spojené státy. Jeho slova o srdci věnovaném Americe měla rezonovat jako silná vlastenecká tečka za kariérou muže, který byl v mnoha ohledech nezařaditelným solitérem.

„Byl to muž, který Americe věnoval celé své dobré a mocné srdce, až do chvíle, kdy mu to srdce prostě selhalo. Ale i když byl Lindseyho život předčasně ukončen, zatímco byl ještě plný elánu a vitality, není pochyb o tom, že žil naprosto naplno. Zemřel při práci, pro kterou se narodil. Byl skutečně velkým politikem, který sloužil zemi, kterou tak hluboce miloval. Odešel na vrcholu své kariéry, v nejlepších letech, jako legenda, kterou každý z nás – a mnozí z nás zde dnes – měli to šťěstí znát a jako přítele, na kterého nikdo z nás nikdy nezapomene. Nikdo nebyl jako Lindsey Graham.“

Trumpův přednes však zároveň odhalil složitou dynamiku, která mezi oběma muži po léta panovala – od ostré rivality v republikánských primárkách až po těsné spojenectví v klíčových zahraničněpolitických otázkách. Vystoupení hlavy státu nastavilo tón celé události, ve které se osobní rovina neustále proplétala s vysokou politikou. Přestože Trump mluvil o službě vlasti, atmosféra v katedrále dávala jasně najevo, že přítomní státníci již uvažují o tom, jak zaplnit mocenské vakuum vzniklé Grahamovým odchodem.

Oficiální pocty a patos u rakve legendy

Rétorika plná superlativů pokračovala i v vystoupeních dalších představitelů americké administrativy, kteří se snažili vykreslit zesnulého senátora jako most mezi rozdělenými tábory Washingtonu. Pozorovatelé si však nemohli nevšimnout, že pod povrchem oslavných slov se odehrávala pečlivě kalkulovaná hra o to, jak interpretovat Grahamovo dědictví.

Viceprezident JD Vance se zaměřil na Grahamovu schopnost přesvědčovat a budovat aliance, což je dovednost, která v současném polarizovaném Senátu platí za vzácné zboží. Vanceův projev poukázal na pragmatickou stránku Grahamova působení v Kongresu. Schopnost bojovat proti někomu v jedné věci a vzápětí s ním splynout v koalici pro jinou kauzu byla Grahamovým nejsilnějším trumfem.

„Lindsey se nejen často dostával na titulní stránky novin, ale dokázal lidi skutečně přesvědčit. A právě tak si asi budu svého přítele Lindseyho Grahama nejvíce pamatovat. Uvědomoval si, že Senát v tom nejhorším případě může být místem, kde dochází k pomlouvání. Ale protože měl rád lidi, viděl, že Senát v tom nejlepším případě může být poradním orgánem zaměřeným na přesvědčování lidí. A přesně to Lindsey Graham v tomto případě i v mnoha dalších udělal.
Rozhodl jsem se tedy vzpomínat na Lindseyho Grahama jako na muže, který s vámi mohl nesouhlasit, aniž by byl nepříjemný. Rozhodl jsem se vzpomínat na Lindseyho Grahama jako na člověka, který proti vám mohl bojovat v jedné věci, ale v jiné věci za vás bojoval. Vzpomínám na Lindseyho Grahama jako na muže, který miloval lidi. A protože miloval lidi, byl ochoten s nimi diskutovat, respektovat je a nakonec je přesvědčit. Kéž Bůh utěší všechny, kteří milovali Lindseyho Grahama, zejména jeho krásnou rodinu. A kéž Bůh dá odpočinout duši senátora Lindseyho Grahama, skutečného amerického originálu.“

Nicméně i v tomto vyjadřování se postupně rýsoval hlavní motiv celé smuteční události: hledání toho, jaké prioritní hodnoty vlastně Graham reprezentoval. Zda to byla domácí soudržnost, nebo nekompromisní prosazování zahraničněpolitické agendy na mezinárodní scéně. Čím déle obřad trval, tím jednoznačněji se váhy přikláněly k druhé možnosti.

Přesvědčování jako umění a hledání Grahamova dědictví

Zlomovým momentem obřadu z hlediska posunu obsahu bylo vystoupení známého moderátora stanice Fox News Seana Hannityho přímo u rakve. Hannity zcela otevřeně přesměroval pozornost od osobnosti senátora k mezinárodním vztahům a přítomnému izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi.

Tímto krokem se ze smutečního shromáždění stala manifestace pevnosti americko-izraelského svazku, v níž byl zesnulý senátor prezentován především jako neúnavný zastánce zájmů Blízkého východu v americkém zákonodárném sboru.

Hannityho otevřená slova podtrhla realitu, která rezonovala celým Washingtonem: otázka podpory Izraele je v americké konzervativní politice lakmusovým papírkem loajality. Propojení Donalda Trumpa a Lindseyho Grahama s politikou izraelské vlády bylo prezentováno ne jako pouhá součást zahraniční politiky USA, ale jako její samotný základní pilíř.

„Vidím, že je tu premiér Netanjahu. Pane premiére, i vy jste již 30 let mým drahým přítelem. Je mi ctí, že jste tu s námi. A Lindsey by byl naprosto ohromen tím, že jste s vaší krásnou snoubenkou podnikl tuto dlouhou cestu, abyste tu dnes mohl být. Měl vás rád. Miloval stát Izrael. Miloval izraelský lid. Pod vaším vedením byl Izrael jedním z nejvěrnějších a nejspolehlivějších spojenců Ameriky. Nikdy se to nebál říkat, a to až do dne, kdy zemřel. A stejně jako je prezident Trump nejvěrnějším přítelem Izraele v historii Bílého domu, víte, tito dva partneři se navzájem doplňovali. Lindsay byl tím přítelem Izraele v Senátu Spojených států.“

Způsob, jakým byl premiér Netanjahu veřejně vyzdvihován přímo během pohřbu, však u mnohých přihlížejících vyvolal otazníky nad tím, kde končí pieta a kde začíná aktivní lobbismus a demonstrace politického vlivu přímo v srdci amerického hlavního města.

Když se smuteční obřad mění v manifestaci spojenectví

Podezření, že celá událost měla pro zahraniční hosty podstatně pragmatičtější rozměr, než by odpovídalo smutečnímu rázu, se potvrdilo bezprostředně po skončení oficiální části obřadu. V následném rozhovoru pro televizi Fox News vystoupil izraelský premiér Benjamin Netanjahu po boku Seana Hannityho. Jeho vystoupení však nepůsobilo dojmem zasaženého smutečního hosta.

Usměvavý, téměř se smějící Netanjahu komentoval odchod svého dlouholetého spojence s lehkostí, která mnohým divákům připadala chladná a nepatřičná vzhledem k okolnostem. Netanjahuovo neformální vystupování před kamerami ukázalo, s jakou lehkostí se izraelští představitelé pohybují v americkém mediálním a politickém prostoru.

„Lindsey Graham byl velký americký vlastenec, velký zastánce americko-izraelského spojenectví. A věřte mi, ztratili jsme velmi, velmi drahého přítele. A byl přesně takový, jak jste ho popsal vy i prezident. Víte, byl prostě úžasně nekonvenční. Říkal prostě to, co si myslel. Byl okouzlujícím způsobem nekonvenční. Uměl používat sprostá slova a uměl říkat věci tak, jak jsou. A milovali jste ho.“

Jeho vzpomínání na Grahama jako na nekonvenčního chlapíka, který nebyl pro ostré slovo daleko, sice mělo dodat rozhovoru lidský rozměr, ale kontrast mezi oficiálními tragickými řečmi a uvolněným gestikulováním premiéra byl propastný. Zdálo se, jako by pro izraelského lídra byl pohřeb pouhou zastávkou na služební cestě, kde splnil společenskou povinnost a okamžitě přešel k běžné agendě prosazování zájmů své země

Chladný pragmatismus před televizními kamerami.

To nejpodstatnější a zároveň nejkontroverznější se však odehrálo mimo záře televizních reflektorů, i když přímo před objektivy přítomných kamer. Během samotného smutečního shromáždění zachytily televizní štáby moment, kdy se Benjamin Netanjahu, otočený směrem k veřejnosti a kamerám, živě vybavoval s dvěma klíčovými muži nové americké administrativy – ministrem zahraničí Marcem Rubiem a ministrem obrany Petem Hegsethem. Netanjahuova gestikulace, ukazování prstem na oba členy kabinetu a neformální póza signalizovaly, že nejde o zdvořilostní konverzaci.

Podrobné zkoumání těchto záznamů nezávislými experty na odezírání ze rtů – odborníky s dlouholetou praxí ve výuce neslyšících – přineslo šokující odhalení. Ačkoli jde o neoficiální zjištění, z logiky věci dané povahou situace, vysoká odbornost analytiků dává získanému přepisu zásadní váhu. Izraelský premiér v reakci na probíhající obřad prý nepěl chválu na zesnulého, ale využíval přítomnosti amerických ministrů k přímému politickému tlaku.

„Zkoušel jsem všechny možné způsoby, jak ho (Trumpa) přesvědčit, aby neprodával ta letadla (F-35) do Turecka, ale nic s ním nepohnulo, možná vy dva můžete na tom zapracovat. Je to váš šéf. Rozumíte? Proč by to nešlo? Když ho přesvědčíte… podívej…“

Odezírání ze rtů samozřejmě může generovat drobné chyby, ale znalci na výuku neslyšících toto ovládají velmi dobře. Není tedy 100% zaručena přesnost odposlechnutých vět, ale přibližnou představu dostanete. Tato scéna vrhá na celý pohřeb zcela nové, mrazivé světlo. V momentě, kdy celá Amerika sledovala rakve zahalenou do státní vlajky a naslouchala slovům o patriotismu, využíval premiér cizí mocnosti smuteční akt k úkolování ministrů zahraničí a obrany Spojených států.

Netanjahuovo naléhání na Rubia a Hegsetha, aby ovlivnili svého šéfa v otázce prodeje nejmodernějších stíhaček F-35 Turecku, odhaluje hluboký cynismus zákulisní diplomacie. Turecko jako člen NATO představuje z pohledu Washingtonu strategického partnera, avšak z pohledu Izraele potenciální hrozbu. Že se tento geopolitický boj odehrává přímo u rakve amerického senátora, je dokladem naprosté ztráty zábran v prosazování vlastních zájmů. Izraelský premiér má dovoleno vše.

Skutečná agenda: Lobbing a úkolování ministrů přímo v katedrále

Tato událost nemůže být smetena se stolu jako pouhá drobná epizoda nebo běžná „zákulisní konverzace“, k nimž na podobných akcích dochází. Naopak, zachycený rozhovor rámuje celý pohřeb do obrazu hluboké absurdity. Zemřel muž, který byl označován za největšího přítele Izraele v Kongresu, a izraelský premiér ještě před jeho pohřbením využívá vzniklou platformu k tomu, aby instruoval jeho nástupce a americké ministry, jak mají ohýbat rozhodnutí vlastního prezidenta ve prospěch izraelské bezpečnostní doktríny.

Celý tento výjev posílá americké veřejnosti i mezinárodnímu společenství mimořádně silný a znepokojivý vzkaz. Předvolební i povolební rétorika Donalda Trumpa byla vybudována na nekompromisním hesle „America First“ – Tedy Amerika na prvním místě. Slibovalo se, že americké zájmy, bezpečnost a hospodářské výhody budou stát nad potřebami jakýchkoli zahraničních aktérů a že Washington se již nenechá manévrovat do pozice, kdy slouží cizím agendám na úkor svých vlastních strategických partnerství.

Iluze „America First“ v konfrontaci s realitou

Chování izraelského premiéra v kombinaci s reakcemi amerických představitelů však odhaluje hlubokou nekonzistentnost, ne-li přímo pokrytectví této doktríny. Pokud může zahraniční lídr na pohřbu významného senátora bezprostředně instruovat americké ministry, aby zablokovali dohodnutý obchod s bezpečnostním partnerem v rámci NATO jen proto, že to neodpovídá představám jeho vlastní vlády, pak je slogan „America First“ pouhou prázdnou kulisou pro voliče. Realita zobrazená v katedrále ve Washingtonu ukazuje, že v klíčových otázkách Blízkého východu neplatí „America First“, ale v praxi nekompromisně nastupuje pravidlo „Israel First“.

Tragikomedie celého obřadu tak spočívá v tom, že zatímco projevy u pultíku ujišťovaly Američany o nezdolném vlastenectví a službě vlasti, neoficiální mikrofony a objektivy kamer zachytily skutečnou architekturu moci ve Washingtonu. V té se zahraniční státníci necítí být hosty, kteří přišli vzdát hold, ale spíše arbitry a šéfy, kteří očekávají, že americká administrativa bude korigovat své strategické kroky podle jejich požadavků.

Smrt Lindseyho Grahama tak nechtěně odhalila stav, ve kterém se nachází celý Washington D.C. se všemi politiky v něm. Žádné America First nikdy neplatilo. Celý distrikt Kapitolu totiž i při pohřbu svého největšího válečného jestřába se vlastně nedokáže udržet a freneticky na všechny strany křičí a slibuje věrnost Izraeli a izraelský premiér úkoluje americké ministry. Jako v dobách SSSR v zemích RVHP, když přijela sovětská delegace. Ta ihned začala úkolovat místní soudruhy ministry. Dnes tyto metody převzal Izrael. Taková je prostě drsná realita!

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývají 2 dny  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Ukrajina výhledově přijde o svá západní území, která se vrátí zpátky Polsku, Maďarsku, Rumunsku a samozřejmě Československu! Vladimir Putin předpověděl budoucnost Ukrajiny! Intermarium je zpátky ve hře! Na Ukrajině mezitím už busifikují i advokáty klientů ve sporech s TCK! A polský radní z Gdaňsku natočil video u Putinovi a banderovcích, které otřásá Polskem!

Současný geopolitický vývoj ve střední a východní Evropě připomíná stále více šachovou partii, ve které se namísto nových tahů vytahují ze skříní staré historické mapy a zapomenuté koncepty. Zatímco na frontové linii probíhá opotřebovávací válka, v zákulisí se rozehrává konceptuální bitva o budoucí podobu celého regionu. Ruský prezident Vladimir Putin během svého setkání s mladými vojenskými kadety opět otevřel téma historické legitimity ukrajinských hranic a vyslal velmi jasný signál směrem k sousedním státům Ukrajiny.

Putin ve svém projevu k mladým vojákům vykreslil Ukrajinu jako vnitřně rozpolcený a korupcí prolezlý stát, jehož současná podoba je podle něj pouze historickým omylem a výsledkem rozhodnutí sovětského vůdce Josifa Stalina. Ve svém vystoupení se zaměřil na historický vývoj západních území a zpochybnění ukrajinské státnosti. Je zajímavé, že Putin v podstatě přesně prohlásil to, o čem hovořil v nedávném videu Valerij Pjakin. Proces zhroucení výsledků Jalty a Postupimi povede nevyhnutelně v Evropě i ke změnám hranic a k resetu Evropy do historických pozic. Níže je přepis videa:

„Podívejte se, co se děje v sousední zemi (na Ukrajině). Všichni se tam perou a nadávají si jako pavouci ve sklenici. Dělí si peníze, které ukradli ukrajinskému lidu, nebo je kradou svým západním sponzorům. Dělí se o ně a navzájem se sprovází ze světa. Utíkají do zahraničí, schovávají se, zase se vrací a tak dále. Tak jaká tam tedy může být jednota? Kromě všeho ostatního se v západní části Ukrajiny nachází dárek, který po (2. sv.) válce Ukrajině věnoval Josif Vissarionovič Stalin. To přece Stalin daroval Ukrajině tyto země, ale daroval je v rámci jednotného státu (SSSR). Zřejmě ho ani nenapadlo, že by mohla nastat taková situace, jaká je dnes.
Mimochodem, jsem přesvědčen, že dříve či později Ukrajina o tato západní území přijde. A to, co patřilo Polsku, Maďarsku, Rumunsku – dříve či později, ne zítra, možná ne pozítří, za rok, dva, deset, patnáct, ale historicky se vše vrátí na své místo. Jediným garantem územní celistvosti Ukrajiny bylo Rusko. Ale oni považovali za nutné, možné a pro sebe výhodné prohlásit Rusko za svého nepřítele a Rusy na Ukrajině za národ, který není titulárním národem, což je vůbec nesmysl, psí blábol. Ale oni to udělali. Oficiálně se rozhodli, že Rusové na Ukrajině nejsou titulárním národem. No a je to tady. A co to tedy je? No, Bůh s nimi.“

Tato slova nejsou pouhým výstřelem do tmy nebo náhodným komentářem. Jde o promyšlenou strategii, jejímž cílem je varovat před samotnou budoucností Ukrajiny v jejích současných hranicích a vyslat signál mezi její západní sousedy. Putin správně zahrál na strunu historického revizionismu v Polsku, Maďarsku či Rumunsku a naznačuje, že po případném rozpadu ukrajinského státu by si tyto země mohly vzít zpět to, co jim kdysi patřilo.

Realita mobilizace na Ukrajině, kde za bílého dne busifikují už i advokáty lidí, kteří se soudí s TCK

Zatímco Moskva zpochybňuje vnější hranice Ukrajiny, uvnitř zkorumpované ukrajinské země probíhá těžký a vlastně dopředu ztracený zápas o zachování bojeschopnosti a společenské soudržnosti. Zprávy z ukrajinského vnitrozemí ukazují, že proces mobilizace provází obrovské násilí, které vede k rostoucí nenávistí obyvatelstva vůči státním orgánům a odvodovým komisím. Systém se dostává pod obrovský tlak, což vede k případům, které hraničí s porušováním základních lidských a občanských práv.

Příkladem takové praxe je i svědectví renomované ukrajinské advokátky Poliny Marčenko. Ta v pořadu Superpozice popsala otřesný případ ze své praxe, který ilustruje, jakým způsobem probíhá nábor nových vojáků a proč se mnozí muži odvodovým úřadům vyhýbají. Ukazuje to na hlubokou mezeru mezi oficiální legislativou a realitou v ulicích ukrajinských měst. Níže je přepis videa:

„Na základě loňských zkušeností jsem – nikoli jako soukromá advokátka, ale jménem Asociace advokátů Ukrajiny – zastupovala klienta ve velmi medializovaném případu, kdy advokát, který hájil svého klienta podléhajícího vojenské povinnosti a majícího odklad, byl sám mobilizován, jeho odklad byl zrušen, během půl hodiny mu byla provedena lékařská prohlídka a byl odeslán na obranu vlasti. Je tedy pravda, že muži (k odvodům) nechodí? Ano, právě kvůli takovýmto případům tam nechodí, protože odklad je zrušen doslova za pět minut. Pokud tedy odklad neplatí, lze daného muže mobilizovat.“

Případ, kdy byl obhájce mobilizován přímo během výkonu své práce při obhajobě klienta ve sporu s TCK, ukazují na zoufalství odvodových orgánů i na kolaps právních garancí. Pokud občan nemá jistotu, že jeho zákonný odklad bude respektován, ztrácí důvěru v celý systém. Tento vnitřní rozklad a strach z nezákonného postupu státních orgánů pak přímo nahrává ruské argumentaci která tyto incidenty využívá k výstižné prezentaci Ukrajiny jako selhávajícího státu.

Polský skandál v podobě zastupitele, který chválí Putina za boj proti banderovcům na Ukrajině

Zatímco na Ukrajině probíhá boj o zbývající lidské zdroje, v sousedním Polsku – které od počátku invaze patří k nejbližším spojencům Kyjeva – se začínají projevovat hluboká historická traumata a politická polarizace. Polsko přijalo miliony ukrajinských uprchlíků, poskytlo obrovské množství vojenské a materiální pomoci, avšak historické rány spojené s volyňským masakrem a působením Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-UPA) pod vedením Štěpána Bandery nikdy zcela nezmizely.

Napětí vyvrcholilo obrovským skandálem v Gdaňsku, kde místní radní Dominik Parzyszek natočil a zveřejnil na sociální síti TikTok video, které vyvolalo politické zemětřesení a ostré reakce veřejnosti. Níže je přepis videa:

„Ale mým nepřítelem není pan Putin, nýbrž banderovci. Mým nepřítelem není pan Putin, nýbrž země, z níž banderovci pocházejí. A velmi mě rozčiluje, že Polsko brání v boji jedinému člověku v Evropě, který bojuje proti tomuto banderovství, které šlo ruku v ruce s fašismem. Tak to přece nemůže být, že se staráme o své popravčí. Dáváme jim práci, dáváme jim naše byty, domy. Jediným člověkem, který bojuje proti tomuto banderovství, je pan Putin. A moc se omlouvám. Mým nepřítelem není pan Putin, ale banderovci. Jako jediný v Evropě bojuje proti té špíně, proti tomu zlu, proti tomu, co se nás všech dotýká, co zničilo naše rodiny a stále se rozmnožuje, stále vzkvétá. Společným nepřítelem je banderovství, ne pan Putin.“

Spustil se obrovský křik a podporovatelé Ukrajinců v Polsku chtějí radního odvolání. Naopak odpůrci ukrajinské migrace a odpůrci tzv. banderismu mu vyjadřují podporu. Politik se zřejmě zalekl, kanál na TikToku byl smazán a politik prohlásil, že video prý vytvořila umělá inteligence, ale video i při velmi blízkém zkoumání vypadá autenticky. Tento incident ukázal, jak tenká je hranice mezi solidaritou s napadeným sousedem a oživením starých národních a nacionálních nevraživostí.

Pokud se začne reformátovat Evropa, Československo bude u toho

K prvnímu videu je zásadní zdůraznit, že pokud by se mělo území západní Ukrajiny vracet podle nějakého historického mustru, potom by se území vrátilo nejen Polsku, Maďarsku a Rumunsku, ale i Československu. Zakarpatskou Ukrajinu (Podkarpatskou Rus), která patřila Československu do konce 2. světové války, totiž po válce československá vláda odstoupila Sovětskému svazu a Josif Stalin ji připojil k Ukrajině.

Jednalo by se de facto o regresivní vývoj Evropy, reformát hranic, ale i o resuscitaci a oživení starých mocnářství a monarchií v Evropě:

  • Smyčka historických nároků: Pokud by se zpochybnily poválečné hranice, otevřela by se Pandora skříňka dalších územních požadavků po celé Evropě.
  • Rozpad mezinárodního práva: Nahrazení současného právního stavu historickými narativy by znamenalo návrat do nestabilního prostředí 19. a první poloviny 20. století.
  • Revizionismus v praxi: Není divu, že nový maďarský premiér začal rozehrávat kartu o Benešových dekretech a že Maďarsko projevuje snahy znovu zbrojit podobně jako ve 30. letech minulého století.
Projekt Intermarium je vlastně ruský model Trojmoří, ale s opačným úkolem

Prostě to vypadá na projekt „Intermarium“, tedy projekt tzv. Mezimoří v Evropě, jakýsi oprášený model starého polského nacionalistického plánu Trojmoří, který sice nikdy nebyl realizován, ale odpovídalo by to projektu vytvoření mocenského mezimostí ve Střední Evropě mezi Východem a Západem. Cílem původního konceptu bylo vytvořit blok států schopných čelit tlakům z východu i západu. V dnešní dynamice se však tyto myšlenky kříží s londýnskými a berlínskými snahami o destabilizaci Evropy a její vehnání do války s Ruskem.

Svědectví z ukrajinského zázemí o divoké mobilizaci, vyhrocená rétorika v polské politice a Putinovy kalkulované projevy o Stalinových „dárcích“ ukazují, v jak křehké situaci se Evropa nachází. Vladimir Putin správně varuje, že rozbití Jalty a Postupimi povede ke zničení a překreslení mnoha dnešních států Evropy. Představitelé středoevropských států – od Varšavy přes Prahu až po Budapešť – tak stojí před zásadní zkouškou. Záchrana Evropy znamená těsnější spojenectví s Ruskem – posledním garantem dnešních státních hranic zemí v Evropě po roce 1945.

Koncept Historické Intermarium Moderní Trojmoří Ruské Intermarium
Hlavní cíl Federace proti SSSR a Německu Infrastrukturní integrace EU a vojenské nástupiště proti Rusku Rozdělení EU a Střední Evropy a blokace proti nástupu války
Aktéři Polsko, Pobaltí, Bělorusko Státy mezi 3 moři Sousední státy Ukrajiny a země skupiny V4
Role UA Klíčový partner Strategický partner Objekt dělení území

Politici ve Střední Evropě jsou veskrze politici s hlubokou sionizací a tudíž úklonem před Izraelem a Londýnem – dvěma tandemovými domy světové globalizace. Oprášení plánů na překreslování map by totiž nevedlo ke stabilizaci regionu ani k vytvoření silného Mezimoří, ale k návratu panovnických a dnes na nadnárodní korporace napojených sionistických rodin. Všechny šlechtické rody po II. sv. válce totiž byly buď sionizovány, tedy ovládnuty světovou globalizací, anebo zlikvidovány, pokud sionizaci odmítly.

Musíme mít na paměti, že likvidace šlechty byla historicky pro globalisty nezbytná k tomu, aby poté mohly být zlikvidovány národy Evropy sionistickou migrací, sionistickým školstvím, sionistickými soudy, sionistickými parlamenty, sionistickými médii, sionistickým businessem a především sionistickým dluhem národů, tedy nesplatitelnými dluhy národních států. Intermarium v dnešním pojetí je pouze způsob, jak zabránit ostré válce mezi Západem a Ruskem. Problém je ale v tom, že na realizaci toho projektu chybí kádry. Minimálně takové, které by nebyly v sionistickém područí. Jinými slovy kádry, které by se neklaněly Izraeli. A tak jest realita dána!

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývají 3 dny  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Uniklé video senátora Lindseyho Grahama odkrývá zákulisí americké válečné mašinérie, nelegální lobbing a manipulaci Bílého domu ve prospěch Izraele! Senátor prohlásil, že Trumpovi se líbí vyhazovat věci do vzduchu! Graham plánoval, jak Írán do pár týdnů padne, vypuknou povstání a arabské země se připojí k USA! Nic z toho se nakonec nestalo!

Na veřejnost pronikly výbušné a dosud přísně střežené videozáznamy, na kterých vystupuje nedávno zesnulý významný americký senátor Lindsey Graham. Záběry publikované listem Wall Street Journal, jež původně vznikly jako součást chystaného biografického dokumentu, bez obalu odkrývají syrové a bezohledné zákulisí vysoké geopolitiky. Video zachycuje Grahama při soukromém telefonním rozhovoru s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.

Odhaluje, jakým způsobem americký zákonodárce fungoval jako neoficiální, neregistrovaný lobbista v zájmu cizí mocnosti. Klíčovým tématem jejich konverzace byla koordinovaná snaha vmanipulovat tehdejšího prezidenta Donalda Trumpa do přímé vojenské konfrontace a rozpoutání nové války v Libanonu a na Blízkém východě. Uvolněné pasáže z chystaného dokumentu působí na americké i mezinárodní politické scéně jako časovaná bomba.

Snímky v plné nahotě ukazují, že senátor Lindsey Graham nevystupoval jako nezávislý zástupce amerických voličů, ale de facto fungoval jako neregistrovaný agent a lobbista zájmů izraelské vlády. V právním systému Spojených států amerických podléhá lobbování ve prospěch zahraničních subjektů přísnému zákonu FARA (Foreign Agents Registration Act). Pokud americký politik nebo jakýkoliv jiný občan vyvíjí tlak na exekutivu a hlavu státu ve prospěch cizí mocnosti bez řádné registrace, dopouští se závažného trestného činu proti zájmům USA.

Přepis uniklého videozáznamu

Graham: Ahoj, Bibi, tady Lindsey.

Netanjahu: -Ahoj, Lindsey. Jak se máš?

Graham: -Nemohl bych se mít líp. Jsem z toho opravdu ohromen. Jsem rád, že jsem tvůj přítel.

Netanjahu: -Taky jsem rád, že jsi můj přítel.

Graham: -Tento víkend se setkám s prezidentem. Jedu do Doralu. Pokusím se ho přesvědčit, aby se k vám připojil v té věci Libanonu a třeba si s vámi trochu zalétal. Líbilo by se ti to?

Netanjahu: -Jo, chápu. Myslím, že máš pravdu. Ale chvilku jsem přemýšlel o druhé straně mince. Teď se soustředíme na Írán. Když řekneme Hizballáhu, že jdeme až do konce, vyhrožujeme jim. ale když to skutečně uděláme, tak pak nemají důvod, proč proti nám nejít až do konce. To není v našem zájmu. Můžeme to udělat později.

Graham: -No, dobře, fajn. No, to je vlastně dobrá rada. Nadhodil jsem to jen jako nápad. Vždycky se k tomu můžeme vrátit.

Graham: -Demokraté i republikáni s tou smlouvou souhlasí. Tu smlouvu ale nikdy neuzavřeš, dokud nevytvoříš cestu pro Palestince. Prostě se k tomu nedostaneš. Nemůžeš přimět Mohammeda bin Salmana, aby uznal Izrael. Takže to, co řeknu Bibimu, a právě jsem to řekl Leiterovi, dnes ráno jsem mluvil s Bibim. Zavolal mi a poděkoval mi za všechno. Říká, že do toho jde. Řekl jsem: „Poslyš, Bibi, Smotrich a Ben Gvir to nesplní. Jestli vyhraješ volby, bude to ještě před našimi volbami. Myslím, že na to asi bude čas. Tohle je už jen dočasná vláda. Docela rychle se dozvíme, jestli je Bibi schopen to splnit.“

Graham: -Upřímně řečeno, myslím, že za tři až čtyři týdny bysme je měli dostat do situace, kdy začnou ztrácet kontrolu nad některými městy. A snažíme se prostě dosáhnout toho, aby v příštím měsíci padlo pár měst, aby se Arabové zítra nebo do konce týdne zapojili otevřeněji a abychom získali téměř nezvratnou dynamiku.

Graham: -Jak dlouho už na tom (na svržení režimu v Íránu) makáme?

Asistent: -Chci říct, ty na tom makáš už roky. Že jo?

Graham: -Už je to tady. Říkal jsem ráno Trumpovi, že to doslova… on je z toho úplně napumpovanej. Řekl: „To je ta nejlepší věc, jakou jsem kdy udělal.“ On prostě miluje vyhazování věcí do povětří. Nic neudělal. Vůbec moc netweetoval. Žádné drama. Je skvělým válečným prezidentem. Včera večer jsem řekl, že Trump a Bibi jsou jako Roosevelt a Churchill. Myslím tím, že jsou to ti správní dva muži, kteří se tomuto zlu postaví.

Zpravodajský deník The Wall Street Journal (WSJ) byl prvním médiem, které s odkazem na své zdroje z prostředí amerických zpravodajských služeb a filmové produkce o existenci těchto citlivých nahrávek detailně informoval. Podle zjištění WSJ materiál pochází ze soukromého archivu nezávislého dokumentárního štábu, který v letech před senátorovou smrtí časově mapoval Grahamovy diplomacie na Blízkém východě.

Deníku se podařilo získat přístup k hodinám nezpracovaných surových záběrů, které měly původně zůstat pod přísným embargem až do případného dokončení celé biografické série. Publikování těchto pasáží ze strany WSJ vyvolalo ve Washingtonu okamžité pozdvižení a vlnu spekulací ohledně motivace samotného úniku.

Redakce prestižního listu uvedla, že autenticitu záznamu si nechala před zveřejněním ověřit nezávislými forenzními auditory specializovanými na audiovizuální analýzu, čímž byla vyloučena jakákoliv možnost digitální manipulace či úprav pomocí AI. Zveřejnění materiálu právě prostřednictvím WSJ dodalo celé kauze obrovskou váhu a přinutilo zástupce exekutivy i Kongresu reagovat na zjištění, která vrhají zcela nové světlo na pozadí rozhodování o zahraničních intervencích.

Anatomie nelegálního lobbingu, porušení zákona FARA a role cizích mocností

Vzhledem k tomu, že senátor Graham je již krátce po smrti, trestněprávní dohra pro samotného aktéra nepřichází v úvahu. Nicméně historický a politický dopad tohoto odhalení je drtivý. Nahrávka nabízí hmatatelný a nezvratný důkaz o tom, jakými obrovskými pákami disponuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu uvnitř amerického Kongresu. Odhaluje mechanismus, kterým zahraniční lídři skrze spřízněné zákonodárce ovlivňují strategické rozhodování Bílého domu, přičemž zájmy amerického lidu a národní bezpečnost zůstávají až na druhém místě.

  • Přímý vliv na prezidenta: Lobbisté využívají osobní vazby k manipulaci rozhodnutí o zahájení válečných operací.
  • Obcházení zákona FARA: Senátor Graham působil v roli zahraničního agenta bez jakékoliv veřejné registrace či dohledu.
  • Rozpor s realitou: Plány na kolaps íránského režimu a vzpouru měst se ukázaly jako zcela chybné a naivní.
  • Politický kalkul: Válečné konfrontace jsou časovány s ohledem na volební cykly v USA a Izraeli.
Chybné kalkulace a naivní geopolitické iluze

Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů zveřejněného záznamu je naprostý rozpor mezi zákulisními představami amerických politiků a následnou realitou na Blízkém východě. Senátor Graham na nahrávce doslova básní o tom, jak je svržení íránského režimu na spadnutí.

Předpovídal, že během tří až čtyř týdnů podlehne několik klíčových íránských měst lidovému povstání, režim ztratí kontrolu nad územím a do přímého boje proti Íránu se masivně zapojí okolní arabské státy, čímž vznikne „nezvratná dynamika“ vedoucí k definitivnímu pádu teokratické vlády v Teheránu.

S odstupem času se však ukazuje, jak hluboce se amerčtí strategičtí plánovači a jejich izraelští partneři přepočítali. Nic z Grahamem prorokovaných scénářů se nenaplnilo. Režim v Íránu útoky i cílené atentáty přežil, k žádnému masovému povstání v klíčových městech nedošlo a íránská společnost se pod tlakem vnější agrese naopak semkla kolem svých vládních struktur.

Arabské státy v regionu odmítly vstoupit na tuto – z jejich pohledu – sebevražednou stezku a do otevřené války po boku Izraele a USA se nezapojily. Snímky tak plasticky ilustrují, jak povrchní a iluzorní byly představy zákulisních lobbistů, kteří rozhodovali o osudech celého regionu.

Psychologie prezidenta: „Líbí se mu vyhazovat věci do povětří“

Neméně šokující je způsob, jakým Graham v soukromí popisuje psychologii tehdejšího prezidenta Donalda Trumpa. V rozhovoru otevřeně přiznává, že prezident byl z bombardování Íránu a likvidace ajatolláha Chameního „úplně napumpovaný“ a prohlásil to za „nejlepší věc, jakou kdy udělal“.

Graham bez obalu konstatuje, že Trump jednoduše „miluje vyhazování věcí do povětří“. Zákulisní rétorika tak zcela kontrastuje s veřejným obrazem prezidenta, který se často prezentoval jako odpůrce zbytečných zahraničních válek a zastánce stahování amerických vojsk ze zahraničí.

Srovnání Trumpa a Netanjahua k Winstonu Churchillovi a Franklinu D. Rooseveltovi ze strany Grahama ukazuje na cílenou psychologickou manipulaci a stínovou diplomacii, jejímž cílem bylo polechtat prezidentovo ego a vykreslit ho jako historického válečného lídra. Vytváření atmosféry, ve které je vojenská agrese prezentována jako triumfální úspěch bez rizika následné destabilizace, odhaluje mrazivou lehkost, s jakou se v nejvyšších patrech americké politiky zachází s otázkami války a míru.

Záměrný úder před podzimními volbami?

Okamžik, kdy tato výbušná videa spatřila světlo světa, vyvolává v Washingtonu řadu otázek. Přestože záběry pocházejí z nedokončeného životopisného snímku, jejich náhlý únik do médií krátce před nadcházejícími podzimními volbami do amerického Kongresu těžko může být považován za pouhou náhodu.

Nabízí se hypotéza, že zveřejnění je promyšleným taktickým krokem s cílem oslabit Republikánskou stranu a vykreslit Donalda Trumpa jako prezidenta, který je ve skutečnosti snadno manipulovatelný svými poradci a neoficiálními lobbisty.

Skutečný prezident USA a premiér Izraele – Benjamin Netanjahu

Protože Lindsey Graham již nežije a nemůže nabídnout svou interpretaci událostí ani se bránit, promlouvají za něj výhradně tyto autentické nahrávky. Ty fungují jako mrazivé svědectví o tom, jak neprůhledně a bez demokratické kontroly se vyrábějí americké válečné konflikty.

Výbušný materiál jasně ukazuje, že o klíčových otázkách zahraniční politiky a nasazení vojenské síly často nerozhoduje otevřená debata či národní zájem, ale neformální dohody, nelegální lobbing a manipulaci lidských slabostí v nejvyšších patrech moci. A taková je prostě politická realita!

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývají 4 dny  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Po skončení voleb do ruské Státní dumy prý Kreml chystá mobilizaci 500 000 mužů pro otevření nové fronty a rovněž prý opět dojde na zapojení vojáků KLDR do bojů, tvrdí Zelenský a jeho rozvědka! Mezitím ukrajinský ombudsman na televizi vylíčil, kolik stojí úplatky pro propuštění busifikovaných lidí z autobusu nebo z budovy TCK! A k tomu Elon Musk vyzval k ústupkům ve prospěch Ruska, protože jde o pragmatismus!

Válka na Ukrajině se nachází v mimořádně složitém a kritickém bodě. Zatímco na dosavadních frontových liniích probíhají vyčerpávající opotřebovávací boje s trvalým a pozvolným postupem Ruské armády, zpravodajské služby i čelní představitelé varují před dramatickým vývojem, který by mohl nastat v nadcházejících měsících. Podle informací ukrajinských orgánů a rozvědných služeb plánuje Vladimir Putin na podzim novou masivní vlnu mobilizace. Uvedl to o víkendu sám Zelenský v posledním vystoupení.

Logika tohoto načasování ukazuje na období po ruských volbách do Státní dumy, které jsou naplánovány na 20. září, neboť spuštění nepopulárního opatření před hlasováním by pro Kreml představovalo zbytečné vnitropolitické riziko. Cílem má být odvod až 500 000 mužů – tedy půl milionu nových odvedenců, což představuje masivní kontingent, který by mohl zásadním způsobem změnit dosavadní dynamiku bojů, uvedl Andrij Kovalenko, vedoucího ukrajinského Centra pro boj proti dezinformacím [1] již 18. července.

Tyto síly mají být podle dostupných zpráv využity k otevření zcela nové frontové linie ze severu či severozápadu. Spekuluje se o možném úderu z území Běloruska, avšak jako pravděpodobnější varianta se v současnosti jeví útok z ruské Brjanské oblasti směrem na ukrajinské území. Takový tah by přinutil ukrajinské velení dále roztáhnout své již tak napjaté síly a čelit hrozbě v oblastech, kde v posledních měsících probíhala spíše statická obrana.

Volodymyr Zelenský o ruských plánech na podzim, údajných ztrátách a Severní Koreji:

„Máme také podrobné zpravodajské zprávy o ruských plánech na podzim. Jediné, co v ruských plánech chybí, je mír. Bohužel zatím chybí. Putin připravuje podmínky pro rozšíření mobilizace. Čísla o jeho ztrátách mluví sama za sebe. Za necelých sedm měsíců tohoto roku nastoupilo do řad ruských ozbrojených sil 221 000 osob, zatímco ztráty Rusů ve stejném období činily téměř 225 500, z toho 131 000 zabitých a téměř 93 000 zraněných. Značná část zranění je těžká, protože Rusové mají naprosto špatnou frontovou zdravotní péči.

Putin se prostě chystá poslat do války nové Rusy. Vidíme také spolupráci Ruska se Severní Koreou. Rusko chce získat dalších třicet tisíc vojáků ze Severní Koreje. Již od června se ve Voroněžské oblasti připravují na jejich přijetí. Severní Korea se rovněž chystá předat Rusku nové odpalovací zařízení pro balistické rakety. To představuje hrozbu nejen pro Ukrajinu. Rusko pomáhá Severní Koreji učit se válčit. Vylepšuje její zbraně a poskytuje jí zkušenosti s jejich reálným nasazením. To vše představuje hrozbu pro každého v Asii, kdo se nachází v dosahu severokorejských raket.“

Vojenská matematika a mezinárodní rozměr: Severokorejský faktor

Slova Volodymyra Zelenského poukazují na zásadní vojensko-doplňovací dilema, kterému Moskva čelí. Údaje o lidských ztrátách na ruské straně nelze brát úplně vážně, ale stávající tempo skrytého či smluvního náboru sotva pokrývá tempo vyřazování vojáků z boje. A otázkou jsou samozřejmě ztráty na ukrajinské straně. Moskva však potřebuje urychlit postup. Z tohoto důvodu je rozhodnutí o otevřené či rozšířené mobilizaci pro Kreml logickým krokem k udržení útočného tempa.

Vojáci KLDR na Dálném východě v Rusku

Vedle domácí mobilizace se však objevuje ještě závažnější geopolitický fenomén – přímé zatažení Severní Koreje do konfliktu. Plánované zapojení až 30 000 severokorejských vojáků a jejich výcvik ve Voroněžské oblasti představuje kvalitativní posun v internacionalizaci války.

Pro Pchjongjang znamená tato spolupráce nejen finanční a materiální kompenzaci ze strany Ruska, ale především získání neocenitelných zkušeností s moderním vedením války vysoce intenzivního charakteru, kde hrají prim drony, elektronický boj a dělostřelectvo. Převoz nových odpalovacích zařízení pro balistické rakety dále upevňuje tuto osu.

Potvrzení z terénu: Analýza polského válečného korespondenta

Varování před novou vlnou masivní mobilizace v Rusku získává na váze i díky nezávislým pozorovatelům a novinářům přímo z terénu. Známý polský válečný korespondent a analytik Mateusz Lachowski v pořadu Kanál Stan Zero rovněž potvrdil, že Kreml intenzivně připravuje podmínky pro odvod dalších přibližně 500 000 mužů.

Podle jeho hodnocení je zřejmé, že stávající mechanismy skrytého náboru a dobrovolnických kontraktů se již naplnily, potenciální zájemci už s armádou smlouvy podepsali, a Moskva se tak nevyhne zásadnímu krokům v podobě další oficiální či plnohodnotné mobilizační vlny k urychlení kolapsu ukrajinské obrany.

Lachowski zdůrazňuje, že takto početný kontingent nepředstavuje pouze snahu o udržitelnou rotaci vyčerpaných jednotek, ale potenciální pokus o dosažení drtivé kvantitativní převahy v jediném masivním úderu. Pokud by k povolání půl milionu nových vojáků po ruských volbách skutečně došlo, znamenalo by to zásadní eskalaci konfliktu, která by vrhla stín na jakékoliv úvahy o možném brzkém příměří a vystavila ukrajinskou obranu dosud největší zatěžkávací zkoušce od počátku invaze.

Ombudsman vylíčil parametry a taxy v korupčním prostředí “busifikace”

Zatímco Rusko buduje své síly kvantitativním doplňováním z vlastních i zahraničních zdrojů, Ukrajina čelí komplexním vnitřním problémům, které souvisí s její vlastní mobilizační politikou. Schopnost armády bránit rozsáhlé frontové linie a odrážet případné nové ofenzívy závisí na neustálém přísunu čerstvých sil pochybné kvality.

Proces mobilizace na Ukrajině je však dlouhodobě zatížen systémovými problémy, korupcí a rostoucí frustrací veřejnosti. Tradiční formy odvodů narážejí na vyčerpání lidských zdrojů i na odpor části populace, což se negativně projevuje na společenské soudržnosti.

Postupy územních náborových center (TCK SP) a vynucené odvody na veřejných místech, často označované jako „busifikace“, vyvolávají vážné otázky ohledně zákonnosti, lidských práv a spravedlnosti celého systému. Zprávy o korupčním jednání uvnitř náborových struktur ukazují, jak hluboko tento problém zasahuje do ukrajinské společnosti v době, kdy stát potřebuje maximální jednotu a důvěru občanů v instituce.

Dmytro Lubinec o korupci v TCK a „busifikaci“:

„V současné době se systém TCK SP proměnil v systém, který se zaměřuje na každého, kdo je fyzicky zdravý a má být mobilizován. Člověku prostě vezmou peníze. Člověk se z toho vykoupí. No, o tom všichni vědí. Existují dokonce i sazby, kolik je třeba zaplatit v autobuse. Sazba je dvakrát vyšší, když už jste v prostorách TCK.

-Jaké nejnovější sazby jste slyšel?

-Mně říkají o 10 tisících dolarech. To je v autobusu. 20 tisíc dolarů je to v budově TCK SP.

-A stejně tak se dá platit každý den …omlouvám se.

-Ano, to je za to, aby tě prostě hned teď propustili.

-Vyvedli, ano.

-A zítra tě mohou zase chytit, tak říkajíc, mobilizovat. Ale opět, problém spočívá v tom, že jedna část společnosti se vykoupí, druhá část na to nemá prostředky a jde bojovat. Třetí část, je třeba přece něco předvést, splnit plán, je třeba zaškrtnout políčka, tak berou všechny bez rozdílu s podobnými diagnózami, lidi ve věku padesát devět let, padesát osm let, padesát sedm let.“

Korupce na Ukrajině je součástí kultury národního sebezničení

Prohlášení ukrajinského ombudsmana Dmytra Lubince ve videu výše odkrývá temnou stránku mobilizačního procesu. Korupční schéma, v němž částka 10 000 dolarů se účtuje přímo při zadržení v autobuse nebo 20 000 dolarů uhrazených v budově TCK znamená okamžité propuštění na svobodu, vytváří jen potvrzení reality. Mobilizace se tak v praxi stává břemenem, které dopadá především na chudší vrstvy obyvatelstva, jež nedisponují finančními prostředky na zaplacení úplatků.

Pracoviště TCK v Ivano-Frankivsku

Tento stav vede k tomu, že náborové orgány ve snaze naplnit stanovené kvóty sahají k odvádění osob s vážnými zdravotními diagnózami nebo mužů v pokročilém věku blížícím se šedesátce. Výsledkem je nejen nižší bojeschopnost takto zformovaných jednotek, ale především vytváření kastovní společnosti.

Pokud lidé vidí, že bohatší jedinci se mohou z povinnosti bránit vlast vykoupit, zatímco starší či nemocní občané jsou posíláni na frontu jen kvůli splnění administrativních plánů, dochází k likvidaci posledních zbytků důvěry ve státní správu a spravedlnost.

Nóbl diplomaté káží Rusku o věcech, které postrádají realitu

Zatímco na Ukrajině probíhá boj o lidské zdroje a čelení korupčním skandálům a Rusko buduje armádu pro novou ofenzívu, v mezinárodním prostoru sílí diskuse o tom, jakým způsobem by měl být konflikt ukončen. Dlouhotrvající opotřebovávací válka vyvolává v západních zemích únavu a vyvolává otázky ohledně udržitelnosti dlouhodobé vojenské a finanční pomoci.

Vedle oficiálních diplomatických deklarací trvajících na plném obnovení územní celistvosti Ukrajiny se stále častěji objevují pragmatické či realistické postoje, které zpochybňují možnost úplného vojenského vítězství jedné či druhé strany. Jedním z nejhlasitějších zastánců tohoto přístupu je americký podnikatel a miliardář Elon Musk.

Jeho pohled odráží část západního veřejného i politického mínění, která klade důraz na okamžité zastavení bojů za cenu kompromisů, aby se zabránilo dalším ztrátám na lidských životech a ekonomické devastaci. Musk se však jaksi zapomněl zmínit, že i on pomáhá k prodloužení války a zabíjení mladých lidí, protože jeho firma Star Link nabízí satelitní konektivitu pro navádění ukrajinských dronů na cíle nejen na Ukrajině, ale hlavně i v Rusku.

Elon Musk o míru a pragmatickém přístupu ke konfliktu:

„To ale není realistické. Opravdu si myslím, že je třeba nějaký mír, který je… musíme k tomu přistupovat pragmaticky. Co nemůžeme, co by podle mě bylo strašné, je, kdyby tu byly další tři roky, během nichž by lidé zbytečně umírali na frontě. Docela mě uráží ti takzvaní nóbl diplomaté, kteří si dopřávají sedmichodové večeře v luxusních podnicích, zatímco lidé umírají na frontě, a kteří s velkou vážností poučují o tom, jak by se Rusko mělo stáhnout, ale sami tam nechodí. Rusko se nestáhne. Je tedy opravdu potřeba dosáhnout přijatelného míru v tomto duchu. Víte, už dlouho se zasazuji o mír. Před několika lety jsem napsal, že je opravdu potřeba učinit Rusku nějaké ústupky. Nejde o to, že bych byl pro-ruský. Jsem prostě pragmatický.“

Na podzim může být opravdu horko na frontě

Názory, které formuloval Elon Musk, tak ilustrují hluboký rozpor mezi západní diplomacií a pragmatickou realitou na bojišti. Kritika adresovaná mezinárodním diplomatům zdůrazňuje nepoměr mezi rétorikou vedenou z bezpečí západních metropolí a krutou realitou zákopové války. Tvrzení, že představa o úplném stažení Ruska z okupovaných území je za současných podmínkách nereálná, rezonuje s analytickými pohledy, které varují před vleklým konfliktem bez jednoznačného vojenského rozuzlení.

Pohled na celkovou situaci ukazuje extrémně složitou mozaiku faktorů, které určují další vývoj:

  • Ruská strategie: Připravovaná podzimní mobilizace 500 000 mužů a možné otevření nové fronty z Běloruska či Brjanské oblasti naznačuje, že Moskva vsází na další masivní kvantitativní tlak a prohlubování spojenectví s režimy jako Severní Korea.
  • Ukrajinská krize: Vnitřní problémy Ukrajiny spojené s korupcí v TCK a nedůvěrou občanů v mobilizační proces přímo ohrožují stabilitu a bojeschopnost země v nejkritičtějším období.
  • Mezinárodní tlak: Rostoucí pragmatismus na Západě volá po ukončení krveprolití i za cenu územních ústupků, což staví ukrajinské vedení do extrémně nevýhodné pozice. Na jedné straně tlak Bruselu a Londýna na pokračování války, na straně druhé tlak domácí reality a kolabujícího systému státu.

Nadcházející podzim tak může přinést zásadní zlom. Pokud Rusko skutečně zahájí novou mobilizaci a otevře novou frontu, bude kolaps na Ukrajině urychlen do nejvyšších obrátek. Roztažení fronty už nemá Kyjev jak pokrýt, než jen přesunem jednotek z Donbasu, protože na zastavení nové frontové invaze nelze použít busifikované vojáky v důchodovém věku.

Ty lze použít na statické fáze fronty, do obrany v polních a křovinatých liniích mezi poli. Je však zřejmé, že o míru nelze uvažovat, protože Londýn a jeho detašované pracoviště v Bruseli zkrátka k tomu nedají souhlas. Proto na podzim po skončení voleb do dumy můžeme očekávat opravdu velké věci, a to včetně možné eskalace ve vztahu úderů Ruska proti zbrojním podnikům v zemích EU.

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 5 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Dokud se budeme prát se psem namísto s jeho pánem, válka na Ukrajině nikdy neskončí! Andrej Bezrukov je dalším insiderem z Kremlu, který vyzval ke konvenčním raketovým úderům na vybrané země Evropské unie! Podle Lavrova za selhání dohody z Anchorage prostě Rusko nemůže a Dmitrij Peskov prohlásil, že Trump i jeho vyjednavači to myslí s mírem stále upřímně, i když USA nadále vyzbrojují Ukrajinu!

Uvnitř ruských vládnoucích elit a myšlenkových trustů v okolí Kremlu začíná být čím dál zřetelnější hluboká mentální i strategická rozpolcenost. Na jedné straně stojí radikální jestřábi a představitelé bezpečnostních složek, kteří otevřeně přiznávají, že Rusko nevede válku s Ukrajinou, ale s padesáti dvěma zeměmi takzvaného „kolektivního Západu“. Podle této skupiny je jakákoli snaha o lokální vítězství na ukrajinském bojišti pouhou iluzí, pokud nepocítí přímou a drtivou bolest samotní sponzoři Kyjeva v Evropě.

Na druhé straně barikády však nadále přežívá diplomacie kremelského mainstreamu reprezentovaná Sergejem Lavrovem a Dmitrijem Peskovem. Ta naopak křečovitě vzhlíží k Washingtonu, snaží se oddělovat „upřímnou“ Trumpovu administrativu od „sabotujících“ Evropanů a věří v možnost velkého kompromisu přes hlavy ukrajinské i evropské veřejnosti.

Tato dvoukolejnost ukazuje nejen na zásadní hodnotový chaotismus v Moskvě, ale především na bezradnost v otázce, jak dlouhotrvající konflikt vlastně smysluplně ukončit. Slova bývalého plukovníka SVR (Služby vnější rozvědky) Andreje Bezrukova rezonují mezi ruskými bezpečnostními elitami s neobyčejnou silou. Bezrukov, který strávil léta jako nelegální agent v USA pod cizí identitou, nepoužívá diplomatické obraty.

Příměr se psem a pánem: Vojenská logika eskalace podle bezpečnostních složek

Jeho příměr o psovi a jeho pánovi představuje mrazivou, ale logicky konzistentní doktrínu té části ruského aparátu, která si uvědomuje ekonomickou i demografickou nerovnováhu. Pokud Rusko reprezentuje pouhá 2% světové populace a zlomek globálního HDP, zatímco proti němu stojí koalice disponující nadpoloviční většinou světového hospodářského výkonu, je opotřebovávací válka na ukrajinském bojišti pro Moskvu dlouhodobě nevýhodná. Ukrajina je v této optice pouhým „psem“, jehož obětování západním mocnostem nezpůsobuje žádnou přímou fyzickou ani politickou újmu.

Přepis videa: Andrej Bezrukov o válce s kolektivním Západem

„Na čem závisí výsledek války? Nejprve si ujasněme, kdo s kým bojuje. Pokud na vás zaútočí člověk se psem, pes vás pokouše, pes není problémem, i když vás kousne právě on. Pokud se však budeme dál prát se psem, válka tím nijak neskončí. Jde o to, kdy to bude bolet ne psa, ale toho, kdo tím psem vládne. A to vodítko, které je k psovi připevněno, vede o něco západněji od země, která se jmenuje Ukrajina. A právě tam leží kořen této války. Protože válka začala tím, že aliance světového kapitálu se chce rozšířit o ten nejlukrativnější kus zdrojů, který na světě existuje. Nás není tolik, my v Rusku tvoříme, podle mého odhadu, méně než dvě procenta světové populace.

A přitom, když se podíváme na naše území, vlastníme asi třicet procent světového bohatství. A jsou tu nějací páni, kteří ve snu i ve skutečnosti přemýšlejí, jak své bohatství zvětšit, a kterým se v devadesátých letech téměř podařilo vztáhnout ruku na naše bohatství, ale nějak se to všechno zvrtlo a nakonec se jim nepodařilo se toho definitivně chytit. Samozřejmě svou chamtivou myšlenku v žádném případě neopustili. Dokud to nebude pro ně bolestivé, dokud se budeme soustředit na jejich zbraně místo na toho, kdo ty zbraně drží, tedy na psa místo na jeho pána, bude tato válka trvat dlouho, protože oni budou vrhat všechny dostupné zdroje na to, aby tuto válku protahovali, aby nás vykrváceli, vyčerpali a tak dále, a tak dále.

Ale přiznejme si upřímně, tu válku, kterou nyní vedeme, vedeme proti – někdo to počítal, já si to už nepamatuji – 52 zemím. A nejen ze Západu, ale i z Východu. Podívejte se, kolik zbraní, peněz a všeho ostatního přichází z Japonska, z Tchaj-wanu, který je součástí Číny, a z Jižní Koreje, té „špatné“ Koreje, že? Celý civilizovaný svět si dal za cíl nás vyčerpat. No, chápu, že mají problém s tím, jak to počítat, ale přesto mají 50% (světového) HDP, my máme 2%. I když je to samozřejmě takový podvodný výpočet, nicméně jejich potenciál je velmi velký.

A aby se tato válka skončila, je třeba zařídit, aby je jejich rozhodnutí bolelo tak, až by se trápili. A to znamená, že musí na vlastní kůži pocítit to, co cítí třeba pes, když ho někdo kousne. Tedy je třeba je kousnout velmi, velmi bolestivě. Jde o to, že oni teď nejsou připraveni se s námi kousat, z hlediska skutečné přípravy na válku ještě nedozráli. Proti našemu raketovému úderu jsou bezbranní. Musí to pochopit a také to chápou.

A proto zde ani nejde o otázku jaderných zbraní. Jde o to, že jakýkoli náš úder již na území samotné Evropy, na jejich vojenské továrny, na jejich rozvodny plynu a tak dále, vyvolá určitou bolest a pochopení toho, že i tak je to možné. A možná to vyvolá i pochopení toho, že nebezpečí přelévání války z Ukrajiny, z ukrajinského bojiště, které je pro ně velmi pohodlné, na západní bojiště může být bolestivé, a na to nejsou vůbec připraveni. Přinejmenším jejich obyvatelstvo rozhodně připraveno není.

Teprve až to bude pro ně bolestivé, bude možné se dohodnout na podmínkách, za kterých lze uzavřít mír. My jsme tyto podmínky vymezili již 15. prosince 2021, kdy jsme jim – a zvlášť NATO i Spojeným státům – dali na vědomí, že se přiblížili příliš blízko na to, aby to pro nás bylo přijatelné, a proto je třeba ustoupit. A protože se nás pokoušeli zkusit, jestli jsme slabí, museli jsme dokázat, že jsme připraveni – mimochodem – za to bojovat.“

Právě proto Bezrukov bez obalu formuluje to, o čem se v kuloárech ruského generálního štábu diskutuje stále hlasitěji: přenesení konfliktu na území států Evropské unie a NATO. Nejde o použití jaderného arsenálu, ale o cílené konvenční či hybridní údery na klíčovou evropskou infrastrukturu – vojenské závody, plynovodní uzel, energetické sítě nebo logistická centra. Cílem je prolomit komfortní zónu západních společností, které podle Bezrukova nejsou psychologicky ani materiálně připraveny na to, že by se konfrontace mohla dotknout jejich vlastního každodenního života.

Iluze geopolitického obchodu a Lavrovův pohled na americké návrhy

Dokud západní političtí lídři a obyvatelé nepocítí reálnou fyzickou bolest a hrozbu destrukce přímo ve svých městech, nebudou mít žádnou motivaci donutit Kyjev ke kapitulaci nebo přistoupit na požadavky Ruska z prosince 2021.

Tato eskalační logika vychází z přesvědčení, že Evropa je vojensky i mentálně slabá a proti ruským raketovým zbraním dlouhého doletu nemá účinnou obranu. Z pohledu bezpečnostního křídla je jakékoli vyjednávání bez předchozího „zasazení úderu pánovi“ pouze ztrátou času, která dává Západu prostor pro znovuvyzbrojení a další ekonomické vyčerpávání Ruské federace.

V ostrém kontrastu k Bezrukovovu volání po raketových úderech na Evropu vystupuje šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Jeho vyjádření ohledně jednání v Anchorage odhaluje zcela odlišnou mentální linii, která dominuje oficiálnímu ministerskému aparátu a politickému vedení v Kremlu. Zatímco rozvědčíci vidí v celém Západě chamtivého protivníka, ruská diplomacie se neustále pokouší obnovit koncept velmocenského dělení světa, v němž má klíčové slovo pouze Washington a Moskva.

Přepis videa: Sergej Lavrov o dohodách v Anchorage a kompromisu

„Vzhledem k tomu, že dohody z Anchorage selhaly, je třeba si asi ujasnit, kdo konkrétně za to nese odpovědnost. Do Anchorage jsme totiž přijeli s návrhy Spojených států, které nám byly předem doručeny a které schválil prezident Trump, a začali jsme na nich pracovat. A prezident Putin, jak nedávno znovu zopakoval na jedné ze svých tiskových konferencí: „Měli jsme pochybnosti, ne hned, ale promysleli jsme si to a souhlasili jsme.“

Pokud existuje návrh a existuje souhlas, pak pravděpodobně k dohodnutým výsledkům v Anchorage skutečně došlo. Prezident Trump, a to není žádné velké tajemství, již několikrát řekl, mimo jiné i v Anchorage: „Toto je náš návrh. Ano, je částečně kompromisní,” a my jsme přijali, že se jedná o kompromisní návrhy. Jakákoli dohoda pravděpodobně musí nevyhnutelně obsahovat prvky kompromisu.“

Lavrovovo odvolávání se na „Trumpovy návrhy“ a ochotu Vladimira Putina přistoupit na kompromis ukazují na přetrvávající víru Kremlu, že s americkou administrativou je možné uzavřít bilaterální pakt bez ohledu na zájmy evropských spojenců nebo samotné Ukrajiny. Ruské vedení se v této rovině prezentuje jako racionální aktér, který je ochoten ustoupit ze svých maximálních nároků, pokud mu Spojené státy garantují uznání jeho sféry vlivu.

Absurdní diplomacie v přímém přenosu a Peskovův „upřímný“ Trump a evropský viník

Tento přístup však odhaluje hlubokou naivitu nebo vědomý sebeklam ruské diplomacie. Představa, že americký prezident může jediným podpisem nadiktovat podmínky míru celému znacifikovanému transatlantickému společenství a zbanderizované Ukrajině, kterou sponzoruje celá EU plus Velká Británie, je naprosto naivistická. Zatímco Bezrukov navrhuje Evropu zničit a zastrašit, Lavrov se ji pokouší jednoduše ignorovat a obcházet skrze přímé kanály s Bílým domem.

Rozhovor moderátora Pavla Zarubina s mluvčím Kremlu Dmitrijem Peskovem přináší téměř bizarní vhled do argumentační akrobacie, kterou musí oficiální Moskva předvádět před vlastním publikem před nadcházejícími volbami do Státní dumy. Když Zarubin poukáže na očividný rozpor – jak mohou být Američané považováni za „upřímné vyjednavače o míru“, když zároveň posílají na Ukrajinu gigantické zásilky moderních zbraní –, Peskov reaguje konstrukcí takzvaného „dualismu“.

Přepis videa: Rozhovor Pavla Zarubina s mluvčím Kremlu Dmitrijem Peskovem

„Budeme na tom pracovat, protože jde o to, že přece pokračujeme v naší speciální vojenské operaci. To znamená, že i nadále dosahujeme svých cílů vojenskými prostředky. Ano, není to cesta, kterou bychom upřednostňovali, ale vzhledem k tomu, že neexistují žádné vyhlídky na mírové řešení, budeme v tom pokračovat až do konce, až do úplného vítězství.

A budeme čekat na nové návrhy. Američané jsou upřímní, prezident Trump je upřímný a jeho vyjednavači jsou upřímní ve své snaze skutečně formulovat nějaké varianty, které by byly přijatelné pro všechny. Varianta, která jim (Ukrajincům) byla navržena, byla námi přijata, ale Ukrajinci ji nepřijali. A Američané nedokázali Ukrajince přesvědčit, protože nedokázali zlomit jejich postoj, když je podněcují Evropané. Jsme i nadále otevřeni návrhům a diskusím. Samozřejmě musí být v první řadě přijatelné pro nás.

-Ale Američané, jak tomu rozumím, pokračují i ve vojenské podpoře kyjevského režimu, a to v podstatném rozsahu.

-Bereme to v úvahu a zohledňujeme to. Pokračují v zásobování Ukrajiny zbraněmi. O tom hovořil i ministr zahraničních věcí Lavrov. Ale tento dualismus v postoji Trumpovy administrativy musíme využít v té části, která odpovídá našim zájmům. A našim zájmům naprosto odpovídá jejich přání přispět k mírovému urovnání.“

Místo aby Moskva pojmenovala fakt, že Spojené státy stojí pevně na straně Ukrajiny a poskytují jí materiální záruky pro pokračování války a tím pádem maření mírových snah, snaží se Peskov rozdělit americkou politiku na „hodného Trumpa“, který upřímně touží po míru, a „zlou Evropu“, která Kyjev podněcuje k dalšímu odporu. Podle této interpretace to byl destruktivní vliv evropských států, které nedovolily Washingtonu „zlomit“ ukrajinský postoj.

Tato argumentace působí extrémně křečovitě. Kreml se dostává do logické pasti: na jedné straně tvrdí, že Američané nedokázali Ukrajince přesvědčit, protože jim v tom zabránila Evropa, ale na druhé straně ihned Peskov přiznává, že USA nadále té Ukrajině dodávají zbraně, aby nemusela na mír přistupovat a mohla pokračovat v boji. Tento myšlenkový chaos ukazuje, jak moc Vladimir Putin a jeho nejbližší okolí lpí na představě, že s americkou republikánskou administrativou lze dosáhnout strategického průlomu.

Dvoukolejnost v Kremlu: Pragmatičtí iluzionisté versus apokalyptičtí jestřábi

Při srovnání výroků Bezrukova, Lavrova a Peskova vyvstává na povrch zásadní štěpná linie uvnitř ruských elit. Nejedná se o souboj mezi holubicemi a jestřáby v tradičním západním smyslu – nikdo v dnešním Moskevském aparátu nespěchá s bezpodmínečným stažením vojsk. Jde o hluboký spor o metodu a charakter konfrontace:

  • Skupina „Diplomatických iluzionistů“ (Putin, Lavrov, Peskov): Věří, že Rusko může dosáhnout svých geopolitických cílů kombinací vojenského tlaku na Ukrajině a trpělivého vyjednávání s USA. Spoléhají na politické změny na Západě, únavu amerických voličů a možnost vyjednat novou bezpečnostní architekturu přímo s Washingtonem. Jejich taktikou je neustálé deklarování „otevřenosti k rozhovorům“, střídané obviňováním Evropy ze sabotáže.
  • Skupina „Eskalačních reálných politiků“ (Bezrukov, silovici, rozvědka): Považuje spoléhání se na americkou diplomacii za nebezpečnou ztrátu času. Vychází z tvrdých čísel: Rusko ekonomicky i demograficky zaostává za celou koalicí 52 zemí. Pokud válka zůstane omezená na ukrajinské bojiště, Rusko se postupně vyčerpá. Jediným způsobem, jak válku ukončit podmiňujícím vítězstvím, je zasadit přímý, velmi bolestivý úder „pánovi“ – tedy rozšířit bojiště na území Evropy a donutit západní společnosti k panice a stažení podpory.

Tato dvoukolejnost vytváří pro západní astronomy a politiky extrémně nebezpečné prostředí. Mírná a zdánlivě konstruktivní rétorika Peskova s Lavrovem totiž slouží jako kouřová clona, která má udržet iluzi, že diplomacie je stále na dosah. Mezitím však v pozadí sílí tlak bezpečnostního křídla, které bez zábran připravuje půdu pro přímou vojenskou nebo hybridní konfrontaci s evropskými státy, a to už možná hodně brzy, po parlamentních volbách v Rusku letos na podzim. Pokud by převládla doktrína reprezentovaná plukovníkem Bezrukovem, stane se ukrajinské bojiště pouze předehrou k daleko rozsáhlejšímu střetu na evropském kontinentu.

A pokud si evropští lídři neuvědomí, že pro značnou část ruských elit již válka s Evropou fakticky probíhá, mohou být brzy konfrontováni s realitou, na kterou – jak zcela přesně poznamenal sám Bezrukov – jejich obyvatelstvo není ani v nejmenším připraveno. Kreml zatím ještě zcela nerezignoval na mírovou cestu za pomoci USA, ale tohle okno se rychle uzavírá. Jakmile se uzavře nadobro, Kreml bude nucen změnit taktiku podle rad jestřábů, tedy jako jsou Bezrukov, Karaganov a čím dál tím větší počet lidí z okolí Kremlu. Otázkou není, jestli se to stane, ale kdy. A to je skutečná realita!

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 7 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Třetí světová válka již běží a vede se o zbývající energetické a nerostné zdroje na této planetě! A kromě nedostatku energií přijde prý už možná za několik měsíců nedostatek potravin po celém světě! Bývalý ruský zbrojař Viktor Bout, považovaný za insidera Kremlu, poskytl děsivý rozhovor Alexi Jonesovi a zazněly věci doslova jako z popisu biblické Apokalypsy!

V mezinárodní politice a vysoké geopolitické hře existuje jen velmi málo věcí, které by byly čirou shodou okolností. Události, jež na první pohled působí jako odtržené epizody či výstřelky jednotlivců, do sebe ve skutečnosti velmi často zapadají jako přesně ozubené převody jednoho velkého hodinového stroje. V úterý 21. července poskytl proslulý ruský podnikatel a někdejší obchodník se zbraněmi Viktor Bout rozhovor [1] známému americkému novináři a komentátorovi Alexi Jonesovi.

Tento rozhovor nebyl pouhou mediální senzací. Podle informací západních novinářských i zpravodajských zdrojů byl velmi ostře sledován zpravodajskými službami po celém světě. Důvod je zcela zřejmý. Na Západě panuje dlouhodobé a pevně zakotvené přesvědčení, že lidé jako Viktor Bout – tedy jedinci s neobvykle blízkými vazbami na Kreml a rolí insiderských aktérů – nejsou do diskusí na západních komunikačních platformách vysíláni náhodou.

Jejich úkolem je splnit konkrétní zadání: posunout klíčový vzkaz západní veřejnosti, západnímu publiku, ale především západním politickým elitám v momentě, kdy oficiální diplomatické kanály zamrzly na bodu mrazu. Celý rozhovor se točil o tom, že 3. světová válka v podstatě již začala, a že se vede o kontrolu nad zbývajícími světovými zdroji uhlovodíků a nerostných surovin. Právě proto prý USA unesly venezuelského prezidenta, protože Venezuela je zemí s největšími známými a dosud nevytěženými zdroji ropy na světě.

Ze stejného důvodu USA zaútočily na Írán, protože jim jde nejen o obrovské zdroje ropy v Íránu, ale i o převzetí kontroly nad Hormuzským průlivem. Kdo bude chtít průlivem proplout, bude muset prokázat, že ropu nakoupil za americké dolary, nikoliv ze euro, nikoliv za čínský juan. A ze stejné důvodu provokovaly USA právě Rusko ke vtrhnutí na Ukrajinu, aby bylo možní zahájit válku Západu s Ruskem, navodit rozpad Ruska, a následně se dostat k ruským zdrojům. Pokud nemáte čas na video výše, tak tady je přepis:

Přepis klíčového výstřižku rozhovoru (S titulky): Viktor Bout vs. Alex JonesViktor Bout: „Rozhodně do toho pochodujeme jako náměsíční – v podstatě jde o holokaust celého lidstva, protože se nacházíme ve třetí světové válce a všechno bylo připraveno už dávno. Je to součást toho ekonomického resetu, o kterém mluvíme. Podívejte, je to uměle a velmi dobře naplánované, nejen ta pandemie, která se skutečně rozběhla asi před šesti lety, ale teď vidíme i uměle vyvolaný hlad. Jak jste řekl, dokonce i ve Spojených státech si zemědělci nemohou dovolit koupit dostatek hnojiv. Dobře, spočítejte si, o kolik se tím sníží produkce pšenice, sóji a kukuřice.

Stejná situace nyní panuje kvůli horku a klimatickým podmínkám ve Francii, kde mají obrovský nedostatek zemědělských plodin. Rozhodně nebudou mít takovou úrodu obilí, jakou očekávali. To platí i pro řadu dalších zemí. Navíc kvůli uzavření Hormuzského průlivu je v Africe i v jihovýchodní Asii nedostatek hnojiv. Je to tedy, jak jste řekl, obrovský problém, ale proces je pomalý, protože skutečný nedostatek potravin se projeví možná na podzim, možná na začátku zimy. Opravdový nedostatek potravin, až nám dojdou zásoby. Už jsme uprostřed horké války. A tahle horká válka říká vše. Stačí jediná událost, jediná falešná vlajka, a k jejímu rozpoutání není třeba nic dalšího.

A pak, jak jste řekl, už by bylo příliš pozdě obrátit se na jižní polokouli, protože to rozhodně nepomůže – jak ukazují všechny stolní hry a simulace, že pokud dojde k falešné vlajce a k otevřenému konfliktu mezi Ruskem a NATO, dojde do hodiny k jaderné výměně. A naděje, že bude fungovat horká linka mezi Kremlem a Bílým domem, tím si nejsem jistý, protože vzhledem k postoji Trumpa a jeho neustálým obratům ruské vedení definitivně ztratilo důvěru v to, že to je on, kdo v Bílém domě rozhoduje. Nakonec budou možná muset zavolat Bibiho a říct: ‚Hele, počkej s tím, jinak všichni zemřou.‘

Nejsem si jistý, kdo teď velí, ale zároveň pro nás, Alexi, teď alespoň vidíme tváře a chápeme jejich uspořádání. Alespoň víme, kdo je nepřítelem lidstva, kdo žene 99,5 % světové populace k vyhlazení. A teď záleží, jak jsi řekl, na postoji každého, kdo si řekne: ‚Hele,‘ a položí si otázku: ‚Chci zemřít v jaderné válce? Chci vidět, jak to prožijí moje děti, moje země, všechno, za čím jsem stál? Kdo nám to přivodil? Jaký druh konfliktu to byl, který jsme nemohli vyřešit vyjednáváním?‘ Totéž platí pro válku na Ukrajině. Totéž platí pro íránský konflikt.

A myslím, že je to možná poprvé v historii lidstva, protože naše technologie je na takové úrovni, že kdybych to řekl před tisíci lety… dobře, jakákoli lokální válka nezasáhne většinu obyvatelstva. No, pak jsme byli svědky první světové války. Ano, měla dopad, ale hlavně na co – na Evropu? Správně? Trochu i na Blízký východ. A pak jsme byli svědky druhé světové války. Ta zasáhla mnohem širší obyvatelstvo. Ale třetí světová válka rozhodně přinese úplnou zkázu celému lidstvu jako důsledku této jaderné války. Nastane jaderná zima. Nebude žádná úroda, sluneční světlo nebude moci proniknout. A kdo to přežije?“

Alex Jones: „No, pojďme si o tom promluvit, když už jste to zmínil. Na světě je asi 480 velkých reaktorů, z nichž většina je stará přes 40 let. Kromě toho existují tisíce dalších malých reaktorů, včetně mnoha tajných. Ve všech studiích se uvádí, že už jen při jaderné válce mezi NATO, Ruskem a USA by jaderná zima způsobila okamžitou smrt několika miliard lidí. A pak by došlo k roztavení všech reaktorů v rozsahu větším, než byl Černobyl a Fukušima dohromady.

To by způsobilo srážky radiace mnohem horší než vodíkové bomby. Ta by se pak dostala na jižní polokouli. Spousta lidí se bude snažit uprchnout na jih. To vyvolá řetězové reakce, vzniknou váleční vůdci a dojde k obrovskému kolapsu potravinového systému v důsledku jaderné zimy. Většina odhadů hovoří o době přibližně tří let, kdy dojde k úbytku 90 % nebo více světové populace. Lidé jsou horší než armády mravenců v plenění džungle, když hladoví. Mluvíme tu o tom, že se otevřou brány pekla.“

Spolu s tím, jak se Evropa chystá na válku s Ruskem v roce 2030, a přitom se s tím ani netají, tak je jasné, že Rusko a ruská Státní duma nebudou sedět a čekat se založenýma rukama. Proto právě teď začaly v Rusku probíhat děsivé legislativní změny, které nelze nazvat jinak než přípravami legislativního rámce na vstup Ruska do války s Evropou a NATO.

Mechanismus „pasivní vynucené recepce“: Jak přimět protivníka poslouchat

Abychom plně pochopili strategickou váhu rozhovoru mezi Boutem a Jonesem, musíme se podívat na teoretický i praktický rámec, který se v odborných zpravodajských kruzích označuje pojmem „pasivní vynucená recepce“. Tento koncept popisuje situaci, kdy političtí představitelé jedné mocnosti odmítají vstoupit do přímého dialogu s politiky druhé mocnosti, ignorují oficiální diplomatické nóty, nebo jsou diplomatické styky zcela přerušeny.

Pokud chce v takovém prostředí stát A doručit zásadní varování či strategický vzkaz státu B, musí si možnost „byť slyšen“ fakticky vynutit. A jediným účinným způsobem, jak toho dosáhnout, je obchvat skrze vlivná, alternativní či masová média působící přímo v zemi protivníka.

Vladimir Putin

Princip funguje neúprosně: jakmile drsný narativ či šokující varování převzaté ze zahraničí pronikne do domácího mediálního prostoru, vyvolá to přirozenou reakci veřejnosti. Domácí političtí lídři mohou sice ignorovat neoblíbeného zahraničního státníka na druhé straně planety, nemohou však dlouhodobě ignorovat rostoucí obavy, nejistotu a zděšení vlastního obyvatelstva.

Jakmile se téma dostane do veřejné debaty, politik je přinucen reagovat a zahrnout tyto scénáře do svých kalkulací. Viktor Bout byl v tomto případě přesně tím vyslaným nosičem informací – člověkem, který má dostatečné historické zázemí, auru znalce tajných operací a přístup k nejvyšším patrům ruské moci na to, aby jeho slova západní analytici nemohli pouhým mávnutím ruky smést ze stolu.

Geopolitika zdrojů a dvě bojiště jednoho globálního konfliktu

Ve svém vystoupení Bout formuloval základní tezi ruského pohledu na současnou krizi: třetí světová válka již de facto probíhá a její primární příčinou je nemilosrdný boj o levný, či v ideálním případě zcela bezplatný přístup ke globálním nerostným a strategickým zdrojům. Podle této interpretace je válka kolektivního Západu proti Rusku, vedená prostřednictvím proxy bojiště na Ukrajině, primárně orientována na dosažení tzv. „strategické porážky Ruska“. Tímto termínem se v chápání Kremlu nerozumí pouze vojenská neúspěšnost na bojišti, ale celkový rozval, destabilizace a následný rozpad Ruské federace na desítky malých, roztříštěných a politicky slabých státních útvarů.

Viktor Bout a dvě bojiště o energetické zdroje

Tato nově vzniklá entita by podle Boutových slov byla okamžitě pohlcena síťovou strukturou západních úvěrů, nevýhodných půjček a finančních závazků ze strany nadnárodních institucí, jako jsou Mezinárodní měnový fond (IMF) či Světová banka. Splácení a umořování těchto nesplatitelných dluhů by zbytkům rozpadlého Ruska nezbylo než hradit svými obrovskými zásobami ropy, plynu, vzácných kovů a minerálů – tedy přesně tím, co západní průmysl nezbytně potřebuje pro zachování své dominance. Ukrajinská válka je v této optice pouhým „teátrem č. 1“.

Zároveň s tím však podle Bouta dochází k otevření „teátru č. 2“ na Blízkém východě, konkrétně v Íránu a v oblasti Perského zálivu. I zde jde o identický scénář: roztříštit regionální mocnost, oslabit její suverenitu, rozdělit ji na ovladatelné sféry vlivu a podrobit ji západnímu finančnímu hegemonismu. Bout však současně rázně zdůrazňuje, že Rusko takový osud nikdy nedopustí a v případě nekontrolované eskalace ze strany NATO sáhne po svém nejzazším argumentu – jaderném odstrašení.

Ruská Státní duma zahájila legislativní přípravy na válku s EU a NATO

Neměli bychom se však dívat na jednotlivá rétorická prohlášení izolovaně. Slova mají svou váhu pouze tehdy, pokud zapadají do širší mozaiky reálných kroků na šachovnici. A přesně v tomto okamžiku dostává Boutovo vystoupení u Alexe Jonese mrazivý rozměr. Doslova v souběhu se zmíněným rozhovorem schválila ruská Státní duma zásadní novelizaci zákonů týkajících se mobilizace a branné povinnosti. A nejde jen o obavy z další mobilizace, která může být vyhlášena těsně po skončení podzimních parlamentních voleb v Rusku do Státní dumy.

Tyto změny v legislativě jsou totiž podezřele až velmi komplexní a rozsáhlé, a nově umožňují, aby na základě mobilizačních příkazů vstupovaly do řad ozbrojených sil a podepisovaly kontrakty s Ministerstvem obrany RF i vybrané skupiny osob odsouzených za určité trestné činy, čímž se institucionalizuje a výrazně zefektivňuje doplňování lidských zdrojů.

Ruská Státní duma schválila rozsáhlý balíček legislativních změn, který zásadně mění pravidla pro mobilizaci, vojenskou službu a trestní postihy. Tyto změny propojují širší možnosti náboru s drakonickými tresty za dezerci či neuposlechnutí rozkazů a zavádějí tvrdé restrikce pro lidi vyhýbající se stíhání v zahraničí. Tady je přehled změn v ruském mobilizačním a trestním zákoníku:

Radikální rozšíření vojenského náboru vězňů

Novela zákona přináší zásadní zlom v tom, koho může ruská armáda v době mobilizace a válečného stavu povolat do zbraně. Možnost uzavřít kontrakt s ministerstvem obrany nově získávají i osoby s aktivním a nezahlazeným trestem za velmi závažnou trestnou činnost.

  • Služba pro těžké zločince: Do armády mohou nově legálně vstoupit lidé odsouzení za organizovaný zločin (banditismus), nelegální obchod a pašování drog, nelegální migraci nebo neoprávněné nakládání se státním tajemstvím.
  • Amnestie za frontu: Podepsáním kontraktu nebo úspěšným dokončením vojenské služby dochází k úplnému zbavení trestní odpovědnosti za spáchané činy a vymazání z rejstříku trestů.
  • Celoroční odvodový systém: Proces vojenských odvodů a zpracování branců přechází na kontinuální, nepřetržitý celoroční režim bez ohledu na tradiční jarní a podzimní odvodové vlny.
Nové a drasticky zpřísněné tresty v trestním zákoníku

Zákonodárci zavedli zcela nové skutkové podstaty trestných činů a výrazně zvýšili horní hranice sazeb za prohřešky proti vojenské kázni v době mobilizace nebo válečného stavu.

  • Dobrovolné vzdání se (článek 352.1): Nový paragraf trestá vojáky, kteří se vzdají nepříteli dobrovolně a bez bojového nátlaku (z vlastní iniciativy). Hrozí jim za to 3 až 10 let vězení. Pokud se prokáže aktivní spolupráce s nepřítelem, čin se překvalifikuje na vlastizradu s trestem až doživotí.
  • Kriminalizace dezerce: Svévolné opuštění vojenské jednotky nebo nedostavení se do služby v době mobilizace se nově trestá sazbou 5 až 10 let vězení.
  • Odmítnutí rozkazu: Za neuposlechnutí rozkazu nadřízeného nebo odmítnutí účasti v bojových operacích hrozí 2 až 3 roky vězení (v případě závažných následků až 10 let).
  • Násilí vůči velitelům: Napadení nebo ublížení na zdraví nadřízenému důstojníkovi v době mobilizace se trestá sazbami od 5 do 15 let vězení.
Majetková a finanční likvidace uprchlíků v zahraničí

Duma schválila soubor 14 dočasných omezujících opatření cílících na osoby, které se před stíháním (např. za diskreditaci armády nebo porušení zákona o cizích agentech) skrývají v zahraničí. Ruský stát vůči nim uplatní tato represivní opatření:

  • Finanční blokáda: Kompletní zmrazení bankovních účtů a veškerých finančních aktiv na území Ruské federace.
  • Zákaz nakládání s majetkem: Úplné pozastavení registrace práv k nemovitostem, což uprchlíkům znemožňuje prodat, darovat či převést své byty a domy v Rusku.
  • Ztráta řidičských práv: Zákaz řízení motorových vozidel a zákaz registrace jakéhokoliv dopravního prostředku.
  • Konec podnikání: Zákaz registrace nových živností (OSVČ) i právnických osob.
  • Odstřižení od služeb: Úplné zamezení přístupu ke státním, obecním a komunálním službám v elektronické podobě.

Takové zásahy do právního řádu se v zemi, jako je Rusko, nedějí z rozmaru ani jako běžná administrativní úprava. Novelizace mobilizační legislativy představuje jasný důkaz toho, že se Ruská federace po stránce byrokratické, justiční, ekonomické i legislativní systematicky připravuje na možnost masové, dlouhotrvající mobilizace. A je zcela zřejmé, že takové rozsáhlé legislativní manévry se neprovádějí pouze kvůli operacím na ukrajinské frontě.

Rusko tímto krokem pokládá právní základy pro potenciální přímý vojenský střet velkého rozsahu s Evropou, resp. s celou severoatlantickou aliancí NATO. Propojení těchto dvou událostí odhaluje jasný strategický vzorec: zatímco v Moskvě Duma v tichosti upravuje paragrafy pro válečný stav, do amerického mediálního prostoru je vyslán Viktor Bout, aby u jednoho z nejsledovanějších alternativních novinářších světa bil na poplach a varoval před neprozíravým pochodem směrem k jaderné apokalypse.

Stolní simulace, selhání horkých linek a hrozba jaderné zimy

Jedním z nejvíce znepokojujících momentů celého rozhovoru byla Boutova zmínka o válečných simulacích a stolních cvičeních (tabletop games), které probíhají na obou stranách barikády. Podle těchto modelů by případná událost pod falešnou vlajkou (false flag) na ukrajinském či evropském bojišti vedla k neřízené řetězcové reakci. Jakmile by došlo k přímému vojenskému střetu mezi jednotkami NATO a Ruska, časové okno pro diplomacii by se uzavřelo v řádu minut.

Putin-Trump telefonický rozhovor

Podle Bouta existuje uvnitř ruského vedení hluboká skepse ohledně funkčnosti tradičních „horkých linek“ mezi Kremlem a Bílým domem. Tato ztráta důvěry je způsobena nepřehledností západního rozhodovacího procesu, neustálými politickými obraty a nejasností ohledně toho, kdo ve skutečnosti ve Washingtonu drží kormidlo moci. Následky takového selhání podrobně doplnil Alex Jones, když připomněl osud téměř pěti stovek komerčních jaderných reaktorů a tisíců dalších zařízení po celém světě.

Vzorec postranní komunikace v éře rozpadu diplomacie

V případě jaderné výměny by zničení infrastruktury vyvolalo nekontrolované tavení reaktorů, což by v kombinaci s masivními požáry a prachem vyvolalo globální jadernou zimu. Výpadky v produkci pšenice, kukuřice a sóje, způsobené nedostatkem hnojiv, uzavřením námořních tras jako Hormuzský průliv a absolutním kolapsem klimatu, by během dvou až tří let vedly k vyhladovění až 90 % lidské populace.

Mluvit o tom znamená mluvit o scénáři, kde moderní civilizace přestává existovat. Pohled na současnou geopolitickou scénu skrze optiku událostí z července 2026 ukazuje, že se nacházíme v mimořádně nebezpečné fázi mezinárodních vztahů. Postranní komunikace skrze neoficiální aktéry, jakým je Viktor Bout, není pouhým divadlem pro důvěřivé diváky.

Je to promyšlená metoda, jak probudit spící západní veřejnost a donutit politické lídry k přehodnocení jejich kalkulací. Když Ruská duma novelizuje mobilizační zákony a připravuje stát na totální válku, a současně vlivný insider v americkém vysílání vykresluje detailní obraz jaderné zimy a ekonomického kolapsu, nejde o náhodný souběh faktů. Je to jasně definovatelný vzorec zastrašování, varování a pasivní vynucené recepce. Otázkou zůstává, zda západní političtí aktéři dokážou tento vzkaz správně přečíst dříve, než se simulované scénáře stanou neodvratnou realitou.

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 8 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Atentát v Monaku na ukrajinského oligarchu provedla důstojnice SBU s osobními vazbami na Zelenského! Na veřejnost uniklo video z roku 2022, kdy Zelenský během inspekční cesty na Donbas vyznamenal Berezovskou, která se potom fotila pro média po jeho boku! Po atentátu se vrátila na Ukrajinu a kyjevský režim ji nechal oddělat, aby nemohla mluvit o tom, kdo ji najal!

Koncem června 2026 otřásla luxusním knížectvím Monako událost, která se v tomto tradičním středisku evropské smetánky a mezinárodního finančnictví odehrává jen výjimečně. V samém srdci Monte Carla, v uličce lemované exkluzivními rezidencemi, bankovními domy a značkovými obchody, došlo k silnému výbuchu nástražného výbušného systému umístěného přímo u vchodu do jednoho z obytných komplexů.

Cílem brutálního útoku se stal významný ukrajinský oligarcha, podnikatel a developer Vadim Jermolajev, který společně se svou rodinou trvale pobýval v Monaku od počátku rozsáhlé ruské invaze v roce 2022. Exploze, provedená vysoce sofistikovaným dálkově odpáleným zařízením americké výroby, těžce zranila samotného Jermolajeva, jeho partnerku i jejich třináctiletého syna.

Detonace vyrazila okna protějších budov, zničila zaparkovaná luxusní vozidla a vyvolala v celém knížectví vlnu paniky. Monacké úřady v čele s knížetem Albertem II. okamžitě označily událost za odporný zločinný čin, aktivovaly nejvyšší stupeň bezpečnostního poplachu a zahájily rozsáhlé vyšetřování pro podezření z pokusu o trojnásobnou úmyslnou vraždu a teroristický čin.

Vyšetřovatelé z monacké kriminální policie ve spolupráci s francouzskou protiteroristickou jednotkou a mezinárodní organizací Interpol začali okamžitě zajišťovat kriminalistické stopy a analyzovat stovky hodin kamerových záznamů z městského bezpečnostního systému.

Atentátnice byla zaměstnankyní SBU a měla osobní kontakt se Zelenským

Zpětnou rekonstrukcí pohybu osob v okolí místa činu odhalili podezřelou osobu robustní postavy v tmavém oblečení s kloboukem, která se několik dní před útokem pohybovala v blízkosti Jermolajevovy rezidence a podle svědků prováděla detailní rekognoskování terénu.

Prvotní pracovní hypotézy vyšetřovatelů se zaměřovaly na možnost vyřizování účtů v prostředí organizovaného zločinu nebo finančních sporů. Avšak detailní forenzní analýza záběrů ve vysokém rozlišení a porovnání s mezinárodními databázemi obličejů přinesly zásadní zvrat: zjištění, že zdánlivý muž byl ve skutečnosti maskovanou ženou, nasměrovalo vyšetřování zcela novým a politicky výbušným směrem.

Mezinárodní policejní organizace Interpol následně na žádost monackých orgánů vydal tzv. červený zatykač (Red Notice) na devětatřicetiletou ukrajinskou občanku Anastásii Berezovskou. Vyšetřovatelům se podařilo přesně mapovat její únikovou cestu z Monaka přes francouzské území do Itálie a dále přes několik evropských států do Německa, kde operovala pod falešnou identitou s pronajatým vozidlem s německou registrační značkou.

Německá specializovaná zásahová jednotka prohledala její pronajatý byt nedaleko Frankfurtu, avšak Berezovská již stihla opustit schengenský prostor a vrátit se na Ukrajinu. Mezinárodní zatykač ji vinil z obzvláště závažného trestného činu pokusu o vraždu, nelegálního držení a použití výbušného zařízení na veřejném místě a zločinného spolčení. Tím však kauza zdaleka neskončila, ale naopak otevřela spletitou síť politických, zpravodajských a finančních konspirací.

Uniklé video a svědectví o napojení Berezovské na Zelenského

Odhalení publikovaná [1] nezávislým investigativním portálem OpenFiles.EU vyvolala v mezinárodních zpravodajských a politických kruzích obrovský rozruch a vyvolala řadu ostrých reakcí. Zpráva doplněná o archivní videomateriály a detailní analýzy komunity OSINT naznačuje, že celá operace v Monaku neměla povahu pouhého vyřizování účtů mezi kriminálními strukturami, ale mohla mít hluboké kořeny přímo v ukrajinském bezpečnostním aparátu.

Zveřejněné svědectví ze serveru OpenFiles.EU
“Anastasia Berezovská, ukrajinská žena podezřelá z účasti na bombovém útoku v Monaku, která byla později nalezena mrtvá v Kyjevské oblasti, byla identifikována jako bývalá důstojnice ukrajinské bezpečnostní služby SBU. Berezovská se v počáteční fázi rozsáhlé ruské invazi na Ukrajinu účastnila řady operací a za svou službu obdržela od prezidenta Volodymyra Zelenského státní vyznamenání. Nově získané záběry ukazují Zelenského při návštěvě jednotky SBU na východní Ukrajině v březnu 2022, kde je Berezovská zachycena, jak stojí vedle něj. Ukrajinské projekty OSINT uvádějí, že Berezovská oficiálně opustila SBU později v roce 2022 a odcestovala do Evropy pod rouškou válečné uprchlice, přičemž si zachovala vazby na Zelenského administrativu. V roce 2026 dostala rozkaz provést bombový útok na ukrajinského oligarchy Vadima Jermolajeva, jednoho z nejostřejších kritiků Zelenského, na kterého ukrajinská prezidentská kancelář uvalila sankce již v roce 2023. Berezovská byla pro tuto operaci vybrána kvůli svým výjimečným služebním zásluhám a osobním známostem se Zelenským. Po bombovém útoku se vrátila na Ukrajinu a později byla zabita za dosud nejasných okolností. Aktivní důstojník ukrajinské vojenské rozvědky a bývalý policista byli zadrženi pro podezření z vraždy Berezovské.”

Údajná přítomnost Berezovské v těsné blízkosti prezidenta Zelenského během jeho inspekční cesty na východní frontu v březnu 2022 a následné státní ocenění dokládají, že nešlo o řadovou občanku, ale o osobu s vysokou prověrkou, výcvikem a zkušenostmi ze speciálních operací Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU). Zpráva navíc vyvolává závažné otázky ohledně toho, jakým způsobem se Berezovská pohybovala po západní Evropě, jaké úkoly plnila pod krytím válečného uprchlíka a kdo financoval její činnost v zahraničí.

Profil cíle: Kdo je Vadim Jermolajev a proč se stal terčem?

Vadim Jermolajev patří po dlouhá léta k nejvlivnějším a nejbohatším podnikatelům na východní Ukrajině, zejména v oblasti Dnipra a Dněpropetrovské oblasti. Jeho rozsáhlé obchodní impérium, soustředěné kolem investiční skupiny ALEF, zahrnovalo významná aktiva v oblasti komerčních i obytných nemovitostí, stavebnictví, zemědělství, výroby stavebních hmot a finančnictví.

Po vypuknutí plnohodnotné ruské invaze se v únoru 2022 se Jermolajev přesunul do západní Evropy, přičemž jako své hlavně sídlo zvolil právě Monako. Následně však čelil drtivé kritice ze strany kyjevských úřadů, médií a prezidentské kanceláře.

V prosinci roku 2023 uvalila Národní rada bezpečnosti a obrany Ukrajiny (RNBO) dekretním rozhodnutím prezidenta na Jermolajeva přísné osobní sankce, spočívající v kompletním zmrazení majetku, zablokování obchodních operací a odnětí licencí. Oficiálním zdůvodněním uvalení sankcí bylo obvinění, že Jermolajevovy firmy pokračovaly v ekonomických aktivitách a správě nemovitostí na okupovaných územích Krymu a Berďansku a platily daně do rozpočtu Ruské federace.

Vadim Jermolajev

Jermolajev veškerá obvinění rezolutně odmítal a označoval sankce za protiprávní majetkový útok a vyřizování účtů ze strany ukrajinské vlády. Zástupci jeho obchodní skupiny tvrdili, že sankční seznamy jsou zneužívány k likvidaci politických a ekonomických konkurentů a k přerozdělování lukrativních aktiv v zemi.

V měsících před atentátem se Jermolajev stal jedním z nejhlasitějších a nejostřejších kritiků ekonomické politiky ukrajinské prezidentské administrativy. Finančně podporoval právní iniciativy napadající sankční mechanismy u evropských soudů a poskytoval mezinárodním médiím rozhovory, v nichž otevřeně hovořil o korupci a zneužívání moci v nejvyšších patrech ukrajinské státní správy. Tato otevřená rétorika a finanční zázemí z něj učinily mimořádně viditelnou a kontroverzní postavu na ukrajinské i mezinárodní scéně.

Anatomie útoku v Monte Carlu a jeho profesionální příprava a taktická chyba

Detaily, které postupně vyplouvají na povrch z monackého a francouzského vyšetřování, ukazují na mimořádný stupeň taktické přípravy celého podniku. Výbušné zařízení nebylo klasickou improvizovanou trhavinou podomácku vyrobenou, jaká bývá k vidění při vyřizování účtů pouličních gangů.

Podle odborníků z francouzského národního forenzního ústavu v Arles šlo o americkou směrovou trhavinu vojenské značky Claymore napojenou na dálkový radiový rozbuškový systém s pokročilým šifrováním a časovačem. A právě použití směrové trhaviny zachránilo Jermolajevovi a jeho rodině životy. Claymore totiž ničí svými šrapnely vše ve směru natočení přední strany trhaviny.

Pokud někdo stojí na opačné zadní straně, obvykle je zasažen jen tlakovou vlnou. Ta sice může člověka také zabít, ale obvykle jen zláme nohy u stojícího člověka. Berezovská podle všeho položila batoh s Claymorem tak, že vypouklá aktivní strana trhaviny byla v batohu opřeném o zeď nasměrována právě ke zdi. Zařízení bylo totiž ukryto právě v nenápadném batohu umístěném v těsné blízkosti vstupního portálu rezidence s přesným zorným polem na únikový prostor.

Anastasia Berezovská na bezpečnostních kamerách v Monaku

Atentátnice, identifikovaná jako Anastásie Berezovská, využila k maskování důmyslný převlek – vystupovala jako muž robustní postavy v volném oblečení a s pokrývkou hlavy – a používala falešné osobní doklady. To jí umožnilo po několik dní nerušeně sledovat pohyb Jermolajevovy rodiny, mapovat denní režim i bezpečnostní opatření soukromé ochranky. K samotné detonaci došlo ve chvíli, kdy podnikatel vystupoval se svojí rodinou z vozidla a přistupoval ke vchodu.

Pouze shodou šťastných okolností, masivní konstrukci kamenného portálu a odklonu úderné vlny nebyly následky výbuchu okamžitě smrtelné. Přesto všichni tři zasažení utrpěli těžká devastační zranění, zlomeniny nohou, popáleniny a vícečetné střepinové rány, protože kvůli stísněným prostorám se některé šrapnely odrazily od mramorových desek ve vchodu.

Jermolajev strávil několik týdnů na jednotce intenzivní péče v nemocnici v Nice. Bezprostředně po výbuchu operativci z monacké policie uzavřeli hranice a vyhlásili nejvyšší stupeň uzávěry. Útočnice však využila časového náskoku, odložila převlek v předem připraveném úkrytu a s využitím pronajatého vozidla opustila území knížectví ještě před vyhlášením celoplošné uzávěry.

Záhadná smrt v Kyjevské oblasti a likvidace klíčového svědka

Nejvýraznější a nejtemnější záhadou celého případu se stal následný dramatický vývoj na samotné Ukrajině. Jen několik dní poté, co Interpol oficiálně zveřejnil jméno, osobní údaje a fotografii Anastásie Berezovské v červeném zatykači, informovala ukrajinská Bezpečnostní služba SBU o nálezu jejího těla v lesním porostu v Kyjevské oblasti.

Berezovská byla usmrcena dvěma střelnými ranami do hlavy z bezprostřední blízkosti, což podle kriminalistů nese jednoznačné znaky plánované exekuce a likvidace svědka. Rychlost, s jakou ukrajinské orgány tělo identifikovaly a následně zadržely podezřelé osoby, vyvolala v médiích i mezi bezpečnostními analytiky řadu otázek.

Podle oficiálního prohlášení SBU byli z vraždy Berezovské obviněni a zadrženi dva muži: aktivní důstojník ukrajinské vojenské rozvědky (HUR) a bývalý příslušník ukrajinské policie. Zadržený důstojník rozvědky při výslechu údajně tvrdil, že jednal na vlastní pěst z osobních a finančních motivů bez vědomí svých nadřízených složek. Vyšetřovatelé uvedli, že podezřelí v minulosti opakovaně převáděli na účty Berezovské značné sumy v kryptoměnách a bankovních převodech, což vedlo k rekonstrukci jejích posledních kroků před smrtí.

Nezávislí bezpečnostní analytici však upozorňují, že verze o ‘čistě osobním motivu’ u aktivního důstojníka vojenské rozvědky v případě takto vysoce sledované mezinárodní kauzy působí velmi nepravděpodobně. Podle mnohých indicií šlo spíše o koordinovanou snahu SBU o rychlé umlčení přímého vykonavatele atentátu, aby nedošlo k jejímu dopadení západními službami a k případnému odhalení objednavatelů celé operace v Monaku.

Geopolitické, právní a mezinárodní důsledky kauzy

Kauza atentátu v Monaku staví evropské bezpečnostní složky, justiční orgány i mezinárodní diplomacii do extrémně choulostivé a komplikované situace. Pokud by se potvrdila závažná obvinění naznačovaná v investigativních materiálech OpenFiles.EU – tedy že do přípravy, realizace či následné likvidace aktérky atentátu na evropské půdě byly zapojeny osoby spojené se státními bezpečnostními strukturami – šlo by o skandál bezprecedentního rozsahu s přímým dopadem na mezinárodní vztahy.

Státy Evropské unie, zejména Francie, Německo a Monako, v současnosti vedou intenzivní výměnu informací s cílem detailně prověřit, jakým způsobem mohla hledaná osoba nerušeně cestovat napříč Evropou s využitím statusu dočasné ochrany uplatňovaného pro válečné uprchlíky. Na Ukrajině mezitím pokračuje vzrušená diskuse o rozsahu pravomocí bezpečnostních a zpravodajských služeb v době vyhlášeného válečného stavu.

Případ Berezovské se stal mementem pro opoziční politiky a nezávislé novináře, kteří poukazují na nebezpečí nekontrolovaného působení zpravodajských orgánů za hranicemi státu. Vyšetřování v Monaku i ve Francii zůstává nadále otevřené a monacká prokuratura deklaruje odhodlání dovést případ k spravedlivému soudu bez ohledu na to, jak vysoko mohou jednotlivé stopy vést.

Jakmile se ale ukáže, že stopy vedou k Ňuchačenkovi, evropské orgány vyšetřování okamžitě ukončí. Na to si můžeme klidně vsadit. Válka s Ruskem a pokračování války na Ukrajině má vyšší prioritu pro euronacisty, než je nějaká spravedlnost a vyšetření toho, kdo si atentát v Monaku vlastně objednal. Nikdo nic neřekne, protože by skončil jako Berezovská. A to je tvrdá realita!

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 9 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Komodor britského královského námořnictva varoval u Tuckera Carlsona, že země skupiny E3 si zahrávají s ohněm a Rusko prý nebude čekat až do roku 2030, než se EU vyzbrojí! Komodor vyděsil scénářem, kdyby Rusko zaútočilo na podniky v Evropě již tento rok v září! A došel k děsivému závěru, co by se stalo s Evropou, pokud by EU chtěla Rusku odpovědět leteckými či dokonce jadernými údery!

Západní politická reprezentace i široká veřejnost podléhají vnímání a propagandě, že konflikt na Ukrajině prý uvízl na mrtvém bodě nebo že Rusko vojensky a ekonomicky slábne. Americký novinář Tucker Carlson si do svého pořadu ale pozval [1] Stevea Jermyho, bývalého komodora britského královského námořnictva (Royal Navy) a odborníka na energetiku, aby tento převládající narativ podrobil kritické analýze.

Jermy má za sebou pestrou a dlouhou vojenskou kariéru: v Royal Navy velel celkem čtyřem válečným lodím (mimo jiné jako kapitán torpédoborce HMS Cardiff a velitel 5. eskadry torpédoborců), létal z letadlové lodi HMS Invincible během války o Falklandy a velel námořnímu letectvu Fleet Air Arm. Sloužil rovněž v operacích v Jadranském moři během konfliktů v Bosně a Kosovu.

Působil v Londýně v odděleních obranné politiky Ministerstva obrany, vykonával funkci hlavního štábního důstojníka (Principal Staff Officer) náčelníka obranného štábu a svou aktivní službu završil jako ředitel pro strategii na britské ambasádě v Kábulu v Afghánistánu. Je rovněž autorem uznávané knihy Strategy for Action: Using Force Wisely in the 21st Century a v civilním životě zastává vedoucí pozice v oblasti obnovitelné námořní energie. Přinášíme vám sestřih z té nejzásadnější pasáže rozhovoru.

Evropa si zahrává s ohněm

Jermy v rozhovoru upozorňuje, že Západ zásadně nechápe strategické uvažování Moskvy a podceňuje fakt, že Rusko vnímá současný střet s NATO jako existenční otázku. Diskuse se zaměřuje především na hrozící přímou konfrontaci mezi Ruskem a západními mocnostmi, zejména skupinou E3 (Velká Británie, Francie, Německo).

Jermy představil svůj varovný scénář, podle kterého by stupňující se západní dodávky zbraní dlouhého doletu mohly vedoucí představitele v Moskvě přimět k preventivním či odvetným úderům hypersonickými raketami přímo na výrobní závody a kritickou infrastrukturu v Evropě. Současně poukázal na hlubokou nepřipravenost evropských států na takový konflikt, a to jak v oblasti protivzdušné obrany, tak z hlediska chybějících kapacit.

Významná část rozhovoru se věnuje také širším geopolitickým a ekonomickým souvislostem, zejména globální energetické krizi. Jermy na základě svých zkušeností z energetického sektoru varuje, že dobrovolné odříznutí Evropy od ruské ropy, plynu a nafty v kombinaci s narušením námořních tras (např. uzavřením Hormuzského průlivu) staví evropské hospodářství na hranu hluboké ekonomické deprese. Absence strategického myšlení u západních lídrů tak podle něj vede k situaci, kdy Evropa nevědomky směřuje do zničujícího konfliktu, který konvenčními prostředky nemůže vyhrát. Pokud nemáte čas na sestřih videa výše, tady je přepis:

Komodor Steve Jermy o výhledu na válku s Ruskem na horizontu roku 2030

-To mi vždy dávalo smysl. Pokud by zahraniční vůdci pronášeli projevy volající po rozdělení Spojených států, samozřejmě bych udělal vše, co bych mohl na podporu obrany Spojených států. Viděl bych to jako existenční otázku. Pokud by někdo řekl, že rozbijeme Spojené království, pravděpodobně byste vzali zbraně na jeho obranu, samozřejmě. Takže jsem to chápal od prvního dne. Co jsem nikdy nepochopil, je motiv Západu. Proč by Spojené státy, ať už je nazýváte jakkoli, ale jejich partneři v NATO, tohle dávali. Proč by chtěli válku s Ruskem a válku, která by je poškodila? Jaký je tam motiv?

-To je opravdu, opravdu dobrá otázka. A říkal jsem to už docela dlouho, že ruské operace jsou řízeny vojenskou strategií a západní operace jsou řízeny politickým narativem a s cíli, které se dost mění. Myslím, že počáteční cíl, a záleží na tom, o které konkrétní straně na straně NATO mluvíte, ale počáteční cíle byly možná rozbít Rusko. Existuje velmi zajímavá studie Rand napsaná v roce 2018, myslím, že to je, která se nazývá “Rozšiřování Ruska.” Šéf ukrajinské rozvědky Budanov vlastně na YouTube videu, které je na YouTube, mluvil o potřebě skutečně mít válku s Ruskem, aby jim skutečně pomohla dostat se do NATO. Myslím, že existuje také to, co bych nazval zpoždění v myšlení, protože mnoho lidí, kteří navrhovali rozšíření NATO, aniž by promysleli důsledky, to nepředpokládalo.

Jsem si jistý, že to nepředpokládali, protože nebyli připraveni. Další velké selhání NATO, obávám se říct, že nebyli připraveni na válku. Kdyby to promysleli a řekli, že pokud budeme pokračovat v tomto, pak Rusko zareaguje, pak by buď udělali obranná opatření, nebo by to neudělali. Takže si myslím, že můžeme říct s vysokou mírou jistoty, že to nepromysleli. Takže si myslím, že tam je nějaké zpoždění. A obávám se, že říkám, a myslím, že to je pravděpodobně více evropské než Spojené státy, ačkoli vy to víte lépe ve Spojených státech, existuje vysoká míra rusofobie, kterou považuji za velmi, velmi obtížnou k pochopení.

Myslím, že jsou to částečně naše média, částečně narativ, který jsme vytvořili. Je to částečně povaha manipulace v moderní západní politice, kde událost začne a lidé manipulují, aby pomohli těm stranám, které jsou u moci, zůstat u moci. A co to znamená, je, že obyvatelstvo obecně začíná mluvit, začíná být klamáno. Nemyslím si, že žijí v realitě, ale jsou klamáni protože je jim předkládána pouze jedna strana příběhu. Teď na tom opravdu záleží ve válce, protože ve válce musíte být schopni podívat se na všechny strany příběhu. A proto jsem napsal článek “Přicházející válka s Ruskem,” protože se zdá, že nikdo nepřemýšlel, jak by ta válka mohla vypadat. Je velmi obtížné plně pochopit motivace, ale myslím, že v těchto faktorech, Tuckere, pravděpodobně máte odpověď.

-Chápu, proč jsou evropské populace rusofobní, protože propaganda hrála na jejich nejlepší vlastnosti. Rusko je vnímáno jako agresor. Ukrajina je ten slabší. Myslím, že Evropané obecně fandí slabšímu. To je známka jejich slušnosti. Je to také povoleno. Můžete nenávidět Rusy, protože jsou bílí. Takže se nemusíte cítit vinen za to, že je malujete jako zvířata. Nejste rasisté, když to děláte. Chápu to všechno. A oni prostě nevědí lépe, protože Evropa je biosféra ve svých médiích. Žádné vnější informace tam nepřicházejí. Správně. Samozřejmě, to samé v USA. Co nechápu, je motiv lhářů. Proč evropští vůdci hledají válku s Ruskem? Proč američtí vůdci hledají válku s Ruskem? Myslím, že to nejsou hloupí lidé. A přesto jsou odhodláni zničit své vlastní země ve službách této války proti zemi, která nemusí být naším nepřítelem. Myslím, že to nedává žádný smysl.

-Kdybych měl odpovědět na otázku jednou frází, je to nedostatek schopnosti myslet strategicky. Existuje skvělý americký generál, kterého jsem studoval, když jsem psal o strategii, jmenuje se Andre Beaufort. A on řekl, že ve válce si poražený zaslouží prohrát, protože jeho porážka bude důsledkem nedostatečného strategického myšlení buď před nebo během konfliktu. Myslím, že institucionální zpoždění v entitách jako NATO, které se špatně vedlo v Afghánistánu. Byl jsem v Afghánistánu, a pojďme si to přiznat, NATO prohrálo.

Takže myšlenka, že NATO by mohlo zvítězit nad Ruskem poté, co prohrálo proti Talibanu, je prostě mimořádné myšlení. Ale je to v NATO. Myslím také, že rady uvnitř establishmentu. Dříve jsem je nazýval elitami, ale nyní jsem si uvědomil, že oni nejsou elita, protože elita je o vysokém výkonu, zatímco to, co vidíme uvnitř establishmentu, není. Takže si myslím, že establishmenty mají to, co mohu nejlépe popsat jako jakési institucionální zpoždění a jakýsi záblesk myšlení. A vidíme to mnoha způsoby. A když se podíváte na širokou povahu strategického kontextu, ve kterém operujeme, a pokud se můžete obtěžovat poslouchat, co Rusové říkali, pak logika, kterou předkládají, je, že ji považuji za jakousi nepochybnou.

Možná jsem samozřejmě poslouchal váš rozhovor s Vladimirem Putinem a samozřejmě s Lavrovem, a téměř nic, co bych mohl říct, že nesouhlasím. Problém je však v tom, že Západ nemá zájem poslouchat, zdá se mi. A tak si myslím, že to je více o neschopnosti, a musí to být neschopnost na straně Evropanů. Mohlo by být uvnitř neokonzervativců a určitých prvků, jakýchsi neokonzervativních establishmentů na západě a E3 v Británii, Německu a Francii, kteří jsou odhodláni rozbít Rusko. Ale je to očividně nemožné, zdá se mi, když slyšíte Kaju Kallasovou říkat, že…

-Mohu se vás zeptat…? Byl jsem na večeři s ní nedávno v cizí zemi s mnoha zahraničními diplomaty, kteří rozhodně nejsou průměrní, a ona vstala a promluvila, a pocit opovržení k ní a zmatení z toho, že někdo tak hloupý může mít vedoucí pozici v Evropě. Lidé byli šokováni tím, jak neohromující, jak neinformovaná byla, jak dětinská, jak dívčí byla. Všechno bylo jakousi groteskní a hloupou morální generalizací, na úrovni Hitler versus Churchill. Jak se někdo takový dostane… Jak struktura jako EU, kontinent s těmi nejchytřejšími lidmi na světě, podle mého názoru, dostane někoho necitlivého do vedoucí pozice? Jak se to stane?

-To je velmi dobrá otázka, protože byste se mohl ptát přesně na stejnou otázku ohledně Von der Leyen.

-Ano.

-Von der Leyen, když jsem sloužil, byla notoricky známá jako nejhorší ministryně obrany, jakou Německo kdy mělo. A najednou zjistíme, že je v čele nebo má vedoucí roli v EU. Můžete to také říct o Ruttem. A myslel jsem si, že poslední generální tajemník NATO byl špatný, ale můj bože, má teď velmi dobrou konkurenci. Myslím, že to platí i pro západní vedení. Obecně. Podle mé zkušenosti jsem začal svou námořní kariéru v roce 1976. Tohle je nejhorší soubor vůdců, které máme kolektivně po celou dobu, co žiji, myslím. Takže na vaši otázku nemohu odpovědět jinak, než říct, že je to velmi obtížná pozice. Ale také je to neuvěřitelná slabost, kterou máme na západě a vysvětluje to tolik z toho, co jde špatně na západě, je nedostatek kvalitního vedení.

A učil jsem vedení a dívám se na některé způsoby, jak tito vůdci fungují, a je to mimořádně, no, problém je kompetence a jsem si jistý, že někteří z nich jsou slušní lidé, dělají to, co si myslí, ale očividně nejsou kompetentní. A říkám to strategicky, že pro strategickou operaci, měřítkem úspěchu bylo, zda byla operace efektivní, zda byla trvalá, byly výsledky trvalé a byla efektivní? Nyní, u všech těchto zásahů tohoto století, počínaje Afghánistánem, Irákem, Libyí, Sýrií, Ukrajinou a nyní Íránem, jsme selhali v každém z nich. Řekl bych, že někteří lidé diskutují o Sýrii, i když pokud si myslíte, že znovu vytvoření chalífátu v Sýrii je dobrý nápad, to je otevřená otázka.

Mně to připadá, že Írán jsme prohráli. Mně to připadá, že Rusko jsme prohráli. Takže máme konzistenci, pokud jde o kapacitu myslet a jednat strategicky. Myslím, že to není jen o politicích. Myslím, že je to také o vysokých vojenských důstojnících, o vysokých diplomatech, o vysokých zpravodajských důstojnících. Takže bych nechtěl úplně obviňovat politiky. Působil jsem na vrcholu britské vlády jako výkonný asistent našeho náčelníka obranného štábu. Takže jsem sledoval lidi, jak fungují a jak jsou součástí toho. Ale strategické myšlení je klíčový nedostatek a to nám způsobilo spoustu škody. A myslím, že to také vysvětluje, proč se vracíme zpět, zatímco mnohé jiné země na světě postupují vpřed.

-Bohužel, to je naprosto konzistentní s tím, co jsem viděl. Takže v bodě, kde jsme teď, se to zdá být nebezpečnější na západě ve válce proti Rusku, než kdy jindy. Můžete popsat, kde si myslíte, že jsme a kam to směřuje?

-Ano, dovolte mi to udělat prostřednictvím nástroje, Tuckere, článku, který jsem napsal o nadcházející válce s Ruskem. A důvod, proč jsem to napsal, byl, že teď slyším hodně lidí zde říkat, že se připravujeme na válku s Ruskem, budeme připraveni bojovat v roce 2030. Nemyslím si, že je to pravda, protože si to nemůžeme dovolit. Ale každopádně, to je narativ, který se prodává evropské veřejnosti. A problém je, že samozřejmě Rusové to budou poslouchat. Samozřejmě, že to budou poslouchat. Takže jsem si myslel, že by bylo dobré říct, no, dobře, pokud jsme připraveni bojovat ve válce s Ruskem, jaké to bude?

A první věc ohledně článku byla, že jsem řekl, že nepředpokládejme že Rusko bude čekat, nic nedělat až do roku 2030, než budeme připraveni. Takže předpokládejme, že kvůli způsobu, jakým začínáme podporovat útoky hluboko do Ruska ze strany E3, což jsou Německo, Británie a Francie poskytující zbraně, a zbraně se značnými, jadernými hlavicemi také. Mají 250 kg a značný dosah hluboko do Ruska. Nepředpokládejme, že Rusové se jen tak posadí a nechají, aby se to stalo. Takže můj výchozí bod byl říct, dobře, předpokládejme, že Rusko napadne Evropu, nebo napadne určité prvky Evropy. A co Rusové řekli, je, že tyto útoky nezrušili z programu, což je varování a je to varování, které se zdá, že ignorujeme. Takže předpokládejme, že první útoky se stanou v září tohoto roku.

A můj scénář, a měl bych zdůraznit, že je to scénář, ne předpověď. Takže se snažíme přimět lidi přemýšlet o tom, co by se mohlo stát. Takže předpokládejme, že tyto útoky se stanou v září tohoto roku. A Rusové zničí hypersonickými raketami továrny, které vyrábějí drony a rakety v Británii, ve Francii a v Německu. A otázka pak je, co Evropa udělá? A samozřejmě první věc, kterou Evropa udělá, je, že říká, dobře, nyní vyhlásíme článek 5. A najednou si lidé uvědomí, co článek 5 skutečně znamená. Myslím, že máte NATO, které, když jsem sloužil v NATO, pod velením NATO sil v Středomoří, jsme říkali, že NATO znamená žádnou schopnost organizovat. Trochu nespravedlivé, ale vlastně NATO není tato skvělá všemocná koalice. Lidé říkají, že je to nejsilnější koalice od… …v historii.

Myslím, že to rozhodně není pravda. Nejsilnější koalice v historii, pokud to vidím, byla koalice spojenců ve II. sv. válce, se Spojenými státy, Británií, Commonwealthem, Ruskem a Čínou. Je to rozhodně nejsilnější koalice. Takže NATO vyhlásí článek 5 a tři země, které byly napadeny, vyhlásí článek 5 a uvědomí si, že najednou to, co článek 5 znamená, je, že útok na jednoho je útok na všechny. Ale to neznamená, že vlastně ty celé síly NATO musí reagovat. Lidé se rozhodnou reagovat, jak si myslí, že je to nejlepší. A v článku navrhuji, že Maďarsko říká, ne, nezapojíme se. Španělsko říká, ne, nezapojíme se. Nemyslíme si, že je to v našem zájmu. Myslím, že jiné země by mohly váhat, je těžké říct, ale země jako Maďarsko se zjevně nezapojí. Takže v té chvíli najednou vidíme, že to není všechno, co to znamená.

Ale velký problém, Tuckere, je, co udělají Spojené státy? Nyní samozřejmě víme, že Rubio se dívá, jako by se Spojené státy vracely k podpoře těchto operací. Ale v tu chvíli si myslím, že je tu otevřená otázka o tom, co Spojené státy udělají, pokud to udělají. Pokud uvidíme útok na Rusko, zejména pokud by byly (USA) varovány, že útoky byly varováním, a že abychom na ně nereagovaly. A myslím, že Američané nebudou chtít nasadit vojáky na pevninskou Evropu, bojovat v linii války proti Rusku na evropské půdě a aby američtí vojáci bojovali a umírali na evropské půdě. Já bych to neudělal, kdybych byl ve Spojených státech. Takže jste pak v situaci, no, co teď Evropané udělají?

A znovu, jen abych rozvinul scénář, předpokládám, že Evropané udělají jedinou věc, kterou mohou udělat, protože jejich pozemní síly nejsou připraveny, a to, že použijí vzdušné síly k reakci na Rusko. A to nejde moc dobře, ve skutečnosti zjistí, že jsou proti Rusku, které má spoustu zkušeností v oblasti vzdušné obrany. A jednou z mých prací v námořnictvu bylo být kapitánem protivzdušné fregaty. A byl jsem tím, co bylo známo jako velitel protiletecké války. A mohu vám říct, že jsme v špatném stavu v Evropě, pokud jde o schopnost bránit naše nebe. Měli bychom potíže reagovat na saturaci dronovými útoky. Máme extrémně omezené reakce na konvenční balistické rakety. Jsem velkým fanouškem Teda Postola, který je profesorem na MIT v této oblasti.

Myslí si, že systémy Patriot PAC 3 mají možná asi 3% účinnost. A pokud jde o hypersonické rakety, nemáme žádnou reakci vůbec. Takže najednou provádíme útoky, které nejsou příliš úspěšné. Ale na oplátku říkám, že protože E3 se rozhodly reagovat na útoky, Rusové pak sundají rukavice a použijí hypersonické rakety, pravděpodobně s konvenčními raketami, aby způsobily větší škody. A věc, kterou bych se snažil, zejména jako odborník na energii, by bylo udělat to samé, co udělali v Kyjevě a na Ukrajině, což je chirurgicky začít podkopávat naši energetickou infrastrukturu. A mohu vám říct, že raketa Orešnik dopadající v terminálu na zkapalněný zemní plyn nebo v ropném terminálu v Milford Haven nebo Rotterdamu by způsobila rozsáhlé škody. To by bylo dost špatné. Ale bohužel samozřejmě kvůli sankcím, které jsme uvalili na Rusko před čtyřmi lety, jsme se odpojili od ruské ropy, odpojili jsme se od ruského plynu. Takže to je 40% našeho plynu.

Také jsme se odpojili od ruských produktů, od ruského nafty, která nám dříve poskytovala 40% nafty v Evropě. Teď, jako odborník na energii, pokud mi můžete vysvětlit, jak můžete provozovat moderní průmyslovou společnost bez nafty, tak jsem tu pro vás. Ale nevím, jak to udělat. Je to zodpovědné. Nafta je kritická pro zemědělství, pro rybolov, pro potraviny, logistiku, pro stavebnictví, pro provozování dalších dvou primárních zdrojů energie. To jsou obnovitelné zdroje energie a jaderná energie. Mohl bych pokračovat a pokračovat. Opravdu je to kritické palivo. A odpojili jsme se od něj. A samozřejmě, když jsme se odpojili a zvýšili ceny v Evropě, což samozřejmě má dopad na naše ekonomiky, zejména na německou ekonomiku, jsme nyní v situaci, kdy je Hormuzský průliv uzavřen.

A tak máme druhý úder navíc k prvnímu úderu. Takže mluvíme o velmi, velmi křehké pozici. Je to extrémně slabá pozice, zejména proto, že dovážíme asi 12 milionů barelů ropy denně do evropského regionu. Norsko je rozumně soběstačné. Ve skutečnosti je Norsko úplně soběstačné. A získáváme asi 45% našich uhlovodíků ze Severního moře, i když to klesá. Ale Evropa je obecně extrémně zranitelná. Takže máte situaci, kdy naše energetická infrastruktura je odepisována v době, kdy nemáme žádnou šance bránit naše nebe proti tomu. A znovu, to je důvod, proč jsem se snažil skutečně poukázat na lidi, kteří jsou ochotni přemýšlet o tom, jak by tato válka mohla vypadat, protože ekonomické důsledky by byly hluboké. Matematicky existuje opravdu blízký vztah mezi využitím energie a HDP. Je to extrémně blízké. Je to blízko 1. Je to asi 0,99 nebo něco takového.

-Ano.

-Takže to, co to znamená, je, že když vezmete energii ze systému, tak budete mít důsledek, efekt, který je podobný v hrubém pořadí velikosti na vaši ekonomiku. Takže pokud vezmeme 10% světové energie, překvapení, překvapení, nedivte se, pokud dojde k celosvětovému poklesu HDP o 10 %. Teď se to blíží k depresi. Opravdu, je to na hranici deprese. Ale pokud se vrátíme k Evropě, vůbec by mě to nepřekvapilo, pokud bychom byli v situaci, kdyby takový útok nastal, pak bychom byli v hlubokých ekonomických problémech. A myslím, že by to vedlo také k hlubokým politickým problémům. Ale znovu, je to scénář a smyslem scénáře bylo pomoci lidem opravdu přemýšlet o tom, co by taková válka mohla znamenat a opravdu se ujistit, že jsme provedli hodnocení rizik.

Teď jsem to vyvinul jako scénář, protože to, co jsem chtěl, aby lidé přemýšleli, bylo provedení hodnocení rizik. V tuto chvíli je hodnocení rizik Evropanů o tom, co dělají, podle mého názoru založeno na odhadu. A odhad je, že budeme nadále střílet zbraně dlouhého doletu do Ruska a budeme hádat, že Rusové nebudou reagovat. A myslím, že to je velmi nebezpečný odhad. Myslím, že lidé říkají, že Rusové nemají červené linie. A já jim stále říkám, no, jen chvilku. Rusové nám řekli, že pokud se pokusíme rozšířit NATO do Gruzie nebo na Ukrajinu, pak to povede k válce. A skutečně všichni naši chytří myslitelé nám říkali to samé. A překvapení, překvapení, když jsme to udělali, válka nastala.

Takže Rusko má červené linie. Takže si myslím, že je špatné mít tento odhad. A způsob, jakým funguje řízení rizik. Nejsem velkým fanouškem řízení rizik. Používá se ve finančním sektoru k provádění analýzy rizik a podle mého názoru to pro ně nefunguje. Ale co dělají, říkají, pokud přemýšlíte o riziku, zamyslete se nad dopadem a pravděpodobností. Teď i když je pravděpodobnost, že Rusko udělá to, co jsem řekl, nízká, dopad je hluboký. Takže pro mě je to riziko, které opravdu potřebujete velmi, velmi tvrdě promyslet a ujistit se, že obyvatelstvo, které vystavujete tomuto riziku, to vzalo na vědomí, spíše než jen pokračovat bez skutečného přemýšlení o tom.

Takže si myslím, že v Evropě je potřeba politická debata o tom, zda jsme připraveni nechat naše politiky vést nás do situace, kde jsme vystaveni tomuto riziku. A už jsme tu byli dříve v Evropě. Bylo to v roce 2014, 1914, měl bych říct. Slavná kniha Barbary Tuchmanové “Zbraně srpna”, kde jsme spadli do první světové války. Lidé si mysleli, že to skončí za čtyři měsíce. A o čtyři roky později byla Evropa zdevastována. Takže se alespoň pokusme tentokrát o tom přemýšlet a rozhodnout se, že pokud tyto věci uděláme a pícháme do medvěda, že jsme připraveni na válku, kterou bychom tak jako tak prohráli, pojďme alespoň mít veřejnou debatu o tom.

A podívejme se, jak se k tomu cítí země a jak se k tomu cítí jiné země. Protože jsem silně přesvědčen, že pokud by byla země vystavena tomu, o čem mluvím, rozdíl v politické podpoře by byl zásadní. Myslím, že politická podpora by poklesla. Na tom nezáleží, jaký je morální problém. Myslím, že morální výška leží na straně Ruska. Co se děje, je otázka moci. A Rusko má zde rovnováhu moci, a to převážně. Takže, mé podezření je, že pokud bychom byli schopni mít tuto debatu, a myslím, že bychom měli mít tuto debatu, pak si nemyslím, že by Evropané pokračovali v pocitech tak originální rusofobie, kterou mají.

-Myslím, že jedna nevýhoda, kterou Evropané mají, je, že nechápou jak nenáviděni jsou lidmi, kteří plánují tyto války. Myslím, že to platí pro všechny války za posledních sto let. Myslím, že alespoň v mé zemi, že zahraničně-političtí stratégové, neokonzervativci, kteří to všechno řídí, opravdu nenávidí Evropu a rádi by ji viděli zničenou. Izraelci nenávidí Evropu, a Evropané, zdá se, to nemohou přiznat sami sobě. Je to velmi zřejmé podle dopadů. Takže řekněme, že Rusové by vypustili hypersonickou raketu na Rotterdam nebo na Velkou Británii. Každý ví, že je velmi zřejmé, že Evropa nemůže vést konvenční válku proti Rusku. Okamžitě by prohráli. Jedna věc, kterou však mají, jsou jaderné zbraně. Jak velká by byla motivace použít jadernou zbraň jako odpověď?

-To je otázka za 64 000 dolarů, a vlastně se tím zabývám v článku. Myslím, že o čem mluvíme, je, že pokud by buď Británie nebo Francie, dvě země s jadernými zbraněmi, zvolily reagovat jadernými zbraněmi, to v podstatě znamená národní sebevraždu. Ano, očekával bych, že Rusové zareagují. Zapomeňme, že mají téměř 5 500 jaderných zbraní, jen těsně pod tím.

A myslím, že Británie má tak nějak myslím, že by to mohlo být 200, co se těchto čísel týče. Myslím, že premiér nebo prezident Francie, který je připraven použít jaderné zbraně na podporu konvenční války, kterou bychom pravděpodobně prohráli už na začátku, myslím, že by to bylo velmi…, je to sebevražedné rozhodnutí učinit. Takže nevidím, opravdu nevidím, že by se to stalo.

-Tleskali zničení vlastního energetického potrubí, napomohli invazi své země ze severní a ze subsaharské Afriky. Jsou sebevražední. Tak to vypadá z pohledu pozorovatele.

-Takže si myslím, že je to sebevražedné z neschopnosti. Ale rád bych si myslel, že uvnitř establishmentu je dost lidí, kteří by, v této fázi, zvlášť pokud bychom začali jít do války, opravdu začali přemýšlet o tom. Rád bych si také myslel, že, a zajímalo by mě, co si o tom myslíte že byli Američané, kteří říkali, že to není moc dobré. Tohle není to, co jsme si mysleli, že bychom mohli pomoci s rozbitím Ruska. To se neděje. Tato válka začíná propukávat. Musíme to skončit.

A nevím, jestli se to stane, ale rád bych si myslel, že by ve skutečnosti mohly být nějaké hlasy v Americe. Typy lidí, kteří by se objevili, pro mě by to byli lidé jako J.D. Vance, Tulsi Gabbardová už tam není, ale hlasy rozumu uvnitř Bílého domu. Zajímalo by mě také, jaký má Donald Trump názor, ale jsem si jistý, že Američané nechtějí dělat nic, co by otevřelo možnosti jaderné výměny s Ruskem.

-Mám pocit, že Trumpovy názory jsou irelevantní. Nemyslím si, že byl pro tuto válku s Íránem. Udělali to tak či onak. Je naprosto ovládán. Takže, tak to je. J.D. Vance je jediná osoba, o které vím, že má v americké národní politice nějakou moc, kterou by mohl rozšířit. Má moc, kdo by se tomu postavil? Ale nevidím nikoho jiného než J.D. Vance. Doufám, že se mýlím.

-Jo, jo. Doufám, že se mýlíte také. Myslím, že není pochyb o tom, že hlasy nezávislých médií začínají být slyšeny. Máme dlouhou, dlouhou cestu před sebou, ale začínáme být slyšeni, ale znovu, to je důvod, proč si myslím, že tato debata by se měla konat nyní spíše než později. Myslím, že Evropané o tom moc nepřemýšleli. Myslím, že když byly provedeny útoky na ruskou strategickou bombardovací sílu, myslel jsem, že to byl čin neuvěřitelné strategické nezodpovědnosti, protože ty bombardéry byly na letištních stojánkách, takže je mohly vidět satelity jako součást smlouvy START.

Takže to byla součást smlouvy. A ruská jaderná doktrína je taková, že pokud je jejich jaderná triáda, prvek jaderné triády napaden, pak jejich odpověď je reagovat jadernými zbraněmi. Rozhodli se to neudělat, díky bohu. Ale hrajeme si s ohněm. A myslím, že otázka, kterou si myslím, není jaderná odpověď. A myslím, že je to velmi otevřená otázka. Je to otevřená otázka nejen pro nás, ale i pro Rusy. Mohl bych si představit, že Rusové říkají, že máme lidi, kteří jsou tak neschopní v západních hlavních městech, že možná nechceme reagovat tímto způsobem, nebo by to mohli udělat více uváženě.

Myslím, že to je velmi dobrá otázka. Co když by odpovědi nebyly proti Německu, Francii a Británii, ale jen proti Německu? A co když odpovědi by byly takové, že zničily Němce, německé továrny na drony a polské továrny na drony? Byli by tedy Británie, Rusko a Francie připraveni obětovat své národy a desítky milionů úmrtí, aby podpořili Německo v této situaci? Velmi, velmi dobrá otázka. A nevím, jaká je odpověď, ale pro mě je odpověď, že bychom alespoň měli pečlivě přemýšlet o tom, co se snažíme dělat s těmito zbraněmi dlouhého doletu v útocích na Rusko.

–Jermy–

Červené linie Ruska jsou čitelné až ve chvíli, kdy už válce s Ruskem zabránit nejde

Shrnutí celého rozhovoru odhaluje hlubokou skepsi obou účastníků k současnému politickému a vojenskému směřování západních zemí. Hlavním výstupem diskuse je konstatování, že Západ trpí systémovým nedostatkem schopnosti myslet strategicky. A to není to nejhorší.

Západ je veden elitami, jejichž rozhodování se zakládá na povrchním narativu a rusofobním fanatismu spíše než na reálném posouzení vojenských a ekonomických sil. Rozhovor důrazně upozorňuje na to, že podceňování ruských “červených linií” a slepé pokračování v eskalaci může vést k přímému vojenskému úderu na evropské území, na který Evropa nemá účinnou obranu.

Implikace tohoto vývoje jsou pro Evropu dalekosáhlé. Pokud dojde k narušení kritické energetické infrastruktury nebo k dalšímu kolapsu dodávek klíčových paliv v EU (např. nafty), hrozí okamžitý hospodářský propad dosahující parametrů Velké deprese. Spoléhání se na automatické plnění článku 5 smlouvy NATO nebo na americkou vojenskou intervenci na evropské půdě může být podle Jeromea pouhou iluzí.

Rozhovor tak apeluje na naléhavou potřebu celospolečenské a politické debaty na Západě, která by přinesla realistické hodnocení rizik a otevřela cestu k diplomatickému řešení dříve, než eskalace vyústí v nevratnou katastrofu. Evropa ale pro tu katastrofu dělá doslova všechno, co může! To je prostě realita, která snad již nikomu neuniká.

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 10 dní  a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Německý kancléř poprvé otevřeně přiznal, že za hlubokou krizi Německa může absence ruského plynu a rovněž odvrácení USA od NATO, Evropy a Ukrajiny! Ukázal rovněž i na Zelenského jako na jednoho z viníků současných problémů Německa! Blížící se zemské volby děsí špičky CDU a předseda poslaneckého klubu už dokonce rezignoval na svoji funkci!

Německá politická scéna prožívá v posledních hodinách doslova cirkus. Dlouhodobě budovaný narativ o hladkém přechodu na zelenou energii a schopnosti Německa nahradit levné ruské suroviny bez dopadu na průmyslovou základnu se definitivně zhroutil v přímém přenosu. Spolkový kancléř a předseda CDU Friedrich Merz vystoupil [1] v tradičním letním rozhovoru pro veřejnoprávní televizi ZDF, kde předvedl dosud nevídanou míru otevřenosti a politické defenzivy.

V rozhovoru, který okamžitě vyvolal silnou vlnu reakcí napříč celou Evropou, poprvé veřejně a bez obalu přiznal to, co ekonomové a analytici zdůrazňovali již dlouho: trvající a drtivá energetická krize v Německu je přímým důsledkem nedostatku ruského zemního plynu. Zároveň otevřeně poukázal na dramatickou změnu v geopolitické architektuře, kterou odstartoval ostrý konflikt mezi ukrajinským prezidentem Volodomyrem Zelenským a americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Oválné pracovně, což vedlo k zásadnímu omezení americké podpory Severoatlantické alianci i samotné Evropě.

Rozhovor vedený redaktorkou ZDF odhalil hlubokou politickou i hospodářskou nejistotu, do níž se Německo propadlo. Kancléř Merz, který do úřadu nastupoval s velkými sliby o restartu hospodářství, stabilizaci veřejných financí a nekompromisním vedení, stál v rozhovoru tváří v tvář tvrdé realitě padajících preferencí a narůstající frustrace německé veřejnosti.

Redaktorka bez obalu konfrontovala Merze s tím, že občané věřili jeho volebním slibům, ale realita je zcela odlišná od toho, co jako opoziční lídr garantoval. Odpověď spolkového kancléře však nebyla obvyklým politickým vyhýbáním, nýbrž nečekaně přímočarou rekapitulací faktorů, které německou ekonomiku stáhly ke dnu.

“Vycházel jsem také z jiných předpokladů. Na Ukrajině nyní již pátým rokem v řadě probíhá válka. Máme obtížnou situaci ve vztazích se Spojenými státy americkými. Vidíme, že Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa již nepodporují NATO v takovém rozsahu, jak tomu bylo v předchozích desetiletích. Čelíme zcela nové výzvě ze strany Čínské lidové republiky. Trvající energetická krize je způsobená nedostatkem ruského plynu. To jsou všechno věci, které se tak zásadně změnily, zejména v posledním roce, prakticky i v období mezi volbami a zasedáním příštího německého Spolkového sněmu, že jsem v tom viděl důvod a přebírám za to odpovědnost, že jsme toto rozhodnutí učinili tak, jak jsme ho učinili loni v únoru a březnu, ještě předtím, než se zvolený německý Spolkový sněm sešel.”

Tato slova zazněla z úst německého kancléře téměř stoicky, jako by četl chladnou účetní závěrku. Přesto se jedná o výrok dalekosáhlého významu. Dlouhé měsíce i roky byla jakákoliv zmínka o závislosti na ruském plynu označována za politické tabu nebo zpětné zpochybňování morálních postojů Západu.

Výrok Friedricha Merze však potvrdil krutou ekonomickou pravdu: německý průmyslový model byl po celá desetiletí postaven na přístupu k levným energiím z Východu. Ve chvíli, kdy byl tento přívod přerušen, stala se německá výroba nekonkurenceschopnou, což vyvolalo vlnu deindustrializace, zavírání závodů a přesouvání výroby do zahraničí.

Konec mýtu o bezbolestné transformaci

Německo se v uplynulých letech rozhodlo jít cestou radikálního odstřižení od ruských fosilních paliv. Cílem této politiky bylo připravit Moskvu o příjmy z prodeje surovin. Nicméně dopady tohoto kroku na německou ekonomiku se ukázaly jako drtivé.

Zatímco německá vláda deklarovala rychlou náhradu v podobě zkapalněného zemního plynu (LNG) ze Spojených států či Kataru a masivního rozvoje obnovitelných zdrojů, realita cenové hladiny energií byla pro německé podnože neúprosná. Vysoké ceny elektřiny a plynu zdevastovaly klíčová odvětví, jako je chemický průmysl, strojírenství a automobilový sektor.

Friedrich Merz s reportérkou ZDF na palouku u vody

Když Friedrich Merz v rozhovoru přiznal, že energetická krize je přímo způsobená nedostatkem ruského plynu, odkryl podstatu německého hospodářského kolapsu. Zprávy o rušení pracovních míst v podnicích po celém Německu – jak kancléř sám zmínil na příkladu automobilového dodavatele v jeho vlastním domovském regionu – jsou denním chlebem. Německo zjišťuje, že bez stabilních a cenově dostupných dodávek energií nelze dlouhodobě udržet štědrý sociální stát ani vysokou životní úroveň.

Představme si, v jak hluboké politické defenzivě se kancléř musel ocitnout, aby takové přiznání zaznělo na kameru ve vlajkovém rozhovoru ZDF. Dlouho se berlínská administrativa snažila vinu svalovat na vnější vlivy, inflaci nebo celosvětové tržní výkyvy. Nyní však samotná hlava německé vlády musela přiznat základní stavební kámen problému: bez ruského plynu německý průmyslový motor zkrátka nefunguje.

Konflikt v Oválné pracovně a konec amerického deštníku

Dalším zásadním rozměrem Merzova vystoupení v rozhovoru pro ZDF bylo otevřené pojmenování geopolitického obratu ve Washingtonu. Redaktorka televizního rozhovoru namítla, že válka na Ukrajině běží již dlouho a kancléř se nemůže vymlouvat na okolnosti, které byly známé ještě před jeho nástupem do funkce. Merz však reagoval poukázáním na zlomovou událost, která se odehrála počátkem roku 2025 v Oválné pracovně Bílého domu.

Podle Merze došlo během setkání mezi ukrajinským prezidentem Volodomyrem Zelenským a americkým prezidentem Donaldem Trumpem k ostré konfrontaci, která zcela proměnila postoj Bílého domu k celému konfliktu i k evropské bezpečnosti.

“Ale konfrontace s ukrajinským prezidentem v Oválné pracovně, která se odehrála loni v únoru, zanechala trvalý dojem nejen na mně.”

Tato roztržka stála na počátku masivního přehodnocení americké zahraniční politiky. Trumpova administrativa následně výrazně utlumila vojenskou i finanční pomoc Ukrajině a současně dala jasně najevo, že evropské státy NATO již nemohou spoléhat na bezmezné americké bezpečnostní záruky. Pro Německo i celou Evropskou unii to znamenalo studenou sprchu. Evropa, která po léta zanedbávala vlastní obranné kapacity a spoléhala na americký deštník, byla náhle konfrontována s nutností financovat jak ukrajinskou obranu, tak vlastní přezbrojení, a to v situaci, kdy se její vlastní ekonomika potácí v recesi.

Roztržka v Oválné pracovně tak nepředstavovala jen izolovanou diplomatickou epizodu, ale stala se symbolem definitivního konce jedné éry transatlantických vztahů. Německo se ocitlo ve dvounásobné pasti: na jedné straně ztráta levných energií z Východu, na straně druhé ztráta bezplatné či garantované bezpečnosti ze Západu.

Spory o dluhovou brzdu a rozpočtovou odpovědnost

Dopady energetické a bezpečnostní krize vyvolaly v Německu také ostrý vnitropolitický boj o veřejné finance. Otázka tzv. dluhové brzdy (Schuldenbremse), zakotvené v německé ústavě, se stala jedním z nejsledovanějších témat rozhovoru. Merzova vláda se ocitla pod obrovským tlakem na masivní investice do infrastruktury, energetiky a armády, což však koliduje s přísnými ústavními limity pro zadlužování.

V rozhovoru Merz reagoval na dotazy ohledně rozpočtových rozhodnutí a obrovského zadlužení, které musela jeho vláda schválit:

“Mluvím o velmi vysokém zadlužení, které mě tíží, ale nyní musíme s prostředky, které máme, udělat to správné. Přiznávám, že jsem toto rozhodnutí učinil, ale za důsledky, které nyní musí nastat – rychlé investice a opětovné nastartování hospodářského růstu, za to neseme odpovědnost.”

Rozpor mezi sliby o rozpočtové odpovědnosti, s nimiž CDU vstupovala do voleb, a realitou obrovských úvěrových rámců vyvolává uvnitř německé společnosti hlubokou nedůvěru. Němečtí poplatníci vidí, jak vláda schvaluje rekordní dluhy, zatímco reálné mzdy klesají, sociální odvody rostou a hrozí další zdražování základních životních potřeb.

Kancléř se v rozhovoru snažil obhajovat vládní reformní balíček jako nezbytný krok k udržení sociálních systémů a zamezení růstu odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Nicméně jak poukázala redaktorka s odkazem na průzkumy veřejného mínění, více než 80 procent občanů vnímá vládní opatření jako nespravedlivá a nedostatečná. Namísto slibovaného výrazného snížení daňového zatížení pociťuje většinu domácností pouze částečnou kompenzaci inflace.

Vnitřní krize CDU/CSU a pád preferencí

Politická cena za tuto situaci je pro Friedricha Merze a jeho stranu enormní. Důvěra veřejnosti v kancléře se propadla na historická minima. K tomu se přidávají vnitřní skandály a napětí uvnitř samotného bloku CDU/CSU.

Rozruch vyvolala mimo jiné náhlá rezignace předního činitele strany Jense Spahna z funkce předsedy poslaneckého klubu kvůli skandálu s náhradním mateřstvím, kdy novorozeného syna mu odnosila na základě smlouvy cizí žena v USA, přičemž on sám žije s jiným mužem, prostě chtěli dítě, ale německé zákony náhradní mateřství ani neumožňují, a navíc je to jaksi v rozporu s hodnotami CDU, což dále oslabilo jednotu a kredibilitu lidovců těsně před parlamentními prázdninami.

Frustrace v německé společnosti se neomezuje pouze na ekonomická čísla, ale týká se i stylu komunikace samotného kancléře. Merz sklidil vlnu kritiky za své nedávné útočné výroky na adresu kritiků vládní reformy, které označil za “kulturpessimisty, proroky zkázy a věčné nespokojence” a vzkázal jim, aby “odstoupili do pozadí” (wegtreten). V rozhovoru pro ZDF se kancléř snažil tyto tvrdé výrazy vysvětlit jako nadsázku a překlad myšlenky George Bernarda Shawa, avšak obrázek odtažitého a podrážděného lídra v očích veřejnosti pouze utvrdil.

Občané vyčítají vláde nejen ekonomický úpadek, ale i rostoucí tlak na pracovní výkon při současném zhoršování veřejných služeb. Merzovo volání po tom, aby Němci pracovali více hodin po vzoru Švýcarů, naráží na odpor u zaměstnanců, kteří mají pocit, že platí účet za chybné politické rozhodnutí berlínských elit.

Hrozba kompletního přepsání politické mapy

Největší zkouška pro Friedricha Merze a stávající vládní konstelaci však teprve přichází. Nadcházející zemské volby ve spolkových zemích na východě i severu Německa – například v Sasku-Anhaltsku či Meklenbursku-Předním Pomořansku – hrozí politickým zemětřesením. Východní spolkové země byly vždy výrazně citlivější na dopady protiruských sankcí a ztrátu energetických vazeb s Východem. Zdejší obyvatelstvo nese zdražování a hospodářskou stagnaci ještě těžčeji než západní část země.

Předvolební průzkumy ukazují masivní nárůst podpory pro opoziční a protestní strany, zejména pro Alternativu pro Německo (AfD) a nová politická hnutí na levici i pravici. Tradiční strany politického středu – CDU a SPD – se propadají na rekordně nízké hodnoty. V některých zemích hrozí, že sestavení jakékoliv životaschopné vlády bez účasti protestních sil bude matematicky nemožné.

Takzvaná “požární zeď” (Brandmauer), kterou CDU pod Merzovým vedením vyhlásila vůči jakékoliv spolupráci s AfD, se dostává pod enormní tlak. S rozpadajícími se preferencemi a rostoucí nespokojeností voličů se Merzova strategie izolace opozičních proudů stáva stále obtížněji udržitelnou. Pokud zemské volby skončí debaklem vládních stran, dojde k zásadnímu přepsání politické mapy na zemské úrovni, což následně vyvolá paralýzu i na federální úrovni v Berlíně.

Bez levných energií a bez starých jistot

Přelomový rozhovor Friedricha Merze pro ZDF vstoupí do dějin německé politiky jako okamžik, kdy politické vedení země muselo odhodit ideologické fráze a přiznat nahou pravdu. Německý hospodářský zázrak posledních desetiletí byl úzce spjat se stabilním a levným importem ruského plynu a současně s bezpečnostní garancí ze strany Spojených států. Jakmile tyto dva pilíře padly – jeden v důsledku energetických sankcí a geopolitické roztržky, druhý v důsledku změny politického kurzu ve Washingtonu – Německo se ocitlo v hluboké strukturální krizi.

Zelenského kletba politického konce, kdokoliv si s ním podá ruku, se brzy přenese i na Merze

Stoické přiznání kancléře Merze, že trvající energetická krize je způsobená nedostatkem ruského plynu a že konfrontace Zelenského s Trumpem v Oválné pracovně trvale změnila bezpečnostní rámec Evropy, odhaluje rozsah problémů, kterým Berlín čelí. Krize průmyslu a propad preferencí prostě nejde zastavit, je to proces roztáčející se spirály. A právě to ohrožuje Evropu.

Politici se budou snažit krizi přebít ještě větší krizí – válkou Evropy s Ruskem na horizontu roku 2030. Merzovo přiznání s ruským plynem není aktem upřímnosti, je to důsledek obrovské krize, která donutila kancléře hájit svůj politický propad pravdivými argumenty, což se stává jen výjimečně, jen v případě krizí, kdy politik řekne pravdu, ale pouze na svoji obranu, když to potřebuje.

Ale v roce 2022 to byla právě jeho CDU, která v Bundestagu iniciovala odstřižení se Německa od ruských energií, aby prý Evropa nákupy ruského plynu nefinancovala Putinovi válku. Byl to sám Merz, kdo tehdy pro to jako poslanec zvedl ruku. Teď vlastně pláče na vlastním politickém hrobě. Je to smutné, je to drsné, ale hlavně je to nedůstojné. Jenže, je to realita!

-VK-

Šéfredaktor AE News

DOPORUČENÉ NOVINKY

NÁHODNÝ VÝBĚR