Yearly Archives: 2026

Vraťme strach do jejich duší! Rusko by jadernou válku v Evropě snadno vyhrálo, řekl Karaganov na Valdaji britskému ex-diplomatovi! Válečný veterán Douglas Macgregor očekává tlak na rozhodné ukončení války na Ukrajině příští rok na jaře! A v pátek večer Trump triumfálně oznámil dohodu s Putinem o dodávkách ruské nafty do USA!

Říj 9, 2026

Vraťme strach do jejich duší! Rusko by jadernou válku v Evropě snadno vyhrálo, řekl Karaganov na Valdaji britskému ex-diplomatovi! Válečný veterán Douglas Macgregor očekává tlak na rozhodné ukončení války na Ukrajině příští rok na jaře! A v pátek večer Trump triumfálně oznámil dohodu s Putinem o dodávkách ruské nafty do USA!

Sergej Karaganov v rozhovoru s bývalým britským diplomatem Ianem Proudem na okraj Valdajského fóra 2026 vyslovil [1] varování, které evropskou debatu o válce posouvá do její nejděsivější roviny. Podle jeho slov by Rusko mohlo jadernou válku v Evropě rychle a snadno vyhrát, přičemž hlavní překážku představuje morální odpovědnost za statisíce mrtvých dětí.

Na otázku, zda by Spojené státy odpověděly jaderným úderem proti Rusku kvůli obraně Evropy, odpověděl kategoricky: „Nikdy. Za žádných okolností.“ Karaganov tím napadá samotný základ evropského spoléhání na americkou ochranu: přesvědčení, že Washington bude kvůli evropským spojencům ochoten riskovat zničení vlastních měst. Rozhovor získává další rozměr tím, co následovalo po Proudově návratu do Británie.

Podle jeho veřejného svědectví jej na Heathrow zadržela [2] protiteroristická policie, několik hodin vyslýchala a zabavila mu elektronická zařízení. Proud přitom před cestou britské ministerstvo zahraničí o účasti na Valdaji informoval [3]. Muž, který prosazuje obnovu diplomatického dialogu, tak po návratu z diskusního fóra skončil ve výslechu. Vedle tohoto příběhu stojí Karaganovovo osobní vyprávění o roce 1999: oligarchové mu údajně nabídli místo vedoucího administrativy – tedy post prezidenta, ale on odmítl a podle jeho slov následně nabídku dostal Vladimir Putin.

Úplný přepis rozhovoru Sergeje Karaganova s Ianem Proudem

Úvod a argument, že konfrontace začala dlouho před rokem 2022

– Sergeji Alexandroviči, děkuji, že jste přijal rozhovor.

– Je mi potěšením. Přicházím sem, abych mluvil. Asi jsem pošetilý.

– Včera jsme spolu vystoupili v panelové diskusi o Evropě před válkou či po válce. Jasně jsem vyjádřil názor, že jsme ve válce už od roku 2014. Nebudu vám znovu opakovat své argumenty. Vy jste se zaměřil na jaderné odstrašení a první úder. Mohl byste to vysvětlit?

Zhoršování vztahů od poloviny prvního desetiletí, nevyužité ultimátum a jaderné návrhy

– Především nejde až o rok 2014. Už od let 2006, 2007 či 2008 se vztahy Ruska a Západu prudce zhoršovaly a střet byl nevyhnutelný. Tak či onak. Rusové s reakcí příliš dlouho otáleli. Pak v roce 2014 zareagovali. Potom přišly vlny sankcí. Už v letech 2017 a 2018 jsem prosazoval vydání ultimáta. Ano. Že NATO musí zastavit další rozšiřování a odejít z Ukrajiny. Bohužel jsme to neudělali. Udělali jsme to před dvěma či třemi lety, bez řádných příprav.

A když začala válka, takzvaná speciální vojenská operace, velmi mě zklamalo, že jsme nevyužili celé spektrum své vojenské síly. Když začnete válku, měli byste okamžitě jednat. Proto jsem přišel s myšlenkou, že musíme jít až do konce, včetně možného použití jaderných zbraní. Hlavním cílem mých návrhů ale bylo změnit jadernou doktrínu a snížit práh použití. To se stalo. A za druhé přimět naše vedení k rozhodnějším krokům.

Stále doufám, že nebudeme muset použít jaderné zbraně. Dokonce doufám, že se Evropa po porážce na Ukrajině stáhne. Bohužel jsme toho nedosáhli dost rychle a dosáhneme toho za cenu mnoha obětí. Ale doufám, že Evropa po zhroucení Ukrajiny pochopí, že další pokračování by pro ni bylo škodlivé.

Pokud ne a budou pokračovat ve všech možných hybridních operacích proti Rusku, pak v zásadě, a o tom diskutujeme v našich kruzích na různých seminářích, by Rusko mohlo použít jaderné zbraně a snadno vyhrát jadernou válku v Evropě. Takto rychle. Jediná překážka je ale morální. S Putinem jsme o tom nemluvili příliš do hloubky, ale myslím, že to má stejně. A já také.

Protože jaderné zbraně nelze použít jako nějakou hru. Nemůže jít o pár malých jaderných úderů. Pokud je použijete, půjde o několik desítek úderů a zemřou statisíce dětí. Právě proto si to nepřejeme.

– Ano.

– Je to téměř náboženská otázka. Je to hřích.

– Ano.

– Ale mohli bychom to udělat bez následků, s relativně malými následky z vojenského hlediska.

Použila by Amerika jaderné zbraně na obranu Evropy?

– Myslíte, že v takovém děsivém scénáři by Američané udeřili jen proto, aby bránili Evropu?

– Nikdy. Za žádných okolností. Dlouhodobě a velmi důkladně studuji americkou jadernou strategii. Pročetl jsem utajované dokumenty z celých 50. let. Mluvil jsem s většinou jejich stratégů. Navzdory všem řečem nikdy, za žádných okolností, ani neuvažovali o použití jaderných zbraní nikoli v Evropě, ale proti území Sovětského svazu či Ruska.

V Evropě je v zásadě také použít nechtěli. Ale kdyby ruská vojska obsazovala Antverpy a Kodaň, možná by je použili. Ovšem na samotném evropském území. To byla jediná možnost. A Němci, přední němečtí představitelé, s nimiž jsem opakovaně mluvil, včetně kancléřů, byli proti této myšlence velmi rozhodně. Takže i oni byli zásadně proti jakémukoli použití jaderných zbraní.

– Ano.

– Ale použití jaderných zbraní proti Rusku, i jako odvety, v případě ruské války s Evropou a ruských úderů na evropské území nepřichází v úvahu. Samozřejmě existují oficiální doktríny, ale za žádných okolností.

Proč byly ruské bezpečnostní obavy ignorovány

– Ano. Rád bych se krátce vrátil o krok zpět, než začnu mluvit o válce s Evropou. Bohužel ji nyní považuji za nevyhnutelnou. Kéž by nebyla. Přál bych si diplomacii, ale v Evropě ji nemáme. Proč podle vás… Řada vzdělaných lidí, třeba Jonathan Haslam z Cambridgeské univerzity, napsal velmi dobrou knihu o rozšiřování NATO, sahající až ke konci Sovětského svazu. Měl velké problémy vydat ji v Británii, ale podařilo se mu to. Je to vynikající kniha. Jejím hlavním tématem je soustavné ignorování Ruska. Jeho obavy byly ignorovány. A podle mě to platí dodnes. Nejprve se tedy zeptám, proč jsou podle vás ruské obavy soustavně ignorovány, zejména Británií, ale i evropskými státy?

Evropské vedení, ztráta smyslu a vojenská ekonomika

– Zpočátku je ignorovali, protože jsme byli slabí a Evropa spolu se Spojenými státy chtěla rozšiřovat svou zónu kontroly, vlivu a hospodářského „vykořisťování“. Když jsme ale dostatečně zesílili, když se naše síla obnovila, v polovině prvního desetiletí a zvláště v posledních desetiletích, Američané z této hry ustoupili. Samozřejmě posílají peníze, posílají techniku, ale sami nemusí nic dělat.

Problém je, že velmi pozorně naslouchají Rusům. Ve svých kalkulacích ale doufají, říkají si: „Dobře, Rusové v nejhorším zničí Německo a dvě další země.“ Pro ně to není problém.

Pokud jde o Evropany, ti jsou bohužel kvůli několika faktorům, které znáte lépe, poznamenáni úpadkem moderních demokratických systémů a zhroucením evropského vzdělávání ve většině zemí a institucí od roku 1968. Máme tam velmi zvláštní skupinu vůdců, s nimiž jsme ani nemohli vážně mluvit. Prostě lpějí na starých představách a navíc musí zakrývat úplnou ztrátu cílů.

Evropská unie… Británie má samozřejmě také mnoho problémů, ale Evropská unie ztrácí na všech frontách, a proto potřebují válečnou mlhu. Nemyslím si, že jsou skutečně připraveni na válku. Navíc hospodářství nyní upadá, a tak se rozhodli, což je pochopitelné, nalít peníze do vojenskoprůmyslového komplexu. Jen aby dodali ekonomice trochu adrenalinu, aby ji povzbudili.

Proč se diplomacie nemůže obnovit bez přiznání selhání

– Ano, myslím, že to je pravda. A systém není schopen přepnout zpět k diplomacii, protože by to vyžadovalo přiznat selhání.

– Ano. A přiznat selhání nejen ve vztahu k Rusku, ale ve všech oblastech. Protože zejména Evropa ztrácí na všech frontách, všude. Evropané, kteří bývali morálními a politickými vůdci, se stávají bezvýznamnými v tomto světě. Chápu, že je to poněkud děsivé.

Vzpomínám na svou zemi na začátku 90. let, kdy lidé jako já a Rada pro zahraniční a obrannou politiku měli za cíl zabránit „výmarskému scénáři“ v Rusku. Ale teď tento výmarský scénář zažívá Evropa.

– Ano.

– Bylo to velmi těžké. Systematicky jsme na tom pracovali, abychom zabránili pocitu ponížení, ztráty a podobně.

Devadesátá léta, ponížení a následná obnova

– Mám přítele z britského Královského námořnictva. Byl vojenským přidělencem v Moskvě a má k Rusku velmi dobrý vztah. Napsal vynikající knihu o spolupráci Královského námořnictva s ruským námořnictvem po rozpadu Sovětského svazu, a vlastně už předtím, než Sovětský svaz zanikl. V té počáteční době bylo Královské námořnictvo ještě „královnou moří“, Sovětské námořnictvo bylo zchátralé, ale obě strany si cenily spolupráce.

– Ano, za ta gesta jsme byli vděční. Oceňovali jsme je. Proto jsme vedle práce uvnitř země pracovali na obnově vztahů s okolním světem, aby pocit ponížení nebyl naprostý. Rusko se díky Bohu, ale nejen s Boží pomocí, přestože jsem se modlil, nýbrž díky naší práci, neproměnilo v zemi s výmarským scénářem.

– Ano. Ano.

– A nakonec… Samozřejmě pak přišlo období, zdrcující období let 1998 a 1999. Potom jsme zorganizovali výměnu vedení, nebo ji pomohli zorganizovat. Pomohli jsme. Ano. A najednou přišel jistý člověk jménem Putin. Vlastně ne najednou. On pomohl nám a my jemu.

– Ano.

– To není na záznam. Tak to udělali. Oligarchové mě v jednu chvíli také chtěli získat. Nabídli mi místo vedoucího administrativy, za různé služby, v roce 1999. V roce 1999 jsem je poslal k čertu a potom šel do kostela a řekl, že je odmítnu. To místo dostal jistý Vladimir Vladimirovič Putin. On to neví. Tohle bych měl nechat vymazat. Neví o mém přínosu k jeho kariéře.

– Jedním z problémů Západu, jeho zahraničněpolitických kruhů, je, že jejich představa o Rusku vychází z Ruska 90. let. Že se hospodářství každou chvíli zhroutí, že přijde revoluce a lidé se zbaví Putina. To všechno říkají lidé, kteří v Rusku nebyli od 90. let. A stále žijí v představách z té doby.

– Ale my jsme svou zemi změnili k lepšímu. Měli jsme nejrůznější problémy, ale zásadní byla samozřejmě druhá polovina 90. let, kdy jsme systematicky pracovali na překonání pocitu ponížení a zoufalství. A dokázali jsme to.

Námořní síla a změna vojenské rovnováhy

– Ano. Další část příběhu Královského námořnictva je, že ruská výstavba válečných lodí je nyní druhá nejrychlejší po Číně.

– Ano. Ano. To už je otázka vojenského plánování, ve kterém se nevyznám tak dobře. Mám mnoho přátel, kteří jsou námořní kapitáni nebo admirálové. Ale nemyslím si, že by při dnešních technologiích měly všechny země investovat příliš mnoho. Hladinové lodě jsou stále zranitelnější kvůli novým technologiím.

– Ano. Nakolik chápu ruskou námořní doktrínu, vždy upřednostňovala ponorkovou flotilu. Asi před měsícem nebo dvěma bylo všech šest útočných ponorek Královského námořnictva v opravě, takže jsme neměli žádnou k dispozici. Myslím, že Rusko jich má asi 70, ať už je přesné číslo jakékoli. Došlo k obrovské změně. Přesto se stále přechází na válečný režim navzdory slabé ekonomice a nejmenší britské armádě od roku 1823. Mimochodem, to je z našich oficiálních vojenských statistik. Co se tedy stane, když se například rozhodneme vstoupit na Ukrajinu?

– Prosím?

Evropská vojska na Ukrajině a válka měřená ve dnech

– Co se stane, když evropské armády dospějí k tomu, že skutečně začnou posílat vojáky na Ukrajinu?

– To už bylo řečeno. Zahájil jsem debatu o jaderných zbraních. Putin se mě samozřejmě snažil mírnit. Říkal: „Nebuďte tak radikální,“ a podobně. Ale nyní, velmi nedávno, plně přijal mou logiku, aniž to výslovně řekl. Když začal říkat, že jakákoli válka s Evropou, včetně vyslání evropských vojsk na Ukrajinu, skončí za několik dní, znamená to jaderné zbraně.

– Ano.

– Takže jsem spokojen. Budu dál naléhat. Možná položím otázku, zda bychom do oficiální vojenské jaderné doktríny měli dát ustanovení, že jakýkoli přímý střet se skupinou zemí, která nad námi má převahu v demografii, ekonomice či technologiích, má automaticky vést k použití jaderných zbraní. To tam zatím není.

Ale velmi rychle jsme snížili práh použití a také podnikli několik kroků na eskalačním žebříčku, včetně rozmístění hlavic v Bělorusku a přesunu některých raket s jadernými hlavicemi blíže k leteckým základnám. Dále rozmisťujeme novou generaci mezikontinentálních balistických raket, které mají i dosah dvou až tří tisíc kilometrů. Jsou velmi silné, 750 kilotun, a nesou několik hlavic, každou o této síle. Takže se ubíráme tímto směrem.

– Ano. Doufejme všichni, že k tomu nedojde.

– Rozhodně. Právě proto to všechno děláme.

– Ano, jde o odstrašení.

– Ano, jde o odstrašení, ale bohužel kvůli úpadku intelektuálních vrstev a návyku, který si Evropané vypěstovali za 70 let míru, jenž jim zajistili Američané a částečně Rusové, kteří se navzájem zadržovali a neměli v úmyslu spolu bojovat, se Evropané rozhodli, že to je normální. Zapomněli, co si Evropané navzájem dělali po několik staletí. A teď se do Evropy vrací to nejhorší.

– Evropa měla určitý úspěch, když se soustředila pouze na hospodářské otázky. Ale dnes je problém v tom, že se příliš zpolitizovala. Mám na mysli její instituce. Podle mě se jediný možný budoucí vztah s Ruskem musí zaměřit na hospodářské, společenské a kulturní otázky. Politiku zcela ponechat Rusku.

– Je to velmi nepříjemný úpadek. Patřil jsem k zakladatelům Institutu Evropy. Evropu jsem znal a cestoval po ní. Měl jsem přátele všude, v Londýně, v Cambridgi, všude. Ale už pět let jsem odříznutý, a tak je takový rozhovor mimořádně vzácný. Možná jednou za rok. Představte si to. Svou analýzu proto zakládám na intuici a na střípcích, které získávám z četby tisku. Tak to je. Proto říkám, že se musíme výrazně opírat o jaderné odstrašení.

– Ano.

– Vraťme strach do jejich duší. Snad pak nebudeme muset své hrozby uskutečnit.

– Doufejme, že ne. Sergeji Alexandroviči, mnohokrát děkuji.

– Nedal jsem vám vizitku…

– Já vizitku nemám.

– Dobře. Tak mi to pošlete. Myslím, že vizitku mám. Pošlete mi své kontaktní údaje.

Rozhovor s Karaganovem je naprosto stěžejní, protože potvrzuje, jak funguje moc Kremlu. Židovští oligarchové určovali, kdo bude novým šéfem ruské administrativy, tedy novým prezidentem. Oni si vybírali, kdo pro ně usedne do křesla prezidenta. Karaganov funkci odmítl, protože v tehdejší době kritického roku 1999 to byla funkce prakticky jen pro sebevraha. Nikdo to dělat nechtěl. Rusko se potácelo v obrovských systémových problémech ekonomické transformace, sociální bezpečnosti i války na Kavkazu.

Karaganov chce vrátit Evropě strach z války

Karaganovova argumentace stojí na přesvědčení, že evropské vedení přestalo vnímat válku jako skutečnou existenční hrozbu. Sedmdesát let bezpečí podle něj vypěstovalo návyk, který přežil i návrat rozsáhlého konfliktu na kontinent. Proto požaduje snížení jaderného prahu a obnovení strachu. Zároveň výslovně říká, že použití jaderných zbraní by nebylo několik symbolických výbuchů: mluví o desítkách úderů a masovém umírání. Jeho závěrečná výzva „Vraťme strach do jejich duší“ tak shrnuje celé poselství rozhovoru. Evropští politici mají podle něj pochopit následky konfrontace ještě předtím, než překročí hranici přímé války.

Karaganov: Russia must be prepared to use nuclear weapons
As tensions with NATO rise, Russia must reinforce nuclear deterrence and remain ready to use its arsenal only as a last resort
Published 6 Oct, 2026
By Professor Sergey Karaganov, honorary chairman of Russia’s Council on Foreign and Defense Policy, and academic supervisor at the School of International Economics and Foreign Affairs Higher School of Economics (HSE) in Moscow
https://t.co/QIaRP37Pw7
The debate on the use of nuclear weapons has moved into the practical realm, so while NATO is discussing the Russian Foreign Ministry’s warning of a full-spectrum response in the event of an attempt to blockade Kaliningrad Region, Russian experts are discussing nuclear deterrence and President Vladimir Putin’s speech at the Valdai Forum last week.
Russia must be prepared to use nuclear weapons in cases of extreme necessity.
Responding to questions about nuclear weapons, Putin recalled the saying that if a gun is hanging on the wall, it will eventually go off, but the Russian leader called for such a scenario to be avoided.
“At the heart of this escalation lie arrogance and overconfidence. This is a path to the brink of the abyss. All the more so today, when the arsenals of the world’s leading powers contain weapons capable of destroying all life or, at the very least, reducing the Earth to a catastrophic state. We are all familiar with the well-known saying: if a gun is hanging on a wall somewhere on stage at the beginning of a play, it is bound to go off eventually. We must bear this in mind,” said the president.
As Putin emphasized, Russia understands that in the event of a direct attack by NATO countries, “the enemy will be twice as numerous and have far greater economic potential” and Russia’s competitive advantage lies in the fact that no one else in the world possesses such weapons of destruction, he noted.
“How can we stand up to an aggressor? We are not a threat to anyone. We are simply saying that we do not have all that many means of defending ourselves. We will have to use our competitive advantages in this struggle,” concluded Putin.
Why do we need nuclear weapons?
Tensions and conflicts between countries are on the rise worldwide and the West, particularly the EU, having suffered a strategic defeat, is desperate for revenge. Nuclear weapons are necessary to prevent major wars, but this only works if the threat is taken seriously, and at present far too many people have forgotten what a nuclear war entails, so they treat the matter lightly.
Many, particularly Western European politicians, want war; they are actively whipping up military hysteria in their own countries. For the time being, they are acting through the Ukrainians, but they have also begun actively stirring up their own populations.
The Western European elites must be punished for their aggressive policies, meaning Ukraine must be crushed and demilitarized, while the purely Russian regions must be reunited with Russia and an EU that has lost its mind must begin to truly fear.
Without the active use of nuclear deterrence, this can’t be achieved. Now, I hope it will never come to that, but Russia must be prepared, in the event of absolute necessity, to use nuclear weapons effectively and victoriously…link to read full article

— rbg4lif 🟥⬛🟩 (@rbg4lif) October 7, 2026

Do této logiky zapadá i jeho kritika evropského zbrojení. Karaganov tvrdí, že evropské instituce ztrácejí cíle, ekonomickou sílu i schopnost vážného strategického uvažování a vojenskými výdaji se pokoušejí dodat hospodářství adrenalin. Proud přidává politický problém: návrat k diplomacii by vyžadoval přiznání selhání dosavadního kurzu. Jestliže se z pokračování konfrontace stane podmínka politického přežití těch, kteří ji prosazovali, prostor pro ústup se zužuje. Právě zde leží nejnebezpečnější bod jejich debaty: politická potřeba nepřiznat porážku může převážit nad bezpečností vlastních obyvatel.

Macgregor: V ruské armádě sílí požadavek válku ukončit

Americký plukovník ve výslužbě Douglas Macgregor v pořadu Glenna Diesena popisuje [4] jinou stránku stejného konfliktu. Podle jeho hodnocení mezi ruskými vojáky roste nespokojenost s délkou války a požadavek rozhodnějšího postupu. Současně vysvětluje, proč rozsáhlý útok nemusí přijít v zimě: omezená vegetace a viditelné tepelné stopy usnadňují průzkum i zásahy drony.

Za pravděpodobnější období výraznějšího úderu považuje jaro. Přináší také závažné tvrzení o osmi zatčených generálech, kteří údajně prodávali informace o soustředění vojsk a logistických uzlech. Možnost vydírání ruských generálů prostřednictvím dětí a rodinných příslušníků žijících na Západě předkládá jako hypotézu, kterou sám uzavírá slovy: „Nevíme. Zjistíme to.“ A je to velmi pravděpodobné. Ruský generální štáb je plný zapadčiků, jak mnohokrát informoval i Valerij Pjakin.

Úplný přepis ukázky vystoupení Douglase Macgregora

Jsou dvě věci, které bychom měli nyní v souvislosti s Ruskem vzít v úvahu. Ať mluvíte s ruským stíhacím pilotem, velitelem praporu na zemi nebo s jeho vojáky, slyšíte v podstatě totéž. Tohle už trvá příliš dlouho. Musíme jednat rozhodně a ty lidi rozdrtit. Pusťme se do toho. I za cenu ztrát.

Vzpomínáte na projev, který Putin pronesl v zaplněném sále v Kremlu? Řekl: „Myslím, že je čas být odvážní. Musíme být odvážnější.“ Dostalo se mu ovací vestoje. Všichni říkali: „Ano, rozhodně.“

Teď znovu k druhému tématu, ke ztrátám. Tyto drony byly pořádná nepříjemnost. Pokud se pokusíte v zimě o rozsáhlý útok, je velmi těžké skrýt tepelné stopy. Na stromech či keřích je velmi málo listí a při zemi málo vegetace, takže se těžko ukryjete.

Rusové proto velmi účinně postupují tak, že se posouvají po malých krocích, pomalu, metodicky, s velmi malými, většinou téměř žádnými ztrátami. Potom si vybudují protivzdušnou a protiraketovou obranu, jak nejlépe dokážou. A postupem času nakonec nepřítele obklíčí, sevřou a potom zničí.

Všichni to chtějí urychlit, ale pokud se o to pokusíte, budete mít větší ztráty, protože budou vysílat stále více dronů. Tyhle stroje jsou víc než komáři. Nesou bojové hlavice o hmotnosti 20 až 25 kilogramů. Mohou zabít mnoho lidí.

Vyvstává tedy otázka: Jak postupovat vpřed a ztrácet méně lidí? Zima by za normálních okolností byla vhodná, když půda ztvrdne. Všichni říkají: „To je skvělé pro tanky a mechanizované síly.“ Ale není, pokud to znamená, že vás snáze odhalí a přesně zasáhnou. Nevím, co s tím Rusové udělají.

A teď Surovikin. Surovikin se dostal do problémů, protože byl vnímán jako podporovatel Prigožina. Když se vrátíte k Prigožinovi, někteří vaši diváci si ho možná pamatují, jiní ne. Chtěl akci. Chtěl rozhodnější postup. Říkal: „Podívejte, tuto válku nevedeme správně.“

A myslím, že tehdy měl skutečně pravdu. Kdyby dříve postupovali dál a rychleji, měli by méně problémů, než budou mít nyní, protože Ukrajinci využívají všechny ty západní technologie, které dostávají. Navíc sami přicházejí s inovacemi a vylepšují tyto drony a podobně. Takže je to nyní složitější než před dvěma či třemi lety.

Prigožin, pardon, Surovikin je pro tento úkol správný člověk. Při budování hloubkové obrany byl vynikající. Rozuměl propojení průzkumu a sledování s údery. Je to správný člověk. O tom není pochyb.

Ale je tu další problém. Mají velký problém s korupcí, který nyní vychází najevo. Dozvěděl jsem se, že zatkli osm generálů ruské armády. Většina z nich působila v logistice. Zatýkají je, protože přijímali peníze, pravděpodobně z ukrajinských zdrojů, za prozrazování míst soustředění vojsk a logistických uzlů na východě Ukrajiny. To je vlastizrada. Ministr obrany už řekl, že žádá trest smrti, a jsem si jistý, že s těmito lidmi bude podle toho naloženo.

Také zjišťujeme, že většina z těchto lidí má příbuzné na Západě. Tedy děti, které studují nebo žijí v západní Evropě. To může být součást problému, protože tyto děti, dcery a synové, dospělí lidé, ale stále jejich potomci, mohou být z pohledu Západu rukojmími. A tito generálové, kteří tam mají své příbuzné, se kvůli tomu chovají tak, jak se chovají. Nevíme. Zjistíme to.

Mezi zatčenými byla i jedna náměstkyně, která úzce spolupracovala s bývalým ministrem obrany Šojguem. Nevíme tedy, jak vysoko to sahá. To je jeden problém: korupce.

Většina Rusů v uniformě vám řekne: „Tohle trvá příliš dlouho. Je to příliš statické. A časem to podporuje korupci.“ To může být pravda. Nevím. Ale myslím, že je tu ještě něco dalšího. Myslím, že nyní existuje odhodlání rozhodně udeřit zpět a co nejrychleji to ukončit.

Nemyslím si však, že se to stane v zimě. Podle mě se to stane nejspíš na jaře. A uvidíme, jaká tehdy bude situace ve světě a v západní Evropě. To by mohlo pomoci.

Ale v tuto chvíli nemůžete uzavřít dohodu, protože byste tu infekci v Kyjevě nechali u moci. To nelze připustit. Takže jsou v pasti. Musejí jednat.

A když má generál děti v zemi nepřítele, tak jak spolehlivě a efektivně proti němu může vést válku? Podívejte se na současnou kauzu ruského voenkora Rybara, kterého zadrželi s jeho týmem v Černé hoře. Prostě jedou do Evropy, do kandidátské země EU, která čeká od roku 2012 na členství v unii, a která je kromě toho členem NATO. Je to projev naivity do Rybara? Je to projev stupidity?

Rusové chtějí mermomocí do Evropy – důsledek chorobné westernizace Ruska v 90. letech

Ne, je to prostě důsledek westernizace Rusů od 90. let. Chtějí prostě do Evropy stůj co stůj, i kdyby to mělo být jenom na Balkán v Evropě. Nakonec to dobře dopadlo a Michail Zvinčuk (aka Rybar) byl spolu s manželkou a s ostatními členy natáčecího štábu propuštěn, vyhoštěn ze země jako bezpečnostní hrozba [5] a všichni odletěli zpátky do Ruska. Tahle epizoda ale ukazuje mentalitu Rusů. Evropa je přitahuje jako hromada hnoje přitahuje mouchy.

🇲🇪🇷🇺 Mikhail Zvinchuk, founder of the Russian military analysis channel Rybar, and his colleagues have been released and are waiting for their flight at an airport in Montenegro, Russian Foreign Ministry spokeswoman Maria Zakharova said. https://t.co/kMrI7XeHKV

— DD Geopolitics (@DD_Geopolitics) October 9, 2026

Vystoupení Karaganova a Macgregora spojuje přesvědčení, že dlouhé pokračování války vytváří další nebezpečí. Macgregor zdůrazňuje vojenské náklady, technologický vývoj a podle svého hodnocení také prostor pro korupci. Karaganov sleduje širší střet s Evropou a doufá, že ukrajinská porážka přiměje evropské státy ustoupit. A mezitím elitní voenkoři Kremlu jezdí do členské země NATO na natáčení pravoslavného kostela. Logiku v tom nehledejte, žádná tam není.

Rusko je prostě evropská země, která byla formováno westernizovanou ruskou šlechtou propojenou na německé a britské šlechtické domy a na nějaký čas tomu dal stopku Josif Stalin. Ale jakmile přišel k moci Chruščov, okamžitě se začal Sovětský svaz znovu přibližovat Západu a Evropě. Všimněte si Karaganova v závěru videa, jak se mu stýská po cestách na konference na Západ. Rusové naprosto nechápou, co je to Západ, že jim Západ jde po krku, oni prostě jsou i tak Západem okouzleni.

Trump poděkoval Putinovi za ruskou naftu. Zelenského útoky na rafinerie se dostávají do střetu s americkými zájmy

A ten největší šok přišel v noci z pátku na sobotu. Donald Trump oznámil dohodu s Vladimirem Putinem, která otevírá americký i světový trh milionům tun ruské motorové nafty. Ohlášené dodávky mohou postupně dosáhnout [6] přibližně 4,8 milionu tun, přičemž část závisí na stavu ruských rafinerií. Americké ministerstvo financí vydalo [7] dočasnou licenci umožňující dovoz ruského dieselu do 7. dubna 2027. Moskva tak získává možnost dalších příjmů z prodeje paliva, které Trump potřebuje zlevnit před listopadovými volbami do Kongresu.

Drahá nafta totiž zdražuje kamionovou dopravu, zemědělství a následně i zboží pro americké domácnosti. Průměrná americká cena podle aktuálních údajů činí přibližně 6,28 dolaru za galon. Zelenský dohodu ostře napadl [8] jako slabé rozhodnutí silných partnerů a investici do pokračování války, ale Trump před kamerami veřejně poděkoval Putinovi a svou prioritu vyjádřil bez okolků: Amerika naftu potřebuje.

Přepis Trumpova vyjádření a dotazů novinářů

– Myslím, že jste slyšeli o té ropné dohodě s Ruskem. To je velká dohoda. Do naší země poteče obrovské množství ropy. A abych byl upřímný, chci poděkovat prezidentu Putinovi. Do naší země proudí obrovské množství ropy, a to nafty, což je přesně to, co chceme. Takže děkuji.

– Zelenský, Zelenský řekl, že kvůli tomu jste slabý. Právě vás kritizoval.

– Kdo to řekl?

– Zelenský, ukrajinský prezident, právě řekl, že jste slabý. Kvůli té dohodě.

– Dobře.

– Děkuji. Pane prezidente, když Zelenský řekl, že dohoda o naftě je slabým krokem silného partnera, který válku jen prodlouží. Je to…

– Silného čeho?

– Silného partnera, který válku jen prodlouží.

– No, my jsme silný partner.

– Bude to tak vnímáno?

– No, ne, potřebujeme ropu pro svět, a tohle je nafta, což je to, co potřebujeme. Takže jsme velmi rádi, že ji dostaneme. Jsme velmi rádi, že ji dostaneme. Podívejte, potřebujeme ji. Ceny ropy už klesají jako kámen. Takže jsme velmi rádi, že ji dostaneme.

Pro Kyjev vzniká zásadní problém: útoky na ruské rafinerie nyní ohrožují dodávky, na nichž Trump postavil vlastní politický plán na zlevnění paliv. Americký prezident již v září veřejně vyzýval [9] Zelenského, aby útoky na zařízení vyrábějící diesel zastavil, ale Zelenský v útocích pokračoval, před pár dny byla zasažena drony rafinérie v Omsku. Pokračování této kampaně by proto mohlo vyostřit konflikt s Washingtonem právě ve chvíli, kdy Trump potřebuje před volbami ukázat levnější dopravu a úlevu americkým domácnostem.

Možnost omezení americké podpory či prodejů zbraní představuje v takovém střetu po Ňuchačenka obrovské politické riziko. Strategický dopad dohody mezi Trumpem a Putinem je zřetelný: Washington má nově přímý zájem na tom, aby ruské rafinerie vyráběly a dodávaly palivo. Zelenský tak stojí před volbou, zda pokračovat v úderech a riskovat před volbami v USA obrovskou roztržku s Trumpem, nebo ustoupit americkému tlaku a omezit kampaň proti ruskému palivovému průmyslu. Popravdě řečeno, Zelenský musí být teď doslova na větvi.

Porážka Ukrajiny nemusí znamenat konec evropské konfrontace

Dosavadní dodávky zbraní na Ukrajinu pochází z USA, z amerických zbrojovek, kde je nakupují pro Ukrajinu evropské země. Putin opět předvedl mistrovský šachový tah – postavil Trumpa proti Ńuchačenkovi. Samozřejmě, že Evropa může Zelenského ujistit, že se bez amerických zbraní obejde, ale realita je samozřejmě jiná. Trump vztekem může Ukrajincům škodit, může jim vypnout Star Link, může jim zmrazit bankovní aktiva, nemovitosti, zkrátka junta v Kyjevě má co ztratit. A válka na Ukrajině by se tím transformovala čistě na evropskou válku mezi EU a Ruskem.

🚨 BREAKING: President Trump just announced a MAJOR deal with Vladimir Putin to flood the market with RUSSIAN DIESEL and lower prices

MILLIONS OF TONS of diesel.

WOW!

“Russia will immediately supply over 300,000 Tons of Diesel Fuel to the American and Global Marketplace, another 500,000 Tons during the month of November, and 1,000,000 Tons immediately thereafter.”

“Additionally, based on the condition of their Diesel Refineries, Russia will then deliver, within a short period of time, 3,000,000 Tons of Diesel Fuel.”

“Between our TOTAL CONTROL of the Strait of Hormuz, and this great announcement on Russian Energy, Diesel Prices for Americans and, indeed, the World, will be COMING DOWN, IN RECORD NUMBERS, AND FAST!”

“Lower prices for Americans, especially our Great Farmers, Ranchers, and Truckers, is my Greatest Priority.”

That’s nearly 5 MILLION tons of diesel heading to market

Trump is the dealmaker in chief! 🇺🇸

— Eric Daugherty (@EricLDaugh) October 9, 2026

Evropské rozhodování tedy nemůže skončit otázkou, kolik vojáků lze vyslat na Ukrajinu. Musí pokračovat otázkou, co bude následovat po jejich prvním střetu s ruskou armádou a kdo dokáže zastavit další eskalaci. Pokud Karaganov očekává, že porážka Ukrajiny Evropu uklidní, spoléhá na schopnost evropských vlád přijmout neúspěch. Proud však ve stejném rozhovoru tvrdí, že právě přiznání selhání současný systém nezvládá. A přesně v tom je ten kámen úrazu: ukrajinská porážka může otevřít cestu k diplomacii, ale také vyvolat pokus zpovykané EU zachránit dosavadní politiku přímým vstupem do války. A v tom případě by válka zachvátila celou Evropu.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Karaganov varuje Evropu před jadernou válkou v důsledku plánů na vstup vojsk zemí EU na Ukrajinu, což podle zdrojů je prý skutečný důvod návštěvy všech 32 členů Vojenského výboru NATO v Kyjevě! Předseda výboru pozdravil Ukrajince nacistickým pozdravem OUN/UPA a slíbil další podporu války, zatímco poslední průzkum ukázal, že většina Ukrajinců chce mír za cenu ústupků Rusku!

Říj 8, 2026

Karaganov varuje Evropu před jadernou válkou v důsledku plánů na vstup vojsk zemí EU na Ukrajinu, což podle zdrojů je prý skutečný důvod návštěvy všech 32 členů Vojenského výboru NATO v Kyjevě! Předseda výboru pozdravil Ukrajince nacistickým pozdravem OUN/UPA a slíbil další podporu války, zatímco poslední průzkum ukázal, že většina Ukrajinců chce mír za cenu ústupků Rusku!

Sergej Karaganov ve svém posledním komentáři vyslovil varování, že vyslání vojáků zemí NATO na Ukrajinu nebo přímé ohrožení ruského území podle něj může vést k použití ruských jaderných zbraní. Výslovně zmínil Kaliningrad a konflikt, který by byl velmi krátký. Krátkost takové války ovšem v jeho podání neznamená malé následky. Ve videu hovoří o milionech mrtvých a o strašlivé morální ztrátě pro samotné Rusko.

Jeho veřejná varování před jadernou eskalací byla zaznamenána [1] již 1. října. O několik dní později, 6. října, přijelo do Kyjeva všech 32 vojenských zástupců členských zemí NATO společně s předsedou Vojenského výboru aliance Giuseppem Cavem Dragonem, protože situace Kyjeva ve válce s Ruskem je kritická.

Podle zdrojů se za zavřenými dveřmi ptali zástupci všech zemí NATO, jak dlouho ještě ukrajinská armáda udrží frontové pozice v situaci, kdy na ulicích ukrajinských měst hlídky TCK musí lovit lidi jako zvěř, aby početní stavy na frontě byly udrženy. Zdroje dále uvádí, že vrchní velitel AFU Mihailo Drapatý uvedl delegaci, že vše záleží na tom, jaká bude zima a kolik ukrajinských vojáků umrzne.

Přepis videa: Sergej Karaganov o jaderné válce a Kaliningradu

Sergej Karaganov: Rusko – doufám, že k tomu nedojde, ale Rusko bude nuceno provést jaderný úder, pokud země NATO vysílají vojáky na území Ukrajiny, pokud bude existovat přímá hrozba pro ruské území.

Naštěstí jak ministr zahraničních věcí, tak i samotný prezident prohlásili, že pokud dojde k eskalaci a NATO například zahájí přímou invazi na naše území, zejména do Kaliningradu, bude válka krátká. A je naprosto jasné, že to bude právě jaderná válka.

Ale já to nechci. A právě já se snažím takovému vývoji událostí zabránit. Jadernou válku v Evropě lze snadno vyhrát, ale pro nás samotné to bude strašlivá morální ztráta. Zahynou miliony nevinných lidí.

Kvůli tepelným stopám polních kamen, ohňů v sudech a dalších přímotopů, jenž jsou skvělou termální navigací pro ruské drony, přijala ukrajinská armáda opatření, kdy zakazuje ukrajinským vojákům rozdělávat ohně a topit v kamnech, s výjimkou míst v hloubce v podzemí, aby se kouř při cestě nahoru ochaldil, tedy bez vyvedeného kouřovodu, který by tepelně odhalil pozici. Vojáci si tak mohou zatopit až po setmění, kdy není vidět stoupající dým z bunkrů zahlcených kouřem bez komínu. Ne všude ale jsou bunkry, takže někteří vojáci si nezatopí ani třeba několik dní.

Návštěvu delegace potvrdila [2] samotná aliance. Podle ukrajinského generálního štábu šlo o první návštěvu výboru v zemi po osmi letech. V jednom týdnu tak zazněla dvě zásadně odlišná poselství: Karaganov upozornil na možnost jaderné katastrofy, zatímco vojenské vedení NATO předvedlo v Kyjevě jednotu a pokračující podporu Ukrajině, jako kdyby Ukrajina již byla v NATO. Jediné, co chybí, je nasazení vojsk NATO na Ukrajině, a tato delegace podle zdrojů zjišťovala požadavky Kyjeva, kolik bude potřebovat vojáků ve chvíli, kdy to začne na frontě úplně špatné.

Válka s EU bude krátká, následky na celé generace

Sergej Alexandrovič Karaganov je ruský politolog, který stojí v čele Rady pro zahraniční a obrannou politiku, bezpečnostně-analytické instituce založené Vitalijem Šlykovem. Je rovněž děkanem Fakulty světové ekonomiky a mezinárodních vztahů na Moskevské vysoké škole ekonomické. Je považován za tzv. poradce “Soudného dne” a v Kremlu se pravidelně objevuje ve chvíli, kdy Kremlu dojde diplomacie, trpělivost, anebo se chystá eskalace. Karaganov je známý tím, že považuje Západ za zdroj veškerého zla na této planetě. Je označován za radikála, a to i na ruské poměry.

Russia must be ready, “in the event of absolute necessity, to use nuclear weapons effectively and victoriously”, the Russian academic Sergey Karaganov has written, arguing that a nuclear war confined to Europe could be won.

https://t.co/ObzAIfYnHe

— Brussels Signal (@brusselssignal) October 7, 2026

Kaliningrad přitom není v těchto jeho výrocích náhodně zvoleným místem. Ruská exkláva mezi Polskem a Litvou představuje prostor, ve kterém se otázka přístupu, blokády a vojenské obrany bezprostředně dotýká ruského území. Vladimir Putin na Valdajském fóru upozornil [3], že při jeho ohrožení může Moskva použít všechny zbraně svého arzenálu, včetně jaderných.

Evropská bezpečnostní politika proto musí počítat s tím, že incident kolem Kaliningradu může překročit rámec ukrajinského bojiště. Následná eskalace by se týkala přímo evropských zemí a jejich obyvatel, přesně jak jsem varoval v projevu [4] minulou sobotu v rámci tzv. Malostranské výzvy.

NATO přijelo v plné sestavě. Ve zdravici chybí cesta k příměří a předseda zdravil Ukrajince nacistickým pozdravem

Cavo Dragone ve své zdravici zdůrazňuje sílu vztahu NATO s Ukrajinou, pokračující podporu a odhodlání posilovat obranu. Ve zdravici neformuluje návrh příměří, jednání ani konkrétní cestu k ukončení bojů. To je politicky podstatná volba důrazu. Ve chvíli, kdy se diskutuje o hranici mezi podporou a přímým zapojením, slyší veřejnost především ujištění o vytrvalosti vojenského partnerství. Občané, kteří čekají odpověď na otázku, jak válka skončí, v této zdravici dostávají odpověď, že válka bude pokračovat.

Oficiální program návštěvy zahrnoval ukrajinské vojenské priority a zkušenosti z nových způsobů vedení války. Zástupci aliance si prohlédli také pracoviště protivzdušné obrany, dronových operací a bezpilotních pozemních systémů. Ukrajina tak pro NATO představuje zároveň podporovaného partnera i zdroj praktických poznatků z války.

Přepis videa: Zdravice předsedy Vojenského výboru NATO Ukrajincům

Giuseppe Cavo Dragone: Dobrý den a „Доброго дня!“, vážení přátelé. Po osmi letech se Vojenský výbor NATO vrací do Kyjeva na oficiální návštěvu. I když jsme zde fyzicky nebyli přítomni, Ukrajina je každý den v našich myšlenkách, v našich diskusích, v našich rozhodnutích a v následných krocích.

Tato návštěva naplňuje slib, který jsem dal vrchnímu veliteli ozbrojených sil Ukrajiny, Mihailovi Drapatému, mému dobrému příteli, během našeho posledního rozhovoru v srpnu tohoto roku. Návštěvy Vojenského výboru NATO navazují také na návštěvu Severoatlantické rady v Kyjevě v červnu.

Jsme zde v plné síle s jasným poselstvím: pouto mezi NATO a Ukrajinou je stále silnější. Tváří v tvář pokračující agresi Ruska proti Ukrajině a jeho bezohledným hybridním aktivitám v zemích NATO stojíme neochvějně po boku Ukrajiny v hrdinské obraně její suverenity, územní celistvosti a budoucnosti jejího lidu.

Spolu se mnou je zde 32 vojenských zástupců NATO z každé členské země aliance, abychom přímo od generála Drapatiho a jeho štábu vyslechli nejnovější hodnocení situace v terénu a zjistili, co ještě můžeme udělat na podporu Ukrajiny.

Naše přítomnost zde slouží také k uctění veteránů vašeho statečného národa, přičemž mám na mysli zejména ty, kteří při plnění povinností na frontě položili svůj život nebo utrpěli zranění.

Odvážný a nezdolný duch Ukrajiny zůstává nezlomný a slouží jako příklad pro ostatní národy. Příklad, který se spojuje se všemi poučeními, která můžeme čerpat od vašich velitelů a z jejich zkušeností, což v konečném důsledku pomůže i naší alianci lépe čelit dnešním i zítřejším hrozbám.

Těm, kteří si myslí, že pácháním sabotážních činů, kybernetickými útoky a narušováním vzdušného prostoru na území členských států NATO, podkopou tuto podporu a naše odhodlání, odpovím: „Selháváte.“

Podpora Ukrajiny ze strany NATO stále roste a naše jednota je silnější než kdy jindy. Rusko nese plnou odpovědnost za toto nebezpečné a nepřijatelné chování a spojenci budou i nadále zdokonalovat své nástroje a posilovat všechny prvky našeho odstrašování a obrany.

„Дуже дякую!“ Slava Ukraini.

Závěrečné „Slava Ukraini“ potom byla facka na závěr všem obětem banderovského teroru za II. sv. války. Pozdrav používala Organizace ukrajinských nacionalistů a její banderovská větev jej v roce 1941 spojila s nacistickým salutováním. Banderovci používali pozdrav jako ukrajinskou napodobeninu „Sieg Heil“ k podpoře nacionalismu a souručenství s Berlínem.

Na dnešní Ukrajině jde o legalizovaný státní a vojenský pozdrav, zatímco v ruském politickém prostředí jeho použití západním vojenským představitelem posiluje výklad o propojení NATO s banderovskou tradicí. To je předvídatelný politický účinek, který by měl vrcholný představitel aliance zvažovat. V atmosféře jaderných výhrůžek získávají podobná symbolická gesta větší váhu. Kritici návštěvy ji proto mohou číst jako další provokaci a demonstraci dlouhodobého ukotvení NATO na Ukrajině.

Většina Ukrajinců podle průzkumu chce mír i za cenu územních ústupků Rusku

Do této situace vstoupil průzkum sociologické skupiny Rating, uskutečněný od 3. do 5. října a zveřejněný [5] dne 8. října. Územní ústupky připouští 56 procent respondentů za podmínky bezpečnostních garancí USA a evropských partnerů, další tři procenta bez této podmínky. Proti je 35 procent. Ukončení bojů a hledání kompromisu podporuje 57 procent dotázaných. Obnovení hranic z roku 2022 jako cíl dalšího boje požaduje 13 procent a hranic z roku 2014 dalších 21 procent.

Průzkum zahrnoval tisíc telefonicky oslovených respondentů; uváděná statistická chyba nepřesahuje 3,1 procenta. Tato čísla představují silný politický požadavek na vyjednávání. Současně ukazují, jak důležitá je konkrétní podoba míru: převážná část lidí ochotných připustit územní ztráty požaduje ochranu před další válkou. Celkem 83 procent respondentů vidí cestu k ukončení konfliktu v jednání, ať už s účastí dalších zemí, nebo přímém.

Před zimou navíc převažují obavy: zhoršení ekonomické situace očekává 71 procent, energetické problémy 63 procent a zhoršení celkové situace v zemi 55 procent. Společnost tím vysílá srozumitelné poselství o potřebě politického řešení a o ceně dalšího pokračování války.

Právě zde vzniká nejostřejší otázka celé návštěvy. Jak se vojenské vedení NATO a ukrajinská vláda vztahují k přání většiny hledat kompromis? Na Ukrajině už podpora pro pokračování války nemá většinovou podporu populace. A přesto elity tu válku, za pomoci mrtvol ukrajinských občanů, a za podpory Bruselu, NATO i EU, chtějí prodlužovat. Je to ještě pořád demokracie?

Anebo je to už genocida vlastního národa? Válku proti Rusku nemohla Ukrajina nikdy vyhrát, ale teď to vypadá, jako by se dělalo všechno proto, aby do té války byla vtažena i Evropa a evropští vojáci. Proto se celá EU chystá a zbrojí na rok 2030 jako pominutá a vyšinutý předseda Vojenského výboru NATO zdraví Ukrajince banderovským nacistickým pozdravem a slibuje jim další podporu NATO pro válku. Tímto tempem začnou Rusové chystat jaderné zbraně možná i dříve než v roce 2030. Tomu bych se vůbec nedivil.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Nestěžujte si, až z vašich měst bude prach! Německo mám tak rád, že bych jich chtěl několik jako menší státy! Rozhovor šéfredaktora švýcarského alternativního serveru s Vladimirem Solovjovem v Moskvě přerostl v ostrý střet o válku a budoucnost Evropy! Rozhovor odhalil, že západní alternativa nechápe konceptuální příčiny konfliktu na Ukrajině!

Říj 7, 2026

Nestěžujte si, až z vašich měst bude prach! Německo mám tak rád, že bych jich chtěl několik jako menší státy! Rozhovor šéfredaktora švýcarského alternativního serveru s Vladimirem Solovjovem v Moskvě přerostl v ostrý střet o válku a budoucnost Evropy! Rozhovor odhalil, že západní alternativa nechápe konceptuální příčiny konfliktu na Ukrajině!

Šéfredaktor švýcarského týdeníku Weltwoche Roger Köppel se v Moskvě střetl s Vladimirem Solovjovem v rozhovoru [1], který postupně přešel od debaty o švýcarské neutralitě k otevřeným výhrůžkám Evropě. Solovjov obvinil evropské vlády ze zrady ruské důvěry, z hospodářského sebepoškozování a z dodávání zbraní používaných proti Rusům. Köppel mu opakovaně oponoval: kritizoval evropskou politiku i rozšiřování NATO, současně však odmítal přijmout argument, že západní chyby zbavují Moskvu odpovědnosti za rozhodnutí vyslat armádu na Ukrajinu.

Obvinil vedení v Kremlu, že nechalo od 90. let rozšiřování NATO zajít tak daleko až k hranicím Ruska. To samozřejmě je pravda. Několik vln rozšíření NATO nedokázala Moskva zablokovat, a přitom měla mnoho nástrojů k dispozici, především energetické a surovinové sankce. Jenže Rusko bylo po roce 1991 obrovsky westernizováno a Rusko proti Západu jít nechtělo.

Ruská nečinnost se v hrozivé nahotě projevila v únoru 2014 během státního převratu v Kyjevě, kdy Moskva musela evakuovat prezidenta Viktora Janukovyče ze země. Tehdy se teprve Kreml probudil do reality, že Západ není už přítel Ruska, ale nepřítel. Ve chvíli, kdy NATO prakticky stálo na hranicích Ruska na Ukrjaině. A po invazi na Ukrajinu vstoupilo do NATO i na severu Finsko a vedle Švédsko.

Výbušný rozhovor kvůli střetu švýcarského reálpolitka s ruským konceptuálem v Moskvě

Nejvýbušnější okamžik přišel ve chvíli, kdy Solovjov přestal mluvit o diplomatických selháních a začal popisovat možné zničení evropských měst. „Nestěžujte si, až z vašich měst bude kurva prach,“ prohlásil a spojil tuto hrozbu s evropským financováním a dodávkami raket. Köppel ho vyzýval ke klidu a návratu k rozumu. Ani poté však Solovjov neustoupil: na otázku o členství Švédska a Finska v NATO odpověděl, že v ruském zájmu je „ukončit jejich existenci“. Níže máte video s českými titulky a pod tím plný přepis.

Přepis rozhovoru Rogera Köppela s Vladimirem Solovjovem

Švýcarská neutralita a spor o evropské hodnoty

— Vladimir Solovjov: Rogere, nejprve špatná zpráva. Musíme uznat, že po tomto, řekněme, referendu ve Švýcarsku už Švýcarsko nelze označovat za neutrální. Takže je konec.

— Roger Köppel: Ne.

— Vladimir Solovjov: Tato historie mnoha staletí neutrality skončila, když z iniciativy vládnoucí strany proběhlo lidové hlasování a 70 % obyvatel hlasovalo proti neutralitě v tom smyslu, že platí jen sankce Rady bezpečnosti OSN a žádná účast ve vojenských programech. Takže neutrální Švýcarsko v podstatě skončilo.

— Roger Köppel: Ne, neskončilo. Neskončilo. A říkám to jako člověk, který výrazně podpořil toto referendum. Také jsem patřil k těm, kteří ho od počátku připravovali a spustili. Musíte pochopit, že švýcarská neutralita byla v jiných obdobích dějin vymezena méně přísně, zejména než za druhé světové války. Například ve 20. a 30. letech bylo Švýcarsko členem Společnosti národů a začalo se účastnit sankcí. Ke striktní neutralitě se ale vrátilo, když se dostalo do problémů s Itálií.

Dnešní problém při debatě, když sledujete diskusi o neutralitě, je tento: Odpůrci iniciativy říkali: „I my jsme pro švýcarskou neutralitu, ale toto je příliš přísné. Naše vláda má mít volnost uvalit mezinárodní sankce na agresora nebo mocnost porušující mezinárodní právo.“ O to jde. Podle mě má být Švýcarsko přísně neutrální vojensky, diplomaticky i ekonomicky. Tuto iniciativu bych považoval za první krok, řekněme, k obnovení úplné neutrality.

Ale musím připomenout, že z přísně právního hlediska Švýcarsko 500 let nenapadlo jedinou zemi. Naše armáda nepřekročila naše hranice. Žádnou mocnost jednostranně vojensky nepodporujeme. Neděláme to ani ve válce na Ukrajině. Žádné zbraně tam neposíláme. Humanitární pomoc ano, ale nic jiného. Spornou otázkou jsou sankce. To je podle mě špatně. Švýcarsko se nemá účastnit hospodářských sankcí, nemá se zapojovat do hospodářské války. Ale říkat, že tím končí, že tím končí neutralita, není pravda. Řekl bych, že neutralita se znovu dostala do středu pozornosti švýcarské debaty. Dokonce i odpůrci této iniciativy říkali, že jsou pro švýcarskou neutralitu.

— Vladimir Solovjov: To mi připomíná všechny ty řeči o demokracii. Víte, v Evropě máme principy a základní hodnoty. Jaké? Nejsou stejné jako před 20 lety, ale ano, máme tyto principy. Můžete je vyjmenovat? No, vlastně ne. Je to křesťanství? Už ne. Ale i v názvech vašich stran je slovo „křesťanský“. To už nejspíš patří minulosti, protože jsme hlasovali pro stejnopohlavní manželství. S neutralitou je to stejné. Jen měníte význam slov. A s touto hrou se Evropa nyní potýká.

Například co je dnes v Evropě demokracie? Jaké jsou základní principy evropských politiků? O čem mluví? Když Macron říká, že Rusko porušuje všechny principy, na kterých stojí naše unie, jaké to jsou? Svoboda slova? V Evropě už není. Svoboda přesvědčení? Už není. V Evropě už není. Křesťanství? Už není. Jaké jsou dnešní principy? Jak vám máme rozumět? Jak vám věřit, když jsou vaše hodnoty tak neurčité?

— Roger Köppel: Jeden tu je. Vždycky je půvabné, když vás jako Švýcara někdo poučuje o demokracii, protože jeden z principů, kterého se stále držíme, je přímá demokracie. Jsme jediná země na světě, která má tento druh demokracie. To je náš princip. Když většina rozhodne, musíme to přijmout. Nemusí to být nutně správné. Není to vždy vrchol moudrosti. Ale je to rozhodnutí. To je svrchovaný lid. To je naše ústava. Dodržujeme ji. Samozřejmě i Švýcarsko… Nikdo není dokonalý. Víte…

— Vladimir Solovjov: Nemluvím o Švýcarsku. O Evropě.

— Roger Köppel: Ano, jistě.

— Vladimir Solovjov: O Evropě, ne o Švýcarsku.

— Roger Köppel: Podívejme se na to. Z televizního studia je vždy velmi snadné obviňovat druhé, že ztrácejí své principy. Zřejmě jsou i některé principy, které Rusko ne vždy dodržuje. Ale budeme mluvit o Evropě. Mluvme o Evropě.

— Vladimir Solovjov: Otázka je, jak máme chápat základní…

— Roger Köppel: Musíte pochopit základní problém Evropy. Jak řekl Goethe: Nic není těžší snášet než řadu krásných dnů. Jaká je historie Evropské unie za posledních 30 let? Je to historie hospodářského triumfu. Kdy přichází nejnebezpečnější okamžik v životě jednotlivce či firmy? Když mají příliš mnoho peněz. Pak začnete být samolibí a arogantní, začnete ztrácet své principy.

— Vladimir Solovjov: Přesně.

— Roger Köppel: Ale nyní vidíme, a to odmítáte vidět, že probíhá vzpoura veřejnosti proti Evropě, kterou tu popisujete. Neustále útočíte na ty lidi, kteří jsou ve vládách nebo v Bruselu.

— Vladimir Solovjov: Rozhodně.

— Roger Köppel: Ale tito lidé ztrácejí legitimitu.

— Vladimir Solovjov: K tomu se dostaneme, ale právě s nimi jednáme…

— Roger Köppel: Ano.

— Vladimir Solovjov: …na vládní úrovni. Právě oni rozhodují.

— Roger Köppel: To je pravda.

— Vladimir Solovjov: Proto klademe prostou otázku: Jaké jsou ty principy, o kterých pořád mluví?

Ukrajina, hranice a výklad mezinárodního práva

— Roger Köppel: Ať už ty principy jsou nebo byly jakékoli, při pohledu na současnou situaci s nebezpečnou válkou a eskalací na Ukrajině bychom se měli přestat navzájem obviňovat z jejich porušování.

— Vladimir Solovjov: Neobviňujeme.

— Roger Köppel: Samozřejmě bychom se měli zaměřit…

— Vladimir Solovjov: K tomu se dostaneme později.

— Roger Köppel: Měli bychom se více zaměřit na hledání společného pevného základu. Uvedu jiný příklad. Rusko si například stále stěžuje na hegemonistické chování Spojených států. Spojené státy nikdy nerespektují hranice. Spojené státy nikdy nerespektují mezinárodní právo. Chovají se jako hegemon a stále zasahují v jiných zemích. Rusko to právem kritizuje, ale vy děláte totéž. Zasahujete na Ukrajině. To je suverénní stát. Co je vám do toho, co se děje na Ukrajině? Vždyť tam vstupujete. Samozřejmě. Přicházíte se svými… Vždyť to je…

— Vladimir Solovjov: Plníme své závazky podle smlouvy podepsané s Doněckem a Luhanskem.

— Roger Köppel: Ale znám jeden princip: Neměli byste porušovat hranice jiných zemí. I Švýcarsko… Také se dějí… V Německu se dějí různé věci.

— Vladimir Solovjov: Znovu se mýlíte, protože to není jediný mezinárodní princip. Ani v Chartě OSN.

— Roger Köppel: Ale podle mě je důležitý. Můžete mít i jiné.

— Vladimir Solovjov: Počkejte, ne. V Chartě OSN je i pojem takzvaných nepřátelských států, proti nimž můžeme kdykoli zasáhnout, pokud z jejich strany cítíme hrozbu. A připomínám, že jde mimo jiné o Německo nebo Japonsko, tedy někdejší státy Osy. Víte, že tyto články, které německé publikum velmi těžko snáší, jsou stále v Chartě OSN? Články o nepřátelských státech. Ale k obviňování se dostaneme později.

— Roger Köppel: Ne, já nikoho neobviňuji. Jen říkám, že určitá míra dvojích standardů je i ve vaší argumentaci.

— Vladimir Solovjov: Teď nemluvím o dvojích standardech. Jen se snažím vymezit základní principy, protože říkáte: „Vy jste provedli invazi.“ Ale víte vůbec, co je invaze? Pokud máte závazky podle smlouvy s určitými zeměmi a musíte je splnit, je to intervence, nebo ne? Například zničení Jugoslávie a Srbska, byla to intervence NATO a části Evropské unie, nebo nebyla?

— Roger Köppel: Ne, bylo to porušení hranic suverénního státu. Ale tím nemůžete ospravedlnit…

— Vladimir Solovjov: Počkejte, počkejte. Já nic neospravedlňuji.

— Roger Köppel: …svá vlastní zvěrstva.

— Vladimir Solovjov: Byla to tedy intervence, nebo ne? Nebo například když podle Charty OSN na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti začala válka v Koreji, byla to intervence, nebo ne? Lze to označit za intervenci, nebo ne? Nebo když Spojené státy poprvé a naposledy v historii NATO uplatnily článek 5 a zahájily vojenskou operaci proti Afghánistánu. Byla to intervence, nebo ne?

— Roger Köppel: Ale no tak, mluvme o realitě. Viděl jste někdy…?

— Vladimir Solovjov: Je to realita, nebo ne?

— Roger Köppel: Viděl jste velmoc napadnout menší zemi s prohlášením: „Porušujeme mezinárodní právo“? Američané, Rusové, všichni říkají: „Ne, jednáme podle posvátných zákonů, podle těchto paragrafů.“ To jsou prostě kecy. Jsou to prostě kecy.

— Vladimir Solovjov: Nejsou to kecy.

— Roger Köppel: Když porušujete svrchovanost Ukrajiny, ospravedlňujete to a pak říkáte: „Ale Západ dělá totéž.“ To přece není…

— Vladimir Solovjov: To jsem ani jednou neřekl. Vůbec neposloucháte, co říkám.

— Roger Köppel: Dobře.

— Vladimir Solovjov: Říkám, že pokud chcete posuzovat určité kroky z hlediska mezinárodního práva, možná je nejprve vhodné to právo znát. Pak můžete říct, zda bylo porušeno, nebo ne. Za druhé, čím jsem začal a na co nechcete odpovědět: Pokud si chceme rozumět, neměli bychom alespoň vymezit základní hodnoty, o kterých mluvíme? Proto se ptám: Když používáte určitá slova, jaký význam jim přikládáte? Když říkáte, že Evropa má základní principy, jaké? Jak spolu jinak můžeme vyjednávat? Jak spolu můžeme komunikovat, když stejná slova používáme v úplně jiném významu?

„Mluvme o zájmech.“ Köppel proti moralizování politiky

— Roger Köppel: Rozumím. Mám úplně jiný přístup a jiný názor. Vůbec nerad mluvím o hodnotách. Nemám rád…

— Vladimir Solovjov: To je pěkné.

— Roger Köppel: Ne, opravdu. Protože je to určitý druh velikášství. Když naši politici v Evropě, v Bruselu říkají: „Jsme společenství hodnot,“ ve skutečnosti to znamená: Naše hodnoty jsou nadřazené. Navrhl bych něco jiného. Mluvil bych o zájmech. Rusko, Spojené státy, Evropská unie… Ze švýcarského pohledu jsme malá země hledící na tyto dravé organizace, obří mocenské bloky. Mají zájmy a ty se někdy střetávají.

Velkou nemocí naší doby je moralizování mezinárodních konfliktů a převádění střetů zájmů na debaty o hodnotách. Říkáte, že Rusko… Že Evropa nemá principy, nebo už neexistují. Jen říkám, že některé naše hodnoty jsou podobné, jiné odlišné, ale mluvit o hodnotách podle mě není dobré. Mluvil bych o zájmech a o tom, jak je sladit ke vzájemnému prospěchu. Když mluvíte o hodnotách… Jsme v televizním pořadu Vladimira Solovjova, který dokáže hodiny výmluvně…

— Vladimir Solovjov: Já s tím nezačal. Kdo s tím začal? Začala s tím Ursula von der Leyenová.

— Roger Köppel: Ano, jistě.

— Vladimir Solovjov: Macron. Začali říkat, že evropské hodnoty jsou důvodem, proč s námi musejí bojovat. My jsme neříkali: „Evropané, chceme, abyste sdíleli naše hodnoty.“ O to nejde. Ale neustále nás obviňují, že naše hlavní… Proto se ptám, jaké jsou ty hodnoty. A když říkám, že to převedeme na principy, ano, to je známé. Vychází to z Machiavelliho teorie politiky.

— Roger Köppel: Principy.

— Vladimir Solovjov: Ale opět je to žaludek proti hlavě. Jde o to, co chtějí vidět v člověku. Jeho zvířecí stránku, nebo tu vznešenou, duchovní? I zájmy, podle Maslowovy pyramidy, i zájmy stojí jen na základní úrovni. Výše máme ideje.

— Roger Köppel: Možná vám nerozumím správně, ale když vás poslouchám, někdy mám pocit, že poslouchám jinou verzi Ursuly von der Leyenové. Jen s jiným politickým názorem. Také tato debata o hodnotách.

— Vladimir Solovjov: Samozřejmě ne. Ale znovu, jaké jsou ty principy?

— Roger Köppel: Ale musíme mluvit o… Ale musíme mluvit o…

— Vladimir Solovjov: S Ursulou von der Leyenovou máme společné jen jedno.

— Roger Köppel: A co to je?

— Vladimir Solovjov: Začínala jako gynekoložka. To znamená, že má opravdu ráda krásu žen. To je jediné, co máme společné. Žen si nesmírně vážím.

— Roger Köppel: Ne, ale řekl bych… Existují principy. Když mluvíme o principech, řekl bych, mluvme o zájmech. Na Ukrajině teď vidíme střet zájmů.

— Vladimir Solovjov: Dobře. V tom případě není v zájmu Evropy podporovat Ukrajinu a bojovat s Ruskem. Evropa to nedělá z pragmatického zájmu. Vzdala se cenově dostupného a stabilního zdroje energie z Ruska. To byl jeden ze tří základních pilířů prosperity Evropy za posledních 30 let. Evropa tedy proti nám nejedná na základě zájmů.

— Roger Köppel: Ale musíte pochopit, nebo se pokusit pochopit, vedle všeho ideologického moralizování a pózování, co je jádrem. Už jsme o tom mluvili. Co je jádrem této skepse vůči Rusku? Nemám rád výraz rusofobie. I ten je ideologický. Jaké obavy mají Evropané, racionální Evropané, při pohledu na ruskou zahraniční politiku?

— Vladimir Solovjov: Jaké obavy?

— Roger Köppel: Obávají se, že Rusko je obrovská mocnost.

— Vladimir Solovjov: Proboha!

— Roger Köppel: Samozřejmě. Samozřejmě. Jsme skeptičtí vůči tomu slovu…

— Vladimir Solovjov: V jakém smyslu?

— Roger Köppel: Že měníte hranice. Měníte hranice. Počkejte, hranice.

— Vladimir Solovjov: Ano, měníme hranice. V čem jsme tak děsiví? Máme jen 145 milionů obyvatel. Teď máme 150 milionů.

— Roger Köppel: A 6 500 jaderných hlavic.

— Vladimir Solovjov: Počkejte, počkejte. Máme tedy 150 milionů. Vy máte 500 milionů obyvatel. Máte třikrát více lidí než my. Neustále říkáte, že vaše ekonomická síla a hospodářský dosah převyšují Rusko: „Podívejte na naše společné HDP! Kde je sakra Rusko?“ Právě vy pohlcujete jednu zemi za druhou, měníte hranice a stále se přibližujete k našim.

— Roger Köppel: Jaké hranice jsme změnili?

— Vladimir Solovjov: Začněme hranicemi Jugoslávie. Úplně jste je zničili. Vytvořili jste nové státy s velmi pochybnou legitimitou. Podíleli jste se na zničení Československa. Teď je tu Česko a Slovensko. Měnili jste hranice, i hranice Sovětského svazu. Teď pohlcujete části někdejšího Sovětského svazu, snažíte se je dostat do Evropské unie.

— Roger Köppel: V reálné politice vždy jde o rovnováhu sil. A právě toho se Evropané nyní obávají. Vidí, že ruská síla je větší, než nejspíš očekávali. Proto mají strach. A řekl bych… Hodně jsem nad tím přemýšlel i díky našim debatám. Jaká je hlavní chyba ruské zahraniční politiky?

— Vladimir Solovjov: Řeknu vám přesně, jaká je hlavní chyba. Rok 1991.

— Roger Köppel: Vím, co chcete…

— Vladimir Solovjov: Rozpad Sovětského svazu. A předtím tu byla další zásadní chyba: Stažení ruských, sovětských vojsk z území východoevropských zemí.

— Roger Köppel: Proč?

— Vladimir Solovjov: Tam to všechno začalo. Kdyby ve stejnou chvíli udělaly totéž Spojené státy a Británie, kdyby své okupační síly stáhly z Evropy, scénář by byl úplně jiný. Pokračujeme hned po přestávce. Říkám, že jste tu asi proto, že máte sérii rozhovorů nebo něco takového, z pracovních důvodů.

— Roger Köppel: Jsem rád, že tu ve studiu není stejná situace jako v kokpitu Fly Dubai, ale možná se k tomu dostaneme.

Nord Stream, evropské elity a Solovjovova představa ruských zájmů

— Vladimir Solovjov: Ano. Dobře, tedy zájmy. Ano. Z hlediska zájmů, řekněme, začněme odpálením potrubí Nord Streamu. Bylo to v zájmu Evropy? Byla to obrovská škoda pro hospodářství Německa, a nejen Německa. Byla to obrovská rána investicím západních firem účastnících se těchto projektů. A nic.

— Roger Köppel: Rozhodně, souhlasím. V Evropě už několik let vidíme zanedbávání národních zájmů. Když se podíváte zejména na Německo, i kvůli historické zkušenosti byl národní zájem téměř toxický pojem. Museli jste jednat v evropském zájmu a tak dále. Ale znovu, je to zjevně chybná politika. Je to nebezpečná politika. Odporuje základním hospodářským zájmům, zájmům lidí.

Ale vidíme i nadějný signál: Stále více Němců, a nejen Němců, se probouzí. A elity, které citujete ve svých pořadech, von der Leyenová, Merz, Macron, se pohybují na tak tenkém ledě, že základní legitimita jejich politiky už nemá oporu. Vidíme výměnu elit. Teď mám obavu, jak zabránit třetí světové válce v Evropě. Ale i Rusko v tom nese odpovědnost. Samozřejmě. Pokud začnete soupeře jen démonizovat, shazovat je, myslím samozřejmě politiky, děláte stejnou chybu jako Evropané.

— Vladimir Solovjov: Dobře, řekl jste, ať o tom nemluvím. Mohu vám to říct, jistě. Nedémonizujeme. Dobře.

— Roger Köppel: Ale démonizujete…

— Vladimir Solovjov: Ne, mluvme o zájmech. V našem zájmu je Evropa národních států, ne jednotná Evropa.

— Roger Köppel: Ale to je úkol evropských států: Samy rozhodnout, jak se chtějí uspořádat. My Rusům neříkáme, jak se mají uspořádat.

— Vladimir Solovjov: Mýlíte se. Říkáte nám to pořád. Připomenu, že financujete nepřetržitě, 365 dní v roce fungující kongres okupovaných národů, placený evropskými penězi. Je v něm mnoho zrádců z Ruska, kteří debatují o plánech na rozdělení Ruska. Připomenu, že mnoho evropských politiků tvrdilo, že rozpad Ruska je nevyhnutelný a že to bude pro Evropu lepší, od Kaji Kallasové a dalších. Připomenu, že neustále zasahujete do našich voleb, hodnotíte je a pokaždé komentujete, zda jsou demokratické a zda je uznáváte. To je vše.

— Roger Köppel: Mohu připomenout, že jste tento pořad zahájil komentářem ke švýcarskému referendu o neutralitě?

— Vladimir Solovjov: Mluvím o zasahování.

— Roger Köppel: Jistě. A váš komentář je vítaný.

— Vladimir Solovjov: Ne, ne, ne.

— Roger Köppel: Myslím, že je vítaný. Je zajímavé slyšet váš názor.

— Vladimir Solovjov: Ale nejsem oficiální představitel vlády. Ani oficiální politický představitel. A připomenu, že z oficiálního hlediska, kdykoli tuto otázku položíte ruskému prezidentovi, říká, že nám do toho nic není. Je to věc těch lidí. U Evropanů je to naopak.

V našem zájmu je, aby se Evropa rozpadla. To je náš zájem. Německo mám tak rád, že bych jich chtěl několik. Několik národních států na území Německa by bylo k prospěchu Ruska. Zároveň je v našem zájmu politická a vojenská unie s Čínou, Severní Koreou a Běloruskem. Vytvořit obrovskou hospodářskou, vojenskou, politickou a průmyslovou unii, která dokáže zajistit nezbytnou míru bezpečnosti vůči nepříliš přátelským zemím, jako jsou USA, nebo vůči bloku NATO. Tak vypadá řeč o zájmech.

— Roger Köppel: A právě to se děje. Ale když to uděláte, nemůžete být naivní. Na tuto akci samozřejmě přijde reakce. Když Rusko… Dám vám příklad.

Rozšiřování NATO a selhání diplomacie

— Vladimir Solovjov: Víte, kdy to všechno začalo?

— Roger Köppel: Ano.

— Vladimir Solovjov: Konkrétně s Ukrajinou. Víte, kdy to na Ukrajině začalo?

— Roger Köppel: Řekl bych v roce 2013.

— Vladimir Solovjov: Ne, v roce 2004, když NATO oficiálně pozvalo Ukrajinu. Tím to skončilo.

— Roger Köppel: Shodneme se, že to byla vrcholná hloupost. Kritizovali ji konzervativní diplomaté ve Spojených státech, George Kennan a další. Vždy varovali před rozšiřováním NATO na východ. V tom se nelišíme. Co podle mě opomíjíte, je selhání ruské diplomacie při vysvětlování a získávání, řekněme, srdcí a myslí mnoha Evropanů pro vlastní stanovisko.

Když se podívám na ministra Lavrova nebo prezidenta Putina, když se jich ptají: „Proč bojujete na Ukrajině?“ Vzpomínáte na rozhovor s Tuckerem Carlsonem? Prezident Putin řekl: „Tuckere, dejte mi 30 sekund.“ A pak mluvil 30 minut. Začal ve středověku. Jako bývalý politik vám říkám: Když své stanovisko musíte vysvětlovat 30 minut, máte velký strategický problém. Nevíte, za co bojujete. A platí to i opačně.

— Vladimir Solovjov: Přesně víme, za co bojujeme. Musíme vás vzdělávat. Proto bylo prvních 30 minut otázkou vzdělávání.

— Roger Köppel: Ale to je stejný postoj, který kritizujete u Američanů a Evropanů. Děláte přesně totéž.

— Vladimir Solovjov: To je jedna věc. Jak se obvykle stává, nevidíte celek, protože jsme se tomuto tématu věnovali nejen na úrovni ministra zahraničí, ale i na prezidentské úrovni nejméně osm let. Ale počkejte. Podívejte se, náš prezident poskytl obrovské množství rozhovorů všem možným západním novinářům od roku 2014. Vysvětlovali jsme minské dohody, převrat v Kyjevě, nesčetněkrát. A výsledek?

Ještě před zahájením speciální operace byl Macron v Moskvě. A znovu, v diskusi se zahraničními novináři náš prezident řekl: „Zbláznili jste se? Nechápete, že to povede k jaderné válce?“ Ano, mluvili jsme o tom mnohokrát. Když se nakonec ukázalo, že Evropa si ani nenajde čas, aby poslouchala a pochopila, začali jsme vás poučovat. Ale říkat, že jsme své stanovisko nevyjadřovali…

— Roger Köppel: Vyjadřovali, ale nepodařilo se vám přesvědčit.

— Vladimir Solovjov: Proč?

— Roger Köppel: To je nejdůležitější. Musíte je přesvědčit.

— Vladimir Solovjov: Protože jste zatraceně hloupí.

— Roger Köppel: Ne, to je jednoduché vysvětlení. Když někoho nedokážete přesvědčit, prostě řeknete: „Ti druzí jsou hloupí.“

— Vladimir Solovjov: Dobře.

— Roger Köppel: V reálné politice…

— Vladimir Solovjov: V politice, v reálné politice, proč jste nepřesvědčili Rusko, že jste přátelé?

— Roger Köppel: Řeknu vám to.

— Vladimir Solovjov: Ani vám se nepodařilo přesvědčit nás.

— Roger Köppel: Jak funguje velká politika? Máte velmoci, které se navzájem zadržují. Takové soupeření mocností probíhá tisíce let. Rusko je velmoc, velmi velká. Po rozpadu Sovětského svazu bylo oslabené. Potom znovu povstalo. I díky úspěchům vašeho prezidenta Putina, který Rusku vrátil sílu a hrdost.

Na druhé straně to samozřejmě vyvolalo otázku: Co je toto Rusko zač? Můžeme mu věřit? Velmoci si navzájem nevěří, a tak začaly politiku zadržování, podle mě hloupou. Rozšiřování NATO na východ. Ruská politika selhala, protože nedokázala zastavit rozšiřování NATO na východ. Čekali příliš dlouho, než na Ukrajině všechno šlo do háje. A teď jste zataženi do války, kterou pořádně nevyhráváte. Vyhráváte, máte určité úspěchy, ale nakonec, Rusko… Prezident Putin dostal Rusko do velmi obtížné situace, protože jste se izolovali od části…

— Vladimir Solovjov: Od koho?

— Roger Köppel: Od Západu.

— Vladimir Solovjov: Jděte do prdele, Západ taky.

— Roger Köppel: Jistě, můžete ho shazovat.

— Vladimir Solovjov: Ale kde je?

— Roger Köppel: Pokud je to tak, proč je to tak?

— Vladimir Solovjov: Nyní máme neuvěřitelně lepší vztahy s Čínou.

— Roger Köppel: Ano, to je dobře. Budete slabším partnerem Číny. Gratuluji.

„Co jste udělali špatně, že jste ztratili Rusko?“

— Vladimir Solovjov: A s Indií, ne slabším. Dříve jsme byli slabším partnerem Evropy. Protože vy… Počkejte. Od roku 1991 si položte tuto otázku: Co jste udělali špatně, že jste ztratili Rusko? Od roku 1991. Obrovské množství evropských podniků, amerických podniků. Rusko bylo stroj na vydělávání peněz. Přiváděli jste sem všechny své firmy. Měli jste tu své továrny. Odčerpávali jste z Ruska peníze a suroviny jako šílení. A dokázali jste prohrát.

Ztratili jste Rusko. Ztratili jste ruský trh. Ztratili jste všechny své investice v Rusku. Co jste tedy udělali špatně, že jste nedokázali vysvětlit své hodnoty a zájmy? Počkejte, dokázali jste ztratit Rusko. Nedokázali jste své stanovisko vysvětlit ruskému lidu a ruským představitelům. To je zásadní otázka.

Jak se stalo, že od roku 1991, kdy jsme byli ochotni pro Německo dojít na Měsíc a zpět… My jsme znovu sjednotili Německo. To neudělali Němci. My jsme jim tu možnost dali. Dali jsme vám všechny možnosti prosperovat a růst díky pohlcení východní Evropy. Výsledkem bylo, že jste porušili veškeré dohody s Ruskem o nerozšiřování NATO a zradili naši důvěru, protože vaše firmy zradily své zákazníky. Když říkají: „Už neplníme své záruční závazky.“

A potom se ptáte, co jsme udělali špatně, že jsme vás ztratili, když jste to vy, kdo udělal všechno špatně a ztratil nás. V 90. letech jsme milovali Evropany a obdivovali Američany. Co jste udělali špatně, že jste úplně ztratili naši lásku a obdiv?

— Roger Köppel: Úplně souhlasím s vaším popisem hloupostí západní Evropy a jejího ničím nepodloženého velikášství. Často to byla jen čirá arogance. S tím souhlasím. To je v zásadě pravda. Ale když jsem v pořadu Vladimira Solovjova, bylo by laciné jen shazovat Evropu. Na konflikt jsou vždy potřeba dvě strany.

— Vladimir Solovjov: Jistě.

— Roger Köppel: V našem případě tři, protože je tu i Amerika. Mají své vlastní zájmy. Řeknu, co se mi nelíbí na tom, jak Evropu neustále výmluvně a správně obviňujete. Naším úkolem teď není prohlubovat naše rozdíly a náš konflikt. Neměli bychom ho zvětšovat. Měli bychom ho zmírnit. Stále máme společné zájmy.

— Vladimir Solovjov: Máte pravdu.

— Roger Köppel: Evropa a Rusko mají společné zájmy. A dovolte mi… Ne, dovolte mi něco říct. Včera jsem poslouchal vašeho ministra Lavrova, který říkal podobné věci jako vy. Říkal: „Západ nás zklamal,“ a tak dále. Ale v zásadě mluvil 90 minut o vztahu k Západu. To mi ukazuje, a je to zřejmé, že jsme sousedé. Západní Evropa a evropské Rusko, jsme sousedé. Musíme spolupracovat.

Souhlasím s vámi. Míru v Evropě nikdy nelze dosáhnout proti Rusku. Musí být dosažen společně s Ruskem. Ale vy jako jeden z nejvlivnějších opinion leaderů a novinářů v Rusku nepomáháte. Svou úžasnou polemickou, teatrální rétorikou jen přiléváte olej do ohně konfrontace.

Západní zbraně a spor o zástupnou válku

— Vladimir Solovjov: Mohu připomenout váš velmi zajímavý rozhovor s Margaritou Simonjanovou? Když se vás přímo zeptala: Zasahují nějaké ruské tanky, rakety či drony Evropu a evropské metropole? Mohu vám ukázat obrovské množství techniky, raket a všeho dalšího ze Západu, co zabíjí naše děti, ženy a staré lidi?

— Roger Köppel: Ano. Ale dovolte mi se zeptat. Já to nehájím. Podle mě je to, co Západ dělá, špatně. Evropané by měli dělat vše, aby tento konflikt zmírnili. Dělají všechno, aby ho zvětšovali. Ale no tak, podívejme se na realitu. Kolik zástupných válek vedlo Rusko, Sovětský svaz za posledních sto let? Vždyť…

— Vladimir Solovjov: Ne, ne, ne. Mluvíme o současném Rusku. Kolik? Uveďte jedinou zástupnou válku proti Evropě.

— Roger Köppel: Můžete mě o tom poučit, ale…

— Vladimir Solovjov: Ne, nepoučuji vás. Jen se ptám. Jmenujte alespoň jednu zástupnou válku proti Evropě. Dobře. Slyšeli jsme, že prý… Rusové. Nejdřív jsme slyšeli, že potrubí napadli Rusové. Pak: „Aha, nebyli to Rusové.“ Potom jsme slyšeli o podmořském potrubí a dvou lodích, že to je určitě ruská sabotáž. „Aha, teď se ukázalo, že to nebyla sabotáž.“ Byla to čínská plavidla a ano, šlo ve skutečnosti o technické problémy.

Lipsko. Ano, přesně, Lipsko. „Aha, víte co? Vlastně tam ani nebyla žádná výbušnina a nemáme žádný důkaz, že to byli Rusové, ale obviníme Rusy.“ Dobře, co dál? Co dál? Litviněnko. Kdo ho zabil v Londýně? Existuje vůbec rozhodnutí soudu? Žádné soudní rozhodnutí není. Nenašli jsme žádné řádné soudní rozhodnutí, a tak jsme zůstali u názoru koronera.

Co dál? Jaké zástupné války? Existuje vůbec jediný evropský politik, kterého zabili nebo zavraždili Rusové? Ne. Fico, Evropan. Postřelený stoupencem Ukrajiny. A kde dál? V Německu nic nevidím. V Nizozemsku ano, byl tam jeden atentát, ale opět to nebyl Rus. Skandinávie, žádný Rus. Tak jaké zástupné války?

— Roger Köppel: Ale co je základní příčinou? Můžete to nazvat evropskou válečnou hysterií, válečnou rétorikou, konfliktem.

— Vladimir Solovjov: Ne, obyčejná hloupost.

— Roger Köppel: Není to jen to, ale i hloupost. Nikdy nepodceňujte lidskou hloupost, na všech stranách. Základním faktem je, že váš prezident rozhodl poslat své armády do suverénního státu Ukrajina.

— Vladimir Solovjov: A kdo to kurva říká? Země, které kurva napadly každého. Poslali jste vojáky do Afghánistánu. Poslali jste vojáky do Iráku. Poslali jste vojáky do…

— Roger Köppel: Počkejte. A tím je to ospravedlněné.

— Vladimir Solovjov: Počkejte, není to ospravedlnění. Je to vysvětlení. Jde nám o Rusy, které zabíjeli Ukrajinci po vojenském převratu v Kyjevě.

— Roger Köppel: Jsou to ukrajinští občané. Jsou.

— Vladimir Solovjov: Počkejte, počkejte.

— Roger Köppel: Rozhodujete, ve které zemi můžete zasáhnout, když někdo…?

Donbas, Kyjev a odpovědnost za válku

— Vladimir Solovjov: Je to rozhodnutí naší vlády. Vidíme, že v Chartě OSN jsou dva základní články. Jde o právo… Právo národů na vlastní stát, že?

— Roger Köppel: Ano.

— Vladimir Solovjov: A hranice, nedotknutelnost hranic. Řídíme se tím prvním. Právem lidí na Donbasu na vlastní stát. Ukrajinci, kteří uchvátili moc po nelegitimním vojenském převratu podporovaném východní Evropou a Amerikou, tam začali zabíjet Rusy. Před rokem 2022 zabili na Donbasu 20 000 Rusů. Evropané neudělali nic, ani jednou to nepřiznali.

— Roger Köppel: Když vás poslouchám, vidím člověka, který vůbec nerespektuje nezávislost Ukrajiny jako suverénního státu.

— Vladimir Solovjov: Znovu, to je špatně. Znovu, ukrajinský… Znovu říkám. Znovu. Znovu.

— Roger Köppel: Kritizuji…

— Vladimir Solovjov: Ne. Špatně. Ne.

— Roger Köppel: Ale to je Istanbul.

— Vladimir Solovjov: To je jiné město. V Istanbulu. Počkejte. V Istanbulu bylo řečeno: Zajímají nás jen dva nezávislé státy, které uznáváme, protože moc na Ukrajině je nelegitimní. Uchvátili moc vojenským převratem a vy jste chybovali, protože na začátku jste podepsali dohodu s tehdejším úřadujícím prezidentem Janukovyčem a řekli jste, že nebudete… Ale pak jste Janukovyče zradili. Najednou jste prohlásili: „Víte co? Ano, tento převrat je legitimní.“ Přitom porušili každý zákon Ukrajiny, porušili ukrajinskou ústavu. Ale vy jste jim řekli: „Je nám to jedno. Považujeme je za legitimní.“ Ale my ne.

— Roger Köppel: Ale nemůžete se divit, Vladimire.

— Vladimir Solovjov: Nedivíme se.

— Roger Köppel: Nemůžete se divit, když váš prezident rozhodne napadnout jinou zemi…

— Vladimir Solovjov: Žádnou zemi nenapadáme. Napadli jsme pobaltské státy? Ne. Napadli jsme Německo? Ne. Napadli jsme Finsko? Ne.

— Roger Köppel: Ale když vás poslouchám…

— Vladimir Solovjov: Kdybychom chtěli, už se stalo. Moc nás to nezajímá.

— Roger Köppel: Ale…

— Vladimir Solovjov: Váš prezident, Macron, prohlásil, že bojuje, že vede válku proti Rusku. To prohlásil. Merz prohlásil: „Bojujeme proti Rusku.“ Kaja Kallasová prohlašuje: „Vedeme válku s Ruskem.“

— Roger Köppel: Ano.

— Vladimir Solovjov: Dost. Prohlašují: „Vedeme válku s Ruskem.“ Ani jednou, nikdy prezident Putin neprohlásil, že vedeme válku s Evropou. Ale vy prohlašujete, že vedete válku s Ruskem.

— Roger Köppel: Evropané si myslí, že mají…

— Vladimir Solovjov: Evropané nikdy nemyslí, jsou kurva hloupí.

— Roger Köppel: Myslí si, že mají bránit, že mají bránit svrchovanost…

— Vladimir Solovjov: Čeho?

— Roger Köppel: Ukrajiny.

— Vladimir Solovjov: Proč jste nebránili… Počkejte. Počkejte. Počkejte, počkejte. Počkejte, počkejte. Počkejte, počkejte. Počkejte. Proč jste nebránili svrchovanost Afghánistánu? Proč jste nebránili svrchovanost Československa? Proč jste nebránili svrchovanost Německé demokratické republiky, kterou pohltili bez jediného referenda? Proč jste nebránili svrchovanost Jugoslávie?

— Roger Köppel: Nemyslíte, že bychom měli respektovat svrchované hranice jiných zemí?

— Vladimir Solovjov: Samozřejmě že ne.

— Roger Köppel: Napadla Ukrajina Rusko?

— Vladimir Solovjov: Ano, samozřejmě.

— Roger Köppel: V jakém smyslu ho napadla? Co udělali?

— Vladimir Solovjov: Začali…

— Roger Köppel: Poslali do Ruska svou armádu?

— Vladimir Solovjov: Ne, ne, ne. Začali zabíjet Rusy. Zabili…

— Roger Köppel: Začali zabíjet své vlastní občany a to je zločin.

— Vladimir Solovjov: Počkejte, počkejte. Počkejte, počkejte. To je zajímavé. Kdo jsou „oni“? Nelegitimní moc. Chtějí…

— Roger Köppel: Kolik je na světě nelegitimních vlád? Má Rusko právo svrhnout všechny režimy? Jste noví Američané, kteří zasahují do režimů.

— Vladimir Solovjov: Počkejte. Podle mezinárodního práva, podle Spojených států a Evropanů jste nikdy neměli uznat moc v Kyjevě. Podle vašich zákonů, protože se dostala k moci vojenským převratem. Ale vy jste ho zaplatili. A znovu připomenu, že vaši ministři zahraničí podepsali dohodu s Janukovyčem, že Janukovyč stáhne vojska z Kyjeva a evropské země zajistí ukončení nepokojů. Co se stalo potom? Lidé placení Evropany šli zabít Janukovyče.

— Roger Köppel: Ale zásadním rozhodnutím je rozhodnutí vašeho prezidenta otevřít brány pekla invazí na Ukrajinu. A teď mluvíme o třetí světové válce.

— Vladimir Solovjov: Žádnou invazi jsme neprovedli. A bude-li to nutné, zničíme vás.

— Roger Köppel: Musíte převzít odpovědnost.

— Vladimir Solovjov: Přebíráme odpovědnost.

— Roger Köppel: Za toto rozhodnutí.

— Vladimir Solovjov: Přebíráme.

— Roger Köppel: Nemůžete jen obviňovat ostatní a říkat: „Oni za to mohou.“

— Vladimir Solovjov: Kde je ta odpovědnost? Kde je ta odpovědnost?

— Roger Köppel: Z hlediska lidskosti, lidskosti.

— Vladimir Solovjov: Připomenu: Kolik milionů lidí uprchlo z Ukrajiny do Ruska?

— Roger Köppel: Kolik jich je? Osm milionů.

— Vladimir Solovjov: Přesně. Dokážete si představit agresora, který začal válku proti suverénní Ukrajině, a obyvatelstvo Ukrajiny, ukrajinští civilisté, se rozhodli odejít k těm útočníkům?

„Nestěžujte si, až z vašich měst bude prach“

— Roger Köppel: Ale přestaňte si stěžovat na důsledky války, kterou jste vojensky zahájili invazí na Ukrajinu.

— Vladimir Solovjov: Napadli jsme Evropu?

— Roger Köppel: Ne, ale Ukrajinu.

— Vladimir Solovjov: Tak si přestaňte stěžovat, až budete zničeni. A až budete kurva vymazáni ze země, nestěžujte si na ruskou agresi. To dostanete za placení a dodávání raket na zabíjení Rusů. Nestěžujte si, až z vašich měst bude kurva prach. Nestěžujte si. Neste důsledky.

Znovu, už dávno vám Talleyrand řekl: „Znám tisíc způsobů, jak vyhnat ruského medvěda z brlohu, ale ani jeden, jak ho zahnat zpět.“ Pokud si myslíte, že vy zlí, zvrácení Evropané můžete bojovat s Ruskem a vyhrát, vraťte se ke své historii. Nikdy jste nad Ruskem nezvítězili a nikdy nezvítězíte. Není to pěkné?

— Roger Köppel: Klid, klid, Vladimire.

— Vladimir Solovjov: Já jsem vždy klidný.

— Roger Köppel: Zachovejte klid.

— Vladimir Solovjov: Mohu vám říct ještě víc. Budete překvapený. Zkontrolujme mi puls. Je to 56.

— Roger Köppel: To je moje srdce… To bude nejspíš můj vliv, můj uklidňující vliv.

— Vladimir Solovjov: Ne, říkám, že mám puls 56. Víte.

— Roger Köppel: Nepřeceňujte se a nepřeceňujte Rusko. A pojďme mluvit. Vraťme se k rozumu. Vraťme se k…

— Vladimir Solovjov: Vyhráli jste vůbec někdy? Zvítězili jste za všechna ta staletí alespoň jednou nad Ruskem? A připomenu, že i Švýcarsko jako takové existuje jen díky ruskému carovi. Dokonce i samotné Švýcarsko.

— Roger Köppel: No, já…

— Vladimir Solovjov: V dějinách Švýcarska.

— Roger Köppel: Řekl bych, že přínos Ruska ke švýcarské neutralitě a švýcarské prosperitě v 19. století je velmi velký. Ale nezapomínejme na švýcarský přínos Rusku.

— Vladimir Solovjov: Jaký třeba?

— Roger Köppel: Pan de La Harpe byl vychovatelem cara Alexandra I.

— Vladimir Solovjov: Vidíte.

— Roger Köppel: Svou moudrou výchovou mu umožnil, aby dokázal porazit Napoleona. Bez švýcarského přispění byste Napoleona nikdy neporazili.

— Vladimir Solovjov: Aha, ano, jistě. To je velmi vtipné, protože Alexandr I. se na porážce Napoleona podílel téměř nulově. Ale koho to zajímá? Nebyl to Kutuzov ani jiný vojevůdce.

— Roger Köppel: Jistě. Podle Tolstého byl on tou hlavní postavou.

— Vladimir Solovjov: A připomenu, že Alexandr I. Kutuzova nenáviděl. A když ho musel jmenovat…

— Roger Köppel: Četl jsem Tolstého. Ale myslím, že kdybyste tehdy byl na světě, řekl byste: „Já, Vladimir Solovjov, si mohu připsat porážku Napoleona.“

— Vladimir Solovjov: Ne, nikdy. Ne. Ne, svou roli chápu a je velmi skromná.

Švédsko, Finsko a otázka, zda lze změnit názor

— Roger Köppel: Ale nemyslíte, že bychom měli konflikt mezi takzvaným Západem a Ruskem zmírnit? A opravdu si myslíte, že zde přispíváte konstruktivně?

— Vladimir Solovjov: Znovu, zájmy.

— Roger Köppel: Ale je v zájmu, že Švédsko a Finsko jsou teď v NATO?

— Vladimir Solovjov: Ne, ale v našem zájmu je ukončit jejich existenci.

— Roger Köppel: Za jakých okolností, Vladimire, jste ochoten změnit názor?

— Vladimir Solovjov: Za žádných. Existuje vlastně jen jeden rozumný způsob změny.

— Roger Köppel: Ale svůj názor jste změnil. Před deseti lety jste nebyl odpůrcem Evropy.

— Vladimir Solovjov: Ne, protože Evropa byla jiná. Tehdy Evropa nikdy nechtěla podpořit žádný agresivní krok proti Rusku. Ale potom se Evropa úplně změnila a Amerika také.

— Roger Köppel: Ale Rusko k tomu přivedlo hlavně Němce. To není šílenství.

— Vladimir Solovjov: S Němci je to trochu složité. Ne. S Němci je to trochu složité.

— Roger Köppel: Dobře.

— Vladimir Solovjov: S Německem je to trochu složité.

— Roger Köppel: Dobře. Mluvil jsem s kancléřkou Merkelovou. Večeřel jsem s ní v roce 2015 po krymské krizi.

— Vladimir Solovjov: Jistě.

— Roger Köppel: A navrhl jsem jí, aby mluvila s prezidentem Putinem a vyřešila tuto krizi s Krymem mírově a našla novou dohodu. A paní Merkelová mi řekla: „Ruský prezident nás dostal do velmi obtížné situace, protože Berlín nemůže podat Moskvě ruku, když hranice…“

— Vladimir Solovjov: Je nám u prdele podávání rukou s Berlínem, když zabrali NDR.

— Roger Köppel: Ne, ale vy jste vyvolali nenávist, na kterou si teď stěžujete.

— Vladimir Solovjov: Neznáte všechny podrobnosti. Řeknu vám je. Tehdy prezident Obama, bylo to myslím 21. února, zavolal prezidentu Putinovi a požádal ho: „Můžete požádat prezidenta Janukovyče, aby podepsal dohodu? Dejte mu své osobní záruky za jeho život a bezpečí, ale musí stáhnout vojska a dohodnout se s lidmi v ulicích.“ Putin potom udělal, o co ho požádali.

— Roger Köppel: O kterém roce mluvíte?

— Vladimir Solovjov: O roce 2014. Hned potom, když Janukovyč udělal vše, o co ho náš prezident požádal, Evropané a Američané se rozhodli, že na to serou. Od té doby jsme se rozhodli: Aha. Dobře. Lidové hnutí. Jistě, bude tu lidové hnutí. Bohužel musíme skončit, ale budeme pokračovat později.

Síla rozhovoru spočívá také v tom, že proti Solovjovovi neseděl obhájce bruselské politiky. Köppel je reálpolitik a kovaný alternativec, ale není bohužel konceptuál. Unikají mu zásadní reálie konceptuality a tzv. slavistiky, o které západní alternativa vůbec neví, přičemž s ní spojená rusistika dobře popisuje problémy Ukrajiny, banderismu a genocidy Ukrajinců ruské národnosti na Donbasu v letech 2014 až 2022. Tohle prostě Köppelovi chybí. Jinak by se tak hloupě neptal na příčinu a důvod ruské intervence na Ukrajině.

Označoval západoevropské jednání za arogantní, rozšiřování NATO na východ za hloupé a evropský přístup k válce za politiku, která konflikt zvětšuje místo jeho zmírňování. Přesto ale trval na tom, že mír v Evropě musí vzniknout společně s Ruskem, což je naprosto správný názor, ale hned k tomu přidal, že k němu nevede ani moralizování evropských představitelů, ani Solovjovovy výhrůžky.

Nulová gramotnost o reáliích a příčinách konfliktu na Ukrajině u západních alternativců

Köppel během rozhovoru pojmenoval problém, který nelze odstranit dalšími prohlášeními o evropských hodnotách: Evropa a Rusko zůstávají sousedy a budou jimi i po skončení této války. Kritizoval evropské elity za zanedbávání hospodářských a národních zájmů, odmítal jejich aroganci a opakovaně žádal zmírnění konfliktu. Jeho věta, že míru v Evropě nelze dosáhnout proti Rusku, ale společně s Ruskem, tvoří ústřední sdělení celého rozhovoru, pod který se mhou podepsat. Ve chvíli, kdy se debata změnila ve výhrůžky zničením měst, dostala tato výzva k jednání ještě naléhavější význam.

Solovjov naopak předvedl, jak daleko ve své rétorice dospěl od někdejšího obdivu k Evropě a Západu k otevřenému nepřátelství. Sám tento obrat vysvětloval ztrátou důvěry, rozšiřováním NATO a západními dodávkami zbraní; v rozhovoru však zároveň vyslovil přání rozpadu Evropy, rozdělení Německa a ukončení existence Švédska a Finska.

Köppel je známým zastáncem německé školy “Realpolitik” a v rozhovoru to bylo patrné od začátku. Solovjovovi tyto výroky nenechal bez odpovědi a vracel ho k otázce odpovědnosti i společných zájmů. Výsledkem je mimořádně ostrý rozhovor, v němž je slyšet jak hloubka vzájemného odcizení, tak pokus prorazit ji požadavkem na návrat k diplomacii dříve, než se řeči o evropské válce promění v její skutečnost. Rozhovor je důkazem, že západní alternativa vůbec nechápe příčiny konfliktu na Ukrajině. Genocida občanů Ukrajiny s ruskou národností od roku 2014, zákaz ruštiny ve veřejné sféře.

Dále zákaz ruské pravoslavné církve na Ukrajině, zákaz výuky v ruštině na Ukrajině, zákaz tisku v ruštině, zákaz ruštiny na úřadech, zákaz podnikání a živností v ruštině, ale zejména legitimizace a oživení banderismu a neonacismu na Ukrajině, který je postavený na nenávisti k Rusům. A snaha Ukrajiny o vstup do NATO a o získání jaderných zbraní. To jsou příčiny konfliktu. A je opravdu děsivé, že západní alternativa toto vůbec neví a nezná. Proto jít do ruského studia a nemít tyto věci nastudované, to je opravdu důkazem prakticky nulové konceptuality. A to je pravdu smutné zjištění.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Když útočí Ukrajina na Krymský most, je to legitimní vojenský cíl a Kyjev na oslavu útoku vydává pamětní poštovní známky! Když útočí Rusko na mosty v Kyjevě, Zelenský mluví o teroru! Nad Kyjevem se navíc vznáší otázka Surovikinova návratu! Generál “Armageddon” se vrátil do Moskvy a začaly se hned šířit zvěsti!

Říj 6, 2026

Když útočí Ukrajina na Krymský most, je to legitimní vojenský cíl a Kyjev na oslavu útoku vydává pamětní poštovní známky! Když útočí Rusko na mosty v Kyjevě, Zelenský mluví o teroru! Nad Kyjevem se navíc vznáší otázka Surovikinova návratu! Generál “Armageddon” se vrátil do Moskvy a začaly se hned šířit zvěsti!

Volodymyr Zelenský na společné tiskové konferenci s německým kancléřem Friedrichem Merzem v Kyjevě označil ruské útoky na mosty přes Dněpr za teror a snahu vyvolat kolaps ukrajinské metropole. Merzova návštěva proběhla v době dalších úderů na kyjevskou infrastrukturu a také během ní byl zasažen [1] Severní most. Zelenského odpověď však připomíná otázku, kterou nelze odsunout stranou: jak ukrajinské vedení vysvětlovalo vlastní útoky na Krymský most a proč tehdy zdůrazňovalo vojenskou logiku ničení dopravních spojení?

Ukrajinský prezident totiž v červenci 2023 veřejně označil [2] Krymský most za vojenský cíl a vysvětloval, že slouží zásobování ruských jednotek municí. Před účastníky bezpečnostního fóra v Aspenu prohlásil, že takový cíl musí být neutralizován. Nyní, když útoky dopadají na dopravní tepny jeho vlastního hlavního města, používá úplně jiný slovník. Mosty, zásobování a přerušování komunikací zůstávají součástí stejné války, ale politické hodnocení se mění podle toho, na které straně dopadají údery.

Úplný přepis dotazu novinářky a odpovědi Volodymyra Zelenského

Novinářka: „Západní tisk s odvoláním na naše vládní představitele píše o novém rozsáhlém útoku Ruska, při kterém byly použity stovky raket a dronů proti energetické síti celé země. Jak na to budeme reagovat a nejsou tyto údaje přehnané? A ještě krátké upřesnění k vám ohledně útoků na mosty. Jedná se o terorizování civilního obyvatelstva, nebo o pokus odříznout levý břeh (Dněpru) od pravého? A otázka pro pana Merze. Jsme vděčni za Vaši návštěvu, ale i za Vaši podporu. Rusko pokračuje v terorizování západních zemí, nyní útoky dronů. Pod útokem jsou Moldavsko a Rumunsko, členové EU a NATO. A jak dlouho bude Západ otálet s odpovědí, důstojnou odpovědí Moskvě, nebo bude přece jen čekat na reaktivní drony v Berlíně nebo v Mnichově? Mnohokrát děkuji.“

— Volodymyr Zelenský: „Chceš, abych odpověděl jako první, Friedrichu?“

— Friedrich Merz: „Ty první.“

— Volodymyr Zelenský: „Dobře. Děkuji. Za prvé. Podle našich údajů má Rusko ve svých zásobách asi 700 balistických raket a několik tisíc dalších raket. Máme informace o tom, jaké mají zásoby, rezervy a tak dále. Vyrábějí zhruba 130 až 140 balistických raket měsíčně. S tím je třeba bojovat a my bojujeme. Jde o místa jejich výroby, jde o naše sankce, jak říkáme, s dalekosáhlým účinkem. Nebo vždy požadujeme sankce od Spojených států amerických – prosíme, ani to vlastně nepožadujeme – a od Evropské unie i od dalších zemí, které musí zastavit tyto dodavatelské řetězce některých komponentů pro tyto rakety, aby se snížila jejich výroba.

Jinak s tím nelze bojovat: uvalovat sankce a samozřejmě vyhledávat místa, kde jsou tyto drony a rakety skladovány. Pokud jde o masivní údery, tedy přibližně takové, jaké nyní vidíme, domnívám se, že se budou zaměřovat spíše na kvalitu než na kvantitu, budou přecházet od běžných ‚Šahídů‘ a maximálně zvyšovat podíl raket s tryskovým pohonem. To je to, co vidíme. Balistické rakety… tedy jak už říkáme, běžné řízené střely, ty sestřelujeme. V zásadě máme čím je sestřelovat.

Balistické rakety jsou zatím výzvou, ale je to výzva. No a sami vidíte, teď pociťujete, že nás masově terorizují raketovými ‚Šahídy‘. Cítíme to, stejně jako jsme pociťovali masivní útoky ‚Šahídy‘ předtím, než jsme se naučili je sestřelovat. I tento problém, myslím, že ho překonáme, i když je velmi složitý. Opět se vracím k součástkám, které se, bohužel, na Ukrajině ve velkém nevyrábějí. Najdeme řešení.

Odříznutí mostů – je to teror, ano. A odříznoutí levého břehu od pravého? A v čem je rozdíl? Je to bezpodmínečný kolaps. Chtějí, aby naši lidé opouštěli velká města, a především hlavní město.“

Pozn. Přepis podle znění videa. V otázce zaznívá faktická chyba: Moldavsko není členem EU ani NATO; Rumunsko je členem obou organizací.

Útoky na Krymský most nejsou příběhem, který by ukrajinské instituce dodnes popíraly. Zastoupení ukrajinského prezidenta pro Krym zveřejnilo [3] 3. června 2025 zprávu, která další operaci proti mostu označovala za úspěch ukrajinské bezpečnostní služby SBU. Současně připomínala předchozí útoky v letech 2022 a 2023 a opět zdůrazňovala význam mostu pro dopravu a zásobování ruských vojsk. Ukrajinská strana tedy sama veřejně představovala opakované údery jako součást své strategie, nikoliv teroru.

Krymský most: přerušování dopravy jako veřejně oslavovaná strategie

Zelenského politická podpora úderů na Krymský most je doložená jeho veřejnými výroky. U jednotlivých operací však zveřejněné zdroje popisují konkrétní roli SBU a jejího vedení; například plánování a provedení podvodního útoku z června 2025 podle ukrajinské prezidentské instituce osobně koordinoval tehdejší šéf služby Vasyl Maljuk. Pro posouzení Zelenského dnešní rétoriky je podstatné už samotné veřejné schvalování této strategie. Prezident, který obhajoval vyřazení důležitého mostu z provozu, nyní při otázce na přerušení dopravy přes Dněpr odpovídá slovem „teror“.

Právě zde se ukazuje politický dvojí metr. V ukrajinském podání měl útok na Krymský most přerušit zásobování protivníka a představoval žádoucí vojenský výsledek. U kyjevských mostů Zelenský zdůrazňuje ochromení města a utrpení jeho obyvatel. Civilní dopady ovšem nezmizí tím, že je jedna strana přestane zmiňovat, stejně jako vojenský význam dopravní infrastruktury nezmizí tím, že druhá strana použije silnější odsuzující výraz.

Samotné slovo „teror“ ještě nevysvětluje účel konkrétního úderu ani jeho provedení. Kyjev přitom po útoku na Krymský most v říjnu 2022 k této příležitosti vydal pamětní poštovní známky. Tehdy to nebyl terorismus, ale důvod k oslavě a k vydání pamětních cenin. Když teď hoří mosty v Kyjevě, dojde také k vydání speciální edice ukrajinských pamětních známek?

Přerušení spojení přes Dněpr by zasáhlo celé fungování metropole

Kyjevské mosty spojují dvě části velkoměsta, jehož každodenní fungování závisí na pohybu lidí, zboží a služeb přes řeku. Podle agentury Reuters žila [4] před rokem 2022 na levém břehu více než třetina přibližně třímilionové populace, zatímco velká část pracovních míst a státních institucí se nacházela na pravém břehu. Poškození mostů proto znamená okamžitý tlak na dopravu i běžný život. Úplné přerušení spojení by tento problém násobilo a přenášelo jej do zásobování a dostupnosti služeb.

Bridges in Kiev have suddenly become the world’s latest cause for outrage.

How quickly the same world forgot Ukraine’s strikes on Russian civilian infrastructure, including the #CrimeanBridge in October 2022, which were openly celebrated in Ukraine and across the West. https://t.co/kSmnNwLd4F

— Russian Embassy in South Africa 🇷🇺 (@EmbassyofRussia) October 6, 2026

Z vojenského hlediska představuje omezení pohybu přes velkou řeku srozumitelný způsob, jak protivníkovi zkomplikovat přesuny a zvýšit náklady na dopravu. Z toho však automaticky nevyplývá znalost konkrétního ruského operačního plánu. Zelenský tvrdí, že cílem je vyhnat obyvatele z velkých měst, především z hlavního města. To je jeho vysvětlení ruského záměru. Pozorovatelným výsledkem útoků je zatím poškození infrastruktury a omezení dopravy; další cíle je třeba odlišovat od toho, co už skutečně nastalo.

V tomto smyslu Zelenský ochutnává vlastní medicínu přerušování strategických komunikací. Když jeho země útočila na Krymský most, ukrajinské vedení zdůrazňovalo schopnost zasáhnout protivníkovu logistiku. Nyní stejný druh tlaku dopadá na Kyjev a jeho prezident popisuje hrozbu kolapsu. Pro obyvatele metropole je taková medicína hořká, ale její obecný mechanismus nemůže být pro ukrajinské politické vedení překvapením.

Surovikin v Moskvě: zpráva o návratu není oznámením nové funkce

Do této situace vstupují zprávy o návratu armádního generála Sergeje Surovikina z Alžírska do Moskvy. Téma otevřely [5] i Novinky, ale v dohledaných ruských podkladech je nejkonkrétnějším jmenovaným zdrojem vojenský komentátor a plukovník ve výslužbě Viktor Baranec. Pro noviny Sojuznoje veče uvedl [6] 3. října, že se Surovikin vrátil do Moskvy. Budoucí zařazení generála však popisoval prostřednictvím svých úvah o tom, kde by Surovikinovy zkušenosti mohly být využity.

O návratu hovořil [7] také pořad Rádia Komsomolskaja pravda již z 28. září. Ani zde ovšem nejde o nezávislé potvrzení od dalšího svědka, protože tématu se opět věnoval Baranec. Více publikovaných článků a pořadů může vytvořit dojem několika samostatných potvrzení, přestože se informace vrací ke stejnému člověku. Návrat do Moskvy je tedy veřejně uváděnou zprávou ruských médií; nové pověření velením na Ukrajině zůstává však stále nepotvrzené.

General Armageddon Sergei Surovikin has returned from his mission to Algeria. He commented on his return to TASS agency as follows: we have completely & irrevocably driven France out of Algeria, now the priority is liberating Ukraine from Nazism.
Denazification & winter is close! https://t.co/61YaTpCSYO

— Roberto (@UniqueMongolia) October 6, 2026

Barancovy úvahy se týkají možného využití Surovikina na některém úseku fronty nebo při přípravě další operace. Takový scénář by mohl znamenat dílčí velitelskou odpovědnost, nikoli nutně převzetí celého vedení války. Bez oznámení konkrétní funkce nelze tyto varianty slít do tvrzení, že Putin už generála znovu postavil do čela operací, jak naznačují zpovykaná západní média. Podobně se nepodařilo ověřit ani údajný nový rozhovor Surovikina pro TASS, na který odkazuje [8] příspěvek na síti X. Agentura TASS se zatím k tvrzení nevyjádřila.

Mosty jsou skutečným cílem, Surovikinovo nové velení zatím nepotvrzenou informací a scénářem

Souběh úderů na kyjevské mosty a zpráv o Surovikinově návratu přirozeně vyvolává spekulace o změně ruského postupu. Samotná časová shoda však nedokazuje, že generál nynější údery plánuje nebo řídí. Pro případné spojení těchto událostí by bylo potřeba doložit jeho skutečné zařazení a pravomoci.

Dosavadní veřejné podklady takové spojení neposkytují a označovat současné útoky za jeho operaci by předbíhalo dostupné informace. Zatím to spíš působí jako snaha západních médií vyvolat paniku v Evropě. Surovikin je totiž známý svými výroky o jaderných zbraních.

Zelenského dvojí slovník je naproti tomu viditelný už nyní. Krymský most veřejně označoval za cíl, který je třeba neutralizovat; přerušení kyjevských mostů označuje za teror a hrozbu kolapsu. Útoky na dopravní tepny přitom ukazují především krutou praktickou stránku války: kdo prosazuje ničení protivníkových spojení, musí počítat s tím, že protivník může zvolit stejný nástroj.

Obyvatelé Kyjeva dnes nesou jeho dopady a prezidentská rétorika jim poškozené mosty ani fungující dopravu nevrátí. Zelenský prostě ochutnává od Rusů vlastní medicínu útoků na mosty a zima se blíží. A pokud k veslu přijde znovu Surovikin, začnou se na frontě na Ukrajině dít věci. Na to si ale počkáme.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Prohráváme válku a musíme se dohodnout s Ruskem, protože nemáme jinou možnost! Chtěli jsme, aby hořela Moskva, ale teď se musíme zasadit, aby nehořel Kyjev, Charkov a Oděsa! Známý ukrajinský poslanec předložil mírový manifest, který vyzývá Zelenského k jednání s Ruskem a k přijetí kompromisů!

Říj 5, 2026

Prohráváme válku a musíme se dohodnout s Ruskem, protože nemáme jinou možnost! Chtěli jsme, aby hořela Moskva, ale teď se musíme zasadit, aby nehořel Kyjev, Charkov a Oděsa! Známý ukrajinský poslanec předložil mírový manifest, který vyzývá Zelenského k jednání s Ruskem a k přijetí kompromisů!

Ukrajinský a mediálně slavný poslanec a rusofob Oleksij Gončarenko vyslovil větu, která doslova šokovala podporovatele Kyjeva: „Prohráváme válku.“ Ve svých návrzích zveřejněných 2. října na Telegramu [1] už nemluví o další zbrani, která všechno obrátí, ani o nekonečném čekání na zhroucení Ruska. Požaduje vyjednávání, kompromisy a postupné zastavení války.

Zveřejnění jeho návrhů zaznamenala [2] také Ukrajinska pravda, která popsala jejich hlavní body včetně diskuse o neutralitě, sankcích a budoucnosti Donbasu. Tohle není kritika přicházející z Moskvy, ale hlas zevnitř ukrajinského parlamentu. V rozhovoru pro britskou stanici Sky News Gončarenko vyjadřuje svou pozici ještě osobněji.

Přiznává, že po všem, co se stalo, by Ukrajinci chtěli vidět hořící Moskvu, ale okamžitě dodává, že pro něj je důležitější zabránit tomu, aby hořel Kyjev, Oděsa nebo Charkov. Touha po porážce protivníka podle něj nemůže nahrazovat plán, jak zachránit vlastní zemi. A právě tím obrací výzvu proti Zelenskému: jestliže vojenská porážka Ruska nepřichází, prezident musí předložit jinou cestu k míru. Samotné čekání na Američany už podle poslance nestačí.

Oleksij Gončarenko v rozhovoru pro Sky News – úplný přepis

— Takže když vidíte, jak například Američané tlačí na prezidenta Zelenského, aby uzavřel nějakou dohodu, i když ta dohoda není úplně podle jeho představ, myslíte si, že Američané mají pravdu?

— Rozhodně potřebujeme mír, a rozhodně tento mír nebude vypadat tak, jak by si všichni Ukrajinci přáli – tedy jako porážka Ruska. Po tom, co Rusko Ukrajině provedlo, chceme vidět, jak Moskva hoří. To je jisté, ale pro mě je nejdůležitější zastavit to, aby nehořel Kyjev, Oděsa, Charkov a další ukrajinská města. Musíme tedy najít kompromisy. Musíme se s Ruskem dohodnout. Nemáme jinou možnost.

— Nepodkopáváte tím trochu svého prezidenta?

— Ne, myslím si, že náš prezident by měl být vůdčí osobností v těchto mírových jednáních, ale bohužel nejedná tak rychle, jak by měl, a bohužel nevíme, jaký má plán na dosažení míru. Plně podporuji plán vojenské porážky Ruska jako cestu k míru, ale k tomu nedochází. Bohužel se to právě teď neděje. V tomto případě tedy potřebujeme mít plán, jak dosáhnout míru prostřednictvím jednání.

A zatím od našeho prezidenta slyším jen: „No vidíte, Američané se snaží, tak čekáme.“ A pokud americká strategie nefunguje, nebo, pokud by se tato strategie měla změnit na několik menších strategií, pojďme do toho. Nemůžeme jen tak říkat: „No dobře, americká strategie nefunguje, a nám to nevadí.“ Nám to vadí. Musíme zastavit válku. A to je nejdůležitější úkol prezidenta Zelenského i všech Ukrajinců. Ale bohužel, ano, myslím si, že by v tomto směru měl dělat mnohem víc.

Politická síla Gončarenkova vystoupení spočívá především v tom, kdo tato slova pronáší. Poslanec Evropské solidarity a člen ukrajinské delegace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy vystupuje z pozice obhájce Ukrajiny, její armády a jejího práva na vlastní budoucnost. V citovaném rozhovoru dokonce výslovně říká, že by vojenskou porážku Ruska podporoval. Jenže následně pokládá otázku, kterou nelze odstranit dalším vlasteneckým heslem: co dělat, když se žádoucí scénář neuskutečňuje a země za čekání platí dalšími životy?

Jeho manifest staví proti sobě dvě představy politiky. První hledá průlomovou zbraň, další pomoc nebo mimořádnou událost, která změní poměr sil. Druhá vychází z toho, co lze dojednat nyní, dokud Ukrajina ještě disponuje prostředky, lidmi a vyjednávacími možnostmi. Gončarenko označuje spoléhání na „zázračnou zbraň“ za absurdní a tvrdí, že každé další kolo války přináší horší podmínky. Takový argument míří přímo proti představě, že odkládáním rozhovorů Kyjev automaticky získává čas ve svůj prospěch.

Na Ukrajině manifest poslance vyvolal doslova poprask

Gončarenkův manifest na Ukrajině vyvolal v médiích doslova poprask, protože Gončarenko byl až dosud považovaný za optimistu peremogy a srdcaře s pověstí kovaného rusofoba. Ale on teď tuto svoji kariéru doslova vhodil do koše a začal razit mírový návrh. Někteří Ukrajinci ho podezřívají, že začal dělat pro Američany a pro Trumpa, jiní dokonce si myslí, že začal dělat pro Rusy. Ten šok v evropských médiích je logický, protože když najednou takový persona jako Gončarenko změní najednou narativ, vyvolá to paniku. A může to vyvolat řetězovou reakci.

🇺🇸 🇷🇺 🇺🇦 🕊️
Nothing new, Zelensky constantly proposing all these separate ceasefires, but Goncharenko added some spice to them: accusations of leadership incompetence and the news that the war is lost, which caused a shitstorm of emotions (TG post Oct 2).

Why did he do this?⬇️ https://t.co/8QELKSLGnh

— senore_amore (@SenoreAmore) October 5, 2026

Před zimou dostává manifest zvláštní naléhavost. Gončarenkův text začíná útoky na energetiku, podniky, sklady, datová centra a kyjevské mosty, tedy na infrastrukturu, která umožňuje společnosti vůbec fungovat. Jestliže obyvatelé nemají jistotu elektřiny, zaměstnání ani bezpečí ve vlastních městech, slogan o vytrvalosti jim nezajistí další měsíc normálního života. Právě tady se vojenská strategie mění v otázku každodenního přežití. Poslanec požaduje, aby politické vedení tento vztah konečně přiznalo.

Sankce, neutralita a malé dohody místo čekání na velký zázrak

Nejvýbušnější část manifestu tvoří návrh využít sankce jako předmět dohody. Gončarenko vychází z přesvědčení, že hospodářské zájmy spojenců nakonec povedou k jejich uvolnění, a ptá se, proč by Ukrajina neměla tento proces zkusit spojit s konkrétními ústupky Ruska. Požaduje zastavení dálkových úderů, odblokování Černého moře a omezení bojů. Podstatou jeho úvahy je získat za politický ústupek měřitelnou ochranu ukrajinských měst a ekonomiky, místo aby Kyjev pouze sledoval rozhodnutí ostatních.

Stejnou logiku používá u NATO, jazyka, církví i historické paměti. Témata, která se v politických projevech proměnila v nedotknutelné symboly, vrací na jednací stůl. Zároveň navrhuje začít dílčími dohodami a nečekat, až se podaří vyřešit všechno najednou. Ve vlastní stati zveřejněné 4. října své návrhy dále rozvedl [3] a znovu zdůraznil postupné vyjednávání. Nejde tedy o jednu televizní odpověď pronesenou pod tlakem moderátora, ale o veřejně formulovanou politickou iniciativu.

Gončarenkův mírový manifest – úplný přepis návrhů

Zázračná zbraň nevyřeší všechny problémy

Částečně zablokované mosty v Kyjevě. Údery na energetiku. Údery na podniky. Údery na sklady. Údery na datová centra. Blížíme se k obrovskému problému. A strategie, kterou si volí vláda – hledání „Wunderwaffe“ (zázračné zbraně), která vyřeší všechny naše problémy – je absurdní.

Skvělé, pokud vyvineme vlastní balistiku. Ale jak to změní situaci na bojišti, když Rusové mají svou balistiku po celou dobu války a my se nevzdáváme? Skvělé, pokud najdeme způsob, jak čelit reaktivním dronům, ale oni přece vyrobí nové. A tak to jde dokola.

Problémem vlády je, že jí chybí pochopení REALITY. REALITA je nepříjemná a nikdo ji nechce uznat. Ale pokud ji uznáme, můžeme dojít k závěru, že ji lze trochu vylepšit. K tomu je však třeba ji nejprve uznat.

„Prohráváme válku“

Právě teď je REALITA taková:

prohráváme válku;
přicházíme o obrovské množství lidí;
nemáme vlastní peníze nejen na financování války, ale ani na fungování státu;
ztrácíme podniky a ekonomiku (poprvé za 100 let jsme za týden nevyrobili ani jednu (!) tunu oceli);
a podmínky, které dostáváme, jsou skutečně pokaždé horší než ty předchozí.

Co dělat? Lehnout si do hrobky? Čekat, až na Rusko dopadne černá labuť? Nebo usilovat o mír a snažit se zlepšit naši situaci? Mně se zdá, že třetí možnost. A teď – jak toho dosáhnout?

Samozřejmě, za všechno může Rusko. Samozřejmě, Putin je nepřiměřený člověk, který se koupá v krvi. Ale. Chápeme strategický cíl Ruska v této fázi války. Chtějí zrušení sankcí na své energetické zdroje. Chtějí obchodovat a vydělávat na ropě a plynu.

Sankce výměnou za zastavení úderů

Pokud se budete dívat na REALITU, všimnete si, jak se do Ruska postupně vrací spousta podniků. Jak tam znovu začínají vyvíjet ekonomickou činnost. Jak obrovské množství evropských firem prodává Rusům součástky do raket (!). Pokud vůbec otevřete oči, uvidíte, jak největší přítel Volodymyra Zelenského – Emmanuel Macron – zrušil sankce vůči dvěma ruským miliardářům: Usmanovovi a Friedmanovi. My jsme na oplátku dostali slova podpory a soucitu.

Faktem je, že peníze jsou důležitější než hodnoty. A pokud jsou pro naše spojence důležité peníze. A naši američtí spojenci chtějí nízké ceny energetických zdrojů. A sankce proti Rusku stejně zruší, tak proč nebýt chytří a zkusit toho využít? Například sami vystoupíme za zrušení sankcí vůči Rusku výměnou za zastavení jakýchkoli dálkových úderů, odblokování Černého moře a omezení bojových operací na úsek fronty na Donbasu.

Tímto způsobem:

zachráníme ekonomiku (alespoň částečně);
zachráníme naše města (Kyjev, Oděsu, Charkov, Dněpr);
zachráníme životy mnoha lidí;
zastavíme odliv obyvatel.

Ano, nevýhodou je, že Rusové začnou mít vyšší příjmy a více peněz na válku. Ale za těch 5 let se jim peníze z nějakého důvodu neubývají. A pokud vycházíme z reality, ve které sankce stejně zruší, pak by možná bylo lepší získat výhodné podmínky i pro nás?

Dohodnout se všude, kde to jde

Dohodnout se VŠUDE, kde to jen jde. Nemůžeme se hned dohodnout na ukončení války. Pojďme se dohodnout na všem na světě.

Dohodněme se na zastavení útoků na přístavy.
Dohodněme se na zastavení útoků na podniky.
Dohodněme se na zastavení útoků na školy.

Na všem. Musíme začít vyjednávat. Ano, hned to nepůjde. Ale když se krok za krokem začneme domlouvat a tyto dohody (!) budeme dodržovat, pak se postupně podaří domluvit i na něčem větším. A nakonec dosáhnout míru.

Realita je taková: v této válce nemůže být vítěz. Ukrajina je silná země se silnými lidmi a silnou armádou. Rusko válku s Ukrajinou plně zvládá, má silnou ekonomiku, doplňuje své řady a přizpůsobuje se stejně jako my. Jsme na stejné úrovni. Proto je jediným východiskem – dohodnout se.

Dohodnout se znamená vzájemně si vycházet vstříc. Chápu, že to bolí, ale jiné východisko není. Někdo musí s lidmi vážně promluvit. A někdo musí konečně říct pravdu. Dost už bylo síly, nezdolnosti a vytrvalosti.

Neutralita a vztah k NATO

Abychom se pokusili mluvit, musíme vyslat signál. Například otázka neutrality v kontextu NATO. Vraťme se znovu k REALITĚ. Přijmou nás do NATO? Pokud nás přijmou, pomůže nám NATO v případě války? Vy i já známe odpověď na tyto otázky.

Ukrajinská armáda je právě teď nejsilnější na kontinentu. Nikdo kromě nás nás nemůže ochránit. Naznačme, že jsme připraveni mluvit o neutralitě. O podmínkách se dá domluvit. Budeme pokračovat ve spolupráci s NATO stejně jako dosud. Vytvoříme společný evropský rozpočet na financování naší armády. Budeme se zabývat přezbrojováním. Ale je třeba o tom mluvit. Zemřít jako celá země jen proto, abychom se stali členy NATO, je podle mě absurdní.

Jazyk, církev, historická paměť

Jazyk, církev, historická paměť. Dobře. Historická paměť – my přece ani tak nestrháváme pomníky Neznámého vojína. Docela se nám podařilo přehodnotit například pomník Matky vlasti. Stejně tak můžeme přehodnotit i pomníky Neznámého vojína. Jsou to přece pomníky lidem, kteří zahynuli ve válce. Ve většině měst a vesnic jsou to pomníky lidem, kteří tam sami žili.

Jazyk – Evropané od nás nyní požadují, abychom změnili jazykovou legislativu tak, aby odpovídala evropské. Nepochybujte o tom, že pro to budou hlasovat. Za stejných podmínek ať je tam i ruština. Máme obrovská rusky mluvící města a lidé tam, věřte mi, jsou větší vlastenci než kdekoli jinde. Protože právě tato města jsou každý den bombardována. Je jasné, že ukrajinština musí být jazykem vzdělání, kultury a vědy. Tak tomu také je. Pokud si lidé chtějí mezi sebou mluvit rusky, ať mluví.

Církev — náboženské otázky se nevyřeší za rok, dva, tři, čtyři. Na to jsou potřeba staletí. Církev je o uctívání Boha, o víře, o lásce, o dobru k bližnímu. Máme Ukrajinskou pravoslavnou církev, máme řeckokatolíky, máme mnoho protestantů. Pokud je tu třeba deset lidí, kteří chtějí chodit do ruské pravoslavné církve, ať tam chodí. Hlavní je dohlížet na to, aby se tam mluvilo o Bohu, a ne o zradě vlasti. Myslím, že stát je toho schopen.

Opět však chápu, že je to složité. Ale je třeba o tom mluvit. Potřebujeme MÍR.

Donbas jako nejobtížnější otázka

A nejobtížnější otázkou je Donbas. O této otázce je třeba mluvit až poté, co se dokážeme dohodnout na mnoha různých bodech.

Až zastavíme útoky na školy.
Až zastavíme útoky na nemocnice.
Až zastavíme útoky na přístavy.
Až zastavíme útoky na obytné domy.
Až zastavíme útoky na mosty.
Až omezíme bojové operace pouze na Donbas.

Poté se můžeme pustit do hledání řešení, jak tuto otázku vyřešit. Zastavení bojů na frontové linii. Neutrální zóna. Stažení jak ruských, tak ukrajinských vojsk. Zóna pod kontrolou OSN. Možnosti existují.

Musíme však začít od malička a postupně dospět k úplnému zastavení všeho. Jiná možnost neexistuje. Zkusili jsme všechno možné. Nemůžeme porazit Rusko. Rusko nemůže porazit nás. Pojďme si promluvit.

Mír je daleko větším nepřítelem pro EU, než je Rusko nepřítelem pro Ukrajinu. A proto vláda v Praze po boku Berlína panáčkuje

Gončarenkovo vystoupení na SkyNews bylo velmi krátké, jednalo se jen o krátký vstup na téma Ukrajiny na britské stanici, ale to hlavní je uvedeno výše v jeho výbušném manifestu. Jeho obrysy napsal do několika za sebou jdoucích příspěvků na Telegramu. Situace v Kyjevě se začíná hrotit, protože se blíží zima a někteří analytici dokonce odhadují, že to bude poslední zima Zelenského ve funkci parlamentem designovaného prezidenta poté, co mu před více než 2 lety vypršel mandát.

A politici v Kyjevě proto cítí, že jeho moc slábne, a to i kvůli korupčním skandálům v jeho nejbližším okolí, ale i kvůli kolapsu jeho sponzorů v EU. Merz a Macron jsou odepsaní. A britský premiér Keir Starmer před pár týdny skončil. A Když k jednání o míru vyzývá už i premiant Gončarenko, je potom otázkou, proč k jednání o míru nevyzývá Evropa, která nese veškeré finanční náklady té války?

Nakonec se ukazuje, že mír je daleko větším nepřítelem pro EU, než je Rusko nepřítelem pro Ukrajinu. To je asi nejvýstižnější sarkastické shrnutí celé situace. Německému kancléři se hroutí jeho vlastní strana CDU, ale on místo toho jede do Kyjeva a slibuje peníze a zbraně Zelenskému.

❗️Germany announces €1.35 billion military and energy package for Ukraine.

Merz arrived in Kiev on Sunday, announcing a new €1.35 billion aid package for Ukraine, including €1 billion in military assistance and €350 million for energy infrastructure.

Berlin and Kiev are also finalizing agreements on joint drone production, including interceptor drones designed to counter Russian UAVs.

Germany is additionally backing the development of long-range weapons capable of striking targets deep inside Russian territory, according to Reuters.

— Ignorance, the root and stem of all evil (@ivan_8848) October 4, 2026

Nemusíte studovat politologii, aby vám z toho vyšlo, že pokračování války je pro neměcké kancléřství naprosto klíčové a nezbytné, protože celý plán Německa spočívá v transformaci celé německé ekonomiky na válečnou výrobu. Je to jediná možná cesta záchrany pracovních míst v Německu. A kdyby válka skončila, plán na transformaci německé ekonomiky by se zhroutil. To je celé.

A to je důvod, proč i Babišova vláda, zcela odevzdaná Berlínu, tak nepochopitelně opakuje Fritzův narativ, prostě všechny ty výroky o vyslání dvou českých brigád do Pobaltí v případě války, zahájení jednání s Francii o začlenění ČR pod francouzský jaderný deštník atd. Evropa nemá jiný plán na záchranu průmyslu a ekonomiky než je transformace na válečný průmysl, a proto vláda v Praze prostě jen panáčkuje. A proto pokračování války s Ruskem (na Ukrajině nebo i jinde) je pro Berlín, EU a dokonce i české zbrojaře naprostou prioritou. A to i na úkor Ukrajinců, kteří začínají zjišťovat, že jim EU bude v ukončení války všemi prostředky i úplatky bránit. A taková je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Tři výzvy z Malostranského náměstí adresované české vládě se stanou testem autenticity její mírové politiky! Zastavit zbraně pro Ukrajinu, jmenovat mírového zmocněnce a odmítnout jaderné zbraně v ČR v rámci francouzského jaderného deštníku, pro který se nepochopitelně vyslovila Babišova “mírová” vláda!

Říj 4, 2026

Tři výzvy z Malostranského náměstí adresované české vládě se stanou testem autenticity její mírové politiky! Zastavit zbraně pro Ukrajinu, jmenovat mírového zmocněnce a odmítnout jaderné zbraně v ČR v rámci francouzského jaderného deštníku, pro který se nepochopitelně vyslovila Babišova “mírová” vláda!

Na pražském Malostranském náměstí se v sobotu 3. října 2026 konalo veřejné shromáždění „Člověk na 1. místě“, které uspořádal Ladislav Vrabel, předseda České republiky na 1. místě. Jeho konkrétním výstupem se stala trojice výzev adresovaných české vládě, v případě jaderných zbraní také Parlamentu. Pořadatelé požadují zastavení dodávek zbraní a munice na Ukrajinu včetně vývozu přes prostředníky, jmenování vládního zmocněnce pro mírové urovnání konfliktu a odmítnutí rozmístění jaderných zbraní na českém území.

První dvě výzvy jsem sepsal jako nezbytný konceptuální apel na vládu, třetí a hlavní výzvu připravil Láďa Vrabel. Do shromáždění jsem se k překvapení účastníků demonstrace i diváků na YouTube telefonicky připojil i já a spojil jsem de facto předložené požadavky s varováním před rozšířením ukrajinské války do přímého střetu evropských zemí s Ruskem. Následující ukázka zachycuje přednes výzev, můj telefonický projev i Láďovo navazující vystoupení. Celý záznam demonstrace najdete na YouTube kanálu [1] televize Petr Bureš TV, ze kterého jsme převzali ukázku.

Úplný přepis ukázky ze shromáždění „Člověk na 1. místě“

Ladislav Vrabel: výstup veřejného shromáždění

A protože teď myslím k nám, myslím k nám, k nám všem. My jsme tady jedna rodina. A teď poprosím trošku zvuk, hlas navíc, jestli můžu poprosit volume. Teďkon my tady máme dneska tři výzvy. Jo, každý veřejný shromáždění, když se něco začíná, tak by mělo mít nějaký výstup. A protože my začínáme druhou vlnu našich veřejných shromáždění, našich demonstrací po více než roce nebo po jak dlouhý době se zase začínáme setkávat, tak máme taky tady výstup z toho veřejného shromáždění.

A protože tady je televize Prima, někde koukám CNN támhle, tak bych to chtěl říct, dokud tady jsou, aby věděli aspoň jednu výzvu. Přečtu vám třetí výzvu. Tahle ta výzva přišla ze strany VK, šéfredaktora Aeronet News a po naší společný konzultaci jsme zařadili tuhletu výzvu mezi ty naše tři výzvy, protože mi připadá, že to má logiku. Připadá mi, že by tahle výzva mohla padnout na úrodnou půdu. Připadá mi, že pokud Andrej Babiš teďkon pořád mluví o míru, tak by mohl tu naši výzvu vzít jako záminku k tomu, aby, aby se ukázal trochu jako mírotvůrce i vláda. A pokud tu výzvu oni nepřijmou, tak už si nedokážu moc představit, co by měli na mysli pod tím pojmem mír. Takže poslouchejte výzvu.

1. Výzva ke jmenování zmocněnce vlády České republiky pro mírové urovnání konfliktu na Ukrajině

Vyzýváme vládu České republiky, aby jmenovala zmocněnce vlády, který bude mít autorita-autorizaci a zmocnění k jednání jménem vlády České republiky a se zástupci a představiteli Ukrajiny, Ruské federace, Evropské unie a se všemi představiteli členských zemí EU, včetně, včetně zmocnění k jednání s představiteli Spojených států amerických, Číny a dalších zemí světa o otázkách urovnání konfliktu na Ukrajině a ukotvení udržitelného míru v Evropě.

Tento zmocněnec by měl zdůrazňovat zájmy České republiky, zájmy českého průmyslu a energetiky, zájmy českých zemědělců, českých občanů, českých domácností a měl by být schopen vysvětlovat a prosazovat tezi, že bezpečnost Evropě nikdy a za žádných okolností nemůže být dosažena, udržena a zachována bez širokého dialogu s Ruskem o bezpečnostních garancích pro všechny země Evropy, včetně zájmů České republiky, Ukrajiny a Ruské federace.

2. Výzva k zastavení vývozu zbraní a munice z České republiky na Ukrajinu, a to včetně dodávek na Ukrajinu přes třetí a další země

Vyzýváme vládu České republiky, aby usnesením vlády rozhodla o zákazu vývozu munice a zbraní z České republiky na Ukrajinu. Je povinností všech skutečných zastánců míru a mírového urovnání konfliktu na Ukrajině, aby přestali tolerovat pokrytecké postoje některých politiků, kteří hlásají potřebu míru na Ukrajině, ale současně vedle toho tolerují či schvalují dodávky zbraní a munice z českých zbrojovek do tohoto válečného konfliktu.

Vyzýváme vládu, aby usnesením vlády zaúkolovala příslušné ministry okamžitým ukončením vydávání vývozních zbrojních licencí jednotlivým zbrojařům a obchodníkům se zbraněmi a současně aby odmítala udělovat licence na vývoz do třetích zemí v tom případě, kdy bude hrozit, že munice či zbraně skončí na Ukrajině.

Telefonický vstup šéfredaktora Aeronet.news

— Teďkon bude mluvit šéfredaktor internetového magazínu Aeronet News a spoluautor dnešní trojvýzvy VK. A bude bohužel mluvit přes mikrofon, takže omluvte sníženou kvalitu zvuku. Doufejme, že se nám to všechno podaří. VK, slyšíme se?

— Ano, slyšíme se dobře.

— Tak poprosím nahoru zvuk. Tak, ještě nám píská trošičku. Dobrý, asi můžeš. Ještě píská. Asi můžeš mluvit. Dobře, dobře.

VK: varování před konfliktem kolem roku 2030

— Přátelé, já vás zdravím na dnešní demonstraci. Já jsem dostal pozvání od Ládi, abych řekl pár slov, ale já se opravdu dopředu budu muset omluvit, protože znáte moje přesahy ze Svobodného vysílače CZ, kde s Vítkem každý pátek samozřejmě máme pořady. Ale já jsem sepsal dvě výzvy, které před několika desítkami minut Láďa přednesl, protože z mých pořadů samozřejmě víte jednu zásadní věc. Evropa stojí před potenciálním konfliktem Evropy s Ruskou federací, válečným konfliktem na horizontu roku 2030.

Na Aeronetu máte poslední článek, kde máte výstupy Vladimira Putina z Valdajského fóra. Máte je s českými titulky. Poslechněte si je, přečtěte si je. Máte tam přepisy. Vzkaz, který ruský prezident posílá do Evropy, je vzkaz, že Rusko nechce válčit s Evropou. Evropa není nepřítelem Ruské federace, ale Evropa chystá všemi svými prostředky konflikt a s největší pravděpodobností válku s Ruskou federací.

A podle výroků vysokých evropských politiků a politiků, na jednotlivých úrovních členských zemí EU a rovněž i na základě výroků generálů Severoatlantické aliance chystají konflikt na horizontu roku 2030. Není dáno a není garantováno, že tento konflikt nastane. To znamená, nemáme jistotu. Je to hrozba, ale ta hrozba se zhmotňuje doslova každou minutou, každou hodinou.

VK: občané musí požadovat skutečnou mírovou politiku

Vaší povinností, vaším úkolem jakožto občanů, nás všech, je vytvořit tlak na naše volené politiky, aby začali dělat skutečnou mírovou politiku. Co to znamená? Znamená to netolerovat politikům výtah k moci v podobě zneužívání mírového hnutí v České republice. Většina lidí České republiky nechce válku, nechce posílat své syny do válečného konfliktu s Ruskou federací.

Proto úkolem každého z nás je vytvořit tlak na politiky a volené zástupce, aby s okamžitou platností za prvé ukončili veškeré dodávky ze soukromých a polostátních zbrojařských firem na Ukrajinu včetně dodávek přes třetí země, a zároveň za druhé, aby vytvořili a ukotvili status a funkci takzvaného zástupce nebo chcete-li zmocněnce vlády, jak už bylo uvedeno v jedné z těch tří výzev, který by měl autorizaci vlády České republiky jednat se všemi zúčastněnými stranami tohoto konfliktu o ukončení války na Ukrajině.

VK: zbrojení se může stát sebenaplňujícím proroctvím

Pokud se toto nepodaří, tak reálně hrozí, že ty výkřiky, které přicházejí z jednotlivých míst Evropské unie a Severoatlantické aliance, od generálního tajemníka NATO a od dalších, že ty výkřiky se stanou sebenaplňujícím proroctvím. Nebude to tak, že zbrojíme jako celá Evropa na úkor zemědělců, na úkor občanů na válku, aby byla Evropa připravená před potenciálním útokem Ruské federace, ale obrátí se to.

Připravená a vyzbrojená Evropa na horizontu 2030 bude připravená na vyslání vojsk na Ukrajinu, protože v roce 2030 vyčerpaná Ukrajina se nedokáže udržet na frontových liniích. Přijdou tam vojáci Evropské unie, vojáci jednotlivých evropských zemí. A jednotliví politici, dámy a pánové, to vědí. Mají své noty, mají noty z Bruselu, mají noty z NATO.

VK: přípravy na konflikt a odpovědnost politiků

Před několika dny, 15. září, NATO uveřejnilo speciální manuál. Je to v podstatě směrnice, sedmibodová směrnice, která stanovuje a úkoluje jednotlivé vlády, aby připravily své země na případný konflikt v Evropě, aby připravily nácviky, jak zavírat hranice, nácviky, jak ochraňovat různé kritické zdroje, jak mobilizovat pracovní sílu a tak dále.

Celá Evropa se chystá na konflikt s Ruskou federací. A nikdo z Evropské unie, žádný politik, žádná vláda ze sedmadvaceti zemí Evropské unie a členských zemí EU, žádná vláda dosud nevyvinula jakoukoliv iniciativu k přímému jednání s Ruskou federací a nevyvinula ani iniciativu k zastavení dodávek zbraní do válečného konfliktu na Ukrajině.

Proto my můžeme neustále mluvit o míru. Politici mohou mluvit o míru. Jednotlivé politické strany se budou takzvaně vytahovat v příštích volbách do volených parlamentních, komunálních, krajských funkcí na zádech voličů míru. Ale dokud se bude o míru jenom hovořit, nedojde žádné změně. A na horizontu roku 2030 se můžeme dočkat frontových linií v Evropské unii.

Proto každý z nás se musí zasadit o to, aby politici věděli, že jejich využívání a zneužívání nás jako voličů k výtahu k politické moci právě končí. Musíme chtít a musíme prosadit jejich skutečnou práci. A aby přestali mluvit, ale začali něco dělat konečně pro mír. Já vám děkuji za pozornost.

Ladislav Vrabel: pokračovat v občanském tlaku

— Děkuju moc. Tak koukám, že projev VK se vám líbil. Mně taky. Myslím si, že jeho projev je dost optimistický s rokem 2030. Pakliže skutečně konflikt mezi, otevřený konflikt mezi Ruskou federací a Evropskou unií nebo mezi NATO nastane až v roce 2030, pokud nastane, tak opravdu máme čas. Máme čas znovu zmobilizovat síly každý z nás a zasadit se za to, aby se věci změnily.

Vím, že to vypadá jako neprostupná zeď, že nás tady není mnoho, ale věřte tomu, že tohle veřejný shromáždění uvidí minimálně sto tisíc lidí na sociálních sítích. A ty lidi dostanou celý ten vzkaz, který tady je. Takže je potřeba šířit myšlenky míru dál, přestože spousta lidí odevzdala svůj hlas v těch volbách a myslí si, že to je vyřešeno. Je potřeba pracovat. Jestli to bude až v roce 2030, tak se může ještě do té doby hodně změnit.

Ladislav Vrabel: český zájem o francouzské jaderné odstrašení

Ale ta věc, která je akutní a kvůli které jsme se tady dneska sešli, je to, co řekl Andrej Babiš. Petr Pavel v březnu tohoto roku prohlásil, že chce, aby Česká republika, poprosím trošku hlas víc, ať je to slyšet, že Česká republika se chce zapojit do jaderného odstrašení společně s Francií. A my, my nemáme rádi Petra Pavla. My ho nemáme rádi, protože to, co dělá, se nám nelíbí.

Jenže Andrej Babiš, proti kterému jsme tady protestovali před pěti lety, se hned měsíc na to přidal a řekl úplně to stejné, že chce také, abychom se přidali k francouzskému jadernému odstrašení.

A před třemi dny prohlásilo Ministerstvo zahraničních věcí vedené Petrem Macinkou, který je sympatický, je to sympatickej kluk, řekněme si to na rovinu. Hraje na kytaru, má pěknou ženu, má malý dítě. Možná je to trošku takovej alpinista, jo, nějaký možná, možná prostě jako někde šplhá moc, ale, ale je to sympatickej kluk. Ale proboha, Ministerstvo zahraničních věcí nám před třemi dny oznámilo, že oficiálně započalo jednání s Francií o dodání jaderných zbraní na území Český republiky.

A s tím se, přátelé, váže první výzva z té naší trojvýzvy. Stačí, když to podepíšete jednou. Není to petice, je to výzva. Každý, kdo to chcete podepsat, můžete napsat jméno, příjmení, nevím, co tam je za kolonky, podepsat to. My to doručíme parlamentu, doručíme to vládě. Doufejme, že média, která jsou tady, tady nebudou dělat rozhovory s lidma o nějakých nesmyslech, ale představí, že jsou tady, že tady je trojvýzva.

První výzva je ukončit veškerý dodávání zbraní na Ukrajinu, a to i ze strany soukromých firem. Evropská unie to dělá vůči pětatřiceti zemím, že to je zakázané, kde jsou konflikty. Proč bychom měli dodávat zbraně na Ukrajinu do vojenského konfliktu? Druhá věc, druhá výzva, která tady je, je výzva k vytvoření vládního zmocněnce pro vyjednávání míru. A to je gesto, které je potřeba učinit.

3. Výzva proti rozmístění jaderných zbraní v České republice

A třetí výzva je k tomu, aby nebyly umístěny jaderné zbraně v České republice. Přečtu vám ji.

My, níže podepsaní účastníci veřejného shromáždění Člověk na prvním místě, vyzýváme Parlament a vládu České republiky, aby odmítly vyzbrojení České republiky jadernými zbraněmi a jejich umístění na našem území. Vyzýváme vládu České republiky, aby nepodepsala ani neuzavřela s Francií, Spojeným královstvím, Spojenými státy americkými ani s žádnou jinou zemí dohodu, která by umožnila umístění jaderných zbraní na území České republiky. Žádáme, aby vláda nepodnikala ani jiné kroky směřující k pořízení jaderných zbraní pro Českou republiku.

Vyzýváme Parlament České republiky, aby nepodpořil rozmístění jaderných zbraní v České republice a neudělil souhlas s uzavřením takové smlouvy, bude-li mu předložena. Při jaderném výbuchu nebo při havárii jaderné zbraně by mohlo dojít k nenahraditelným škodám na životech a zdraví lidí i na životním prostředí. Při rozhodování o bezpečnosti země musí být člověk na prvním místě.

Ve svém vstupu jsem popsal scénář, v němž se evropské zbrojení a přípravy na potenciální konflikt kolem roku 2030 mohou stát sebenaplňujícím proroctvím: vyzbrojené evropské státy mohou vyslat vojáky na pomoc vyčerpané Ukrajině a tím vstoupit do války s Ruskou federací. Nemáme jistotu, že se to určitě stane, ale je to hrozba, proti níž musí občané včas požadovat konkrétní politické kroky.

Zastavení dodávek má zahrnovat i soukromé firmy a prostředníky

Moje první výzva k zastavení vývozu míří přímo na rozhodování české vlády a příslušných ministerstev. Žádáme, aby kabinet přijal usnesení a uložil ministrům zastavit vydávání vývozních zbrojních licencí pro dodávky na Ukrajinu. Zároveň požadujeme, aby se zákaz vztahoval i na vývoz do třetích zemí, jestliže hrozí, že zbraně nebo munice nakonec skončí na ukrajinském bojišti. Právě tato druhá část představuje podstatný bod celé výzvy: přesměrování zásilky přes jiného odběratele by podle požadavku nemělo umožnit obejít její skutečný účel.

Politické jádro požadavku je jednoznačné. Odmítáme, aby představitelé státu mluvili o potřebě míru a současně schvalovali nebo tolerovali zásobování pokračujícího konfliktu českými zbraněmi. Ve výzvě tento souběh označujeme za pokrytectví a žádáme, aby vláda svůj postoj promítla do konkrétního rozhodnutí. Pro účastníky shromáždění má být právě nakládání s vývozem zbraní měřítkem, podle něhož lze posuzovat skutečný obsah mírových prohlášení. Požadavek zahrnuje soukromé i polostátní dodavatele, tedy také obchodní činnost, která se nemůže vyřešit pouhým zastavením darů z armádních skladů.

Mírový zmocněnec s mandátem jednat i s Moskvou

Moje druhá výzva nabízí diplomatický nástroj, který má zákaz dodávek doplnit: vládního zmocněnce pro mírové urovnání konfliktu na Ukrajině. Nemá jít o čestnou funkci ani o dalšího komentátora zahraniční politiky. Předložený text požaduje člověka s výslovným oprávněním jednat jménem české vlády s Ukrajinou, Ruskou federací, institucemi Evropské unie a představiteli jejích členských států. Mandát má zahrnovat rovněž Spojené státy, Čínu a další země, které mohou přispět k ukončení války a k udržitelnému bezpečnostnímu uspořádání v Evropě.

V textu výslovně uvádím zájmy českého průmyslu, energetiky, zemědělců, občanů a domácností. Mírové vyjednávání tak spojují s každodenními potřebami země a požadujeme, aby česká diplomacie tyto potřeby aktivně prosazovala. Základní tezí výzvy je přesvědčení, že dlouhodobou evropskou bezpečnost nelze zajistit bez širokého dialogu s Ruskem o bezpečnostních garancích pro evropské státy. Zmocněnec by měl tuto pozici předkládat při jednáních a hledat průchodnou cestu k dohodě. Zřízením takové funkce by vláda převedla řeči o míru do odpovědnosti konkrétního člověka s konkrétním úkolem.

Francouzské jaderné odstrašení: Praha již sdělila zájem

Třetí výzva, kterou sepsal Láďa Vrabel, reaguje na český zájem o francouzskou iniciativu jaderného odstrašení. Echo24 informovalo [2] už 1. října, že ministerstvo obrany potvrdilo oficiální sdělení tohoto zájmu Francii; zprávu převzal [3] také portál Media24. Publikované vyjádření tedy dokládá, že téma překročilo rovinu nezávazných veřejných úvah. Samotná informace však nedokládá podepsanou dohodu o umístění jaderných zbraní v České republice ani potvrzený český souhlas s jejich rozmístěním.

Politickým předmětem sporu je v této fázi směřování spolupráce a hranice, které má vláda při jejím vyjednávání respektovat. Andrej Babiš o tématu veřejně hovořil [4] již 20. dubna, kdy Novinky popsaly jeho rozhovor s Emmanuelem Macronem o jaderném odstrašení. Premiér tehdy uvedl, že projekt je na začátku a jeho konkrétní podmínky budou vyžadovat další čas. Sobotní trojvýzva míří přímo na nynější rozhodování vlády a na obsah případných budoucích dohod.

Česko má zájem o francouzský jaderný deštník. Dle obrany jsme to již dali Paříži najevo
https://t.co/LMaypBnZs8 https://t.co/nwmsCXFTgA

— Echo24.cz (@echo24cz) October 1, 2026

Výzva žádá, aby kabinet neuzavíral s Francií ani s jinou jadernou mocností smlouvu umožňující rozmístění jaderných zbraní na českém území. Stejnou hranici má podle výzvy hájit Parlament, pokud mu bude taková smlouva předložena. Zpráva Echa uvádí, že francouzská iniciativa může zahrnovat dočasné rozmístění prvků strategického letectva v partnerských zemích, zároveň však Paříži ponechává rozhodování o případném použití jaderných zbraní. Přesná podoba české účasti zveřejněna nebyla.

Právě proto je požadavek shromáždění formulován předem: vláda má odmítnout rozmístění hlavic i kroky směřující k jejich pořízení pro Českou republiku. Výzva argumentuje možnými nenahraditelnými škodami na životech, zdraví a životním prostředí. Do centra rozhodování staví člověka, který by následky případné jaderné katastrofy nesl, a požaduje závaznou politickou hranici dříve, než vzniknou konkrétní smluvní závazky.

Roky 2029 a 2030 se staly horizontem vojenských příprav

Časový rámec, na který jsem upozornil, má oporu ve veřejných evropských a německých dokumentech. Evropská unie používá [5] program Připravenost 2030 a usiluje o posílení obranných kapacit do konce tohoto desetiletí. Generální inspektor Bundeswehru Carsten Breuer vysvětluje [6] německé přípravy odhadem, že Rusko by od roku 2029 mohlo být schopné rozsáhlého útoku na území NATO. Jde o deklarované termíny připravenosti a odhady možné hrozby. Z tohoto vývoje prostě vyvozuji jiné politické riziko: že vybudované vojenské kapacity budou následně použity k přímému vstupu do ukrajinského konfliktu.

Podstatou mého varování je okamžik, kdy by evropské armády převzaly část bojových úkolů na Ukrajině. V popsaném scénáři se dlouhodobá vojenská pomoc promění v nasazení vlastních jednotek a evropské země se dostanou do přímého střetu s Ruskem. A nikdo z politiků v EU se nechystá na mír, ale všichni se chystají na konflikt. A dokonce vlády zemí EU hledají možnosti svých zapojení do jaderného deštníku.

Sobotní shromáždění proto zanechalo tři jasné otázky pro českou politiku. Zda bude dál zásobovat válku, zda vytvoří vlastní nástroj mírového vyjednávání a zda odmítne možnost rozmístění jaderných zbraní na českém území. Na těchto rozhodnutích bude brzy vidět, jakou váhu má vládní slovo “mír” ve skutečnosti a v okamžiku, kdy jsou vyžadovány činy a ne jenom slova. Jsem samozřejmě realista a od politiků zázraky nečekám. Ale výzva rozhodně bude fungovat jako lakmusový papírek autenticity české mírové politiky. Taková je realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Putin na Valdaji varoval, že Evropa odvádí pozornost od vlastních problémů konfliktem s Ruskem! Moskva varuje Brusel před přípravami na válku a ruská rozvědka prý pozorně sleduje zbrojní podniky v EU! A proč Ukrajina bojuje marný boj o 11% zbytku Donbasu, když Kyjev přiznává, že ho napořád neudrží?

Říj 2, 2026

Putin na Valdaji varoval, že Evropa odvádí pozornost od vlastních problémů konfliktem s Ruskem! Moskva varuje Brusel před přípravami na válku a ruská rozvědka prý pozorně sleduje zbrojní podniky v EU! A proč Ukrajina bojuje marný boj o 11% zbytku Donbasu, když Kyjev přiznává, že ho napořád neudrží?

Vladimir Putin v diskusi s moderátorem Fjodorem Lukjanovem na Valdajském fóru 2026 spojil evropskou válečnou rétoriku s krizí uvnitř evropských států. Podle jeho výkladu potřebují jejich vlády přesunout pozornost občanů od hospodářských problémů, sociální politiky a životní úrovně k vnější konfrontaci. Rusko v tomto mechanismu plní úlohu nepřítele, kolem něhož lze organizovat veřejnou hrozbu a politickou mobilizaci.

Tři vybrané ukázky z rozhovoru vám ukážou, jak Moskva tuto situaci hodnotí a jaké důsledky z ní vyvozuje. Moderátorem diskuse byl [1] ředitel vědecké práce Valdajského klubu Lukjanov. V první ukázce Putin reagoval na otázku ruských varování evropským zemím. Připomíná výroky o přípravě války s Ruskem v letech 2029–2030, vojenská cvičení v Baltu, pokusy zadržovat ruská plavidla a prohlášení o Kaliningradu.

Při přímém napadení Ruska se podle něj okamžitě otevře otázka použití všech dostupných zbraní. A to včetně jaderných, kterých má Rusko nejvíce ze všech zemí na světě. Početní a hospodářskou převahu protivníka, hlavně tedy EU, představuje jako důvod využít ruské vojenské výhody. Evropa tak podle jeho argumentace nemůže počítat s tím, že větší počet obyvatel EU automaticky znamená bezpečnou převahu ve válce. Moskva si ponechává rozhodnutí, jaké prostředky obrany použije.

Evropská eskalace, Kaliningrad a odvedení pozornosti od domácích problémů

Vladimir Putin: Nikoho nestrašíme. A to, co jste právě zmínil, prohlášení ministerstva zahraničí a dopisy, které ministerstvo rozeslalo některým zemím, není zastrašování, ale odpověď na pokus zastrašit nás.

Vždyť tato prohlášení západních politiků a evropských politiků o nutnosti, možnosti a přípravě války s Ruskem v letech 2029–2030 přece neformulujeme my. Slyšíme je z druhé strany, a to neustále. Neustále. A pak i konkrétní kroky: jedno cvičení v Baltském moři za druhým, a potom pokusy o zadržení našich lodí, plavidel. To je přece všechno eskalace, o které jsem právě mluvil v projevu. To všechno je eskalace.

A pak jsme začali slýchat prohlášení týkající se Kaliningradské oblasti. A všechno je správně napsáno v prohlášení ministerstva zahraničí i v rozeslaných dopisech. Pokud dojde k přímému útoku na Ruskou federaci, v tomto případě se tím myslí Kaliningrad, ano, případně i nějaká další území, samozřejmě se na pořadu jednání nevyhnutelně a okamžitě objeví otázka použití všech zbraní Ruskou federací, které má naše země k dispozici. To je nevyhnutelné. A nezáleží na příjmení vrchního velitele nebo prezidenta Ruska.

Jde o to, že pokud tomu rozumím, generální tajemník NATO mluvil o tom, že v Evropě je tři sta milionů a tak dále. Ano! Právě proto pro nás bude nevyhnutelné nastolit otázku použití všech sil a prostředků, které máme. Proč? Zaprvé chápeme, že proti nám bude stát protivník, který nás početně dvojnásobně převyšuje. Má velký hospodářský potenciál a velký vojenský potenciál. My přece nebudeme mít tolik sil a prostředků, abychom této hrozbě čelili. A budeme muset využít své konkurenční výhody v tomto boji.

A jaké to jsou? Jde o to, že právě v prostředcích na svou obranu máme tyto konkurenční výhody. Ano, Francie a Velká Británie jsou samozřejmě jaderné mocnosti, to velmi dobře chápeme a uvědomujeme si to. Ale takové ničivé prostředky, jaké má dnes Rusko, nemá nikdo jiný. A to je naše konkurenční výhoda.

Jak jinak máme čelit agresorovi? Nikomu nevyhrožujeme. Jen říkáme, že nástrojů na svou obranu nemáme zase tolik. A mimochodem, v tom dopise a prohlášení ministerstva zahraničí se o použití jaderných zbraní nemluví. Mluví se tam, jak jsem to právě formuloval, o použití všech sil a prostředků, které má naše země k dispozici. A jaké to budou, o tom už rozhodneme my.

– Fjodor Lukjanov: Vámi zmíněný generální tajemník NATO na to ale reagoval, řekl bych, velmi klidně. Řekl: „My to nepovažujeme za vážné.“

– Vladimir Putin: Správně. Pokud za vážné nepovažujeme jejich hrozby vůči nám.

– Fjodor Lukjanov: Tak ještě jedno téma, abychom to uzavřeli. Před několika týdny ministerstvo obrany…

– Vladimir Putin: Mimochodem, promiňte, Fjodore, myslím, že víte, s čím souvisí neustálé vyhrocování situace ze strany mnoha evropských zemí? Souvisí s vážným zhoršením hospodářské a vnitropolitické situace v těchto zemích. Podívejte se, co se děje s ekonomikou. Podívejte se, co se děje se sociální politikou, s životní úrovní občanů největších evropských států.

A v těchto podmínkách nutně potřebují přesunout, přesunout tedy pozornost svých občanů z vnitřních problémů na problémy vnější. Právě jsem byl nucen odpovídat na otázky, které jste mi položil. Myslím, že od nás takovou odpověď očekávali.

Právě závěr první odpovědi obsahuje politicky nejvýbušnější sdělení. Putin tvrdí, že vyhrocování vztahů má domácí funkci: Přesměrovat nespokojenost a změnit předmět veřejné pozornosti. Pokud občané místo odpovědí na problémy každodenního života dostávají další válečný scénář, vláda získává možnost přestavět pořadí priorit.

V takovém prostředí lze mimořádné výdaje vysvětlovat mimořádným nebezpečím a kritiku zatlačovat do pozadí. Konfrontace se potom může stát prostředkem politického přežití těch, kteří ji stupňují. To je mechanismus, před kterým Putin varuje, a zároveň otázka, kterou by evropská veřejnost měla klást vlastním představitelům.

Zbrojní podniky v hledáčku ruské rozvědky

Historická paralela vede k meziválečné Evropě, kde hospodářské a společenské otřesy pomáhaly autoritářským hnutím a zbrojení se spojovalo s agresivní mobilizací. Mussolini nastoupil [2] už roku 1922, Hitler roku 1933; ve Španělsku následovala občanská válka v letech 1936–1939 a Francova diktatura. Nacistická propaganda přitom spojovala antisemitismus s obrazem bolševického nepřítele a připravovala společnost na expanzi.

Historické varování spočívá v politickém využívání strachu, nenávisti a militarizace. Jakmile se válka stane odpovědí na problémy společnosti, lidé se postupně mění ze subjektů politiky v její spotřební materiál – materiál pro válku. Druhá ukázka posouvá diskusi od rétoriky k evropskému zbrojnímu průmyslu. Lukjanov připomíná seznam podniků zveřejněný ministerstvem obrany; následná varování zaznívala i z ministerstva zahraničí.

Seznam evropských výrobců dronů zveřejnilo [3] ruské ministerstvo obrany už v dubnu 2026 a Dmitrij Medveděv jej označil za seznam potenciálních cílů. Putin rozlišuje mezi dodávkami zbraní a přímým zapojením do bojových operací, kam řadí družicový průzkum a technickou pomoc při hlubokých úderech. Současně říká, že Rusko nechystá útok na tyto podniky „zítra“.

Evropské zbrojní podniky a přímé zapojení do války

– Fjodor Lukjanov: Před několika týdny ministerstvo obrany zveřejnilo seznam evropských podniků, které vyrábějí zbraně pro Ukrajinu, a dodávají je odtud, s velmi jasným upozorněním, že jde o potenciální cíle. To bylo poté několikrát potvrzeno na různých úrovních, včetně ministerstva zahraničních věcí.

Předpokládejme, že v určitém okamžiku bude zřejmě třeba varování něčím podložit, a bude nutné zaútočit na některý z těchto velkých podniků. To bude nejspíš vnímáno jako útok ze strany Ruska, s možností a nutností aktivovat článek smlouvy NATO o kolektivní obraně. Jsme na něco takového připraveni? Stiskněte tlačítko.

– Vladimir Putin: Dodávky zbraní jedněmi zeměmi do jiných zemí nejsou ničím novým. Jde o vojensko-technickou spolupráci, a ta v nás nevyvolává znepokojení. Zapojení jiných zemí do přímých bojových operací však samozřejmě znepokojení vyvolává.

Co tím myslím? Velmi dobře si uvědomujeme, že při provádění úderů hluboko na ruském území nemůže vše probíhat tak hladce pro ozbrojené síly Ukrajiny bez družicového průzkumu, bez technické pomoci západních specialistů. Právě to představuje hrozbu pro všechny. Znamená to zapojení těchto zemí do války s Ruskem a vytváří to další hrozby do budoucna.

Na dodávkách zbraní do oblastí konfliktů není nic dobrého. Všechny země světa se tomu vždy snaží vyhýbat. Dodávat zbraně do oblastí konfliktů se považuje za nevhodné, a my například odnikud zbraně nedostáváme. Spoléháme pouze na svůj obranný průmysl, na své hospodářské možnosti.

Ukrajina, to vím a všichni to dobře vědí, nemůže existovat samostatně. Dokonce ztrácí prvky státnosti. Podle mého názoru je to zjevné. Je řízena zvenčí.

A když někdo chce proti nám bojovat cizíma rukama, v tomto případě rukama ukrajinského režimu, který posílá své lidi, vlastně si myslím, že je ani za své nepovažuje, pod palbu, fakticky na vyhlazení. Když někdo začne proti nám bojovat cizíma rukama, je to samozřejmě hrozba.

Neříkám, že se zítra chystáme podnikat údery na území a na podniky zemí, které dodávají zbraně na Ukrajinu. Je to však hrozba, kterou si musíme jasně uvědomovat, vyhodnocovat ji a mít ji na paměti. A samozřejmě ozbrojené síly Ruska a vojenská rozvědka musejí vědět, odkud tyto hrozby přicházejí. Pozorně to sledujeme.

Putinovo „pozorně to sledujeme“ je v tomto kontextu varováním. Evropská výroba pro ukrajinskou válku vstupuje do ruského vojenského hodnocení hrozeb a zůstává předmětem zpravodajského zájmu. Zároveň jeho odpověď ponechává otevřenou hranici mezi podporou spojence a přímou účastí na útocích. Právě kolem této hranice vzniká riziko střetu s NATO. Evropské vlády proto odpovídají i za důsledky rozhodnutí, která jejich území a průmysl přibližují k válce. Obyvatelům nestačí oznámit zakázky a rozpočty; potřebují znát také bezpečnostní cenu a politický cíl této spolupráce.

Proč bojovat další dva roky o území, které má být ztraceno?

Třetí ukázka klade otázku ceny pokračujícího boje. Putin uvádí, že pod ukrajinskou kontrolou zbývá přibližně 11% území Doněcké lidové republiky, a připisuje ukrajinskému vedení odhad jeho udržení na rok a půl, evropským představitelům na dva roky.

Sám očekává rychlejší ztrátu vzhledem k postupu ruských vojsk. Z těchto tvrzení vyvozuje otázku, zda má smysl se území držet. Jeho argument míří na rozpor mezi předpokládaným výsledkem a lidskou cenou odkladu. Kdo slibuje pouze další dobu odporu, musí vysvětlit, co má tato doba přinést. To ale Kyjev svým občanům nikdy neřekne, kromě výkřiků o peremoze, čemuž už normální Ukrajinci dávno nevěří.

Zbývající území Donbasu a cena pokračování války

Vladimir Putin: Teď řeknu jednu citlivou věc. Možná jsem to nikdy veřejně neřekl. Slýcháme: „Vyhráváte válku, už jste udělali tohle, tohle a tohle.“ Tak už to možná stačí? Jenže nejde ani o ten kus země. V Doněcké lidové republice zůstalo pod kontrolou Ukrajiny přibližně jedenáct procent území.

A to, co řeknu dál, je důležité. Na vysoké úrovni ukrajinského vedení se říká, že zbývajících jedenáct procent území DLR udrží ještě zhruba rok a půl. V Evropě říkají, že je Ukrajina udrží dva roky.

My se domníváme, že k jejich ztrátě dojde mnohem dříve, vzhledem k tempu postupu našich vojsk, o kterém jsem právě mluvil. Chci upozornit, že toto tempo se zvyšuje. Otázka zní: Pokud ke ztrátě těchto území nevyhnutelně dojde, má smysl se jich držet?

Pokud přijmeme předpoklad, který Putin předkládá, vyvstává otázka: Kolik lidí má zemřít kvůli oddálení výsledku považovaného za nevyhnutelný? Každý další měsíc znamená další mrtvé Ukrajince, ale logicky tím pádem i Rusy, zraněné a zničené rodiny na obou stranách. Politika Kyjeva, která neumí pojmenovat dosažitelný výsledek, ale požaduje pokračování ukrajinských obětí, je prostě podpisovou značkou nejen Kyjeva, ale hlavně Londýna.

Už v březnu 2022 zmařil britský premiér ukončení války podle dohod na základě parafovaných bodů z Istanbulu, aby Ukrajinci neměli mír, ale aby bojovali a umírali. Samotné prodlužování války nemůže být ospravedlněním beznadějného boje. Bez plánu na vítězství, jak má další boj změnit konečný výsledek, tak před očima ukrajinské veřejnosti zůstane jen pokračující masakr Ukrajinců na Donbasu. A odpovědnost nesou všichni představitelé junty v Kyjevě, kteří na pokyn Londýna rozhodují o pokračování války, kterou Kyjev už prohrál.

A jenom se hraje o to, jak moc a kolik prohrál. A hraje se o to, kolik prohrou Ukrajiny prohraje znacifikovaná a doběla rusofobizovaná Evropa. Jestli Ukrajina ztratí jen nějaké své území, anebo celou svoji podstatnou část mužské populace. Protože platí, že jakkoliv válka na Ukrajině skončí, bude mužský genom na Ukrajině na několik generací neutralizován. A to nejen v důsledku obětí války, ale i v důsledku exodu mladých Ukrajinců z rozvrácené poválečné Ukrajiny do světa a hlavně do EU. Stejný osud potkal Arménii po rozpadu SSSR, kdy do ciziny po roce 1991 odešla více než polovina arménské populace. A model Arménie čeká i Ukrajinu. A to je prostě drsná realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Exkluzivní překlad projevu Vladimira Putina na Valdajském fóru 2026 a plný přepis! Nový světový řád je nevyhnutelný a pád starého řádu přinese konflikty! Snaha udržet západní hegemonii může přivést svět k válce bez možnosti návratu k míru! Hrozbou se může stát i umělá inteligence a její zneužití v rukách Západu!

Říj 1, 2026

Exkluzivní překlad projevu Vladimira Putina na Valdajském fóru 2026 a plný přepis! Nový světový řád je nevyhnutelný a pád starého řádu přinese konflikty! Snaha udržet západní hegemonii může přivést svět k válce bez možnosti návratu k míru! Hrozbou se může stát i umělá inteligence a její zneužití v rukách Západu!

Vladimir Putin ve svém projevu na fóru Valdajského diskusního klubu předložil obraz světa, který se blíží k rozhodujícímu zlomu. Nový světový řád založený na multipolaritě označil za nevyhnutelný, současně však varoval, že cesta k němu může vést přes mimořádně nebezpečné konflikty. Ústředním problémem jeho vystoupení je odpor dosavadního hegemona vůči ztrátě výsadního postavení.

Západ podle Putinova výkladu musí přijmout existenci dalších samostatných center moci a naučit se respektovat jejich zásadní zájmy. Pokus vynutit si pokračování dosavadního uspořádání silou však může proměnit geopolitický ústup v katastrofu pro celé lidstvo.

Nejtvrdší varování zaznělo v souvislosti s cílem strategicky porazit protivníka. Putin zdůraznil, že stát postavený před hrozbu ztráty samostatnosti, důstojnosti a samotného práva na existenci začne jednat podle zákonů boje o přežití. V prostředí jaderných mocností má taková konfrontace zcela jiný rozměr než běžný spor o diplomatické či hospodářské výhody.

Vladimir Putin během projevu na Valdajském fóru 2026

Čím otevřeněji se vyhlašuje strategická porážka protivníka, tím větší je podle něj pravděpodobnost přechodu do nejtvrdší fáze boje. Eskalace přitom není jednostranným procesem: Každý další krok vyvolává odpověď a okamžik, kdy už nebude možné vývoj zastavit, může přijít rychle a nečekaně. Ukrajinský konflikt Putin zasadil právě do tohoto širšího střetu o podobu budoucího světa.

Popsal jej jako důsledek západní politiky, která podle jeho slov proměňovala Ukrajinu v nástroj boje proti Rusku, podporovala vojenské pronikání NATO a nakonec postavila Moskvu před nutnost ozbrojené obrany. Zároveň připomněl nevyužitou možnost vytvořit po skončení studené války společný evropský bezpečnostní prostor.

Na příkladu německého sociálního demokrata Egona Bahra ukázal, že varování před pokračováním blokové konfrontace existovala už v roce 1990. V jeho podání dnešní bezpečnostní krize vyrůstá z rozhodnutí zachovat logiku soupeřících bloků a využít oslabení Ruska k dalšímu rozšiřování západního vlivu.

Kolaps starého světového řádu přinese konflikty a války

Projev však mířil i za hranice současných válek. Putin spojil vznik multipolárního uspořádání s reformou OSN, rozvojem BRICS a budováním eurasijského partnerství, ale také s otázkou, kdo bude ovládat nové technologie. Varoval před digitální totalitou a před předáváním vojenského rozhodování umělé inteligenci.

Připomněl případ Stanislava Petrova, který v roce 1983 správně rozpoznal falešný poplach raketového útoku, a položil otázku, jak by v podobné situaci postupoval algoritmus. Jeho závěrečné poselství tak spojuje dvě podmínky: Lidstvo musí přijmout nové rozložení moci a zároveň přežít nebezpečné období jeho vzniku. Bez toho podle Putina nemusí zůstat nikdo, kdo by si o dnešní době mohl přečíst v budoucích učebnicích.

Plný přepis projevu Vladimira Putina

Nové světové uspořádání a naléhavý úkol zachovat mír

Vážené dámy a pánové, kolegové. Podle dobré tradice se scházíme na každoročním fóru mezinárodního diskusního klubu Valdaj, abychom prodiskutovali nejnaléhavější světové problémy. Vždy jsme se snažili nejen stanovit diagnózu stavu světa, ale také načrtnout obrysy vznikajícího světového uspořádání. Jsem přesvědčen, že intelektuální bohatství a zkušenosti s přímou a důvěrnou komunikací, které klub nashromáždil, budou zapotřebí, až se my všichni, Východ i Západ, Sever i Jih, dříve či později budeme muset dohodnout na zásadách vytváření nového světového uspořádání, schopného zajistit pokrok a rozvoj lidstva na příští desetiletí.

Bohužel musíme přiznat, že dnes před námi stojí jiné úkoly, mnohem naléhavější a závažnější. Moderátor sice řekl, že je třeba všechny uklidnit, ale palčivé problémy nikam nezmizely. Stále existují. Znepokojivé tendence, které pozorujeme na mezinárodní scéně, nás především nutí přemýšlet nikoli o tom, jak rozumněji, účinněji a spravedlivěji uspořádat světovou spolupráci v nadcházejícím období, ačkoli je to vše nepochybně velmi důležité, ale především o tom, jak zachovat celosvětový mír a bezpečnost právě teď, v situaci, kdy byla mnohá dosavadní právní pravidla odhozena a nová se dosud neobjevují.

Co je třeba udělat, abychom se vyhnuli nejkatastrofičtějším scénářům? Odpovědnost za naši společnou budoucnost rozhodně není abstraktní výzvou. Je to soubor praktických kroků, jejichž cílem je zabránit tomu, aby lidstvo sklouzlo na hranici přežití, a předejít nenapravitelnému.

Proměna světa zasahuje samotnou podstatu člověka

Svět dospěl k rozhodujícímu bodu obratu ve svém vývoji. A zdaleka nejde jen o politiku. Politika jako vždy vychází z hlubokých změn. Změny probíhají ve všech oblastech, od prakticky jakýchkoli technologií po sociální strukturu společnosti, od klimatu po medicínu, od vojenství po bioetiku, od budoucnosti energetiky po demografické změny, od všeobecné digitalizace a umělé inteligence po zcela nové modely hospodářského rozvoje. V tomto výčtu bychom mohli pokračovat dlouho.

To vše dohromady vytváří podmínky pro kvalitativní proměnu. Všechny její okolnosti a důsledky zatím nedokážeme jednoznačně a v plném rozsahu posoudit. Už jen proto, že uvedené změny probíhají současně a jejich dopad na společnost a stát je rozporuplný. Ještě se o tom zmíním.

Rozsah změn, které už nastaly i které nás čekají, je prostě obrovský a zdá se, že si to uvědomujeme. Není náhoda, že se dnes tolik diskutuje o budoucnosti, často s výraznými obavami z nejistoty a nepředvídatelnosti. Lidstvo sice velké změny pociťuje, ale přesto si ještě plně neuvědomilo velikost výzvy, se kterou se potýká. Je to začátek naprosto nové, zcela nové reality. Hrozby a nebezpečí jsou těsně provázány s možnostmi a perspektivami. Jsou přitom od sebe neoddělitelné. Mění se celý náš život.

Znovu zdůrazním, nejde jen, a dokonce ani především, o posun rovnováhy sil mezi mocnostmi nebo o přerozdělení hospodářského a technologického vlivu. To vše je samozřejmě důležité a skutečně se děje. Hlavní změna však zasahuje biologickou a morální podstatu člověka, jeho bytostnou povahu, způsob našeho bytí a základy našeho pohledu na svět.

Technologie otevírají fantastické, v doslovném smyslu tohoto slova, perspektivy překonávání překážek a zvyšování kvality života. Zároveň však na novou úroveň posouvají i možnosti všeobecného zničení, bohužel v důsledku vojenských konfliktů, rychlé degradace životního prostředí nebo ztráty kontroly nad spuštěnými technologickými procesy.

Vnitřní krize států a vyvážení nestability do zahraničí

Je jasné, že taková atmosféra nutně vyvolává zvýšenou nervozitu lidí i společností a růst vnitřního napětí spojeného s nejistotou a nejasností, jaký bude zítřejší den. Jedním z důsledků se stává vnitropolitická horečka v mnoha zemích. Tím spíše, že klasické stranické systémy stále méně odrážejí rychle se měnící sociální strukturu.

Pro každý stát, ať je uspořádán jakkoli a ať se opírá o jakékoli kulturní a historické tradice, je vnitřní stabilita, myslím, že se mnou budete souhlasit, vždy důležitější než všechno ostatní. A pro její zachování mohou vlády podnikat nejrůznější kroky, včetně těch, které ovlivňují situaci v zahraničí, v sousedních zemích, regionech i ve světě jako celku. Jinými slovy, bohužel vyvážet nestabilitu. To vše jen zhoršuje a zesiluje napjatost, pokud to tak lze říci, napětí v mezinárodním prostředí.

Ať se ve světě v příštích letech naplní jakýkoli scénář, pokračování mezinárodních konfliktů je bohužel velmi pravděpodobné. Mimo jiné i proto, že probíhající zásadní změny a možnosti, které se otevírají, podněcují a živí ambice, ochotu riskovat kvůli zdánlivě velkému zisku. Rád bych se v tomto hodnocení mýlil, ale trvalé tendence dneška jsou bohužel právě takové.

Ústup západní hegemonie a cesta k multipolaritě

Jsme však přesvědčeni, že ze strategického hlediska, s ústupem západní hegemonie, se bude světová situace postupně měnit k lepšímu, směrem ke stabilnějšímu, demokratičtějšímu a svobodnějšímu multipolárnímu mezinárodnímu řádu. Je však také zřejmé, že cestou k takovému uspořádání nás čekají nejrůznější rizika pro státy, společenství i každého jednotlivého člověka. Za zásadních změn je to nevyhnutelné.

Minimalizace rizik na všech úrovních, od celosvětové po osobní, je proto dnes hlavním úkolem odpovědných lidí, kteří rozhodují v politice, podnikání, vědě a vůbec v životě. Na těchto lidech mnoho záleží. Odpovědnost spočívá také v tom, pomáhat lidem tato rizika pochopit a připravit se na ně. Aby člověk ani rodina nezůstali sami tváří v tvář problémům v oblasti bezpečnosti, na měnícím se trhu práce, v digitálním prostoru a podobně.

Co je podle mého názoru nyní velmi důležité? Opatrnost a obezřetnost, aby nás nezasáhla lavina nekontrolovaných změn? Nebo aktivní, průbojný přístup s cílem překonat nepříznivé scénáře, případně využít okolnosti ve svůj prospěch? Jednoznačná odpověď neexistuje. V každém konkrétním případě je vhodný vlastní způsob jednání.

Lidé, kteří rozhodují, se samozřejmě snaží přizpůsobit probíhajícím událostem. Ale v podmínkách, jak se dnes říká, polykrize, všeobjímající a všudypřítomné, je pro ně objektivně velmi těžké odpoutat se od každodenního shonu při řízení a podívat se za něj, do budoucnosti. Jejich současná odpovědnost je obrovská. Chyba může přijít velmi draho, také z hlediska budoucnosti.

Dnešní úkoly často zatlačují strategické cíle do pozadí. To je samozřejmě pochopitelné, ale mimořádně nebezpečné. Na mnohé současné výzvy nelze odpovědět bez zohlednění toho, jak naše dnešní kroky ovlivní naši budoucnost. Jak říkal jeden známý klasik domácího politického myšlení, nesmíme pro stromy nevidět les.

Krize mezinárodních institucí a reforma OSN

Jak tedy vypadá celkový obraz? Je zřejmé, že mechanismy slaďování zájmů a kroků států, vytvořené v předchozích obdobích, nedokážou v plném rozsahu účinně plnit regulační funkci. Ne proto, že jsou špatné, ale proto, že se změnily podmínky, v nichž a pro něž byly kdysi vytvořeny. Vznikající nová realita samozřejmě přispěje k vytvoření nových nástrojů, ale jde o velmi dlouhý proces.

Řekněme otevřeně, že některé mezinárodní organizace dnes často rizika nesnižují, ale někdy je vytvářejí a vyvolávají, když slouží zájmům jedné země či skupiny zemí. Přitom k tomu založeny nebyly. Kritika zaznívá i vůči tak zásadní instituci, jakou je Organizace spojených národů, která má podle své Charty hrát roli ústředního koordinačního mechanismu světových záležitostí. Tato kritika samozřejmě zdaleka není vždy objektivní, ale existují i opodstatněné výhrady.

Částečně souvisejí s tím, že OSN, ačkoli je nejreprezentativnější světovou organizací, je ve skutečnosti řízena mnohem méně kolektivně a demokraticky, než bylo zamýšleno. Nepřiměřeně velký vliv má omezená skupina zemí Západu, která je zjevnou světovou menšinou, a přesto se snaží přivlastnit si řídicí funkce. A protože skutečný vliv těchto států klesá ve prospěch stále samostatnější a sebevědomější světové většiny, nerovnováha v uspořádání OSN vystupuje stále zřetelněji.

Je to systémový problém, který nelze vyřešit přes noc. Rusko dříve i dnes podporuje myšlenku spravedlivé reformy Organizace spojených národů. Tato reforma však není možná bez vnitřního konsenzu, jehož je nyní obtížné dosáhnout. Opakuji, soustavně se zasazujeme o to, aby struktura OSN odrážela veškerou rozmanitost světa, aby v organizaci hrály mnohem významnější roli země Asie, Afriky, Latinské Ameriky a Blízkého východu.

Zároveň je důležité mít na paměti, že proměna OSN zdaleka neznamená jen rozšíření Rady bezpečnosti a další opatření pro vyváženější geografické zastoupení zemí v orgánech mezinárodního řízení. Znamená také novou náplň a obsah práce organizace, prioritní směry její činnosti, včetně těch perspektivních. Tím spíše, že změny ve světě vytvářejí mnoho nových dilemat, která dříve prostě neexistovala.

Umělá inteligence, digitální totalita a suverenita

Nejzjevnějším příkladem je otázka umělé inteligence, s níž se všichni teprve musíme naučit žít a pracovat. Jak se její prudký rozvoj projeví na intelektuální úrovni samotného lidstva, na jeho duchovním a kulturním dědictví? Není náhoda, že se diskutuje o pojmu šetrná digitalizace, tedy o odmítnutí nekontrolovaného zavádění podobných technologií do oblastí, které vždy byly důležité, citlivé pro morální rozvoj člověka. Sociální a humanitní aspekty šíření umělé inteligence se nyní zkoumají dokonce pozorněji a důkladněji než aspekty technické či hospodářské.

Odborníci stále častěji s obavami říkají, že šíření umělé inteligence se může stát dalším pokusem převést všechny na společného jmenovatele, zbavit je osobitosti, tentokrát využitím algoritmů, které někdo nastavil. Taková digitální totalita bude stejně bezvýchodná, temná a nelidská jako známé příklady totalitních společností minulosti.

A ještě jedna významná otázka, aktuální už dnes, která bude v blízké budoucnosti ještě naléhavější. Totiž jak mohou státy, přecházející na stále více digitalizovaný základ, zajistit v této oblasti suverenitu, tedy zaručit svou bezpečnost a svébytnost, aniž by se izolovaly od světového pokroku a zaostávaly v technologickém rozvoji.

Další oblastí, v níž věda a technologie zásadně mění svět, je schopnost člověka hluboce zasahovat do toho, co bylo dříve považováno za výsadu Stvořitele. Genetické změny organismu, ovlivňování utváření osobnosti, programování lidského chování, a dokonce i způsobu myšlení. Je třeba spojovat úsilí zemí a společenství, aby společně hledaly pro všechny přijatelná řešení těchto nesmírně citlivých, určujících, skutečně existenciálních otázek bytí.

BRICS a hledání nových nástrojů světové spolupráce

Bylo by logické vykonávat tuto práci v rámci mezinárodních organizací, ale mnohé z nich, jak jsem již uvedl, podléhají nadměrnému vlivu západních zemí, které mají zájem nikoli o všeobecný pokrok, ale jen o zachování své moci. Instituce, které byly účinné po druhé světové válce, neodrážejí situaci ve druhé čtvrtině nynějšího století. Lze je účinně reformovat, aby odpovídaly současné realitě? Tato otázka zůstává otevřená.

Vznikají také nová mezinárodní společenství, zrozená již ze současné světové situace. Nepochybně mají velké perspektivy, ať jde o různá regionální uskupení, nebo již celosvětové struktury, jakou se stal BRICS. Musíme však přiznat, že všechny čeká mnoho práce při vymezování jejich funkcí, optimálních oblastí jejich uplatnění a mezí vlastních možností.

Očekávat od poměrně nedávno vzniklých struktur, že rychle uspořádají okolní svět a vytvoří jeho multipolární model, samozřejmě nelze. Je to dlouhá, trnitá cesta s mnoha neznámými, ale bezpochyby přinese výsledek.

Odpovědnost velmocí v době rozpadu dosavadních pravidel

Znamená to, že jsme nyní zatím odsouzeni k chaosu? Ne. Vynášet takový verdikt je rozhodně předčasné. Svět regulovaný jasně sepsanými pravidly a regulačními institucemi, svět, dalo by se říci, uspořádaný, je vlastně nedávným vynálezem minulého století. Všechna předchozí staletí se bez toho obešla. Jak víme, výsledky byly, mírně řečeno, různé.

Domýšlivost, závist a chamtivost byly ve světové politice vždy přítomny. Setkáváme se s nimi i dnes. Odpovědné mocnosti však vždy tak či onak soupeřily, ale také spolupracovaly, vytvářely a budovaly systém vzájemných vztahů i vztahů s dalšími, menšími státy. A celkově se zpravidla přece jen snažily zachovat stabilitu.

Dnes, na pozadí krize institucí a úpadku mezinárodního práva, leží na velkých mocnostech obrovská odpovědnost, úměrná jejich stejně obrovským možnostem. Takové státy mají potenciál podniknout kroky, které mohou rázem změnit světové tendence směrem k větší předvídatelnosti a bezpečnosti, nebo naopak k prohloubení a zhoršení všech problémů až ke zhroucení. Tento potenciál se mnohonásobně zvyšuje díky již zmíněným novým technologiím. A je zřejmé, že na tom, jak účinné bude řízení rizik v období prudkých změn, závisí budoucnost celého světa, a tedy i každého člověka.

Absence všeobecně uznávaných pravidel a chápání zásady rovné a nedělitelné bezpečnosti, případně zrušení této zásady, často vedou k sobeckému chování, které se v některých případech mění i v agresivní pokusy získat jednostranné výhody, prohloubit světový zmatek a využít jej ve vlastním zájmu. Světová politika přináší takové příklady téměř každý den. Porušují se všechna myslitelná i nemyslitelná tabu. Nebudu to nyní všechno vyjmenovávat, ale myslím, že přítomní v sále tomu dobře rozumějí.

Porušování závazků a ničení základů mezinárodní důvěry

Jsem hluboce přesvědčen, že tak složitá oblast, jakou jsou mezinárodní vztahy, přece jen vyžaduje obezřetnost a dodržování nejen přijatých zákonů, ale i, jak říkají právníci, obyčejového práva, tedy nejen litery, ale i ducha zákona, zavedené a všeobecně uznávané praxe. Morální zábrany a slušnost jsou přece jen důležité, protože jejich respektování vytváří možnost alespoň nějakého dialogu.

Naopak soustavné neplnění závazků, podvádění, proměňování komunikace ve frašku, každého věcného rozhovoru v propagandu, okázalé vysmívání se faktům a jejich převracení naruby kvůli okamžitému prospěchu ničí samotný základ mezinárodního soužití. Taková, s prominutím, praxe vedení mezinárodních záležitostí je krátkozraká a nebezpečná. Dočasný zisk dosažený tímto způsobem se může obrátit v dlouhodobé neúspěchy, a především zhoršit situaci všech. Provázanost světa přece nikam nemizí.

Zásada „síla je, rozum netřeba“ se občas zdá být vodítkem pro některé mezinárodní hráče, přesvědčené o své vojenské a politické, hospodářské a, jak se jim zdá, i morální výjimečnosti. Z historie velmi dobře víme, že to nikdy nevede k ničemu dobrému.

Ukrajinský konflikt a Putinův výklad jeho příčin

Na chvíli odbočím od hlavního tématu. Jsou zde lidé s velmi rozdílnými názory na dnešní velmi palčivý konflikt, na ukrajinský konflikt a jeho příčiny. Chtěl bych k tomu říci pár slov. A také mnoho stovek, či dokonce tisíců odborníků, našich kolegů, kteří budou studovat materiály nynějšího zasedání Valdajského klubu, má na tuto věc vlastní názory.

Samozřejmě vím, že část odborné veřejnosti si klade otázku: Rusko mluví o míru, ale samo zahájilo válku. K této věci jsem se už mnohokrát vyjádřil. Přesto to na takovém shromáždění řeknu znovu: Kde je pravda? Pravda je, že my jsme nechtěli a nezačali bojovat, ale začalo se bojovat proti nám.

Neměl se po léta podporovat agresivní nacionalismus a rusofobie na Ukrajině s cílem proměnit ji v nástroj boje proti Rusku. NATO nemělo začínat vojensky využívat naše historická území ve vlastním zájmu a plánovat tam své základny. Neměli se povzbuzovat radikálové v Kyjevě ke státnímu převratu, a poté takto vytvořený, v podstatě nezákonný režim zásobovat nejrůznějšími útočnými zbraněmi. Neměly se připravovat plány na zřizování koncentračních táborů pro obyvatele Donbasu a Krymu. Neměli se drtit tanky, zasypávat raketami, ostřelovat z letadel a zaživa upalovat neozbrojení lidé jen proto, že jsou Rusové národností i duchem. Takových „nemělo se“ je ještě mnoho, ale tím skončím.

Jsem přesvědčen, že Rusko bylo vědomě postaveno do situace, v níž bylo v reakci na tuto zjevnou agresi prostě nuceno bránit se se zbraní v ruce. Vědomě nás přivedli k této hranici. A vůbec, neměla se rusofobie, utlačování a vraždění ruských lidí, zničení Ruska proměňovat ve státní ideologii a stanovovat si za cíl strategickou porážku Ruska. Vždyť přesně tak to znělo, že? Nikdo to přece nezapomněl. My na to rozhodně nezapomínáme.

Západ bude muset přijmout multipolární svět

Chceme-li žít, a žít chtějí všichni, pak, jak jsem už jednou řekl ve svém veřejném vystoupení, žijme v přátelství a společně hledejme cesty, jak to uskutečnit. Budování důvěry je samozřejmě složitý, křehký proces, je velmi obtížné jej rozvinout a velmi snadné zničit. Ani zájmy nejbližších partnerů se nemohou zcela shodovat. Co teprve země, jejichž vztahy jsou založeny na soupeření, tvrdé konkurenci, a tím spíše na konfrontaci?

Dříve či později dospějí mezinárodní situace a systém ke stavu určité trvalé rovnováhy. Je to nepochybně složitý proces s mnoha faktory a vrstvami, vyžadující vzájemné kompromisy a vstřícné kroky, střízlivé hodnocení situace, také ze strany Západu. Dosavadní hegemon bude nevyhnutelně muset uznat realitu multipolárního světa. Je to nevyhnutelné. Podívejte se na trendy vývoje světové ekonomiky. Bude se muset naučit spolupracovat se zeměmi světové většiny na základě respektování jejich zásadních zájmů.

To se samozřejmě nestane rychle. Budeme žít v mimořádně nestabilním, proměnlivém světě. Cesta k novému systému bude plná nečekaných zvratů a událostí, bohužel často nepříjemných, a dokonce nebezpečných.

Rozpad Sovětského svazu a cena politické naivity

Zde bych se chtěl obrátit k našim vlastním národním dějinám. Rusko prošlo těžkou cestou zásadních proměn a tento proces pokračuje. Před pětatřiceti lety jsme zažili zhroucení státního uspořádání, které se stalo skutečnou tragédií pro desítky milionů lidí, kteří se ze dne na den probudili v zahraničí. To změnilo jejich osud i osud jejich dětí. U nás v Rusku i v sousedních zemích to vše vedlo k zásadní proměně. A také ve světových záležitostech.

Zvlášť zmíním určitou naivitu a idealismus, a možná dokonce lehkomyslnost těch lidí, kteří stáli v čele státu v posledních letech sovětské éry. Slepá důvěra v západní partnery, přesvědčení o možnosti jakýchsi gentlemanských dohod, kdy údajně stačí věřit slovu, na něčem se dohodnout, i to sehrálo se Sovětským svazem zlý žert. Při zpětném pohledu začíná být jasné, jak ničivou roli to sehrálo nejen v osudu SSSR, ale i pro zajištění dlouhodobé světové stability. Sovětští vůdci se chtěli zalíbit Západu, západní vůdci zase překreslit svět podle sebe a získat, urvat si svůj, pokud možno velký podíl ze sovětského dědictví. Výsledek vidíme.

Rozpad SSSR byl výsledkem souběhu nahromaděných vnitřních nerovnováh. Především o tom je třeba mluvit. To je pravda. Tak to je. Právě vnitřních nerovnováh, chyb, kterých se dopustilo několik generací vedení země, a krátkozrakosti. Úzké a neadekvátní ideologické šablony místo pragmatismu, neprofesionalita a zametání zjevných problémů pod koberec krok za krokem zhoršovaly a podkopávaly vnitřní a mezinárodní postavení SSSR a nakonec vedly k jeho zhroucení.

Dnešní dění ve světě, současné konflikty a otřesy, jsou do značné míry plodem neochoty, nepřipravenosti či neschopnosti politiků konce dvacátého století na Východě i na Západě přistoupit vážně a důkladně k éře velkolepých změn. To není přenášení odpovědnosti na vůdce minulosti, je to realita.

Egon Bahr a promarněná možnost společné evropské bezpečnosti

Ale i v té době, dnes už nám vzdálené, byli na Východě i na Západě také jiní lidé, jiní politici, kteří problémům hluboce rozuměli a nabízeli podle mého názoru správné cesty k jejich řešení. Jejich hodnocení lze právě dnes nazvat prorockými. Víte, už jsem několikrát veřejně připomněl takového politika ve Spolkové republice Německo, jakým byl Egon Bahr. Byl členem předsednictva vedení Sociálnědemokratické strany Německa.

Uvedu vám jen některé… Víte, když jsem četl o jeho kontaktech se sovětským vedením v Bonnu a v Moskvě, byl jsem prostě překvapen. Překvapen, jak věcný, chytrý a fundovaný člověk to byl. Uvedu některé jeho výroky z června a února 1990, jak víme, z přelomové doby pro osud Evropy i celého světa.

Hlavní věcí, která pana Bahra znepokojovala, byla hrozba zachování konfrontace v Evropě po sjednocení Německa a posílení, dále cituji: „Posílení vlivu těch kruhů v NATO, které rozhodně netouží vydat se cestou celoevropské spolupráce a omezování konfrontace.“ To je jeho citát. Už tehdy viděl, že takové kruhy existují. On to přece mohl vidět lépe. Že ano?

Během jednání v roce 1990 Egon Bahr prohlásil, opět cituji: „Nebudou-li učiněny rozhodné kroky k překonání rozdělení Evropy na nepřátelské bloky, vývoj může nabrat velmi nepříznivý směr, odsuzující SSSR k mezinárodní izolaci.“ To je také jeho citát. Co tedy navrhoval? Mimochodem, vidíme, že přesně tak, jak předpovídal a varoval, to nakonec dopadlo.

A co se navrhovalo ve východní a střední Evropě? Navrhovalo se vytvoření Rady bezpečnosti za účasti USA i SSSR, a to s rozsáhlými pravomocemi. Tato rada měla zahrnovat prakticky celou východní a střední Evropu. Po rozpadu SSSR však na Západě převládly právě ty síly, které skutečně, jak říkal Egon Bahr, netoužily vydat se cestou celoevropské spolupráce.

A navzdory mnohaletým, chci to zdůraznit, právě mnohaletým pokusům nového Ruska stát se součástí takzvané západní civilizace dělaly v praxi všechno pro to, aby skutečně izolovaly a dokončily rozklad už samotné Ruské federace. Považovaly ji, navzdory všem vnitropolitickým změnám, ke kterým v Rusku došlo, navzdory všem těmto změnám, za klíčovou část historického Ruského impéria.

A dodnes to říkají na různých akcích a shromážděních. Dodnes. Musíme dokončit rozklad impéria. Právě to všechno vedlo k dnešní, řekněme to otevřeně, velmi nebezpečné situaci v Evropě i ve světě. Dámy a pánové, chtěl bych vás upozornit, že podle mého hlubokého přesvědčení pan Bahr tehdy myslel výhradně na budoucnost Evropy, na onen společný evropský dům, o němž tehdy tolik mluvili vůdci SSSR, kteří se však bohužel omezili jen na slova.

Historické dědictví musí mít pokračování v budoucnosti

V Rusku možná lépe než mnozí jiní vědí, jak těžké je překonávat důsledky historických kolapsů a katastrof, postupovat tápavě v nových a často nepříznivých okolnostech. Často jsme museli postupovat metodou pokusu a omylu, reagovat na vznikající situace přímo za pochodu. Nikdy však nezapomínáme, že národ potřebuje perspektivu, že musí chápat směr své cesty do budoucnosti.

Bez minulosti samozřejmě není budoucnost. Dědictví našich předků, kteří vybudovali velkou, jedinečnou zemi, musí být zachováváno a posilováno. Bez historického základu a úcty k tradicím nemůže existovat žádná společnost. Platí ale i opak: Bez budoucnosti minulost ztrácí smysl. Ať byly úspěchy našich předchůdců jakkoli velkolepé, nesmíme se proměnit v muzeum někdejší velikosti.

Skutečná velikost státu není možná bez schopnosti držet krok s dobou, v ideálním případě ji předbíhat. Rozmnožování našeho dědictví a jeho tvůrčí rozvíjení v nových podmínkách je nejlepší zárukou, že se národní tradice nepromění ve starožitnost a módní historický doplněk nebude neustále výhradním předmětem naší pozornosti. Musíme se orientovat na živé, plodné prostředí pro budoucí úspěchy.

Pokud jde o budoucnost, mnoho věcí skutečně zakrývá závoj nejistoty. Příliš mnoho faktorů rychle vstupuje do hry a rychle se mění. Plán cesty k budoucnosti je však samozřejmě nezbytný. Nejde o utopii ani o odtažité myšlenkové konstrukce, o vytváření žádoucích představ odtržených od života, ale o realistické zhodnocení rizik, možností a nezbytných cílů. Rusko si takovou cestu do budoucnosti vytyčuje a samozřejmě je připraveno účastnit se takové práce společně s dalšími zeměmi a národy světa.

Eskalace může dospět k bodu, odkud už není návratu

Zopakuji, rozsah, a zvláště důležitá rychlost změn, ke kterým ve světě dochází, nemají obdoby. Musíme si uvědomit, že okamžik, kdy už nebude možné nic změnit, může přijít velmi rychle a pro všechny nečekaně. Prostě se ukáže, že logika stupňujících se vzájemných tvrdých odpovědí vede k osudové nevratnosti.

Dnes v souvislosti s popisem a předvídáním různých světových konfliktů často zaznívá slovo eskalace. Neochota uchýlit se ke skutečné diplomacii, založené na realitě a zohlednění zájmů všech stran, vede k vyhrocování situace a zvyšování sázek. Často k blufování a překračování červených linií v naději, že protivníka potlačíme, zastrašíme a zlomíme silou.

Eskalace bojových operací a sankcí není novou praxí. Uplatňovala se v mnoha konfliktech a nikdy nebývá jednostranná. Na provokativní kroky jedněch následuje odpověď druhých. Spirála se tak stále více roztáčí, ničivé důsledky rostou.

Základem eskalace, neřeknu nic nového, je povýšenost a přehnaná sebedůvěra. Je to cesta na okraj propasti. Zvláště dnes, kdy mají vedoucí světové mocnosti ve svých arzenálech zbraně schopné zničit všechno živé nebo přinejmenším přivést Zemi do katastrofálního stavu. Můžeme si být jisti, že tyto zbraně nebudou nikdy použity? Samozřejmě že ne.

Vždyť známe známý výrok: Pokud puška na začátku, na začátku představení visí na scéně někde na stěně, nakonec musí vystřelit. Musíme to mít na paměti a zabránit tomu. Čím nekompromisnější je konfrontace, čím otevřeněji se vyhlašuje cíl strategicky porazit protivníka, tím větší je pravděpodobnost přechodu boje do nejtvrdší fáze. Zákony boje o přežití platí nejen v živé přírodě, ale i ve společenských uskupeních, jsou-li postavena před hrozbu ztráty samostatnosti, důstojnosti, a dokonce i práva na existenci.

Nový světový řád vyžaduje přežití nynějšího nebezpečného období

Vážené dámy a pánové! Znovu opakuji: Zásadní zformování nového světového uspořádání je nevyhnutelné. Doufejme, že k němu dojde již v dohledné historické perspektivě. Zatím se však vše odehrává příliš bouřlivě a spontánně. Teprve načrtáváme a hledáme obrysy budoucnosti. To však samozřejmě neznamená, že máme se založenýma rukama čekat, co bude dál.

Abychom dospěli do fáze budování, která, jak jsem již řekl, dříve či později samozřejmě nastane, musíme přežít nynější nebezpečný okamžik, a zabránit naplnění nejničivějších hrozeb. Považuji za zvlášť důležité znovu zdůraznit, zdůraznit dva aspekty, které se podle mého názoru musí stát předmětem vážné diskuse nás všech na politické, technické, odborné, a dokonce i filozofické úrovni.

Umělá inteligence ve vojenství a příběh Stanislava Petrova

Především jde o otázku, kterou jsem již zmínil, o umělou inteligenci. Ve světě se nyní rozvinula diskuse, zda by se neměla přijmout opatření, která by vědomě brzdila výzkum a vývoj v této oblasti, aby se technologie nevymkly lidské kontrole. Je to velmi mnohostranné téma, které vyžaduje důkladné posouzení. Dějiny lidstva ukazují, že technický pokrok nelze zastavit. Musíme však chápat jeho důsledky, především pokud jde o využívání jeho výsledků, včetně vojenské oblasti a vojenství.

Už nyní se zaznamenávají případy, kdy umělá inteligence sama přijímá rozhodnutí podle vlastního chápání účelnosti. To se týká civilního i vojenského využití. S dalším zaváděním technologií umělé inteligence bude jejich role růst. Algoritmy budou přebírat stále větší odpovědnost. Tím spíše, že člověk samozřejmě nemůže soupeřit se schopností stroje téměř okamžitě analyzovat situaci. Člověk však má jiné vlastnosti: cit, intuici a schopnost přijímat možná ne zcela zřejmá rozhodnutí, která se nakonec ukážou jako jediná správná a záchranná.

Víte, nyní vám chci připomenout jeden příběh ještě ze sovětské praxe, ze sovětské reality. Září roku 1983. Raketový důstojník, podplukovník Stanislav Petrov, měl bojovou službu a obdržel signál ze systému včasného varování před raketovým útokem. U nás i v USA byly takové systémy vytvořeny a fungují už dlouho. Systém zaznamenal odpálení pěti amerických mezikontinentálních balistických raket.

Jakýkoli algoritmus by to vyhodnotil jako jednoznačný důvod k odvetnému úderu ještě před dopadem raket. Zkušený důstojník však zapochyboval o správnosti signálu, pojal podezření na selhání systému a měl pravdu. Kdyby na jeho místě byla umělá inteligence, všechno mohlo dopadnout zcela jinak. To je podle mého názoru velmi přesvědčivý příklad. Meze využití technologií umělé inteligence v oblasti bezpečnosti jsou otázkou přežití lidstva.

Automatizovaná válka a odlidštění rozhodování

Umělá inteligence přispívá ke zvýšení účinnosti prostředků vedení bojových operací, a to vede i k růstu ničivosti konfliktů. Je zapotřebí nezaujatá odborná mezinárodní diskuse o současném způsobu vedení ozbrojeného boje. Jak zachovat humanitární rámec, omezit nejtvrdší projevy ozbrojených konfliktů, spojené s růstem ničivých možností?

Vím, že na vašem fóru proběhlo zasedání, jehož název mi připadal velmi výstižný: „Etika nové války. Člověk a nelidskost.“ Ano? Skutečně, nelidskost současných konfliktů lze chápat dvojím způsobem. Je to rostoucí krutost a přehlížení humanitárních norem, ale také nové formy konfrontace. Když umělá inteligence a autonomní systémy hrají stále větší roli ve vedení bojových operací a postupně nahrazují člověka, včetně rozhodování, což je zvlášť důležité.

Je to obrovské a složité téma, které vyžaduje největší pozornost. Automatizace a digitalizace války vedou k odlidštění jejího vnímání, k proměně krveprolití a smrti lidí v jakousi počítačovou hru, mechanickou rutinu. A to je, nazveme-li věci pravými jmény, cesta ke zdivočení lidstva za doprovodu řečí o velkolepém technologickém pokroku.

Pravidla vedení války a humanitární normy

Kdysi, na samém konci devatenáctého století, v roce 1899, se právě Rusko stalo iniciátorem Haagské úmluvy, v níž byla poprvé zakotvena pravidla vedení války, mírového řešení sporů a humanizace bojových operací. Ano, správné a ušlechtilé myšlenky, které tehdy vznikly, samozřejmě neuchránily lidstvo před otřesy dvacátého století. Zdálo se, že světové války znehodnotily výdobytky humanitárního práva. Nyní však nastal okamžik, kdy musíme znovu otevřít otázku pravidel ozbrojené konfrontace.

Neděláme si iluze. Války byly vždy, během celé historie lidstva, jsou i dnes a ozbrojené konflikty nejspíš budou i nadále. Bohužel jsou neoddělitelnou součástí existence lidstva. Vojenská služba je povoláním lidí, kteří chrání zájmy svých zemí. Profesionalita ve vojenství však znamená i dodržování humanitárních norem.

Ruští vojáci se například vždy řídili zásadou nezpochybnitelnosti těchto norem. A chci to zdůraznit: Nikdy jako první neútočili na objekty, které přímo nesouvisejí s vojenskou infrastrukturou protivníka.

Konflikty vytlačují řešení chudoby, nerovnosti a ekologických problémů

Růst mezinárodního napětí a zostřování všeobecné konfrontace mají ještě jeden velmi negativní dlouhodobý důsledek. A to je druhý nejdůležitější faktor, na který bych dnes chtěl upozornit. Totiž že ve vzniklé konfliktní atmosféře bylo obětováno skutečné řešení globálních problémů, které se týkají celého lidstva.

Ještě nedávno se o těchto problémech mluvilo neustále. Dnes se na ně nějak pozapomnělo. Jde o klima, ekologii, chudobu a nerovnost. Nyní jsou odsunuty stranou, ale jejich naléhavost jen roste. Ty přece nikam nezmizely. Bohužel není důvod doufat, že mezinárodní společenství jako jeden celek bude schopno v dohledné budoucnosti vážně se této agendě věnovat.

Pokud se ale palčivé a neodkladné otázky neřeší globálně, je třeba se jimi zabývat alespoň na regionální úrovni. Tím spíše, že je to lidem bližší a srozumitelnější. Všichni odpovídáme za planetu jako celek, ale především za náš vlastní domov a jeho bezprostřední okolí.

Eurasie jako prostor spolupráce a nedělitelné bezpečnosti

Naším domovem v širším smyslu je Eurasie, obrovské území, centrum a dějiště většiny nejdůležitějších procesů, které ve světě probíhají. Na tom, jak dokážeme uspořádat Eurasii, závisí mnohé i na celé široké mezinárodní scéně. V podmínkách rostoucí světové nestability nabývá myšlenka velkého eurasijského partnerství, kterou svého času předložilo Rusko, zvláštního významu.

Vojenské a politické konfrontace podkopávají provázanost světa. Ohroženy jsou výrobní, dopravní a logistické řetězce, zavedené obchodní a komunikační cesty. Úkolem a odpovědností eurasijských zemí je co nejvíce chránit náš prostor před globálními riziky a ničivými procesy, využívat nové technologie a další otevírající se možnosti, abychom kvalitativně rozšířili eurasijskou spolupráci a posílili provázanost tohoto obrovského území.

Zmíním také, že kulturní a civilizační společenství zastoupená v Eurasii mají zkušenosti s hledáním spolupráce v těch nejsložitějších historických, v nejsložitějších historických obdobích po mnoho a mnoho staletí. Eurasie se může stát vzorem mezinárodní komunikace v podmínkách rozmanitosti kultur, přístupů a zájmů, kdy se rozdíly stávají výhodou, nikoli překážkou při budování trvalého, vyváženého partnerství.

V této souvislosti chci upozornit na iniciativu, kterou jsme předložili s našimi běloruskými přáteli, na vypracování Eurasijské charty multipolarity a rozmanitosti ve 21. století. Minulý týden na setkání ministrů zahraničních věcí Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a dalších našich partnerů, konaném na okraj Valného shromáždění OSN, byla zahájena praktická práce na tomto zásadním dokumentu.

Hodnota Eurasie spočívá především v tom, že je do značné míry soběstačná a schopná řešit jakékoli problémy. Jediné, co toto rozsáhlé společenství národů potřebuje, je nedělitelná bezpečnost, absence vojenských hrozeb a trvalý mír.

Budoucí učebnice dějepisu – pokud je bude mít kdo číst

Vážení kolegové! My všichni, celé světové společenství, neseme společnou odpovědnost za zítřejší den. A to není přehánění ani metafora. Je to, opakuji, zcela praktický úkol, jehož řešení potřebujeme, jehož řešení se musíme bez odkladu věnovat.

Chci věřit, že se naši potomci budou moci z budoucích učebnic dějepisu dozvědět, že druhá čtvrtina jednadvacátého století se stala bodem obratu, kdy lidstvo, vědomé si rozsahu změn a ohrožení vlastní existence, našlo sílu odložit sváry, ambice a sobectví a sjednotit se k řešení společných problémů. Proměnilo technologickou revoluci ze souboru hrozeb v široké spektrum možností. Začalo řešit problémy sociální, sociální nerovnosti a degradace životního prostředí skutky, nikoli slovy. Uvědomilo si bezperspektivnost vojenské konfrontace a diktátu i nutnost takového řešení vznikajících otázek a problémů, které bude přijatelné pro nás všechny. A konečně začalo budovat nový, stabilní světový řád.

Jsem přesvědčen, že právě tak to bude, protože pokud se nic z toho nestane, hrozí, že učit se z těchto učebnic už nebude mít kdo a ani samotné učebnice nevzniknou. Věřme v to nejlepší a především dělejme vše pro to, aby to nejlepší přišlo a zůstalo s námi.

Chci vám poděkovat za pozornost a všem přeji úspěch. Velmi si vážím našich setkání. Děkuji vám. Mockrát děkuji.

Z Putinova projevu vystupuje zásadní politická otázka: Jak se zachová mocenské centrum, jehož výsadní postavení slábne, ale které se svých výsad odmítá vzdát? V jeho výkladu je právě zde zdroj západní konfrontace s Ruskem a odporu vůči multipolaritě.

Vojenský tlak, sankce a snaha o strategickou porážku protivníka mají chránit uspořádání, v němž si Západ přisuzuje rozhodující slovo. Nový světový řád tak naráží na obranu starého mocenského statutu quo. Největší nebezpečí nastává tehdy, když se jeho zachování začne považovat za důležitější než bezpečnost lidí, kteří mají nést následky další eskalace.

Udržet převahu za každou cenu znamená stupňovat riziko války

Pozoruhodná je také Putinova pasáž o vyvážení nestability. Upozorňuje na mechanismus, v němž vlády pod tlakem vlastních vnitřních problémů přenášejí napětí do zahraniční politiky. Tento postřeh dává celému projevu další rozměr: Konfrontace může sloužit nejen mocenským ambicím, ale také potřebě udržet domácí politickou kontrolu. Vnější nepřítel pak nabízí prostředek, jak spojit společnost, ospravedlnit mimořádné výdaje a překrýt neřešené problémy.

V logice Putinova varování se tak příprava na válku může stát součástí obrany politického pořádku, který si s vlastní krizí nedokáže poradit. Důležitou součástí jeho představy multipolarity je svébytnost jednotlivých společností. Projev propojuje respekt k národním zájmům s odmítnutím digitálního sjednocování lidí podle cizích algoritmů a s požadavkem, aby se kulturní rozdíly staly základem spolupráce.

Moc v novém století totiž nebude spočívat pouze v počtu vojáků, objemu průmyslové výroby či kontrole obchodních cest. Rozhodovat bude také schopnost ovládat informační prostředí a technologie, které zasahují do lidského chování. Politická multipolarita proto v tomto pojetí potřebuje i technologickou suverenitu, jinak může formální samostatnost států doprovázet jejich faktická závislost na systémech řízených odjinud.

Nejzávažnější sdělení nakonec zůstává ve varování před nevratností. Putin představuje nový světový řád jako nevyhnutelný výsledek probíhajících změn, ale přežití lidstva během tohoto procesu změny za samozřejmost nepovažuje. Právě zde se vykresluje odpor Západu vůči ztrátě hegemonie, vojenská eskalace i rostoucí ničivost nových technologií.

Jestliže se geopolitické soupeření změní v boj, v němž má Západ přijít o svoji hegemonii vycházející z éry kolonialismu, prostor pro kompromis se prostě nenajde. Závěrečná zmínka o učebnicích, které možná nebude mít kdo číst, proto završuje celý projev: O podobě příštího světového řádu se rozhoduje současně s tím, zda lidstvo jeho příchod vůbec přežije. Taková je prostě realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Sergej Lavrov varuje před Čtvrtou říší a Evropa zažívá znovuzrození nacismu, zatímco celá EU zbrojí jako vyšinutá na válku v roce 2030, kterou Rusko nechce! Sázka EU na porážku Ruska se proto zvyšuje, protože s Plánem B na mír a dohodu s Ruskem se v roce 2022 v Bruselu a ani v Londýně nepočítalo!

Zář 30, 2026

Sergej Lavrov varuje před Čtvrtou říší a Evropa zažívá znovuzrození nacismu, zatímco celá EU zbrojí jako vyšinutá na válku v roce 2030, kterou Rusko nechce! Sázka EU na porážku Ruska se proto zvyšuje, protože s Plánem B na mír a dohodu s Ruskem se v roce 2022 v Bruselu a ani v Londýně nepočítalo!

Sergej Lavrov přednesl na tiskové konferenci v OSN komentář o evropském zbrojení do nejvýbušnější historické roviny. Podle ruského ministra zahraničí se v Evropě znovu rodí nacismus a objevují se snahy o vytvoření Čtvrté říše. Své varování spojil s evropskou podporou Kyjeva, s oslavováním osobností, které označil za nacistické zločince, a s ambicí německého kancléře Friedricha Merze vybudovat nejsilnější armádu v Evropě. Záznam tiskové konference zveřejnila [1] přímo televize OSN.

Nejostřejší část Lavrovova vystoupení se týkala slova „opět“, které zaznívá v jím citovaném podání Merzova záměru. Lavrov je vyložil jako návrat k historické německé vojenské dominanci a položil otázku, zda kancléř vůbec chápe význam takové formulace. V jeho argumentaci se propojují tři věci: zacházení s historickou pamětí, podpora ukrajinského nacionalismu a nové německé zbrojení. Výsledkem je obvinění evropských elit, že pod heslem bezpečnosti otevírají cestu k uspořádání, jehož historické ozvěny by měly Evropu přimět k okamžitému zastavení a přemýšlení.

Lavrov o nacismu a Čtvrté říši

– Nikolaj Ivanov, Izvestija. Sergeji Viktoroviči, jak dnes, tak i na zasedání Rady bezpečnosti jste hovořil o projevech ukrajinského nacionalismu. Novináři v sále i vaši partneři při bilaterálních jednáních obdrželi zprávu s výstižným názvem „Dědicové Goebbelse“. Je mlčení Západu k tomuto tématu způsobeno tím, že v tom skutečně nevidí problém, nebo jde o vědomé rozhodnutí, aby mohli i nadále vyvíjet tlak na Rusko a podporovat Kyjev? Děkuji.

– Víte, no, myslím si, že to není omezeno pouze na tlak na Rusko. I já jsem se právě ve svém projevu na Valném shromáždění dotkl tohoto tématu. Nacismus se znovu rodí, a to nejen tím, že Evropa všemožně hýčká a podporuje Zelenského, když padá na kolena před ostatky nacistických zločinců – před ostatky, které ochotní Evropané s radostí předali kyjevskému režimu, přičemž výborně věděli, jakou show z toho tam udělají. Chtějí z těchto satanských ostatků vytvořit panteon hrdinů, panteon památky ukrajinských hrdinů na území Kyjevsko-pečerské lávry. A je to tak.

A tendence se projevuje nejen v podpoře tohoto zjevného nacismu ze strany Evropy, ale i v tom, co jsem zmínil ve svém projevu, když kancléř Merz ne jednou – nešlo o přeřeknutí, ale několikrát zopakoval: „Naším cílem je zajistit, aby se Německo opět stalo hlavní vojenskou silou v Evropě.“ Chápe vůbec význam slova „opět“ v této větě? Nejedná se o přeřeknutí, zdůrazňuji to ještě jednou, opakoval to několikrát při různých příležitostech.

A to už nemluvím o tom, že veškerá památka na ty, kteří porazili nacismus, mizí jak z učebnic, tak i bouráním památníků v celé řadě evropských zemí. Jedná se tedy o velmi nebezpečný trend, který dává mnoha analytikům důvod hovořit o tom, že jsme v současné době svědky snah o vytvoření Čtvrté říše.

Merzova ambice má konkrétní a dohledatelný základ. Německý Bundestag zaznamenal [2] už v květnu 2025 jeho záměr učinit znovu Bundeswehr konvenčně nejsilnější armádou Evropy. Na další tiskové konferenci kancléř vysvětloval [3] tento cíl velikostí a hospodářskou silou Německa a jeho postavením v evropské části NATO. Lavrov tento program čte v historickém kontextu německé vojenské dominance. Právě zde leží jádro jeho obvinění: Berlín vyhlašuje vojenské prvenství za žádoucí politický cíl a Moskva v tom spatřuje nebezpečný návrat starých mocenských představ.

Sázka na výsledek války svazuje politická rozhodnutí a zabraňuje míru

Takový program přesahuje běžnou diskusi o počtu tanků nebo opravách kasáren. Nejsilnější armáda znamená schopnost ovlivňovat bezpečnostní rozhodování celého kontinentu, určovat priority výroby a vytvářet tlak na spojence. Historická paměť přitom nemůže fungovat jako slavnostní dekorace, kterou politici jednou ročně vytáhnou při výročí konce války. Musí vstupovat i do rozhodování o tom, jakou moc státy budují a jaké cíle jí přidělují. Lavrovovo varování míří právě na rozpor mezi evropskými připomínkami minulých katastrof a současnou fascinací vojenskou silou.

Evropské vlády vložily do podpory Ukrajiny peníze, výzbroj, průmyslové kapacity i vlastní politickou pověst. Každý další příslib tuto vazbu prohlubuje. Jakmile politici přesvědčují veřejnost, že výsledek války rozhodne o bezpečnosti celé Evropy, vytvářejí si zároveň problém pro chvíli, kdy se slibovaný výsledek nedostavuje. Ústup od původních očekávání potom vyžaduje přiznání, že dosavadní prostředky nestačily a že strategii je nutné změnit. Právě takové přiznání bývá pro vlády těžší než schválení dalšího balíku pomoci.

Zde vzniká past utopených nákladů. Předchozí investice začínají sloužit jako zdůvodnění investic dalších, přestože samy o sobě nezaručují budoucí úspěch. V politické řeči se tento mechanismus může skrývat za požadavkem vytrvat, nepolevit a nedovolit, aby dosavadní oběti přišly nazmar. Na bojišti však žádná proklamace nenahradí vojáky, munici ani schopnost doplňovat ztráty. Jestliže politický závazek roste rychleji než dostupné prostředky, vzniká tlak na rozšíření angažmá. To je nebezpečí, které je třeba pojmenovat ještě před rozhodnutím o dalším kroku.

Rok 2030 už je součástí evropského plánování na válku

Horizont roku 2030 není pouhou figurou v Lavrovově projevu. Evropská unie používá [4] tento termín ve svém programu obranné připravenosti a spojuje jej s plánem, který má otevřít prostor až pro 800 miliard eur dodatečných obranných výdajů. Evropská rada zároveň požadovala [5] v červnu 2026 rozhodné zvýšení připravenosti do tohoto roku. Jde tedy o oficiální politický a finanční horizont, podle něhož se mají měnit rozpočty, výroba i vojenské kapacity.

Lavrov o hrozbě války Ruska s Evropou

– Dobrý den, vážený Sergeji Viktoroviči! Ilja Jermakov, agentura TASS. Mohl byste prosím říci, co byste vzkázal těm evropským lídrům, kteří pravidelně a vážně vyzývají k přípravám na válku s Ruskem?

– Upřímně řečeno, už mě unavuje o tom mluvit. Náš postoj jsme již mnohokrát vysvětlili, takže k tomu nemám co dodat. Vyjádřil ho osobně prezident Putin. Řekl, že my s Evropou – doslova nedávno, pokud se nemýlím, v Petrohradu – tento postoj potvrdil. S Evropou válčit nehodláme, to jsou nesmysly a bláboly. Ale právě Evropa se připravuje na válku s námi. Každý den potvrzují, že, no, nejpozději do roku 2030 musíme my, Evropané, být připraveni na válku.

Víte, takový postoj se může ukázat jako samonaplňující se proroctví, protože oni teď vkládají obrovské peníze do výroby zbraní. A v určitém okamžiku nějaký dobrodruh – a těch je teď v těch elitách spousta – řekne: „Lidi, nashromáždili jsme toho tolik, kam s tím? Nemáme kam. A přece jsme slíbili, že zaútočíme na Rusko.“

Právě v tomto, v tomto případě, pokud na nás zaútočí, protože my se na to nechystáme. Jak řekl prezident, nám se to nestane. A ještě jednou řekl, že to bude úplně jiná válka a bude krátká.

Lavrov do této situace vnáší otázku, co se stane, až budou nové kapacity vybudovány. Ve své odpovědi odmítá ruský záměr válčit s Evropou a odvolává se na Vladimira Putina. Současně varuje, že evropské přípravy mohou vytvořit prostředí, v němž někdo začne nahromaděnou vojenskou sílu považovat za prostředek k vyřešení politického problému. Jeho scénář samonaplňujícího se proroctví stojí na nebezpečné proměně uvažování: zbraně přestanou být prostředkem k určitému cíli a jejich samotné nahromadění začne vytvářet tlak na hledání příležitosti k použití.

Válečné závazky se přesouvají do budoucích rozpočtů

Finanční rozměr evropského angažmá ukazuje schválený úvěr pro Ukrajinu. Rada EU dokončila [6] v dubnu 2026 legislativní rámec půjčky ve výši 90 miliard eur pro roky 2026 a 2027, určené na naléhavé rozpočtové potřeby a obranné průmyslové kapacity. Ten představila přímo Ursula von der Leyen, šéfka Evropské komise. Vedle okamžitých dodávek tak vzniká další vrstva dlouhodobých závazků. Válka vstupuje do budoucích rozpočtů a její pokračování se stává součástí finančního plánování evropských institucí.

Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise

Právě zde získává úvaha o politické pasti hmatatelnou podobu. Čím větší závazky vlády přijímají, tím naléhavěji potřebují veřejnosti vysvětlit jejich výsledek. Peníze mohou udržovat fungování státu, financovat výrobu a nakupovat výzbroj, ale nemohou zaručit vítězství. Pokud je však vítězství prezentováno jako podmínka ospravedlnění celé politiky, každý neúspěch vyvolává požadavek na další výdaje a další angažmá. Z rozpočtového rozhodnutí se postupně stává otázka politického přežití těch, kteří je prosazovali.

Pokud se přepočítalo Rusko se snadným splněním úkolů SVO, potom Západ se přepočítal se svými plány porážky Ruska tisíckrát více

Evropa je skutečně zavlečena do války na Ukrajině víc, než si kdo dosud troufal odhadovat. Do porážky Ruska byl vložený obrovsky hmotný, finanční i politický kapitál prakticky všech zemí kolektivního Západu, prakticky skoro 50 zemí světa. Podle některých metodik i více než 50.

To podle toho, které země kdo jak počítá do tzv. Západního světa, jestli jen geograficky, nebo i politicky a ekonomicky. A tato porážka Ruska měla proběhnout rukama Ukrajinců. A to se nestalo a už podle všeho ani nestane. A s tím na Západě nikdo nepočítal. Mluví se často o tom, že Putin se přepočítal, že Ukrajina bude za 3 dny poražena.

Budiž, pokud je to pravda, v tom se přepočítal. Ale už se nemluví v médiích o tom, že ještě více se přepočítal Západ, že pomocí sankcí a vedle toho rukama Ukrajinců dojde k porážce Ruska jak na bojišti, tak i ke zhroucení Ruska zevnitř a ke zhroucení vlády. Tohle se totiž rovněž nestalo a Západ se přepočítal. Jenže, sázka na porážku Ruska byla absolutní.

Nikdo neměl Plán B, protože to by znamenalo pochybovat o Plánu A, a to nebylo ideologicky dovoleno. A dnes Evropa je v situaci, že Ukrajina nejen Rusko neporazí, ale bez pomoci prostě Ukrajina přijde v boji o další území. A protože pravidla hry jsou nastavena Západem tak, že Ukrajina se nesmí vzdát, tak potom to znamená, že Rusové budou dále pokračovat, a to znamená, že Evropa bude muset přijít Ukrajině na pomoc. Prostě kruh války, ze kterého nevede cesta ven.

Válku nemůže Západ zastavit kvůli hrozbě zhroucení investic do Ukrajiny, takže válku nemůže zastavit ani Rusko – rovnice kruhu

To je rovnice, která vytváří matematický kruh, a žádná početní operace ten kruh neprolomí. Válka vyžaduje muže, zbraně a peníze, a nic z toho Ukrajina nemá, a mnoho z toho už nemá ani Evropa. Proto se zahajují procesy zbrojení v Evropě, proto se dělají obrovské nábory vojáků, proto se mluví o hrozbě války na horizontu roku 2030.

Rusko se tedy vůbec nemusí na válku s Evropou chystat, ale pokud nedojde k prolomení té rovnice, potom do války s Ruskem se dostane Evropa kvůli záchraně Ukrajiny a vlastní tváře před voliči západních zemí. Proto šestice bývalých nacistických či nacisty otevřeně nebo skrytě podporujících zemi za II. sv. války nyní hrozí zablokováním rozpočtu EU, pokud nedojde k přesunu peněz od zemědělců na zbrojení. A ty zbraně jsou potřeba na válku s Ruskem a vstup vojsk EU/NATO na Ukrajinu.

**🇪🇺 EU BUDGET CRISIS: SIX COUNTRIES THREATEN TO BLOCK THE PLAN**

Germany and **five allies — the Netherlands, Sweden, Denmark, Austria and Finland — are reportedly threatening to block the EU’s proposed budget** unless it is cut by hundreds of billions of euros, according to… pic.twitter.com/8VKkAM5U3D

— 𝕊𝕡𝕣𝕚𝕟𝕥𝕖𝕣 𝕻𝕣𝕖𝕤𝕤 (@SprinterPress) September 29, 2026

A jakmile vstoupí vojáci zemí EU na Ukrajinu, v tom okamžiku jsme na počátku vypuknutí III. sv. války. Tak to vidí vojenští analytici, a ta šílená rovnice na konci bude vyjadřovat miliony obětí v Evropě. Tohle je reálná hrozba nejen z pohledů analytiků. To je hrozba tvrdých počtů válečné matematiky.

Vsadí-li někdo na porážku nepřítele všechno, nebo jako EU dokonce i to, co nemá, tedy úvěry na válku na Ukrajině, které na sebe berou země EU, tak zkrátka riskuje, že přijde nejen bankrot v takové sázce, ale něco daleko horší. Válečné peklo, které přitom na počátku mělo být izolováno jen mezi Ukrajinci a Rusy.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Rusko si podle Lavrova rezervuje právo odpovídat hrubou silou na útoky proti svým zájmům, a to nejen na Ukrajině! Mezitím v Evropské unii se schyluje k repríze Hessova programu “Kanony místo másla!” a skupina zemí EU v čele s Německem navrhuje sebrat zemědělcům dotace a peníze vrhnout do zbrojení! A do války s Ruskem pošle Babiš dvě brigády AČR!

Zář 29, 2026

Rusko si podle Lavrova rezervuje právo odpovídat hrubou silou na útoky proti svým zájmům, a to nejen na Ukrajině! Mezitím v Evropské unii se schyluje k repríze Hessova programu “Kanony místo másla!” a skupina zemí EU v čele s Německem navrhuje sebrat zemědělcům dotace a peníze vrhnout do zbrojení! A do války s Ruskem pošle Babiš dvě brigády AČR!

Reportér BBC Steve Rosenberg chtěl od Sergeje Lavrova slyšet, zda Rusko vede skrytou hybridní válku proti evropským zemím. Ruský ministr zahraničí obrátil otázku proti samotnému tazateli: připomněl evropské zbraně dodávané Ukrajině a jejich použití proti Rusku. V dodaném přepisu říká, že o válce vedené Evropou proti jeho zemi nemá žádné pochybnosti. To je zásadní sdělení celé výměny: Moskva posuzuje evropskou účast podle toho, co evropské zbraně dělají na bojišti, a podle toho také formuluje svou odpověď.

Do této atmosféry přišla v úterý 29. září zpráva o dalším střetu nad budoucím rozpočtem Evropské unie. Financial Times informoval [1] o požadavku Německa, Nizozemska, Švédska, Dánska, Rakouska a Finska na výrazné škrty a přesun priorit směrem k obraně a zbrojní výrobě, na úkor tradiční podpory zemědělců a chudších regionů. Jestliže někdo hledal konkrétní podobu evropské militarizace, právě tady ji má před očima: zápas o to, komu půjdou společné peníze a kdo bude muset ustoupit. Kanony místo másla!

Sergej Lavrov a Steve Rosenberg: Hybridní válka, evropské zbraně a hrubá síla

— Máte nějakou konstruktivní otázku?

— Mám normální novinářskou otázku. Ozývají se vzájemná obvinění, ano, mezi Ruskem a Západem. Západ stále častěji obviňuje Rusko z toho, že vede hybridní válku proti evropským zemím. Vy jste nedávno obvinil Západ z toho, že se uchyluje k hrubé síle, že? První otázka se týká hybridní války. Uznáváte, že Rusko vede skrytou hybridní válku proti evropským zemím? A pokud ano, s jakým cílem?

— Máte na mysli to, že když ničíme drony a rakety, které Británie a kontinentální Evropa dodávají Ukrajině, oni pak na nás střílejí. To máte na mysli pod pojmem „hybridní“?

— Například.

— No, pokud uznáváte, že na nás útočí vaší zbraní a my tuto zbraň sestřelujeme, nazývejte to, jak chcete, ale to, že jde o válku, kterou proti nám vede Evropa, o tom nemám žádné pochybnosti. O tom mluvíme už dlouho.

— A co se týče hrubé síly? Takže obviňujete Západ z použití hrubé síly, že?

— Já si nějak nevzpomínám na výraz „hrubá síla“.

— Řekl jste, že Západ se uchyluje k hrubé síle. Tedy nedávno, úplně nedávno.

— A to byla měkká síla? To, co udělali ve Venezuele, nebo hrubá síla? To, co udělali s plynovody Nord Stream, je to měkká síla, nebo hrubá síla?

— Ale neužívá snad Rusko…

— To, že vybombardovali a zničili íránské vedení i s rodinami, včetně dětí, není to hrubá síla?

— Ale neuplatňuje snad Rusko každý den na Ukrajině hrubou sílu?

— Pokud máte na mysli ničení infrastruktury, kterou nacistický režim s podporou Západu využívá k vedení války proti Ruské federaci, pak se uchylujeme k hrubé síle k potlačení této přímé hrozby vůči nám.

Evropa je nemocný pacient, který se rozhodl, že si vezme život, ale ne sám, donutí k tomu i pacienty v celé nemocnici. A kdo odmítne, tomu se pomůže, nejprve zacpáním huby, aby neprotestoval, a když to nepomůže, tak zakroucením krku. Ano, přesně takhle se chová celé vedení Evropy ve snaze vtáhnout celou Evropu do zničující války s Ruskem, a to úplně každého, i ty, kteří nechtějí.

A těm se nejprve zacpe huba, v médiích, na internetu, v tisku, v Evropském parlamentu a jinde, a když to nepomůže, zakroutí se vládě dané země krkem, jako třeba právě Srbsku, kde odstoupil pod tlakem Bruselu prezident Aleksandar Vučič. Takhle se to dělá. Hrubě a silou.

Rosenberg hledal přiznání. Lavrov mu předložil ruské pojetí konfliktu

Rosenbergova otázka byla z hlediska očekávaného výsledku naivní. Ministr zahraničí před kamerami sotva začne potvrzovat skryté operace vlastní země a vysvětlovat jejich cíle. Lavrov navíc dostal příležitost převést rozhovor k tématu, které Moskva dlouhodobě zdůrazňuje: evropské státy dodávají zbraně, jimiž Ukrajina útočí na ruské cíle, a Rusko je proto považuje za účastníky širšího střetu. Tazatel chtěl otevřít otázku ruského působení v Evropě, ale odpověď směřovala k evropskému působení proti Rusku.

Nejtvrdší část přišla na konci. Lavrov v dodaném přepisu výslovně připustil použití hrubé síly proti infrastruktuře, kterou Moskva označuje za prostředek přímého ohrožení. Politické varování Západu lze číst právě v této logice: rozhodující má být funkce cíle a jeho zapojení do konfliktu. Takové čtení je interpretací jeho odpovědi, jejíž bezprostřední předmět představovaly údery na Ukrajině. Pro Evropu je však podstatné už samotné prohlášení, že její zbraně Moskva řadí do války vedené proti Rusku.

Kanony místo másla!

Odpověď evropských vlád se dnes píše také v rozpočtových dokumentech. The Irish Times uvedl [2], že dopis z 28. září adresovaný irskému premiérovi Micheálu Martinovi požaduje snížení navrhovaného rozpočtu o několik set miliard eur jako podmínku podpory šesti vlád. Irsko jako předsednická země Rady EU hledá kompromis. Signatáři přitom argumentují svou finanční vahou: jejich země zajišťují téměř 40 procent příspěvků členských států. To je tvrdý vyjednávací tlak opřený o peníze.

Six EU net-contributor countries threaten to block the next 7-year budget unless it’s cut by “hundreds of billions.”

Germany, Netherlands, Sweden, Denmark, Austria, and Finland — who finance ~40% of member-state contributions — called the Commission’s proposed €2 trillion… pic.twitter.com/uCruCZUCBE

— Clash Report (@clashreport) September 29, 2026

Směr této politiky byl veřejně vyhlášen už o měsíc dříve. Německá vláda zveřejnila [3] 27. srpna společné prohlášení stejných šesti států Německa, Nizozemska, Švédska, Dánska, Rakouska a Finska, které požaduje snížení návrhu téměř dvoubilionového rozpočtu o několik set miliard eur a příspěvek všech výdajových oblastí k těmto škrtům. Mezi prioritami jmenuje bezpečnost a obranu, konkurenceschopnost, migraci a suverenitu. Zářijový dopis tedy pokračuje v již oznámeném tažení za změnu toho, co má Unie financovat.

Odkaz Rudolfa Hesse o kanonech a másle z roku 1936 je opět aktuální

Hitlerův zástupce Rudolf Hess původně Goebbelsovo heslo “Kanony místo másla!” výrazně zpopularizoval v proslulém projevu 11. října 1936, kdy vyzval Němce k uskromnění ve prospěch armády a zbrojení. Politický význam takového přeskupení peněz v EU je obrovský. Zemědělství se při něm dostává do soutěže s novými prioritami, mezi nimiž získává výrazné místo obrana a zbrojení na válku s Ruskem.

Pro farmáře znamená zbrojení konec budoucích příjmů a investic; pro obyvatele venkova otázku práce a životaschopnosti jejich regionů. Když vlády požadují současně menší celkový rozpočet a větší důraz na vojenské potřeby, vytvářejí tlak na oblasti, které dosud tvořily základ evropského financování.

BRUSSELS DISCOVERS THAT OTHER PEOPLE’S MONEY ISN’T INFINITE
By @BPartisans

A miracle in Brussels: someone has just discovered a calculator.

Germany, Austria, Denmark, Finland, the Netherlands, and Sweden want to slash the next EU budget by several hundred billion. These six… pic.twitter.com/KbicdkZXSy

— Brainless Partisans 🏴‍☠️☢️☣️🪆 (@BPartisans) September 29, 2026

Potravinová bezpečnost přitom začíná na poli, ve stáji a ve zpracovatelském závodě. Politici rádi používají slovo odolnost, ale odolnost společnosti zahrnuje i schopnost vyrábět vlastní potraviny. Pokud zemědělci slyší, že se mají uskromnit, zatímco obrana získává vyšší politickou prioritu, tak se lidem rozsvěcují vzpomínky na Rudolfa Hesse a jeho okřídlené heslo.

Rozpočtový spor nyní směřuje k období 2028–2034. Rada EU popisuje [4] návrh Komise jako rámec téměř dvou bilionů eur v běžných cenách; jeho přijetí vyžaduje jednomyslnost v Radě a souhlas Evropského parlamentu. Právě nutnost jednomyslné dohody dává každému státu silnou páku. Požadované škrty jsou zatím předmětem vyjednávání, ale politická volba šesti vlád už je zveřejněna. Zemědělci proto nemají důvod čekat, až se hotový kompromis objeví na stole.

Merz chce znovu vybudovat Wehrmacht

Německý kancléř své vojenské ambice vyslovuje otevřeně. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru 2026 zopakoval [5], že chce Bundeswehr co nejrychleji proměnit v nejsilnější konvenční armádu Evropy. V témže projevu hovořil o zahájených velkých nákupech v oblasti protivzdušné obrany, přesných úderů na velkou vzdálenost a satelitních technologií. Tato slova mají konkrétní obsah: výrobní kapacity, objednávky, personál a dlouhodobé veřejné výdaje.

Německý tlak na evropský rozpočet proto zapadá do širšího politického směru. Vojenská síla se stává jedním z hlavních měřítek státního úspěchu a společné evropské prostředky mají tuto proměnu podpořit. Zbrojní podniky potřebují předvídatelnou poptávku na roky dopředu. Sedmiletý rozpočtový rámec může pomoci takovou perspektivu vytvořit, zatímco tradiční příjemci evropské podpory dostávají zprávu, že jejich dosavadní postavení už nebude samozřejmé.

Pro tento komentář je historickou výstrahou samotný mechanismus podřizování hospodářských priorit vojenskému růstu. Jakmile se zbrojení stane politickou odpovědí na stále širší okruh problémů, začne pronikat do rozhodování o průmyslu, infrastruktuře i veřejných penězích. V evropské paměti má takový vývoj dostatečně temné místo, aby se o něm mluvilo bez uspávajících frází. Německé vedení má zvláštní odpovědnost vysvětlit, kam jeho ambice směřují a jaké hranice jim hodlá stanovit.

Německý kancléř se vrací k Rudolfu Hessovi a Babiš chce v případě války Evropy s Ruskem poslat do Pobaltí dvě mechanizované brigády AČR!

Výmluvnou součástí celé situace je postoj Finska, které patří mezi šest signatářů. Prezident Alexander Stubb řekl [6] v rozhovoru pro PBS odvysílaném 24. září, že bezprostřední vojenská hrozba ze strany Ruska neexistuje. Současně obvinil Moskvu z hybridního působení a vyzýval ke klidné, vyrovnané reakci. Jeho vlastní rozlišení je podstatné: současnou bezpečnostní situaci popisuje jinak než představu bezprostředně nastupujícího konvenčního útoku.

Takže je to přímo na stole a všichni to teď vidí. Zemědělství a výroba potravin může jít v EU k čertu, protože Reich a jeho vůdce Merz chtějí nejsilnější armádu v Evropě, a proto zbraně a munice mají vyšší prioritu než brambory, máslo a chleba. Dvě krávy v Bruseu to odkývají, o tom není pochyb. Tohle je prostě důkaz o změně, že jde ve skutečnosti v EU o tzv. hybridní přípravu na válku s Ruskem.

Hybridně se vezmou stovky miliard zemědělcům pod záminkou obrany jejich heimatu a traktorů, a hybridně se dají zbrojařům pod maskírovkou obrany evropských hodnot. Tak to koneckonců dělal Adolf Hitler ve 30. letech minulého století tady v Německu. Rudolf Hess křičel, že kanony místo másla zajistí Říši tisíciletou budoucnost a zblblí Němci mu ještě tleskali.

Holt se zdá, že Merz dodržuje německé tradice – a to doslova. Veřejnosti by mělo zatrnout, protože ve chvíli, kdy magor v roli vůdce Německa dnes řve do mikrofonu o potřebě více zbrojit a méně žrát, tak je to další signál k tomu, že se schyluje k válce s Ruskem, a to ne v akademické rovině úvah, ale doopravdy. Andrej Babiš už dokonce mluví o dvou brigádách AČR [7], které by poslal na pomoc baltským zemím a do války proti Ruské armádě. Ano, je to tak, politici v Evropě už mají z Berlína a Bruselu válečné noty v souladu s děsivou válečnou směrnicí NATO [8] publikovanou v polovině září. A to je realita!

Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá poslední den a potřebujeme vaši pomoc! Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Prev 123...25 Next

Strana 2 z 25