ZAVŘÍT

Yearly Archives: 2026

Musíme pít moč, nemáme co jíst, dodávají nám méně jídla než ostatním, hladem moji muži upadají do bezvědomí, proto musíme opustit pozice! Velitel ukrajinského útvaru natočil šokující video adresované vrchnímu veliteli Drapatému! Mezitím na britské televizi zazněla po dlouhé době pravda, že Rusko vítězí v závodech ve zbrojení!

Neuvěřitelné video právě otřásá ukrajinskými, a k nepochybné radosti Rusů i ruskými sociálními sítěmi. Velitel ukrajinské jednotky, jejíž pozice byly zničeny Ruskou armádou, natočil video adresované novému ukrajinskému vrchnímu veliteli AFU Michajlu Drapatému. Velitel ve zkratce popsal neuvěřitelnou korupci, která z Kyjeva a z vysokých kruhů okolo skandálu s Tymurem Mindičem, Andrijem Jermakem a dalšími dorazila až k jeho jednotce úplně dolů do ukrajinského čela fronty.

Velitel popsal, že jeho jednotce se nedostává jídla a vody. Jeho vojáci pijí vlastní moč, aby přežili. Někteří kvůli nedostatku vody a jídla byli několik dní v bezvědomí. Jejich jednotce chodí méně kilogramů jídla a v delších intervalech než jiným jednotkám. Podle ukrajinských vojáků na sociálních sítích o tomhle vědí všichni ukrajinští vojáci, je to prý veřejné tajemství.

Funguje to na korupční bázi, úplně stejné bázi jako v Kyjevě mezi vysokými hlavouny a politiky, ale samozřejmě v menších objemech peněz, ale o to s děsivějšími dopady na ukrajinskou armádu. Velitelé totiž prý musí svým nadřízeným platit úplatky, aby dostávali na své pozice pro své muže to, co si objednají. Pokud velitel jednotky nic nezaplatí, protože vojáci jeho jednotky odmítají platit směrem nahoru úplatky, tak prostě zásobování jednotky vázne.

Přepis videa 1:

„Přeji vám pevné zdraví, pane vrchní veliteli ozbrojených sil Ukrajiny, generálmajore Mychajle Vasyloviči Drapatyj! Jsem velitelem čety palebné podpory v rámci roty palebné podpory třetího praporu vojenské jednotky A-7049. V současné době se nacházíme v úkrytu, který jsme si našli, protože všechny pozice byly zničeny. Zásoby potravin a pitné vody nám došly před třemi až sedmi dny. Když jsem byl na jiné pozici a moji vojáci byli na jiné pozici, nedostávali celých dvanáct dní ani pitnou vodu, ani jídlo.

Vzhledem k situaci, abychom udrželi své tělo při životě, pijeme vlastní moč a čekáme, až nám shodí alespoň něco. Náš Starlink nám zničili, takže jsme měli spojení pouze přes vysílačku a žádali jsme, aby nám shodili nový Starlink, ale jako odpověď jsme dostávali jen signál „plus“ a nic víc. Naši známí nám před dvěma týdny koupili Starlink, ale dostali jsme ho teprve před třemi dny, a to jsem se náhodou dozvěděl, že máme vlastní Starlink.

Našim blízkým a velení našeho praporu bylo sděleno, že máme vše zajištěno a že nám nic nechybí, ale není to pravda. Celému mému oddílu shazují balíčky se čtyřmi kilogramy jídla a třemi lahvemi vody, zatímco ostatním shazují po devíti kilogramech. A pokud jim vodu neshazují v noci, tak ji shazují přes den. Ale když žádám přes vysílačku, aby nám něco shodili, dostávám jako odpověď různé výmluvy a my čekáme na noc, abychom balíčky dostali.

Objednáváme léky, ale dostáváme je se zpožděním, a někdy je nedostaneme vůbec. Někteří z mých vojáků byli několik dní v bezvědomí kvůli nedostatku vody a jídla. Rozhodl jsem se, že za příznivých podmínek já i můj personál opustíme pozice, aniž bychom čekali na vystřídání, protože nemáme ani sílu, ani možnost na pozicích setrvat.“

Velení neposílá léky, jídlo a vodu jenom občas, terminály Starlink si dokonce vojáci musí kupovat sami s pomocí příbuzných, přestože americká vláda terminály plně platí a hradí Kyjevu. Korupce v Kyjevě je tak pouze pověstnou shnilou třešní na hnijícím dortu nezměrné korupce na Ukrajině, kde vrcholné špičky Zelenského vlády jsou nyní vyšetřovány protikorupčními orgány.

Ta korupce je totiž jako rakovina, a to je známá věc z mnoha a mnoha zemí, kde korupci čelili. Když je zkorumpované vedení státu, korupce se přenáší z politiků dolů na tzv. vyšší státní úředníky, z nich na nižší úředníky, a z nich na občany. A totéž platí o armádě.

Korupce z Kyjeva dorazila do frontových zákopů ukrajinské armády

Když se kšeftuje s americkou a evropskou zbrojní pomocí Ukrajině nahoře okolo Andrije Jermaka, okolo Tymura Mindiče jako pravé ruky Zelenského, tak prostě není divu, že ta korupce se překopíruje i do armády, do systému velení, a podle pravidla rakoviny se korupce rozleze až dolů.

A rozleze se až do takové mrazivé podoby, že vojáci ukrajinské armády sedí v jakémsi sklepě ve videu, a jejich velitel nahrává Drapatému do generálního štábu vzkaz. Není divu, že ruská média v úterý video vysílala prakticky na všech kanálech, protože tohle jsou záběry, které by ani sebelepší ruská vojenská propaganda nemohla vymyslet.

Tymur Mindič – Zelenského manažer v Kvartal 95 a osobní pokladník

Tato svědectví ilustrují děsivý řetězec důsledků. Pokud je logistika v zázemí zatížena klientelismem, neefektivitou nebo úplatkářstvím, dopad na nejnižším článku pyramidy bývá fatální. Vojáci v první linii pak nečelí pouze nepřátelské palbě, ale i základnímu fyzickému vyčerpání z nedostatku vody, potravin a léků. Když jednotky musejí opouštět své pozice kvůli totálnímu selhání zásobování, získává protivník území bez nutnosti přímého vojenského střetu.

Korupce jako metastazující systém

Fenomén korupce ve válečném stavu funguje jako rakovinné bujení. Pokud se nezákonné praktiky, netransparentní zakázky a obcházení pravidel objevují ve vyšších patrech politiky a správy – kde jsou zmiňována jména blízkých spolupracovníků Zelenského či podnikatelských figur z okolí mocenských center, dochází k postupnému přenosu tohoto chování směrem dolů.

Proces přenosu korupčních mechanismů v armádní struktuře obvykle probíhá v několika fázích:

  • Centrální úroveň a zakázky: Netransparentní nákupy výstroje, paliva či techniky za nadhodnocené ceny omezují celkový objem zdrojů, které do armády reálně dorazí.
  • Střední článek velení: Vzniká tlak na neformální kompenzace, vykazování fiktivních stavů zásob nebo upřednostňování jednotek, jejichž velitelé jsou ochotni přistoupit na korupční pravidla hry.
  • Frontová linie: Koncový uživatel – řadový voják – dostává příděly v omezeném množství, se zpožděním nebo vůbec, pokud nezaplatí nahoru úplatek. Základní vybavení, jako jsou komunikační terminály Starlink či zdravotnický materiál, musí být často financováno z vlastních zdrojů, darů příbuzných nebo dobrovolnických sbírek.

Pokud se tento princip stane pravidlem, důvěra v řetězec logistiky a velení AFU se hroutí. Vzniká prostředí, ve kterém se poctivost stává přítěží a kalkul korupce normou. Pro Ruskou federaci představuje tento stav ideální podmínky pro vedení psychologických operací. Ruská média nemusí vymýšlet válečnou propagandu, protože realita v ukrajinských liniích to dělá za ně, a to zdarma.

Rusko vítězí v závodech ve zbrojení!

Zatímco se Ukrajina se utápí v korupci a s ní už i ukrajinští vojáci na frontě, na druhé straně hranice probíhá masivní mobilizace průmyslových kapacit. Ruská válečná ekonomika se plně přizpůsobila potřebám dlouhotrvajícího konfliktu založeném na opotřebovávaní. Tento stav podrobně zhodnotil britský vojenský analytik Sean Bell ve vysílání televize Sky News, kde poukázal na hluboký strukturální nepoměr v produkci klíčových druhů výzbroje.

Přepis videa 2:

„Prezident Zelenský se zdá být stále více znepokojen nedostatkem raket protivzdušné obrany na Ukrajině. Proč Rusko nemá stejný problém?

-Jo, tahle otázka se objevila doslova hned po včerejšku. Ozval se mi jeden divák a zeptal se: „Čelí tedy Rusko stejnému problému?“ A já jsem odpověděl: „Ne!“ Ale vlastně jsem si řekl, že by stálo za to se tím zabývat. A tak jsem se na to rychle podíval. Rusko zahájilo válku s poměrně značnými zásobami, například dělostřeleckých granátů.

Stejně tak ale muselo rozběhnout svou obrannou průmyslovou základnu, aby mohlo vyrábět rakety a podobně. Na začátku nakupovali spoustu věcí od Severní Koreje, ale také od Íránu. Vzpomínáte si na rakety a drony Šahíd, které přelétávaly přes hranice? Nyní však Rusko vynakládá 7,5 % svého HDP, tedy téměř třetinu dostupných vládních výdajů, na obranu.

To znamená, že za více než čtyři a půl roku zvýšilo produkci. Dobrým příkladem je současná měsíční produkce 60 balistických raket. Když si to spočítáte, je to přibližně stejný počet jako počet raket Patriot, které se vyrábějí. Zde jsou dvě výzvy: za prvé, rakety Patriot nesměřují jen na Ukrajinu, ale do celého zbytku světa. Za druhé, na sestřelení jedné přilétající rakety jsou obvykle zapotřebí dvě rakety Patriot.

Stručná odpověď tedy zní: Rusko ve skutečnosti dodává nejméně dvakrát více balistických raket, než kolik jich lze sestřelit. Stejný argument platí i pro drony – ukrajinské drony i hrozbu ze strany ruských dronů. Ukrajině se daří sestřelit většinu dronů s vrtulovým pohonem. Rusko je proto nyní nahradilo drony s tryskovým pohonem a každý měsíc jich vyrábí asi 11 000. Jedná se o pokračující závod ve zbrojení, ve kterém v současné době vítězí ruský obranný průmysl.“

Analýza jednoznačně ukazuje na kvantitativní převahu, které čelí nejen samotná Ukrajina, ale i celý západní obranný průmysl. Přechod Ruské federace na plnou válečnou výrobu znamená, že na bojiště proudí tisíce proudových dronů a desítky balistických raket měsíčně. Západní systémy protivzdušné obrany, jako je Patriot, jsou extrémně nákladné, jejich výroba je časově náročná a celosvětová poptávka po nich daleko překračuje dostupné kapacity.

Na frontové linii Ukrajiny bojuje třetí a zdánlivě neviditelný účastník – korupce!

Ten ostrý kontrast je ale v tom, že na britské televizi se válka na Ukrajině popisuje stále v rovině početních bilancí raket a dronů na obou stranách, ale ve skutečnosti ta válka na Ukrajině má ještě třetího a jakoby neviditelného účastníka, resp. účastníka, o kterém všichni na Ukrajině vědí, ale nikdo o něm ze zvyku nikdy nemluví – korupci! Korupce je třetím účastníkem té války mezi Ruskem a Ukrajinou s podporou zemí NATO. A ta korupce jako třetí účastník bojuje v té válce jen sama za sebe, ale v konečném důsledku pomáhá ruské válečné mašině.

Tabulka názorně zobrazuje, jak funguje korupce jako skrytý 3. bojovník na ukrajinské frontě:

Oblast Vnější hrozba (Ruská federace) Vnitřní hrozba (Korupce a selhání systému)
Mechanismus účinku Přímá vojenská síla, dělostřelectvo, drony, rakety Oslabování logistiky, rozkrádání zdrojů, demoralizace
Dopad na frontu Fyzická likvidace pozic a infrastruktury Opuštění pozic z důvodu nedostatku vody, jídla a spojení
Průmyslový rozměr Výroba 60 balistických raket a 11 000 dronů měsíčně Ztráty zdrojů při předražených či nefunkčních zakázkách
Vliv na společnost Tlak na mobilizaci a lidské zdroje Ztráta důvěry ve vedení státu a spravedlivý systém

Pokud totiž ukrajinští vojáci kvůli korupci musí pít vlastní moč a hladem ztrácí vědomí, což je nakonec donutí opustit pozice na frontové linii, tak Ruská armáda nemusí nic dělat, nemusí ty vojáky ani v boji zastřelit, nemusí jejich pozice dobývat, prostě si Rusové počkají, až ukrajinská “korupce” de facto jako tajný ruský spojenec postupně ty ukrajinské pozice a zákopy vyčistí za ně.

A v Bruselu o tom vědí, že peníze od EU a USA mizí v soukromých kapsách a na nákupy zlatých záchodů, ale nic proti tomu neudělají. Korupce se totiž díky válce na Ukrajině rozlezla v EU jako rakovina i do Bruselu. Ne, že by tam nebyla už předtím, ale teprve s válkou na Ukrajině ta korupce v Bruselu dostala ty pravé a silné grády. V ukrajinské odkláněčce jedou špičky celé EU! A taková je realita!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Skandál největšího německého deníku, jehož redaktor se ptal Zelenského, jak může Evropa pomoci Ukrajině zabíjet více Rusů, odhaluje nacistický resentiment mezi německými elitami, politiky a novináři! Ani bavorský ministr vnitra není nejostřejší tužka v penálu, když objevil Ameriku a zjistil, že mnoho Ukrajinců doma i v Německu sympatizuje s Ruskem!

Německo to prostě má stále v sobě. Ani 81 let po skončení druhé světové války se německé elitní kruhy nezbavily své hluboce zakořeněné nevraživosti a resentimentu vůči Rusku za historickou porážku v roce 1945. Samozřejmě, že nikdo v dnešním Berlíně či v redakcích médií to veřejně a naplno nepřizná.

Tento postoj je však čím dál zřetelněji vidět a cítit z rétoriky politických představitelů – od minulého kancléře Olafa Scholze až po současného kancléře Friedricha Merze. Ještě agresivněji se tento fenomén projevuje u předních německých novinářů z tzv. mainstreamových médií, v jejichž čele stojí prestižní deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Příkladem toho, jak hluboko tento narativ pronikl do německého žurnalistického prostředí, se stal incident z minulých dní.

Redaktor zmíněného deníku Michael Martens vyrobil v sobotu 8. srpna na tiskové konferenci v Bělehradě naprosto neuvěřitelný skandál. Na společném vystoupení srbského prezidenta Aleksandra Vučiće a ukrajinského vůdce Volodymyra Zelenského se bez obalu zeptal ukrajinské hlavy státu, jak může Evropa Ukrajině pomoci „zabíjet více Rusů“. Ačkoli se vzápětí opravil na „ruských vojáků“, moc si nepomohl a škoda již byla napáchána a podstata jeho myšlení se naplno odhalila.

Přepis videa č. 1:

„Otázka pro prezidenta Vučiće. Oba jste ve svých shrnutích jednání zmínili Evropskou unii. Na začátku tohoto roku jste společně s albánským premiérem Edi Ramou prosazovali, že Evropská unie by měla zemím, které splňují podmínky, umožnit stát se členy jednotného trhu – nikoli jako náhradu, ale jako přechodný krok na cestě k plnému členství. Projednal jste tuto záležitost také se svými ukrajinskými partnery? A mohl byste nám poskytnout obecný přehled o tom, v jaké fázi se tato debata nachází?

A mám krátkou otázku na prezidenta Ukrajiny Zelenského. Částečně jste se toho již dotkl, ale můžete nám, Evropanům, říci, co konkrétně můžeme udělat, abychom vám pomohli zabíjet více Rusů? Více ruských vojáků, samozřejmě. Ptám se také na toto: hovořil jste o nějakých otázkách týkajících se obranné spolupráce a společné výroby dronů se svými srbskými hostiteli? Mnohokrát děkuji.“

Tohle je samozřejmě důkaz latentního nacismu, které prostě v Německu je stále zažraný a v poslední době prostě vyplouvá na povrch. Pohrobci nacistů jsou již ze 3. a dokonce 4. kolene, ale přesto ten nacismus a nenávist k Rusku spolu s resentimentem přetrvává.

A občas si prostě nějaký politik či redaktůrek nedá pozor na hubu a prostě mu to ujede, jako to ujelo Martensovi. A je jedno, jestli vyzval k zabíjení Rusů nebo “jen” ruských vojáků. V tom nedělal Wehrmacht a jednotky SS žádný rozdíl během operace Barbarossa při tažení Sovětským svazem. Jeho dědeček mu o tom určitě mohl lecos vyprávět.

Skandál na tiskové konferenci a pochybná nestrannost německých médií

Výrok novináře Michaela Martense okamžitě vyvolal mezinárodní ohlas a ostrou vlnu kritiky. Novináři německých médií, a redakce FAZ především, mají podle všech profesních kodexů i regulačních pravidel německého syndikátu novinářů povinnost zachovávat striktní nezávislost, odstup a neutralitu.

Německý žurnalista se podle platných etických zásad nesmí otevřeně postavit na jednu stranu válečného konfliktu a vyzývat k zabíjení vojáků, či dokonce civilistů druhé strany. existuje na to dokonce Grundgesetz paragraf trestnosti podněcování k válce či podpoře války. Martensovo formulování dotazu však nebylo analytickou otázkou, ale přímou výzvou k intenzivnějšímu zabíjení. Rusofobie je prostě v Německu zažraná. Bývalý kancléř Olaf Scholz zažil taktéž jednu veřejnou rusofobní epizodu, kde ponechal průchod nacistickým emocím. Video máte níže.

V reakci na Martensův výstup vypukla mezi veřejností i odbornou kritikou masivní petice požadující, aby vedení deníku Martense neprodleně propustilo. Tlak veřejnosti přinutil redakci Frankfurter Allgemeine Zeitung, aby v pondělí vydala oficiální prohlášení. Vedení novin se v něm pokusilo situaci zachránit tvrzením, že „Není redakční politikou FAZ, aby bylo zabito co nejvíce ruských vojáků.“ Tímto vlažným distancováním se však polemika zdaleka neuklidnila. Redakce sice odmítla, že by zabíjení bylo jejím oficiálním cílem, nicméně fakt, že její klíčový redaktor takto uvažuje a veřejně se ptá, zanechal v důvěryhodnosti listu hlubokou trhlinu.

Dědeček ve štábu Wehrmachtu a historické paralely

Olej do ohně celé kauzy přililo odhalení informací v profilu Michaela Martense na německé Wikipedii. Vyšlo totiž najevo, že jeho dědeček Kurt Martens působil v nacistickém Německu jako státní zástupce (prokurátor) a následně sloužil jako důstojník ve vysokém velitelském štábu Wehrmachtu.

Martens existenci této rodinné historie nepopírá. Ve svých vyjádřeních veřejně tvrdí, že se z temných kapitol německé minulosti a nacismu poučil a že jeho rodinný původ jeho dnešní práci neovlivňuje. Nicméně na internet se dostali informace, že Martensův dědeček Kurt byl nejen u Wehrmachtu, ale dokonce v Hitlerově čestné jednotce Leibstandarte SS Adolf Hitler. Více v odkazu na Twitteru níže.

Dědeček Michaela Martense, Kurt Martens, byl členem nacistické jednotky Waffen-SS pod Hitlerovým velením: „Britský komik Dan Tetsell a německý novinář Michael Martens jsou bratranci, kteří mají společného dědečka, Kurta Martense, který sloužil ve Waffen-SS.“

Právě tato prohlášení však vyvolala na sociálních sítích a v nezávislých médiích obrovskou vlnu sarkasmu a rozhořčení. Kritici poukazují na to, že pokud se Martens z historie poučil, pak očividně zcela opačným způsobem, než by se od moderního demokratického novináře očekávalo. Jeho rétorika totiž nápadně připomíná slovník a uvažování důstojníků německého generálního štábu z doby druhé světové války.

Tedy přesně toho štábu, kde sloužil jeho dědeček a kde se v letech 1941–1945 reálně plánovalo a řešilo, jak zlikvidovat co nejvíce příslušníků Rudé armády a usnadnit postup na východ. Tento dějinný příměr tak znovu otevřel otázku, do jaké míry jsou jisté vzorce myšlení v německé společnosti předávány napříč generacemi.

Objevení Ameriky bavorským ministrem, že na Ukrajině jsou i Ukrajinci sympatizující s Ruskem

Skandál kolem novináře FAZ však není jediným příkladem toho, jak němečtí političtí představitelé a analytici přistupují k východní Evropě s pozoruhodnou mírou naivity či předstíraného překvapení. V souvislosti s nedávným nálezem dronu s výbušninou na ukrajinském letadle Antonov na německém letišti vystoupil bavorský ministr vnitra Joachim Hermann (CSU). Ve svém prohlášení komentoval zatčení ukrajinského občana, který byl v této věci podezřelý ze spolupráce s ruskými tajnými službami.

Přepis videa č. 2:

„Poslední osobou, kterou v této souvislosti zadrželi, byl ukrajinský občan, který však zcela zjevně – alespoň podle dosavadních podezření – pracoval pro Rusko. V tomto ohledu bohužel neplatí, že bychom to mohli všude jednoduše posoudit na první pohled. V zásadě chceme Ukrajinu podporovat, ale na Ukrajině jsou i lidé, kteří spíše sympatizují s Ruskem, a proto se tím nesmíme nechat zaslepit.

Právě proto bylo v tomto případě důležité zatknout i ukrajinského občana. To, že jsme opatrní vůči všem Rusům, ještě neznamená, že je tato záležitost vyřešena. Kromě toho samozřejmě existují i ruští opozičníci, kteří se v naší zemi zdržují zcela legálně.“

Hermann před kamerami s vážnou tváří prohlásil, že na Ukrajině – a tím pádem i mezi ukrajinskými uprchlíky v Německu – existuje nemalé množství lidí, kteří sympatizují s Ruskem. A že Německo s tímto faktem musí začít počítat, protože nelze na první pohled jednoduše rozlišit, který Ukrajinec podporuje Kyjev a který naopak drží stranu Moskvě.

Podstatou konfliktu na Ukrajině je občanská rozpolcenost, kterou Západ léta ignoroval

Slova bavorského ministra vnitra působí na externího pozorovatele téměř jako fraška. Němečtí politici a západní mainstreamoví komentátoři jako by dnes objevovali Ameriku, když překvapeně zjišťují, že Ukrajina není homogenní monolit, ale země s velmi složitou národnostní, jazykovou a politickou strukturou. Právě tato vnitřní rozpolcenost byla přece spouštěčem celého konfliktu, který v zemi zuří prakticky již od událostí na Majdanu v roce 2014.

Ukrajina byla po desetiletí zemí, kde vedle sebe žily miliony etnických Rusů a Ukrajinců, úzce propojených rodinnými, kulturními i hospodářskými pouty. Ignorování této reality a snaha o jednoznačné politické i kulturní odříznutí proruské části obyvatelstva vedly v roce 2014 k vypuknutí tragického občanského konfliktu na Donbasu. Tento vnitřní střet se následně v roce 2022 transformoval do otevřeného, zástupného a de facto mezinárodního vojenského konfliktu obrovských rozměrů.

Pokud dnes přední němečtí politici vyjadřují údiv nad tím, že mezi ukrajinskými občany existují lidé s proruskými postoji či přímo agenti pracující pro ruské zájmy, prokazují tím buď naprostou neznalost reálií východní Evropy, nebo vědomou licoměrnost. Dvanáct let ignorovali složitost ukrajinské společnosti a nyní jsou konfrontováni s důsledky vlastní jednostranné politiky přímo na území Spolkové republiky Německo.

Německé stíny minulosti a naprostá absence sebereflexe

Spojení nevraživé rétoriky novinářských elit typu Michaela Martense z FAZ a naivního procitání politiků typu Joachima Hermanna vykresluje šílený obraz současného Německa. Namísto toho, aby Berlín působil jako stabilizační faktor Evropy, podléhá starým historickým resentimentům a ideologickému vidění světa a sám se stává havním destabilizačním nástrojem v Evropě. A to nejen bezpečnostní destabilizací, ale i ekonomickou a v neposlední řadě sociální, jak jsme viděli v roce 2015 v případě otevření Německa barevné migrační vlně. Je to destrukce Německa společně s destrukcí Evropy.

Když redaktor předního deníku bez mrknutí oka zjišťuje, jak účinněji zabíjet vojáky protivníka, a jeho rodinné zázemí sahá přímo do právního a vojenského aparátu Třetí říše, nelze se divit vyostřeným reakcím veřejnosti. Ukazuje se, že historické německé trauma z roku 1945 a z toho pramenící antiruský sentiment v německém establishmentu nikdy zcela nezmizely. Pouze čekaly na vhodnou dějinnou konstelaci, aby se v plné síle opět prodraly na povrch. A právě to se teď děje v přípravě celé Evropy na konflikt s Ruskem v horizontu roku 2030. Taková je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Trump před měsícem slíbil Zelenskému na summitu NATO v Ankaře výrobu raket pro PVO Patriot na Ukrajině, ale teď o měsíc později už je všechno jinak, na Kyjev padají ruské rakety a Trump naříká, kolik mladých lidí měsíčně na Ukrajině umírá! Ukrajinský analytik to divákům vysvětlil, proč se rakety pro Patriot nikdy na Ukrajině vyrábět nebudou!

V Moskvě z toho mají kabaret, ale je to prostě drsná realita. Politická rétorika Donalda Trumpa v posledních hodinách totiž opět připomíná komedii a velice nepovedený mix slibů odtržených od reality mezinárodní bezpečnostní politiky, možností globálního obranného průmyslu i interních postupů amerických zpravodajských služeb. Celý řetězec událostí odstartoval na summitu NATO v Ankaře na počátku července, kde se americký prezident postaral o značný rozruch.

Přímo před televizními kamerami, za přítomnosti ukrajinského vůdce Volodymyra Zelenského, totiž Trump bez zaváhání slíbil, že Spojené státy poskytnou Ukrajině plnou licencí na domácí výrobu pokročilých raket PAC-2 a PAC-3 určených pro protivzdušné systémy Patriot. Tehdy z toho bylo obrovské překvapení a generální tajemník NATO Mark Rutte hovořil o největším úspěchu summitu, a že Trump se prý opět vrátil k podpoře Ukrajiny.

Přepis vyjádření z ankarského summitu:

Jedno ptáčátko mi prozradilo, že jim dáme právo vyrábět rakety Patriot. Ukážeme jim, jak na to. Je to vlastně dost složité, ale tu složitost rychle pochopíte, a právě o tom mluvíme. A společnost, která je vyrábí, právě staví čtyři továrny. Víte, všechny naše firmy to budou schopny zvládnout za dva až tři měsíce. Pokud si teď objednáte „Patriot“, nebudete na ně muset dlouho čekat. To samé platí pro „Tomahawky“.

Máme spoustu určitého vybavení, ale je to takzvané elitní vybavení. A pro válku nutně nepotřebujete elitní vybavení. Ale, takže jedna z věcí, o kterých budeme mluvit, je, že vám dáme licenci na výrobu raket Patriot. To je docela super, že? -Jistě. -Tím pádem si nemůžete stěžovat, že vám jich nedáváme dost. Řekl bych, vyrobte si je sami. Ještě jsme o tom tu firmu neinformovali, ale to se vyřeší v pohodě. Jasně, budou nadšení.“

Trump ve svém typicky optimistickém a poněkud nadneseném stylu popisoval, jak americké zbrojní firmy dokáží postavit nové výrobní závody během necelých dvou až tří měsíců. Dokonce veřejně tvrdil, že vybraná ukrajinská společnost se o tomto zásadním rozhodnutí teprve dozví z médií a že z toho bude spousta radosti. Tímto výrokem však zcela zjevně předběhl jakékoliv oficiální schvalovací procesy, bezpečnostní prověrky Pentagonu i střízlivé hodnocení vlastních vojenských poradců.

Střízlivění v Camp Davidu a rychlý rétorický obrat

Jak už bývá u impulzivních politických deklarací zvykem, stačilo pouhých několik dní, aby po návratu do Washingtonu převládl pragmatismus tajných služeb a obranných analytiků. Během následné tiskové konference v rezidenci Camp David čelil Donald Trump přímým dotazům novinářů, kteří se ptali, zda je americká administrativa skutečně připravena licence udělit, nebo zda od ukrajinské strany požaduje další ústupky či garance.

Přepis vyjádření z tiskové konference v Camp Davidu:

„Řekl jste, že si nejste jistý, zda Ukrajině udělit licenci na rakety Patriot, o kterých se jednalo. Chcete od Zelenského vidět ještě něco víc, než tento krok podniknete?

-No, je to velký krok. Podívejte, máme nejlepší zbraně na světě. Tyhle zbraně jsou neuvěřitelné. Musíme být velmi opatrní, když někomu dovolíme je vyrábět. Víte, teď je to velmi důležité. Právě stavíme mnoho továren na výrobu těchto a dalších zbraní. Raketa Tomahawk je ta nejúžasnější věc.

Dokáže proletět dveřmi. Můžete ji vystřelit skrz okno domu. Nikdo nikdy nic podobného neviděl. Musíte být velmi uvážliví, ale také velmi opatrní. Zatím jsme s tím nesouhlasili. Jednáme o tom. Je však těžké předat takovou technologii. A nemyslím si, že by k tomu někdy došlo. Ale víte, ti lidé, kterým tu technologii dáte, se jednoho dne mohou obrátit proti vám. Víte, to je možné. Podívejte se na války, v průběhu let se to stalo několikrát, že? Musíme tedy být velmi opatrní. Chci říct, že si to střežíme.“

Odpověď amerického prezidenta byla od původního ankarského nadšení dramaticky odlišná. Trump zcela otočil, zdůraznil extrémní složitost celého procesu a poukázal na vysoká bezpečnostní rizika spojená s šířením nejmodernějšího vojenského know-how. Namísto slibované brzké výroby přímo na Ukrajině začal vyzdvihovat americké domácí kapacity a varoval před scénářem, kdy by se citlivá vojenská technologie mohla v budoucnu obrátit proti samotným Spojeným státům.

Globální nedostatky munice a strategický odstup Washingtonu

Během posledního aktuálního brífinku o víkendu se novináři k tématu zásobování ukrajinské protivzdušné obrany vrátili a dotazovali se na akutní nedostatek raket dlouhého doletu a systémů Patriot. Prezident Trump na přímou otázku reagoval vyhýbavě, přičemž nepřímo potvrdil, že ani samotné Spojené státy nemají v současné době nadbytek raket PAC-2 a PAC-3 k okamžitému předání. Místo toho kritizoval předchozí administrativu za vyčerpání vojenských skladů a vysvětloval, že USA v současnosti doplňují své globální zásoby a využívají spíše starší, byť stále účinnou munici.

Přepis vyjádření z víkendového tiskového brífinku:

Možná se to objeví, možná ne. Doufejme, že se nic dalšího neobjeví. Ale jsme na tom velmi dobře. Máme doslova obrovské množství munice.

-Pane prezidente, co se týče Ukrajiny, prezident Zelenský říká, že jeho země zoufale potřebuje rakety dlouhého doletu nebo ty baterie raket Patriot. Je to něco, co vy…

-No, chci říct, my taky chceme rakety. Víte, když mu Biden dal tolik, dal mu munici v hodnotě 300 miliard dolarů. Víte, když jsem odešel z úřadu (v roce 2021), byly sklady plné a on toho hodně rozdal. Teď to znovu doplňujeme a používáme munici, která je velmi výkonná, velmi dobrá, ale jinak bychom ji nepoužívali. Mohli jsme použít něco jiného. Ale tohle je trochu starší typ, stejně účinný. A je toho tolik, navíc máme zásoby munice po celém světě, takže kdybychom je někdy potřebovali, vezmeme si je. Jsme zásobováni po celém světě. Ale jsme na tom opravdu velmi, velmi dobře.

-Zdá se, že Rusko zintenzivnilo útoky na civilisty.

-Všiml jsem si toho.

-Znepokojuje vás to?

-Co jiného? Podívejte, z tohoto hlediska do toho nejsme zapojeni. Jsme odděleni oceánem. Ale nesnáším pohled na to, jak každý měsíc umírá 25 000 mladých lidí. A přesně to se děje mezi Ruskem a Ukrajinou. Každý měsíc přicházejí v průměru o 25 000 lidí, většinou vojáků. A víte, pracujeme na tom a myslím, že děláme pokroky. Ale je to násilná, velmi násilná válka. V té válce je spousta nenávisti, spousta nenávisti mezi oběma vůdci. Urovnal jsem osm válek. Myslel jsem si, že tahle bude možná jedna z těch snazších, a nakonec se ukázala jako ta nejtěžší. Ale pokroky se dělají. Mockrát děkuji.“

Trump zároveň znovu potvrdil svůj dlouhodobý postoj geografického a politického odstupu od evropského konfliktu. Poukázal na to, že Spojené státy chrání oceán, a přestože vyjádřil lítost nad obrovskými lidskými ztrátami na frontové linii, zdůraznil, že osobní nevraživost mezi lídry obou bojujících stran dělá z vyjednávání o míru mimořádně složitý úkol. Z celé reakce bylo patrné, že dodávky nejmodernějších zbraní rozhodně nebudou probíhat tak hladce, jak bylo původně prezentováno.

Proč byla výroba na Ukrajině od počátku nerealizovatelná?

Celou iluzi o možné licencované výrobě pokročilých střel přímo na ukrajinském území konečně uvedl na pravou míru uznávaný vojenský analytik Dmytro Sněhyrjov ve svém vystoupení na ukrajinské televizní stanici. Sněhyrjov technicky a logisticky rozkryl, proč byl Trumpův původní slib od počátku nepodložený. Hlavním faktorem, který Američané berou v úvahu – i v případě, že by úvahy přešly na licenční výrobu v bezpečném zázemí, jako je Německo – je bezprostřední vojenská zranitelnost.

Přepis vystoupení vojenského analytika Dmytra Sněhyrjova:

Co se týče výroby těchto raket PAC-3. Můžete nám prosím sdělit, jak podle vás vypadá budoucnost tohoto rozhodnutí? Budeme tyto rakety nakonec vyrábět na území našeho státu? Pokud ano, tak kdy?

-Ne, nebudeme. To bylo jasné už od samého začátku. Hlavní požadavek americké strany, i kdyby předali licence na výrobu na území Německa, nikoli Ukrajiny, zohledňuje i bezpečnostní faktor, tedy možnost zničení výrobních závodů těmi samými aerobalistickými zbraněmi Ruské federace. Proč se tato vlna zvedla v ukrajinských médiích, není jasné.

Za druhé, neexistuje odpovídající výrobní základna, není k dispozici dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků, ani odpovídající režim kontrašpionážní činnosti. Ještě jednou zdůrazňuji, jak s tím souvisí předání přísně tajných informací (uprchlým Tymurem) Mindičem. Souvisí to přímo. Spojené státy, konkrétně Trump, prohlásil, že má obavy z možného úniku informací, a to konkrétně dokumentace k systému PAC-3, na ruskou stranu.

V souladu s tím analyzují podobná prohlášení na veřejnosti. Pokud osoba, která nemá přístup k státnímu tajemství, obdrží přísně tajné dokumenty, pak u americké strany vznikají obavy. A nevznikne tak vlastně precedens, kdy už nebudou předány výkresy rakety S-300, ale dokumentace k systému PAC-3 ruské straně. Tím spíše, že si přece dobře pamatujeme Mindičovy nahrávky: „dvojka do Moskvy.“ No, místo té „dvojky“ to bude příslušná technická dokumentace k systému PAC-3.“

Výroba tak vysoce komplexního zbraňového systému, jako je raketa PAC-3, vyžaduje rozsáhlé, vysoce specializované a nepohyblivé průmyslové objekty. V podmínkách současné války by jakýkoliv nově budovaný závod na území Ukrajiny okamžitě čelil masivním úderům ruských aerobalistických raket Kinžal nebo střel s plochou dráhou letu. Ukrajina navíc podle Sněhyrjova nedisponuje potřebným množstvím vysoce specializovaného technického personálu ani infrastrukturou, která by dokázala garantovat nepřetržitý a bezpečný výrobní cyklus.

Systémová korupce, bezpečnostní rizika a stín kauzy Mindič

Nejzásadnějším důvodem, proč Washington rázně odmítá jakýkoliv přesun kritického know-how, však zůstává zranitelnost ukrajinského bezpečnostního aparátu vůči korupci a ruské špionáži. Dmytro Sněhyrjov ve svém rozboru přímo odkázal na medializovanou korupční kauzu spojenou s podnikatelem Tymurem Mindičem, blízkým spolupracovníkem z okruhu Zelenského. Zveřejněné odposlechy protikorupčních orgánů NABU odhalily rozsáhlé nelegální finanční operace spojené se státními zakázkami.

Právě v těchto nahrávkách se objevil výraz „dvojka do Moskvy“. Vyšetřovací spisy a protikorupční orgány potvrdily, že tato formulace v hantýrce aktérů označovala nelegální finanční transfer ve výši 2 milionů dolarů, které směřovaly přes síť provizí a nelegálních prádelen přímo do Ruské federace k rukám obchodních partnerů.

Zelenský se svou pravou rukou a pokladníkem Tymurem Mindičem

Pro americké zpravodajské služby je existence takto hluboko utajených korupčních kanálů varovným signálem. Pokud dokáží neprověřené osoby manipulovat se stamilionovými částkami a posílat miliony do Moskvy, existuje neúnosné riziko, že by místo finanční „dvojky“ mohla do rukou ruské rozvědky putovat kompletní technická a konstrukční dokumentace k nejmodernějším americkým raketám PAC-3.

Vůči takovému riziku se Pentagon striktně vymezuje, a proto Trump musel svůj slib z Ankary prostě odpískat. A proto na Kyjev padají ruské rakety a Kyjev je nemá čím sestřelovat. O to více se dá očekávat, že Brusel a Londýn se pokusí nastartovat výrobu vlastních PVO raket, a to opět v rámci financování a příprav na válku s Ruskem na horizontu roku 2030. Na Ameriku totiž – jak se právě Kyjev teď přesvědčil – není už spolehnutí. Je to další důkaz americké demise v Evropě, kterou Trump úspěšně naplňuje. A to se mu musí nechat.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Ukrajinský aktivista v ČR správně vystihl, že EU nezajímá porušovaní lidských práv na Ukrajině, ale zajímá ji, jestli nově příchozí uprchlíci z Ukrajiny mají splacené dluhy k armádě! Nikdo ale neřekl, jakou podobu splacení těch dluhů má mít, jestli zmrzačení, invaliditu nebo smrt na frontě! Mobilizace na Ukrajině se hroutí!

Proces udělování dočasné ochrany a azylu ukrajinským občanům v zemích Evropské unie prochází zásadním ústředním zlomem. Zatímco první měsíce po vypuknutí SVO v roce 2022 byly ve znamení bezprecedentní solidarity a automatického otevírání náruče všem příchozím, současná realita ukazuje na to, že ne že by Evropě došla s Ukrajinci trpělivost, ale Kyjev nemá vojáky a chce vrátit Ukrajince z EU, co dostali azyl.

S tím, jak ukrajinská fronta jde regulérně každý den do kytek, se ukrajinská junta potýká s kritickým nedostatkem lidských zdrojů na frontě. Zelený feťák tak vyvíjí tlak nejen na vnitřní mobilizační mechanizmy Ukrajiny, ale také na politickou reprezentaci členských států EU. Některé unijní země pod vlivem diplomatického tlaku Kyjeva i narůstajícího domácího populismu začínají zpřísňovat podmínky pro pobyt ukrajinských mužů ve věku od 18 do 60 let.

Změny se týkají zejména požadavků na prokazování splnění branné povinnosti či předkládání platných vojenských dokladů. Tento vývoj vyvolává ostrou kritiku jak ze strany samotných uprchlíků, tak ze strany právních expertů na mezinárodní humanitární právo. Na českých sociálních sítích se v této souvislosti objevilo video ukrajinského občana žijícího v ČR s přiznaným statusem, který velmi otevřeně a kriticky komentuje kroky české vlády ohledně odmítání poskytování ochrany mužům, jež nesplnili své povinnosti vůči vlasti.

Přepis videa:

„Od dnešního dne Česká republika odmítá poskytnout ochranu ukrajinským mužům, kteří právě přijeli a kteří – no, pokud to tam bylo doslovně uvedeno – nesplnili svou povinnost vůči své vlasti. A jak to budou měřit, to by mě zajímalo. Pokud někdo dezertoval z ukrajinské armády a strávil rok na frontě, splnil svou povinnost vůči své vlasti, nebo ne? Jak to pochopit, jak to změřit? Nebo snad měl přijít o ruku, nohu či život, aby splatil svůj dluh? O jaký dluh vlastně jde, čím se měří a jak ho chápat? Vidíte, jaká je Evropská unie vlastně podlá organizace. Některá jejich pravidla fungují, jiná ne.

Řekněme, že lidská práva a svobody ukrajinských občanů, které jsou právě teď porušovány těmi samými TCK, policií a tak dále, je nezajímají a netrápí, vůbec nikdo o tom nemluví. Ale kurva, jestli jsi splatil svůj dluh, to je to, co je zajímá. Celá ta organizace je ve skutečnosti odporná, nesmyslná, stejně jako OSN, podle mého názoru. A zajímalo by mě, jestli je to opravdu pravda, lidi, napište do komentářů, komu od dnešního dne bude Česká republika odmítat poskytnout azyl. To mě opravdu, opravdu zajímá. Pro jistotu, Slovensko zatím azyl stále uděluje.“

Jádrem problému, na který video poukazuje, je absolutní vágnost pojmů jako „splnění povinnosti vůči vlasti“ a “splacení dluhu vlasti“, v kontextu mezinárodního práva a cizinecké legislativy. Právní řády demokratických států jsou založeny na principu právní jistoty a předvídatelnosti práva. Pokud stát začne podmiňovat udělení dočasné ochrany nebo azylu tím, zda žadatel splnil brannou povinnost v zemi původu, dostává se do mimořádně složité právní pasti.

Babišova vláda tím sleduje buď servilitu k zelenému feťákovi, anebo naprosto zvrácený populismus, který musíme na alternativě jednoznačně odmítnout. Ukrajinci utíkající před frontou jsou ti, kteří nevidí smysl v nesmyslném válčení a nevidí důvod obětovat své zdraví a dokonce životy ve válce, kterou Ukrajina už prohrála, ale Londýn a Brusel to odmítly uznat.

Výzva k útěku z Ukrajiny, dokud to ještě jde

Kdo a na základě jakých objektivních kritérií má posuzovat, zda ukrajinský muž dostatečně „splatil svůj dluh“? Má o tom rozhodovat délka pobytu v zákopech, zdravotní stav, nebo razítko od ukrajinského teritoriálního náborového centra (TCK)? Tento stav staví žadatele do patové situace, neboť z hlediska ukrajinských zákonů jsou všichni muži podléhající mobilizaci bez řádného vyjmutí považováni za narušitele branného zákona, avšak z hlediska evropského práva jde o osoby utíkající před válečným konfliktem.

Přepis videa:

„Rumunsko ruší ochranu ukrajinským uprchlíkům. A teď ti kluci, co překročili hranici přes hory, tam u nich sedí jako ve vězení, i když tam mají skvělé věznice. Sám jsem tam taky byl. Teda, dá se tam sedět, proboha. Víš, lepší je tam sedět, než být zavřený doma a bát se vyjít na ulici, že tě ču*ák z TCK zmlátí a pošle na frontu. Říkám vám, máte zelenou, kluci, musíte utéct, stoprocentně. Hele, když sem teď vtrhneme jako banda, a to opravdu masově a tvrdě, tak u nich prostě nebude dost místa ve věznicích a oni vás tam nebudou držet dva týdny nebo tři měsíce, jak říkají.

Prostě fyzicky nebudou schopni se o všechny postarat a budou vás posílat dál. V žádném případě se nevracejte. Nikdo vás nebude deportovat do země, kde probíhá válka. Každý z vás může individuálně požádat o politický azyl. Můžete požádat o azyl před válkou. Nemusíte to dělat nutně v Rumunsku. Můžete jet do Maďarska, na Slovensko, do jakékoli jiné země a udělat totéž. Každopádně, kluci, kurva, to jsou všechno jen senzační titulky, které mají za cíl vás vystrašit, abyste se nehrnuli, protože celou hranici s Rumunskem není možné uzavřít. Není to možné.

Brzy tam budou rozmisťovat minová pole, abyste se při pokusu o překročení hranice vyhodili do vzduchu, chápete? Protože už nevědí, jak zastavit ten příliv lidí. Tisíce lidí každý týden přicházejí z Ukrajiny – tisíce. Mobilizace se hroutí. A kdo, kurva, tam bude umírat na frontě? Proto máte zelenou, kluci, musíte vyrazit v malých skupinkách. No, maximálně po třech lidech. Třeba nedávno trojice vyrazila tiše, klidně, opatrně. A utíkají, a budou utíkat. Budou utíkat. A já vám taky doporučuju, abyste tam kurva neseděli.“

Druhým rozměrem celé problematiky je situace na hranicích dalších států EU, jako je Rumunsko nebo Maďarsko, které čelí neustálému tlaku ze strany ukrajinských mužů snažících se opustit zemi za každou cenu, často neoficiálními a život ohrožujícími cestami přes horské masivy či hraniční řeky. Stejný autor na tento vývoj reaguje ve svém druhém videu, kde bez obalu popisuje realitu na ukrajinsko-rumunské hranici a apeluje na své rodáky, aby na nic nečekali a z Ukrajiny za každou cenu odešli, než dojde k neprodyšnému uzavření hranic.

Princip Non-Refoulement vs. zpřísňování azylové politiky

Zastavení nebo zpřísnění udělování ochrany pro ukrajinské muže staví evropské vlády do přímého právního rozporu s jedním z nejzákladnějších pilířů mezinárodního humanitárního práva – principem non-refoulement. Tento princip, zakotvený v Úmluvě o právu uprchlíků z roku 1951 a obsažený v Listině základních práv EU, striktně zakazuje navracení či deportaci jakékoli osoby do země, kde jí hrozí vážné nebezpečí, mučení, nelidské či ponižující zacházení, nebo kde je ohrožen její život v důsledku válečného konfliktu.

Bez ohledu na to, jaká politická rozhodnutí jednotlivé vlády členských států přijmou, právně není možné ukrajinské muže sebrat a masově deportovat zpět na Ukrajinu. Ukrajina je i nadále zemí zasaženou celoplošným vojenským konfliktem, kde probíhají každodenní raketové a dělostřelecké útoky na civilní infrastrukturu.

Deportace osob do takového prostředí by znamenala přímé porušení závazků, k nimž se členské státy EU smluvně zavázaly. Vzniká tak absurdní právní i faktický pat: stát odmítne udělit migrantovi legální status (azyl či dočasnou ochranu), ale současně ho nemůže fyzicky vyhostit z území Evropské unie.

Hrozba masivního rozmachu šedé ekonomiky

Právníci, sociologové i bezpečnostní experti z celé Evropy kroutí hlavami a varují před přímými následky, které tento politický postup přinese. Pokud tisíce ukrajinských mužů dorazí do EU, ale kvůli administrativním barikádám a odmítavému postoji úřadů nedostanou legální pobytové oprávnění ani pracovní povolení, nepřestanou do Evropy proudit. Motivační faktor – tedy touha zachránit si vlastní život a vyhnout se nedobrovolnému odvodu řezníky z TCK do války – je nesrovnatelně silnější než strach z neregistrovaného, avšak legálního pobytu v EU.

Vůdce Ňuchačenko

Jediným přirozeným vyústěním této situace bude masivní přechod těchto osob do šedé a černé ekonomiky. Lidé bez dokumentů a práva na legální práci budou nuceni přijímat neevidovanou práci za podprůměrné mzdy v sektorech, jako je stavebnictví, zemědělství, gastronomie nebo úklidové služby. A tato odvětví měla v 90. letech pod palcem čtveřice rusko/ukrajinsko-jazyčných mafií.

Hlavní rizika vzniku početné skupiny nelegálně pobývajících osob:

  • Vytvoření živné půdy pro organizovaný zločin a mafiánské struktury: Osoby bez právního statusu se stávají snadnou obětí vykořisťování, nelegálních zprostředkovatelů práce (tzv. “klientů“) a moderního otroctví, neboť se nemohou obrátit na policii ani na úřady práce.
  • Výpadek daňových příjmů a odvodů: Místo toho, aby tito lidé legálně pracovali, platili daně z příjmu a odváděli zdravotní a sociální pojištění, veškeré finanční toky v šedé ekonomice zůstanou mimo státní rozpočet.
  • Bezpečnostní rizika a ztráta přehledu o obyvatelstvu: Bezpečnostní složky státu zcela ztrácejí přehled o tom, kdo se na území daného státu nachází, kde se zdržuje a čím se živí. Absence registrace znemožňuje efektivní monitoring a prevenci kriminality.
  • Zátěž pro zdravotní a sociální systém: Osoby bez zdravotního pojištění budou i nadále v případě akutních úrazů či nemocí vyhledávat lékařskou péči, jejíž náklady následně dopadají na bedra nemocnic a státu podle směrnice EU o péči o uprchlíky bez registračního statusu, kteří mají nárok na zdravotní péči zdarma na náklady hostitelského států.
Úlitba Kyjevu a populistický kalkul před volbami

Proč tedy vlády některých evropských zemí přistupují k krokům, u nichž je odborníkům předem jasné, že problém nevyřeší, ale pouze ho odsunou do nelegální sféry? Analýza ukazuje, že jde o kombinaci dvou hlavních faktorů: vyhovění požadavkům ukrajinské diplomacie a reakci na vnitropolitickou náladu ve vlastních zemích.

Ňuchačenko a představitelé ukrajinského ministerstva zahraničí opakovaně apelují na západní partnery, aby vytvořili podmínky, které by motivovaly nebo přímo donutily ukrajinské muže k návratu do vlasti. Z pohledu Kyjeva je odliv mužů v produktivním věku demografickou i vojenskou katastrofou. Evropské státy se odmítnutím azylu snaží ukrajinské vládě demonstrativně ukázat, že EU nepodporuje vyhýbání se branné povinnosti a nevytváří z Evropy bezpečné útočiště pro dezertéry či odpírače vojenské služby.

Drony pro Ukrajinu

Druhým, mnohdy ještě silnějším motivem, je vzrůstající společenská únava a averze vůči uprchlíkům v řadě členských států EU. Politické strany sbírají laciné populistické body za to, že už novým přicházejícím Ukrajincům statusy azylantů neudělí. Jenže ty partaje už neřeknou druhou část tajenky, že vláda je nebude moci deportovat zpátky na Ukrajinu.

Omezení ochrany pro ukrajinské muže je tak prezentováno jako „tvrdý a spravedlivý přístup“, který má uspokojit voliče požadující zpřísnění migrační politiky. Politici tím nabízejí jednoduchá, ale nefunkční řešení, která na papíře vypadají rozhodně, avšak v praxi vytvářejí obrovský systémový a potenciálně i bezpečnostní problém.

Ukrajinci prchající před válkou azyl od EU a Babišovy vlády nedostanou, ale barevní migranti z Afriky ho dostanou podle Migračního paktu?

Současná krize kolem poskytování ochrany ukrajinským mužům v plné nahotě odhaluje idiotismus a licoměrnost evropského azylového systému. Na jedné straně stojí deklarovaná podpora Ukrajině a šílené vyzbrojování války českými zbrojovkami, což vyžaduje, aby Ukrajina měla k dispozici lidské zdroje pro svou obranu.

Na straně druhé stojí nezpochybnitelná lidská práva jednotlivců stanovená mezinárodními úmluvami, kteří odmítají vstoupit do válečného masomlýna a nechtějí se stát součástí konfliktu. Ženevská, Vídeňská i Dublinská dohoda zaručují uprchlíkům před válkou nárok na azyl, a to bez podmínek, jestli někdo splnil nebo nesplnil svoji vojenskou povinnost k vlasti. Neudělení azylu je v ostrém rozporu s úmluvami zaštítěnými OSN.

Tihle Azováci jsou dnes již po smrti

Snaha vyřešit tento rozpor politickým odmítáním azylu bez možnosti reálné deportace je však nejhorším možným řešením. Vytváří totiž paralyzovaný stav, ve kterém prohrávají všechny strany. Ukrajina stejně nezíská zpět motivované vojáky, protože ti, kteří z vlasti uprchli přes hory a řeky, se dobrovolně do zákopů nevrátí. Hostitelské státy EU ztratí kontrolu nad tisíci lidmi na svém území a podpoří růst nelegálního trhu práce.

A samotní ukrajinští muži se ocitnou v právním vakuu na okraji společnosti, bez zastání a bez základních jistot, takže se o ně začne zajímat mafie. Migranti z Ceuty a z Afriky ekonomické azyly v EU v pohodě dostanou, ale Ukrajinci prchající před skutečnou válkou ne. Chápete? Tohle je chucpe, které nemá obdoby.

Mafie převezmou kontrolu nad neregistrovanými Ukrajinci

Na území ČR působí od 90. let Dněpropetrovská, Luhanská, Krivorožská a Haličská mafie. Původně vozily do ČR ukrajinské gastarbeitery a potom je sdíraly z kůže, za ubytování, za vyřízení papírů, za komunikaci s úřady atd. Na přelomu tisíciletí jejich činnost utichla, protože Ukrajinci se naučili trochu česky a mafie nad nimi ztratila kontrolu. Teď se do její náruče vrátí, protože mafie jim bude shánět práci našedo, nebo spíš načerno.

Nevím, který génius v Babišově vládě tohle vymyslel, ale působí to na mně jako hotový diletantismus. Namísto toho, aby Babišova vláda vydala dekret zakazující českým zbrojovkám vývoz zbraní a munice do války na Ukrajině, tak namísto toho bude Ukrajincům, kteří před tou válkou a řezníky z TCK utíkají, odmítat uprchlické statusy. A bude je nechávat pobíhat v EU bez registrací, pokud tedy se ti Ukrajinci neobrátí na ty země EU, které jim registrace odmítat nebudou.

Ohňostroje na Ukrajině oplátkou za ukrajinské útoky do ruského vnitrozemí

Tohle je prostě otřes, který nemá obdoby. Politici chtějí, aby válka na Ukrajině pokračovala, ale Ukrajina nemá už lidi. A ti, kteří utíkají, to jsou ti, kteří mají rozum a vědí, že válka je prohraná. Odmítat jim azyl je prachsprostý alibismus. Zůstanou v EU tak jako tak, ale bez registrace.

A mezitím české zbrojovky budou dál dovážet zbraně a munici na Ukrajinu pro pokračování války. Nemusíme milovat Ukrajince, minimálně ne ty, kteří v bavorácích a luxusních SUV přijeli do EU v prvních dnech SVO. Ale tihle Ukrajinci, co utíkají teď z Ukrajiny, to jsou obyčejní lidé, co si chtějí zachránit život. A odpírat jim azyl, je naprosto nehorázné svinstvo.

A závěrem mám radu pro politiky, co nesnáší Ukrajince prchající před TCK a vlastní smrtí na frontě: Přestaňte se Strnadem a řadou dalších zbrojařů dodávat zbraně a munici na Ukrajinu a Kyjev bude donucen ukončit válku. Jakmile válka skončí, bude možné Ukrajincům zrušit v celé EU azyly a poslat je domů na Ukrajinu. A pokud neodjedou, tak je vyhostit. To už potom bude i podle mezinárodního práva v pořádku. Podporovat ale zbrojaře a jejich rýžování z války na Ukrajině, podporovat prodlužování války, ale současně přes rumunské hory prchajícím Ukrajincům odpírat azyly, to je taková sviňárna, kterou ani nejde slovy vyjádřit.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Šokující reportáž z Ceuty odhalila, jak mainstreamová média v Eurosojuzu lžou o migraci a proč evropská politika ve skutečnosti migraci podporuje pod rouškou Migračního paktu! Ten je bubínkovým revolverem přiloženým k hlavám více než 400 milionů původních obyvatel Evropy! Brusel chce Evropu přeformátovat na barevný kontinent podle Kalergiho doktríny!

Autentická reportáž holandského nezávislého novináře a youtubera Toma, vystupujícího pod pseudonymem Dutch Travel Maniac, odhalila [1] mrazivou realitu ve španělské enklávě Ceuta na severu Afriky. Zatímco evropští politici a velká mainstreamová média tvrdí, že situace po masivní migrační vlně z konce července je plně pod kontrolou a ve městě zůstává jen hrstka migrantů, realita přímo na místě ukazuje úplně jiný obraz.

Přímo na místě, bez cenzury a bez politického filtru, vznikl šokující dokumentární materiál, který ukazuje tisíce nelegálních migrantů kempujících na plážích, v parcích a v horách. Video doslova otřásá sociálními sítěmi a naše redakce vám jej přináší úplně celé s překladem. Reportáž s českými titulky máte níže.

Reportáž zároveň odkrývá naprostou bezmoc místní policie, cynické chování marockých i španělských úřadů a mrazivé postoje některých migrantů vůči Evropě. Koncem července (30. a 31. července) se odehrál masivní průlom španělských hranic v Ceutě, během kterého na španělské území vtrhlo odhadem 50 000 až 60 000 migrantů.

Mainstreamová média v řadě evropských zemí – jako například holandská veřejnoprávní stanice NOS News – následně informovala veřejnost, že krize byla vyřešena, drtivá většina nelegálních příchozích byla vrácena do Maroka a v Ceutě zůstalo pouhých 1 000 až 1 300 migrantů.

V Ceutě čeká na přesun do Evropy 10 až 15 000 převážně Afričanů

YouTuber Tom se však rozhodl ověřit tato tvrzení přímo na místě metodou poctivé novinařiny („boots on the ground“). Výsledek jeho terénního průzkumu byl jednoznačný: oficiální čísla uváděná veřejnoprávními médii jsou naprosto nesmyslná a nepravdivá.

  • Svědectví migrantů: Sami nelegální migranti, s nimiž novinář hovořil přímo v ulicích a na plážích, potvrzují, že v Ceutě zůstávají tisíce jejich souputníků. Odhady samotných migrantů se pohybují mezi 6 000 až 10 000 lidmi.
  • Svědectví místních obyvatel: Místní rezidenti a policisté odhadují, že v Ceutě se v parcích, na dálnicích, plážích a zejména v okolních horách ukrývá 10 000 až 15 000, nebo dokonce až 20 000 nelegálních migrantů. Jeden z místních obyvatel dokonce zmínil, že podle informací od policie překročilo hranici v minulých dnech přes 100 000 lidí.
  • Plné pláže a ulice: Záběry z reportáže ukazují tisíce mladých mužů plnících pláže, čekajících v dlouhých frontách na jídlo, modlících se na pobřeží nebo spících v nákladních automobilech a provizorních úkrytech.

Mainstreamová média tak vědomě či nevědomě drží společnou basu s evropskými politiky. Vytvářejí falešný dojem, že migrační tlak je pod kontrolou, aby nemuseli čelit nepříjemným otázkám vlastních občanů ohledně selhání hraniční politiky Evropské unie.

Španělská i marocká policie povzbuzovaly migranty na hranicích, aby vstoupili do Ceuty

Jedním z nejzávažnějších zjištění reportáže je způsob, jakým k masivnímu překročení hranic vůbec došlo. Nešlo o žádné nečekané nebo nepředvídatelné neštěstí, ale o koordinované selhání na obou stranách hranice. Svědectví samotných migrantů i marockých pohraničníků odhaluje, že marocká vláda a policie doslova pobídly desítky tisíc lidí k odstranění zábran a překročení hranice. Migranti otevřeně popisují, že marocká armáda a policie jim řekly: “Jděte, jděte, jděte, cesta do Španělska je volná.”

Maroko tak využilo migraci jako geopolitický nástroj nátlaku na Španělsko. Ještě šokující je však reakce španělské strany. Podle výpovědí migrantů španělská armáda a policie při jejich příchodu nepředvedly žádný reálný odpor a v podstatě jim signalizovaly: “Pojďte, pojďte.”

Lidé plavali kolem hraničních zábran až pět hodin v moři. Během tohoto nebezpečného pokusu desítky z nich utonuly – v reportáži jsou zachyceni potápěči, kteří v blízkosti turistických letovisek hledají těla obětí. Přesto však španělské složky migranty po doplavání na břeh nezadržely ani nenutily k návratu.

Jakmile migrant vstoupí na půdu Španělska, nelze ho už deportovat, stává se žadatelem o azyl

Proč španělské úřady nedokážou situaci řešit? Reportáž odhaluje zásadní legislativní trhlinu, která paralyzuje bezpečnostní složky. Místní obyvatelé Ceuty v rozhovorech vysvětlují, že jakmile se nelegální migrant dotkne španělské půdy, policie má úplně svázané ruce:

  • Nemožnost deportace: Podle platných zákonů je okamžité vyhoštění nelegálního migranta z území Španělska protiprávní, jakmile vstoupí na břeh.
  • Žadatelé o azyl a nezletilí: Pokud jde o dospělé, automaticky se stávají žadateli o azyl. Pokud tvrdí, že jsou neplnoletí, vztahuje se na ně zvláštní ochrana pod dohledem sociálních služeb.
  • Bezmoc v praxi: Policie tak může migrantům pouze „radit“ nebo je žádat, aby se vrátili, ale nemá žádnou reálnou pravomoc je donutit k návratu do Maroka. V záběrech je vidět, jak policista žádá migranta v moři, aby se vrátil, ale když ho migrant ignoruje a pokračuje na břeh, policista jen pokrčí rameny a nechá ho projít.

Španělští policisté jsou tak nuceni přihlížet, jak se tisíce lidí volně pohybují po městě, schovávají se před patrolami v horách a čekají na příležitost přepravit se na evropskou pevninu.

Zabít Evropu! Vy*ebat s Evropou! V Evropě zůstane 0, nula původních obyvatel! Otevřený extrémismus a nenávist vůči Evropě

Složení migrační vlny v Ceutě je velmi specifické. V reportáži se prakticky nevyskytují ženy ani děti – více než 99% příchozích tvoří mladí muži v produktivním věku z Maroka, Senegalu, Súdánu či Sierry Leone. Většina z těchto mužů nemá žádný zájem zůstat v samotné Ceutě. Jejich cílovými destinacemi jsou velká evropská města: Barcelona, Madrid, Paříž nebo Amsterdam. Na otázku, proč opustili své domovy, odpovídají, že hledají práci, peníze a lepší život, které jim jejich rodiny nebo falešné sliby na sociálních sítích přislíbily.

YouTuber Tom ve videu zdůrazňuje, že většinu z těchto lidí nelze lidsky obviňovat z toho, že se snaží utéct z chudoby a hledat lepší budoucnost. Nicméně reportáž odhaluje temnou a extrémně nebezpečnou stránku celé migrační krize. Při procházce ulicemi Ceuty narazil reportér na skupinu mladých migrantů, jejichž reakce šokovala i samotného autora. Na otázku, co dělají ve Španělsku a jaké mají plány, reagovali s extrémní agresivitou a otevřenou nenávistí:

Migrant: “Do prdele se Španělskem. Do Evropy chci!”

Reportér: “Proč Evropa? Jsi teď v Evropě. Proč Evropa?”

Migrant: “Zabít Evropu. Evropa nebude! Jeden zabije Evropu! Půjdete do prdele. Všichni. Nula. Nikdo nepřežije.”

Reportér: “Kdo si myslíš, že jsi, abys tohle říkal Evropě?”

Migrant: “Do prdele s Evropou, zabít Evropu!”

Tato scéna přesně ilustruje základní bezpečnostní riziko nekontrolované masové migrace. I kdyby 99% migrantů tvořili neškodní lidé hledající jen práci, stačí 1% radikalizovaných fundamentalistů s otevřeně nepřátelským postojem k evropské kultuře a obyvatelstvu, aby představovali obrovskou hrozbu pro bezpečnost evropských měst. Představa, že se mezi desítkami tisíc neprověřených mužů nacházejí jedinci s cílem „vyhubit původní obyvatelstvo“ a „dostat Evropu na nulu“, je pro evropskou veřejnost děsivou realitou, o které mainstreamová média mlčí.

Život ve strachu a pocit opuštění místních obyvatel. Migrační pakt má děsivý scénář

Ceuta je malé město s přibližně 80 000 obyvateli. Příval 60 000 nelegálních migrantů během pouhých dvou dnů tak představoval faktické narušení demografické i bezpečnostní stability celého města. Místní obyvatelé – Španělé, křesťané i původní usazení arabští muslimové – vyjadřují v reportáži hlubokou frustraci a strach:

  • Pocit zrady: Obyvatelé otevřeně říkají, že se cítí zrazeni vlastní španělskou vládou. “Chybí autorita a bezpečnost na hranicích. Cítíme, že nás vláda opustila. Necítíme se bezpečně,” uvádí jeden z místních obyvatel.
  • Kriminalita a chaos: Místní lidé popisují, že ve městě zavládl chaos, dochází k okrádání a vloupáním. Někteří obyvatelé uvádějí, že situace je nesrovnatelně horší než při předchozích migračních vlnách před lety.
  • Kritika od usazených muslimů: V reportáži vystupuje i místní obyvatel arabského původu, který žije v Ceutě přes 30 let. Ten zdůrazňuje, že pokud příchozí nechtějí pracovat a neudržují čistotu a pořádek, nejsou ve městě vítáni. Zároveň poukazuje na to, že politikům jde pouze o peníze a o osud běžných obyvatel se nezajímají.

Obyvatelé Ceuty se stali rukojmími globalistických her a neochoty evropských elit vymáhat dodržování vlastních zákonů a hranic. Reportáž z Ceuty, kterou připravil Dutch Travel Maniac, je varovným snímkem pro celou Evropu. Ukazuje hlubokou propast mezi tím, co občanům prezentují politické elity a mainstreamová média, a tím, jaká je skutečná realita na vnějších hranicích Evropské unie.

Přehled klíčových faktů z reportáže
Téma Tvrzení mainstreamových médií (např. NOS News) Realita zjištěná na místě (Dutch Travel Maniac)
Počet zbývajících migrantů Pouze 1 000 až 1 300 osob 10 000 až 15 000+ osob (v horách, na plážích, v ulicích)
Stav na hranicích Situace vyřešena, pod kontrolou Naprostý chaos, neúčinná kontrola, lidé volně připlouvají
Chování marocké policie Běžná hraniční kontrola Aktivní pobízení migrantů k přechodu do Španělska (“go go go”)
Pravomoci španělské policie Zajištění deportací Svázané ruce, nemožnost deportovat po vstupu na půdu
Složení migrační vlny Uprchlíci v nouzi Převážně mladí muži, ekonomičtí migranti i nebezpeční extrémisté

Nejde pouze o selhání infrastruktury či kapacity jednoho španělského města. Jde o likvidaci našeho životního evropského prostoru a o proces The Great Replacement v Evropě. Evropské státy nebudou bránit své hranice, protože sionistický nepřítel v Londýně zaúkoloval svoji pobočku v Bruselu jasně, že Evropa musí být tzv. barevná podle Kalergiho doktríny tzv. Barevné Evropy.

Bílá Evropa podle Kalergiho je potomkem Římské říše a vedla v historii nejvíce dobyvačných válek. A podle Karlegiho na vině těch válek je bíla rasa. Kalergi proto navrhl její smísení s ostatními rasami, s Afričany a Asiaty, a tím dosažení neutralizace její dobyvačnosti a rovněž vysoké inteligence, která k dobyvatelství byla vždy určující.

Kalergiho koncovka pro Evropu

Globalisté proto zahájili proces deviace bílé mužské a částečně i ženské populace, deviace dětí bílého muže a ženy, přešívání pohlaví dětí, indukce pohlavní neurčitosti u dětí bílého muže a ženy, to vše dosažené chemikáliemi v potravinách, v lécích, vakcínách, nápojích a pitné vodě.

Deviace není cílena s takovou silou na úplně všechny bílé ženy, protože ty se mají stát v budoucnu konkubínami pro nové arabské majitele Evropy, kterým budou rodit mulaty. Naopak je pro jejich plán žádoucí, aby bílé ženy s Araby a černochy zakládaly rodiny. To bude dovoleno. Bílý muž a jeho genom však má být v Evropě postupně a krok za krokem vyhlazen formou psychosomatického a fyzického zneplodnění, a rovněž na 6. prioritě pomocí velké obrovské války v Evropě.

A to není všechno. Indukce deviací dále pokračuje pomocí závadových a deviace propagujících médií přehrávaných a streamovaných dětem, a rovněž pomocí deviantně orientované školní výuky, kdy do škol chodí devianti převlečení za jiné pohlaví a přesvědčují děti o tzv. alfabetové transformaci na jedno z písmenek G, B, T, L, Q, N a celé řady dalších.

Písmenka alfabetové deviace mají jeden společný výsledek – neplodnost jedince. Neplodnost může být fyzická či psychosomatická, anebo dokonce obojí naráz. Fyzická v případě, že dítě se nechá přesvědčit, že se má nechat přešít. Psychosomatická neplodnost je stav v mozku, kdy jedinec po zpracování písmenkovými influencery už nechce navazovat plodný vztah s opačným pohlavím, přestože je pohlavně v pořádku, ale psychosomaticky chce vztah pouze s písmenkovými lidmi, tedy opět pouze s někým, kdo nechce či nemůže mít děti.

Tohle je tzv. Kalergiho likvidace Edomu, jak o tom káží sionističtí rabíni v Izraeli. Proto naši politici v Evropě likvidují náš životní prostor, bezpečnost v ulicích našich měst, a dokonce už i naše rodiny a naše dětí. Čelíme systémové genocidě naší rasy,  procesu “Kalergiho koncovky pro Evropu“.

Celá Evropa má být zaplavena barevnou – rozuměj nebílou a nekřesťanskou migrací. Tu reportáž a video dobře zhlédněte. Podívejte se hlavně na tu část na pláži ke konci reportáže v čase videa 26:33, jak za zády policistky probíhá z Maroka do Ceuty další migrant, youtuber Tom ji na to dokonce upozorňuje, ale ona se jen otočí, podívá se na utíkajícího migranta a otočí se zpátky, ušklíbne se a dál si zapisuje údaje o cestovním pasu Toma a jeho kolegy. Taková je realita. V tomto Kalergiho plánu jedou všichni. Úplně všichni!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zelenský zešílel a shromážděným ukrajinským diplomatům v Kyjevě nařídil provádět špionáž a společenskou subverzi v zemích, kde jsou diplomaticky akreditováni! Trump mu totiž sdělil, že USA žádné Patrioty na Ukrajinu nedodají! Zelenský na bezpečnostní radě vyjádřil podezření, že nedostatek raket je účelovka! A na Ukrajině prý v zimě nebude čím svítit a topit!

Zelený feťák v Kyjevě naprosto regulérně zešílel. Vyostřující se bezpečnostní situace na Ukrajině a pokračující intenzivní raketové a dronové útoky Ruské armády na kritickou infrastrukturu vedly ukrajinské vedení k radikálnímu přehodnocení dosavadních diplomatických postupů a priorit, a to v reflexi na to, co se stalo minulý týden ve Washingtonu. Ve středu to vyplulo na povrch [1]. Donald Trump minulý týden prý sdělil Zelenskému, že Ukrajina žádné PVO rakety Patriot nedostane, protože USA jich mají málo a potřebují je pro válku v Perském zálivu.

A tak Zelenský nelenil a na výročním zasedání ukrajinských diplomatických misí v Kyjevě představil zásadní změnu strategického zaměření ukrajinské zahraniční politiky a oznámil diplomatům, že se stanou obchodníky a mají začít shánět zbraně a rakety! A to nebylo všechno. Ve svém projevu k více než stovce ukrajinských velvyslanců a šéfů diplomatických zastoupení zdůraznil, že tradiční indikátory diplomatického úspěchu — jako je počet uspořádaných oficiálních schůzek, podpis formálních rezolucí či mediální ohlas na sociálních sítích — ustupují do pozadí, a proto diplomaty de facto zaúkoloval prováděním špionáže!

Přepis videa: Zelenského proslov k diplomatům

„Zbraně pro Ukrajinu hned teď! Kvalita práce velvyslanectví by se měla měřit množstvím zbraní, které Ukrajina dostává, finančními prostředky, které Ukrajinu podporují, politickými rozhodnutími a konkrétními kroky, které vyvíjejí tlak na nepřítele. To je jasný hlavní rámec. Ukrajinský velvyslanec musí vědět, kolik raket pro protivzdušnou obranu se nachází v zemi, kde působí, a jak zajistit, aby tyto rakety neskončily někde ve skladech, ale v našich odpalovacích zařízeních tady na Ukrajině. Rakety pro všechny systémy, o kterých jsem již několikrát hovořil. Zbraně pro naši bojovou leteckou techniku, vše, co je potřeba pro naše drony – to je vaše i naše, bezpochyby společná každodenní práce.

Každý velvyslanec by měl Ukrajině přinášet zbraně. A skutečnost, že je například nyní v Evropě dovolená, by neměla být důvodem, proč se zpomalily příspěvky do programu PURL nebo proč se odkládají ty či ony balíčky. Někdo z vás může být více na očích veřejnosti, někdo méně. Záleží to na zemi působení a na konkrétním, jak jsem přesvědčen, konkrétním úkolu. Někdo může pracovat prostřednictvím oficiálních kanálů, jinde zase výhradně neoficiálně. Někde se neobejdete bez podpory občanské společnosti a médií, jinde budou zbytečné veřejné aktivity pouze na překážku.

Zbraně však musíte dovážet a pomáhat všem, kdo je dovážejí. V souladu s tím musí být přepracovány i KPI (směrnice hodnocení výkonnosti) našich velvyslanectví a velvyslanců. Je druhořadé, co je napsáno v těch či oněch formálních dokumentech nebo rezolucích, kolik jste měli schůzek a zda máte lajky na sociálních sítích. Zbraně jsou potřeba. Rakety jsou potřeba. Finance pro Ukrajinu jsou potřeba.“

Novým a zcela klíčovým měřítkem efektivity (KPI) ukrajinských ambasád po celém světě se prý má stát objem diplomaty reálně zajištěných zbraní, protivzdušných systémů, munice a finančních prostředků určených k podpoře obrany země. Ňuchačenko výslovně apeloval na diplomaty, aby udržovali detailní přehled o vojenských zásobách v zemích svého působení a vyvíjeli veškeré úsilí k tomu, aby munice a rakety nezůstávaly ležet ve skladech partnerských států, ale byly okamžitě přesunuty na ukrajinskou frontu a do odpalovacích zařízení protivzdušné obrany. Prostě aby diplomaté prováděli průzkumy skladů a špionáž.

Ukrajina je bez PVO raket a ruské údery pustoší Kyjev

Zelenský navíc vystoupil na zasedání Bezpečnostní radě států a začal naříkat, že Ukrajina nemá rakety PVO na obranu Kyjeva proto, že vláda v minulosti PVO systémy poskytovala menším ukrajinským městům. Jejich starostové jsou prý vinni tím, že Kyjev je teď naprosto bez PVO. Informace o výrazném poklesu dodávek protiraketových střel — zejména pro klíčové systémy Patriot, SAMP/T, IRIS-T či NASAMS — potvrzují, že ukrajinské nebe zůstává bezprostředně ohroženo balistickými a křídlatými střelami, které pustoší západní Kyjev.

Oficiální vysvětlení ze strany západních partnerů, které poukazuje na odčerpávání vojenských kapacit a munice v důsledku eskalace konfliktu na Blízkém východě, ukazuje na limity globálních výrobních a skladových zásob západního obranného průmyslu. Spojené státy a jejich spojenci čelí souběžným nárokům na zásobování více krizových oblastí současně, což vede k nucené prioritizaci alokace pokročilých střel protivzdušné obrany.

Přepis videa: Zelenský na bezpečnostní radě státu

„Ukrajina začala dostávat přibližně třikrát méně protiraketových střel určených k obraně našeho státu. To bylo bezpochyby způsobeno přítomnými – mám na mysli představitele obcí a měst – na tom nezáleží, je to pravda. Souviselo to především s válkou, nebo dnes už je správnější hovořit o bojových operacích a válkách na Blízkém východě. Alespoň takovou oficiální příčinu jsme dostali od našich partnerů, především od Spojených států amerických a také od evropských partnerů.

Jejich angažovanost na Blízkém východě byla minimalizována, nicméně v předchozích letech dodávali Ukrajině protiraketové střely, především pro doplnění našich systémů „Patriot“ a dalších systémů protivzdušné obrany. Vzhledem k tomuto velkému nedostatku – a nevím, zda existují i jiné důvody kromě Blízkého východu, možná jde i o politické kroky, aby byla Ukrajina, řekněme, vstřícnější (k jednání o míru). Podle mého názoru to s tím souvisí, že? Chápeme, že se jedná o vážnou výzvu.“

Zelený feťák navíc naznačil, že kromě objektivních kapacitních důvodů na Blízkém východě mohou za poklesem dodávek stát i politické kalkulace a snaha přimět Kyjev k flexibilnějšímu přístupu k případným mírovým jednáním, poukazuje na složitou dynamiku ve vztazích se západními spojenci. Případné omezení dodávek defenzivních zbraní jako nástroje nepřímého tlaku představuje pro ukrajinskou vládu vážnou výzvu.

Bez dostatečného množství střel protivzdušné obrany se ukrajinská města a klíčové energetické uzly stávají zranitelnými vůči masivním útokům. Tento deficit vytváří bezprostřední tlak na hledání jakýchkoli dostupných zásob kdekoliv po světě, což si Zelenský vysvětlil po svém a vyzval diplomaty, aby zrušili své distingované chování a etiketu, a stali se špiony. Protažené ksichty diplomatů v sále vypovídaly sami za sebe, co si o tom diplomaté myslí.

Ukrajina bude v zimě bez světla a tepla, přičemž otázkou je, jak dlouho?

A s tím úzce souvisí i komentáře bývalého předsedy ukrajinského parlamentu Dmytra Razumkova v pořadu Superpozicia a nasvěcují vnitřní rozměr probíhající krize, která úzce souvisí se situací v protivzdušné obraně. Vyjádření ohledně personálních změn a vedení klíčových státních podniků, jako je Naftogaz či vládní kabinet, odrážejí obavy z připravenosti země na nadcházející zimní období.

Zničení nebo poškození části výroby a přenosové soustavy v kombinaci s nedostatkem protiraketových střel k jejich ochraně vytváří reálnou hrozbu rozsáhlých výpadků elektřiny a dodávek tepla pro civilní obyvatelstvo. Příprava energetického sektoru na zimu v podmínkách neustálých útoků vyžaduje nejen manažerskou efektivitu, ale především garantovanou fyzickou ochranu infrastruktury.

Přepis videa: Dmytro Razumkov o energetické krizi před zimou

„Co se týče samotného Koreckého, působí normálním dojmem. Je to člověk z podnikatelského prostředí. Jsou věci, za které jsem ho dokonce chválil, když byl šéfem „Naftogazu“. Přežili zimu, i když to nebylo jednoduché. Měl jsem obavy, že to nezvládnou. Zvládli to. Zda se mu to podaří ve funkci předsedy vlády, to nevím. Upřímně mu přeji úspěch. Proč? Protože mám strach o sebe, o svou rodinu a o stát.

Vždyť pokud se mu to nepodaří, zítra budeme bez světla, bez tepla. Vlastně ne… takhle: Zítra budeme určitě bez světla, bez tepla a bez vytápění. Otázkou je jen, kolik hodin nebo dnů to potrvá, protože za dva měsíce se mu nepodaří připravit stát na zimu.

Další otázkou je, zda dokáže být kvalitním premiérem – to uvidíme. Určitě to bude mít těžké. Nepracoval ve státním aparátu, a ve skutečnosti je to tam hotové terárium lidí se stejným smýšlením. Určitě to nebude jednoduché. Uvidíme.“

Razumkovovo hodnocení poukazuje na složitost řízení státního aparátu v krizovém období a na vysoká očekávání vkládaná do odborníků přicházejících z podnikatelského prostředí. Přechod z firemního řízení do struktury státní správy je v podmínkách války spojen s byrokratickými i politickými překážkami. Obavy z toho, zda se podaří v krátkém čase před nástupem chladného počasí stabilizovat energetickou síť, podtrhují propojenost vojenských, diplomatických a vnitropolitických faktorů. Bezpečnost energetiky je přímo závislá na schopnosti diplomacie zajistit protivzdušnou obranu a na schopnosti vlády efektivně koordinovat opravy a logistiku.

Souběh kritického nedostatku munice protivzdušné obrany, přesunu mezinárodní pozornosti k jiným globálním konfliktům a nadcházejících zimních výzev staví Ukrajinu do jedné z nejsložitějších fází od počátku konfliktu. Tlak vyvíjený na diplomatický sbor k dosažení hmatatelných výsledků v oblasti vojenských dodávek odráží zoufalost kyjevské junty. Většina diplomatů se těchto špionážních aktivit účastnit nebude, protože tito diplomaté vědí, že Zelenského junta se blíží ke svému konci a většina diplomatů pro něj svůj krk obětovat nebude.

Ukrajinští diplomaté dostali de facto za úkol provádět špionáž v hostitelských zemích svého působení

Nicméně tento brutálně tvrdý a přímý pokyn vyvolal v mezinárodně-politických i odborných kruzích šok a diskuse ohledně mezí standardní diplomatické praxe. Instrukce, podle kterých mají velvyslanci mapovat konkrétní stav zásob protivzdušné obrany v hostitelských zemích, zjišťovat přesnou dislokaci raket a vyvíjet operativní úsilí k jejich převodu na Ukrajinu, staví ukrajinské diplomaty do šílené situace. Hranice mezi běžným diplomacií navazovaným kontaktem, akvizičním jednáním a činností zpravodajského či vojensko-analytického špionážního charakteru může být v praxi velmi tenká.

Zatímco z pohledu zkorumpované Ukrajiny jde o požadavek na maximální mobilizaci všech dostupných mezinárodních zdrojů pro obranu vlastních měst, z hlediska hostitelských zemí a mezinárodního práva může být systematické zjišťování podrobností o dislokaci a počtech národních zbraňových systémů vnímáno jako špionáž a kolekce špionážních dat o vojenských a soukromých muničních skladech podléhajících vojenskému tajemství a zákonům o vnitřní bezpečnosti.

Požadavek na přímé zapojení neoficiálních kanálů, médií, občanské společnosti a tedy nevládních organizací do tlaku na vlády partnerských států představuje tzv. subverzi v hostitelském státu. Subverze je jedna z forem činnosti špionů v cílovém státě, kdy se sleduje zapojení místní veřejnosti. Využívání občanské společnosti k prosazování vojenských dodávek a finančních balíčků má za cíl vytvořit politický tlak zdola v zemích, kde se oficiální schvalovací procesy zpomalují.

Subverze v podobě demonstrací a bordelu v ulicích, kde liberální fronta bude řvát hesla na podporu vyzbrojování Ukrajiny a hesla proti vládě. V evropských metropolích, kde letní sezóna obvykle znamená útlum legislativních a exekutivních procesů, tak vyžaduje Kyjev od svých zástupců nepřetržitou aktivitu bez ohledu na prázdninový režim hostitelských vlád. To podtrhuje situaci hroutících se procesů řízení v Kyjevě. Absolute cinema!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Bývalý britský diplomat a dlouholetý špion MI-6 varuje, že Rusko brzy zaútočí na Evropu, protože k tomu bude dotlačeno stejně, jako bylo dotlačeno k invazi na Ukrajinu v roce 2022! Zelenský mezitím v Kyjevě naléhal na shromážděné diplomaty, aby sháněli ve světě energie pro Ukrajinu na zimu! Putin prý bude mobilizovat a válka do zimy asi neskončí!

Prohlubující se vojenská a logistická podpora, kterou evropské státy poskytují Ukrajině, staví starý kontinent do dosud nejnebezpečnější pozice od konce druhé světové války. Zatímco politické špičky v Bruselu a v evropských metropolích prezentují vyzbrojování Kyjeva jako nezbytný krok k udržení regionální bezpečnosti, přední bezpečnostní analytici a diplomati varují před přesným opakem.

Podle nich vedou současné kroky Západu k nevyhnutelnému vyostření konfliktu, který už nebude možné udržet pouze za hranicemi Ruské federace a Ukrajiny. Abychom pochopili váhu varování, která v západním veřejném prostoru zaznívají, je nutné podrobněji zkoumat profil figurek, jež na tato rizika upozorňují. Jedním z nejvýraznějších hlasů je Alastair Crooke, britský analytik, bývalý diplomat a dlouholetý operativec a špion britské tajné služby MI-6. Rozlití konfliktu z Ukrajiny do Evropy přijde prý brzy!

Přepis videa – Alastair Crooke

„Brzy dojde k eskalaci ze strany Ruska namířené proti blízkému spojenci Spojených států – proti Evropě. A to, jak se domnívám, dříve či později přijde, protože Evropané trvají na tom, že jsou povzbuzováni a mají podporu Spojených států k tomu, aby vyvíjeli, konstruovali a navrhovali řízené střely s čím dál větším doletem a drony, které budou útočit hlouběji do ruského území a na cíle, které nemají s válečným úsilím vůbec nic společného. Tyto útoky na Wildberries, sklady Wildberries jsou jako Amazon. Co byste řekli… chci říct, co byste řekli, kdyby, víte, Rusko začalo útočit na sklady Amazonu, řekli byste: ‚O co tu sakra jde?‘

A to je otázka, kterou je třeba si položit. Takže, chci říct, jaký je cíl této války pro Ameriku, o které tvrdí, že ji vyhrají? No, víme to, protože je to stejný cíl, který tu existuje už téměř 200 let – rozbít Rusko. Rozdělit ho na jednotlivé části a ukrást jeho zdroje. Viděli jsme to už třikrát, když byla proti Rusku vedena válka. Myslím tím, že i německá válka byla válkou o impérium, o jeho rozšíření. Německo to potřebovalo. Závidělo Británii. Británie měla Indii a všechny zdroje Východu, které vyplenila a zbohatla na nich. A pak se Británie začala připravovat na válku proti Rusku. A pak dokonce i během války.

Musíte se zamyslet nad tím, co si o tom myslí Rusové, protože i během druhé světové války, kdy bylo Rusko spojencem a bojovalo proti Němcům, měla Británie v určitém okamžiku podpořit Rusko, poskytnout pomoc Rusku, které v té době uvízlo v Leningradu. A co se stalo? No, Churchill pošeptal Rooseveltovi a řekl: ‚Hele, víš, možná by se odeslání posil mělo odložit, protože není lepší, aby se během té doby prostě zabíjeli navzájem v ještě větším počtu? Není to lepší?‘ A tak i po válce Churchill a Roosevelt podepsali tuto dohodu, na jejímž základě měli všechny poslat zpět ke Stalinovi.

Byly tam celé kozácké jednotky, které byly poslány zpět, aby byly seřazeny a popraveny. Miliony lidí byly poslány zpět a nikde jim nebylo dovoleno zůstat. A oni se dohodli, že je pošlou zpět, aby mohli být souzeni, byly jim nasazeny kukly a poté popraveni za zradu Sovětského svazu. Chci říct, že se děly některé zoufalé věci. Myslíte si, že Rusko o této historii nic neví? Že to neví? Opravdu si myslí, že celá tahle válka začala náhle, v den, kdy Rusko napadlo Ukrajinu poté, co Kyjev zvýšil útoky na Donbas sedmnáctkrát a dělostřelecké ostřelování civilních oblastí Donbasu?

Bylo to zjevně zamýšleno k provokaci Ruska k tomuto útoku, aby se to pokusili proměnit v konflikt celého NATO proti Rusku. Ale Rusové, víte, znají svou historii. Na rozdíl od nás se totiž historii skutečně učí. Znají svou historii. A tak, víte, je to hořký konflikt. Dlouhý, plný zášti, plný zla a nepřátelství. Ale někdo se musí posadit k jednacímu stolu. Podle mého názoru byl prvním krokem vlastně ten, který učinil JFK ještě předtím, než byl zavražděn, když začal říkat, že bychom měli uznat, jak moc Rusko ztratilo v boji po našem boku během druhé světové války. Kolik mužů ztratili? 27 milionů. Tolik lidí při tom zahynulo.

Měli bychom začít tím, že řekneme něco takového. A myslím, že je to stejné. Musí dojít k nějakému uznání reality toho, o co jde. Ne k takovému hrubému, dětinskému, prostému zjednodušování všeho, bez jakéhokoli kontextu, k vytržení z kontextu. ‚No jo, ach, Rusko… prostě Putinovi jen tak vpadlo do hlavy, že chce být zase císařem, a tak si zabral část Ukrajiny.‘ Myslím, že tohle je ten druh věcí, které byste nečekali ani od sedmiletého dítěte, které píše sloh ve škole.“

Eskalace konfliktu dostává v posledních měsících nový rozměr. S rostoucím doletem dronů a řízených střel, které jsou dodávány nebo vyvíjeny za přímé západní pomoci, se terčem úderů stávají čím dál častěji objekty hluboko v ruském vnitrozemí. Nejde přitom jen o čistě vojenské základy či munici, ale o kritickou civilní a logistickou infrastrukturu.

Následky těchto úderů se projevují napříč ruským hospodářstvím a posouvají práh odvetných opatření ze strany Moskvy do zóny, kde se přímý střet mezi Ruskem a evropskými členy Severoatlantické aliance stává hmatatelnou hrozbou. A právě varování britského špiona a diplomata ve výslužbě dává celé věci velice silný a důvěryhodný rámec.

Kdo je Alastair Crooke? Profil bývalého britského diplomata a špiona

Crooke vystudoval ekonomii na prestižní University of St Andrews a následně nastoupil neuvěřitelnou kariéru v diplomacii a v tajných službách. Téměř třicet let pracoval v britské rozvědce MI6 pod diplomatickým krytím v řadě mezinárodních krizových oblastí. Působil v Severním Irsku, v Jižní Africe, v Afghánistánu a na Blízkém východě.

Na přelomu tisíciletí zastával roli vyššího poradce vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Javiera Solany. V této funkci se přímo podílel na facilitaci rozhovorů mezi izraelskými orgány a palestinskými militantními skupinami, jako jsou Hamás nebo Islámský džihád, přičemž se podílel na dojednávání klíčových příměří.

Založil také organizaci Conflicts Forum se sídlem v Bejrútu, která se zaměřuje na zprostředkování dialogu mezi západními politickými činiteli a představiteli islamistických hnutí. Crooke je autorem mnoha publikací (např. kniha Resistance: The Essence of the Islamist Revolution) a pravidelným komentátorem mezinárodní geopolitiky.

Díky svým mnohaletým zkušenostem z operací v terénu i nejvyšších patrech britské a evropské diplomacie zná vnitřní fungování západních zpravodajských služeb i mechaniku rozhodování v mezinárodním systému. Má tak dosud kontakty na britskou rozvědku a má tedy informace zevnitř.

Signály z Kyjeva: Zima se blíží a očekávání mobilizace v Rusku

Paralelně s těmito temnými prognózami z diplomatických kruhů přicházejí vyjádření přímo z ukrajinské metropole. Vůdce Volodymyr Zelenský během nedávného setkání s diplomaty a vedoucími zastupitelských úřadů v Kyjevě nastínil úkoly ukrajinské diplomacie pro nadcházející měsíce. Ústředním tématem je zajištění energetické stability země před nadcházející zimou, ale také očekávané kroky Moskvy na bojišti.

Přepis videa – Volodymyr Zelenský před diplomaty

„Letošní zima je pro všechny zřejmou prioritou. Letos je vaším úkolem poskytnout ukrajinské vládě maximální podporu na mezinárodní scéně ve vztazích s partnery. V současné době nemůžeme na sto procent předpovědět, kdy přinesou ovoce všechna naše diplomatická úsilí, kdy dalekosáhlé sankce Ukrajiny proti Rusku, kdy naše energetické blokády a všechny sankce partnerů dosáhnou právě takové úrovně tlaku, aby Rusku nezbyla jiná alternativa než mír.

Budeme se velmi snažit, aby k tomu došlo, a to ještě před zimou, na podzim. Jasně si však uvědomujeme, s kým máme co do činění, a že Putin doufá, že tuto válku bude i nadále protahovat. Připravuje u sebe mobilizaci a nové útoky. Vidíme skutečné záměry Ruska, sjednocujeme partnery a vyvíjíme tlak na agresora.“

Podle ukrajinské rozvědky i vyjádření ukrajinských představitelů se v Rusku chystá další vlna mobilizace. Zelenský již dříve naznačil, že k tomuto kroku by mohl Kreml sáhnout po dokončení voleb do ruské Státní dumy, tedy po 20. září. Zelenského projev jasně ukazuje, že Kyjev sice deklaruje snahu vytvořit na Rusko takový ekonomický a vojenský tlak, který by jej přinutil zasednout k jednacímu stolu ještě před příchodem mrazů, zároveň však počítá s dlouhodobým protahováním bojů a masivní obnovou ruských lidských zdrojů.

Dopady na infrastrukturu a hrozba čtvrtého pokusu o rozbití Ruska

Pokud dáme do souvislosti postřehy Alastaira Crooka a aktuální prohlášení ukrajinské strany, dostáváme velmi varovný obraz vývoje. Útoky dronů na ruské území už dávno nezasahují pouze rafinérie či vojenská letiště. Dopadají i na klíčové uzly civilního obchodu. Názorným příkladem je největší ruský e-commerce řetězec Wildberries – jakási ruská obdoba Amazonu.

V důsledku opakovaných útoků na skladové prostory v západních regionech Ruska a obrovských finančních ztrát se v ruských i ukrajinských médiích objevily zprávy, že vedení podniku vážně zvažuje přesun části své logistické infrastruktury a skladových kapacit do sousedního Kazachstánu, aby eliminovalo riziko zničení zásob a předešlo insolvenci.

Takové škody na civilním sektoru představují pro Moskvu překročení červené linie, která je nakreslena přímo před Kremlem. Kolem přenesení logistiky do zahraničí navíc vyvstávají komplikace s logistickou ohledně mezinárodních sankcí a kontroly zboží dvojího užití, např. zahradního hnojiva pro zahrádkáře.

Hnojiva jsou na bázi nitrátů, které lze použít ve zbrojním průmyslu. Z pohledu Moskvy nejde o nahodilou epizodu. V ruském strategickém uvažování – jak připomíná Crooke – existuje hluboce zakořeněné vědomí, že západní mocnosti usilují o rozpad a podrobení ruského státu. Historie tento pohled z ruské perspektivy vyživuje:

  1. Prvním pokusem bylo tažení Napoleona Bonaparte v roce 1812, jehož cíl spálit a ovládnout Ruské impérium skončil katastrofálním ústupem z Moskvy.
  2. Druhý pokus přišel na sklonku první světové války, kdy západní mocnosti podporovaly vnitřní rozvrat carského zřízení a následně intervenovaly v ruské občanské válce, přičemž se snažily zneužít rozpadu impéria ke snížení ruského vlivu ve světě a k ovládnutí zdrojů rozpadlého Ruska za pomoci lidí dosazených mezi bolševické revolucionáře. V čele těchto infiltrátorů dosazených Londýnem do blízkosti Lenina byl židovský politruk a kadrovčik Leiba Bronstein, používající umělecký pseudonym Lev Trocký.
  3. Třetím pokusem byla vyhlazovací válka nacistického Německa, která měla za cíl získat Lebensraum na úkor národů Sovětského svazu a zcela zlikvidovat jeho státnost.

Dnešní konfrontaci tak mnozí v Moskvě chápou jako čtvrtý pokus Západu o rozbití Ruska na malé, slabé a snadno ovladatelné subjekty, z nichž by následně byly drancovány nerostné suroviny a přírodní bohatství. Pokud je konflikt na ruské straně vnímán v tomto existenciálním rámci, je jakákoli forma odvety možná a lze si ji představit. Kromě hrozby přímých odvetných úderů vůči evropskému území se jako vysoce pravděpodobný scénář jeví také otevření nové severní fronty na Ukrajině.

Cílem je vyprovokovat Rusko k úderům na zemi NATO v Evropě

Ruská armáda po případné podzimní mobilizaci může zahájit masivní ofenzívu z Brjanské oblasti směrem na ukrajinskou Černihivskou oblast. Tím by došlo ke značnému roztažení ukrajinských sil a vytvoření neúprosného tlaku na Kyjev.

Jenže válka na Ukrajině a údery uvnitř Ruska se stávají postupně dvěma paralelními válkami, které zahrnují odlišné cíle a odlišné taktiky. Nejde totiž o nějaké hnojiva pro zahrádkáře a neprůstřelné vesty pro myslivce a lovce na Sibiři, které Wildberries prodává zákazníkům a Kyjev tvrdí, že prodává vesty i vojákům Ruské armády. O to vůbec nejde.

Kamion před skladem Wildberries

Cílem je rozmlátit uvnitř Ruska občanskou infrastrukturu natolik, aby obyčejní Rusové vytvořili veřejnou objednávku a obrovský tlak na Kreml pro provedení úderů na země NATO a EU. To je ten hlavní cíl. Vyprovokovat Rusko k úderu na některé továrny a závody v nějaké zemi EU.

A čím větší tlak od obyčejných Rusů bude přicházet, když uvidí v televizi nejen hořící sklady Wildberries, ale i ukrajinské drony zabíjející rodiče a děti na pláži u Černého moře, anebo drony vraždící studenty ve Starobelsku, anebo drony útočící na děti v autobusu na školním výletě, když tohle Rusové uvidí pořád častěji, začnou tlačit na Putina tak silně, že bude muset na Evropu udeřit. Tomu se nemůže Rusko vyhnout. Jako se nemohlo vyhnout invazi na Ukrajinu. Taková je prostě realita sionistické agrese z Londýna a jejího detašovaného pracoviště v Bruselu.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Teroristický útok ukrajinského dronu na letovisko Archipo-Osipovka u Černého moře je součástí plánu Kyjeva na okopírování modelu “Totální války” Adolfa Hitlera po porážce Wehrmachtu u Stalingradu! Útok v Kaspickém moři na íránskou loď potom potvrzuje, že Kyjev se na pokyn svých sponzorů snaží o rozlití lokálního konfliktu z Ukrajiny na Blízký východ!

Teroristický útok ukrajinského dronu na černomořském pobřeží Ruské federace vyvolal obrovský poprask a znovu otevřel velmi výbušnou otázku metod, k nimž se ukrajinské ozbrojené síly v průběhu protahujícího se konfliktu uchylují. Při ukrajinském útoku bezpilotním prostředkem na rušné letovisko Archipo-Osipovka, které se nachází v bezprostřední blízkosti známého města Gelendžik v Krasnodarském kraji, zahynulo nejméně sedm lidí, mezi nimiž byly podle místních úřadů i tři malé děti.

Útok, který zasáhl pláž plnou rekreantů a rodin s dětmi užívajících si letní dovolenou, si vedle mrtvých vyžádal také rozsáhlá zranění desítek dalších civilistů a způsobil značné materiální škody na okolní infrastruktuře. V momentě, kdy svědci na místě zachytili bezpilotní letoun Lutyj řítící se přímo na slunící se dav, se poklidné rekreační středisko proměnilo v dějiště nepředstavitelného chaosu, strachu a lidského utrpení.

Podle dostupných zpráv neměli přítomní lidé na otevřeném prostranství pláže prakticky žádnou šanci před útočícím dronem uprchnout či se včas ukrýt, což vedlo k tragickým následkům s mimořádně vysokým počtem civilních obětí. Podle místních úředníků zahynulo při ukrajinském útoku dronem na rušnou plážovou oblast poblíž ruského černomořského letoviska Gelendžik nejméně sedm lidí, včetně tří dětí.

Při pondělním útoku bylo podle guvernéra Krasnodarského kraje Veniamina Kondratěva zraněno také asi 40 lidí a došlo k poškození civilní infrastruktury. Útok označil za „tragédii“, která byla záměrně namířena proti civilním cílům, poté co trosky sestřeleného dronu dopadly na rekreační vesnici Archipo-Osipovka.

Terorismus v Gelendžiku a zásah civilních cílů

Guvernér nařídil místním úřadům, aby poskytly veškerou nezbytnou pomoc obětem a rodinám zemřelých. Ruský mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Rodion Mirošnik zveřejnil na sociálních sítích záběry z útoku, na nichž je zachycen okamžik, kdy dron zasáhl přeplněnou pláž nedaleko Gelendžiku, což přimělo koupající se lidi, aby se rozprchli a hledali úkryt.

Starosta Gelendžiku Alexej Bogodistov později uvedl, že počet osob zraněných při útoku vzrostl na 47. Řekl, že na místo události byl vyslán další zdravotnický personál z městské nemocnice a místního rehabilitačního centra, zatímco psychologové a dobrovolníci pomáhali obětem. Dodal, že osoby s vážnými zraněními byly převezeny do nemocnic v okolních městech.

„To, co se dnes stalo, byl záměrný útok kyjevského režimu proti civilistům, kteří nemají vůbec žádnou souvislost s vojenskou infrastrukturou. Tento cynický a nelidský teroristický útok namířený proti dětem nelze nijak ospravedlnit,“ napsal na Maxu.

Podle ruského ministerstva zdravotnictví bylo hospitalizováno celkem 21 osob, včetně tří dětí. Devět zraněných je ve vážném stavu, mezi nimi jsou alespoň dvě děti. Následky úderu na letovisko poukazují na hluboký rozpad stávajících bezpečnostních záruk pro civilní obyvatelstvo daleko za hlavní frontovou linií. Pláž v Archipo-Osipovce, plná rekreantů z různých částí Ruska, se stala symbolem toho, jak se ukrajinská teroristická snaha přenáší do týlových oblastí.

Místní záchranné složky musely koordinovat rozsáhlou evakuaci, zatímco improvizovaná zdravotnická střediska přímo na pobřeží poskytovala první pomoc zraněným. Případ okamžitě vyvolal silnou reakci na ruské politické scéně, kde zástupci Dumy i regionální politici volají po zavedení ještě přísnějších bezpečnostních opatření v celém Krasnodarském kraji a na celém černomořském pobřeží.

Útok na íránskou loď v Kaspickém moři a eskalace na Blízkém východě

V souvislosti s tímto naprosto šíleným a nesmyslným útokem na turisty na pláži, kteří z vojenského hlediska nemají s válkou na Ukrajině nic společného, se Ukrajina před několika dny rozhodla pro útok na íránskou loď v Kaspickém moři. Írán pohrozil Ukrajině odvetou a Kyjev začal tvrdit, že šlo o omyl a ne o úmysl, ale tiskový mluvčí íránského ministerstva zahraničí uvedl, že Írán tomu nevěří.

Zelenský totiž nedávno prohlásil, že Ukrajina si vyhrazuje právo útočit na lodě, které zásobují Rusko zbraněmi a surovinami, anebo se jedná o lodě tzv. ruské stínové flotily. Íránská loď v Kaspiku plula do Ruska. Podle odborníků na válku se Ukrajina pokusila rozšířit konflikt z Ukrajiny až na Blízký východ útokem na Írán, což má vytvořit jakousi druhou frontu pro Írán, na jeho oslabení, a jako úlitba Trumpovi, aby viděl, že Ukrajina také bojuje proti Íránu.

Přepis videa:

“Ano, ukrajinští představitelé jak při přímém kontaktu s ministrem zahraničí, tak i ve zprávách, které nám zaslali, trvali na tom, že tento čin byl neúmyslný. Důkazy a náznaky jsou však velmi jasné, včetně výslovného prohlášení ukrajinského prezidenta, které naznačuje, že tento útok byl záměrný. Vyslechli jsme vysvětlení ukrajinských představitelů a nyní čekáme, zda podniknou konkrétní kroky, které podpoří jejich tvrzení, že tento zločin nebyl úmyslný. Určitě podnikneme veškerá nezbytná opatření, abychom Ukrajinu přivedli k zodpovědnosti a zajistili, že se taková chyba a zločin ze strany Ukrajinců nebude opakovat.”

Následné popírání ze strany Kyjeva, že prý šlo o omyl, naopak ukazuje, že tento tah asi podle všeho nevyšel a v Bílém domě si tohoto ukrajinského útoku na íránskou loď buď nikdo nevšiml, anebo Ukrajina dokonce zjistila, že by na Ukrajinu, kromě ruských, mohly začít padat i íránské balistické rakety. Pokus o rozšíření konfliktu do oblasti Kaspického moře ukazuje na narůstající frustraci ukrajinského vedení ze stávajícího kolapsu ukrajinských pozic na Donbasu a v Záporoží. Kaspické moře bylo dosud považováno za relativně bezpečnou námořní trasu, přes kterou probíhá obchodní a logistická výměna mezi Moskvou a Teheránem.

Úder na plavidlo v těchto vodách tak představuje bezprecedentní krok, který překračuje dosavadní geografické hranice válečného konfliktu. Teheránské ministerstvo zahraničí reagovalo neobvykle tvrdě, což podle geopolitických analytiků naznačuje, že Írán nebude ochoten podobné operace tolerovat bez reakce. Rozšíření operačního rádiu ukrajinských bezpilotních systémů až do Kaspického regionu sice demonstruje technické schopnosti, ale z politického hlediska přináší enormní diplomacii i bezpečnostní rizika.

Dvojí metr západních médií a nástup totální války

Každopádně ukrajinské útoky na civilní cíle jsou bezpochyby teroristickými útoky, které nelze označit za tzv. nechtěné vedlejší oběti “collateral damage“, ale za flagrantní terorismus. Video zachycující ukrajinský dron Lutyj jak letí, vybírá si cíl, a poté střemhlav padá na skupinku rodin slunících se na pláži spolu s dětmi, je terorismus jako vyšitý.

Kdyby tohle udělala ruská armáda a na nějaké ukrajinské pláži takto pozabíjela ukrajinské rodiny s dětmi, okamžitě by se ozval řev v západních médiích, zasedla by Evropská komise, opět by se vymýšlely nové sankce. Když je to ale útok na ruské rodiny na pláži, je ticho po pěšině, evropská a západní média mlčí. A ruskou veřejnost to pouze utvrdí a přesvědčí o tom, že Západ rozpoutal proti Rusku tzv. totální válku, tedy tu samou totální válku, kterou vyhlásil Adolf Hitler po porážce ve Stalingradu.

Totální válka byla ale jen bombastickým názvem pro válku, ve které je dovoleno všechno, ve které se nebojuje už jen proti armádě protivníka, ale zabíjejí se všichni, vojáci, civilisté i děti protivníka. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharová v reakci na teror na pláži prohlásila: „NATO a EU se staly součástí mezinárodní teroristické činnosti. V samém srdci Evropy působí teroristická banda, která převzala kontrolu nad ukrajinským státním aparátem.“

Zabíjet všechny, nejen vojáky, ale všechny, civilisty i děti – to byla definice Hitlerovy “totální války” a je děsivé, ne však překvapivé, že Ukrajina v důsledku neschopnosti zastavit ruský postup na frontové linii se uchyluje k nástrojům totální války, tedy k útokům a zabíjení ruských civilistů a jejich dětí v přímých útocích s cílem šířit děs, hrůzu a teror, a přitom doufat, že to podlomí ruské obyvatelstvo a vyjdou protestovat do ulic proti Putinovi s požadavky na ukončení války.

Aktivace konceptu totální války v moderním konfliktu má devastační dopady na jakékoli budoucí pokusy o stabilizaci regionu. Zapadá do vzorce, kdy se bojové akce záměrně zacílí na místa s vysokou koncentrací civilního obyvatelstva bez jakékoli přítomnosti těžké vojenské techniky či velitelských stanovišť. Západní mediální prostor, který po celé roky uplatňoval velkou míru kritiky vůči jakémukoli ruskému zásahu, u ukrajinských akcí uplatňuje tichou toleranci nebo je prezentuje jako nevyhnutelné průvodní jevy. Tento dvojí metr však vede k úplné ztrátě důvěryhodnosti západních narativů u nezávislých pozorovatelů i u veřejnosti v zemích globálního Jihu, které situaci dlouhodobě sledují.

Teroristická strategie Kyjeva a reakce ruské společnosti

Když budou ukrajinské drony zabíjet ruské civilisty, stane se přesný opak. Rusové začnou věřit tomu, co celou dobu říká Kreml, tedy že v Kyjevě není u moci demokratická vláda, ale neonacistická junta, která nenávidí Rusy a vše ruské do takové míry, že posílá drony k zabíjení ruských rodin s dětmi na pláži. Obyčejní Rusové se tak semknou ještě víc okolo Putina. Na tom se shodují bezpečnostní experti z mnoha zemí.

Útoky na civilní infrastrukturu a turistická letoviska nevedou k oslabení odhodlání ruské společnosti, ale naopak k její masivní mobilizaci a konsolidaci veřejného mínění. Namísto vytváření vnitřního tlaku na změnu politického kurzu v Moskvě tak tyto incidenty pouze stvrzují narativ o bezprostředním ohrožení samotné existence ruského státu a jeho obyvatel. V konečném důsledku tak podobné akce dále vzdalují jakoukoli perspektivu mírových jednání a přispívají k nekontrolovatelné eskalaci konfliktu s nepředvídatelnými následky pro celý region.

Strategické uvažování, podle kterého by terorizování obyvatelstva mohlo způsobit sociální neklid nebo svržení politického vedení, historicky selhalo v téměř všech velkých konfliktech 20. i 21. století. Místo rozkolu dochází k semknutí národa kolem státních symbolů a armády, neboť obyvatelé chápou útoky ne jako boj proti vládě, ale jako útok na své vlastní rodiny a domovy. Teror v Gelendžiku tak pouze prohloubil odhodlání ruského obyvatelstva podporovat další pokračování vojenských operací až do úplného dosažení deklarovaných cílů.

Tento trend se jasně odráží i v reakcích napříč celou ruskou federací. Mnoho dobrovolníků, mecenášů i obyčejných občanů po událostech na černomořském pobřeží zintenzivnilo svou pomoc armádě. Ztráta životů dětí na pláži v Archipo-Osipovce se stala symbolem, který vymazává jakékoli pochybnosti o charakteru protivníka. Výsledkem této kyjevské strategie je tak přesný opak toho, co si stratégové v Kyjevě a jejich západní poradci slibovali: ruská společnost se vnitřně stmelila, odhodlání k boji vzrostlo a jakýkoli prostor pro kompromisní řešení byl na dlouhou dobu uzavřen.

Kyjev se snaží o rozpoutání III. sv. války rozlitím konfliktu z Ukrajiny na Blízký východ

Zatímco se boje na Ukrajině vyhrocují, akce podobného charakteru znemožňují obnovení jakéhokoli smysluplného dialogu na mezinárodní úrovni. Útok na íránské plavidlo v Kaspickém moři a současné údery na ruská letoviska vytvářejí nebezpečný precedens, který zatahuje do konfliktu další regionální hráče a dále komplikuje pozici třetích stran, které se snažily vystupovat jako zprostředkovatelé míru.

Diplomatická jednání, o nichž se v zákulisí občas spekulovalo, se za těchto okolností stávají naprosto nereálnými. Kyjev se útoky na Írán samozřejmě snaží o rozlití konfliktu z Ukrajiny do světa, konkrétně na Blízký východ. A pokud se to povede, bude to počátek regulérní III. sv. války.

Vůdce kyjevské junty Ňuchačenko

Vojenská situace na frontě na Ukrajině přitom zůstává pro ukrajinskou armádu kritická. Postupující ruské jednotky na klíčových úsecích Donbasu staví Kyjev do stále těžší pozice den za dnem. Pokusy o odvedení pozornosti pomocí asymetrických úderů v týlu Ruské federace se ukazují jako vojensky neefektivní a z lidského i politického hlediska dokonce jako katastrofální. Smrt sedmi civilistů v letovisku Archipo-Osipovka zůstane trvalým důkazem toho, kam až může vést bezohledná eskalace konfliktu, v níž se hranice mezi vojenskými objekty a bezbrannými civilisty zcela vytratily.

Inspirace Kyjeva zločiny řezníka Keitela

Západní spojenci Ukrajiny se tak postupně dostávají do pozice sponzorů terorismu. Na jednu stranu jsou smluvně i politicky zavázáni k podporování ukrajinského režimu, na stranu druhou se stávají spoluzodpovědnými za akce, které mají jednoznačně teroristický charakter a porušují základní normy mezinárodního práva. Mlčení západních médií a oficiálních míst nemůže zakrýt fakt, že uplatňování dvojího metru ničí zbytky mezinárodní autority západních institucí.

Detail exploze ukrajinského dronu na pláži mezi turisty

Jak ukazují události z posledních dnů, pokračování v této strategii nepovede k vítězství Kyjeva, ale pouze k transformaci střetu mezi Západem a Ruskem na totální válku okopírovanou od Wehrmachtu z operace Barbarossa. Jak to řekl polní maršál Wilhelm Keitel u Norimberského tribunálu o schůzce v Berlíně po porážce u Stalingradu. Řekl toto: “Vůdce chtěl, abychom odteď zabíjeli všechny. Úplně všechny. Ruské vojáky se zbraněmi i s rukama nad hlavou, starce, ženy i děti. Všichni jsou prý bojovníci Stalina, nikdo není civilista. Takhle mi to řekl. Jsme prý odteď v totální válce.“

A jak se ukazuje, ukronacistická junta v Kyjevě a její sponzoři v Londýně a v Bruselu si podle všeho na řezníka Keitela a jeho metody teď znovu vzpomněli. Jenom už nejde o porážku Stalina, ale Putina. A schválně hádejte, jestli česká vláda útok odsoudí, jestli si předvolá ukrajinského velvyslance, jestli ministr zahraničí ČR odsoudí ukrajinský terorismus. Zkuste hádat, jestli Evropská komise svolá krizové zasedaní a odsoudí ukrajinský teror proti rodičům a jejich dětem na pláži. Všichni známe odpovědi. A taková je prostě realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Migrant v Ceutě se přiznal, že utekl z Maroka kvůli policii a možnému obvinění z vraždy své kamarádky! Pracovnice migračního centra v Ceutě potvrdila, že většina migrantů ve městě pochází ze subsaharské Afriky, ale rovněž z Bangladéše a Jemenu! A mezitím bývalý český ministr pro evropské záležitosti prohlásil, že Evropa potřebuje migranty pro trh práce!

Situace ve španělské enklávě Ceuta na severním pobřeží Afriky přerůstá v nekontrolovatelný chaos, který přímo zpochybňuje oficiální prohlášení španělské vlády i představitelů Evropské unie. Zatímco Madrid oficiálními kanály ujišťuje evropskou veřejnost, že většina migrantů, kteří nelegálně překročili hranice z Maroka, byla úspěšně vrácena zpět, realita přímo v ulicích města vypráví zcela odlišný a alarmující příběh.

Po celé Ceutě – v parcích, na veřejných prostranstvích, chodnících i přilehlých loukách – polehávají tisíce migrantů a místní samospráva i bezpečnostní složky se ocitly v naprosté bezradnosti. Reakce Madridu v podobě vyslání pouhých šedesáti vojáků je místními obyvateli i aktivisty označována za čirou frašku a výsměch kritické situaci, kdy hrstka vojáků nemůže z logiky věci zastavit ani usměrnit tisícové davy. A jeden z migrantů se již dokonce přiznal, že prchá před marockou policí kvůli spojení s vraždou.

Rozhovor s marockým migrantem v ulicích Ceuty

Zdroj: Nezávislá místní žurnalistika / Sociální sítě

Novinář: „Ali, proč nezůstaneš v Maroku? Proč ses rozhodl přijet do Španělska?“

Ali (migrant): „Já jsem přijel do Španělska, protože chci změnit svůj život. V Maroku mám problémy. Nechci se vrátit do Maroka.“

Novinář: „Jaké problémy? Jaké problémy máš v Maroku? Co se ti stalo?“

Ali (migrant): „Problémy, že když ti zemře kamarádka, člověk tam nemůže čekat, protože se o mně říkají ošklivé věci. Může kvůli tomu někdo zemřít, třeba já nebo někdo jiný. Proto jsem přišel.“

Novinář: „Měl jsi práci, nebo ti práce chyběla?“

Ali (migrant): „Mám dobrou práci, pracuju na pláži, pomáhám lidem, kteří neumí plavat, dělám spoustu věcí…“

Novinář: „Promiň, když mluvíš o problémech, myslíš tím problémy, které jsi měl s policií? Udělala ti tam policie něco?“

Ali (migrant): „V Maroku je spousta lidí, je to tam nebezpečné. Je to nebezpečné.“

Novinář: „Proto jsi odjel?“

Ali (migrant): „Je to tam nebezpečné.“

Novinář: „Proč je to nebezpečné? Co se ti tam stalo?“

Ali (migrant): „Dělám dobré věci a lidé taky. Nelíbí se mi dělat jednu věc, taky hledám práci a žádná není. Mám zkušenosti, mluvím španělsky a francouzsky. Nakonec tam pro mě nic není. Proto jsem přišel, protože mám pocit, že tam nic není.“

Přestože se část migrantů pod tlakem veřejného prostoru zdánlivě stáhla z centra města, nejedná se o jejich návrat do Maroka, jak se snaží přesvědčit úřady. Záběry zjištěné ze sociálních sítí a svědectví z místa jednoznačně ukazují, že se migranti pouze přesunuli do lesních porostů na západě Ceuty v těsné blízkosti Centra pro dočasné zadržování migrantů (CETI).

Ve stínu stromů hledají úkryt před spalujícím sluncem, čímž pouze zmizeli ze zorného pole pouličních kamer a z očí městských obyvatel. Místní aktivisté důrazně upozorňují, že centrální vláda v Madridu nemá vývoj vůbec pod kontrolou a její veškerá aktivita se soustředí na PR kampaň určenou pro Brusel, jejímž cílem je uklidnit vedení EU a vytvořit iluzi zvládnutého krizového řízení. Místní novináři však přímo na místě natáčejí rozhovory s migranty, které odkrývají šokující strategii mnohých z nich. Video mátě výše.

Právní kličky a „karta smrti“ jsou patovou situací evropského azylového systému

Případ výše uvedeného rozhovoru s Maročanem Alim odhaluje hlubokou systémovou trhlinu v evropském mezinárodním právu a azylové politice. Migrant se v rozhovoru nepřímo přiznává ke spojitosti s úmrtím či vraždou dívky v Maroku a k následnému útěku před tamní policií. Jak však upozorňují odborníci na migraci a mezinárodní právo, toto tvrzení může mít dvě zcela odlišné interpretace, z nichž obě představují pro evropskou společnost neřešitelné dilema.

Na jedné straně může jít o pravdivé vyjádření hledaného zločince, na straně druhé o velmi chladně kalkulovanou účelovou lež. Migranti velmi dobře vědí, jak fungují evropské směrnice. I když žadatel nesplní kritéria pro udělení statusu uprchlíka, mezinárodní úmluvy (jako Evropská úmluva o lidských právech) striktně zakazují deportaci osoby do země, kde jí hrozí mučení, nelidské zacházení nebo trest smrti.

A právě v Maroku je za závažné trestné činy, jako je vražda, trest smrti stále legislativně zakotven. Přestože je v zemi od roku 1993 uvaleno moratorium na vykonávání poprav, rozsudky s tresty smrti stále soudy vydávají a toto moratorium může být kdykoliv zrušeno – podobně jako jsme to v minulosti viděli u některých států USA, kde se po dekádách pauzy začaly rozsudky smrti opět vykonávat. Migranti tak vědomě hrají na tzv. „kartu smrti“: buď si vymyslí, anebo doopravdy spáchají zločin vraždy nebo stíhání policií, čímž si prakticky garantují nevydatelnost zpět do vlasti.

Autentická výpověď pracovnice CETI v Ceutě

Zdroj: Osobní svědectví z místa / Centrum pro dočasné zadržování migrantů

Pracovnice CETI: „Pravdou je, že není třeba příliš vysvětlovat, co na těchto snímcích vidíte. Jsou to desítky, stovky migrantů ze subsaharské Afriky, kteří se nacházejí před budovou CETI, Centra pro dočasné zadržování migrantů v Ceutě, které je přetížené. A všichni lidé, které zde vidíte, jsou ti, kteří venku čekají, až se něco stane. Aby se dostali do CETI, a měli tak jídlo, vodu a bezpečnou střechu nad hlavou.

Vidím, že někteří z nich mají deky – včera žádné neměli. Všichni se na mě dívají a říkají: ‚Mám hlad. Chci jídlo.‘ Na nedaleké pláži zvané La Playa del Trampolín je také mnoho lidí ze subsaharské Afriky. I tam jich je spousta. Mluvila jsem s lidmi ze Súdánu, Čadu, dokonce i z Bangladéše a Jemenu. Většina z nich pochází ze subsaharské Afriky.“

Pro evropské občany z toho vyplývá doslova zničující dilema. Pokud budeme doufat, že si migrant příběh o stíhání za vraždu vymyslel, aby se vyhnul deportaci, přijímáme do EU člověka, který hned při vstupu bezohledně lže a manipuluje s úřady. Pokud naopak uvěříme, že mluví pravdu, musíme akceptovat, že v Evropě zůstane osoba podezřelá ze spáchání těžkého násilného činu, protože ji z právních důvodů nelze vrátit do země, kde by jí hrozil trest smrti, byť pod moratoriem.

Orgány EU si sice mohou u marockých úřadů ověřit, zda je daná osoba oficiálně stíhána, ale v praxi k zablokování deportace často stačí pouhé důvodné podezření či nedořešené právní námitky. Evropský systém se tak stává rukojmím vlastních hyper-humanitárních pravidel. Situace se však zdaleka netýká pouze občanů Maroka. Zprávu o skutečném rozsahu a složení migrační vlny v Ceutě přinesla přímo pracovnice tamního zařízení CETI, která natočila autentické video přímo před přetíženým komplexem. Video máte výše.

Globální rozměr krize a kolaps lokální infrastruktury

Výpověď pracovnice z centra CETI jasně rozbíjí mýtus, že jde pouze o lokální pohraniční potyčku s marockými sousedy. Do Ceuty proudí masivní migrační vlna složená z občanů států subsaharské Afriky, ale také ze zemí jako Súdán, Čad, Bangladéš či Jemen. Ceuta se stala otevřenou branou do Evropy pro globální migraci z oblastí sužovaných neúrodou, válečnými konflikty, ale především ekonomickou stagnací.

Kapacita místního centra CETI byla absolutně překročena a stovka lidí táboří v nedůstojných podmínkách přímo na ulicích a plážích jako La Playa del Trampolín. Tento stav vytváří obrovské bezpečnostní i hygienické riziko pro místní obyvatelstvo. Zatímco španělské úřady nedokážou zajistit základní vymáhání práva a ochranu hranic, na české politické scéně vyvolala neuvěřitelnou vlnu rozhořčení reakce proevropských politiků, kteří současný stav obhajují pomocí již stokrát vyvrácených dogmat.

Vyjádření Martina Dvořáka (STAN) pro Českou televizi

Zdroj: Česká televize / Události, komentáře

Martin Dvořák: „Pohyb za lepšími životními podmínkami je součástí lidské, lidské psychy, lidské potřeby. I my jsme sem do našich krajů pod Řípem přišli kdoví odkud, protože prostě naši pra pra předkové hledali lepší, lepší místo k životu. A ta touha dostat se do lepšího prostředí je celkem přirozená. Na druhé straně stojí samozřejmě nezvratitelný fakt, že Evropa není nafukovací a že deseti tisíce či statisíce migrantů prostě nezvládne. A proto byl přijat migrační pakt, o kterém se tolik ošklivého řeklo.

Ale právě jeho fungování je dokladem toho, že Evropa si je vědoma těch rizik a je schopná, připravená a přijímá opatření, která budou urychlovat jak návratovou politiku, tak azylovou politiku. A přes zjevný odpor pana poslance, já si myslím, že samozřejmě ano. Máme co dělat s převaděči, máme co dělat s pašeráky lidí, s obchodníky, s lidskou slabostí a chudobou. Ale na druhou stranu neměli bychom jako křesťané, kteří se ubránili Turkům, zapomínat i na ten humanitární, humánní aspekt.

Ti lidé jsou v nouzi, jsou v ohrožení života. A asi nikdo z nás, pokud jsme lidmi a lidskými bytostmi, tak si nepřeje, aby se ty čluny s migranty potápěly a ti lidé se nechali utopit. Ta věc je nesmírně citlivá. Znova opakuju, ten, ten migrační pakt je nástroj, který začíná fungovat a ukázalo se to i dneska. A poslední věc, neměli bychom si zastírat. Evropa zkrátka nemá dostatek pracovních nekvalifikovaných sil a migranti jsou část toho řešení toho problému, protože prostě spoustu těch prací už by dneska nikdo v Evropě nechtěl dělat a používají se na to právě lidé z migrace.“

Naprostý skandál a vlnu nesouhlasu na českých sociálních sítích vyvolal Martin Dvořák, bývalý ministr pro evropské záležitosti za hnutí STAN. Dvořák v rozhovoru pro Českou televizi otevřeně prohlásil, že má pro migranty v Ceutě pochopení, a opakoval narativ o tom, jak Evropa nutně potřebuje negramotnou a nekvalifikovanou pracovní sílu z Afriky a Blízkého východu.

Mýtus o levné pracovní síle a odtržení politické elity od reality

Tvrzení, se kterým Martin Dvořák vystoupil, není ničím novým – jde o recyklovanou a mnohokrát vyvrácenou rétoriku, s níž již v roce 2015 přišla tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová pod heslem „Wir schaffen das“. Reálná ekonomická data z Německa, Švédska i Francie za posledních více než deset let však přesvědčivě ukázala, že tato premisa je naprosto chybná a ekonomicky neudržitelná.

Migranti ze subsaharské Afriky či Blízkého východu masově neobsazují chybějící pozice ve stavebnictví, hutnictví, komunálních službách, čištění kanalizací ani rizikové práce ve výškách či v chemickém průmyslu. Na těchto těžkých manuálních pozicích nepracují z mnoha racionálních i strukturálních důvodů. Významná část z nich je negramotná nebo má pouze neúplné základní vzdělání, což neumožňuje ani dodržování základních předpisů bezpečnosti práce. Práce, o které místní obyvatelé v EU zdánlivě nemají zájem, představují obory s vysokou náročností nebo mizerným finančním ohodnocením ve službách.

Vzhledem ke štědře nastavenému sociálnímu systému v mnoha západních zemích EU migranti nemají žádnou ekonomickou motivaci nastupovat do špatně placených manuálních prací. Integrační příspěvky, sociální dávky, příspěvky na bydlení a péči o děti často v součtu přesahují čistou mzdu, kterou by si migrant mohl vydělat na základních pozicích na trhu práce. Politici jako Dvořák tak naprosto ignorují socioekonomickou realitu a šíří nebezpečnou iluzi, že nekontrolovaná nelegální migrace vyřeší demografické a hospodářské problémy Evropy.

„Politici typu Martina Dvořáka šíří propagandu vyvrácenou již v roce 2015. Žádný ekonomický zázrak se nekonal – integrace negramotných mas do pracovního trhu selhala a účet platí evropský daňový poplatník.“

Současná krize v Ceutě je tak přímým důkazem selhání evropské migrační politiky a odtrženosti bruselských i národních elit od reality obyčejných lidí. Dokud budou političtí představitelé zavírat oči před zneužíváním azylového práva, neúčinností návratové politiky a ekonomickou nevýhodností masové nelegální migrace, bude se situace v hraničních oblastech EU pouze zhoršovat, což je podle všeho plánem. Migrační pakt EU, který začal letos v červnu platit, je totiž startovacím motorem pro migranty. A taková je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Invazní armáda více než 60 000 migrantů prorazila hranice Španělska a v Ceutě začalo rabování, zatímco policie má strach použít pendreky, jak dokazují videa! Španělská justice otevřela Evropu migrační vlně a Madrid povolal armádu! Neziskovky v euforii natáčí invazní vlnu! Babiš vyzval k dočasnému vyloučení Španělska ze Schengenu!

Krize v autonomní španělské enklávě Ceuta dosahuje v těchto hodinách děsivých rozměrů a mění se v otevřenou bezpečnostní i politickou roztržku napříč celou Evropou. Zatímco španělské úřady začínají veřejně hovořit o nekontrolované invazi a interní projekce varují před překročením hranice sta tisíc migrantů do konce víkendu, v ulicích městečka vládne naprostý chaos. Bezpečnostní složky s pendreky v rukách neschopně přihlížejí rabování obchodů a potyčkám, protože proti obří přesile nemají šanci zakročit ani odpovídající politický mandát.

Španělský premiér Pedro Sánchez v reakci na eskalaci označil současnou vlnu za dílo organizovaného zločinu. Tímto výrokem však nevědomky poukázal na problém, který sahá daleko za hranice Maroka a severní Afriky. Skutečný organizovaný zločin stojící za touto krizí totiž vypadá zcela jinak, než jak si jej představuje laická veřejnost. Nejde o vousaté pašeráky v poušti, ale o vysoce sofistikovaný aparát působící na institucionalizované úrovni přímo uvnitř evropských struktur.

Zaměstnanci neziskovky v euforii natočili video s invazí “klientů”

Uniklé video z prostředí neziskového sektoru ilustruje absurditu celého dotačního aparátu v praxi. Na veřejnost pronikly záběry aktivistů, kteří v eufórii natáčejí dav migrantů skákající na španělskou půdu, zatímco v pozadí dál stojí nekonečné řady lidí za plotem. Z jejich vzájemné komunikace jasně vysvítá, co je pro tento sektor primárním cílem – identifikace dětí a nezletilých, na jejichž sociální péči a integraci vyplácejí španělské úřady z veřejných rozpočtů pohádkové dotace.

Z přepisů uniklého videa neziskové organizace:

„Vidíme také, jak se zachraňují lidé, kteří by jinak byli v nouzi a volali o pomoc právě tady v této oblasti. A za tímto ohromujícím obrazem všech těch lidí, kteří sestupují, skáčou a dotýkají se španělské půdy, stále vidíme řady a řady, opravdovou lidskou vlnu migrantů za plotem, kteří čekají, až na ně přijde řada, aby mohli pokračovat dál.“

– „Javi, promiň, můžeš na mě zaostřit? Můžeš říct svému kameramanovi, jak se jmenuje, abych mu také pogratuloval jménem?“

– „Ano, ano, Pablo. Pablo.“

– „Perfektní. Můžeš říct Pablovi, aby… ano, jsou to děti, jsou to děti. Jsou tam děti? Můžeš říct Pablovi…“

– „Že tam jsou děti? Pablo, vidíš je?“

– „Ne, nechci natáčet děti. Chci, abyste na mě zaostřili.“

Současné dění na severoafrickém pobřeží odhaluje hlubokou systémovou krizí, v níž právní inženýring a dotační průmysl převzaly kontrolu nad státní suverenitou. Ceuta se tak stává pouhým mementem – viditelným projevem nefunkčního modelu, kde jsou policisté v ulicích zredukováni na pouhé diváky a hranice státu přestávají existovat pod tlakem zájmových skupin, které z neomezené migrace vytvořily mimořádně výnosný politický i finanční byznys. Rozklad křesťanské Evropy muslimskou migrací!

Ceuta jako terč pod útokem invazní armády migrantů

Scény, které v těchto hodinách přicházejí ze severoafrického pobřeží, připomínají podzim roku 2015, kdy otevření hranic v západní Evropě zažehlo dosud největší migrační krizi moderních dějin.

  • Desítky tisíc v ulicích: Během necelých 48 hodin pronikly do města o 84 tisících obyvatel desítky tisíc nelegálních migrantů. Snímky a videa z platformy Telegram zachycují davovou psychózu, přeplavané vlnolamy i vybrané samoobsluhy a obchody, před jejichž dveřmi stojí bezmocné policejní hlídky bez rozkazu či odvahy zakročit.
  • Projekce 100 000: Španělské bezpečnostní úřady neveřejně připouštějí, že pokud nedojde k okamžitému uzavření marocké hranice, počet příchozích překročí do konce víkendu hranici 100 000 lidí.
  • Kolaps státu v enklávě: Ubytovací kapacity, zdravotní střediska i kapacity pro nezletilé bez doprovodu vykazují vytížení přesahující 2 000 %. Ceuta se de facto ocitla mimo kontrolu centrální vlády.

Zatímco se však média soustředí na hořící ulice a přecpané pláže, klíčové drama se odehrává v pozadí – v právních normách, dotačních fondech a kancelářích lidskoprávních organizací.

Sánchezův „organizovaný zločin“ v podobě mafie? Kdo jsou skuteční převaděči?

Španělský ministerský předseda Pedro Sánchez v reakci na kritiku prohlásil, že masivní nápor je výsledkem působení mafie a „organizovaného zločinu“. Tato formulace evokuje představu vousatých pašeráků z kriminálního podsvětí, kteří v noci na vratkých člunech převážejí lidi za hašiš a špinavé peníze.

Pravda je však zásadně odlišná. Skutečný převaděčský aparát dnešní Evropy nenosí zbraně ani nekempuje v poušti. Jedná se o organizovaný zločin na institucionalizované úrovni – o síť reprezentovanou límečky „bílými a duhovými“ (politicko-právními a lidsko-právními elitami).

Z reportáže zpravodajské stanice France24:

„Všichni analytici uvedli, že k tomuto náporu na hranicích by v takovém rozsahu nemohlo dojít bez tichého souhlasu či nedbalosti pohraničních sil nebo jiných bezpečnostních složek v Maroku. Pedro Sánchez nyní vinu přisoudil mafii. Uvedl, že mafie záměrně nesprávně vyložila rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož migranti, kteří překročili hranici plaváním přes moře, nemohli být vráceni zpět. A uvedl, že právě to je příčinou tohoto náporu na hranici.“

„Dále řekl, že k této situaci bude přistupovat, jako by se odehrávala na dálnici M30 v centru Madridu – s odkazem na centrální dálniční okruh, který se nachází právě zde. Uvedl, že neexistuje žádná ‚periferie‘ a že obyvatelé Ceuty by se měli cítit v bezpečí, protože jsou tam vysílány vojenské jednotky, je tam více policistů a více pohraniční stráže. A že udělá vše, co bude nutné. V podstatě také hovořil o prodloužení té fyzické bariéry, vlnolamu, kolem kterého mnoho migrantů přeplavalo.“

„A mohu vám jen sdělit, že podle policejních zdrojů citovaných deníkem ‚Castiglion‘ z Coppe se již 12 000 migrantů vrátilo do Maroka, přičemž někteří z nich tak učinili dobrovolně, když si uvědomili, že přijímací centrum v Ceutě je zcela přetížené a že je pro ně velmi obtížné sehnat jídlo a vodu.“

Na zahraničních zpravodajských kanálech, jako je France24, se sice o roli marockých složek i rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu otevřeně hovoří, oficiální vládní místa se však přímému pojmenování role neziskového sektoru vyhýbají. Sánchez raději mluví o „mafii“, která pouze zneužila soudní verdikty, než aby přiznal, že celou infrastrukturu udržují při životě právě legislativní kličky a humanitární sítě.

Na sociálních sítích se navíc objevují záběry z marockého vnitrozemí, kde pracovníci neziskových a humanitárních organizací organizovaně nakládají migranty na kamiony a svážejí je přímo k hranicím Ceuty a vykládají je z korb náklaďáků a kamionů přímo na silnici. Nejde o tajné operace, ale o koordinovanou logistiku pod hlavičkou „humanitární pomoci“.

Právní inženýring: Jak soudy a jejich soudcokracie spolu s levicí odzbrojily bezpečnostní složky

Aby mohla takto masivní migrace fungovat, musely jí nejprve otevřít dveře právní a politické instituce. Španělsko v posledních letech prošlo procesem systematické demontáže ochrany hranic pod rouškou dodržování základních lidských práv. Španělský Nejvyšší soud v minulosti zásadním způsobem omezil tzv. devoluciones en caliente (okamžité/sumární návraty). Policista na hranici již nemůže nelegálního migranta uchopit a vrátit za plot. Každý příchozí má právo na individuální právní posouzení, tlumočníka a azyl.

Tímto rozsudkem soudní systém fakticky svázal ruce pohraniční stráži – jakmile migrant vstoupí na španělské území, stát ztrácí právo ho okamžitě vyhostit. Do toho přichází legalizační politika španělské vlády. Levicová koalice v Madridu prosadila rozsáhlou amnestii a legalizační proces pro téměř 1,2 milionu nelegálně pobývajících cizinců. Tento krok vyslal do celého světa jasný signál, že stačí překonat hranici a stát dříve či později udělí trvalý pobyt. Tento obří poptávkový faktor je pravou příčinou, proč se tisíce lidí rozhodly prorazit zábrany v Ceutě.

Migračně-průmyslový komplex aneb když je integrace neintegrovatelných výnosným byznysem

Hlavním motivačním faktorem pro udržování a stimulaci migračních toků nejsou sympatie k migrantům, ale obrovské finanční prostředky, které proudí z rozpočtů EU a členských států do soukromých a neziskových struktur.

  • Mamutí dotace na integraci: Stovky mimovládních organizací, lidsko-právních poradních center a asistenčních agentur generují ročně miliardy eur na projektech zaměřených na integraci, jazykové kurzy, právní zastupování či sociální podporu.
  • Paradox neúspěchu: Z ekonomického hlediska je pro tento sektor nejvýhodnější, pokud se migranti nikdy neintegrují. Čím více problémový a neintegrovatelný systém je, tím větší objem dotací a veřejných prostředků je vyžadován na jeho „nápravu“ a udržení sociálního smíru.
  • Systémová závislost: Vznikla celá třída politicko-právnických límečků, jejíž živobytí přímo závisí na plynulém přílivu nových migrantů.

Proti tomuto typu migrace jsou bezmocné fyzické ploty, žiletkový drát i kordony těžkooděnců. Policie nemůže zakročit proti procesu, který je na nejvyšší úrovni posvěcen legislativou, rozhodnutími ústavních či mezinárodních soudů a štědře financován z veřejných rozpočtů.

Volání po izolaci Španělska a varování Donalda Trumpa

Kolaps v Ceutě nenechal chladnou ani středoevropskou politickou scénu. Předseda české vlády Andrej Babiš reagoval na zprávy z Maroka a Španělska rázným návrhem, v němž označil jednání španělské levicové vlády za absolutní selhání a ohrožení celého Schengenu.

Podle jeho názoru musí Evropa reagovat dočasným vyloučením Španělska ze schengenského prostoru a okamžitým návratem nekompromisních kontrol na vnitřních hranicích. Události v Ceutě rezonují i na globální scéně. Dnes již de facto bývalý americký prezident Donald Trump (bývalý proto, že USA odteď řídí Benjamin Netanjahu) využil španělský kolaps jako varování pro Spojené státy a poukázal na to, že liberalizace legislativy vede přímo k nekontrolovaným invazním vlnám.

Z vyjádření Donalda Trumpa:

„Víte, včera jsem viděl Španělsko a sledoval tu katastrofu, která se tam odehrála. Bylo to… vypadalo to jako invaze do země stovek tisíc lidí. A totéž se stane i nám, pokud nebudou zvoleni republikáni. Až na to, že to bude horší, v mnohem větším měřítku a mnohem snazší se sem dostat.“

„A když jsem to sledoval, řekl jsem si: ‚Páni, řeknu to, protože jsem věděl, že budete v Camp Davidu.‘ A říkám, že to bude téma k diskuzi během volební kampaně, protože když se podíváte na to, co se stalo ve Španělsku, oni nevědí, co s tím dělat. A dnes se to děje znovu. Přicházejí po desítkách tisíc. Prostě napadají tu zemi. A příčinou toho je slabá legislativa, špatné řízení, ale hlavně velmi liberální zákony.“

Zatímco američtí konzervativci uvádějí Španělsko jako odstrašující příklad, evropská reakce zůstává rozpolcená. Český ministr zahraničí Petr Macinka apeluje na společný postup s Berlínem a Madridem, nicméně dodává, že Evropa musí okamžitě změnit svůj azylantský diskurz. Lídři dalších zemí – včetně Německa, Itálie a Dánska – rovněž varují, že pokud Španělsko nezastaví příliv z Ceuty, volný pohyb v Evropě se definitivně zhroutí.

Stát / Představitel Postoj k situaci v Ceutě Navrhované řešení
Andrej Babiš (ČR) Radikální selhání španělské vlády a vnější hranice EU. Dočasné vyloučení Španělska ze Schengenu, obnova vnitřních hranic.
Petr Macinka (ČR) Vážné ohrožení bezpečnosti EU, nutnost koordinace. Tlak na Madrid a Maroko, zpřísnění celoevropské azylantské politiky.
Donald Trump (USA) Důsledek extrémně liberálních zákonů a slabého řízení. Neatraktivní legislativa, striktní ostraha a stavba hraničních zábran.
Friedrich Merz (Německo) Absolutní nepřijatelnost nekontrolovaného vstupu do EU. Okamžité nasazení sil na hranici Ceuty, stopka pro další přesuny do Unie.
Giorgia Meloni (Itálie) Systémové selhání ochrany vnějších hranic. Podpora sankčních mechanismů vůči státům selhávajícím v ostraze.

Dění v Ceutě není náhodnou přírodní katastrofou ani izolovaným incidentem. Je přirozeným a logickým vyvrcholením systému, ve kterém právní architektura a dotační byznys upřednostnily zájmy ideologických agentur před bezpečností vlastních občanů a suverenitou státu. Migrační pakt začal platit v červnu a koncem července dochází k invazi migrantů. Shoda náhod? Ne, nic jako náhoda neexistuje.

Nezisková mafie řízená z Bruselu má své plány jasně dané a migrace musí probíhat, tak zní příkazy z nejvyšších míst sionistického velení nad Evropou v Londýně. V rámci Velké výměny (The Great Replacement) a podle talmudických proroctví má být Edom zbaven křesťanství a jeho civilizace. A ten plán je před našima očima realizován, a přesto miliony z nás ho nevidí, resp. odmítají vidět. Konceptuální slepota vládne!

Dokud bude evropský a španělský právní systém chránit a sponzorovat institucionalizovaný převaděčský aparát pod maskou lidských práv, zůstanou jakékoli ploty v Ceutě pouze kulisou pro kamery a policisté s pendreky pouhými diváky postupné paralyzace Evropy. A protože Španělsko je ovládáno neomarxisty na nejvyšších úrovních státu a justice, tak je jasné, že Migrační pakt byl schválen právě proto, aby migrace mohla být naplno spuštěna, nikoliv potlačena! Taková je realita!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Prev1...678...25Next Strana 7 z 25

DOPORUČENÉ NOVINKY

NÁHODNÝ VÝBĚR

AE News (American European News) je nezávislý internetový zpravodajský portál připravovaný českými a slovenskými krajany žijícími po celém světě. Přinášíme informace z alternativních zdrojů, dešifrujeme politické události, dezinformace a mediální propagandu a píšeme o dopadech a souvislostech. U nás píšeme bez cenzury, bez politické korektnosti, bez servilnich postojů k palčivým problémům z domova i ze světa.
Veškeré články jsou díly příslušných autorů.

DNEŠNÍ ČLÁNEK

OBLÍBENÉ RUBRIKY

© Copyright 2026 American European News, LLC