Rusko si podle Lavrova rezervuje právo odpovídat hrubou silou na útoky proti svým zájmům, a to nejen na Ukrajině! Mezitím v Evropské unii se schyluje k repríze Hessova programu “Kanony místo másla!” a skupina zemí EU v čele s Německem navrhuje sebrat zemědělcům dotace a peníze vrhnout do zbrojení! A do války s Ruskem pošle Babiš dvě brigády AČR!
Reportér BBC Steve Rosenberg chtěl od Sergeje Lavrova slyšet, zda Rusko vede skrytou hybridní válku proti evropským zemím. Ruský ministr zahraničí obrátil otázku proti samotnému tazateli: připomněl evropské zbraně dodávané Ukrajině a jejich použití proti Rusku. V dodaném přepisu říká, že o válce vedené Evropou proti jeho zemi nemá žádné pochybnosti. To je zásadní sdělení celé výměny: Moskva posuzuje evropskou účast podle toho, co evropské zbraně dělají na bojišti, a podle toho také formuluje svou odpověď.
Do této atmosféry přišla v úterý 29. září zpráva o dalším střetu nad budoucím rozpočtem Evropské unie. Financial Times informoval [1] o požadavku Německa, Nizozemska, Švédska, Dánska, Rakouska a Finska na výrazné škrty a přesun priorit směrem k obraně a zbrojní výrobě, na úkor tradiční podpory zemědělců a chudších regionů. Jestliže někdo hledal konkrétní podobu evropské militarizace, právě tady ji má před očima: zápas o to, komu půjdou společné peníze a kdo bude muset ustoupit. Kanony místo másla!
Sergej Lavrov a Steve Rosenberg: Hybridní válka, evropské zbraně a hrubá síla
— Máte nějakou konstruktivní otázku?
— Mám normální novinářskou otázku. Ozývají se vzájemná obvinění, ano, mezi Ruskem a Západem. Západ stále častěji obviňuje Rusko z toho, že vede hybridní válku proti evropským zemím. Vy jste nedávno obvinil Západ z toho, že se uchyluje k hrubé síle, že? První otázka se týká hybridní války. Uznáváte, že Rusko vede skrytou hybridní válku proti evropským zemím? A pokud ano, s jakým cílem?
— Máte na mysli to, že když ničíme drony a rakety, které Británie a kontinentální Evropa dodávají Ukrajině, oni pak na nás střílejí. To máte na mysli pod pojmem „hybridní“?
— Například.
— No, pokud uznáváte, že na nás útočí vaší zbraní a my tuto zbraň sestřelujeme, nazývejte to, jak chcete, ale to, že jde o válku, kterou proti nám vede Evropa, o tom nemám žádné pochybnosti. O tom mluvíme už dlouho.
— A co se týče hrubé síly? Takže obviňujete Západ z použití hrubé síly, že?
— Já si nějak nevzpomínám na výraz „hrubá síla“.
— Řekl jste, že Západ se uchyluje k hrubé síle. Tedy nedávno, úplně nedávno.
— A to byla měkká síla? To, co udělali ve Venezuele, nebo hrubá síla? To, co udělali s plynovody Nord Stream, je to měkká síla, nebo hrubá síla?
— Ale neužívá snad Rusko…
— To, že vybombardovali a zničili íránské vedení i s rodinami, včetně dětí, není to hrubá síla?
— Ale neuplatňuje snad Rusko každý den na Ukrajině hrubou sílu?
— Pokud máte na mysli ničení infrastruktury, kterou nacistický režim s podporou Západu využívá k vedení války proti Ruské federaci, pak se uchylujeme k hrubé síle k potlačení této přímé hrozby vůči nám.
Evropa je nemocný pacient, který se rozhodl, že si vezme život, ale ne sám, donutí k tomu i pacienty v celé nemocnici. A kdo odmítne, tomu se pomůže, nejprve zacpáním huby, aby neprotestoval, a když to nepomůže, tak zakroucením krku. Ano, přesně takhle se chová celé vedení Evropy ve snaze vtáhnout celou Evropu do zničující války s Ruskem, a to úplně každého, i ty, kteří nechtějí.
A těm se nejprve zacpe huba, v médiích, na internetu, v tisku, v Evropském parlamentu a jinde, a když to nepomůže, zakroutí se vládě dané země krkem, jako třeba právě Srbsku, kde odstoupil pod tlakem Bruselu prezident Aleksandar Vučič. Takhle se to dělá. Hrubě a silou.
Rosenberg hledal přiznání. Lavrov mu předložil ruské pojetí konfliktu
Rosenbergova otázka byla z hlediska očekávaného výsledku naivní. Ministr zahraničí před kamerami sotva začne potvrzovat skryté operace vlastní země a vysvětlovat jejich cíle. Lavrov navíc dostal příležitost převést rozhovor k tématu, které Moskva dlouhodobě zdůrazňuje: evropské státy dodávají zbraně, jimiž Ukrajina útočí na ruské cíle, a Rusko je proto považuje za účastníky širšího střetu. Tazatel chtěl otevřít otázku ruského působení v Evropě, ale odpověď směřovala k evropskému působení proti Rusku.
Steve Rosenberg, redaktor BBC
Nejtvrdší část přišla na konci. Lavrov v dodaném přepisu výslovně připustil použití hrubé síly proti infrastruktuře, kterou Moskva označuje za prostředek přímého ohrožení. Politické varování Západu lze číst právě v této logice: rozhodující má být funkce cíle a jeho zapojení do konfliktu. Takové čtení je interpretací jeho odpovědi, jejíž bezprostřední předmět představovaly údery na Ukrajině. Pro Evropu je však podstatné už samotné prohlášení, že její zbraně Moskva řadí do války vedené proti Rusku.
Kanony místo másla!
Odpověď evropských vlád se dnes píše také v rozpočtových dokumentech. The Irish Times uvedl [2], že dopis z 28. září adresovaný irskému premiérovi Micheálu Martinovi požaduje snížení navrhovaného rozpočtu o několik set miliard eur jako podmínku podpory šesti vlád. Irsko jako předsednická země Rady EU hledá kompromis. Signatáři přitom argumentují svou finanční vahou: jejich země zajišťují téměř 40 procent příspěvků členských států. To je tvrdý vyjednávací tlak opřený o peníze.
Six EU net-contributor countries threaten to block the next 7-year budget unless it’s cut by “hundreds of billions.”
Germany, Netherlands, Sweden, Denmark, Austria, and Finland — who finance ~40% of member-state contributions — called the Commission’s proposed €2 trillion… pic.twitter.com/uCruCZUCBE
Směr této politiky byl veřejně vyhlášen už o měsíc dříve. Německá vláda zveřejnila [3] 27. srpna společné prohlášení stejných šesti států Německa, Nizozemska, Švédska, Dánska, Rakouska a Finska, které požaduje snížení návrhu téměř dvoubilionového rozpočtu o několik set miliard eur a příspěvek všech výdajových oblastí k těmto škrtům. Mezi prioritami jmenuje bezpečnost a obranu, konkurenceschopnost, migraci a suverenitu. Zářijový dopis tedy pokračuje v již oznámeném tažení za změnu toho, co má Unie financovat.
Odkaz Rudolfa Hesse o kanonech a másle z roku 1936 je opět aktuální
Hitlerův zástupce Rudolf Hess původně Goebbelsovo heslo “Kanony místo másla!” výrazně zpopularizoval v proslulém projevu 11. října 1936, kdy vyzval Němce k uskromnění ve prospěch armády a zbrojení. Politický význam takového přeskupení peněz v EU je obrovský. Zemědělství se při něm dostává do soutěže s novými prioritami, mezi nimiž získává výrazné místo obrana a zbrojení na válku s Ruskem.
Pro farmáře znamená zbrojení konec budoucích příjmů a investic; pro obyvatele venkova otázku práce a životaschopnosti jejich regionů. Když vlády požadují současně menší celkový rozpočet a větší důraz na vojenské potřeby, vytvářejí tlak na oblasti, které dosud tvořily základ evropského financování.
BRUSSELS DISCOVERS THAT OTHER PEOPLE’S MONEY ISN’T INFINITE
By @BPartisans
A miracle in Brussels: someone has just discovered a calculator.
Germany, Austria, Denmark, Finland, the Netherlands, and Sweden want to slash the next EU budget by several hundred billion. These six… pic.twitter.com/KbicdkZXSy
Potravinová bezpečnost přitom začíná na poli, ve stáji a ve zpracovatelském závodě. Politici rádi používají slovo odolnost, ale odolnost společnosti zahrnuje i schopnost vyrábět vlastní potraviny. Pokud zemědělci slyší, že se mají uskromnit, zatímco obrana získává vyšší politickou prioritu, tak se lidem rozsvěcují vzpomínky na Rudolfa Hesse a jeho okřídlené heslo.
Rozpočtový spor nyní směřuje k období 2028–2034. Rada EU popisuje [4] návrh Komise jako rámec téměř dvou bilionů eur v běžných cenách; jeho přijetí vyžaduje jednomyslnost v Radě a souhlas Evropského parlamentu. Právě nutnost jednomyslné dohody dává každému státu silnou páku. Požadované škrty jsou zatím předmětem vyjednávání, ale politická volba šesti vlád už je zveřejněna. Zemědělci proto nemají důvod čekat, až se hotový kompromis objeví na stole.
Merz chce znovu vybudovat Wehrmacht
Německý kancléř své vojenské ambice vyslovuje otevřeně. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru 2026 zopakoval [5], že chce Bundeswehr co nejrychleji proměnit v nejsilnější konvenční armádu Evropy. V témže projevu hovořil o zahájených velkých nákupech v oblasti protivzdušné obrany, přesných úderů na velkou vzdálenost a satelitních technologií. Tato slova mají konkrétní obsah: výrobní kapacity, objednávky, personál a dlouhodobé veřejné výdaje.
Německý tlak na evropský rozpočet proto zapadá do širšího politického směru. Vojenská síla se stává jedním z hlavních měřítek státního úspěchu a společné evropské prostředky mají tuto proměnu podpořit. Zbrojní podniky potřebují předvídatelnou poptávku na roky dopředu. Sedmiletý rozpočtový rámec může pomoci takovou perspektivu vytvořit, zatímco tradiční příjemci evropské podpory dostávají zprávu, že jejich dosavadní postavení už nebude samozřejmé.
Pro tento komentář je historickou výstrahou samotný mechanismus podřizování hospodářských priorit vojenskému růstu. Jakmile se zbrojení stane politickou odpovědí na stále širší okruh problémů, začne pronikat do rozhodování o průmyslu, infrastruktuře i veřejných penězích. V evropské paměti má takový vývoj dostatečně temné místo, aby se o něm mluvilo bez uspávajících frází. Německé vedení má zvláštní odpovědnost vysvětlit, kam jeho ambice směřují a jaké hranice jim hodlá stanovit.
Německý kancléř se vrací k Rudolfu Hessovi a Babiš chce v případě války Evropy s Ruskem poslat do Pobaltí dvě mechanizované brigády AČR!
Výmluvnou součástí celé situace je postoj Finska, které patří mezi šest signatářů. Prezident Alexander Stubb řekl [6] v rozhovoru pro PBS odvysílaném 24. září, že bezprostřední vojenská hrozba ze strany Ruska neexistuje. Současně obvinil Moskvu z hybridního působení a vyzýval ke klidné, vyrovnané reakci. Jeho vlastní rozlišení je podstatné: současnou bezpečnostní situaci popisuje jinak než představu bezprostředně nastupujícího konvenčního útoku.
Takže je to přímo na stole a všichni to teď vidí. Zemědělství a výroba potravin může jít v EU k čertu, protože Reich a jeho vůdce Merz chtějí nejsilnější armádu v Evropě, a proto zbraně a munice mají vyšší prioritu než brambory, máslo a chleba. Dvě krávy v Bruseu to odkývají, o tom není pochyb. Tohle je prostě důkaz o změně, že jde ve skutečnosti v EU o tzv. hybridní přípravu na válku s Ruskem.
Vůdce Friedrich Merz
Hybridně se vezmou stovky miliard zemědělcům pod záminkou obrany jejich heimatu a traktorů, a hybridně se dají zbrojařům pod maskírovkou obrany evropských hodnot. Tak to koneckonců dělal Adolf Hitler ve 30. letech minulého století tady v Německu. Rudolf Hess křičel, že kanony místo másla zajistí Říši tisíciletou budoucnost a zblblí Němci mu ještě tleskali.
Holt se zdá, že Merz dodržuje německé tradice – a to doslova. Veřejnosti by mělo zatrnout, protože ve chvíli, kdy magor v roli vůdce Německa dnes řve do mikrofonu o potřebě více zbrojit a méně žrát, tak je to další signál k tomu, že se schyluje k válce s Ruskem, a to ne v akademické rovině úvah, ale doopravdy. Andrej Babiš už dokonce mluví o dvou brigádách AČR [7], které by poslal na pomoc baltským zemím a do války proti Ruské armádě. Ano, je to tak, politici v Evropě už mají z Berlína a Bruselu válečné noty v souladu s děsivou válečnou směrnicí NATO [8] publikovanou v polovině září. A to je realita!
Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!
V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá poslední den a potřebujeme vaši pomoc! Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.
Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!
Zelenský je nejzkorumpovanější ukrajinský prezident v historii země a Evropu čeká na Ukrajině větší porážka než USA ve Vietnamu! Bývalý britský diplomat z ambasády v Moskvě varoval před chmurnou budoucností EU, zatímco v Británii nejprve zatkli u letecké základny RAF Fairford pět údajných teroristů, ale potom je propustili na kauci!
Bývalý britský diplomat Ian Proud, který sloužil na britské ambasádě v Moskvě, pronesl [1] v pořadu Glenna Diesena výrok, který zapůsobil jako výstřel a zásah na komoru západní politiky vůči Ukrajině. Volodymyra Zelenského označil za nejzkorumpovanějšího prezidenta země od rozpadu Sovětského svazu a Evropě předpověděl, že její selhání na Ukrajině bude větší než porážka Spojených států ve Vietnamu. V jeho podání jde nejen o tvrdou obžalobu kyjevského režimu, ale i Evropské unie.
Proud popsal Evropu jako prostor, kde se oficiální válečný příběh dávno oddělil od skutečnosti. Politici podle něj od roku 2014 veřejnosti opakovali, že Rusko bude poraženo, jeho ekonomika se zhroutí a Západ zvítězí. Jenže válka pokračuje, evropské domácnosti a průmysl nesou náklady drahé energie a nikdo z těch, kdo rozdávali sebejisté prognózy, nechce vyslovit otázku, co se stane, jestliže slíbené vítězství nepřijde. Proud očekává okamžik, kdy už tento rozpor nebude možné zakrýt další tiskovou konferencí.
Přepis ukázky z rozhovoru Iana Prouda s Glennem Diesenem
Ten narativ se teď odehrává v naprosté umělé bublině. Víte, nikdo se nedívá na realitu. Je to jedno z těch velkých životních záhad, že Ukrajina může mít svou nejzkorumpovanější vládu. Řekl bych, že vůbec nejzkorumpovanější, víte, od rozpadu Sovětského svazu. A důvod, proč říkám „vůbec“, je ten, že si vlastně myslím, že každý ukrajinský prezident od rozpadu Sovětského svazu byl zkorumpovaný. Částečně je to způsobeno tím, že se v tom chaotickém období po rozpadu Sovětského svazu tak nějak nepodařilo skutečně vypořádat s oligarchickou mocí. Nemusíme se pouštět do podrobného rozebírání toho, co se vlastně stalo, ale všichni byli více či méně zkorumpovaní. Důvod, proč říkám, že Zelenskyj je ještě zkorumpovanější a nejzkorumpovanější ze všech, spočívá v tom, že dostal dalších 350 miliard dolarů z peněz západních daňových poplatníků. Takže množství peněz, které může tak nějak ukrást, je prostě nesrovnatelně větší než cokoli, co tu bylo před ním.
Ten Pinčuk (Viktor), co pořádal konferenci „Yes“ – víte, „ano, prosím, dejte nám víc peněz“ –, si nedávno koupil novou obrovskou superjachtu. A kolik Ukrajinců jezdí v Monaku v Bugatti. Chci říct, prý někdo řekl, že Kyjev byl v roce 2025 třetím největším městem na světě, co se týče prodeje luxusních aut značky Bentley. Chci tím tedy říct, že je vlastně záhadou, že se o to na Západě nikdo nezajímá. Je záhadou, že na Západě nikdo nepřemýšlí o „busifikaci“ a o tom, že obyčejní lidé jsou taháni z ulic jako psi a posíláni do mlýnku na maso. Víte, Financial Times informoval o problémech Ruska s náborem vojáků. Nikdo ale nechce mluvit o „busifikaci“.
Je to záhada, víte, například to, že lidé, kteří se jen upřímně vyjadřují, jako Julia Mendelová, jsou sankcionováni Zelenským a nesmějí ani vystoupit v Evropském parlamentu – jsou pozváni poslanci, ale je jim zakázáno promluvit. Je záhadou, že Evropa vlastně čelí takové energetické krizi, zjevně částečně způsobené válkou v Íránu, ale také tím, že si sama odřízla přístup k levné ruské energii. A víte, platíme za plyn čtyřikrát nebo pětkrát víc než Američané a jiné části světa, a nikdo v hlavních městech – ne že by o tom nemluvili, ale říkají: „No, vlastně když jsme dřív měli ruský plyn, byla to závislost a to bylo špatné, a my nemůžeme být závislí, je mnohem lepší platit za plyn pětkrát víc.“ Jo, a lidi na to říkají: „To je šílenství.“
Takže víte, realita a ten narativ se prostě pohybují ve zcela odlišných sférách. Víte, a tak se ten narativ ujal, a „deep state“ to samozřejmě dál šíří, protože je to v jeho zájmu. A samozřejmě, jak jsem už mnohokrát řekl, čím více se ten problém odkládá, tím větší a žhavější se ten problém stává. V určitém okamžiku ho budete muset vzít do rukou a říct lidem, že jsme vlastně selhali, a to vlastně katastrofálně. Pro Evropu to bude větší selhání, než byl Vietnam pro Spojené státy. Historie bude na tuto válku nahlížet právě tímto způsobem. O tom jsem upřímně přesvědčen.
Problémem však je – a v menší míře se to stalo i ve válce ve Vietnamu –, že už od roku 2014 tvrdíme, že vyhráváme, že vyhrajeme, že Rusko bude poraženo a my zvítězíme. Víte, a když se na to přijde, lidé řeknou: „No tak. Počkejte, neříkali jste nám snad, že vyhráváme, že Rusko bude poraženo, že se jeho ekonomika zhroutí, že se lidé obrátí proti Putinovi a že nakonec Rusko rozdělíme na menší státy? No, promiňte, co se najednou změnilo, že nám teď říkáte, že to nebylo možné, a teď jsme mnohem chudší a vy nám říkáte, že bychom měli být odvedeni, abychom šli zemřít ve válce?“ Chci říct, je to šílená situace a vy samozřejmě znáte „deep state“. Ten v tom sehrál obrovskou roli kvůli nedostatku legitimity a nestabilitě našich volených vůdců.
Proudův útok na Zelenského nepřichází do prázdna. Ukrajinský protikorupční úřad NABU odkryl [2] v operaci Midas síť kolem státního podniku Energoatom, v níž podle vyšetřovatelů fungoval systém provizí z kontraktů. Úřad uvedl, že přes mechanismus praní výnosů prošlo přibližně 100 milionů dolarů.
NABU identifikovala hlavním podezřelým Timura Mindiče, někdejšího Zelenského obchodního partnera ze zábavního průmyslu. V zemi závislé na zahraničních penězích a současně zasažené útoky na energetiku vyvolala tato kauza politický otřes, který už nebylo možné odbýt řečmi o drobných jednotlivcích na okraji systému.
Korupční kauzy už zasáhly samotné okolí prezidenta
Letos v květnu přišla další rána: ukrajinské protikorupční orgány označily [3] za podezřelého v navazujícím vyšetřování také Andrije Jermaka, bývalého šéfa Zelenského prezidentské kanceláře a po dlouhá léta jednoho z nejmocnějších mužů Ukrajiny.
Podle NABU se případ týká praní více než 460 milionů hřiven přes projekt luxusních nemovitostí u Kyjeva; část peněz měla pocházet z korupčního schématu kolem Energoatomu. Proudův výrok tím dostává tvrdý politický kontext: velké kauzy už nepronikají pouze do ministerstev a státních podniků, ale dosáhly až k prezidentovým někdejším nejbližším spolupracovníkům.
Zelenský s Mindičem počítají doláče, které jim poslala Evropská unie… Foto: AI
Právě v tom Proud vidí výbušnou kombinaci peněz, moci a války. Čím déle konflikt trvá, tím větší objem prostředků proudí přes aparát, jehož nejvyšší patra už zasáhla protikorupční vyšetřování. Současně západní vlády žádají své občany, aby podporovali další výdaje a přijali hospodářské dopady války.
Otázka, kdo kontroloval peníze a proč se politická odpovědnost zastavila až u vyšetřovatelů, se tak může stát stejně nepříjemnou pro evropské představitele jako pro Kyjev. Proud předpovídá chvíli, kdy se tyto otázky spojí s otázkou výsledku celé ukrajinské strategie.
U Fairfordu policie otevřela nové směry vyšetřování. Reuters píše o íránské stopě
Zatímco Proud mluví o evropské bublině kolem Ukrajiny, Británie řeší nebezpečný incident u RAF Fairford. V neděli 27. září přijala policie [4] oznámení o třech podezřelých vozidlech mířících k letecké základně a v okolí Whelfordu zadržela pět mužů. Vyšetřování převzala protiteroristická policie; podezření se týkalo deliktů spojených s výbušninami a přípravy teroristického činu. Armádní pyrotechnici prozkoumávali vozidla a přibližně 85 domácností bylo preventivně evakuováno. Fairford přitom slouží americkým bombardérům používaným při operacích proti Íránu.
🇬🇧 UPDATE — Five men arrested on suspicion of preparing terrorism after three vans approached RAF Fairford
Gloucestershire Police say they responded in the early hours of Sunday, Sept. 27, to reports of three suspicious vehicles moving toward RAF Fairford, the UK base used by US… pic.twitter.com/NhmfznO2ej
V pondělí protiteroristická policie uvedla, že práce na místě otevřela několik nových vyšetřovacích směrů. A nejcitlivější z nich popsala agentura Reuters: zdroj obeznámený s vyšetřováním jí sdělil, že za nejpravděpodobnější se pokládá motiv spojený s Íránem. Pět zadržených mužů jsou britští občané islámského původu z Londýna ve věku 23 až 25 let. Íránské velvyslanectví v Londýně jakoukoli spojitost Teheránu se zatčením kategoricky odmítlo [5].
Incident u bombardérů může změnit britskou debatu o válce, jenže podezřelí byli právě propuštěni na kauci!
Fairford není náhodně vybrané letiště. Británie umožnila Spojeným státům využívat tamní letiště k úderům na íránské raketové cíle a íránské revoluční gardy již v červenci výslovně varovaly, že základnu použitou k útokům na íránské území budou považovat za legitimní cíl.
Incident v těsné blízkosti takového místa se okamžitě stává otázkou britské bezpečnosti, amerických vojenských operací i dalšího vývoje války v Perském zálivu. Prezident Donald Trump o zadržených prohlásil [6], že chtěli základně způsobit velké škody a že je úřady delší dobu sledovaly. Jenže, pak to přišlo. V pondělí večer totiž byla pětice podezřelých propuštěna na kauci. Vyšetřování ale prý pokračuje. To prostě nevymyslíš!
Celé to vypadá jako false flag. A právě zde vzniká prostor pro otázku casus belli. Pokud by vyšetřování doložilo vazbu na Írán, zesílí v Británii tlak na tvrdší přímé zapojení do vojenských operací po boku USA v Perském zálivu. Pokud se taková vazba neprokáže, zůstane otázka, kdo a proč kolem amerických bombardérů způsobil bezpečnostní poplach takového rozsahu. Objeví se jiná stopa. Ruská. Na sociálních sítích se už objevuje i podezření na provokaci připravenou jako záminka k eskalaci s Ruskem, zatím jde o spekulaci, jejíž politické účinky však mohou předběhnout výsledky policejní práce.
Válka na Ukrajině a v Perském zálivu jsou jako dvě americké nádoby jimi zapálených a dosud hořících válek
Podle vojenských analytiků jde o snahu získat před britskou veřejností “casus belli“, tedy záminku pro válku, přesněji řečeno pro připojení se Velké Británie k válečným úderům USA proti Iránu, ke kterým se opět a znovu schyluje, jak uvádějí mezinárodní zdroje a upozorňují na obrovskou kumulaci amerických zbraní v regionu. Američané v roce 2014 s pomocí Victorie Nuland pomohli zapálit Majdan v Kyjevě, ale nakonec dali od Ukrajiny ruce pryč.
Victoria Nuland (vpravo v modré prošívané bundě), náměstkyně ministra zahraničí Johna Kerryho, rozdávala v únoru 2014 koláčky na Majdanu v Kyjevě a pomáhala zapálit státní převrat na Ukrajině
A letos počátkem roku Trump zapálil Perský záliv svým útkem na Írán, čímž vyvolal válku, která nemá konce. Stejně jako ta na Ukrajině. Dvě různé válečné nádoby s ohněm, ale stejný žhář – USA. Tak komentují velice drsně situaci vojenští analytici, a v podstatě mají pravdu. Namísto usilování o mír na Ukrajině a v Perském zálivu se Trump věnuje hře se sirkami a zapaluje konflikty po světě.
Únos Nicolase Madura z Venezuely, vyhrožování Kubě, vyhrožování Dánsku anexí Grónska, válka v Perském zálivu s Íránem. To všechno jsou konflikty, které destabilizují svět, namísto slibovaného mírového úsilí ve světě. A to je realita dnešního světa.
Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!
V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývají 2 dny a potřebujeme vaši pomoc! Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.
Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!
Nechystáme válku s Evropou, ale Evropa se chystá na válku s námi! Výhrůžky Rusku jsou jako politická klauniáda, neboť cirkus odjel, ale klauni zůstali! Dobře si rozmyslíme, jestli budeme s Ukrajinou jednat o zastavení odvetných útoků na energetiku, rafinérie a přístavy po tom, co nám Ukrajina provedla! Putin v Petrohradu účtoval!
Vladimir Putin na petrohradském Mezinárodním fóru sjednocených kultur kategoricky odmítl [1], že by Rusko připravovalo válku s Evropou. „Nepřipravujeme se na žádné bojové akce s Evropou. Nemáme žádné takové plány a nemáme k tomu žádné důvody,“ prohlásil v odpovědi na otázku novináře. Jeho vystoupení však nebylo uklidňujícím projevem o návratu k normálním vztahům. Bylo ostrou obžalobou evropské politiky, kterou Moskva považuje za přípravu na střet s Ruskem, a zároveň varováním Kyjevu, že za letní útoky v ruském týlu teprve zaplatí plnou cenu.
Záminkou k první části Putinovy odpovědi se stal výrok estonského ministra obrany Martina Herema o možnosti preventivního útoku na Rusko. Když jej novinář prezidentovi připomněl, Putin se nejprve zeptal na ministrovo jméno a pak jeho úvahy označil [2] za „politickou klauniádu“. Jeho reakce měla jednoduchou pointu: evropské vlády stále mluví o údajném ruském útoku, přestože právě v Evropě zaznívají návrhy, jak Rusko udeřit jako první. Taková slova lze pro domácí publikum předkládat jako projev odhodlání. Za hranicí však znějí jako další krok po eskalačním žebříku.
Přepis videa
Novinář: Můžu se na něco zeptat? No, bohužel jsme si už zvykli na vlnu rusofobie ze strany Evropy. Ale před pár dny estonský ministr obrany Martin Herem prohlásil, že pokud…
Putin: Kdo že?
Novinář: Martin Herem. …že jsou připraveni zabít každého Rusa, který překročí hranici. A pozor, že pokud Rusové nezaútočí jako první, je pro Estonce prý výhodnější, aby to udělali sami. No, to je šílenství. Ale to říká ministr obrany země sousedící s námi, země NATO. Jak na to můžeme reagovat?
Putin: Ze strany evropských zemí se jedná bezpochyby o záměrné vyhrocování situace a provokaci. Všichni mluví, mnozí v Evropě říkají, že očekávají útok ze strany Ruské federace, a proto se musí sami připravovat na bojové akce, na válku s Ruskem. Chci ještě jednou zdůraznit: nepřipravujeme se na žádné bojové akce s Evropou. Nemáme žádné takové plány a nemáme k tomu žádné důvody. Nemáme žádné skutečné pohnutky k eskalaci situace s Evropou. Ať už se říká cokoli – ať už to říká kdokoli, včetně představitelů pobaltských států.
Ano, víme, že tam dochází k porušování práv rusky mluvícího obyvatelstva, ale již víme, jak reagovat, a vypracovali jsme k tomu určitý přístup. Reagujeme z humanitárního hlediska i z hlediska mezinárodního práva. To, co si vymysleli s tím „neobčanstvím“ – to jsou všechno výmysly pobaltských zemí; nejde o občany, nejde o cizince, nejde o osoby bez státní příslušnosti, prostě to jsou „neobčané“. No, to je nesmysl. Ale je to nesmysl, který je již několik let realitou mezinárodního života. Budeme i nadále bojovat za práva našich krajanů, avšak v rámci mezinárodního práva. Jiné nástroje jsme nikdy neměli v úmyslu použít, nepoužili jsme je a ani to nemáme v úmyslu.
Eskalaci ze strany určitých agresivně naladěných kruhů lze vysvětlit pouze jedním: chtějí i nadále využívat Ukrajinu a Ukrajince jako kanónenfutr a Ukrajinu jako stát jako nástroj boje proti Rusku, aby zabránili našemu rozvoji, omezili náš rozvoj a zpomalili postup Ruska vpřed. A aby mohli i nadále vkládat peníze do tohoto naprosto agresivního chování a vysvětlit svým občanům, proč to dělají, snaží se oklamat občany evropských zemí tvrzením, že Rusko se údajně chystá na někoho zaútočit. To je naprostý nesmysl. Stejně jako nesmysl tohohle občana, který říká, že oni – co že udělají?
Novinář: Je pro ně výhodnější zaútočit na nás sami. A zabijí každého Rusa, který je teď na hranicích.
Putin: Podívejte, tohle je ten případ, víte, kdy u nás vtipně říkáme: „Cirkus odjel, ale klauni zůstali.“ Tohle je politická klauniáda. Obyvatelstvo Estonska čítá, podle mého odhadu, 1 300 000 lidí, možná více. Ale ruská armáda, jen ruská armáda – o obyvatelstvu Ruské federace už ani nemluvím – čítá 1 535 000. A těch 1,3 milionu jsou estonští občané. A to včetně kojenců i lidí v pokročilém věku. Je jasné, že je to naprostý nesmysl, naprostý blábol. Ale bohužel, právě s takovými lidmi se dnes v západní Evropě musíme potýkat.
Putin se Heremovu výroku vysmál pomocí srovnání, které si každý snadno zapamatuje. Estonsko má přibližně 1,3 milionu obyvatel včetně dětí a starých lidí; počet příslušníků ruské armády Putin vyčíslil na 1,535 milionu. Věta o estonském preventivním útoku tak v jeho podání získala rozměr absurdního politického divadla. V jedné věci ovšem není nic směšného: podobné výroky pronášejí představitelé států, jejichž rozhodnutí mohou v krizi dopadnout na celou Evropu.
Cirkus odjel, ale klauni s nebezpečnými výroky zůstali
Herem podle zveřejněného shrnutí svá slova o výhodnosti útoku označil [3] za výrok pronesený „napůl v žertu“. Pro politika odpovědného za obranu země na hranici s Ruskem je to podivný druh humoru. Pokud se veřejná debata dostane do bodu, kdy ministr obrany žertuje o preventivním napadení souseda, nemůže očekávat, že druhá strana uslyší jen žert. Uslyší také slova „zaútočit jako první“, zasadí je do vlastního bezpečnostního hodnocení a začne podle toho jednat.
BREAKING
“If the enemy crosses our border, we will not hold back and we will kill everyone,” – Estonian DM Martin Herem.
Kill them with what?
You’re country has ZERO battle ships, tanks, attack helicopters, missiles etc etc, most weapons you have are out dated! pic.twitter.com/6M8jYGAMVF
Putin v téže odpovědi otevřel otázku rusky mluvících obyvatel Pobaltí a institutu „neobčanství“. Prohlásil, že Rusko bude práva svých krajanů hájit v rámci mezinárodního práva a že jiné nástroje použít nehodlá. Tato pasáž je podstatná, protože právě ochrana krajanů bývá v evropské debatě spojována s obavami z možného ruského zásahu. Putin tentokrát veřejně řekl, jakou cestu chce Moskva v pobaltské otázce použít. Jeho hlavní politické sdělení ovšem mířilo jinam: evropským vůdcům připsal snahu udržovat strach z Ruska, aby mohli občanům vysvětlovat pokračující výdaje na konfrontaci.
Kyjev chce zastavit údery právě ve chvíli, kdy ho bolí nejvíc
Druhá část briefingu se týkala příměří, ale tón byl ještě tvrdší. Putin připomněl [4] červnové oznámení čtyřicetidenní operace a sérii útoků na ruské rafinerie, lodní dopravu a další objekty. Podle jeho slov bylo poškozeno více než sto lodí pod ruskými i cizími vlajkami. Zmínil také zásahy skladů společností Wildberries a Ozon. Teprve poté, řekl, začaly ruské ozbrojené síly odpovídat způsobem, který je pro Kyjev natolik citelný, že znovu žádá zastavení útoků na energetiku, rafinerie a přístavy.
Putinova otázka „Copak jsou to snad nějaké dětské hry?“ vystihla podstatu jeho odpovědi. Kyjev podle něj nemůže několik týdnů rozšiřovat útoky do ruského týlu a po začátku odvetných úderů očekávat, že Moskva jednoduše vrátí situaci do předchozího stavu. Jednání nevyloučil; výslovně řekl [5], že návrhy zůstávají na stole. Současně oznámil, že Rusko si po tom, co se stalo, své další kroky „ještě pořádně promyslí“. Pro Ukrajinu je to nepříjemný vzkaz: příměří, které nyní potřebuje, nemusí přijít v okamžiku, který si sama vybere.
Přepis videa
Putin: Jak je také dobře známo, v červnu bylo oznámeno zahájení 40denní operace. No, to vedlo k určitým ztrátám na naší straně. Kromě toho se pokusili zorganizovat námořní blokádu našeho černomořského pobřeží. Poškodili přes sto lodí, a to jak ruských, tak těch, které pluly pod cizí vlajkou. Ano, to vše opravíme, ale jde o velmi agresivní akce, které – poslouchejte dál – jsou zacílené na civilní objekty, jako jsou sklady Wildberries nebo Ozon. No, co to má být? K čemu to je? Nicméně k tomu došlo.
Poté jsme začali na každou pozici odpovídat. Ale zdá se, že odvetné akce ruských ozbrojených sil se ukázaly být pro protivníka natolik citlivé a ničivé, že nyní opět aktivně nastolují otázku příměří na několika frontách, jak sami říkají: energetické, tedy neútočit na naše, jsou již připraveni neútočit na naše ropné rafinerie. Vzájemně zastavit letecké údery. Zejména zřejmě potřebují zastavit útoky našich bezpilotních letounů a raket „Geráň“, moderních raket „Geráň“, proti kterým nemají – alespoň prozatím – žádnou obranu ani protizbraň. A ukončit blokádu černomořského pobřeží z naší strany.
Ale to všechno začali oni. Začali to na všech frontách. Copak jsou to snad nějaké hračky? Jsou to snad nějaké dětské hry? Proto musí pocítit tyto odvetné údery Ruska a pochopit, že žádné provokativní akce, žádné vyhrocování situace k výsledku, který potřebují, k ničemu nevedou. Jen si tím zhoršují svou situaci. Proto jsou všechny tyto směry zaměřeny na takzvané usmíření a návrh na obnovení jednání. Ano, vše je na stole, vše je možné. Ale po tom všem, co udělali, si ještě pořádně promyslíme, jaké kroky musíme podniknout v reakci na to. A v každém případě budeme všechna rozhodnutí v této oblasti, včetně případného obnovení vyjednávacího procesu, přijímat s ohledem na zájmy Ruské federace.
Ukrajinské údery hluboko v Rusku měly Moskvu připravit o příjmy, palivo a pocit bezpečí. Zásah moskevské rafinerie z 20. září ukázal [6], že ukrajinské drony dokážou způsobit citelné škody i v důležitých hospodářských provozech. Problém kyjevské strategie spočívá v tom, že Rusko má prostředky k rozsáhlé odpovědi proti ukrajinskému průmyslu, dopravě a energetice. Útoky na ruské zázemí tedy samy o sobě válku neukončily. Otevřely další kolo ničení infrastruktury na obou stranách.
Údery v ruském týlu se Ukrajině vrátily jako bumerang
Pro Ukrajinu má takové kolo mnohem tvrdší hospodářské důsledky. Podle zprávy zdrojované z Financial Times klesla [7] ukrajinská produkce oceli o 90 procent a největší hutě po ruských úderech utichly. Zatím poslední zásah Zaporižstalu poškodil výrobní i železniční zázemí závodu; představitel společnosti Metinvest situaci popsal slovy, že Ukrajina v současnosti žádný ocelářský průmysl nemá. Ocel přitom patřila k důležitým pilířům jejího hospodářství. Když současně slábne výroba, váznou přístavy a přibývá škod na energetice, žádný další úder proti rafinerii v ruském týlu tuto ztrátu Kyjevu nenahradí.
NEW: Ukraine’s steel industry is effectively dead after Russian ballistic missile strikes knocked out all three remaining large steelworks (Zaporizhstal, Kametstal, ArcelorMittal Kryvyi Rih) since August.
Metinvest:
As of today, Ukraine no longer has a steel industry.
Zvlášť nebezpečná je kombinace útoků na energetiku a námořní dopravu před zimou. Oděská oblast je pro ukrajinský vývoz životně důležitá; každé poškození terminálů, lodí nebo přístupových tras zdražuje přepravu a omezuje příjmy. Ruské údery poškodily [8] také vývozní zařízení v Oděské oblasti. Poškozená elektrická síť zároveň zasahuje průmyslovou výrobu i běžný život. Právě zde se ukazuje, proč Kyjev znovu otevírá otázku energetického příměří. Chce zastavit proces, který už nedopadá pouze na vzdálené cíle na mapě, nýbrž na schopnost celé země fungovat.
Evropa bude zbrojit na válku, kterou Rusko nechce
Zhoršování ukrajinského postavení povede evropské vlády k dalším výdajům na zbraně, společnou výrobu a protivzdušnou obranu. Tento směr zachytilo [9] již společné prohlášení Ukrajiny a severských a pobaltských států, které počítá s pokračující vojenskou pomocí a rozšířením obranné výroby. Čím větší bude tlak na ukrajinský průmysl a frontu, tím hlasitěji se také bude mluvit o tom, co dalšího má Evropa udělat. Právě zde začíná nejnebezpečnější část celé úvahy: přechod od zásobování Ukrajiny k přímé účasti evropských vojáků v bojích.
Pravidelné evropské jednotky na ukrajinském bojišti by se mohly dostat pod ruskou palbu a samy by mohly střílet na ruské vojáky. V tu chvíli by politické prohlášení, že nikdo nechce válku mezi Ruskem a Evropou, přestalo stačit. O dalším vývoji by rozhodovaly hodiny, někdy minuty, a schopnost vlád zabránit tomu, aby se jeden střet změnil v sérii dalších. Podobné nebezpečí by přinesl také vážný incident na moři nebo ve vzduchu, pokud by při něm zahynuli příslušníci ozbrojených sil některého ze států NATO.
Evropské vlády mohou být přesvědčeny, že další zbrojení a tvrdší slova Rusko odradí. Moskva může být přesvědčena, že rozsáhlá odveta donutí Kyjev i jeho podporovatele ustoupit. Obě úvahy mohou existovat současně, zatímco počet útoků, zbraní a příležitostí k incidentu dál roste. Tak funguje eskalační žebřík: žádná strana nemusí začínat na žebříku s úmyslem vystoupat až na jeho vrchol.
Stačí, aby každá strana na příští krok na žebříku protivníka odpověděla logickou a veřejností očekávanou a vyžadovanou odvetou. Takto bylo nakonec v únoru 2022 Rusko dotlačeno k válce na Ukrajině. Po 8 letech stoupání Západu i Ruska po eskalačním žebříku na Ukrajině. Totéž se s vysokou pravděpodobností opakuje právě teď s cílem dotlačit Rusko na žebříku eskalace k válce s EU a NATO.
Putinův petrohradský briefing tak nebyl jen odpovědí na estonského ministra a na ukrajinský návrh příměří. Ukázal dvě současné skutečnosti. Ruský prezident veřejně odmítá plán války s Evropou, ale současně trvá na pokračování vojenského tlaku proti Ukrajině a vyhrazuje si čas i podmínky pro další jednání. Evropa mezitím počítá s dlouhodobou podporou Kyjeva a posiluje vlastní vojenské kapacity. Mezi těmito postoji leží prostor, v němž může další velký úder nebo chybné rozhodnutí změnit rozsah války rychleji, než budou politici schopni vysvětlit, že o takový výsledek nestáli. A to je prostě realita eskalačního žebříku.
Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!
V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývají 4 dny a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.
Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!
Ruský zástupce v OBSE varuje, že Evropa vede své národy do velmi nebezpečného konfliktu s Ruskem a ve stejnou chvíli centrála NATO rozeslala vládám členských zemí aliance děsivou směrnici! Chytání lidí utíkajících před mobilizací, sledování pohybu osob a nemocnice se mají připravit na obrovské počty obětí!
Ruský diplomat Dmitrij Poljanskij v pořadu East Meets West with Olga and Tara varoval [1], že evropské země podle něj jako náměsíčné vedou své obyvatele k nebezpečnému konfliktu s Ruskem. Mluvil o možnosti, že jediný incident nebo provokace spustí sled událostí, který už nikdo nezastaví. Jeho slova přicházejí ve chvíli, kdy NATO zveřejnilo požadavky na civilní připravenost členských států pro krize a konflikty. Poljanského výrok je politickým varováním a dokument aliance popisuje konkrétní oblasti, v nichž mají státy plánovat fungování společnosti za mimořádných okolností – rozumějte v době válečného stavu v EU.
Poljanského postavení dává jeho vystoupení značnu váhu. V době zveřejnění rozhovoru je stálým představitelem Ruska při OBSE a vychází z konkrétních neveřejných informací získaných v zákulisí Rady bezpečnosti OSN, kde pracoval dlouhá léta jako náměstek ruského velvyslance do roku 2025, a nyní je v OBSE. Jeho varování je proto zásadní z pozice insidera ve vysokých procesech globálního řízení.
Přepis vybrané části Poljanského vystoupení – český překlad dodaný redakcí
Všechno, co vidíme, vše, čemu čelíme v rámci OBSE, v Evropě i jinde, je velmi koordinovaná kampaň proti Rusku. Jde o pokus využít vše, včetně OBSE, jako nástroj hybridní války proti Rusku. Nevím, jaký je konečný cíl této hry, protože se nacházíme v extrémně nebezpečné situaci – pomalu se přibližujeme k potenciálně velmi, velmi, velmi závažnému konfliktu a jakákoli provokace, jakýkoli incident, který se stane bez našeho přičinění, nás může přivést ke scénáři, kterému se, jak doufám, všichni chceme vyhnout, a který se vzhledem k vývoji událostí v posledních měsících stal velmi pravděpodobným.
Mým úkolem je také zvýšit povědomí o této skutečnosti, aby lidé pochopili, že nejde o počítačovou hru, ale o skutečný svět, reálnou situaci, a že je v sázce opravdu hodně pro celý kontinent. A pokud evropské země počítají s porážkou Ruska, myslím si, že jde o naprosté přání a velmi nebezpečné iluze. Prostě jako náměsíční vedou své obyvatelstvo do tohoto velmi, velmi nebezpečného konfliktu.
Když diplomat mluví o jediném incidentu, a může z toho být III. sv. válka
Nejsilnější část Poljanského vystoupení se netýká obecného soupeření Ruska a Západu. Týká se okamžiku, kdy se politické hrozby, přesuny vojsk a vojenské přípravy střetnou s událostí, již jedna strana vyhodnotí jako útok a druhá jako omyl či provokaci. Právě tehdy se rozhoduje pod časovým tlakem a s neúplnými informacemi. Poljanskij varuje, že Evropa se takovému okamžiku přibližuje, a jeho výrok o „náměsíčných“ vůdcích míří na politiky, kteří podle něj předpokládají, že konfrontaci bude možné stále stupňovat a přitom ji udržet pod kontrolou.
‘This is absolutely WISHFUL THINKING and very dangerous illusions if European countries count on defeating Russia. They are just SLEEPWALKING their population into this very, very dangerous conflict’
Ambassador Dmitry Polyanskiy @Dpol_un joins us in our new episode!
O několik dní dříve, 15. září 2026, zveřejnilo [2] NATO Resilience Baseline Requirements, tedy základní požadavky na odolnost členských států. Text požaduje, aby vlády zemí NATO a jejich civilní plánování dokázalo podporovat vojenské operace a současně zajistit základní služby obyvatelstvu v době krize – rozuměj války s Ruskem a v době válečného stavu na území EU.
Výslovně pracuje se situacemi krize a konfliktu; vedle ozbrojených útoků však uvádí také sabotáže, kybernetické útoky, výpadky dodávek, extrémní počasí a přírodní katastrofy, což je spíš snaha o zmírnění toho dokumentu, aby to lidi nevyděsilo. Označení dokumentu by bylo dříve přísně tajné, ale nyní poprvé v historii byl odtajněn jako vzkaz Rusku. To, co v něm stojí, je pro veřejnou debatu dost závažné samo o sobě.
Pohyb obyvatel, hranice, evakuace, útěky před mobilizací a armádní přesuny
Třetí základní požadavek popisuje řízený i neřízený pohyb lidí uvnitř státu a přes jeho hranice. NATO po členských zemích žádá plány i pro příliv osob přesahující dvě procenta počtu obyvatel. Počítá s evakuací civilistů z krizových a konfliktních oblastí a za okolností bezprostředního ohrožení života připouští “omezení jejich pohybu za účelem ochrany státu“. Zvlášť upozorňuje na situaci, kdy se po omezených dopravních trasách musejí současně přesouvat civilisté a vojenské jednotky. Dokument tedy nepředpokládá jen vojáky na mapách generálních štábů; počítá také s velkým množstvím lidí, kteří budou prchat před válkou.
🇪🇺 NATO has, for the first time, presented public requirements regarding the preparation of the civilian population for a large-scale war.
The document obliges member states to ensure mass evacuations, blood supplies, and medical materials, as well as uninterrupted access for… pic.twitter.com/A2rc6Whhy2
Z toho lze snadno odvodit, že NATO už připravilo uzavření hranic pro lidi prchající před mobilizací. Dokument sice mobilizace nikde nezmiňuje, aby se nešířila hysterie, ale to ani nemusí, neboť z dokumentu to logicky vyplývá. Dokument je o válečné krizi, a v takovém případě bude v celé EU platit válečný stav.
Třetí požadavek žádá mechanismus, který bude určovat priority na trasách sdílených civilisty a vojsky. Právě v tomto bodě se abstraktní slovo „odolnost“ mění ve velmi konkrétní rozhodování o silnicích, vlacích, pohonných hmotách a čase. Vlády by měly umět veřejně vysvětlit, kdo o těchto prioritách rozhodne, jak se budou vyhlašovat a jak budou chráněni lidé, kteří se ocitnou na cestě.
Voda, potraviny a zdravotnictví a zasažené zdroje
Čtvrtý požadavek se zabývá ochranou potravin, vody a související infrastruktury. Pátý požaduje připravenost zdravotnictví na velký počet obětí a vážné zdravotní krize, včetně zásob zdravotnického materiálu, léčiv a krve. Takové formulace jsou tvrdým připomenutím toho, co by rozsáhlý konflikt znamenal mimo bojiště: přerušené zásobování, přetížené nemocnice a soutěž civilních a vojenských potřeb o stejné zdroje.
NATO tyto oblasti zahrnulo do společného plánování členských států a žádá, aby se příslušné postupy procvičovaly. Ochrana vody je zásadní při nukleárních i konvenčních útocích na elektrárny a čerpací stanice, při sabotáži, kontaminaci nebo dlouhém výpadku elektřiny. Velký počet zraněných může způsobit konvenční válka stejně jako jaderná výměna.
Dokument NATO z 15. září 2026 – český obsahový překlad vybraných ustanovení
Úplné znění dokumentu je dostupné na webu NATO [2].
Základní požadavek 3: Schopnost zvládat řízený a neřízený pohyb osob
Cíl 1: Státy mají mít opatření a krizové plány pro pohyb lidí na svém území i přes hranice, včetně přílivu přesahujícího dvě procenta jejich obyvatel. Plány mají vycházet z vnitrostátního posouzení rizik a zohledňovat základní potřeby lidí.
Cíl 2: Státy mají připravit řízenou evakuaci civilistů z oblastí krize a konfliktu. Při nebezpečí ohrožujícím život mohou podle potřeby omezit pohyb osob za účelem jejich ochrany, přičemž mají zohlednit základní potřeby obyvatel.
Cíl 3: Státy mají plánovat a procvičovat souběžný pohyb civilistů a nasazovaných vojenských sil ve stejné oblasti, pokud musí využít omezený počet dopravních tras. Součástí má být postup pro určení priorit při přepravě a podpoře obou skupin.
Základní požadavek 4: Odolné zdroje potravin a vody
Cíl 1: Zajistit přehled o situaci, včasné varování a ochranu potravinových a vodních zdrojů i důležité infrastruktury proti hrozbám a rizikům.
Cíl 2: Připravit a pravidelně procvičovat plány pro dodávky potravin a vody civilistům a pro podporu vojenských operací během krize a konfliktu.
Cíl 3: Udržet základní činnost potravinového a vodohospodářského sektoru i při dlouhotrvající krizi, včetně pracovníků, potřebných vstupů a dodavatelských vazeb.
Základní požadavek 5: Zvládání velkého počtu obětí a závažných zdravotních krizí
Cíl 1: Posílit připravenost celé vlády a společnosti tak, aby zdravotní služby fungovaly pro obyvatelstvo i jako podpora domácích a aliančních ozbrojených sil.
Cíle 2–3: Zlepšit sdílení zdravotnických informací mezi civilními a vojenskými orgány a vytvořit zabezpečený přehled dostupných kapacit.
Cíle 4–6: Připravit společné krizové plány, zajistit zásoby zdravotnického materiálu, léčiv a krevních produktů a spolupráci pravidelně procvičovat.
Poljanskij klade otázku, zda si evropské vlády uvědomují, jak snadno může konfrontace přerůst jejich původní záměry, zatímco NATO ve svém dokumentu žádá členské státy, aby se připravily na následky krizí vzešlých z války s Ruskem. Ten dokument NATO není vůbec náhodný. Jde o přípravu na válku s Ruskem, k čemuž se chystá celá Evropa a evropské země NATO.
Všechny procesy, které probíhají, jsou přípravou na konflikt s Ruskem a po skončení voleb v Rusku je možné očekávat cokoliv. Znovu se rozhořela diskuse o tom, že EU chce Rusům zkonfiskovat zmrazená aktiva, přestože belgická vláda a její Euroclear s tím kategoricky nesouhlasí. Jenže, Evropská unie je na pokraji bankrotu, doslova zu grunt. Ty dvě bruselské neschopné krávy u moci v Bruselu (Leyenová a Kalašová), prostě chystají všechno nezbytné k tomu, aby EU byla nachystána na zvládání lidí ve chvíli, až ten konflikt s Ruskem začne.
Evropa pochoduje do náruče války s Ruskem
Pokud mají občané zemí EU nést důsledky těchto plánů, musí vlády znát praktický obsah opatření. Co se stane s evakuací, když budou stejné trasy potřebovat vojenské kolony? Jak dlouho vydrží dodávky pitné vody při výpadku proudu a kdo zajistí náhradní zásobování? Jakou kapacitu mají nemocnice pro velký příliv raněných a kdo bude rozhodovat o přesunu zdravotnických zásob? A jak uzavřít rychle hranice, aby lidé neutekli před mobilizací.
To jsou otázky, které vyplývají z témat dokumentu NATO a na něž nemůže odpovědět pouhé ujištění, že stát je připraven. NATO prostě rozeslalo de facto válečnou směrnici, a to není už žádná p*del. Poljanského varování je proto alarm, který znovu zní z ruské strany, že Evropa se blíží ke konfliktu s Ruskem. NATO rozeslalo směrnici, evropský průmysl končí s civilní výrobou automobilů a transformuje se na válečnou výrobu. Kreml varuje Prahu a Bratislavu, aby přestaly sedět na dvou židlích a přestaly posílat Ukrajině zbraně a munici ze soukromých nebo polostátních zbrojovek.
Spousta keců o míru, ale zbraně ze zbrojovek proudí na Ukrajinu dál a Ňuchačenko si máčí svůj rypák v kokainu z Kolumbie a když mu to nesednu, běží si sednout na svůj zlatý záchod. A platí to Evropa. A protože Evropa nemá tolik peněz na dotování Ukrajiny, a protože ani ruská aktiva, i kdyby je ukradli, nestačí na dlouhou dobu, tak prostě jedinou cestou je zatažení celé EU a evropských zemí NATO do konfliktu s Ruskem, aby náklady na válku se staly mandatorními výdaji všech 27 zemí EU.
To je ten plán, který ty dvě krávy v Bruselu vymyslely. Nebo spíš jim to někdo našeptal z Londýna, kam jezdí dvakrát do měsíce na konzultace. Proto NATO vyjelo směrnici k válce. Evropa tak pochoduje vstříc konfliktu s Ruskem a veřejnost je v klidu, stejně jako před 1. i před 2. sv. válkou. Pochod k válce je vidět všude okolo nás, ale většina populace si toho všimne až ve chvíli, kdy rozhlas a televize ohlásí mobilizaci a válku. Ani tentokrát tomu nebude jinak. Taková je prostě realita.
Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!
V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 6 dní a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.
Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!
Sergej Lavrov v Radě bezpečnosti OSN přednesl genezi konfliktu na Ukrajině a obvinil kolektivní Západ v čele s Evropskou unií z trvalé snahy o zničení ruského národa! Válka neskončí tím, že si Rusko vezme Donbas, ale až zajištěním práv a bezpečnosti Rusům jako největší národnostní menšině na celé Ukrajině!
Sergej Lavrov měl na zasedání RB OSN zásadní projev, ve kterém přednesl genezi války na Ukrajině a jeho projev v podstatě by měl vstoupit do školních učebnic. Celý konflikt je důsledkem kroků Západu, především Evropské unie a obrovské rusofobie, která nebyla z Evropy na konci II. sv. války nijak vymazána. Rusofobie je úzce spojena nejen s nacismem III. Říše, ale s mnohem starším evropským kolonialismem. Rusko se totiž Západu nikdy – tedy evropským koloniálním mocnostem – nikdy nepodařilo kolonizovat.
Kolonizována byla Indie, svého času dokonce i malá část Číny, ale Rusko nikdy. O dobytí a kolonizaci Ruska se pokusil Napoleon. Poté se o to pokusil Londýn za pomoci vnitřní osy v bolševickém hnutí revolucionářů, kteří svrhli cara Mikuláše II. během puče v listopadu 1917. Tou vnitřní osou byli Trockisté. Ti však byli odhaleni a posléze zlikvidováni Josifem Stalinem.
Třetí pokus o ovládnutí Ruska začal 22. černa 1941 zahájením operace Barabrossa. Ani tento pokus nevyšel. A jak se ukazuje, snaha Západu o ovládnutí Ukrajiny a její obrácení proti Rusku do de facto bratrovražedné války Ukrajinců a Rusů byla naplňována již od převratu na Majdanu v roce 2014 jako pokus č.4 o dobytí a kolonizaci Ruska.
Přepis projevu Sergeje Lavrova o genezi konfliktu na Ukrajině
Kolegům, především evropským, vysvětlím proč. Nebýt jich, situace na Ukrajině by zůstala nerozhodnutá a obyvatelé Krymu, Donbasu a Novoruska by neměli právo volby. Už v roce 2004 Brusel Ukrajině vnutil nezákonné třetí kolo prezidentských voleb a žádal Ukrajince, aby si jasně vybrali: zda patří k Rusku, nebo k Evropě. V roce 2013 zorganizoval v Kyjevě nepokoje s požadavkem na okamžité uzavření asociační dohody Ukrajiny s Evropskou unií. Přitom přehlížel její závazky v zóně volného obchodu SNS.
V únoru 2014 Evropané vedli jednání mezi zákonným prezidentem a opozicí. Dosáhli dohody o urovnání krize, v níž prezident Janukovyč přijal všechny podmínky včetně vytvoření vlády národní jednoty, která měla připravit předčasné prezidentské volby. Vláda i opozice se měly ihned vzdát násilí. Dohoda byla podepsána 21. února 2014 pod oficiálními zárukami Německa, Polska a Francie: Steinmeiera, Sikorského a Fabiuse. Už v noci na 22. února však opozice tyto záruky i vlastní podpisy odhodila, obsadila vládní budovy a vyhlásila vládu vítězů místo vlády národní jednoty. Jak se říká, všimněte si rozdílu.
Pokud jde o garanty dohody pošlapané pučisty, v Paříži už 23. února bez mrknutí oka tvrdili, že začínající demokratická změna odpovídá tužbám ukrajinského lidu. Stranou samozřejmě nezůstali ani Britové. Jejich ministr zahraničí William Hague už 22. února prohlásil: „Poslední události ukázaly vůli Ukrajinců vydat se vstříc jiné budoucnosti.“ Dodal: „Janukovyč už není všeobecně uznávaným prezidentem.“ O něco později, 1. března, se přidala kancléřka Angela Merkelová. Řekla: „Musíme Ukrajincům poskytnout veškerou podporu v jejich úsilí o svobodu a demokracii.“
Nové kyjevské vedení povzbuzené bianko šekem od Západu okamžitě oznámilo záměr zrušit status ruštiny. Na protesty Krymu a Donbasu proti krvavému převratu reagovalo tím, že protestující označilo za teroristy a vyslalo proti nim ozbrojence i armádu včetně dělostřelectva a letectva. Výsledkem bylo referendum na Krymu o nezávislosti na režimu v Kyjevě, který označil za otevřeně nacistický, a o sjednocení s Ruskem. Kdyby Evropané nepodváděli a přiměli opozici dodržet dohodu z února 2014, uzavřenou pod zárukami Berlína, Paříže a Varšavy, zachovala by se územní celistvost Ukrajiny v hranicích roku 1991, o nichž sní Zelenskyj a jeho západní patroni. Evropané však nedokázali potlačit svůj odvěký sklon lhát a dosahovat cílů zločinnými metodami.
O rok později byly uzavřeny minské dohody, o něž Berlín a Paříž tolik usilovaly. Podepsány byly 12. února 2015 a 17. února je na návrh Ruska jednomyslně schválila Rada bezpečnosti OSN. Článek 25 Charty OSN přitom ukládá všem členům organizace respektovat a plnit rozhodnutí Rady bezpečnosti. Ukrajinský prezident Porošenko to však odmítal a jeho ochránci v Berlíně a Paříži se ho ani nepokusili usměrnit.
Po nástupu pana Macrona do čela Francie nastal příval tradiční francouzské aktivity. Na 19. prosince 2019 byl svolán summit normandské čtyřky: Německa, Francie, Ruska a Ukrajiny. Kyjev zastupoval Zelenskyj, který se dostal k moci s hesly o nastolení míru, dobrých vztazích s Ruskem a ukončení útoků na ruštinu. V Paříži byla přijata deklarace, jež potvrdila nutnost úplného naplnění minských dohod včetně zakotvení zvláštního statusu části Donbasu v ukrajinské ústavě. Tento status neznamenal nic mimořádného: jen právo používat ruštinu a vykonávat místní samosprávu. Kdyby byly minské dohody z roku 2015, potvrzené v Paříži roku 2019 už za Zelenského, naplněny tak, jak požadovala Rada bezpečnosti, Ukrajina by zůstala v hranicích roku 1991. Samozřejmě s výjimkou Krymu, jehož otázka je dávno uzavřená; všichni to dobře chápou.
Ani tady to však Evropa nedovolila. Jak po odchodu z funkcí veřejně přiznali Merkelová, Hollande a Porošenko, minské dohody podepsali, ale plnit je neměli v úmyslu. Potřebovali čas k vyzbrojení Ukrajiny. To je velmi otevřené přiznání. Schůzky typu pařížského summitu sloužily jen k předstírání horečné diplomatické činnosti a k posilování protiruské kampaně.
Ruské návrhy na dohodu založenou na vzájemném respektu k bezpečnostním zájmům Ruska, evropských zemí a Severní Ameriky z prosince 2021 NATO a Bidenova vláda povýšeně odmítly. V praxi se připravovalo násilné ovládnutí částí Donbasu, které Kyjev nekontroloval. Abychom zabránili uskutečnění západního scénáře, byli jsme v únoru 2022 nuceni zahájit speciální vojenskou operaci.
Už po týdnu Ukrajinci požádali o jednání. Souhlasili jsme. Po několika kolech jednání v Bělorusku a Istanbulu ukrajinská strana navrhla základní principy urovnání, které naši vyjednavači přijali. Zahrnovaly neutrální status Ukrajiny, uznání situace na místě a kolektivní bezpečnostní záruky bránící opakování ozbrojených provokací a pokusů o agresi. Delegace Ukrajiny a Ruska dokument parafovaly, ale jeho další osud všichni dobře znají. Tehdejší britský premiér Boris Johnson Ukrajincům zakázal uzavřít právně závaznou dohodu podle textu, který Kyjev sám navrhl a parafoval, opakuji: už parafoval. Přikázal jim dál bojovat. Evropa se k postoji Londýna připojila. Kdyby byla tato parafovaná dohoda stvrzena smlouvou a uskutečněna, Ukrajina by si opět zachovala hranice z roku 1991, ovšem bez Krymu a části Donbasu.
Další evropský „příspěvek k míru“ přišel po summitu Putina a Trumpa na Aljašce v srpnu 2025. Ruský prezident tam podle svých slov přijal návrhy Washingtonu, které obsahovaly určité kompromisy. Zásadní shoda byla jasně oznámena na společné tiskové konferenci obou prezidentů v Anchorage i v dalších Trumpových prohlášeních. Evropa se vyděsila a začala amerického prezidenta od jeho návrhu odrazovat. Podobně jako Boris Johnson přiměl Ukrajince stáhnout návrhy v Istanbulu. Do Washingtonu ihned vyrazila evropská delegace. Udělala vše pro to, aby se práce na uskutečnění dohod z Anchorage zastavila. Na summitu G7 v Évianu v červnu 2026 a summitu NATO v Ankaře pak Macron a další západní představitelé hrdě prohlásili, že Anchorage pohřbili. Spojené státy teď údajně stojí pevně po boku Ukrajiny a Evropy.
Při nedávné další návštěvě Moskvy Steve Witkoff a Jared Kushner potvrdili, že Washington má nadále zájem pomoci dosáhnout urovnání na Ukrajině. Jak řekl Donald Trump v srpnu 2025 po setkání v Anchorage, všichni se shodují, že se nemá usilovat jen o dohodu o příměří, ale o dlouhodobou mírovou smlouvu mezi Ruskem a Ukrajinou, která válku trvale ukončí. Rusko je podle opakovaných slov prezidenta Putina připraveno jednat právě o takovém trvalém a spravedlivém míru. Úkoly nutné k dosažení tohoto cíle jasně shrnul Vladimir Putin ve svém zásadním projevu v červnu 2024. Poučeni trpkou zkušeností však po dobu jednání v jakémkoli formátu nepřerušíme speciální vojenskou operaci, ačkoli právě to si Evropa přeje. Jde jí o stále stejný prostý cíl: získat čas a doplnit vyčerpané zbrojní zásoby kyjevského režimu, který ze zoufalství už dávno přešel k otevřeně teroristickým metodám.
Jedním z cílů speciální vojenské operace je vedle zajištění bezpečnosti Ruska plné zohlednění práv Rusů a rusky mluvících lidí nejen na Krymu, Donbasu a v Novorusku, ale i na Ukrajině. Tam se se souhlasem Západu dál uplatňují zákony, které zcela zakazují ruštinu ve vzdělávání, médiích, kultuře i běžném životě a také zakazují kanonickou Ukrajinskou pravoslavnou církev. Tyto zákony se začaly přijímat dávno před operací, už od roku 2017. Evropa a NATO mlčely. Současně byly zákony podporovány nacistická ideologie a její praktiky.
Vrchol nacifikace Ukrajiny představovalo nedávné pokleknutí Zelenského a dalších představitelů jeho vlády před ostatky Hitlerových pomahačů, převezenými z Evropy do Kyjeva k opětovnému pohřbení s královskými poctami. Z těchto podle mě satanských hrobů chtějí vytvořit panteon ukrajinských hrdinů na území Kyjevskopečerské lávry, posvátné pro všechny pravoslavné. Je smutné, že naši někdejší spojenci v boji proti nacismu to přehlížejí.
Západ, především Evropská unie, mluví o lidských právech při každé příležitosti. V souvislosti s kyjevským režimem však tato slova neslýcháme.
Rusko trvá na dodržování článku 1 Charty OSN, který požaduje respekt k lidským právům a základním svobodám bez ohledu na rasu, pohlaví, jazyk a náboženství. Pokud jde o pohlaví, chápu, že se kyjevský režim spíše řídí Evropou. Ale u jazyka a víry žádné triky nepomohou. Když upozorňujeme na nepřijatelnost zákazu ruštiny a ukrajinské pravoslavné církve, dostáváme nanejvýš odpověď: „Až bude dosaženo celkového urovnání, zohledníme v jeho rámci i tuto otázku.“ Požadavky Charty OSN ale nejsou k vyjednávání. Musejí se plnit bezpodmínečně a bez vazby na jiné otázky. Ti, kdo podporují kyjevský režim, to musejí zajistit.
Ursula von der Leyenová a další činitelé v Bruselu i evropských metropolích ale pateticky hlásají vstup Ukrajiny do EU a pokračování finanční i vojenské pomoci. A to proto, pozor, cituji: „Ukrajina brání evropské hodnoty.“ Znamená to, že rasismus, pronásledování církve a duchovních a oslavování nacismu v odpudivých podobách ukrajinského nacionalismu jsou hodnotami, na nichž dnes stojí EU. Finský prezident Alexander Stubb nedávno nostalgicky přiznal: „Dnes se od Ukrajiny učíme více než Ukrajina od nás.“
Nikde jinde na světě není zakázán celý jazyk, navíc jeden z úředních jazyků OSN. V Izraeli lze mluvit arabsky i persky, v kterékoli arabské zemi hebrejsky, stejně jako v Íránu, kde žije židovská obec se svými synagogami. Dokonce i v Irsku lze mluvit anglicky. Na Ukrajině je však ruština zakázána. Členům EU a NATO to zjevně vyhovuje. Někteří si ze Zelenského berou příklad, například pobaltské státy.
Nemohu vynechat ani postoj strážce Charty OSN, generálního tajemníka. Od začátku ukrajinské krize on i jeho mluvčí stále opakovali: „Konflikt musí být vyřešen na základě mezinárodního práva, Charty OSN, příslušných rezolucí Valného shromáždění a územní celistvosti Ukrajiny.“ Konec citátu. Opakovaně jsme upozorňovali, i přímo pana Guterrese, že Charta obsahuje také další zásady včetně práva národů na sebeurčení a práva na mateřský jazyk a náboženství. Odpovídali nám, že formulace o Ukrajině je přesná a nebude se měnit.
Když prezident Trump oznámil, že Grónsko by se mohlo stát součástí USA, na tiskové konferenci se mluvčího OSN zeptali na jeho názor. Odpověděl, cituji: „Otázka se musí řešit podle mezinárodního práva, Charty OSN, zásady územní celistvosti Dánska a práva obyvatel Grónska na sebeurčení.“ Konec citátu.
Na tiskové konferenci 29. ledna letošního roku proto dostal António Guterres otázku, zda právo na sebeurčení platí také pro Krym a Donbas. Generální tajemník odpověděl. Musím ho ocitovat v úplnosti: „Vedli jsme o tom velmi zajímavé diskuse. Existují dva principy: územní celistvost státu a sebeurčení národů. Sebeurčení národů však předpokládá splnění celé řady podmínek, vezmeme-li v úvahu znění tohoto principu. Po důkladném posouzení naší kanceláří pro právní záležitosti zastáváme stanovisko, že zásada sebeurčení se na Krym a Donbas nevztahuje. V této situaci tedy převažuje zásada územní celistvosti.“ Konec citátu. Pokud tomu někdo porozuměl, závidím mu.
Grónsko tedy není Krym ani Donbas a nikdy se nesejdou. Netrpělivě čekáme na pokračování seriálu. Zajímavá bude reakce sekretariátu na možné novinářské dotazy ohledně Skotska, Walesu a Severního Irska. Doufáme, že nový generální tajemník vrátí vyjadřování mluvčích sekretariátu do rámce mezinárodního práva. Možná by to pomohlo i západním kolegům, zejména těm evropským, vrátit se do reality a pochopit, kam vede a už vedla jejich bezhlavá podpora ukrajinského nacismu.
Na závěr znovu připomenu konsenzuální deklaraci OSN z roku 1970 o zásadách mezinárodního práva pro vztahy mezi státy podle Charty OSN. Deklarace jasně stanoví, že zásady svrchovanosti a územní celistvosti platí pro státy, které dodržují rovnoprávnost a sebeurčení národů a jejichž vláda zastupuje všechny obyvatele příslušného území bez rozdílu rasy, vyznání nebo barvy pleti. Podle mého názoru je všem jasné, že kyjevský režim nemůže zastupovat obyvatele Krymu, Donbasu a Novoruska, které označil za teroristy, nelidi a stvůry.
Děkuji za pozornost.
Junta, která se chopila na Ukrajině moci po svržení demokraticky zvoleného prezidenta Janukovyče, zahájila na Ukrajině teror, zákaz ruského jazyka na všech úrovních společnosti, zákaz Ukrajinské pravoslavné církve vyznávající tzv. ruské pravoslaví, jehož hlavou je Moskevský patriarcha.
Prostě takový teror není a nebyl k vidění ani v Izraeli, ani v Íránu, nikde jinde na světě. Západ několikrát po sobě zmařil mír na Ukrajině, a to s jediným clem – zajistit pokračování války na Ukrajině, a to i s vědomím toho, že to může znamenat konec ukrajinské státnosti. Lavrov to řekl jasně, že Ukrajina musí zajistit práva ruské menšině podle charty OSN.
Evropa transformovala Ukrajinu na III. Říši
Ale pokud k tomu není současný režim v Kyjevě ochoten, pokud dokonce převáží z Evropy do Kyjeva ostatky válečných zločinců, kteří mají tvořit nový pantheon, potom to znamená jedinou věc: Rusko nedovolí pokračování existence Ukrajiny jako samostatného státu. To sice Lavrov neřekl, ale ani nemusel, protože to z toho vyplývalo. Ukrajina se pod vedením EU totiž po roce 2014 transformovala na jakousi novou nacistickou obdobu III. Říše. A celá Evropa se teď od Ukrajiny tomu nacismu učí.
Lavrovův projev považuji za naprosto zlomový, protože předložil světu pohled Rusů na příčiny konfliktu. Pohled z jejich strany, jejich motivací. A je jasné, že nějaké území zdaleka stačit nebude. Ukrajina bude muset vyhlásit nejen neutralitu, ale bude muset obnovit status ruského národa, jazyka, kultury a víry, což si dnes ani já, ani nikdo jiný nedokáže představit, jak by s něčím takovým kyjevský režim mohl souhlasit.
Otázka zní: Jak může Ukrajina uzavřít mír s Ruskem, když vedení Ukrajiny nenávidí Rusko, ruský národ a všechno spojené s Ruskem do morku kosti? Může nějaká demarkační linie oddělit dvě země, kde konflikt vznikl na základech takových kroků, jako je zákaz používání rodného jazyka Rusů na Ukrajině?
A může vzniknout mír v situaci, kdy celá Evropa se chystá už zcela nepokrytě v blízké době na konflikt s Ruskem? Situace je horší než za II. sv. války. Hitler tehdy jednal na základě ideologie německé nadřazenosti a vize Germánie, ale ani Hitler nezakazoval lidem na obsazených územích jejich jazyk na veřejnosti.
Ukrajině hrozí pod vedením kyjevské junty ukončení ukrajinské státnosti a Evropě válka s Ruskem
Něco jiného byly plány na tzv. poněmčení dětí, ale nešlo o zákaz jazyka národů uvnitř III. Říše. To je strašné zjištění! Naše redakce vše sledovala. Začalo to v roce 2017, ještě za Porošenkovy vlády. Začaly být přijímány protiruské zákony na Ukrajině, v mnoha a mnoha oblastech, a přitom Rusové jsou na Ukrajině největší národnostní menšina. A to dokonce i bez započtení těch území, které obsadilo Rusko.
Do posledního Ukrajince
Tedy na územích pod kontrolou Kyjeva jsou Rusové stále největší národnostní menšinou na Ukrajině, a když se nad tím zamyslíme, tak nám dojde hrozivé zjištění: Rusové buď prosadí své a Ukrajina přijme jejich podmínky, tedy neutralitu Ukrajiny a vrácení práv ruské menšině na celé Ukrajině.
Anebo… anebo Rusové prostě nedovolí pokračování existence Ukrajiny jako samostatného státu. A v tom případě bude na pořadu dne válka NATO s Ruskem, protože Ruská armáda zahájí operaci na ukončení ukrajinské státnosti, o čemž se začíná v poslední době mluvit mezi siloviky v okolí Kremlu.
A přestože nelze říct, že by jejich názory byly určující pro politiku Kremlu, tak nelze ani říct, že by nebyly určující vůbec nikdy. Naopak, jejich hlasy se berou v potaz až ve chvíli, kdy Kremlu dojdou všechny ostatní možnosti. Jako tomu bylo 24. února 2022. A k tomu bodu se opět blížíme, zejména poté, co strana Jednotné Rusko posílila ve volbách do Státní dumy, čímž Kreml dostal mandát k tvrdšímu přístupu k SVO na Ukrajině.
Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!
V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 7 dní a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.
Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!
Ukrajinský propagandista slibuje událost, která má Ukrajině „dát křídla“ a pro Rusy bude potom válka mnohem těžší! Na internetu se už mluví o jaderné hlavici anebo ruské raketě poskytnuté Izraelem! Bývalý ministr pro Brexit varuje Brity, aby se připravili na válku a polský vicepremiér již má sbalený batoh, rýži, zavařovačky na rýžový nákyp a ruční pumpu!
Ukrajinský moderátor Dmytro Gordon prohlásil, že během několika dní, nejpozději do dvou týdnů, nastane událost, která Ukrajincům dodá naději a Rusku výrazně ztíží vedení války. Tvrdí, že ví, o čem mluví, podrobnosti však odmítl sdělit s odvoláním na vojenské tajemství. Takový výrok musel vyvolat pozornost: veřejnosti předkládá časový termín i příslib zásadního obratu, ale neposkytuje nic, podle čeho by bylo možné jeho slova předem ověřit.
Právě do této mezery okamžitě vstoupily spekulace o ukrajinském nákladním letounu An-124 na izraelském letišti Ben Gurion. V internetových diskusích se z údajně zakrytého nákladu stala jaderná hlavice, jinde ruská raketa získaná z rozvrácené Sýrie a určená k útoku pod falešnou vlajkou proti členskému státu NATO.
Mezi Gordonovým výrokem a těmito scénáři však zatím není doložena žádná souvislost. Gordon každopádně opět jako v roce 2024 vypustil v předstihu informaci z vojenských kruhů. Tehdy s předstihem dvou týdnů naznačil velkou operaci, o které prý bude mluvit celý svět. A opravdu se tak stalo, ukrajinská armáda vtrhla 6. srpna 2024 do Kurské oblasti v Rusku.
Přepis videa – Dmytro Gordon
„Chtějí nás zastrašit. Od nás se nedočkají kapitulace ani odevzdání Donbasu. Bude to těžké, ale vydržíme. Bude to těžké, ale pro ně to bude ještě těžší, a to velmi brzy. To vím jistě. Doslova za pár dní se stane něco, co nám dá velkou naději. Nechte mě to říct. Přísahal jsem, že po roce 2024 už nebudu dávat žádné předpovědi, ale teď mluvím o tom, co vím. Nemohu říct, co to bude, protože jde o vojenské tajemství. Ale vím, že v nejbližších dnech, no, za týden, maximálně za dva týdny, se stane něco, co dá národu křídla. “
Spotteři zachytili ukrajinský letoun AN-124, registrace UR-82029 na letišti Ben Gurion před 14 dny a záběry zachytily [1] nakládku jednoho vojenského nákladního auta s jakýmsi nákladem na korbě pod plachtou. Podle analytiků mohlo jít buď o ruskou raketu získanou ze Sýrie, anebo dokonce o izraelskou jadernou taktickou hlavici.
V obou případech by potom šlo o použití rakety či hlavice k provedení protiruské provokace na území Ukrajiny anebo spíš NATO, na území Polska nebo Pobaltí. Jsou to samozřejmě spekulace. Gordon je známý tím, že velké věci neumí utajit, vždycky se v předstihu podělí a kyjevský režim vlastně už nemá v kapse nic jiného, než pokus o provokaci a zatáhnutí NATO po boku Ukrajiny do války proti Rusku.
Sikorski mluví o cvičeních kolem Ruska a o zásobách doma
Zatímco Gordon nechal obsah své předpovědi otevřený, polský vicepremiér Radosław Sikorski mluvil [2] v rozhovoru pro deník Fakt zcela konkrétně o bezpečnostní připravenosti. Na připomínku cvičení NATO v okolí Kaliningradské oblasti odpověděl, že měl na mysli aktivity podél celého obvodu Ruska, aby Putin nevěděl, co může Aliance udělat. Na otázku po evakuačním batohu pak vyjmenoval [3] domácí zásoby rýže, ruční pumpu, zavařeniny, zjevně na rýžový ovocný nákyp s třešnemi, bezpečnostní pokyny a předem promyšlené místo úkrytu.
Přepis videa – rozhovor s Radosławem Sikorským
– Navrhl jste, pokud si dobře vzpomínám, zvýšení aktivity sil NATO a obecně i cvičení v okolí Kaliningradské oblasti.
– Ne, vlastně po celém obvodu Ruska. Aby Putin nevěděl, co uděláme.
– A máte, pane ministře, sbalený evakuační batoh?
– Mám zásoby rýže. Mám doma ruční pumpu. Mám zavařeniny z polských třešní, z vlastní zahrady. Mám bezpečnostní pokyny. Mám také promyšlené, kde je místo úkrytu.
Sikorského odpověď má politickou váhu právě proto, že nepřichází od anonymního komentátora. Vicepremiér země na východním křídle NATO otevřeně říká, že se doma připravil na krizovou situaci, a veřejnosti doporučuje brát bezpečnostní pokyny vážně. Současně je třeba číst celé jeho vyjádření: ve stejném rozhovoru dodal, že například znalost první pomoci se hodí i v době míru. Jeho zásoby proto nejsou důkazem, že polská vláda očekává konkrétní útok v Gordonem vyhlášeném termínu.
To ovšem neumenšuje znepokojivý účinek celého rozhovoru. Veřejnost slyší současně řeč o vojenských cvičeních podél ruských hranic a o osobní přípravě na mimořádnou situaci. Taková kombinace názorně ukazuje, jak daleko se evropská politická debata posunula. Opatření, která ještě před několika lety působila jako téma krizových příruček, dnes popisuje ministr zahraničí při běžném mediálním rozhovoru.
Rees-Mogg žádá Brity, aby znovu počítali s povinností bránit zemi
Do stejné atmosféry zapadá vystoupení bývalého britského ministra pro Brexit Jacoba Rees-Mogga. Ve videu, jehož přepis je uveden níže, říká, že Británie může v příštích letech čelit válce a že občané v takové situaci budou muset být připraveni sloužit v ozbrojených silách. Na svém účtu zároveň zveřejnil [4] výzvu k návratu smyslu pro povinnost.
Přepis videa – Jacob Rees-Mogg
„Je možné, že v příštích několika letech budeme čelit válce, a pokud k tomu dojde, budeme potřebovat lidi, kteří vstoupí do ozbrojených sil a vyrazí plnit svou povinnost. Můžeme se dokonce dostat do situací, kdy budou muset lidé zemřít, aby zachránili svou zemi, tak jako tomu bylo v první a druhé světové válce a v mnoha dalších válkách předtím i poté. Právě to umožňuje zemi přežít. Pokud lidé nejsou ochotni plnit svou povinnost, pak bude země nakonec tím či oním způsobem ovládnuta jinou zemí. To je jeden z důvodů, proč padl starověký Řím – lidé již nebyli ochotni bojovat za to, v co věřili, za systém, který měli. Platili za to jiné. Měli žoldáky, kteří za ně bojovali, a ti se nakonec rozhodli, že by to mohli řídit sami.“
Rees-Mogg neoznamuje termín války. Předkládá politický argument o ochotě společnosti nést náklady vlastní obrany, včetně ceny nejvyšší. Jeho příměr ke starověkému Římu je zkratkou, nikoli úplným vysvětlením pádu říše. Přesto míří na skutečnou otázku pro dnešní evropské vlády: mohou po občanech žádat nasazení života, pokud jim zároveň nedokážou přesvědčivě vysvětlit své bezpečnostní cíle a obnovit důvěru v domácí instituce?
Evropa mluví o válce stále otevřeněji
Gordonův příslib události, která má Ukrajincům „dát křídla“, zazněl ve chvíli, kdy evropští politici stále otevřeněji hovoří o možnosti širšího konfliktu. Andrej Babiš varoval [5] před cestou ke třetí světové válce, Robert Fico před celoevropským konfliktem [6] a Radosław Sikorski popsal [7] cvičení NATO podél ruských hranic i vlastní přípravu na krizovou situaci.
Z ruské strany současně zaznívají varování, že se Evropa připravuje na střet s Ruskem. Každý z těchto výroků má jiný politický účel, dohromady však ukazují, že možnost přímé konfrontace už není tématem vyhrazeným pouze vojenským plánovačům. Stala se součástí veřejného slovníku evropské politiky. A sám Sikorský v úterý vyzval občany, aby se zásobili potravinami a připravili se na případnou válku.
🇵🇱Poland has joined Germany & UK in calling for preparations for war Vs Russia.
Polish FM Sikorski has encouraged citizens to prepare for war & stock up on food: “I have a supply of rice, I have a hand pump at home & I’ve also made fruit preserves,” he said.
P.S. War is for poor. pic.twitter.com/e4zeZrYTcw
Pro Ukrajinu je rozhodující otázka, jak dlouho dokáže pokračovat ve válce při dosavadním modelu podpory. Boje spotřebovávají vojáky, techniku, munici i peníze rychleji, než je lze bez další pomoci nahrazovat. Mezinárodní měnový fond uvádí [8], že ukrajinskou finanční potřebu pro rok 2026 pomáhají pokrýt rozsáhlé prostředky od zahraničních partnerů.
Kyjev není bez peněz či zbraní, jeho schopnost vést dlouhou válku je však na pokračování vnější podpory zásadně závislá. Ani dodávky materiálu samy nevyřeší vyčerpání lidských sil. Pokud se situace na frontě bude dále zhoršovat, tlak na hledání zásadního obratu poroste.
Rovnice Plánu B
Z tohoto pohledu lze rozumět úvaze, že přímé zapojení vojenských sil NATO by změnilo poměr sil způsobem, jakého Ukrajina vlastními prostředky dosáhnout nemůže. Přineslo by však také válku mezi Aliancí a Ruskem, tedy riziko nesrovnatelně větší než dosavadní dodávky zbraní a finanční pomoc.
NATO nadále uvádí [6], že jeho podpora Ukrajině z Aliance nečiní přímého účastníka konfliktu. Právě hranice mezi podporou a přímým vstupem do války je proto klíčová. Kdyby ji některá událost prolomila, nešlo by jen o další ukrajinskou vojenskou operaci, ale o změnu povahy celého evropského konfliktu.
The war in Ukraine won’t be settled diplomatically. The result will be determined by who prevails on the battlefield – and who wins in the skies. The warring parties have irreconcilable goals: Russian goals are unacceptable to Ukraine; Ukraine’s goals are unacceptable to Russia.… pic.twitter.com/m0EjKJewMO
To je kontext, v němž Gordonova slova získávají mimořádnou váhu. Naznačil, že zná vojenské tajemství a že v horizontu jednoho až dvou týdnů přijde událost schopná pozvednout náladu Ukrajinců. Neřekl však, zda půjde o úspěch na frontě, novou dodávku zbraní, rozhodnutí spojenců nebo něco jiného.
Jeho časově přesné prohlášení ale zaznívá v okamžiku, kdy se ukrajinská závislost na spojencích a možnost války mezi NATO a Ruskem probírají s rostoucí naléhavostí doslova existenčního významu. A po volbách do ruské Státní dumy, kdy Putinova strana posílila, už nemá ani Ukrajina, ani Západ naději na změnu vlády v Rusku zevnitř. A to znamená, že přijde na řadu Plán B a řeč o tom, jak tu změnu v Rusku zajistit zvenčí. A to znamená válku NATO s Ruskem. Ta rovnice je totiž naprosto jednoduchá.
Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!
V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 8 dní a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.
Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!
Jen několik hodin po skončení voleb do Státní dumy udeřil Kreml na Prahu a Bratislavu, aby přestaly sedět na dvou židlích a ukončily dodávky zbraní a munice Ukrajině od svých soukromých zbrojovek! Slova o míru od Roberta Fica a Andreje Babiše již Moskvě nestačí! Viktor Medvedčuk uveřejnil pro ruský tisk obsah jednání v Kremlu z počátku července!
Ruské volby do Státní dumy sotva skončily a z Moskvy již přišel první signál, že povolební období nebude pokračováním dosavadního přešlapování na místě. V pondělí, pouhých několik hodin po uzavření volebních místností, zveřejnil ruský státní server Vesti.ru rozsáhlý článek Viktora Medvedčuka o zapojení českých a slovenských společností do ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu [1]. Jeho politické načasování nelze přehlédnout.
Jednotné Rusko podle průběžných výsledků obdrželo 57,83 procenta hlasů a má získat 355 ze 450 poslaneckých mandátů, takže si udrželo ústavní většinu [2]. Kreml má volby za sebou a získal prostor k přitvrzení své dosavadní politiky. Nejde přitom pouze o náhodný komentář ruského publicisty. Medvedčuk podle svého vystoupení na ruském Prvním kanálu se osobně zúčastnil jednání, které se mělo uskutečnit 3. července 2026 za účasti Vladimira Putina, vedení generálního štábu a velitelů vojenských uskupení.
Přepis videa:
Já říkám, že bylo by dobré konečně hlavně se soustředit na ukončení těch válek, ne stále mluvit o válce a strašit lidi. Ano, ta hrozba je tady, ale je to odpovědnost světových lídrů, aby zabránili třetí světové válce, a ne aby každý den tady vlastně děsili lidi. A já pevně doufám, že k tomu nedojde, protože to by byla samozřejmě úplná katastrofa. Takže je potřeba se snažit diplomatickou cestou.
Je jasné, že Putin je agresor. Je jasné, že je to nepřijatelné, co udělal, ale pokud si někdo myslí, že ho vojensky porazíme, tak nejsem si jistý, respektive jsem přesvědčený, že to asi bude velice těžké. A proto bychom se měli snažit my Evropané vlastně nějakým způsobem do toho angažovat, když to celé platíme, protože to platí všechno Evropa.
Moderátorka: Já děkuju. Budu to považovat za tečku za dnešním rozhovorem.
Andrej Babiš: Děkuju za pozvání.
Moderátorka: To byl premiér vlády České republiky Andrej Babiš.
Informaci o tomto svém osobním svědectví zveřejnil až nyní. Zjevně až nyní dostal z Kremlu povolení. Jestliže skutečně čerpá z porady, jíž se sám účastnil, potom jde o důkaz změny řízení SVO v Kremlu. Přinejmenším jde o cíleně vypuštěný signál člověka s přístupem do nejvyšších pater ruské moci právě ve chvíli, kdy Robert Fico a Andrej Babiš hovoří o hrozbě celoevropského válečného konfliktu a vyzývají Evropu a Brusel k jednání s Ruskem.
CNN Prima NEWS následně Babišova slova shrnula titulkem, že zabránit třetí světové válce je odpovědností světových lídrů a vojensky porazit Putina by bylo velice těžké [3]. Český premiér tak zopakoval to, co většina evropských představitelů odmítá veřejně připustit: Evropa válku platí, ale nemá uskutečnitelný plán, jak vojenskou cestou dosáhnout porážky Ruska.
Putin požadoval zmapování zahraničních závodů, zjevně pro vytvoření seznamu potenciálních úderů po volbách do Státní dumy
Klíčovou část Medvedčukova textu představuje informace o požadavku, který měl Vladimir Putin vznést na červencové poradě. Ruský prezident měl požadovat podrobnou analýzu zapojení zahraničních průmyslových kapacit do skutečných bojových operací proti Rusku. Výsledkem nemá být pouze obecný seznam států poskytujících Kyjevu vojenskou pomoc, ale konkrétní důkazní materiál proti jednotlivým společnostem a průmyslovým kapacitám začleněným do ukrajinské vojenské infrastruktury.
🇨🇿🇸🇰⚠️ AIDE MILITAIRE À L’UKRAINE : MEDVEDCHUK ADRESSE UN AVERTISSEMENT DIRECT À PRAGUE ET BRATISLAVA.
« Il est impossible de s’asseoir sur deux chaises. »
Dans une tribune publiée ce 21 septembre, Viktor Medvedchuk estime que la République tchèque et la Slovaquie doivent… pic.twitter.com/VXFlh3DABM
Právě tato formulace posouvá celý problém do mnohem nebezpečnější roviny. Moskva podle Medvedčukova svědectví přestává rozlišovat vojenskou infrastrukturu pouze podle země, ve které se fyzicky nachází. Jestliže zahraniční podnik opravuje ukrajinskou techniku, vyrábí pro ni munici, předává výrobní dokumentaci nebo zakládá společné podniky na Ukrajině, může jej Rusko začít hodnotit jako článek jediné přeshraniční vojenské infrastruktury.
To ještě nedokazuje existenci schváleného plánu na údery proti podnikům na území NATO. Dokazuje to však přinejmenším vytváření politické a argumentační základny, na jejímž základě by Rusko mohlo konkrétní společnosti označit za přímé účastníky konfliktu. Prvním krokem přitom nemusí být fyzický útok. Mohou následovat sankce, mezinárodní zatykače, zveřejňování interních vazeb, kybernetické operace nebo úplné přerušení zbývajících hospodářských vztahů.
Medvedčukův text zveřejněný serverem Vesti.ru
České znění článku publikovaného 21. září serverem Vesti.ru:
Moskva, 21. září, Vesti. Na schůzce vrchního velitele s vedením generálního štábu a veliteli skupin dne 3. července 2026 Vladimir Putin požadoval analýzu zapojení zahraničního průmyslu do reálných bojů proti naší zemi a zdůraznil, že taková analýza by mohla být důkazní základnou proti konkrétním firmám a továrnám, které se staly součástí vojenské infrastruktury Ukrajiny, a tím i potenciálními cíli ruských úderů.
Německo, Velká Británie, Finsko, Estonsko a další evropské země si zvolily cestu vytvoření ukrajinského týlu pro údery proti Ruské federaci, čímž skutečně proměnily svou průmyslovou základnu v součást ukrajinské vojensko-průmyslové infrastruktury a položily tím základy zahraniční politiky těchto zemí.
Česká republika a Slovensko zaujímají zásadně odlišný postoj: vlády Andreje Babiše a Roberta Fica odmítají přímé zapojení svých zemí do konfliktu, financování vojenských dodávek do Kyjeva, další eskalaci a přerušení vztahů s Ruskem, přičemž se orientují na pragmatický dialog a ochranu národních zájmů.
V České republice a na Slovensku však existují samostatné společnosti, které v honbě za zakázkami a ziskem nadále dodávají Ukrajině zbraně a komponenty, předávají technologie a podílejí se na vytváření společných podniků pro potřeby ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu.
Proto mají po instrukci Vladimira Putina analyzovat účast zahraničních struktur na zajištění vojensko-průmyslové základny Ukrajiny český a slovenský směr zvláštní význam. Činnost těchto společností se může odchylovat od oficiálního kurzu vlád České republiky a Slovenska, vytvářet další zahraničněpolitická rizika, fakticky zapojovat obě země do ukrajinského konfliktu a činit z těchto společností legitimní cíle Ruska na jejich území.
V roce 2026 pokračovaly dodávky zbraní a munice na Ukrajinu podniky nestátní české skupiny Czechoslovak Group, především společností EXCALIBUR ARMY spol. s r.o. Společnost dodává tanky, bojová vozidla pěchoty, dělostřelecké systémy, raketomety a velkokalibrovou munici a také otevřela na Ukrajině zastoupení na podporu objednávek.
Současně Czechoslovak Group a společnost Ukrainian Armor realizují společný výrobní projekt zaměřený na výrobu dělostřelecké munice na ukrajinském území.
Hlavní výrobní závod společnosti EXCALIBUR ARMY se nachází ve Šternberku v České republice. Jedná se o komplex bývalého československého vojenského opravárenského podniku, kde se vyrábějí a modernizují obrněná vozidla a dělostřelecké systémy. Další výrobní, skladová a související zařízení se nacházejí také v Přelouči a v Čepí. (Pozn. přesné adresy těchto pracovišť jsou v tomto přepisu z bezpečnostních důvodů vynechány.)
Výrobní řetězec Czechoslovak Group doplňují slovenské závody ZVS holding v Dubnici nad Váhom, kde se vyrábí dělostřelecká a tanková munice, a VOP Nováky v Novákách, specializující se na výrobu dělostřelecké a minometné munice, raket a granátů. Přesné adresy závodů jsou v tomto přepisu vynechány.
Současně slovenská účast na zásobování ukrajinského obranného sektoru není omezena pouze na výrobu munice. Máme k dispozici dokumenty společnosti Archaness s.r.o., které podle nás odhalují další směr slovenské účasti v ukrajinském vojensko-průmyslovém komplexu. Společnost Archaness s.r.o. byla podle těchto dokumentů [4] vytvořena řediteli ukrajinských společností Radion a Technodronics, jejichž konečným příjemcem je Dmitrij Nikolajevič Gnap, za účelem reexportu čínských součástek pro velké ukrajinské výrobce útočných a průzkumných dronů, včetně potřeb Bezpečnostní služby Ukrajiny [5].
Ukrajinské společnosti tak tajně využívají Slovensko jako právní krytí pro aktivity zaměřené na zakrytí přímé účasti Ukrajiny na nákupu zbraní a komponentů pro výrobu dronů.
Spolupráce ve vesmíru má velký mezinárodní význam a otevírá široké příležitosti pro vědu, komunikaci a pozorování Země. Ukrajinská realita je však taková, že i projekty označené za mírové a technologické byly přesměrovány na vojenské úkoly.
Proto vyžaduje zvláštní pozornost také česko-ukrajinská spolupráce v kosmickém sektoru: data a technologie získané v rámci tohoto projektu budou využity pro průzkum a podporu úderných operací na území Ruska.
Máme k dispozici dohodu o projektu Český vesmír pro Ukrajinu [6] na období od 19. ledna 2026 do 30. září 2026, která potvrzuje účast české strany a zapojení dvou konkrétních společností – Spacemanic CZ s.r.o. a Stellar Exploration s.r.o. Příjemcem projektu je Státní kosmická agentura Ukrajiny a obě společnosti jsou zahrnuty v seznamu doporučených dodavatelů.
Spacemanic CZ navrhuje, sestavuje a integruje malé satelity třídy CubeSat. Její výrobní, inženýrská a administrativní pracoviště se nacházejí v Brně. Stellar Exploration vyrábí satelitní komponenty a radiofrekvenční zařízení v prostorách českého národního centra pro výzkum, vývoj a testování v leteckém a kosmickém průmyslu v Praze a má další pracoviště v Brně. Přesné adresy uvedené v původním článku jsou v tomto přepisu z bezpečnostních důvodů vynechány.
Deklarovaným cílem kosmické spolupráce je vytvořit vlastní schopnosti Ukrajiny pro konstrukci a praktické využití satelitů určených k vesmírnému průzkumu.
Česká republika a Slovensko tak na jedné straně projevují zájem o mír, diplomatické řešení ukrajinského konfliktu, pragmatický dialog a ochranu vlastních národních zájmů, zatímco na druhé straně se postupně integrují do ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu a stávají se hlubokým týlovým zázemím nacistického režimu na Ukrajině.
Nebude možné sedět na dvou židlích. Vlády těchto zemí jsou povinny zásadně vyhodnotit činnost firem přímo zapojených do ukrajinského konfliktu. Pokud je touha po míru v České republice a na Slovensku upřímná, soukromé struktury by neměly nahrazovat státní politiku a zapojovat své země do projektů, které mohou podkopat nedávno nabytou důvěru ve vztazích s Ruskem a vtáhnout tyto země do přímé ozbrojené konfrontace v Evropě.
Praha a Bratislava sedí podle Moskvy na dvou židlích
Vzkaz je tvrdý a naprosto adresný. Německo, Velká Británie, Finsko nebo Estonsko se podle Medvedčukova výkladu otevřeně rozhodly proměnit své průmyslové kapacity v týl ukrajinské armády. Jejich vlády se k vyzbrojování Kyjeva hlásí a další eskalaci začlenily přímo do své zahraniční politiky. Moskva proto od těchto zemí žádnou mírovou iniciativu neočekává.
Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) by se politici na globální úrovni měli soustředit hlavně na ukončení válečných konfliktů. Během Dnů NATO v Ostravě ve speciálním rozhovoru pro CNN Prima NEWS uvedl, že hrozba války je ve světě přítomná. Na druhou stranu podle svých slov ze… pic.twitter.com/CG7v8982MG
Česká republika a Slovensko jsou jiný případ. Vlády Andreje Babiše a Roberta Fica odmítají další eskalaci, kritizují financování války a zdůrazňují potřebu diplomatického jednání. Právě proto má být rozpor mezi vládními prohlášeními a obchodními aktivitami soukromých zbrojařů pro Moskvu zvláště významný.
Text ve skutečnosti říká Praze a Bratislavě, že mírové projevy přestávají Kremlu stačit. Jestliže vláda na jedné straně vyzývá k jednání s Ruskem, ale na druhé umožňuje podnikům na svém území pokračovat ve výrobě a dodávkách výzbroje pro Ukrajinu, Moskva může takovou politiku označit za pokryteckou. Babiš a Fico by podle tohoto pohledu neseděli pouze mezi dvěma zahraničněpolitickými bloky, ale také mezi mírovými voliči a zbrojním průmyslem požadujícím pokračování lukrativních zakázek.
Předpověď povolebního přitvrzení se naplňuje
Načasování článku několik hodin po skončení voleb nelze oddělit od jeho obsahu. Kreml před hlasováním nepotřeboval otevírat otázku následků pro průmyslové podniky v členských zemích NATO. Po vítězství Jednotného Ruska a zachování ústavní většiny však může doma prezentovat volební výsledek jako mandát pro pokračování dosavadního kurzu a jeho další zostření.
⚡️ Preliminary State Duma Results: United Russia Secures 78.9% Constitutional Supermajority
With 95.18% of PEC protocols processed, official preliminary results confirm total #Kremlin control over the incoming 9th #StateDuma.
Zdá se, že Moskva nyní poskytne české a slovenské vládě nějaký čas na přijetí zákazu vývozu veškerých zbraní na Ukrajinu. Jde o analytický odhad dalšího vývoje. Logika zveřejněného textu však zjevně směřuje k požadavku, aby Praha a Bratislava převedly své mírové projevy do konkrétních rozhodnutí. Rusko nyní může sledovat, zda vlády zahájí kontrolu vývozních licencí, omezí technologické transfery a postaví se proti vytváření společných zbrojních podniků na Ukrajině.
Mír, nebo zbrojní zakázky – obojí už Moskva přijímat nechce
Andrej Babiš na Dnech NATO řekl otevřeně to, co většina evropských představitelů odmítá přiznat: Evropané válku platí, ale nemají věrohodný plán, jak ji ukončit. Vojenské poražení Ruska by podle něj bylo mimořádně obtížné, a proto musí následovat diplomatické jednání. Jestliže však mají být jeho slova přesvědčivá také pro Moskvu, bude česká vláda muset vyřešit otázku vývozu českých zbraní ze soukromých zbrojovek a soukromých zbrojních skladů v ČR na Ukrajinu.
Pamatujete, jak už jsem před několika lety apeloval, že mírová politika některých evropských politiků není autentická, když sice ze státních muničních zásob na Ukrajinu už nic neposílají, ale ze soukromých zbrojovek se dodávky nejen nezastavují, ale dokonce navyšují? Pamatujete, jak jsem psal zde a říkal na SVCS, že Rusko tohle donekonečna Ficovi, tehdy Orbánovi a ani Babišovi tolerovat nebude? No, tak je to tady… pár hodin po skončení ruských voleb.
Robert Fico a Vladimir Putin v Kremlu
Medvedčukův článek sice ještě nedokazuje, že Rusko již schválilo údery proti českému nebo slovenskému území. Je však prvním vážným povolebním signálem, že konkrétní společnosti mohou být v Moskvě vedeny jako součást ukrajinské válečné infrastruktury. Hranice mezi obchodní zakázkou a přímým zapojením do konfliktu se v ruském hodnocení začíná stírat. Praha a Bratislava proto stojí před rozhodnutím, které už nebude možné donekonečna zakrývat obecnými projevy o diplomacii.
Buď přejdou od slov ke konkrétním krokům směřujícím k omezení vojenského zásobování Ukrajiny, anebo budou muset počítat s tím, že Moskva jejich mírovou rétoriku odmítne jako politické divadlo určené domácím voličům. Volby v Rusku skončily. A spolu s nimi zjevně skončilo také období, kdy Kremlu stačila pouhá slova o míru, protože slova nic nestojí. Jsou zdarma. Ale zastavení dodávek zbraní z domácích českých a slovenských zbrojovek, to bude někoho stát obrovské peníze, obrovské ztráty a také obrovskou ztrátu peněz na volební kampaně od zbrojařů. Taková je prostě realita.
Jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!
V závěru článku si vás dovolím požádat o zvážení příspěvku před koncem měsíce pro náš server. Opět je nadohled konec měsíce, zbývá 9 dní a potřebujeme vaši pomoc. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.
Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!
Na kanálu Evropské komise visí přání, aby Putin zaútočil na stát NATO! Michopulos to označil za „pozitivní řešení“ a podle plukovníka Foltýna není Rusko stát, ale kremelský zmrdostán! Fico varuje před vyrobenou záminkou k válce s Ruskem a varuje před slepou vírou v článek 5 NATO, protože pamatujeme Mnichov! A na Ukrajině došly peníze pro žoldáky a smluvní vojáky!
Naše redakce byla prakticky s měsíčním odstupem upozorněna na neuvěřitelný skandál, který ukazuje, kam až se během několika let posunula evropská veřejná debata o válce na Ukrajině. Na oficiálním YouTube kanálu Zastoupení Evropské komise v České republice je zveřejněn [1] záznam debatního panelu s názvem „Podcast Café Evropa: Dnešní Rusko – čím ohrožuje bezpečnost v Evropě?“, který proběhl 21. srpna v rámci festivalu Never More 68.
V závěru debaty přitom nezazněla výzva k mírovým rozhovorům, diplomatickému řešení nebo alespoň ke snížení napětí, ale otevřeně vyslovené přání, aby Vladimir Putin zaútočil na některou ze zemí NATO. Tato slova pronesl politický komentátor Petros Michopulos, podle kterého by ruský útok na Finsko nebo některý z pobaltských států představoval „pozitivní řešení“ války na Ukrajině.
Jeho vysvětlení bylo naprosto šokující: útok na členskou zemi NATO by podle něho „vyřešil vše“ a současně by zvrátil politický vývoj v Evropě, především růst AfD v Německu a Národního sdružení Marine Le Penové ve Francii. Jinými slovy, válka s jadernou velmocí byla v této debatě představena nejen jako způsob řešení ukrajinského konfliktu, ale také jako prostředek k zastavení nepohodlných evropských politických stran.
Přepis ukázky z debatního panelu:
Foltýn: Pokud nám docvakne, že Rusko není stát, je to zkorumpovaný kremelský zmrdostán, který nedělá nic jiného – který nedělá nic jiného, než že zabíjí civilisty, mučí vojáky, unáší děti a vraždí své vlastní obyvatele. Jediný způsob, jak je zastavit, je dát jim po tlamě. Za nás to teď dělají Ukrajinci a dělají to za cenu jednoho kafe ve Starbucksu měsíčně na jednoho Evropana.
Úplně na závěr. Díky našim uvědomělejším evropským severním sousedům, tak pokud Ukrajina vyhraje, tak to, že Češi na tom celou dobu vydělávali, nám zapomenou. Ale naše vlastní sebeúcta bude desítky let krvácet tím, že jsme v tento okamžik, kdy se jedná o svobodu Evropy, a tedy naši vlastní sebeúctu, udělali málo. Netýká se to vás. Občanská společnost je na špici v pomoci Ukrajině v Evropě. To, co vyberou lidi sami, tak v tom jsme nejlepší. Jsme nejhorší v tom, co dělá náš stát, ale to je taky naše vina.
Moderátor: Petros Michopulos. Ale fakt jedna věta, prosím.
Michopulos: Já budu optimistický, jestli chcete.
Moderátor: To chci.
Michopulos: Já si myslím, že ten konflikt bude dlouhý a bude zahnívat, protože nikdo ho v tuhle chvíli není schopen vyhrát. A já jenom doufám, že Vladimir Putin se odhodlá k tomu, aby na někoho z nás zaútočil. Jestli to bude Finsko nebo nějaký pobaltský stát, je celkem jedno, ale v zásadě to bych považoval za pozitivní řešení toho konfliktu, protože to by rozhodlo vše a zvrátilo by to ty negativní vývoje v té Evropě, které nás čekají, ať už s AfD v Německu nebo s Le Penovci ve Francii. Pokud by napadl někoho z nás, tak tím se řeší vše.
Je obtížné rozhodnout, co je na celé věci děsivější. Zda samotný výrok, že ruský útok na Finsko nebo Pobaltí by byl „pozitivním řešením“, anebo skutečnost, že záznam obsahující tato slova visí na oficiálním komunikačním kanálu Evropské komise v České republice. Nejde o soukromý hospodský rozhovor, anonymní profil na sociální síti ani záznam z uzavřeného extremistického srazu. Jde o veřejně přístupný materiál prezentovaný prostřednictvím institucionálního kanálu Evropské komise.
Válka jako nástroj k potlačení AfD a Le Penové?
Michopulosův výrok navíc odhaluje politickou motivaci, která se za přáním ruského útoku skrývá. Nestačí mu pokračování války na Ukrajině, protože tento konflikt již nedokáže zastavit propad podpory současných evropských elit. Ruský útok na stát NATO by však vytvořil mimořádnou situaci, v níž by bylo možné umlčet odpůrce další eskalace, označit AfD a Le Penovou za bezpečnostní hrozbu a podřídit veřejnou debatu válečnému režimu. Lidské životy Finů, Estonců, Lotyšů nebo Litevců se v takové úvaze mění v pouhý nástroj k přeuspořádání evropské politické mapy.
Alice Weidel, spolušéfka AfD
Ještě před Michopulosem vystoupil plukovník Otakar Foltýn, který Rusko označil za „zkorumpovaný kremelský zmrdostán“ a prohlásil, že jedinou možností je „dát jim po tlamě“. Taková vulgarizace veřejného prostoru není nevinná ani náhodná. Nejprve je nutné celý stát a jeho obyvatelstvo slovně odlidštit, potom lze válku proti němu prezentovat jako morálně správný a téměř očistný čin. Přesně tímto způsobem se společnost psychologicky připravuje na konflikty, které by za normálních okolností většina obyvatel kategoricky odmítla.
V České republice už za podobné výroky padaly rozsudky podle § 405
Celá věc dostává ještě výbušnější rozměr při pohledu na způsob, jakým české orgány činné v trestním řízení od roku 2022 posuzovaly veřejné výroky schvalující ruský útok na Ukrajinu. Lidé byli obviňováni a v některých případech také pravomocně odsouzeni podle § 405 trestního zákoníku, nazvaného „Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“ [2].
Název tohoto paragrafu může být zavádějící, protože jeho skutková podstata nezahrnuje pouze genocidium, ale také veřejné schvalování nebo ospravedlňování válečných zločinů a zločinů proti míru. Mimochodem, český prezident Petr Pavel kritizoval Roberta Fica za jeho výroky o článku 5 smlouvy NATO. A následně mu Fico vzkázal, že na rozdíl od něj on dává přednost míru.
‼️👀 Slovenský premiér Robert Fico se ostře vymezil vůči českému prezidentovi Petru Pavlovi. V reakci na jeho kritiku prohlásil, že Pavel by jako bývalý generál NATO „rád bojoval“, zatímco on sám dává přednost míru.
Policie například již v březnu 2022 obvinila [3] člověka podle § 405 v souvislosti s veřejným schvalováním a ospravedlňováním ruské agrese proti Ukrajině. Nejvyšší soud později potvrdil [4], že pod tento paragraf může spadat i veřejné schvalování samotného ruského vpádu jako zločinu proti míru, přestože pachatel neschvaluje „genocidium“ v běžném významu tohoto slova. Česká justice tedy vytvořila poměrně jasnou rozhodovací praxi: veřejná podpora vojenské agrese a s ní spojených zločinů může překročit hranici svobody projevu a stát se trestným činem.
Právě proto se nabízí legitimní otázka, zda má být stejným právním metrem posuzován také veřejný výrok člověka, který si přeje, aby Rusko zaútočilo na Finsko nebo pobaltský stát, a takový útok označuje za „pozitivní řešení“. Michopulos sice neschvaluje již spáchaný ruský útok, ale veřejně vyjadřuje přání, aby Rusko spáchalo další zločin proti míru vůči některému členskému státu NATO. Nejde přitom pouze o abstraktní prognózu. Jeho formulace obsahuje pozitivní hodnocení budoucího ozbrojeného útoku, který by podle jeho vlastních slov „vyřešil vše“.
Přání války s Ruskem zavěšené přímo na oficiálním YouTube kanálu Zastoupení Evropské komise v ČR
Zda takové jednání skutečně naplňuje všechny zákonné znaky § 405, zejména požadované úmyslné zavinění a schvalování konkrétního zločinu proti míru, mohou závazně rozhodnout pouze orgány činné v trestním řízení a soud. Samotná otázka je však naprosto namístě, protože Nejvyšší soud zdůraznil [5], že příspěvky veřejně podporující vojenskou agresi je nutné posuzovat obezřetně, individuálně a v celém jejich kontextu. Stejné právní měřítko musí platit bez ohledu na to, zda někdo vítá ruskou agresi proti Ukrajině, nebo si přeje ruskou agresi proti Finsku či pobaltským zemím.
Skandál je o to větší, že záznam s tímto výrokem zveřejňuje oficiální YouTube kanál Zastoupení Evropské komise v České republice. Velký senát Nejvyššího soudu již v jiné souvislosti konstatoval [6], že trestní odpovědnost podle § 405 může za určitých okolností dopadat také na člověka, který závadný cizí obsah veřejně šíří, aniž by jej doplnil jednoznačně odmítavým postojem a odpovídajícím kritickým komentářem.
Diskusní panel na YouTube kanálu Evropské komise v ČR
Tento judikát se týkal jiného skutkového a historického kontextu, takže jej nelze mechanicky přenést na video Evropské komise. Přesto ukazuje, že prosté zveřejnění cizího výroku nemusí být za všech okolností právně neutrálním jednáním. Vzniká tak nepřehlédnutelný dvojí metr. Když někdo na sociální síti veřejně schvaloval ruskou invazi na Ukrajinu, policie zasahovala, státní zástupci podávali obžaloby a soudy ukládaly tresty.
Když však na debatě zveřejněné oficiálním kanálem Evropské komise zazní přání, aby Rusko napadlo další evropskou zemi, protože by to údajně bylo „pozitivní řešení“, nahrávka zůstává veřejně dostupná bez jasného odmítavého stanoviska. Jestli má v České republice existovat rovnost před zákonem, musí se někdo kompetentní začít ptát, proč se trestněprávní citlivost pokaždé zapíná pouze jedním politickým směrem.
Fico varuje přesně před scénářem, který Michopulos vítá
Prakticky ve stejné době vystoupil slovenský premiér Robert Fico s varováním, že po selhání západní strategie porazit Rusko prostřednictvím ukrajinské armády se část politiků může pokusit přeměnit ukrajinskou válku v přímý konflikt mezi NATO a Ruskem. Fico prohlásil [7], že vytvořit záminku k válce je snadné a že jeho vláda nedovolí, aby byli slovenští vojáci pod vykonstruovanou záminkou posláni bojovat proti Rusku.
Slovenský premiér současně připomněl zkušenost Československa s Mnichovem v roce 1938 a odmítl zacházet s článkem 5 Severoatlantické smlouvy jako s automatickým bianco šekem. Tento článek nestanoví, že každý členský stát musí bez dalšího vyhlásit válku a vyslat vojáky. Každý spojenec má přijmout takovou akci, jakou považuje za nutnou, což může zahrnovat použití ozbrojené síly, ale také jiné formy pomoci. Právě proto Fico zdůrazňuje nutnost nejprve zjistit, zda jde o skutečný ozbrojený útok, anebo o vyrobenou záminku.
Přepis ukázky z videocastu Roberta Fica:
Poľský premiér Donald Tusk, ktorého si veľmi vážim, včera informoval, že ukrajinskí partneri mu potvrdili narastajúci počet zabitých a zranených ukrajinských vojakov a že tento počet v jednom mesiaci dosahuje dvadsaťsedem tisíc. Nemám právo spochybňovať tento údaj, hoci úmyselné nadcudzovanie rozsahu ľudských strát môže pôsobiť ako faktor na západný svet, aby ešte pridal vo vojenskej a finančnej pomoci Ukrajine. Vážení priatelia, to je strašné číslo. Za jeden mesiac má prísť jedna z bojujúcich strán o dvadsaťsedem tisíc vojakov. Ak dáme rovnaké straty aj na ruskú stranu, je to mesačne viac ako päťdesiat tisíc, do roka šesťsto tisíc. No vojnu máme piaty rok, tak spolu počítajme. K tomu prirátajme civilné obete, rozmlátenú infraštruktúru, obrovské majetkové škody. Toto všetko sa deje nie na nejakom ostrove v Tichom oceáne, ale za našimi východnými hranicami. A výsledok? Ruská armáda je hlbšie na území Ukrajiny a neexistuje žiadna nadnárodná sila, ktorá by prinútila Rusko stiahnuť sa z vojensky kontrolovaného ukrajinského územia.
Ukrajina urobila v apríli 2022, pár mesiacov po začiatku konfliktu, obrovskú chybu, keď počúvala rusofóbny Západ a nepodpísala pripravenú mierovú dohodu. Dnes to ale už nie je o tom, že Západ chcel cez podporu vojny na Ukrajine doslova do posledného ukrajinského vojaka pokoriť Rusko. Je úplne zrejmé, že táto stratégia padla a je úplne neúspešná. A ja som veľmi hrdý, že moja vláda túto stratégiu otvorene odmieta a nezúčastňujeme sa na žiadnych vojenských daroch či vojenských pôžičkách pre Ukrajinu. Hovoríme vojne jasné nie a voláme po okamžitom otvorení mierových rokovaní.
Dnes, pozerajúc sa, ako Západ viac ako štyri roky lial na Ukrajine neúspešne olej do ohňa, stojíme pred smrteľným nebezpečenstvom. Zlyhanie stratégie zničiť Rusko cez vojnu na Ukrajine vedie viacerých politikov na Západe k presvedčeniu, že ak to nepôjde cez ukrajinskú armádu a jej plnú podporu, treba urobiť všetko, aby došlo ku konfliktu medzi NATO a Ruskom. Tu sa musel niekto zblázniť. Rusko sa nedá poraziť v konvenčnej vojne, len jadrovými zbraňami. Kto pozná jadrový arzenál Ruska, vie, čo by to v skutočnosti znamenalo.
Vojna medzi Ruskom a Ukrajinou, aj keď ide zo strany Ruska o porušenie medzinárodného práva, nie je našou vojnou a nie je ani vojnou NATO. To sa len niektorí vojnoví jastrabi v NATO snažia za každú cenu urobiť z tejto vojny konflikt medzi Ruskom a NATO. A namiesto toho, aby sme všetci kričali, a to od duše: „Nie vojne, áno mieru,“ opäť sa každý iný názor ako vojnový považuje za neakceptovateľný.
Nemôžem hovoriť za našich českých priateľov, ale my Slováci máme svoje skúsenosti s Mníchovom v roku tisícdeväťstotridsaťosem, kedy nás zmluvne zaviazané demokratické mocnosti oklamali, zradili a predhodili Hitlerovi ako upečené kura. Prečo je teda hneď toľko kriku, ak sa na článok päť základnej zmluvy NATO, ktorý hovorí o vzájomnej pomoci v NATO pri napadnutí, pozerám triezvo a nie ako malý ukričaný pionier z Progresívneho Slovenska alebo zo SaS-ky s gumovou puškou v ruke?
Nech teda máme úplne jasno vo veciach. Po prvé, ako predseda slovenskej vlády si neželám vojnový konflikt medzi NATO a Ruskom a urobím všetko, aby Slovensko nebolo zatiahnuté do žiadneho nezodpovedného vojenského dobrodružstva. Po druhé, vojna medzi Ruskom a Ukrajinou nie je našou slovenskou vojnou. Po tretie, ak má niekto záujem vyvolať vojnový konflikt medzi NATO a Ruskom, aby si uspokojoval vlastné národnoštátne záujmy, potom musí za takýto krok niesť aj vlastnú zodpovednosť a neprenášať to na iné členské štáty NATO.
Po štvrté, vyrobiť zámienku na začiatok vojny je veľmi jednoduchá vec. Sme však dostatočne vyspelí, aby sme rozoznali, či ide o skutočný ozbrojený útok nečlenskej krajiny proti jednému alebo viacerým členským krajinám Severoatlantickej aliancie. Po piate, za mojej vlády nikto pod vymyslenou zámienkou nevyženie slovenských vojakov mimo územia Slovenska bojovať proti Rusku alebo inej krajine. Po šieste, článok päť základnej zmluvy NATO dáva aj v prípade skutočného agresívneho ozbrojeného napadnutia jedného alebo viacerých členských štátov NATO široké možnosti na pomoc napadnutým krajinám.
Michopulos a Fico tak ve svých vystoupeních popsali prakticky stejný scénář, ale každý z opačné strany. Michopulos doufá, že Rusko napadne členskou zemi NATO, protože by to podle něho vyřešilo ukrajinský konflikt a zastavilo politický vzestup AfD a Le Penové. Fico naopak varuje, že část západních politiků může právě takový konflikt potřebovat a že záminku k válce je možné velmi snadno vyrobit. Jedna strana tak vyslovuje přání, před jehož naplněním druhá strana bije na poplach.
Ukrajině docházejí vojáci a peníze na slíbené kontrakty
Ficovo varování získává další rozměr při pohledu na situaci ukrajinské armády. Poslanec Zelenského strany Sluha národa a člen parlamentního výboru pro národní bezpečnost Fedir Venislavskyj přiznal, že někteří představitelé ukrajinského ministerstva obrany slibovali vojákům motivační balíčky, které neodpovídaly skutečným finančním možnostem státu. Ukrajina nyní nemá prostředky, aby všechny dříve avizované vysoké částky vyplatila.
Nejde přitom o izolovaný problém jednoho programu. Ukrajinská média otevřeně píší [8], že obrana a bezpečnost spotřebovávají přibližně 44 procent ukrajinského HDP, více než polovinu státního rozpočtu tvoří prostředky zahraničních dárců a do konce roku má Kyjev potřebovat dalších 29 miliard dolarů. Venislavskyj již dříve připustil [9], že hlavní překážkou motivačních kontraktů jsou právě obrovské nároky na dodatečné financování obranného sektoru.
Přepis videa z ukrajinské televize:
Moderátorka: A když už jsme u těch motivačních smluv. Chápeme to správně, že i jejich výplaty se odkládají, a to proto, že nemáme z čeho financovat ani zvýšení minimální mzdy?
Fedir Venislavskyj: Je velmi politováníhodné, že někteří úředníci Ministerstva obrany Ukrajiny v předchozím složení – v předchozím funkčním období – dávali sliby, které neodpovídají reálným finančním možnostem státu. A to je podle mého názoru jeden z velmi negativních momentů, kdy dáváme falešné sliby a bohužel je nemůžeme splnit.
A nyní vidíme, že tyto motivační balíčky a výplaty, tedy odpovídající velké finanční částky, již neoznamujeme, že k tomu dojde v nejbližší době, protože, jak jsem již řekl, s příjmy, které umožňují financovat sektor obrany, má Ukrajina v současné době dost vážné problémy. Domnívám se však, že náš výbor bude neustále prosazovat motivační aspekty uzavírání smluv, protože to je jeden z důležitých aspektů pro získávání nových vojáků do ozbrojených sil.
Ukrajině tak současně docházejí lidé i peníze. V minulosti přitom měla více vojáků, rozsáhlou finanční podporu Západu, obrovské dodávky zbraní i politický kapitál, přesto však nedokázala Rusko porazit a vytlačit z území, která ruská armáda vojensky kontroluje. Jestli se jí to nepodařilo tehdy, je zcela absurdní tvrdit, že nyní, při prohlubujícím se nedostatku mužstva a peněz, může stejného cíle dosáhnout pokračováním dosavadní strategie.
Když se malý požár stavení „hasí“ zapálením celé vesnice
Tři videa dohromady vytvářejí děsivý výsledný obraz. Ukrajina po letech bojů trpí nedostatkem lidí, její rozpočet je závislý na zahraniční pomoci a stát již nedokáže bez problémů financovat ani všechny sliby, kterými chtěl přilákat nové smluvní vojáky. Robert Fico proto varuje, že po selhání dosavadní strategie může část západních elit hledat cestu k přímému konfliktu mezi NATO a Ruskem. A Petros Michopulos mezitím na panelu zveřejněném kanálem Evropské komise vysloví přání, aby Rusko skutečně na někoho z nás zaútočilo.
Právě v této chvíli se v evropském prostoru začíná objevovat hrozivý narativ, podle něhož by řešením neúspěchu Ukrajiny mohl být přímý vstup některých evropských zemí do války. Tento posun již není šířen pouze jednotlivými politiky. Přichází také z prostředí médií, neziskových organizací a debatních platforem, jejichž produkci následně zveřejňuje dokonce oficiální komunikační kanál Evropské komise v České republice.
Lidem se postupně podsouvá představa, že válka mezi NATO a Ruskem by ukrajinský konflikt konečně „vyřešila“. Ve skutečnosti by šlo o totéž, jako kdyby se někdo pokusil uhasit požár jednoho domu tím, že zapálí celou vesnici. Přímá válka dvou jaderných bloků by neznamenala záchranu Ukrajiny, ale existenční ohrožení celé Evropy. Obavy z války v Evropě po Andreji Babišovi a Robertu Ficovi nyní vyjádřil i bývalý český prezident Václav Klaus.
Václav Klaus:
Poprvé v životě se bojím možnosti války v Evropě. Pokud se nezačne vážně jednat o míru na Ukrajině, tak to neskončí dobře.
Český exprezident varuje před eskalací konfliktu na Ukrajině, která může přivést k válce v samotné Evropě. pic.twitter.com/sYsGabH24R
Výrok, že Putinův útok na Finsko nebo Pobaltí by byl pozitivní, protože by zastavil AfD a Le Penovou, proto nelze smést ze stolu jako neobratný bonmot. Je to destilovaný výraz myšlení části evropského establishmentu, která se více bojí výsledků demokratických voleb než války s Ruskem. Nejasné zůstává pouze to, co je horší: zda výroky pronesené na samotném panelu, anebo skutečnost, že jejich záznam visí bez jasného odmítnutí na oficiálním kanálu Evropské komise v České republice.
Pokud české soudy trestaly lidi za veřejné schvalování ruské agrese proti Ukrajině, musí se stejnou vážností zkoumat také veřejné přání nové ruské agrese proti jiné evropské zemi. Jinak se potvrzuje, že zákon není používán jako obecné pravidlo platné pro všechny, ale jako politický nástroj namířený pouze proti názorově nepohodlné části společnosti. A jestli je válka s Ruskem na veřejné debatě prezentována jako „pozitivní řešení“ politických problémů Evropy, potom už opravdu chybí jen jediné zvolání: Pánbůh s námi a zlé pryč!
Babiš a Fico během jediného dne spustili poplach, že Evropa a celý svět kráčí k branám pekla, celoevropskému konfliktu a III. světové válce! Oba premiéři varovali před militarizací průmyslu Evropy! Babiš se ptal, že to budeme místo aut vyrábět tanky? Fico po schůzce V4 zděšením ani nespal!
Český premiér Andrej Babiš ve čtvrtek 17. září vystoupil na mezinárodní konferenci IISS Prague Defence Summit 2026 v Praze a přednesl projev, který se zásadně vymykal obvyklým válečnickým proklamacím evropských politiků. Zatímco se většina řečníků na podobných summitech předhání v požadavcích na další zbrojení, navyšování vojenských rozpočtů a přípravu obyvatelstva na dlouhodobou konfrontaci, český premiér vyslovil slovo, které z evropského politického slovníku prakticky zmizelo: mír.
Babiš upozornil [1], že současný kurz nevede k bezpečnosti, ale přímo „k branám pekla“ a ke III. světové válce. Nešlo přitom o jednu náhodnou větu vytrženou z kontextu. Celý Babišův projev byl vystavěn okolo varování, že Evropa nahradila skutečnou diplomacii militarizací ekonomiky a přípravou na konflikt bez jasně definovaného konce.
Český premiér připomněl, že válka na Ukrajině už trvá déle než celá I. světová válka, proměnila se v zákopovou opotřebovací řež a současně ničí evropskou ekonomiku prostřednictvím drahých energií, inflace, rozpadu průmyslových řetězců a masivních výdajů na zbrojení. Oficiální program IISS potvrdil [2], že Babiš byl hlavním řečníkem druhého dne pražského summitu.
Přepis – Andrej Babiš na IISS Prague Defence Summitu:
„Takže dobré ráno, dámy a pánové. Vítejte v Praze. Vítejte v jednom z nejbezpečnějších měst na této planetě. Bezpečnost je velmi důležitá. A užijte si pobyt v našem bezpečném městě. Rozhodl jsem se přijít na letošní pražský obranný summit z jednoho prostého důvodu. Chci se s vámi podělit o přímý a realistický pohled na současnou, a nepřeháním, když řeknu, globální geopolitickou krizi, které čelíme. Menší země, jako je Česká republika, bývají někdy přehlíženy. Jsem však přesvědčen, že náš pohled, naše zkušenosti a náš přínos vnáší do debaty tolik potřebný realistický hlas. Vždy jsme byli a nadále budeme pevným, předvídatelným a spolehlivým spojencem v NATO i v Evropské unii. Právě proto, že jsme odpovědným partnerem, máme povinnost říkat našim spojencům pravdu o tom, kam Evropa směřuje a co je naléhavě, opravdu naléhavě třeba udělat.
Minulý týden jsem se zúčastnil velmi úspěšného summitu premiérů V4 v Bratislavě. Mezi svými středoevropskými kolegy jsem našel velkou míru zdravého rozumu, společné postoje a realistické chápání naší bezpečnosti. Visegrádské země jen slepě nenásledují ostatní ani nepřehlížejí realitu. Naše společné dědictví dává dnes V4 zásadní úlohu. V4 tak může vnášet vyvážený pohled do širšího evropského dialogu, třeba při debatách o nelegální migraci. Je velmi zajímavé: dnes ráno jsem četl, že o volbách ve Švédsku rozhodnou nelegální migranti. Velmi zajímavá informace. Vzpomínám si, že od vstupu České republiky do EU jsem míval po levici svého přítele Macrona a vzpomínám si na Magdalenu. Pravděpodobně zvítězila právě díky hlasům nelegálních migrantů. To ale není případ V4. Nelegální migraci naprosto odmítáme, a právě proto máme jedno z nejbezpečnějších měst v Evropě.
Potom jsme hovořili o konkurenceschopnosti ekonomiky, dopadech války a zelené ideologie. Když už o tom mluvíme, právě jsem se od umělé inteligence dozvěděl, že se každý rok koná 300 obranných konferencí po celém světě a přibližně 50 v Evropě. Bohužel, když se těchto setkání účastním a pozorně poslouchám, neslyším slovo „mír“. Nezazní vůbec, ani jednou. Zachází se s ním jako s něčím druhořadým a v debatě zcela chybí. Pro mě je však mír klíčový. Mír. Vždy jsem obdivoval Alberta Einsteina nejen kvůli jeho vědeckým úspěchům, ale i pro jeho moudrost. A víte, co řekl o míru? Řekl: „Mír nelze udržet silou; lze ho dosáhnout pouze porozuměním.“
Na tomto významném summitu však vidíme přesný opak. Skutečné úsilí o dosažení diplomatického porozumění působí téměř jako tabu, stejně jako samotné slovo mír. Veškerá pozornost se přitom soustředí výhradně na vojenskou sílu. To mě hluboce znepokojuje nejen jako politika, ale i jako rodiče a prarodiče. Zakládající deklarace NATO z roku 1949 zmiňuje slovo „mír“ devětkrát. Devětkrát. Mír je samotným základem naší aliance. Navzdory tomuto závazku k míru však na Ukrajině zuří válka a konflikt zachvátil celý Blízký východ, přelévá se dál a šíří své následky do dalších částí světa. Lidé umírají, celé generace jsou ztraceny, rodiny roztrhány a města srovnána se zemí.
Nejde však jen o vojenskou krizi. Je to naprostá hospodářská katastrofa, která rozvrací každodenní život. Drtí ekonomiku, ničí lidem živobytí, pohání inflaci a zvyšuje ceny naprosto všeho, od potravin po energie. Právě dnes, 17. září 2026, trvá válka na Ukrajině už přesně 1 666 dní. Zamyslete se nad tím číslem: 1 666 dní. Je to o 99 dní více, než trvala celá první světová válka. A stejně jako onen tragický konflikt před sto lety se tato válka změnila v brutální opotřebovací válku v zákopech.
Nebojím se to říct nahlas: cesta, po které nyní svět kráčí, nevede k bezpečí. Vede přímo k branám pekla. Vede nás ke třetí světové válce. Mohu vám ukázat tento snímek. Vidíte na něm prezidenty Medveděva a Obamu v Praze v dubnu 2010. Podepsali smlouvu o omezení jaderných zbraní. A kde jsou evropští lídři dnes? Proč je Evropa tak bolestně pasivní, zcela neschopná nebo neochotná jednat? Nemůžeme jen nečinně přihlížet. Máme nejvyšší historickou odpovědnost zabránit dalšímu katastrofálnímu globálnímu konfliktu. Potřebujeme silné evropské vedení, které bude jednat, ne jen vydávat tiskové zprávy. Evropa musí pevně stát po boku Spojených států a přimět prezidenta Zelenského i prezidenta Putina, aby zasedli k jednacímu stolu. Diplomacie není slabost. Je to jediná cesta vpřed.
Cena za naši současnou váhavost je zdrcující. Stupňující se napětí na Blízkém východě a neutuchající tragédie na Ukrajině vyčerpávají naše síly. Evropa platí účet za globální nestabilitu. Platíme ho prudce rostoucími cenami energií, inflací a pomalou likvidací našeho průmyslu. Náš středoevropský region není energeticky soběstačný. Nemůžeme prostě předstírat, že dokážeme přes noc odříznout dodávky, aniž bychom zničili vlastní ekonomiky.
A aby toho nebylo málo, svět hoří, zatímco Evropa si způsobuje další škody ekonomickými břemeny. Místo aby chránil náš průmysl a naše občany, Brusel nás dusí ideologickými regulacemi a ničí evropský průmysl, přestože Evropa vytváří pouhých 6 procent celosvětových emisí CO2. Zavádět ETS 1 je naprosté šílenství. Komise v roce 2020 slibovala, že cena bude v roce 2030 činit 26,50 eura. Dnes je to 80 eur. Český průmysl už přišel o 6,5 miliardy eur a každý rok přicházíme o další dvě miliardy eur.
A ETS 2? Opravdu chceme zavést ETS 2, který povede k dalšímu omezování rafinérských kapacit? Od roku 2009 jsme v Evropě zavřeli už 35 rafinerií. Kapacita se tím snížila o 40 procent. Dnes už nejde jen o cenu, ale také o dostupnost produktů. A právě takto Evropa pokračuje po cestě ničení průmyslu a životů evropských občanů. Evropský parlament tento týden schválil cenový strop pro ETS 2, ale to nepomůže. Zahraniční investoři, například Američané, kteří vlastní rafinerie v Evropě, totiž odejdou. Nebudou platit za povolenku ETS 2 cenu 45 eur. Odejdou a situace bude mnohem horší.
A co se stalo tento týden? Spojené státy americké zrušily omezení emisí skleníkových plynů produkovaných uhelnými a plynovými elektrárnami. Tento krok sníží náklady průmyslu o 300 miliard dolarů. Spojené státy tím snižují náklady a pomáhají průmyslu částkou 300 miliard dolarů. To je 6,3 bilionu českých korun. Ceny energií ve Spojených státech jsou zlomkem cen v EU. Ptám se tedy, jak chce Evropa konkurovat Spojeným státům a Číně? Jak? Tím, že bude dál zvyšovat už tak mimořádně vysoké ceny energií? Každý normální člověk, kromě odtržených politiků a bruselských byrokratů, velmi dobře ví, že jediná cesta k prosperitě vede přes levné energie.
Proto to říkám jasně: Zavedení ETS 2 musíme odložit na neurčito a současně okamžitě zmrazit ETS 1 pro všechna průmyslová odvětví, včetně rafinerií. Okamžitě. Pokud nezasáhneme hned, budeme sledovat, jak klíčová výrobní odvětví navždy odcházejí z Evropy a stahují s sebou celou naši ekonomiku. Nakonec kdysi hrdý automobilový průmysl přestane vyrábět auta. Co budeme v Evropě vyrábět místo automobilů? Tanky? Opravdu jen tanky? Je toto budoucnost Evropy, že budeme mít jediné průmyslové odvětví? Nevím tedy, zda je to dobrý nápad. Opravdu to chceme?
Tím se vracím k hlavnímu problému. Nalézt řešení konfliktu je především evropskou odpovědností. Nemůžeme jen nečinně sedět a spoléhat, že prezident Trump a Američané za nás vyřeší každý problém. Evropa se musí chopit iniciativy. Evropa se musí prosadit na diplomatickém poli i při plnění obranných závazků. Pro naši vládu je naprostou prioritou investovat do toho, co bylo dlouho opomíjeno, zejména do obrany proti dronům a raketám, a především investovat do naší armády. Potřebujeme lidi. Potřebujeme více vojáků.
Na začátku roku 1990, po revoluci, mělo bývalé Československo 200 000 vojáků, dvě stě tisíc příslušníků armády. Když Česká republika vstoupila do NATO v roce 1999, měla naše armáda více než 56 000 vojáků. Dnes se jejich počet konečně dostal nad 30 000 a ministr obrany musí každý rok získat nejméně 3 000 dalších vojáků. V současnosti přijímáme rekordní počty nováčků, abychom vybudovali schopné moderní síly.
V dnešním propojeném světě však žádná národní armáda nemůže obstát sama. Skutečnou bezpečnost nelze budovat izolovaně. Vyžaduje hlubokou strategickou spolupráci. Nejlépe můžeme spolupracovat společnými investicemi do společných obranných řešení, která zachovávají mír, namísto příprav na nekonečné válčení. A právě zde musí evropská spolupráce a náš společný závazek k míru vést k praktickým společným průmyslovým řešením.
Dámy a pánové, Evropa potřebuje další Airbus. Tentokrát k ochraně našeho nebe. V Ankaře jsem poslouchal projev prezidenta Zelenského. Upozornil, že největší hrozbou jsou pro něj balistické rakety, a vyzval Evropu, aby vyvinula vlastní systém obrany proti balistickým raketám a dronům. Myslím, že má pravdu, a nyní máme příležitost jednat.
V roce 1970 evropské země spojily své schopnosti a vytvořily Airbus. Dokázaly tím, že můžeme dosáhnout mimořádných věcí. Stačí spojit ambice s dlouhodobým odhodláním. Navrhuji něco podobného: společný evropský program systému protiraketové obrany, kterému říkám Euro Patriot. Tím by se posílil evropský příspěvek k NATO a posunuli bychom se k tomu, co někteří označují za NATO 3.0.
Není to soupeření se Spojenými státy. NATO už poskytuje rámec kolektivní obrany. Jeho článek 5 bereme všichni velmi vážně. Osvědčené americké systémy Patriot představují měřítko. Můžeme je rychle využít prostřednictvím licenční výroby v Evropě, a omezit tak závislost na vnějších dodavatelských řetězcích. Stále jsem však přesvědčen, že naším konečným cílem by měl být vlastní společný evropský obranný štít.
Historie nám ukazuje jedno: největší evropské úspěchy přicházejí, když se rozhodneme vyrábět, a ne pouze nakupovat. Evropa má inženýry i průmyslovou základnu. Chybí nám politická odvaha prolomit byrokratickou strnulost a regulace. Projekt jako Euro Patriot by přinesl mnohem více než jen bezpečnost. Urychlil by technologické inovace, vytvořil vysoce kvalifikovaná pracovní místa a posílil naši národní konkurenceschopnost. Úspěch bychom neměli měřit počtem pořádaných summitů, ale tím, zda Evropa dokáže bránit své občany. Příští velký evropský projekt musí chránit naše nebe, posílit naši suverenitu a dokázat, že Evropa má vůli utvářet svůj vlastní osud.
Dámy a pánové, stojíme na historické křižovatce. Rozhodnutí, která učiníme v blízké budoucnosti, určí, zda Evropa zůstane prosperujícím a suverénním kontinentem, nebo zda se stane pasivním přihlížejícím, který platí cenu za svět vymykající se kontrole. Bezpečnost, prosperita a mír jsou neoddělitelné. Bez míru nemůže existovat stabilní ekonomika. Bez silné ekonomiky si nemůžeme dovolit vlastní obranu. A bez jednotného evropského přístupu, který staví naše občany, naši ekonomiku a strategická průmyslová odvětví na první místo, zejména v nadcházejících debatách o budoucím rozpočtu EU, zcela ztratíme globální konkurenceschopnost.
Proto ať toto setkání překročí rámec shromáždění obranných expertů. Ať je mocnou výzvou k činu. Mějme odvahu požadovat diplomacii a aktivně pracovat pro mír. Mějme ambici přestat se podřizovat byrokracii a místo toho budovat obrovské společné projekty, jako je štít Euro Patriot. A jako suverénní státy, spojené společným cílem, obnovme bezpečnost a stabilitu, které Evropa i celý svět tak naléhavě potřebují a zaslouží si. Je to naše odpovědnost, naše povinnost a jediná cesta vpřed. Mnohokrát vám děkuji za pozornost.“
Babiš narušil základní dogma současné evropské politiky, podle něhož lze míru dosáhnout pouze dalším zbrojením, dalšími sankcemi a dalším prodlužováním konfliktu. Připomněl, že Severoatlantická smlouva nestaví Alianci do role útočného válečného bloku, ale zavazuje její členy k mírovému řešení mezinárodních sporů. Hned její první článek ukládá [3], že státy mají řešit spory mírovými prostředky a zdržet se hrozby silou způsobem odporujícím Chartě OSN. Evropská politická praxe se však od tohoto principu stále více vzdaluje.
Slovo „mír“ se na obranných summitech stalo téměř zakázaným
Nejvýbušnější část projevu přišla ve chvíli, kdy Babiš spojil válečnou politiku s řízenou likvidací evropského průmyslu. Na jedné straně Brusel zatěžuje automobilky, ocelárny, chemické podniky a rafinerie drahými energiemi a emisními povolenkami, na druhé straně přesměrovává obrovské veřejné prostředky do zbrojního sektoru. Výsledkem je ekonomika, v níž se výroba běžného zboží přestává vyplácet, zatímco státem garantované zakázky na tanky, rakety a munici rostou bez ohledu na cenu.
Pražská bezpečnostní konference
Babiš proto položil otázku, která odhaluje celou absurditu bruselského kurzu: Co bude Evropa vyrábět, až její automobilový průmysl zanikne? Už jen tanky? Systém ETS2 má navíc zasáhnout emise z paliv používaných v budovách a silniční dopravě, takže jeho náklady nakonec ponesou domácnosti v cenách vytápění, benzinu a nafty. Evropská komise sama potvrzuje [4], že ETS2 vytvoří samostatný trh s emisními povolenkami pro tato paliva.
Fico ve stejný den: Po summitu V4 jsem nemohl spát
Ještě závažnější je, že prakticky stejné varování zaznělo ve stejný den také ze Slovenska. Premiér Robert Fico během vystoupení v Prešově prohlásil, že se skutečně bojí války a že možnost celoevropského vojenského konfliktu nikdy nebyla tak reálná jako nyní. Nešlo tedy o izolované vystoupení jednoho českého politika ani o náhodnou shodu výroků oddělených dlouhým časovým obdobím. Dne 17. září 2026, během několika hodin, spustili poplach dva premiéři zemí Visegrádské skupiny.
Právě toto časové spojení dává oběma projevům ještě naléhavější význam. Babiš v Praze varoval před branami pekla a III. světovou válkou, zatímco Fico v Prešově prohlásil, že Evropa stojí na hraně celoevropského konfliktu, který může rozpoutat jediný incident.Oba politici současně spojili válečnickou rétoriku s neschopností evropských elit řešit nelegální migraci, drahé energie, úpadek konkurenceschopnosti a rozklad průmyslu. Jejich společné poselství proto nelze snadno odbýt jako náhodu.
Přepis – Robert Fico varuje před celoevropskou válkou:
„Zajtra, aj preto som tu dnes, cestujem na Ukrajinu, kde budem absolvovať stretnutie s ukrajinským prezidentom, s novým predsedom vlády Ukrajiny a bude tam celý rad premiérov z Európy. Dámy a páni, ja to teraz nepreháňam. Ja sa bojím vojny a chcem o tom hovoriť s plnou vážnosťou. To, čo sa dnes deje v Európe, to, čo dnes počúvame a vidíme, je, že vojenský konflikt na Ukrajine sa vymkol spod kontroly. Prestali platiť akékoľvek pravidlá vojenských operácií. Začína sa útočiť na civilnú infraštruktúru. Myslím si, že budeme svedkami veľkých vojenských operácií na území Ukrajiny.
Ale čoho sa ja najviac bojím, je to, aké silné vojenské reči sa ozývajú v Európe. Zdá sa, že víťazom rozpočtu Európskej únie na roky dvetisíc dvadsaťosem až tridsaťštyri budú zbrojárske firmy. Nie občania, ale zbrojárske firmy. Zdá sa, a opäť to hovorím s plnou vážnosťou a zodpovednosťou, že niekedy sú tendencie nahrádzať neschopnosť riešiť veci, ako je nelegálna migrácia, konkurencieschopnosť, vysoké ceny energií tým, že ponúkame také tie bojové reči, že poďme, poďme, poďme sa biť.
Preboha, s kým sa chceme biť? S kým? Viete si predstaviť, dámy a páni, že by sa aplikoval článok päť dohody v rámci NATO? Viete si to niekto predstaviť? Viete si niekto predstaviť, že by nám bolo povedané, že pripravte päťtisíc vojakov, desaťtisíc vojakov a tí sa pôjdu niekde mlátiť. Ani nevieme s kým a prečo a za čo. Preto mám pocit, že je povinnosťou nás politikov podstatne častejšie hovoriť o mieri ako kedykoľvek inokedy. Prosím, neberte to, to nie je fráza. Mier nie je fráza. A platí jedna veta, ktorú jeden múdry človek povedal, že mier síce nie je všetko, ale bez mieru je všetko ostatné ničím.
Pretože pokiaľ nebude kľud v tejto krajine, tak nebudeme stavať nemocnice, ale budeme montovať tanky. Ak nebude kľud v tejto krajine, tak nebudeme riešiť nový jadrový zdroj v Jaslovských Bohuniciach, ale budeme možno kopať nejaké zákopy a stavať nejaké bunkre. Prosím, nepodceňujte to. Situácia nikdy nebola tak vážna a vypätá, pokiaľ ide o možnosť celoeurópskeho vojnového konfliktu, ako to je teraz.
A našou povinnosťou je, to nie je nejaký, že sme nejakí, že mirotvorcovia, pacifisti nie. Ja si neželám, aby Slovensko bolo súčasťou nejakého vojnového konfliktu kvôli nejakému článku päť. Áno, sme v NATO, vážime si to, záleží nám na spolupráci, na plnení záväzkov, ale ako predseda vlády budem všetko pre to robiť, aby nikdy Slovensko nebolo zatiahnuté do vojnového konfliktu.
Takže tešme sa. Zatiaľ veci fungujú, staviame nemocnice, máme veľmi nízku nezamestnanosť, robíme v rámci Slovenska, čo sa dá. To sa môže takto zmeniť. Za minútu. Stačí? Stačí, aby úmyselne alebo neúmyselne zalietol nejaký dron a trafil v členskej krajine NATO obytný dom a zabil civilistov. A máme to tu. Preto prosím, venujme tejto téme obrovskú pozornosť.
Ja sa obávam, že sme na hrane a neviem si vôbec predstaviť, preboha, čo by sme v tejto krajine robili, ak by sa dostala do nejakých vojnových problémov. Preto želám vám, študenti, aby ste si ten piaty a šiesty ročník užili nielen pracovne, ale aj ľudsky, pretože štúdium na vysokej škole je vždy veľmi pekné a príjemné. Želám pedagógom, aby našli plnú podporu tu v prešovskej nemocnici, pokiaľ ide o procesy. Želám, pani riaditeľka, aby som, keď sem prídem zase o možno dva mesiace na kontrolný deň, sme zase videli ďalšie poschodie tej nemocnice a želám si, aby sme všetci boli pritom zdraví a živí, keď táto nemocnica sa bude otvárať pre celé Slovensko.
Nikdy by som neveril. Ešte raz. Nikdy by som neveril, že najčastejším slovom, ktoré budem používať v mojom slovníku, bude mier. Neveril by som tomu. Tak sme boli naučení. Mier na večné veky. Poznáte to tie transparenty minulosti? A mier a mier a svetu mier a podobne. Dnes sme tak ďaleko, že všetky tieto frázy, ktoré sme vnímali ako frázy v osemdesiatych, deväťdesiatych rokoch, sa dostali do veľmi vážnej a ľudskej podoby.
Želajme si preto, nech máme v tejto krajine kľud, nech máme kľud. Nie, znovu, aj my robíme chyby. Aj ja som urobil veľa chýb. Je to úplne pochopiteľné. Len ak už pôjde o vojnu, tak vtedy myslím si, že skončilo čokoľvek, čo je spojené s rozvojom tejto krajiny.
A dúfam, že zajtra v noci, keď sa budem vracať z Ukrajiny, nebudem tak skeptický, ako som skeptický teraz, pretože po stretnutí s predsedami krajín V4, ktoré bolo minulý týždeň v Bratislave, som nespal večer. Keď som počúval, čo hovoril poľský premiér, keď som počúval, čo hovoril maďarský a český premiér a írsky premiér, ktorý tam bol ako predseda vlády predsedajúcej Európskej únii, nemal som z toho všetkého vôbec dobrý pocit.
Takže priatelia, prepáčte, mier, mier. Mne to je ľúto, že toto slovo takto tu otváram a neberme to ako samozrejmosť. My ho dnes máme, ale zajtra nemusí byť nič, absolútne nič. Takže držme si palce, aby to bolo len lepšie a lepšie. A aby tí veľkí chlapci, ako ich volám ja v politike, dostali rozum, lebo niekedy mám pocit, že už strácajú prehľad a kontrolu nad tým, čo sa momentálne vo svete deje. Ďakujem pekne. Všetko dobré.“
Fico otevřeně uvedl, že po nedávném jednání premiérů V4 v Bratislavě nemohl spát. Slyšel totiž postoje polského, maďarského, českého a irského premiéra a z toho, kam se situace posouvá, neměl vůbec dobrý pocit. Jeho slova tak nepůsobila jako předem připravené politické divadlo, ale jako varování člověka, který během uzavřených jednání slyšel podstatně více, než co se následně objevilo v tiskových zprávách určených veřejnosti.
Válečná výroba jako náhrada za zničenou ekonomiku
Babiš i Fico popsali stejný mechanismus. Evropská politická reprezentace nedokáže vyřešit nelegální migraci, drahé energie, ztrátu konkurenceschopnosti ani odchod průmyslu. Místo přiznání vlastního selhání proto nabízí veřejnosti mobilizaci proti vnějšímu nepříteli. Zbrojní zakázky mají uměle nahradit průmyslovou výrobu, kterou evropské sankce, regulace a energetická politika zničily nebo vytlačily mimo kontinent.
Evropské zbrojení přitom skutečně prudce roste. Podle údajů IISS se vojenské výdaje evropských členů NATO od začátku ukrajinského konfliktu nominálně zvýšily téměř o 90 procent a v roce 2026 mají dosáhnout přibližně 638 miliard dolarů [5]. Nejde tedy o rétorický obrat několika politiků. Probíhá rozsáhlé přesměrování peněz, výrobních kapacit, surovin i pracovních sil do vojenského sektoru. Podle ruské SVR se evropské země chystají na otevřenou válku s Ruskem nejpozději do roku 2030.
Naryshkin: Leading European countries are preparing for war against Russia by 2030, and that is why they are reviving the “spirit of the Wehrmacht.”
HE EMPHASIZED: READINESS FOR THAT MAJOR CONFLICT IS EMBEDDED IN ALL CONCEPTUAL DOCUMENTS OF THE EU.
Evropa už jednou poznala model, ve kterém stát řešil hospodářské problémy masivními vojenskými zakázkami, výstavbou armády a vytvořením permanentního obrazu nepřítele. Militarizace německého průmyslu za Adolfa Hitlera sice krátkodobě vytvořila iluzi hospodářského vzestupu, ale tato ekonomika potřebovala stále nové zbrojní výdaje, územní expanzi a nakonec válku. Dnešní poměry nejsou totožné s Evropou 30. let, avšak základní varování zůstává platné: jestliže se zbrojní průmysl stane hlavním motorem ekonomiky, začne mít celý politický systém existenční zájem na udržování napětí.
Jediný dron může během minuty změnit dějiny a prezidentčík na Hradě se stane vrchním velitel všech českých vojsk
Fico pojmenoval rovněž nejnebezpečnější scénář. K rozpoutání evropské války nemusí existovat dlouhodobě připravovaný plán. Může stačit jediný úmyslně nebo neúmyslně zbloudilý dron, zásah obytného domu a smrt civilistů na území některého členského státu NATO.
Následovala by informační exploze, tlak na aktivaci článku 5 a požadavky na vojenskou odpověď ještě předtím, než by bylo možné původ incidentu nezávisle vyšetřit. Současně by došlo k vyhlášení válečného stavu ve většině zemí EU, velmi pravděpodobně na základě společného hlasování předsedů vlád v Evropské radě v Bruselu.
Petr Pavel
Prezident ČR by se ve válečném stavu stal vrchním velitelem všech frontových a mobilizačních sil ČR. Úloha civilní vlády by byla omezena. Článek 5 přitom automaticky nepřikazuje všem členským zemím vyhlásit válku.
Každý spojenec má přijmout takové opatření, které bude považovat za nezbytné, včetně případného použití ozbrojené síly [6]. Ve vypjaté atmosféře by však právní nuance rychle ustoupily politickému, mediálnímu a vojenskému tlaku. Právě proto je Ficovo varování před jedinou provokací, technickou chybou nebo špatně vyhodnoceným incidentem tak závažné.
Dva premiéři V4 vyslali Evropě ve stejný den poslední varování a náčelník Bundeswehru vyzval Němce, aby se připravili na válku
Babiš a Fico nehovořili jako pacifisté požadující zrušení armád. Český premiér naopak navrhl společný evropský protiraketový systém Euro Patriot, posílení obrany proti dronům a nábor dalších vojáků. Jejich poselství je jiné: obrana musí sloužit k odvrácení války, nikoliv jako záminka k nahrazení diplomacie a k vytvoření válečné ekonomiky, z níž budou těžit zbrojní koncerny, zatímco občané zaplatí účet.
Podle deníku Bild Německo vyzývá své občany, aby se připravili na válku a podíleli se na obraně země. Náčelník Bundeswehru Carsten Breuer uvedl, že v případě vážného konfliktu by jedna armáda nestačila a že do obrany je třeba zapojit celou společnost i průmysl. „Bez vás jsme my, armáda, odsouzeni k neúspěchu,“ obrátil se na německé obyvatelstvo. Před dvěma dny západní média informovala, že Německo připravuje nemocnice na případnou válku s Ruskem.
‼️🇩🇪🏴☠Germany urges its citizens to prepare for war and participate in the country’s defense, according to Bild.
▪️The General Inspector of the Bundeswehr, Carsten Breuer, stated that in the event of a serious conflict, one army would not be enough, and that the entire… pic.twitter.com/OJFEq882fg
Dne 17. září 2026 tak předsedové vlád České republiky a Slovenska veřejně oznámili, že Evropa stojí na hraně velkého konfliktu. Jeden prohlásil, že svět kráčí přímo k branám pekla a ke III. světové válce. Druhý přiznal, že po jednání evropských premiérů nemohl spát a že mír může zmizet během jediné minuty. Když takto závažná a obsahově prakticky totožná varování zaznějí ve stejný den od dvou premiérů členských států EU a NATO, lze jen obtížně tvrdit, že jde o pouhou náhodu nebo o izolovaný řečnický výstřelek.
Evropští občané by se měli ptát, co oba premiéři během uzavřených jednání slyšeli a proč před tím nyní tak naléhavě varují. Především by se ale měli ptát, proč se právě mír stal v Evropské unii téměř podezřelým slovem. Kontinent, který přestane hovořit o míru a začne všechny své hospodářské, sociální i politické problémy řešit výrobou zbraní, totiž nemusí kráčet k válce náhodou. Může k ní být systematicky veden! Všechno, co kolem sebe vidíme, jsou obrazy blížící se války. A to je bohužel ta nejtvrdší realita.
Bývalá tisková mluvčí Zelenského tvrdě narazila v Evropském parlamentu při čelním nárazu s realitou a do zdi cenzury v Bruselu! Zakázali jí vstup do Evropského parlamentu, aby nemohla mluvit o míru! V telemostu řekla nahlas, že porazit Rusko je pro evropské politiky důležitější než zachránit Ukrajinu!
Bývalá tisková mluvčí Volodymyra Zelenského Iulija Mendelová přijela do Evropského parlamentu, aby evropským poslancům přednesla projev o míru na Ukrajině. Namísto diskuse se svými oponenty však dostala praktickou lekci z fungování evropské demokracie: ochranka ji do budovy vůbec nepustila. Zákaz přišel jen několik hodin před plánovaným vystoupením na akci pořádané europoslancem za AfD Hansem Neuhoffem. Mendelová uvedla [1], že jí Evropský parlament neposkytl žádné vysvětlení a že následně došlo dokonce k pokusu zabránit videopřenosu jejího projevu.
Celý incident se odehrál pouhé tři dny poté, co proti ní Volodymyr Zelenský uvalil desetileté sankce zahrnující zmrazení majetku, obchodní omezení a zásahy proti jejím účtům na sociálních sítích. Kyjev ji obvinil [2] z šíření ruské propagandy, zatímco ona sankce označuje za politickou odvetu za kritiku Zelenského a pokračování války. Mendelová se proto domnívá, že zákaz jejího vstupu nebyl náhodný a že souvisel právě s intervencí z Kyjeva. Tvrzení, že zákaz osobně vyžádal Zelenský, zatím nebylo doloženo veřejným dokumentem. Samotný Evropský parlament však svou mlčenlivostí otevřel dveře přesně takovému podezření.
Pořadatel: Dnes jsme se dozvěděli, že bohužel došlo k zákazu vašeho vstupu do Evropského parlamentu.
Advokát: Ano, snažím se přijít na to, co za tím stojí.
Iulija Mendelová: Děkuji vám, že jste tady. Doslechla jsem se, že mi bude zakázán vstup do Evropského parlamentu. Dnes jsem měla pronést projev o míru a stále věřím, že pro Ukrajinu existuje jediná cesta, jak přežít jako národ, a tou je mír.
Nevidím na tom nic protiukrajinského. My jako země jsme vždy vnímali Evropskou unii jako unii svobod, která respektuje lidská práva, svobodu slova a svobodu projevu. Je pro mě opravdu velmi podivné, že jsem vyloučena právě v den, kdy potřebuji přednést tento projev o míru.
Jsem vděčná straně AfD, že mi dnes přesto umožnila promluvit prostřednictvím videokonference. Upřímně řečeno je to ale stresující a nevidím pro to žádné vysvětlení.
Vím, že existuje spousta Ukrajinců, doslova miliony Ukrajinců, kteří se zasazují o mír. Mám podporu ze západní Ukrajiny, z východní Ukrajiny, z Donbasu, z Kyjeva a ze všech koutů země. Tolik lidí očekávalo, že tento projev přednesu.
Je škoda, že existuje taková autocenzura a že evropští poslanci nechtějí naslouchat těm Ukrajincům, kteří chtějí mír. Je to tedy docela urážlivé. Musím odpustit. Znovu jsem vděčná, že budu moci tento projev přednést prostřednictvím videokonference. Děkuji vám, že jste tady.
Mendelová nakonec projev přednesla prostřednictvím videokonference poté, co organizátoři na poslední chvíli nalezli technické řešení. Tím však Evropský parlament nezachránil svou pověst. Ukázal pouze, že svoboda projevu je v dnešní Evropské unii tolerována jen tehdy, pokud řečník opakuje povolenou politickou linii. Hovořit o dalších zbraních, dalších sankcích a konečném vítězství nad Ruskem je dovoleno. Hovořit o zhroucené ukrajinské demografii, vyčerpaném obyvatelstvu a nemožnosti vojensky porazit jadernou velmoc se již považuje za nebezpečný politický čin.
Evropská demokracie končí tam, kde začíná nepohodlný názor
Právě proto byl její projev tak výbušný. Mendelová není ruská politička ani komentátorka napojená na Moskvu. Dva roky pracovala jako tisková mluvčí Zelenského, cestovala s ním na Donbas, účastnila se jednání a po zahájení ruské vojenské operace v roce 2022 zůstala na Ukrajině. Připomněla [3], že zažila ostřelování a pomáhala civilistům. Označit takového člověka automaticky za „proruského“ pouze proto, že odmítá nekonečnou válku, znamená rezignovat na argumenty a nahradit je politickou nálepkou.
Yesterday the European Parliament banned me from entering — with no explanation. This happened just a few hours before my speech, and after Volodymyr Zelenskyy sanctioned me on Sunday the 13th. Some say Zelenskyy personally asked them to cancel my speech.
Mendelová ve svém projevu popsala zemi, která nepřichází pouze o území, ale také o děti, rodiny, vzdělání, lidský kapitál a vůbec možnost normálního života. Její desetiletá neteř podle jejích slov nikdy nevstoupila do skutečné školní třídy. Tisíce dalších dětí na frontových územích nedokážou ve čtvrté třídě pořádně číst. Nemocnice trpí nedostatkem lékařů, rodiny přežívají bez vytápění a elektřiny a vysídleným lidem stát poskytuje částky, za které si nemohou pronajmout ani skromné bydlení.
Evropa chce zničit Rusko, i kdyby při tom zničila Ukrajinu
Nejsilnější část projevu přišla ve chvíli, kdy Mendelová pojmenovala základní rozpor celé evropské válečné politiky: mnoho západních politiků podle ní touží zničit Rusko více, než chtějí zachránit samotnou Ukrajinu. Cena za očekávaný ruský kolaps totiž není placena v Bruselu, Berlíně, Paříži nebo Londýně. Platí ji ukrajinské obyvatelstvo, jehož země se postupně mění v demograficky vyčerpané a ekonomicky závislé území.
Continuing the war as it is will lead Ukraine toward collapse and that the only way for Ukraine to survive as a state is to settle on a realistic peace now rather than years more of attrition and bloodshed.
Podle odhadů citovaných v roce 2026 žije na území kontrolovaném Kyjevem přibližně 22 až 29 milionů lidí, zatímco v roce 1991 měla Ukrajina téměř 52 milionů obyvatel [4]. Mendelová proto položila otázku, která rozbíjí celou bruselskou propagandistickou konstrukci: Jak má přibližně 25 milionů Ukrajinců, z nichž obrovskou část tvoří důchodci, bránit 500 milionů Evropanů před Ruskem se 140 miliony obyvatel? Jestliže je Rusko skutečně bezprostřední hrozbou pro celou Evropu, proč má tuto Evropu zachraňovat zdecimovaná Ukrajina?
Na tuto otázku pochopitelně nepřišla žádná odpověď. Evropské elity raději pokračují v přezbrojování a snaží se z obranného průmyslu vytvořit nový motor skomírající evropské ekonomiky. Evropská komise prosazuje [5] přeshraniční obranné projekty v oblasti dronů, protivzdušné obrany, námořních systémů i vojenského využití vesmíru. Do evropského přezbrojení mají být postupně nasměrovány stovky miliard eur.
Zbrojení si vždy musí vyrobit nepřítele
Mendelová však varovala, že trvalé zbrojení společně s nepřetržitým vytvářením obrazu nepřítele získává vlastní politickou dynamiku. Čím více je společnost připravována na válku, tím silnější vzniká tlak, aby byly astronomické výdaje, omezení svobod a militarizace hospodářství nakonec nějak ospravedlněny. Proces údajně určený k zabránění válce potom může vyprodukovat právě konflikt, kterému měl zabránit.
Evropa tento mechanismus velice dobře zná. Adolf Hitler po nástupu k moci v roce 1933 nastartoval rozsáhlé státní zakázky, militarizaci a zbrojní výrobu, pomocí kterých snížil nezaměstnanost a obnovil německý těžký průmysl. Tento hospodářský model však nemohl pokračovat donekonečna bez územní expanze, drancování cizích zdrojů a války. Zbraně vyrobené v milionech kusů totiž nejsou ekonomickou hodnotou určenou ke zlepšování života obyvatel. Jsou prostředkem ničení, který se musí buď nechat zrezivět ve skladech, nebo použít.
Český přepis projevu Iulije Mendelové:
Vážení poslanci Evropského parlamentu, je pro mě velkou ctí a výsadou promluvit v parlamentu Evropské unie, na místě, kde se rodí ústřední myšlenky evropské civilizace. Některým z vás může být to, co řeknu, nepříjemné. Může to vyvolat kritiku nebo dokonce hněv. Přesto před vámi stojím s nadějí.
Dva roky jsem působila jako tisková mluvčí Volodymyra Zelenského. Předtím jsem pracovala jako externí spolupracovnice listu The New York Times, konzultantka Světové banky a spisovatelka. Dnes mě někteří lidé na Západě a ukrajinská státní média označují za proruskou pokaždé, když vyslovím prostý fakt o válce nebo nesouhlasím se Zelenského politikou nekonečné eskalace.
Lidé na pohodlném Západě se někdy domnívají, že rozumějí Ukrajině a této válce lépe než já. Konflikt přitom sleduji od roku 2014, mnohokrát jsem cestovala na Donbas se Zelenským, účastnila jsem se jednání a pomáhala vytvářet prezidentovu komunikaci. Po zahájení plnohodnotné invaze jsem na Ukrajině zůstala, zažila jsem ostřelování a jen těsně přežila. Nikdo mě nemůže vážně označovat za proruskou, pokud ovšem nepřijímá primitivní černobílý obraz války.
Nepřišla jsem sem hrát politické hry. Přišla jsem prosit za lid Ukrajiny, za svůj lid. Neprofituji z této války, nebuduji na ní kariéru a nedostávám za ni žádné granty. Stejně jako většina Ukrajinců, Evropanů, Američanů i Rusů kvůli této krutosti pouze ztrácím. Pokud bude válka pokračovat, způsobí ztráty a změny, které již nikdy nebude možné napravit.
Ukrajinský lid a armáda prokázaly neuvěřitelnou odolnost. Nemáme se za co stydět. Válka nás však všechny změnila a dnes odolnost znamená říkat pravdu a postavit se za mír. Ukrajina a Evropa znovu a znovu volí špatnou válku namísto špatného míru a eskalaci namísto diplomacie.
Moje kmotřenka Maria bude mít brzy čtyři roky. Nikdy nepoznala život bez války. Po dalším ruském raketovém útoku dostala strach, že raketa zasáhne její školku. Nyní usíná při zprávách o útocích na ruské ropné rafinerie, kterým se u nich doma říká „dobré útoky“. Jsou jí čtyři roky a nemůže chápat složitost války.
Mé neteři Anně je deset let a nikdy nevstoupila do školy. Neví, jak vypadá třída plná dětí. Tolikrát se stěhovala, že nemá nikde přátele. Každý den sedí sama v bytě, zatímco její rodiče pracují. Připojí se k vyučování, udělá si domácí úkoly, uklidí, uvaří a čeká. Nemůže se volně pohybovat ve městě vystaveném útokům.
Jedna třetina ukrajinských dětí nemá přístup k řádnému vzdělání. Na frontových územích jsou žáci čtvrtých tříd, kteří neumějí číst. Pod raketami, drony a bombami ztrácíme lidský kapitál nejen smrtí a zraněními, ale také tím, že lidé nemají možnost normálně žít.
Moji rodiče jsou lékaři v Chersonu. Prožili více než osm měsíců pod ruskou okupací a stále odmítají opustit město vystavené ostřelování. Ptají se: Jestliže všichni odejdou, bude to ještě Ukrajina? Desetitisíce dalších lidí nemohou odejít kvůli chudobě a naprostému nedostatku pomoci.
Třetina Ukrajiny se změnila v peklo. Téměř 20% území je okupováno a dalších 10% se stalo hořící frontou. Jak dlouho může zbývajících 70% země vydržet s takto otevřenou a neléčenou ranou?
Dnes podporujeme strategii, v níž se každodenní utrpení Ukrajinců stává neviditelným ve srovnání s velkou myšlenkou zničení Ruska. Řekněme si pravdu: mnoho lidí chce zničit Rusko více, než chtějí zachránit Ukrajinu. Cenou za pomalý kolaps Ruska má být můj národ, moje země a můj stát.
Jak má 25 milionů Ukrajinců, z nichž polovinu tvoří důchodci, bránit 500 milionů Evropanů před 140 miliony Rusů? Nestydíte se? Od získání nezávislosti v roce 1991 přišla Ukrajina o více než polovinu obyvatel. Tehdy měla 52 milionů lidí, dnes jich podle optimistických odhadů zbývá přibližně 25 milionů.
Evropská unie nám poskytuje jednu půjčku za druhou a náš zahraniční dluh již překročil 110% hrubého domácího produktu. Jsme zcela závislí na západních transferech. Nevytváříme téměř žádnou přidanou hodnotu, vývoz je dušen válkou a podniky umírají nebo odcházejí ze země. Evropa financuje Zelenského výrobu dronů za cenu hospodářství celého ukrajinského národa.
Každý z vás ví, že vojenská porážka Ruska je nemožná. Tyto hry stojí příliš mnoho, a to nejen mou zemi, ale také vaši budoucnost. Pro uzavření míru nebudou lepší podmínky než nyní.
V Evropě se stalo vlasteneckým mlčet o tom, co se děje uvnitř Ukrajiny. Uzavřené hranice změnily život mužů a jejich rodin ve vězení. Muži jsou loveni na ulicích, mučeni v náborových centrech, biti k smrti odvodovými pracovníky a někdy zabíjeni vlastními veliteli. Utíkají přes hory a řeky a naše služby potom vytahují těla těch, kteří cestu nepřežili.
Putinova válka nemá ospravedlnění ve své brutalitě a pohrdání lidským životem. Stejně neospravedlnitelné je však Zelenského rozebírání reforem, ochrana korupčních sítí, klamání vlastních obyvatel a nadřazování osobní moci nad přežití národa.
Někteří lidé v Evropské unii věří, že militarizace hospodářství a společnosti může být odpovědí na politické a ekonomické problémy. Trvalé zbrojení doprovázené neustálým vytvářením obrazu nepřítele však získává vlastní dynamiku. Čím více je společnost připravována na válku, tím větší je tlak tuto přípravu ospravedlnit. Dříve či později může tato logika vyvolat právě konflikt, kterému údajně měla zabránit.
Západ nenabízí diplomacii, ale výhrůžky, snahu zničit Rusko bez ohledu na počet ukrajinských životů a touhu prodat co nejvíce zbraní. Zelenský s tím souhlasí, váleční lobbisté s tím souhlasí a souhlasí s tím všichni, kteří na válce vydělávají. Jak s tím ale může souhlasit většina obyvatel?
Tato válka se dříve či později rozšíří za hranice Ukrajiny. Každý, kdo se pokusil mluvit s Putinem, byl pronásledován a označen za proruského – od Viktora Orbána a Roberta Fica až po prezidenta Spojených států. Rusko tuto válku zahájilo, ale pokračují v ní váleční lobbisté, kteří z ní mají prospěch.
Jste připraveni poslat do skutečné války své vlastní děti? Nevěřím tomu. Evropané obtížně přijímají i mírné nepohodlí ve svých životech. Právě proto zavádějí pouze poloviční sankce a právě proto obchodování s Ruskem pokračuje.
Je čas změnit strategii. Diplomacie výhrůžek neexistuje. Nemusíme být s Ruskem přátelé, ale je rozdíl mezi tím nebýt přáteli a pokračovat ve vzájemném zabíjení. Rusko lze omezovat a bránit opakování agrese rozumem, diplomacií a lidskostí, nikoliv nekonečnou válkou.
Přestaňte věřit černobílým příběhům, které vám předkládají Zelenského vyslanci a aktivisté financovaní vašimi vládami. Říkají vám, že Putin neustoupí, a proto je nutné na něj tlačit ještě více. V praxi je to absurdní hostina v době moru. Tato válka připravila o život stovky tisíc lidí a zničila miliony rodin.
Ukrajinská demokracie je nyní tak křehká, že se téměř neliší od autokratického režimu. Svoboda projevu je silně omezená, instituce jsou oslabené, základní ústavní práva jsou porušována a političtí odpůrci jsou pronásledováni. Pokud má jít o osvobození okupovaných území, Ukrajina další území ztrácí, místo aby je získávala zpět.
Ukrajina stojí na pokraji zániku. Vyzývám k návratu k diplomacii a politice. Někdo musí bojovat za ukrajinské lidi – nikoliv za ruiny, území nebo medaile, ale za lidské bytosti. Současná strategie nefunguje.
Podle posledního průzkumu Gallupu chce 66% Ukrajinců mír co nejdříve. Přesto mohou být lidé za volání po míru odsouzeni, sankcionováni nebo označeni za zrádce. Tři dny před tímto projevem proti mně Volodymyr Zelenský podepsal protiústavní sankce. Tvrdí, že důvodem je ruská propaganda. Ve skutečnosti sankcionuje každého, kdo říká to, co nechce slyšet.
Vzpomínejte na Finsko. Kdo by dnes řekl, že Finsko prohrálo svou válku? Prohrálo některé bitvy, ale zachránilo svůj národ a budoucnost. Ukrajina se může stát dalším Finskem a hranicí mezi Západem a Ruskem.
Každý, kdo chce bojovat proti Rusku ukrajinskou krví a současně ignoruje utrpení obyčejných lidí, jedná proti Ukrajině a proti demokratickým hodnotám. Jestli skutečně chcete bojovat s Ruskem, běžte na frontu. Necenzurujte Ukrajince volající po míru. Sedět pohodlně na Západě a napadat ty, kteří požadují konec zabíjení, z vás nedělá hrdiny. Dělá to z vás pokrytce.
Až jednou dojde ke konečnému účtování, nebude se měřit získaným nebo ztraceným územím, počtem dodaných zbraní ani potleskem na červených kobercích. Bude se měřit lidskými životy, dětmi, které se nikdy nenaučily číst, rodiči, kteří se nevrátili, a zemí, která směla zmizet, zatímco svět odvracel oči a nazýval to odhodláním.
Historie se nebude ptát, jak hlasitě jsme tleskali. Zeptá se, co jsme zachránili. Vyzývám všechny evropské politiky, aby se spojili ve prospěch míru, pomohli ukončit tuto strašlivou rusko-ukrajinskou válku a vrátili našemu kontinentu stabilitu a bezpečnost.
Děkuji Alternativě pro Německo, Tinu Chrupallovi a doktoru Hansi Neuhoffovi za možnost diskutovat o cestách k míru v Evropě. Děkuji vám.
Přirovnání současné Evropské unie ke „čtvrté říši“ je politickým a historickým soudem, nikoliv doslovným popisem jejího právního systému. Směr vývoje však nelze přehlížet: hospodářská stagnace má být řešena vojenskou výrobou, vnější nepřítel má upevňovat vnitřní jednotu a lidé odmítající eskalaci jsou vytlačováni z veřejného prostoru. Zákaz vstupu Mendelové je malým, ale mimořádně názorným příkladem takového mechanismu.
Hlas pro mír se stal bezpečnostní hrozbou
Mendelová zakončila projev odkazem na průzkum Gallupu, podle kterého v roce 2026 podporovalo vyjednání konce války 66% Ukrajinců, zatímco pokračování bojů až do vítězství požadovalo 24% respondentů [6]. To je skutečnost, která vysvětluje nervozitu kyjevského vedení mnohem lépe než všechny fráze o ruské propagandě. Jestliže mír požaduje většina obyvatel, potom už nejde o okrajový názor několika disidentů, ale o politickou sílu ohrožující legitimitu celé válečné strategie.
Není bez zajímavosti, že Zelenský uvalil na Mendelovou sankce poté, co vyšlo najevo, že chystá výše uvedený výbušný projev v Evropském parlamentu. Případ Mendelové proto není jen osobním konfliktem bývalé tiskové mluvčí se Zelenským. Je testem toho, zda evropské instituce ještě dokážou vyslechnout názor, který se rozchází s jejich vlastní politikou. Evropský parlament v tomto testu selhal. Místo aby poslanci její argumenty rozebrali, zpochybnili nebo odmítli, ochranka řečnici zastavila u dveří. Jiný než oficiální názor v EU není povolen!
Prostě ten samý model, když jistý plukovník Foltýn o lidech s jinými názory na válku říkal, že jsou “svině” a je potřeba je izolovat a vykopat okolo nich příkopy, aby nikam nemohli chodit a mluvit. Mendelová na jeden takový příkop před EU parlamentem právě narazila. To není projev síly demokratického systému, ale známka hluboké nejistoty Euroreichu. Společnost, která se skutečně opírá o pravdu, nepotřebuje zakazovat vstup ženě přicházející s projevem.
Jestliže se však i pouhá slova o míru začnou považovat za hrozbu, potom se Evropská unie skutečně vzdaluje obrazu společenství svobody, který celé roky prodávala zblbnutým a naivním Ukrajincům. Začíná se podobat centralizovanému válečnému bloku, jenž potřebuje stále více zbraní, stále mocnějšího nepřítele a stále méně veřejné diskuse. Evropa se rozhodla pro Hitlerův model záchrany evropské ekonomiky, tedy skrze militarizaci průmyslu v přípravě na nevyhnutelnou válku s Ruskem, stejně jako byla nevyhnutelná po roce 1933 pro III. Říši. Taková je prostě realita.
Abychom Vám na našem serveru AE News poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce našeho webu, jako jsou třeba přehrávání videí, načítání komentářů atd.
Nezbytné
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro funkčnost webu jako celku a legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Prev
